Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Pokud jde o oblast legislativní, jsou schváleny pouze dva zákony, tj. o cestování a zbraních. Pokud se týká zákona o zbraních, byl vypracován z iniciativy nikoliv federálního ministerstva, nýbrž skupinou poslanců složenou z dr. Mikuleho, dr. Hykové a dr. Stomeho. Pokud je známo, prováděcí vyhláška nebyla do 1. května vydána, přestože lhůta pro odevzdání zbraní skončila 15. dubna.

Dále pan ministr uvádí v bodě c) k legislativní oblasti, že v prvním čtvrtletí 1990 byl předán předsedovi branného a bezpečnostního výboru návrh novely zákona o služebním poměru příslušníků SNB, na jejímž základě bylo možné do jednoho měsíce uvolnit ze služby neprověřené nebo nadbytečné příslušníky. Tyto návrhy ze strany federálního ministerstva nebyly dostatečně kvalifikované a musely být branným a bezpečnostním výborem ve spolupráci s ústřední občanskou komisí přepracovány a doplněny.

Všechny důležité zákony, týkající se podstatných otázek jsou pouze připravovány, přičemž běží o nejzásadnější komplex otázek. Srovnáme-li tempo legislativních změn v resortu ministerstva vnitra např. s tempem předkládání ekonomických zákonů, o jejichž složitosti jistě také není pochyb, vynikne skutečnost pomalého řešení legislativních otázek na federálním ministerstvu zvlášť ostře.

Pokud jde o oblast mezinárodní spolupráce, pak skutečnost, že došlo k nové smlouvě s KGB, nenaplňuje jistě nikoho z nás zvláštním nadšením. Bylo by proto vhodné, aby se alespoň branné a bezpečnostní výbory Federálního shromáždění s obsahem této smlouvy seznámily.

Pokud jde o oblast vnitřního pořádku, zde nás odpověď pana ministra uspokojuje pouze částečně. Jsem rád, že byly posíleny pořádkové a hlídkové služby v Praze, Bratislavě a dalších městech, i když opatření, přijatá k eliminování projevů rasové nesnášenlivosti vůči rómským občanům, byla řešena poněkud opožděně a liknavě. Jde ovšem o širší problematiku, neboť zvlášť alarmující je enormní růst násilné kriminality, který bude muset federální ministerstvo vnitra řešit v úzké součinnosti s národními ministerstvy.

Opatření, prováděná panem ministrem pro posílení bezpečnostní situace, se bohužel neprojevuji tak, aby mohla být naše veřejnost spokojena a uklidněna. Jde nám o vybudování pohotového, technicky dobře vybaveného a pružně reagujícího policejního sboru, který by dokázal účinně a samostatně vykonávat své povinnosti při zabezpečování ochrany zdraví, životů a majetku občanů.

Pokud jde o personální opatření, odpovídá příslušné pasáži přiloženého materiálu. Z něho vyplývá, že většina personálních opatření, ke kterým na federálním ministerstvu došlo, byla iniciována občanskými komisemi a ústřední prověrkovou a občanskou komisí. Práce občanských komisí jsou brzděny, protože nemají k dispozici potřebné materiály.

Druhým bodem odpovědi pana ministra je otázka, zda bývalá nomenklatura zastává klíčové postavení v jeho bezprostřední blízkosti. Z celé problematiky vyjímám ve své ústní zprávě pouze záležitost pana majora Novotného. Ujišťuji pana ministra, že dnešní major Novotný, a nikoliv major Vladimír Novotný, se aktivně podílel na boji proti Chartě 77 pomocí konfidentů a svých špiclů. Máme na to důkazy. Pan ministr mi podkládá tvrzení, že páni Novotní, Mošlar a Munzar jsou brzdou prověrek. Já jsem nic takového neřekl. Všeobecně jsem konstatoval, že mne znepokojují staré struktury existující na federálním ministerstvu vnitra.

Na VOS federálního ministerstva vnitra jsou ponecháni příslušníci Státní bezpečnosti, od 1. 5. 1990 se přejmenovalo na úřad koordinace řízení. Jde o přebarvení firmy. Do vysokých funkcí náčelníků odborů jsou ustavováni bez prověřování bývalí náčelníci, z nichž někteří byli i vysokými funkcionáři stranických orgánů na federálním ministerstvu vnitra. V okolí ministerstva panuje přesvědčení, že ve vztahu k nim už žádné prověrky neproběhnou a příslušníci a funkcionáři už prověřováni nebudou. Jde zejména o pracoviště bývalé vnitřní organizační správy, úřadu personální práce a inspekce ministra vnitra. To je s ohledem na postavení funkce těchto úřadů ve struktuře resortu a s ohledem na jejich kádrová obsazení naprostý paradox. Namísto toho, aby vedení resortu akceptovalo a využilo každé dobré zkušenosti těch, kteří mu nabídli pomoc a spolupráci, namísto toho se liknavě a benevolentně přistupuje k tomuto závažnému úkolu.

Staré struktury kolem ministra jsou prakticky beze změny. V kritice nedůslednosti postupu v těchto otázkách spatřuje pan ministr jakési útoky proti své osobě. Informace, které byly a jsou v tomto směru poskytnuty i brannému a bezpečnostnímu výboru, respektive ústřední prověrkové komisi, nechává prověřovat z hlediska možného tzv. utajování skutečností cestou těch, kteří takové informace poskytli. Namísto toho, aby pan ministr uvítal možnost spolupráce, obklopil se starým administrativně byrokratickým aparátem, který neprověřil, naslouchá mu a s jeho pomocí jedná tak, že vytváří atmosféru obav z možného stíhání za dobře míněné postoje a činy. Stále častěji se z prověrkových a občanských komisí objevují dojmy, že příslušníci SNB odmítají spolupracovat ze strachu před represí ze strany těchto "nepostradatelných odborníků".

Třetím a čtvrtým bodem je otázka pomalého a liknavého postupu prověrek vedoucích funkcionářů a příslušníků StB. Úkol celkové očisty resortu ministerstva vnitra je jistě nelehký. Patrně se shodneme na tom, že v resortu federálního ministerstva vnitra se v této oblasti udělalo více, než v jiných resortech. Ale i problematika tohoto resortu je zejména ve svém dopadu na život každého občana této země daleko závažnější než v resortech ostatních. Nemohu se proto spokojit s tou částí odpovědi pana ministra, ve které zdůrazňuje skutečnost, že za svého působení nevydal žádného příslušníka SNB k trestnímu postihu za zločiny minulosti, protože by nebylo vhodné, aby jako ministr takovou iniciativu projevil.

Já se naopak domnívám, že s ohledem na rozsáhlé zneužívání moci ze strany Státní bezpečnosti v minulosti, včetně odposlouchávání, perzekuce a týrání občanů, bylo jednou z předních povinností pana ministra trestnou činnost příslušníků odsoudit a vyvodit z ní všechny zákonné důsledky.

Odpověď pana ministra k otázkám personálním je tedy nedostačující. Pan ministr nevyvrátil, že tyto osoby působily ve starých nomenklaturách. Úkol očisty bezpečnostních složek je předním úkolem ministra. Tento úkol nemohl a neměl pouze delegovat na podřízeného náměstka Jaroslava Procházku. Vždyť pro zdárný průběh prověrek chybělo to podstatné, materiály o činnosti příslušníků, které byly skartací z velké části zničeny. Komise díky působení pracovníků ze starých struktur nebyly dobře složeny. Jmenování náčelníků okresních správ a krajských správ bylo opožděno. Členové prověrkových a občanských komisí hodnotí výsledky prověrek jako nedostačující nejen proto, že nebyly podklady. Závažnou skutečností, která zamezila zdárný průběh prověrek, je i znečitelnění údajů o členství v politických stranách. Rozkazem federálního ministerstva vnitra č. 47 se nařizuje znečitelnit údaje o členství v politických stranách ve všech evidenčních dokladech příslušníků. Tyto zápisy o stranických funkcích, jejich vzájemných vazbách a hierarchii nomenklatur byly v mnoha případech jediným dokladem o postoji příslušníků Státní bezpečnosti. Tím se docela svévolně a proti vůli veřejnosti likviduje možnost dopátrat se vzájemných vztahů a závislosti 13. oddělení KSČ na Státní bezpečnosti. Tím bylo znemožněno prověrkovým a občanským komisím řádné plnění úkolů.

Dále pan ministr uvádí, že tvrdím, že říká polopravdy, např. v případě lustrace. To je pátý bod. K otázce lustrace chci upozornit na tyto skutečnosti: předně lustrace poslanců Federálního shromáždění, federální vlády, národních vlád byly prováděny na základě ústního pokynu pana ministra vnitra panu mjr. Novotnému, náčelníkovi vnitřní organizační správy federálního ministerstva vnitra. To je zjištěno šetřením Generální prokuratury. Dále je zjištěno, že lustrace byla provedena bez vědomí ústavních orgánů a poslanců Federálního shromáždění. Tuto lustraci prováděly osoby neprověřené a nekompetentní a jako příklad je možno uvést pana mjr. Novotného.

V této souvislosti si dovoluji upozornit, že pan ministr nemluvil pravdu, když tvrdil, že nalezl materiál Informace pro poslance č. 39 v poslanecké lavici. Je svědecky doloženo, že v 11. týdnu letošního roku pan dr. Stanislav Linhart, pracovník federálního ministerstva vnitra, požádal paní Jitku Vranou, sekretářku branného a bezpečnostního výboru, o pomoc ve věci zjištění křestních jmen a titulů poslanců Federálního shromáždění s odůvodněním, že tento materiál mu má sloužit k běžné potřebě. Ve skutečnosti byl tento materiál použit jako podklad k lustrování poslanců.

Dále, pokud pan ministr tvrdí, že pan Formánek, ředitel Ústavu na ochranu ústavy a demokracie, se zaměřoval na lustraci, pak je zde podstatný rozdíl mezi činností pana Formánka a pana Václava Novotného, neboť pan Formánek prováděl lustraci na pokyn ústavních činitelů, Generální prokuratury a týkala se pouze pracovníků aparátu úřadů, ve kterých by setrvání konfidentů Státní bezpečnosti vážně ohrožovalo chod těchto úřadů.

Pan ministr tvrdí, že pracoviště, které provádělo lustraci, je administrativně technické a že je jedním z nezávislých kontrolních mechanismů federálního ministerstva vnitra. Toto tvrzení snad nelze brát vážně. Evidence poznatků Státní bezpečnosti, analytická práce s nimi a její uchovávání je zcela neoddělitelná součást státně-bezpečnostní práce. V příloze, kterou nám pan ministr poskytl, je fotokopie přední stránky lustračního lístku. Chtěl bych informovat poslance, že tento lustrační lístek má i druhou stránku, která je daleko zajímavější než stránka první.

Tam jsou totiž uvedeny zašifrované státně-bezpečnostní poznatky, kde z lustračního lístku se pozná, zda osoba uvedená na lístku má pouze závadový materiál, nebo zda je spolupracovníkem Státní bezpečnosti. To je ovšem podstatné. Svým pokynem ze dne 2. 4. 1990 již tedy pan ministr nemohl zabránit neodpovědnému zacházení s přísně tajnými materiály.

K bodu šest bych chtěl říci toto: ke koncepčním sporům mezi ministrem vnitra a jeho náměstky bych chtěl dodat jen tolik. Pan ministr připouští existenci koncepčních sporů se svými bývalými náměstky. Bohužel, nezůstává u jejich věcné stránky a nepokouší se je osvětlit přesvědčivými argumenty. Místo toho se uchyluje opět k rekriminování a skandalizování bez ohledu na to, aby rozlišoval mezi tím, co tito lidé byli a kým jsou dnes. Neobává se, že by se této metody mohlo použít stejnou měrou proti němu samotnému, kdyby někdo citoval jeho loajální výroky vůči vedoucí úloze strany z ještě nedávných časů. Řekl jsem již úvodem, že se k takovým metodám nehodlám uchylovat, protože jsou v hlubokém rozporu s duchem a smyslem naší revoluce a s duchem našich předvolebních dohod o zachování zásad politické slušnosti. A této zásady se chci a budu držet i nadále.

Dámy a pánové, k závěrům, které pan ministr uvádí, chtěl bych říci toto: souhlasím s panem ministrem, že jsem vznesl vážné výhrady k práci pana ministra a federálního ministerstva vnitra. Nemohu však souhlasit s jeho tvrzením, že jsem čerpal některé své informace z neseriózních pramenů. Nemohu souhlasit ani s tím, že některá má tvrzení mají demagogický charakter a nezakládají se na pravdě. Rovněž zásadně nesouhlasím, že řada mnou uvedených skutečností byla písemnou odpovědí pana ministra vyvrácena. Také tvrzení, že moje interpelace zpochybnila demokratický vývoj v Československé republice, mě nutí k prohlášení, že právě má interpelace byla vedena snahou upozornit na nebezpečí ohrožení demokratického vývoje v naší zemi ze strany temných sil, které - jak je všeobecně známo - vždy nacházely v minulosti pevnou oporu v aparátu federálního ministerstva vnitra, zejména KSČ.

Právě resort ministerstva vnitra má spoustu problémů a nedostatků, na jejichž řešení silně závisí úspěch námi nastoupené cesty budování demokratické společnosti. To, že ve své odpovědi pan ministr žádnou připomínku nepřipouští a sám žádné nedostatky ve svém resortu neuvádí, mě naplňuje obavou o další vývoj tohoto resortu. Ve svých obavách nejsem sám. I pan prezident požádal mravně nezpochybnitelnou osobnost našeho života, svého přítele filozofa Hejdánka, o posouzení sporů o koncepci ministra vnitra. Pan dr. Hejdánek napsal zprávu, ze které si dovolím citovat: Ministr Sacher neučinil celou řadu základních důležitých opatření nutných pro rychlé a spravedlivé přebudování jeho struktur, orgánů samotného ministerstva i struktur a orgánů mu podléhajících. Personální situace na ministerstvu je povážlivá, řada chyb, které mohou mít značně negativní význam pro budoucnost, je nenahraditelná. Pokud jde konečně o pracovníky ministerstva, proti kterým má ministr největší výhrady, nabyl jsem dojmu, že většina výtek je neoprávněná, nebo málo oprávněná a že všecko se zdá nasvědčovat, že nepředstavují pravé důvody, proč mají být zbaveni svých funkcí.

Nabyl jsem přesvědčení, že chyby ze strany ministra Sachera jsou vážnější a zejména pro budoucnost nebezpečnější, neboť jsou perspektivně spojeny s obrovskými riziky. Chyby druhé strany mají nesouměřitelně menší význam a v žádném případě nemohou být interpretovány jako ohrožující nějakou koncepci bezpečnosti státu. Jejich povaha dokonce vylučuje možnost, že by šlo o nějakou formu boje o moc." Tolik ze zprávy pana Hejdánka.

Přesto však poslední opatření pana ministra - jmenování nového prvního náměstka pana Jana Rumla nasvědčuje tomu, že má interpelace bylo užitečná, smysluplná a nutná a že přináší své ovoce. Mohu také přivítat, a jistě spolu s vámi, i rozhodnutí ministra vnitra, která budou směřovat k očistě SNB a likvidaci Státní bezpečnosti. Naše snaha je vedena cílem revoluce: Likvidovat staré struktury a tedy i Státní bezpečnost. Chceme-li odstranit vliv komunistické strany na činnost ministerstva vnitra, musíme odstranit i aparát, který zajišťoval její neomezenou moc. Federální ministerstvo vnitra však nebylo očištěno - prověrky příslušníků neproběhly tak, jak se očekávalo. Proto je třeba jít novou cestou. 8500 příslušníků Státní bezpečnosti nemůže zůstat v zálohách ministra, musí být uvolněno ze služby. Je třeba sbor rozpustit a nabírat zpět ty, o kterých nebudou žádné pochybnosti o jejich morální způsobilosti a občanské spolehlivosti. Smyslem je likvidovat systém Státní bezpečnosti, o kterém je prokázáno, že byl oporou totality komunistické strany a měl fašizující tendence. Jeho naprostá provázanost a konspirativnost prakticky znemožňuje rozlišit jednotlivé příslušníky, kteří se bezprostředně aktivně podíleli na této nelegální činnosti a ty, kteří jsou morálně bezúhonní a profesionálně zdatní.

Navrhuji proto tato opatření:

1. Vytvořit parlamentní komisi, která by pomohla zdárně dokončit očistu SNB, která by se zabývala situací v naší bezpečnosti a pomohla vytvořit takovou strukturu, která by napomohla pokračování demokratického vývoje v naší zemi.

2. V důsledku této skutečnosti, že dosud federální ministerstvo neumožňuje řádnou činnost prověrkových komisí, nedává jim dostatečný materiál pro prověřování - některé závažné materiály byly skartovány, není přehled, že by stávající systém prověřování příslušníků StB byl efektivní - navrhuji postupovat obráceně a to tak, jak to mnohokráte zaznělo na poradách občanských komisí všech stupňů, to jest rozpustit Státní bezpečnost a propustit všechny bývalé příslušníky. Tedy nikoliv ponechat je v tak zvaných zálohách. Pro nezbytné potřeby provést nábor nových pracovníků.

3. Cestou k řešení problémů je také norma zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru.

4. Navrhuji vyčlenit Úřad na ochranu ústavy a demokracie z působnosti resortu federálního ministerstva vnitra a podřídit ho ústavní kontrole. Tím by se mohly minimalizovat vlivy starého modelu federálního ministerstva již při samotné výstavbě tohoto Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. Úřad by měl především za úkol zamezit pronikání nebezpečných vlivů z vnějšku a umožnit účinný boj proti skupinám uvnitř, které ohrožují demokracii a ústavu. Aparát tohoto úřadu by měl být početně malý.

5. Těžiště práce federálního ministerstva je v budování nového policejního sboru, jehož náplní je ochrana života, zdraví a majetku občanů a ochrana svobody občanů.

6. Navrhuji, aby zvláště jmenovaná parlamentní komise rozhodla po dohodě s vedením poslaneckých klubů o tom, jak dále naložit s lustrovanými poznatky na členy tohoto zastupitelského sboru. Aby se předešlo podobným krizím v parlamentu, který má vzejít ze svobodných voleb, bude, po mém soudu, analogicky nutné postupovat i u zaregistrovaných kandidátů.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že pan ministr zmiňuje v souvislosti s mojí interpelací i otázku důvěry. Tak otázka nestojí. Hlasování o důvěře či nedůvěře jsem nepožadoval a nepožaduji. My nechceme konfrontaci, ale spolupráci, spolupráci v oblasti, která je pro každého občana jednou z nejcitlivějších. Usiluji o to, aby se nám společně podařilo vytvořit takový resort vnitra, na který se budou občané obracet s důvěrou. Pevně věřím, že v tomto úsilí jsme s panem ministrem totožní. Děkuji vám. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Ďakujem poslanci Lisovi. O organizačnú poznámku sa prihlásil pán poslanec Stank.

Předseda SN J. Stank: Vážené poslankyne, vážení poslanci, nechcem ovplyvňovať priebeh ďalšieho rokovania, ale osobne by som bol rád, keby sa týmto oznámením čiastočne ovplyvnilo.

Ako ste iste informovaní, organizuje sa dnes na pražskom hrade zvláštnym netradičným spôsobom recepcia k 45. výročiu oslobodenia našej vlasti. Prezident ČSFR pán Václav Havel pozýva celé Federálne zhromaždenie na túto recepciu. Dovoľte, aby som tlmočil toto jeho pozvanie a informoval vás, že autobusy budú pristavené o 17.15 hodín, čím by sme mali dnešný program ukončiť a pokračovali by sme zajtra.

Súčasne prosím - v prípade, ak by s ne neprebrali vše tky body interpelácie, pretože je treba k niektorým ďalším bodom účasť predstaviteľov vlády, aby sa nášho zajtrajšieho zasadania tiež zúčastnili. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS I. Mičieta: Pýtam sa pána ministra Sachera, či mieni vystúpiť k predneseným slovám pána Lisa. Hlási sa pán poslanec Servus.

Poslanec SN B. Servus: Měl bych jenom malou poznámku. Pan poslanec Lis uvedl ve svém úvodě, že poskytl v několika málo výtiscích svoji odpověď na interpelaci, vyjádření k interpelaci od ministra Sachera. Mě by zajímalo, kdo toto jeho vyjádření dostal, protože ani v předsednictvu, ani předseda Sněmovny lidu tuto odpověď nemá a mne by toto vyjádření zajímalo.

Poslanec SN L. Lis: K této otázce chci říci, že materiály jsou tu k dispozici a jen z technických důvodů se stalo, že nejsou rozdány. Jsou v dostatečném počtu pro každého poslance.

Ministr vnitra ČSFR R. Sacher: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, vzhledem k tomu, že jsem odpověď na interpelaci pana poslance Lise předložil 2. května, jak bylo dohodnuto, chci reagovat na některé věci. Nehodlám polemizovat s tím, zda na věcné námitky byla dáno věcná odpověď. Domnívám se, že odpověď je dostatečně věcná. I já respektuji zájem společnosti a mám zájem o slušné vedení předvolební kampaně.

Pokud se týká zastavení odposlechů atd., to je otázka, kterou jsme mohli řešit až tehdy, když jsme zjistili, kdo je vůbec ochoten a schopen nám sdělit, kde odposlechy jsou instalovány. Nebyli jsme schopni tento seznam udělat dříve a jakmile jsme ho začali dělat nejdříve jsme ho udělali u zastupitelských úřadů a u občanů se dokončuje. Můžeme těm občanům, kde odposlechy byly prováděny, oznámit, že tam a onde mají zabudované odposlouchávací zařízení, které zřejmě není schopno činnosti a těmto občanům toto zařízení odstraníme.

V důsledku zničení určitých materiálů, které říkaly, kde odposlechové zařízení je instalováno, bude provedeno vyšetřování, jak jsem mluvil s panem náměstkem Rumlem, během dneška nebo zítřka u osob, které jsou odpovědné za zničení dokladů k těmto instalovaným odposlechovým zařízením.

K odborné komisi se v materiálu dostatečně vyjadřuji. V této revoluční době je pro mne dosti neschůdný časový horizont odborné komise, která mi navrhovala 5 let ustavení nějaké koncepce. To je pro mě příliš daleko, musíme jednak rychle a okamžitě.

K údajně nepřátelskému stanovisku ze strany ministra vůči komisi, které je dokumentováno tím, že jsem komisi zrušil. Pokud jsem ministr a jestliže mám právo tuto komisi ustavit, mám také samozřejmě právo tuto odbornou komisi svým rozkazem zrušit. Na tom nevidím žádné nepřátelské stanovisko.

Pokud se týká KGB, pokud by branné a bezpečnostní výbory projevily zájem o tuto smlouvu, kdykoliv by ji dostaly k dispozici. Není to smlouva tajná a může být kdykoli zveřejněna. Obdobné smlouvy chceme učinit i s dalšími západními státy.