Řečeno stručně, přes chyby
a nedostatky, hlavní příčinou současné
situace byla objektivní omezenost zdrojů a nezbytnost
vývoje takové struktury výroby, která
z hlediska socialistických zájmů více
přihlížela k nutnosti zabezpečit produkci
za každou cenu, (jestliže měly být uhájeny
všechny revoluční výdobytky národně
demokratické a socialistické revoluce) než
k národohospodářsky určujícímu
hledisku efektivnosti. Ani státní cílový
plán - 02 a státní cílový
plán - 03, přijaté v roce 1981 spolu s dalšími
opatřeními, nepřivodily až dosud zásadní
zvrat, i když jejich cíle byly v 7. pětiletce
splněny a v prvém roce 8. pětiletého
plánu jsou úspěšně plněny.
Vzniká proto zákonitě otázka: proč
až dosud máme jen dílčí úspěchy?
Výsledků špičkové světové
úrovně nebylo dosaženo - vedle subjektivních
chyb, omylů a příčin - především
protože:
1. jen racionalizačními opatřeními
a úsporami bez strukturálních změn
skladby všech odvětví národního
hospodářství nelze dosáhnout nejvyšší
světové úrovně v nejefektivnějším
zhodnocování energie a paliv, surovin a materiálů;
2. tempo snižování energetické a surovinové
náročnosti národního důchodu
a jeho intenzifikace je v dané struktuře národního
hospodářství objektivně menší
než tempo zvýšení hodnoty užité
energie, paliv, surovin a materiálů. Vyjádřeno
zcela jednoduše: zatímco energetická náročnost
tvorby národního důchodu vyjádřena
v tmp/mil. Kčs produkce se za posledních deset let
snížila o 15 procent, došlo ve stejném
období k jejímu zvýšení v hodnotovém
vyjádření téměř o 58
procent. Proto dosažené úspory a efekty racionalizace
nemohly uhradit vzrůst cen a z toho plynoucí důsledky
v mezinárodní směně;
3. rozvoj palivoenergetických zdrojů v budoucnosti,
tj. v 9. pětiletce, nelze řešit dalším
zvyšováním investic do energetické a
palivové oblasti, neboť již dnes dosáhly
tyto investice úrovně, která výrazně
omezuje kvantitativní, ale především
kvalitativní rozvoj té části zpracovatelského
průmyslu, zvlástě strojírenství
a elektroniky, která rozhoduje o urychleném uplatňování
výsledků vědy a techniky ve výrobní
praxi.
Všechny tyto skutečnosti nutno vzít v úvahu
jak při dlouhodobé politické strategii vyjádřené
v "Hlavních směrech hospodářského
a sociálního rozvoje ČSSR na léta
1986-1990 s výhledem do roku 2000", přijaté
XVII. sjezdem KSČ, tak při plnění
úkolů 8. pětiletého plánu.
V úkolech 8. pětiletého plánu do roku
1990 je stanoveno:
- snižovat energetickou náročnost národního
hospodářství na jednotku vytvořeného
národního důchodu ročně o 2,9
% a
- dosáhnout celkové relativní úspory
cca 2,5 mil. tun železných kovů a 70 tis. tun
neželezných kovů.
Přestože realizace takto stanovených úkolů
do roku 1990 a výhledově do roku 2000 představuje
svým obsahem zásadní zvrat proti dlouhodobému
dosavadnímu čtyřicetiletému rozvoji
československé ekonomiky a úkol, kterého
jsme nikdy v minulosti nedosáhli, nezabezpečí
nám ani jeho úspěšné splnění
zařazení v tomto směru mezi nejvyspělejší
země světa - ale jen podstatné přiblížení
se k tomuto cíli - protože úkol je mimořádně
náročný a svým charakterem dlouhodobý.
O jak náročný a zásadní úkol
se jedná, to nejnázorněji charakterizuje
vztah vyjadřující podíl úspor,
racionalizace a inovace (intenzifikačních faktorů)
na krytí budoucích potřeb:
- u energie a paliv vůbec musí tvořit 90
% a u výrobní sféry přes 100 %
- u neželezných kovů minimálně
100 %.
Z toho vyplývá, že v případech
více než stoprocentního podílu to znamená
zabezpečení plánovaného růstu
výroby při absolutním snižování
spotřeby energie a paliv i kovů.
Z těchto základních hledisek přistupujeme
s požadavkem vyšší náročnosti
i na překračování přijatých
úkolů v 8. pětiletce, zvláště
pak u státního cílového programu 02
a státního cílového programu 03. To
znamená relativní úsporu energie a paliv
v 8. pětiletce stanovenou v objemu 15,4 mil. tmp považovat
za minimální a vzít si poučení
z roku 1986, kdy úspora dosažená v rámci
SCP 02 sice dosáhla 3,3 mil. tmp, avšak celkové
snížení palivoenergetické náročnosti
činí pouze 2,6 mil. tmp v důsledku nepříznivého
vývoje mimo oblast SCP 02, což znamená, že
proti celkovému plánovanému snížení
o 2,9 % bylo dosaženo v roce 1986 snížení
jen o 2,4 %.
Rovněž úsporu železných kovů
ve výši 2,5 mil. tun a neželezných kovů
ve výši 70 tis. tun v letech 1986-1990 považujeme
za minimální. Dosažené výsledky
z roku 1986 nás k tomu opravňují, neboť
plánované úkoly byly překročeny.
Požadavek zvýšené náročnosti
nad úroveň 8. pětiletého plánu
a překračování úkolů
státního cílového programu 02, ale
stejně tak i státního cílového
programu 03, je nezbytný, aby úspěšným
splněním 8. pětiletky byly vytvořeny
reálné předpoklady pro plnění
úkolů 9. a 10. pětiletky, tzn. zabezpečit
v období budoucích 10 let, do roku 2000, snížení
energetické a palivové náročnosti
nejméně o 42 mil. tmp.
Z uvedených skutečností jednoznačně
vyplývá, že postavený strategický
úkol podstatného snižování energetické
a palivové, surovinové a materiálové
náročnosti tvorby národního důchodu
nelze dosáhnout jen opatřeními v energetice,
hutní výrobě a dobývání
surovin a materiálů, ale v celém komplexu
národního hospodářství. Proto
státní plán technického rozvoje na
8. pětiletku zabezpečuje efektivnější
tvorbu národního důchodu ve vztahu k energii
a palivům, surovinám a materiálům
rovněž v komplexu, ve výrobní sféře
cestou technických a technologických inovací,
uplatněním mikroelektroniky v technologických
procesech a finálních výrobcích, lepším
zhodnocováním energetických a surovinových
vstupů. Výrazně se tak technický rozvoj
podílí na snižování energetické
náročnosti o 2,9 % a kovů o 3,5 %, a to jak
řešením výzkumných úkolů,
tak realizací výsledků státního
plánu technického rozvoje.
Jako příklady výzkumných řešení
chci uvést tyto úkoly:
- "Snižování energetické náročnosti
národního hospodářství progresívními
technickými prostředky a opatřeními",
jejichž úspěšné řešení
a realizace v národním hospodářství
zabezpečuje v československé ekonomice roční
úspory energie a paliva do 7 mil. tmp;
- "Vývoj standardních technologií integrovaných
obvodů s vyšší ekonomií a spolehlivostí",
jehož úspěšné vyřešení
a realizace zajišťuje dosažení výrazného
snížení nákladů na výrobu
integrovaných obvodů a na podstatné snížení
nároků na dovozy z nesocialistických zemí
pro čs. ekonomiku při značném zvýšení
spolehlivosti integrovaných obvodů. To znamená
dosáhnout špičkové úrovně
efektivnosti a spolehlivosti v rámci států
RVHP při roční úspoře surovin
a materiálů u výrobce v hodnotě 73
mil. Kčs a roční přírůstek
zisku 288 mil. Kčs.
Realizační výstupy výrobkového
a technologického charakteru z vyřešených
úkolů státního plánu technického
rozvoje zaváděním nových výrobků
a technologií v 8. pětiletce zajišťují
úsporu paliv a energie ve výši cca 3,5 mil.
tmp a úspory surovin a materiálů ve výši
6,5 mld. Kčs. Přitom trvalým přínosem
je realizace jaderného programu, jehož plněním
se Československá socialistická republika
zařadí mezi nejvyspělejší země
světa jak výrobou jaderných zařízení,
tak výrobou elektřiny z jaderných elektráren;
její podíl činil v roce 1986 více
než 21 % vyráběné elektřiny v
ČSSR. Realizace rozpracovaného programu zařadí
ČSSR k roku 2000 na jedno z předních míst
ve světě.
Rozhodující přínosy k úsporám
a efektivnímu využití energie a paliv, surovin
a materiálů zabezpečujeme cestou technického
rozvoje rozpracováním československé
účasti na Komplexním programu vědeckotechnického
pokroku členských států RVHP do roku
2000. Československá socialistická republika
si zabezpečuje účast na řešení:
- všech 5 prioritních směrů Komplexního
programu,
- všech 21 tematických oblastí,
- 89 hlavních úkolů z celkového počtu
94,
- u 73 z 1391 jmenovitých úkolů přebírá
funkci hlavní organizace a koordinátora pro všechny
země RVHP a u 600 dílčích úkolů
se v té či oné míře podílí
na jejich řešení.
Z hlediska námi projednávané problematiky
energie a paliv, surovin a materiálů usilujeme,
abychom československou účastí na
Komplexním programu vědeckotechnického pokroku
členských států RVHP do roku 2000
dosáhli těchto cílů:
1. prioritní směr - elektronizace
Masovým zaváděním mikroprocesorů
a další regulační techniky dojde k zefektivnění
většiny regulačních zařízení
ve výrobě. Ačkoliv rozšíření
výpočetní techniky v provozu bude vyžadovat
zvýšenou spotřebu, úspory vzniklé
nasazením elektroniky do regulace výrobních
procesů nebo přímo do výroby daleko
převýší tuto spotřebu. Úspory
v ČSSR u paliv a energie v cílovém roce dosáhnou
řádu několika miliard Kčs a v úspoře
materiálů více než 4,0 mld. Kčs.
2. prioritní směr - komplexní automatizace
Fakt, že plánovaná opatření v
rámci automatizace zvyšují produktivitu práce
a výrobnost 2,5 krát, přináší
relativní úsporu energie o 10 až 15 %.
Automatizované systémy projektování
a konstruování optimalizují konstrukci součástí,
čímž se předpokládá úspora
materiálu až do výše 10 %.
Proces automatizace rovněž zajišťuje kvalitu
produkce, a tím se prakticky odstraňuje zmetkovitost
a vznikají úspory materiálu a energie.
3. prioritní směr - rozvoj jaderné energetiky
Dnes se klade stále větší důraz
na urychlený rozvoj jaderné energetiky v podmínkách,
kdy je nezbytné snižování energetické
náročnosti celého národního
hospodářství. Jde v prvé řadě
o velmi podstatné zpomalení růstu spotřeby
prvotních zdrojů energie, a to z průměrného
ročního tempa přibližně 3 % dosahovaného
v období 1961-1980 na přibližně 0,5
% v této pětiletce se záměrem udržovat
tak nízké tempo i v období až do konce
tohoto století.
V Československé socialistické republice
jde o jeden z nejpokrokovějších a nejrozvinutějších
programů technického rozvoje, kde dosahujeme takřka
světové úrovně K otázce jaderné
energetiky se proto ještě vrátím.
4. prioritní směr - nové materiály,
technologie jejich výroby a užití
V oblasti nových materiálů očekáváme
výrazný ekonomický přínos,
jak o tom svědčí např. skutečnost,
že jedna tuna polymerních kompozitů nahradí
4 tuny klasických kovových materiálů.
Obdobné úspory lze očekávat v práškové
metalurgii, v uplatnění umělých diamantů
nebo uplatněním neodymových magnetů.
5. prioritní směr - urychlený rozvoj biotechnologií
Řešením a realizací v rámci tohoto
programu usilujeme o omezení či úplné
vyloučení nepříznivých vlivů
odpadů na životní prostředí a
jejich využití jako druhotných surovin
a energie.
Výhody, kterými se vyznačují biotechnologické
procesy, lze charakterizovat:
- menší složitostí výrobních
zařízení,
- využíváním snadno obnovitelných
zdrojů surovin, popř. jen malými nároky
na prvotní suroviny,
- nižší spotřebou energie na provoz
zařízení a výrazným snížením
potřeby tradičních surovin.
Zavádění bezodpadových technologií
rovněž přispěje k rozšíření
surovinové základny.
Nejvýraznější ekonomický přínos
se projeví v celkovém ozdravění životního
prostředí a v souvislosti s tím se budou
moci snížit prostředky vkládané
v současné době do ekologických investic.
Ekonomický efekt komplexu biotechnologických opatření
v ČSSR nelze ještě v současné
etapě (tj. v etapě výzkumu a vývoje
biotechnologických procesů) číselnými
údaji průkazně doložit. Předpokládá
se, že svým objemem však bude jeden z největších.
Z uvedeného vyplývá a znovu se potvrzuje,
že problematika energie a paliv, surovin a materiálů,
je komplexním národohospodářským
problémem, jehož úspěšné
řešení spočívá v celkovém
vědeckotechnickém rozvoji národních
ekonomik i světového hospodářství.
Je to problém, který nemohou vyřešit
samy jednotlivé resorty.
Proto hlavní přínosy v úsporách
energie a paliv, surovin a materiálů, očekáváme
od řešení komplexních národohospodářských
a vědeckotechnických problémů, a to
především:
1. Od strukturálních změn a zhodnocovacích
procesů, jak byly tyto skutečnosti analyzovány
v první části vystoupení člena
předsednictva a tajemníka ÚV KSČ soudruha
M. Jakeše na 5. zasedání ÚV KSČ
ve zprávě předsednictva.
2. Od pozitivních kvalitativních změn a snížení
podílu výrobní spotřeby na vytvořeném
společenském produktu, neboť právě
tento ukazatel je prakticky syntetickým, makroekonomickým
národohospodářským vyjádřením
efektivnosti vývoje energetické a palivové,
surovinové a materiálové náročnosti
výroby.
Tento podíl v uplynulých 15 letech stagnoval a činil
v ČSSR 61 až 62 % (ve stálých cenách)
. Proto jedině cesta úspor, racionalizace spotřeb
a vyšší zhodnocování energie
a paliv, surovin a materiálů může
reálně vést až ke snížení
podílu výrobní spotřeby cca o 4 až
5 %, jak to bylo předneseno na XVII. sjezdu KSČ,
tj. cca 58 %. Jedině takový úspěch
uvolní potřebný zdroj růstu národního
důchodu.
3. Od pozitivních změn ve vnějších
ekonomických vztazích, jimiž se realizuje zhruba
třetina našeho národního důchodu.
Je nutné zastavit a zvrátit negativní tendenci
směnných relací cen zahraničního
obchodu, které se výrazně zhoršily a
přinášejí s ekonomice nemalé
ztráty.
To podstatně ovlivnilo a ovlivňuje i efektivnost
čs. ekonomiky, neboť ceny čs. vývozu
se zvyšovaly mnohem pomaleji než dovozní ceny.
Jestliže srovnáme vztah dovozních a vývozních
cen v letech 1970 a 1985, vychází nám v poměru
100:67, to znamená, že v roce 1985 jsme museli vynaložit
na jednu jednotku dovozu téměř jednu a půl
jednotky vývozu ve srovnání s rokem 1970,
což znamená v souhrnu ztrátu několika
desítek miliard Kčs. Tím se odčerpaly
zdroje na dovoz nové techniky, technologie a spotřebního
zboží.
Tyto skutečnosti spolu s úkoly technického
rozvoje považujeme v řešení celé
problematiky za rozhodující.
Na závěr může vzniknout otázka,
jakou úlohu sehrávají a mohou sehrát
v 8. pětiletce a nejbližším období
do roku 2000 takzvané netradiční a obnovitelné
energetické a palivové, surovinové a materiálové
zdroje.
K netradičním a obnovitelným zdrojům
v této oblasti počítáme:
1. malé vodní elektrárny,
2. geotermální energii,
3. sluneční energii,
4. větrnou energií,
5. biomasu ve formě palivového dříví,
zemědělských a městských odpadů,
6. tepelná čerpadla.
Uváděné nové a obnovitelné
zdroje energie, paliv, surovin a materiálů, kromě
hydroenergetiky, nedosáhnou v bilanci většího
podílu než 1-2 % z celkové spotřeby
prvotních zdrojů energie do roku 2000 a maximálně
10 % do roku 2030 až 2050. Současnou situaci v ČSSR
charakterizují ve vztahu k těmto zdrojům
tyto údaje:
- malé vodní elektrárny šetří
ročně 380 tis. tun měrného paliva,
- geotermální energie 7 tis. tun měrného
paliva,
- solární energie 6 tis. tun měrného
paliva,
- větrná energie: úspory nejsou vyčísleny,
protože prakticky je zasaženo pouze 100 malých
instalovaných výkonů.
Využití biomasy: u dříví - 1,2
mil. tun měrného paliva
u biomasy 21 tis. tun měrného paliva
u tepelných čerpadel 3 tis. tun měrného
paliva.
Úhrnně tedy všechny tyto netradiční
a obnovitelné zdroje (bez malých vodních
elektráren) nám dávají cca 1,25 mil.
tun měrného paliva, což činí
asi 1,2 % spotřeby prvotních energetických
zdrojů v Československu ročně. Kromě
toho užití těchto zdrojů má povětšinou
příznivý ekologický vliv. Jsou tu
potenciální možnosti určitého
rozvoje dané symbiózou přírodních,
technicko-technologických a ekonomických faktorů.
V ČSSR jsou a budou však vždy jen doplňkovým
zdrojem; ani v jednom z uvedených druhů nelze spatřovat
stabilní energetický nebo palivový zdroj,
a to v nejbližších několika desetiletích.
Z uvedeného vyplývá, že rozvoj těchto
energetických a surovinových zdrojů budeme
i nadále podporovat. Nikoliv však jako zdrojů
na hlavním strategickém směru, nýbrž
jako zajímavých a cenných doplňkových
zdrojů.
Z hlediska efektů a relativní stability obnovitelnosti
se jeví významně lepší využití
československého hydroenergetického potenciálu
včetně malých vodních elektráren
a přečerpávacích elektráren.
V současné době je v ČSSR primární
hydroenergetický potenciál využíván
asi z 36 %. K dalšímu zvýšení až
na 65-70 % jejich využití jsou připravována
a zabezpečována opatření v 8. pětiletce
a ve výhledu do roku 2000, a to především
takovým dílem, jako je Gabčíkovo na
Dunaji, na dolním Labi výstavbou elektráren
Dolní Žleb a Malé Březno, na Slovensku
dostavbou vážské kaskády v lokalitách
Žilina, Sereď, Strečno.