Přesto, že rozsah bytové výstavby byl
omezen, naznačují objektivní vývojové
tendence značné nejistoty jeho plnění.
Problematičnost plnění i upraveného
plánu je dále zesílena i snížením
rozsahu podmiňujících investic (zdroje vody,
kanalizace, zdroje a přívody energií), bez
nichž nelze byty užívat.
Za hlavní lze označit a blíže určit
následující příčiny:
Je to nedostatečná územní a projektová
připravenost pro výstavbu bytů v 8. pětiletce,
rozestavěnost a nedostatečná plynulost komplexní
bytové výstavby, nedostatky v zabezpečení
materiálů a výrobků pro komplexní
bytovou výstavbu, omezení rozsahu zahajování
investic, které podmiňují užívání
bytů a vybavenost, nevyhovující struktura
kapacit stavebních dodavatelů, rostoucí nákladovost
komplexní bytové výstavby, materiálně
výrobní základna ve vztahu k současným
požadavkům.
Vliv těchto příčin lze v současném
období odhadnout na nesplnění záměrů
8. pětiletky ve výši cca 30 000 bytů.
V plánu rozvoje bydlení na 8. pětiletku je
stanoveno zmodernizovat v ČSSR 30 000 bytů, z toho
v České socialistické republice 28 000 a
ve Slovenské socialistické republice 2000 bytů.
Podle stavu zajištění, hlavně v dodavatelských
kapacitách lze očekávat, že za celou
pětiletku bude v socialistickém sektoru zmodernizováno
25 000 bytů. Vedle materiálových i kapacitních
problémů v této oblasti se v průběhu
8. pětiletky ostřeji zvýšila potřeba
koordinace vlastní modernizace bytových domů
s rekonstrukcemi nebo novou výstavbou. zejména technické
infrastruktury. Na zajištění této vazby
chybí buď finanční prostředky,
nebo specializované stavební kapacity. Soustředěná
modernizace bytového fondu do jednotlivých lokalit
není řešena odpovídajícím
způsobem a projevuje se v nedostatečné územní
a investorské přípravě. V některých
lokalitách nejsou dořešeny ani zásadní
sociálně organizační otázky
(vystěhování obyvatel, náhradní
ubytování).
Provedené hodnocení vývoje za první
tři roky 8. pětiletky prokázalo nízkou
účinnost stávajícího systému
řízení celého procesu bydlení.
Analýzou příčin zaostávání
přípravy a realizace komplexní bytové
výstavby v 8. pětiletce a přechodu do 9.
pětiletky se zabývala vláda ČSSR v
listopadu 1988. Svým usnesením č. 315/1988
přijala řadu opatření ke zmírnění
negativních dopadů z neplnění plánovaného
počtu dokončovaných bytů.
Typickým rysem bytové politiky státu je její
sociální charakter. Proto se řadí
mezi citlivé oblasti, v nichž se vytváří
společenské vědomí, pocit důvěry
ve společenské zřízení a do
nichž se jen velmi obtížně vstupuje při
uplatňování intenzifikačních
faktorů rozvoje.
Předložený návrh zásad bytové
politiky s časovým horizontem do roku 2005 vychází
ze základních principů uskutečňování
hospodářské a společenské přestavby
a rozvíjení procesu demokratizace naší
společnosti a využívá pozitivních
i negativních výsledků analýzy řízení
komplexní bytové výstavby i celé oblasti
bydlení. Reaguje na programové prohlášení
vlády ČSSR.
K řešení daných problémů
muselo být přistoupeno nově, netradičně.
Na jedné straně šlo o rozpracování
sociálně politických aspektů bytové
politiky, o odstranění pocitů sociální
nespravedlnosti v hospodařeni s byty, o změnu vztahu
mezi občanem a bytovým fondem, včetně
péče o stávající bytový
fond a efektivnější hospodaření
s ním.
Na druhé straně návrh zásad bytové
politiky musel respektovat a uplatnit v plném rozsahu změněné
podmínky a vztahy nového hospodářského
mechanismu, za kterých bude bytová politika v příštích
pětiletkách realizována. Nejde tedy o jednoduchý
a lehký úkol.
Rada nových funkčních vztahů a ekonomických
nástrojů nemá ještě své
konečné věcné řešení
ani potřebnou legislativní formu. Současně
je však nutno respektovat zásadní souvislosti
s již vydanými a uplatňovanými právními
normami, jako je např. zákon o státním
podniku, zákon o bytovém družstevnictví
a další.
Zásady bytové politiky nelze proto z těchto
důvodů považovat za definitivní a neměnné.
Bude je nutno postupně upřesňovat s tím,
že se stanou výchozím podkladem pro novelizaci
celé řady právních norem a předpisů,
jako např. zákona o hospodaření s
byty, zákona o osobním vlastnictví k bytům,
vyhlášky o opravách bytového fondu a
úhradách za užívání bytů
atd.
Kromě toho však uplatnění zásad
vyvolá odůvodněné změny ve
stávajících předpisech, jako je občanský
zákoník, občanský soudní řád,
hospodářský zákoník, daňové
předpisy, předpisy o sociálním zabezpečení
a předpisy ve finanční a mzdové oblasti.
Některé stávající předpisy
bude nutno v této souvislosti i zrušit.
Tyto nové vztahy a vazby budou tedy vyžadovat ještě
mnoho náročné a odpovědné práce.
Musí však být provedena komplexně a
při tom velice citlivě, neboť jejich konkrétní
dopad na občanskou veřejnost bude ekonomicky a politicky
závažný.
Vážené soudružky, vážení
soudruzi, stojíme před situací, že musíme
stanovit zásady, musíme je stanovit zodpovědně,
ale nikoliv tak, aby ve snaze dosáhnout radikálního
řešení jsme se dostali na zcestí nereálných
slibů, protože nesplněné sliby a jejich
negativní dopad do vědomí jsme ne vždycky
dosud docenili.
Za základní východiska pro navrhované
zásady bytové politiky byla vzata ta opatření
nového hospodářského mechanismu, jimiž
se snižuje zasahování centra do bytové
výstavby a vytváří prostor pro výrazné
zvýšení samostatnosti, pravomoci a odpovědnosti
národních výborů jako územních
orgánů státní správy.
Pro celé pojetí další bytové
politiky a zejména výstavby má základní
význam, zda bytová výstavba bude mít
povahu "státní zakázky". V době
předložení této zprávy nebyla
tato otázka definitivně vyřešena na
úrovni zejména plánovacích orgánů.
Dovolte mi zde malou vsuvku.
Říkáme, že přesuneme odpovědnost
hlavně na národní výbory. Dovoluji
si tvrdit, že s tím nevystačíme, pokud
nevytvoříme národním výborům
podmínky, aby tuto odpovědnost mohly převzít.
Jinak by šlo o řešení formální.
Dovolte jeden jediný příklad: jestliže
na národní výbor budou delimitovány
z centra nějaké finanční prostředky
a nebude se jednat o státní zakázku, bude
mít národní výbor nesmírně
složitou úlohu, aby zabezpečil dodavatelsky
výstavbu svých bytů, inženýrské
sítě a navíc, aby se vyrovnal i s otázkami
normativních ukazatelů (vybavenost, ceny bytů
atd.), protože všichni subdodavatelé budou vůči
němu uplatňovat cenovou politiku jako monopolní
dodavatelé a vůbec nebudou brát ohled na
to, že finalista by měl dodržovat limitované
ceny. Půjdeme-li jinou cestou, že bytová politika
bude řízena jako jmenovitá zakázka,
bude muset být tato jmenovitá zakázka rozepsána
až dolů, až na jednotlivé subdodavatele
a jednotliví subdodavatelé budou mít velmi
omezenou podnikatelskou schopnost, protože budou chtít
pomocí inovovaných výrobků, pomocí
změn cen a užitných parametrů zachovat
podmínky samofinancování a chozrasčot.
V dosavadním pojetí bylo cílem bytové
politiky zakotvení určitého plánovaného
počtu bytů, které měly být
v daném plánovacím období odevzdány
do užívání. V nových podmínkách
nelze tento cíl takto definovat, protože vzniká
automaticky otázka, kdo může tyto počty
zaručovat tak, aby nebyly chápány jako státní
závazek vůči občanům a z jeho
neplnění byly vůči státní
politice obecně vyvozovány příslušné
závěry.
Cílem bytové politiky do budoucna bude v podstatě
společenská objednávka, aby s racionálním
využitím finančních, kapacitních
a hmotných zdrojů byla uspokojena po roce 2000 každá
cenzová domácnost vlastním bytem. Přiblížení
se k tomuto cíli v podmínkách nového
hospodářského mechanismu je v rukou nejenom
centra, ale především realizátorů
bytové politiky, kteří budou svou činnost
organizovat a provádět i bez přispění
centrální sféry. Zásady koncepce bytové
politiky vytvoří podmínky také k tomu,
aby se změnil vztah občana k obývanému
bytu. Podobně se musí změnit státní
politika ve vztahu k údržbě bytového
fondu, jehož zastarávání vlivem nedostatečné
údržby se nepodařilo zastavit, a bylo by paradoxní
zakládat novou bytovou výstavbu bez toho, aniž
by bylo dbáno o efektivní údržbu stávajícího
bytového fondu.
Samostatným opatřením bude upraven způsob
hospodaření s bytovým fondem. Musí
být dokončen bytový registr a vytvořen
prostor a nástroje pro omezení případů,
kdy bytový fond je využíván nehospodárně,
neefektivně a proti zájmům společnosti.
Zvláštní pozornost zasluhují jevy, které
se občanů zvláště citlivě
dotýkají. Patří sem to, že přes
nedostatek bytů mají někteří
občané více a nevyužitých bytů,
dále vzbuzuje kritiku spekulování s podnikovými
byty u fluktuantů i držení velkých bytů
občanů v důchodovém věku. Zvláště
ve velkých městech. Zásady proto reagují
i na nutnost racionalizovat a změnit praxi hospodaření
s byty.
V zásadách je nastíněno postupné
řešení ekonomického nájemného
tak, aby byly odstraněny křiklavé případy
nízkého nájemného z kvalitních
bytů. Nájemné musí být v zásadě
odvozováno od kvality bytu, jeho vybavení, stáří,
polohy v domě i ve městě. Nájemné
musí korespondovat s hodnotou bytu, ať již byl
pořízen jakýmkoliv způsobem. Sociální
aspekty uživatelů bytu nemohou být promítány
do výše nájemného, ale musí být
řešeny samostatně, podporou v těch případech,
na jejichž řešení je společenský
zájem (mladá manželství, nemocné
osoby, staré osoby). Musí být dodržena
zásada, že důležitost práce člověka
pro společnost je oceňována jeho platem a
v rámci toho musí mít občan možnost
zvolit takovou úroveň bydlení, kterou považuje
on sám za ekonomicky přiměřenou.
V bytové politice je žádoucí směřovat
k tomu, aby nastal přirozený koloběh bytů
ve změně polohy a kvality bytů v závislosti
na životních osudech lidí. Tak například
jde o změny polohy bytů při změně
zaměstnání, o změnu kvality bydlení
při změně společenského postavení,
při vzniku nových rodin potomků apod. Dosavadní
systém se jeví z tohoto hlediska jako strnulý,
neadaptivní a ve svých důsledcích
nehospodárný.
Uvedený přístup má ještě
jeden důležitý důsledek. Otázka
úhrady bydlení by se měla stát stimulátorem
pracovní výkonnosti v zaměstnání
podle schématu: za více a lepší práci
lepší plat a tedy možnost lepšího
bydlení.
V zásadách se zvýrazňuje funkce národních
výborů jako hlavních řídících
článků pro celý územní
rozvoj včetně druhů a kvality bytové
výstavby. Tato zásada je správná potud,
že nadále nebude reálné řídit
z centra direktivně počty a kvalitu bydlení,
zatímco národní výbor v postavení
investora bude mít právo rozhodnout, do jaké
formy bytů bude své finanční prostředky
investovat a jaký podíl finančních
prostředků věnuje údržbě
bytů. Současně s tím bude nutno samostatnou
právní normou upravit právní podmínky,
aby národní výbor vůbec tuto úlohu
mohl plnit.
Jak již bylo řečeno, koncepci bytové
politiky bude nutno realizovat postupně. Je to dáno
jednak právní návazností na teprve
připravovaná opatření, jednak také
tím, že průběžná doba výstavby
bytu, včetně projektové přípravy,
je zhruba šest let. Dovolte v této souvislosti konstatovat,
že veškerá usnesení o zkrácení
průběžné doby výstavby bytů
nebyla dodržena, naopak že skutečná délka
výstavby se od předpokládané liší
minimálně o 50 %. Tato skutečnost si vyžádá
vytvořit přechodné období přibližně
dva roky 9. pětiletky. Plánování a
řízení bytové výstavby v 9.
pětiletce bude muset být průběžně
zpřesňováno, mimo jiné také
proto, že faktická tvorba zdrojů na úrovni
centra jako mimořádně závažné
podmínky určující do jakých
rozměrů vůbec můžeme v bytové
politice jít i na podnikové úrovni bude v
nových podmínkách postupně vznikat
a nikdo ji nemůže přesně dnes zhodnotit.
Koncepce bytové politiky předpokládá
rovněž výrazné změny v kvalitě
bytového fondu. Přechod na řešení
kvalitativního rozvoje bydlení si vyžádá
zásadní změny v technologii stavění
a v jeho materiálové a výrobkové základně.
Půjde o postupný přechod od panelových
technologií k technologiím kombinovaným s
nižší energetickou náročností,
s vyššími užitkovými parametry, rychlejší
výstavbou a levnější údržbou.
V tomto směru bude nutno přijmout urychleně
opatření v oblasti cenové, finanční
a hmotné stimulace. V neposlední řadě
půjde též o odstranění útlumu
profesní iniciativy lidí na odpovědných
stupních řízení přípravy
a realizace bytové výstavby.
Předpokládáme, že realizace uvedených
zásad se bude dít postupně, protože
některé ze zásad týkající
se například hospodaření s byty lze
realizovat daleko dříve, než zásady,
které se dotýkají plánování
a výstavby bytů s ohledem na jejich dlouhodobý
charakter.
Stejně jako počítáme s nástroji
běžného usměrňování
ekonomiky, bude nutné počítat i s korekcemi
a zpřesňováním realizace bytové
politiky. Je třeba z ní odstranit kampaňovitost,
průběžně do ní promítat
skutečný vývoj společnosti formou
aktualizace. Tento přístup vyplývá
z toho, že jedním ze základních principů
socialistické společnosti a politiky strany je trvalá
péče o životní úroveň
občanů, v níž má bydlení
důležitou a nezastupitelnou roli. Děkuji za
pozornost.
Předseda SN J. Janík: Ďakujem
súdruhovi Julišovi za prednesenie správy. Teraz
prosím podpredsedu Snemovne národov poslanca Václava
Štáfka, aby ako spoločný spravodajca
výborov Snemovne národov predniesol spravodajskú
správu.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
V. Štáfek: Vážený soudruhu
generální tajemníku Komunistické strany
Československa, vážený soudruhu předsedo
Federálního shromáždění,
vážení hosté, soudružky a soudruzi
poslanci. Bytová politika má pro rozvoj socialistické
společnosti mimořádný význam.
Představuje komplex prostupující celé
národní hospodářství. Bytové
otázky hrají velmi důležitou úlohu
v pracovním procesu i při zvyšování
životní úrovně obyvatelstva.
Základní úkoly a cíle na tomto úseku
stanovil pro současné období XVII. sjezd
KSČ. Uložil vedle nové výstavby podstatně
zvyšovat rozsah a kvalitu oprav a údržby bytového
fondu a urychlit jeho modernizaci. Zdůraznil potřebu
zlepšovat kvalitu a úroveň bydlení,
zabezpečit vhodná a účelná
urbanistická řešení a připravit
novou právní úprav u bydlení, která
by odpovídala změnám, k nimž od účinnosti
zákona o hospodaření s byty došlo.
V realizaci bytové politiky jsme dosáhli v uplynulém
období řady úspěchů. Jen za
posledních dvacet let se postavilo přes dva milióny
nových bytů. Jak již uvedl místopředseda
vlády ČSSR a předseda Státní
komise pro vědeckotechnický a investiční
rozvoj K. Juliš, významně též vzrostla
úroveň technického vybavení bytů.
Velká finanční pomoc státu podnikům
bytového hospodářství, ale i přímo
občanům, činí výdaje rodin
spojené s bydlením značně nižší
oproti jiným státům. Realizaci bytové
politiky však provází i řada problémů
a nedostatků, na které občané oprávněně
poukazují. Nedostatek bytů stále trvá.
V osmé pětiletce se neplní plánované
úkoly a jak potvrdila nedávno skončená
prověrka provedená Ústřední
kontrolní a revizní komisí KSČ, nepříznivý
vývoj pokračuje i v letošním roce, přestože
vláda naší republiky snížila úkoly
ve výstavbě bytů s cílem dosáhnout
plynulosti stavebních prací.
Bytový problém se v současné době
dostává na přední místo společenského
zájmu. Proto bylo rozhodnuto zhodnotit dosavadní
realizaci bytové politiky naší republiky na
dnešní schůzi Sněmovny národů.
Do přípravy na schůzi se zapojili poslanci
všech výborů Sněmovny národů.
Výbory zorganizovaly a v průběhu prvního
pololetí letošního roku uskutečnily
řadu skupinových a individuálních
poslaneckých průzkumů. Především
to byly národní výbory, bytová družstva
a státní podniky, ale i federální
a republiková ministerstva, kde poslanci Sněmovny
národů za účasti některých
poslanců Sněmovny lidu, České národní
rady a Slovenské národní rady, odborníků,
někde i zástupců tisku a televize, získávali
poznatky o stavu a problémech uskutečňování
státní bytové politiky.
Ty nejdůležitější poznatky z poslaneckých
průzkumů a doporučení přijatá
ve výborech sněmovny by se měly stát
významným podnětem pro ústřední
orgány státní správy při koncipování
budoucí státní bytové politiky a při
přípravě nových právních
úprav v oblasti bydlení.
Jaké jsou konkrétní výsledky poslaneckých
průzkumů? Především ukázaly,
že závěry XVII. sjezdu KSČ obsažené
v koncepci státní bytové politiky na 8. pětiletku
nejsou důsledně plněny. Nedostatkem bylo
již to, že tato koncepce nebyla rozpracována
na příslušné články řízení,
stavební a dodavatelské podniky. Hlavně však
nebyla zajištěna dostatečná návaznost
na cenovou a technickou politiku, nebylo zajištěno
potřebné materiální krytí.
Poslanecké průzkumy proto potvrdily, že úkoly
státní bytové politiky se. neplní
především v důsledku nízké
úrovně řídící práce
příslušných ústředních
orgánů federace i republik. investorů i dodavatelů
a jejich nedostatečné odpovědnosti.
Stále nižší počty dokončovaných
bytů však přímo souvisejí i s
výší finančních prostředků
vynakládaných pro komplexní bytovou výstavbu
ze stavebních investic. V roce 1970 představovaly
prostředky pro komplexní bytovou výstavbu
27,4 % ze stavebních investic, v roce 1987 již jen
22 %. Trend by však měl být opačný.
Podíl finančních prostředků
tedy klesá, náklady a podmiňující
investice však rostou a jsou často neopodstatněné.
Proti úrovni dosažené v 7. pětiletce
dále vzrostly rozpočtové náklady bytů.
Přitom se na nárůstu těchto nákladů
nepodílel růst užitkové plochy bytů.
Ukazuje se, že průměrné náklady
stanovené vládou naší republiky v roce
1986 pro období 8. pětiletky nebudou dodrženy.
Pokud je stavební organizace dodržují, je to
za cenu snížení užitkové plochy
bytu.
To svědčí o tom, že se vládě
nepodařilo zajistit ani snížení nákladů,
ani jejich stabilizaci.
Nedostatky v komplexní bytové výstavbě
jsou způsobeny i stávající strukturou
výrobně technické základny stavebnictví,
malou aplikací poznatků vědy a techniky.
Nedaří se uplatňovat nové konstrukční
soustavy, které by při progresívním
technickém řešení byly nákladově
přijatelné a vyhovovaly zvýšeným
nárokům na výstavbu, především
z hlediska architektonického ztvárnění
objektu. Není zohledňována ani snížená
tepelná izolace bytů, nadále nejsou zabezpečována
měřidla na spotřebu vody a tepla.
Neplnění úkolů v komplexní
bytové výstavbě je také důsledkem
stagnující a v některých případech
i klesající výkonnosti stavebnictví.
Úkoly v bytové výstavbě neplní
ani projektové, investorské a dodavatelské
organizace. Poznatky též ukazují na nízkou
úroveň organizátorské práce,
nekázeň, špatnou spolupráci a nedostatečnou
kontrolu, což způsobuje, že se včas neřeší
a neodstraňují nedostatky v územní
a projektové připravenosti, nadměrné
rozestavěnosti a plynulosti výstavby. Lhůty
výstavby jsou v průměru téměř
dvakrát delší než jsou jinde ve světě.
Nedostatky v územní a projektové připravenosti
komplexní bytové výstavby považují
poslanci za jednu ze základních příčin
neplnění úkolů komplexní bytové
výstavby. Vážné nedostatky v územní
připravenosti pro dodavatelskou a individuální
výstavbu jsou především v Praze a Bratislavě.
Týkají se zejména zabezpečení
vodovodů, kanalizace, čistíren odpadních
vod, trafostanic, plynu a dalších zařízení.
Je to ale i ne-dostatek pozemků, zejména ve městech,
kde se soustřeďuje zájem stavebníků,
v jehož důsledku počet dokončovaných
bytů v individuální bytové výstavbě
trvale klesá.
Projektová nepřipravenost staveb obytných
souborů je vážnou příčinou
nežádoucí rozestavěnosti, která
vzniká ještě před realizací výstavby,
v důsledku nedostatečné stabilizace kapacit
v území. To přináší mnohé
problémy. V realizační fázi je pak
hlavní problém zvyšování rozestavěnosti
v tom, že pro dodavatelské organizace bylo stanoveno
dokončení bytů jako závazný
ukazatel, ale zahájení bytů a výstavba
technické a občanské vybavenosti sledovaným
ukazatelem nebyly. Výsledkem je nejen vysoká rozestavěnost,
ale i přesouvání dokončování
bytů na poslední měsíce roku a poslední
léta pětiletky a odevzdávání
tzv. "holobytů" pouze s nezbytnou technickou
vybaveností. Především plánovací
orgány by se měly zamyslet nad tímto stavem
a hledat východisko pro jeho změnu a komplexní
řešení.