Přítomno:
64 poslanci Sněmovny národů zvolení
v České socialistické republice
69 poslanců Sněmovny národů zvolených
ve Slovenské socialistické republice
Omluveni poslanci
zvolení v České socialistické republice:
Benešová, Fojtík, Gerle, Havlín,
Hrdličková, Juchelka, Kabrhelová, Kempný,
Servus, Šmehlíková, Vacek
zvolení ve Slovenské socialistické republice:
Beňo, Borisová, Liščák, Lúčan,
Nováček, Prievozníková
Předseda SN J. Janík: Vážená
Snemovňa národov, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, vážení
hostia, otváram 3. schôdzu Snemovne národov
a srdečne vás všetkých na nej vítam.
Osobitne vítam člena Predsedníctva ÚV
KSČ a predsedu Federálneho zhromaždenia súdruha
Indru, tajomníka ÚV KSČ súdruha Jakeša,
predsedu vlády SSR súdruha Colotku, kandidáta
Predsedníctva a tajomníka ÚV KSČ súdruha
Hamana, člena sekretariátu a tajomníka ÚV
KSČ s. Poledníka, ďalej funkcionárov
Federálneho zhromaždenia, poslancov Snemovne ľudu
a delegácie poslancov Českej národnej
rady a Slovenskej národnej rady.
Srdečne vítam členov federálnej vlády
a podpredsedov vlády Českej socialistickej republiky
a Slovenskej socialistickej republiky, zástupcov oddelení
Ústredného výboru KSČ, predstaviteľov
Revolučného odborového hnutia, hrdinov socialistickej
práce, vedúcich pracovníkov ministerstiev
a ústredných orgánov, zástupcov podnikov,
družstiev a inštitúcií, v ktorých
poslanci vykonali poslanecké prieskumy, pracovníkov
hromadných oznamovacích prostriedkov a všetkých
ostatných hostí.
Súdružky a súdruhovia, konštatujem, že
teraz je v zasadacej sieni prítomných 63 poslancov
zvolených v Českej socialistickej republike a 69
poslancov zvolených v Slovenskej socialistickej republike.
To znamená, že v oboch častiach snemovne je
prítomná nadpolovičná väčšina
poslancov, a teda Snemovňa národov je spôsobilá
uznášať sa.
Predsedníctvo Snemovne národov navrhuje na dnešnej
schôdzi prerokovať tento program:
1. Voľba poslancov do výboru Snemovne národov
2. Správa podpredsedu vlády ČSSR a predsedu
Štátnej komisie pre vedeckotechnický a investičný
rozvoj o efektívnom využívaní palív,
energie, surovín a materiálov.
Súdružky a súdruhovia, navrhuje niekto z poslancov
zmenu alebo doplnenie návrhu programu? (Ne.) Nenavrhuje.
Nechám teda hlasovať o programe schôdze. Kto
súhlasí s návrhom Predsedníctva Snemovne
národov, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.
Je niekto proti? (Nikdo.) Nikto.
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikdo.) Nikto.
Návrh programu schôdze Snemovne národov sme
teda jednomyseľne schválili.
Pristúpime k prvému bodu nášho programu.
Súdružky a súdruhovia, Predsedníctvo
Snemovne národov prerokovalo na svojej schôdzi 5.
mája tohto roku návrh, aby snemovňa zvolila
poslanca Dalibora Hanesa do ústavnoprávneho výboru.
Nakoľko podľa § 67, odsek 2 zákona o rokovacom
poriadku Federálneho zhromaždenia, výbory majú
byť zložené z rovnakého počtu poslancov
zvolených v Českej socialistickej republike a poslancov
zvolených v Slovenskej socialistickej republike, predsedníctvo
ďalej snemovni navrhuje, aby do ústavnoprávneho
výboru bol zvolený aj poslanec Evžen Erban,
ktorý súčasne zostane i členom výboru
pre sociálnu politiku.
Podľa § 22 odsek 3 zákona o rokovacom poriadku
Federálneho zhromaždenia táto voľba sa
vykonáva verejným hlasovaním, ak sa snemovňa
neuznesie inak.
Navrhujem preto, aby sme na základe návrhu Predsedníctva
Snemovne národov zvolili verejným hlasovaním
poslancov Dalibora Hanesa a Evžena Erbana do výboru
ústavnoprávneho.
Má, prosím, niekto k tomuto návrhu dotaz
alebo pripomienku? Alebo má niekto iný návrh?
(Připomínky ani návrhy nebyly.) Nemá.
Súdružky a súdruhovia, konštatujem, že
v zasadacej sále je prítomných 63 poslancov
zvolených v Českej socialistickej republike a 69
poslancov zvolených v Slovenskej socialistickej republike,
čo je nadpolovičná väčšina
poslancov.
Nechávam o návrhu hlasovať. Kto súhlasí,
aby poslanci Dalibor Hanes a Evžen Erban boli zvolení
za členov ústavnoprávneho výboru,
nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.
Je niekto proti? (Nikdo.) Nie.
Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikdo.) Nikto.
Konštatujem, že poslanci Dalibor Hanes a Evžen
Erban boli zvolení za členov ústavnoprávneho
výboru jednomyseľne.
Teraz prerokujeme 2. bod programu.
Vážené súdružky a súdruhovia
poslanci! Na úvod mi dovoľte zvýrazniť
dôvody, ktoré viedli Snemovňu národov
k prerokovaniu takej významnej otázky, akou nesporne
je znova aktuálna, naliehavá požiadavka XVII.
zjazdu KSČ a 4. i 5. zasadania ÚV KSČ - efektívne
využívať palivá, energiu, suroviny a
materiál vo všetkých sférach práce
a života našej socialistickej spoločnosti.
Toto rokovanie si kladie za cieľ prispieť ku kontrole,
ako sa tieto úlohy plnia a napomôcť svojimi
podnetmi k zlepšovaniu plnenia tohoto dlhodobého cieľa.
Predsedníctvo, výbory a poslanci Snemovne národov
sa dlhodobo pripravovali na toto rokovanie. Zamerali sa predovšetkým
na otázky spojené so znižovaním energetickej
náročnosti a s ňou súvisiace postupné
zabezpečovanie progresívnych štrukturálnych
zmien v palivo energetickej bilancii, na racionalizáciu
spotreby, využitie palív, vrátane pohonných
hmôt a energie vo výrobe, v nevýrobnej sfére
i v domácnostiach.
Kontrolná činnosť poslancov smerovala do sféry
hospodárenia s materiálmi, predovšetkým
s kovmi a skvalitňovania noriem ich spotreby; posudzovali
sa možnosti využívania tuzemskej surovinovej
a materiálovej základne, druhotných surovín,
vplyv na kvalitu výroby a životné prostredie.
Osobitná pozornosť sa venovala presadzovaniu vedeckotechnického
rozvoja - ako veda, výskum a vývoj pôsobia
na znižovanie palivo energetickej, materiálovej a
surovinovej náročnosti.
Všetky výbory skúmali, či všetky
články riadenia orientujú svoje podriadené
organizácie na prísnu hospodárnosť všetkými
týmito zdrojmi a či vytvárajú podmienky
pre iniciatívu, vynaliezavosť pracujúcich.
Snemovňa národov, jej orgány a poslanci sú
si vedomí, že prísna úspornosť
vo využívaní palív, energie, materiálov
a surovín sú základnou podmienkou intenzifikácie
v súčasnom a perspektívnom vývoji,
že treba hľadať a uplatňovať
spôsoby, ako drahé druhy energie a materiálov
nahrádzať výkonnejšími, kvalitnejšími
a lacnejšími. Rovnako vo využívaní
druhotných zdrojov sa pozornosť orientovala o. i.
na využívanie odpadného tepla, na spaľovanie
drevného odpadu pre energetické účely,
na lepšiu účelnosť osvetlenia, energetických
spotrebičov a iné.
Orgány Snemovne národov a poslanci sledovali vo
svojej práci, ako sa v tomto smere plnia stranícke
uznesenia, ako pôsobia výzvy a konkrétne akcie
najmä orgánov ROH a SZM a či široké
hnutie za zvyšovanie efektívnosti a úspornosti
palív, energie, surovín a materiálov sa presadzuje
do intenzifikačného procesu v súlade so Zásadami
k prestavbe hospodárskeho mechanizmu v Československej
socialistickej republike.
Sme presvedčení, vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, že naše dnešné
rokovanie prinesie všetkým zainteresovaným
orgánom a organizáciám, riadiacim a ďalším
pracovníkom užitočné a tvorivé
podnety v ich práci.
Súdružky a súdruhovia, správu
o efektívnom využívaní palív,
energie, surovín a materiálov prednesie podpredseda
vlády ČSSR a predseda Štátnej komisie
pre vedeckotechnický a investičný rozvoj
súdruh Jaromír Obzina. Prosím, aby sa ujal
slova.
Místopředseda vlády ČSSR a předseda
Státní komise pro vědeckotechnický
a investiční rozvoj J. Obzina: Vážený
soudruhu předsedo, milé soudružky poslankyně,
vážení soudruzi poslanci, v relativně
krátkém čase přistupuje Federální
shromáždění Československé
socialistické republiky po druhé k projednání
problému využívání energie a
paliv, surovin a materiálů. V roce 1982 obdobné
téma projednávala Sněmovna lidu. Dnes, po
pěti letech, přistupujeme opět k řešení
tohoto problému důležitého jak z hlediska
světového, globálního, tak z hlediska
komplexního, státního národohospodářského
a tím i politického. Je to dáno především
závažností této problematiky pro Československou
socialistickou republiku. Od samého počátku
si stavíme jediný cíl: aby i toto jednání
směřovalo k realizaci takových opatření,
aby československé národní hospodářství
se i v této oblasti postupně zařadilo mezi
nejvyspělejší země světa.
XVII. sjezdem Komunistické strany Československa
vstoupila naše země do nového historického
období - období zásadního zvratu v
kvalitativním vývoji socialismu. Pojetí socialismu
na přelomu 20. a 21. století je definováno
v dokumentech XXVII. sjezdu KSSS a XVII. sjezdu KSČ.
V čem je historická specifičnost tohoto období
ve srovnání se situací, která byla
před 70 roky v sovětském Rusku nebo před
40 lety v naší vlasti? Rozdíl je opravdu podstatný.
Dnes nejde ve světovém měřítku
o to, abychom revolučním bojem, včetně
ozbrojeného boje, prokázali právo socialismu
na život a existenci, právo dělnické
třídy řídit společnost a
stát, nejde ani o to udržet se za každou
cenu v boji na život a na smrt se světovým
imperialismem. Socialismus už totiž prokázal
své přednosti v oblasti politické, sociální,
kulturní a vzdělanostní, dosáhl i
vojenské, strategické rovnováhy se světem
kapitalismu. Dnes proto vstupujeme do další etapy,
ve které jde o prokázání předností
socialismu i v oblasti ekonomické. Základním
programovým úkolem světového socialismu
a v jeho rámci i ČSSR je dnes urychlení a
nová kvalita hospodářského rozvoje.
Jsou to objektivně nutné procesy, které spojujeme
s přestavbou hospodářského a sociálně
politického mechanismu socialismu, odpovídající
etapě všestranně rozvinuté, zralé
socialistické společnosti. Specifičnost socialistické
výstavby v současnosti a v nejbližších
desetiletích spočívá tedy v tom, že
dnes, řečeno slovy V. I. Lenina "...působíme
na mezinárodní revoluci hlavně svou ekonomickou
silou...Na toto bojiště byl přenesen boj ve
světovém měřítku. Vyřešíme-li
tento úkol, pak jsme vyhráli i v měřítku
mezinárodním určitě a definitivně."
Proto "strategie urychlení" ekonomického
rozvoje tvoří jádro naší současné
politiky. Ve smyslu usnesení XXVII. sjezdu KSSS a XVII.
sjezdu KSČ "strategické urychlení"
rozumíme:
1. zrychlení tempa hospodářského
růstu
2. novou kvalitu hospodářského růstu.
Zrychlení tempa hospodářského růstu
světového socialismu a v něm i naší
společnosti je objektivně vyvoláno jak řešením
vnitropolitických úkolů, tak i mezinárodních.
Úkol celého socialistického tábora
zní - dosáhnout převahy nad kapitalismem
i v ekonomické oblasti, a toho nelze dosáhnout
zaostáváním. Tempo hospodářského
růstu musí být proto vyšší
než tempo růstu nejvyspělejších
kapitalistických zemí. Jinak je daný cíl
nereálný, fiktivní, má charakter laciného
hesla, nikoliv reálného uskutečnitelného
programu Komunistické strany Československa.
Dosáhnout nové kvality hospodářského
růstu je pro nás mimořádně
složitý úkol, protože už nemůžeme
uplatňovat praxi minulých 40 let. Nyní nejde
o lineární, indexový růst, ale o novou
kvalitu růstu určenou světovou úrovní
jakosti vyráběné produkce s žádoucí
strukturální vazbou výrobních odvětví
a oborů. Musíme preferovat taková odvětví,
která nejsou náročná na energii, paliva,
suroviny, materiály, ale která jsou spjatá
s aplikací vědy, techniky, technologie, vkladem
vysoce kvalifikované práce a jsou zárukou
vysoké efektivnosti.
Komunistická strana Československa v souladu s kvalitativními
změnami ve vývoji světového socialismu
přijala významná opatření.
Československá socialistická republika jako
jedna z dvaceti průmyslově nejrozvinutějších
zemí světa (z více než 200 států)
vstupuje do druhé poloviny 80. let "...jako konsolidovaný,
politicky silný a sociálně vyspělý
stát", který si se vší naléhavostí
uvědomuje moment historického zvratu: "jestliže
si chceme i nadále udržet své postavení
jako průmyslově vyspělá země,
musíme dosáhnout ve výrobě světové
úrovně nebo se jí maximálně
přiblížit". A abychom tohoto cíle
dosáhli, musíme v nejbližším období
10 až 15 let vytvořit všechny předpoklady,
abychom vstoupili "...do třetího tisíciletí
s ekonomikou intenzívního typu založenou na
zvládnutí procesu vědeckotechnické
revoluce při technickém přezbrojení
naší výrobní základny".
Dosáhnout ve výrobě světové
úrovně a k tomu provést přezbrojení
naší výrobní základny, jak to
ukládá XVII. sjezd KSČ, je úkol socialistické
etapy výstavby komunistické společnosti,
který nelze odkládat na vzdálenou budoucnost.
Je to úkol dneška, bezprostřední současnosti.
Je to přesně ta část úkolů
socialistické etapy výstavby komunistické
společnosti, kterou jsme až dosud nesplnili. Konečně,
připomeňme si programové prohlášení
Klementa Gottwalda z IX. sjezdu KSČ v roce 1949, ve kterém
požadoval: "Běží o to, aby náš
znárodněný průmysl vyráběl
více, lépe a levněji, než jak se vyrábělo
za kapitalistů. Běží o to, aby naše
znárodněné stavebnictví stavělo
rychleji a laciněji, než stavěli soukromí
podnikatelé. Běží o to, aby naše
znárodněná doprava dopravovala rychleji a
spolehlivěji než doprava soukromá. Běží
o to, aby naše znárodněné peněžnictví
pracovalo účelněji než za dob
soukromých bankéřů. Běží
o to, aby náš znárodněný obchod
obchodoval lépe a poctivěji, než jak činil
obchod soukromý...My musíme neustále trpělivě,
ale houževnatě vysvětlovat všem pracujícím
lidem, že udržet moc a nepřipustit návrat
kapitalistického panství, to konec konců
znamená lépe hospodařit než kapitalisté."
Ano, musíme lépe hospodařit než kapitalisté,
protože bez toho budou naše politické pozice
vždy vážně ohroženy. To platilo z
politických důvodů a příčin
tehdy a dvojnásob to platí dnes - takřka
po 40 letech socialistické výstavby u nás.
Ve vztahu k nejvyspělejším kapitalistickým
zemím jde o mimořádně náročný
úkol. Dosáhnout tohoto cíle nelze dnes bez
zásadní, vpravdě revoluční
přestavby socialistického, hospodářského
mechanismu reálného socialismu, která by
odpovídala nejen současným, ale především
budoucím podmínkám - celé historické
etapě výstavby vyspělé, všestranně
rozvinuté socialistické společnosti.
"Strategie urychlení tempa hospodářského
rozvoje" není tedy ekonomismem nebo programem socialistické
konvergence - splývání socialismu s buržoazní
společností, ale soudobým revolučním
politickým úkolem našich komunistických
stran - prokázat ve světovém měřítku
přednosti socialismu i v ekonomické oblasti, a tím
učinit politickou moc dělnické třídy
a jejích spojenců neporazitelnou.
Je třeba učit se hospodařit lépe a
efektivněji než nejlépe prosperující
a nejvyspělejší kapitalisté. Není
to politicky o nic menší revoluční úkol,
než jaký jsme v uplynulém období plnili
v procesu socialistické industrializace a kolektivizace
zemědělství.
Tyto objektivní společenské skutečnosti
vykrystalizovaly na základě politické analýzy
především zásluhou Komunistické
strany Sovětského svazu ve vytyčení
nejbližšího programového strategického
cíle. Tímto historickým úkolem socialistického
společenství jako celku i každé jednotlivé
socialistické země je urychlení a nová
kvalita jejího sociálně ekonomického
rozvoje. Společně jsme došli k jednotnému
závěru, že tohoto cíle je v současných
podmínkách možné dosáhnout především
využitím nejnovějších výsledků
vědy a techniky ve společenské praxi vůbec
a ve výrobní sféře zvláště.
Proto se středem pozornosti strany, státu a socialistické
společnosti stala zákonitě vědní
a vědeckotechnická politika. Na XVII. sjezdu KSČ
generální tajemník ÚV KSČ a
prezident ČSSR Gustáv Husák zdůraznil,
že "příkazem doby je radikálně
zvýšit schopnost rozvíjet vědu a techniku,
realizovat její výsledky a rychle v nejširší
míře uplatňovat technologické inovace
přinášející společenský
efekt, vysokou technickou úroveň a kvalitu výroby.
To je rozhodující cesta, která umožní
naší zemi zaujímat přední místo
mezi vyspělými státy světa a účinně
přispívat k upevňování pozic
socialismu."
Je to jediná a rozhodující cesta i k nejefektivnějšímu
využívání energie a paliv, surovin a
materiálu v československém hospodářství.
Úkoly 8. pětiletky a výhledu do roku 2000.
V 70. a 80. letech prochází světové
hospodářství dramatickými zvraty:
dvěma ropnými šoky, palivoenergetickou krizí.
V socialistických zemích jsme svědky úsilí
o ukončení extenzívního rozvoje, který
byl charakteristický jak pro politicky přechodné
období od kapitalismu k socialismu, tak pro počáteční
období konstituování socialistické
společnosti na vlastním sociálně ekonomickém
základě. A dále z více než sta
rozvojových zemí aspiruje jejich nejpokrokovější
část nejen na národní a státní,
ale i na ekonomickou nezávislost a samostatnost. Československá
ekonomika byla bezprostředně ovlivněna oběma
určujícími faktory, zvláště
pak důsledky palivoenergetické krize. A i když
se již v roce 1971 v ČSSR začala uplatňovat
racionalizace užití energie a paliv, surovin
a materiálů, objektivně nedosáhla
realizovaná opatření úrovně
srovnatelné s nejvyspělejšími zeměmi
světa.