Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Sněmovna národů

Přítomno:

66 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice

65 poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské socialistické republice

Omluveni poslanci

zvolení v České socialistické republice: Haman, Hanus, Kempný, Marešová, Mevald, Nemec, Pilch, Říman, Vlček

zvolení ve Slovenské socialistické republice: Blažej, Buban, Koyš, Micovčin, Riško, Rusnák, Šlapka, Turzo, Vargová, Zán

Předseda SN J. Janík: Vážená Snemovňa národov, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, vážení hostia, otváram 5. samostatnú schôdzu Snemovne národov a srdečne vás všetkých na nej vítam.

Osobitne vítam generálneho tajomníka Ústredného výboru Komunistickej strany Československa a predsedu Ústredného výboru Národného frontu súdruha Miloša Jakeša (potlesk), člena Predsedníctva Ústredného výboru Komunistickej strany Československa a predsedu Federálneho zhromaždenia súdruha Aloisa Indru (potlesk), ďalších členov a kandidátov Predsedníctva Ústredného výboru Komunistickej strany Československa, členov Sekretariátu Ústredného výboru Komunistickej strany Československa, ďalej podpredsedov Federálneho zhromaždenia, predsedu Snemovne ľudu súdruha Vedru, funkcionárov a poslancov Snemovne ľudu, funkcionárov a poslancov Českej národnej rady a Slovenskej národnej rady.

Srdečne vítam členov federálnej vlády, členov vlády Českej socialistickej republiky a Slovenskej socialistickej republiky, zástupcov oddelení Ústredného výboru Komunistickej strany Československa, predstaviteľov Revolučného odborového hnutia, vedúcich pracovníkov ministerstiev a ďalších ústredných orgánov, zástupcov národných výborov, podnikov, družstiev a inštitúcií, v ktorých poslanci vykonali poslanecké prieskumy, pracovníkov hromadných oznamovacích prostriedkov a všetkých ostatných hostí.

Než pristúpime k vlastnému rokovaniu, chcem informovať poslancov Snemovne národov, že prezident Československej socialistickej republiky listom Predsedníctvu Federálneho zhromaždenia z 15. septembra t. r. oznámil, že zvolal podľa článku 61 ústavného zákona o československej federácii dňom 18. septembra 1989 Federálne zhromaždenie Československej socialistickej republiky na jesenné zasadanie.

V zasadacej sále je prítomných 66 poslancov zvolených v Českej socialistickej republike a 58 poslancov zvolených v Slovenskej socialistickej republike. To znamená, že v obidvoch častiach snemovne je prítomná nadpolovičná väčšina poslancov, a teda Snemovňa národov je podľa článku 40 odsek 2 ústavného zákona o československej federácii spôsobilá uznášať sa a môže sa začať jej rokovanie.

Predsedníctvo Snemovne národov navrhlo dnešnej schôdzi snemovne prerokovať jediný bod programu:

Navrhuje niekto z poslancov zmenu alebo doplnenie programu? (Ne.) Nenavrhuje.

Pristúpime k hlasovaniu o programe schôdze.

Kto z vás súhlasí s návrhom Predsedníctva Snemovne národov, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.

Je niekto proti? (Nikdo.) Nikto.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikdo.) Nikto.

Návrh programu snemovňa jednomyseľne schválila. Súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, pristúpime k prerokovaniu Realizácie bytovej politiky.

Cieľom nášho rokovania je zhodnotiť doterajšiu realizáciu bytovej politiky a prijať odporučenia pre príslusné orgány na vytvorenie priaznivejších podmienok pre rozvoj bytovej politiky. Výbory snemovne a jednotliví poslanci predložia na dnešnej schôdzi svoje návrhy, podnety a stanoviská k jednej z najdôležitejších oblastí života našich občanov. Dajú k dispozícii praktické poznatky z poslaneckých prieskumov z celého radu miest našej republiky a zo svojich volebných obvodov.

Predsedníctvo, výbory a poslanci Snemovne národov sa na toto rokovanie dlho pripravovali. Pri posledných poslaneckých prieskumoch konštruktívne-kriticky posudzovali plnenie bytovej politiky z hľadiska plnenia plánu bytovej výstavby, údržby, opráv a modernizácie bytového fondu, ale i z hľadísk úrovne výstavby, bývania a hospodárenia s bytmi a ďalších podmienok súčasného i budúceho vývoja bývania ako významnej súčasti životnej úrovne nášho obyvateľstva.

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, chcem vysloviť presvedčenie, že naše dnešné rokovanie bude prínosom pre pripravované zmeny v oblasti bytovej politiky a že prinesie riadiacim orgánom a organizáciám a pracovníkom z tejto oblasti užitočné podnety pre ich prácu.

Súdružky a súdruhovia, úvodnú správu o realizácii bytovej politiky v Československej socíalistickej republike prednesie podpredseda vlády Československej socialistickej republiky a predseda Štátnej komisie pre vedeckotechnický a investičný rozvoj súdruh Karel Juliš, ktorému dávam slovo.

Místopředseda vlády ČSSR a předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj K. Juliš: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Československa, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, předmětem našeho jednání je realizace státní bytové politiky. Dovolili jsme si vedle podkladových materiálů k tomuto bodu předložit vám také k diskusi návrh zásad, kterými v budoucnu by měla být státní bytová politika řízena, jako jeden z mimořádně citlivých bodů, kde se promítají všechny možné sféry života společnosti, nejen v oblasti vztahu obyvatel k bytům, ale také všechna nová pravidla řízení hospodářského mechanismu na úseku sociálním, finančním, ekonomickém a tak dále.

Pokračující proces přestavby hospodářského mechanismu, demokratizační tendence ve společnosti a naléhavý úkol nového přístupu k přípravě 9. pětiletky se bezprostředně dotýkají i otázek státní bytové politiky. Uspokojování potřeb občanů v této citlivé oblasti zaostává a je předmětem často oprávněné kritiky. Proto se v programovém prohlášení vlády ČSSR z listopadu m. r. uvádí, že realizace státní bytové politiky vyžaduje nového posouzení.

Při formulaci zásad bytové politiky v časovém horizontu do roku 2005 se dostávají do popředí dva hlavní úkoly: co nejvíce využít zkušeností z dosavadní realizace bytové politiky a dále promítnout do ní všechny vlivy změn mechanismu řízení a financování, spojených s přestavbou. Jako základní však zůstává, že bytová politika a zejména její konkrétní realizace se dotýká každého občana a výrazně ovlivňuje společenské vědomí a názor na společnost v otázkách spravedlivého uspokojování základních lidských potřeb, kterou bezesporu bydlení je.

Bytová výstavba se nikdy neobejde bez velké finanční účasti státu a zejména socialistický stát musí mít v této oblasti značný vliv na způsob užití těchto prostředků a na kontrolu jejich racionálního využívání. Na druhé straně však nelze nadále vystačit jen s tím, že občané budou považovat řešení bytové otázky za úlohu státu, aniž by sami podstatně zvýšili snahu o řešení vlastními silami a vlastním přispěním nejen při pořizování bytu, ale i při jeho údržbě.

Budeme-li jednat o dalším postupu v bytové politice, nemůžeme nechat stranou ani pozitivní stránky dosavadního vývoje. Za hlavní uspokojivý výsledek je možno považovat to, že nedostatek bytů nemá v dnešní době globálně plošný charakter, protože existují kraje, kde jsou k dispozici hotové, ale neobsazené byty. Nejtíživější bytové problémy se koncentrují do velkých měst.

Jako podklad pro rozpravu jsme předložili na dnešní jednání návrh zásad bytové politiky. Vycházíme z toho, že jakkoliv je důležité analyzovat dosavadní vývoj, je podstatně důležitější zaměřit pozornost do budoucna i s tím, že formulace zásad dalšího postupu bude podstatně složitější než dříve. S návrhem zásad bytové politiky hodláme předstoupit před Národní frontu a umožnit tak vstup dalších názorů. Koncem tohoto roku, podle plánu práce, počítáme s možností projednání zásad v předsednictvu ústředního výboru naší strany a s využitím všech podnětů předložit zásady vládě ČSSR. Chtěl bych ujistit přítomné, že budeme s velkou pozorností zaznamenávat stanoviska poslanců z poslaneckých průzkumů, v nichž se skutečně odráží problematika reálného života.

V období 1945-1990 bylo v Československé socialistické republice postaveno 3,7 miliónů nových bytů, tj. 70 % ze stávajícího bytového fondu. Nová výstavba ovlivnila nejen koncentraci osídlení, ale i rozvoj výrobních sil. V roce 1950 bylo v ČSSR 11 měst o velikosti nad 50 tisíc obyvatel, v roce 1980 již 32 měst, a to s více než 4.5 milióny obyvatel. Podíl bytů první a druhé kvalitativní kategorie dosáhl v roce 1980 80 % a průměrná obytná plocha na 1 obyvatele činila 16 m² oproti 11,7 m² v roce 1970. Významně vzrostla i úroveň technického vybavení bytů, např. jejich napojení na vodovod činila 90 %, na teplou vodu 70 %, s koupelnou 80 % apod. Značná finanční pomoc státu se poskytuje na výstavbu všech forem výstavby bytů a vybavenosti i podnikům bytového hospodářství na krytí ztráty ze správy a údržby bytového fondu. Celkové výdaje rodin spojené s bydlením jsou značně nižší oproti jiným státům.

Dosažené výsledky v řešení bytového problému nejsou adekvátní pozornosti a úsilí. které bylo politickými, státními i společenskými orgány dosud vynaloženo. Z hodnocení současného stavu lze za nejmarkantnější označit následující charakteristiky:

Z kvantitativního hlediska nadále trvá potřeba bytů pro cenzové domácnosti bez vlastního bytu v rozsahu, který se odhaduje v rozmezí 200 až 230 tisíc bytů; bytovou potřebu je nutno posuzovat diferencovaně a je třeba vzít v úvahu i skutečnost, že v některých oblastech je kvantitativní potřeba bytů vyřešena. Kvantifikace potřeby bytů. která má být zabezpečena výstavbou nových bytů, je zcela zásadní, neboť je klíčem k rozhodnutí o rozsahu zdrojů vkládaných do oblastí nové výstavby a do oblasti záchovné péče o stávající bytový fond, a ovlivňuje tedy míru efektivnosti jejich užití.

Z hlediska kvality bydlení i přes postupné zvyšování plošného standardu a standardu vybavení a provedení bytů a bytových domů nebylo dosaženo plánovaných cílů. Kvalitativní parametry zejména dodavatelské produkce jsou v hierarchii zájmů motivovaných plněním objemových ukazatelů plánu jak investorů, tak dodavatelů až druhotné a v podstatě se jedná o anonymní produkci, protože u značné části uživatelů je jejich potřeba bydlení uspokojována bez možnosti ovlivňovat kvalitativní parametry přidělovaného bytu, natož je zainteresovat na připravované a realizované výstavbě, na dispozičním, prostorovém a architektonickém řešení, na vynakládaných nákladech apod.

V uplatňování nových stavebních technologií se pokročilo velmi málo. Nechuť a neochota aplikovat výsledky vědy a výzkumu se projevuje i v této oblasti. Působí zde celá řada vlivů jako např. nedostatek finančních prostředků pro zavádění nových technologií, postupná inflace u subdodavatelů a malá ekonomická motivace pro finální dodavatele bytové výstavby.

Oblast hospodaření se stávajícím bytovým fondem vykazuje i nadále závažné nedostatky v přidělování a využívání bytů a v záchovné péči o bytový fond; současný stav charakterizovaný mimo jiné též vysokou mírou odpadu bytů, vyvolává další nároky na jejich potřebu v nové výstavbě ještě dále zvyšované existujícími rozdíly v úhradách za užívání bytů pořízených do státního, podnikového a družstevního vlastnictví. které spolu s výrazným růstem pořizovacích nákladů na byt v družstevní výstavbě za poslední dvě dekády prakticky znemožnily směnu bytů.

V otázkách úhrady za užívání bytu je nutno zvolit nový přístup. Nebylo by však správné posuzovat nájemné izolovaně bez vztahu k tomu, jaké jsou celkové náklady na bydlení, které musí občan vynaložit. Ty jsou pochopitelně jiné u komunálních a družstevních bytů, např. se liší o počáteční vklad.

Existuje trvalý růst nákladů a cen v komplexní bytové výstavbě. Cena čistého bytu stoupla z 60 tisíc Kčs v roce 1964 na nynějších 190 tisíc Kčs. Zde mi dovolte poznámku, že to jsou ceny čistých bytů. Zavedeme-li do této ceny ještě podíl spadající tam z inženýrských sítí, dostaneme se na cenu bytu kolem 320-350 tisíc Kčs. Tento růst je vyvoláván a v poslední době zesilován především těmito vlivy:

Ze strany dodavatelů rostou požadavky na vyšší ceny bytů v inovovaných řešeních bytových domů. Zvyšují se náklady vyvolané novými a revidovanými normami a předpisy. Roste frekvence pseudoinovací. Výrazné zvyšování cen u inovovaných výrobků a materiálů dodávaných pro komplexní bytovou výstavbu při současném vypuštění levnějšího sortimentu z výrobních programů hospodářských organizací se stává obecným jevem.

Navíc použití inovovaných výrobků vede v podstatě jen ke zdražování výstavby, aniž se projevuje ve zvyšování užitné hodnoty bytů a domů, nebo se tam projevuje jen nepatrně. Např. zavedení dvouplášťových střech pro výstavbu v 8. pětiletce zdražilo byty o 2 až 4 tisíce Kčs za každý byt. problémy se zatékáním však přetrvávají. Náklady na povrchové úpravy v bytech se v některých stavebních soustavách téměř zdvojnásobily. Přesto je jejich kvalita trvalým předmětem kritiky uživatelů. Připravená inovace výtahů, elektrických sporáků, vodovodních baterií, svítidel, rozvaděčů a dalších výrobků sice přináší určité užitné efekty, velice výrazně však zvyšuje jejich ceny.

Národní výbory, kterým v zabezpečování nové výstavby a její komplexnosti byla delegována výlučná úloha investorů této výstavby a modernizace bytového fondu, se v podmínkách administrativně direktivního řízení rozvoje bydlení dostaly do pozice závislé na centru za stanovených, nezřídka předurčených podmínek daných direktivitou plánu, aniž byly vybaveny k jejich zajištění odpovídajícími pravomocemi ve vztahu k odvětvovým resortům.

V průběhu let 1960 až 1980 byl v Československu vyřazen z trvalého užívání téměř milión bytů z výchozího stavu v roce 1961, z toho v rodinných domcích 827 tisíc. V průměru v ČSSR odpadla více než čtvrtina bytů, tj. 26 %, z toho v České socialistické republice 24 % a ve Slovenské socialistické republice 31 %. Tento rozsah odpadu byl ovlivněn v rozhodující likvidaci bytů čtvrté kategorie nezpůsobilých k modernizaci a odpadem způsobeným novou investiční výstavbou, jako jsou vodní díla, jaderné elektrárny, komunikace, průmyslové závody i výstavba nových sídlišť. Nadměrnost odpadu bytového fondu je dokumentována i tím, že průměrný roční relativní úbytek bytů činil v letech 1961 až 1980 v průměru 1,3 % v ČSSR.

V koncepci státní bytové politiky na 8. pětiletku byla formulována opatření k zastavení a postupnému snižování zanedbanosti bytového fondu. Pro zabezpečení oprav a údržby bytového fondu spravovaného socialistickými organizacemi byly vyčleněny prostředky v rozsahu 28,2 mld. Kčs, z toho v komunálním a podnikovém fondu ve výši 23,2 mld. Kčs a 5 mld. Kčs v družstevním bytovém fondu, s vymezením zásadní dělby stavebních prací pro jednotlivé druhy oprav bytových objektů a bytů.

Objemy údržby a oprav určované státním plánem a rozpočtem pro organizace bytového hospodářství se opakovaně neplní z důvodů nedostatku potřebných dodavatelských kapacit. Dodavatelé jsou kapacitně vybaveni především pro výstavbu montovaných bytových objektů s velkou opakovatelností. Provádění modernizačních prací, oprav a údržby je spojeno s problémy při zajišťování malých sérii specializovaných dodávek, mechanismů a řemeslných profesí. Tyto práce se tak stávají z hlediska hmotné zainteresovanosti ekonomicky nezajímavé. Zásadnější změnu v přístupu stavebních podniků v současných strukturách nelze očekávat bez vyřešení těchto otázek.

Značně ztrátový je i provoz bytového fondu. Z úhrnných nákladů organizací bytového hospodářství a domovních správ je nutné ze státního rozpočtu dotovat přes 59 %.

Tato skutečnost je vyvolána těmito důvody: Současná úroveň úhrad za užívání bytů a navazujících služeb nemůže zajistit odstranění ztrátovosti podniků bytového hospodářství a jejich přechod na úplný chozrasčot a samofinancování, nevytváří ani tlak na racionálnější hospodaření s vodou a teplem.

Úhrada za užívání bytu nemotivuje občany k hospodárnému využití a údržbě bytového fondu.

Jednou z hlavních příčin současného stavu je odtržení bytové výstavby od efektivního hospodaření s bytovým fondem. Bytové hospodářství, zejména komunální (ale částečně i družstevní i u bytů v osobním vlastnictví) je zaostalé a nepružné. Platí administrativně direktivní principy regulace a přídělových systémů. Ztrátovost komunálního bytového fondu vyrovnávají velké státní subvence, jeho legislativa má brzdící charakter.

Extenzívní charakter řešení bytového problému v Československé socialistické republice má velkou setrvačnost. Opírá se o centralistické plánování a o monopolní postavení subdodavatelů. Postavení investorů, zejména národních výborů a bytových družstev, je v praxi nevyvážené, uživatelská hlediska a zájmy se dostatečně nerespektují.

Státní bytová politika málo preferuje sociální cíle rozvoje bydlení a nevyužívá všechny možnosti občanské spoluúčasti na jeho realizaci. Preferuje zejména hospodářsko-stabilizační cíle před stimulačními funkcemi bydlení vůči sféře práce, kde se houževnatě udržuje rovnostářství. Bydlení má proto zatím málo rozvinuté kulturní a společensky zájmové formy. Spotřebovává se příliš sil, práce a času populace k zabezpečování základních biosociálních složek potřeb bydlení. Vyšší seberealizační, sociokulturní potřeby bydlení se dostatečně nerozvíjí a nejsou zatím ani společensky efektivní. Sociální potenciál bydlení se doposud neuvolnil a nevyužil.

V osmém pětiletém plánu bylo uloženo dokončit ve všech formách výstavby v letech 1985-1990 482 879 bytů.

Plnění úkolů v kvantitativních ukazatelích v letech 1986-1988 se dosti výrazně odchýlilo od záměrů plánu. Nedostatečné plnění plánu je o to závažnější, že úkoly pro první dva roky pětiletky byly postaveny níže ve srovnání s dalšími lety 8. pětiletky. Plán roku 1988 byl splněn pouze na 83,9 %.