Jsme toho názoru, že by měly být akceptovány požadavky nižších článků Vojenské obrody a klubu Svazu vojáků z povolání na rovnoprávné zastoupení v atestačních komisích.
Vedle již zmíněných výhrad k nařízenému složení komisí nepovažuji za objektivní, budou-li někteří vybraní funkcionáři atestováni komisí na nadřízeném stupni a nikoliv komisí útvaru, u kterého slouží a kde je možno objektivněji jejich činnost zhodnotit, a to v problémech, týkajících se vojenské kontrarozvědky.
Vracím se k tomu z toho důvodu, že tuto interpelaci
musel někdo poslat ještě někam jinam,
protože se ozvala nějaká kontrola z armády,
která přišla a tamto se snažila prověřit.
Ale prověřila to tím způsobem, že
tam poslali zase ty staré, osvědčené
lidi, kteří tam chodívali na kontrolu dříve.
Já se domnívám, jestli skutečně
to tak pravda je, jak to oni píší, že
je to hanebnost a nemělo by se k tomu přihlížet
ležérně a důsledně by se věc
měla vyřešit. Myslím, že je to
v zájmu nás všech. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Slámovi,
uděluji slovo poslanci JUDr. Stomemu, který byl
posledním z přihlášených do rozpravy
eventuálně do interpelací.
Poslanec SN K. Stome: Pane předsedající, vážení hosté, dámy a pánové. Minulý měsíc, na našem, tuším, dubnovém zasedání byl přednesen návrh Občanského fóra, Veřejnosti proti násilí, Československé strany socialistické, Československé strany lidové, Strany slobody, Křesťansko-demokratického hnutí a Demokratické strany na vydání návrhu zákona o vyvlastnění a rozdělení nespravedlivě nabytého majetku politickými stranami a hnutími, společenskými organizacemi a nástupcem československé Národní fronty na úrovni federální a Národních front republik, a za další vládního nařízení, kterým se až na další zakazují a vůči státu považují za neúčinná veškerá právní jednání, převody majetku apod., subjektů disponujících uváděným majetkem, k nimž došlo v posledních šesti měsících přede dnem účinnosti tohoto nařízení.
Já to říkám proto, že veřejnost je zneklidněna v dvojím směru. Jednak proto, že se uvádí, že existují politické strany a společenské organizace, které mají množství takového majetku, který zatím zůstal nepostižen, a jednak, že existují oprávněné stesky organizací, které byly dříve zrušeny tím či oním způsobem anebo tím či oním způsobem o svůj majetek přišly, a které uvádějí, že části tohoto jejich majetku jsou právě v majetku nespravedlivě nabytém některými politickými stranami či hnutími.
Protože vládní nařízení, které má být vydáno vládou, uvažuje o lhůtě 6 měsíců a protože k takovým převodům došlo zejména po 17. listopadu minulého roku, blíží se nám termín 16. 5. 1990, do kterého by takováto neúčinnost těchto převodů, uvažovaných v návrhu vládního nařízení, měla být postižena. V tomto termínu by tedy měl být příslušný předpis vydán.
Vláda byla vyzvána parlamentem, nebo měla být vyzvána, aby zpracovala návrh zákona a tento zákon parlamentu předložila a vydala bezodkladně vládní nařízení, o kterém jsem hovořil.
Já tedy interpeluji pana předsedu federální vlády a žádám o odpověď, kdy bude vydáno příslušné vládní nařízení, zda to tedy bude v termínu do 16. 5. 1990, jako otázku č. 1 a nejaktuálnější.
Jako otázku č. 2: jak pokročily práce
na návrhu zákona o vyvlastnění a rozdělení
onoho nespravedlivě nabytého majetku tak, jak to
bylo předmětem schvalovacího usnesení
Federálního shromáždění
z minulého zasedání. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Stomemu,
přicházejí další přihlášky
do rozpravy, uděluji slovo poslanci Kanisovi a připraví
se poslanec Dymáček.
Poslanec SL P. Kanis: Vážený pán predsedajúci, ctené dámy, vážení páni, nie je tomu tak dávno, čo rozhodnutie o tom, že sa neuskutoční spartakiáda v našej republike, pobúrilo tisíce ľudí mladšieho i staršieho veku, ktorí sa na tento sviatok pripravovali. Nemusím rozvádzať to, akú úlohu a funkciu hráli spartakiády v živote tejto spoločnosti. Sám pán predseda Medzinárodného olympijského výboru pán Samaranche vyhlásil svoje znepokojenie a údiv nad tým, že sa spartakiáda u nás nekoná. Jej nekonanie bolo zdôvodňované tým, že vchádzame do ťažkého obdobia a náš štát nemá dostatok peňazí a finančných zdrojov na to, aby bola celá táto akcia zabezpečená.
Nedávno navštívil našu republiku, obidve
rovnoprávne republiky, svätý otec, čo
bolo významnou historickou i spoločenskou udalosťou.
Konkrétne pri návšteve svätého
otca vznikol problém v Bratislave, ktorý je na jednej
strane úsmevný a na druhej strane znepokojujúci.
Úsmevný je tým, že nový podnikatelia,
domnievajúc sa, že návšteva svätého
otca bude niečo na spôsob bývalých
komunistických sviatkov, pri ktorých sa pije a prejedá,
pripravili sa na túto akciu po svojom. To je ich vec. Učia
sa podnikať. Mnohých občanov však zaráža,
a preto chcem aj podať interpeláciu na podpredsedu
vlády Českej a Slovenskej Federatívnej Republiky
pána Milana Čiča a spýtať sa
ho na základe čoho vláda Slovenskej Republiky
a on osobne prisľúbil zo štátnych fondov
uhradiť škody podnikateľom, spôsobené
tým, že podnikatelia svoj tovar vo Vajnoroch a okolí
nepredali. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Kanisovi, uděluji
slovo poslanci Dymáčkovi, připraví
se poslanec Takács.
Poslanec SL M. Dymáček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v tomto dotazu na předsedu federální vlády mluvím ještě za poslance Růžičku a předběžně i za některé další poslance.
Chceme se dotázat na stav prací souvisejících se státoprávním uspořádáním, s výkonem státní správy a pokud by to bylo možné, i na stav řešení vazeb těchto otázek na otázky ekonomické.
Co nás vede k tomuto dotazu? Především je to pocit, že řešení těchto otázek je ve vleku emocí, uspěchanosti a tedy zákonitě i nevyzrálých představ. Je to pocit znepokojení nad tím, že příprava návrhů často probíhá v uzavřených místnostech, bez náležitých analýz a bez diskuse potřebných alternativ.
Připomenu, co zde nedávno probíhalo ve věci názvu státu, aby bylo zřejmé, že vzpomenuté pocity nejsou bezdůvodné.
Chceme prohlásit, že naším hlavním úkolem je vytvořit zdravý, svěže fungující stát, stát, který bude schopen s minimálními otřesy se vyrovnat s neblahým dědictvím uplynulých 40 let, stát, který zajistí svým občanům náležitou budoucnost, v níž hranice států budou hranicemi v Evropě, sjednocené na principech kolektivní bezpečnosti a všestranné mezinárodní spolupráce.
Myslíme si, že nastal čas zeptat se, zda vnitřní trendy státoprávního uspořádání, jakož i trendy v řešení všech ostatních otázek nesměřují proti požadavkům funkčnosti a racionální spravedlnosti, zeptat se zda náš vnitřní vývoj nejde proti unifikačním trendům v Evropě a ve světě vůbec. Jistě, existuje zde právo na sebeurčení a je třeba podtrhnout, že toto právo národa svobodně určit svůj politický statut, svobodně uskutečňovat svůj hospodářský, sociální a kulturní vývoj, svobodně disponovat svým přírodním bohatstvím a zdroji, je právem nescizitelným, právem doslova svatým, právem nijak a ničím neomezeným, leč vlastní svobodnou vůlí národa, tedy především jeho zdravým rozumem.
Lze to říci i takto: Je-li existence práva na sebeurčení zcela nesporná, otázka jeho konkrétní realizace by měla vycházet z potřeb funkčnosti a racionality. Evropa konce 20. století nejde směrem bankanizace a chceme-li být její plnohodnotnou součástí, mělo by naše státoprávní uspořádání tento trend respektovat.
Naše znepokojení pramení z toho, že dosavadní vývoj v našem státě fakticky opouští federativní princip, směřuje ke konfederaci, a to ke konfederaci nefunkční. Prominentním důkazem jsou již vrcholné orgány státní moci. Federální shromáždění má mít 300 poslanců, Česká národní rada 200 poslanců a Slovenská národní rada 150 poslanců. Vedle federální vlády s rozsáhlými pravomocemi jsou vlády národní s pravomocemi, které narůstají tak, že se začínají překrývat s pravomocemi vlády federální. Se vší naléhavostí musíme položit otázku, zda chceme silný stát nebo silné útvary národní a tedy - nutno dodat - slabou federaci nebo lépe a upřímněji řečeno, slabou konfederaci.
Vznášíme náš dotaz v tuto chvíli proto, abychom zavčas upozornili, že naději na fungování budou mít pouze důsledná řešení. Buď silná federace, nebo silné republiky, a tudíž slabá konfederace. v zásadě měnová unie snad se společnou armádou, případně ještě s několika málo dalšími funkcemi.
Jsme rozhodnými zastánci první varianty. Jsme pro silnou fungující federaci, plně respektující požadavky celoevropského vývoje - Je však třeba postupovat nově na racionálním základě. Dosavadní zkušenosti ukazují, že nesymetrie obou republik spolu s dalšími faktory vede k celé řadě problémů. Domníváme se, že odstranění této nesymetrie bude klíčem, který zajistí nejen funkčnost federace, ale zracionální i výkon státní správy, zpřehlední vazby mezi správou a ekonomikou, školstvím apod. Zároveň vyslyší sílící oprávněné volání po autonomii Moravy a Slezska.
Zkrátka a dobře - navrhujeme, aby státoprávní uspořádání vycházelo z existence tří zhruba stejných celků, tedy Čech, Moravy a Slezska a Slovenska. Stát by zaručoval jednotu zákonodárství ve všech podstatných otázkách a stejně tak realizaci všech podstatných výkonných funkcí federální vlády. Jednotlivé země (v případě Slovenska třeba s názvem republika) by si ponechaly právě ty funkce, které jim přísluší k pružnému a efektivnímu výkonu jejich samosprávy. Dnes zbytnělé federální a republikové orgány by mohly vypadat úplně jinak. Federálnímu shromáždění by stačila jediná čistě federální sněmovna. Druhá sněmovna by pozůstávala ze zemských rad českých zemí a Slovenské národní rady. Tyto tři rady by měly stejný počet členů a v usnášení o podstatných otázkách by platil zákaz majorizace kterékoli z nich dalšími dvěma. Stejně racionálně by se řešily otázky složení federální vlády a vlád zemských, jakož i otázky jejich vzájemných kompetencí.
Samozřejmě, cílem našeho vystoupení není kategorické a okamžité prosazování této státotvorní koncepce.
Chceme pouze jasně poukázat na její existenci a na její zjevné přednosti ve srovnání s neblahým vývojem ve směru k nefungující konfederaci.
Podrobnosti budou muset s velkou precizností připravit zákonodárné sbory, vzešlé ze svobodných voleb, v důsledné spolupráci s odborníky a veřejností.
Znovu zdůrazňujeme naše přesvědčení
o potřebě takto racionálního řešení.
Současně si uvědomujeme, že v politice
se iracionální tužby a záměry
stávají jistým druhem reality, a tudíž
si plně uvědomujeme, že současné
neblahé trendy mohou pokračovat. V takovém
případě bude užitečné
nic nenalhávat a uvědomit si, že vytvářená
konfederace bude fungovat jen tehdy, bude-li konfederací
velmi volnou. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Dymáčkovi.
Uděluji slovo poslanci Takácsovi.
Poslanec SL I. Takács: Vážený
pán predsedajúci, vážené dámy
a páni, v súvislosti s výstavbou vodného
diela Gabčíkovo-Nagymaros a jeho dopadom na okolitú
prírodu tu už zaznela nejedna interpelácia.
S výstavbou tejto sústavy vodných diel, a
to predovšetkým s realizáciou stupňa
Nagymaros, došlo v minulosti k započatiu úpravy
brehov a k postupnému výrubu lesov pri Malom Dunaji
v úseku Kolárovo-Topoľníky s odôvodnením,
že po uvedení sústavy vodných diel do
prevádzky dôjde vplyvom pôsobenia zdrže
Nagymaros k zvýšeniu hladiny vody Malého Dunaja
v tomto úseku, a preto musí dôjsť k úprave
hrádzí. Podľa súčasných
informácií, keď Maďarsko ďalšie
práce na budovaní tohto stupňa zastavilo,
zemné práce, vrátane likvidácie porastov
na brehoch Malého Dunaja, pokračujú vo zvýšenom
tempe. Obraciam sa preto so žiadosťou na podpredsedu
vlády Slovenskej republiky a predsedu komisie pre životné
prostredie pána inžinera Vladimíra Ondruša,
CSc., či toto ničenie prírody je aj napriek
pozastaveniu výstavby tohto vodného diela odôvodnené.
Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Takácsovi. Chce ještě někdo vystoupit s interpelací nebo s otázkou? Nikdo.
Vážené poslankyně a poslanci, doporučuji, aby členové vlády - pokud budou chtít - odpověděli na otázky dnes, případně 8. května, eventuálně písemně tam, kde byly žádány písemné odpovědi. Kancelář Federálního shromáždění zajistí, aby podané interpelace a otázky byly doručeny těm členům vlády, kteří nejsou přítomni, aby mohli odpovědět v zákonné lhůtě, nebo eventuálně ještě 8. května. Zahajuji odpovědi členů vlády.
Kdo z členů vlády chce odpovídat jako
první? Dávám slovo ministru Dvořákovi.
Ministr-předseda FCÚ L. Dvořák:
Pane předsedající, já jsem dostal
jedinou otázku od poslance Čermáka. Byla
to otázka, která se týkala cen potravin.
Mohu zodpovědně říci, že federální
vláda neprojednávala otázku cen potravin,
tudíž nemohl být žádný pokyn
dán, aby byly nějaké ceníky vytištěny.
Předsedající první místopředseda FS S. Kukrál: Děkuji ministru Dvořákovi za odpověď. Je pan poslanec s odpovědí spokojen? (Ano.) Ano.
Slovo má místopředseda vlády ThDr.
Hromádka.
Místopředseda vlády ČSFR J. Hromádka: Vážený pane předsedající, páni poslanci, paní poslankyně, odpovídám na první interpelaci týkající se studentů, kteří byli z politických důvodů povoláváni na vojnu během studia. Pan poslanec se zmínil o tom, že se to z velké části také týkalo studentů bohosloveckých fakult.
V některých případech už tito
studenti sami žádali o možnost návratu
ke studiu a zkrácení vojenské služby.
Tyto případy byly řešeny postupně,
jak žádosti přicházely. Je sotva možné,
abychom ve federální vládě měli
přehled o tom, kdo ze studentů byl takto postižen.
Můžeme učinit dotaz na příslušných
ministerstvech školství a požádat, aby
tato věc byla vzata v úvahu. Tuším,
že pan ministr národní obrany v případech,
o kterých se jednalo, vyhověl žádostem,
takže se tito studenti mohli ke studiu vrátit. Obecně
to nelze řešit žádným rozhodnutím
ani dekretem. Takových případů nebylo
pravděpodobně mnoho. Nicméně dotazem
na jednotlivá ministerstva nebo specifické vysoké
školy můžeme zjistit, jaký je stav a začít
v této věci jednání a řízení.
Věřím, že i ministerstvo národní
obrany vyjde v této záležitosti vstříc,
půjde-li o evidentní případy.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji místopředsedovi
vlády panu Hromádkovi. Je poslanec Géci spokojen
s odpovědí? (Ano.) Ano. Slovo nyní dávám
ministru Millerovi.
Ministr práce a sociálních věcí ČSFR P. Miller: Vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, byl jsem interpelován poslancem Mede, jaké konkrétní kroky podniklo Federální ministerstvo práce a sociálních věcí na řešení rozvoje oblastí, v nichž žijí Rómové.
Chtěl bych říci, že na celém území ČSFR je evidováno v současné době asi 400 000 rómských občanů, jedná se převážně o ty Rómy, kteří potřebují zvláštní pomoc společnosti. Cílem této společenské péče o sociálně slabé rómské obyvatelstvo je překonat společenskou zaostalost Rómů, zvýšit jejich hmotnou a kulturní úroveň a všestranně je začlenit do společnosti.
Proto vláda již v roce 1970 uložila národním výborům realizovat specializovanou sociální péči mezi rómským obyvatelstvem a zabezpečovat ji také sociálními pracovníky. Jde o to, zda tato snaha byla účinná.
Je potřeba říci, že na jednoho sociálního pracovníka připadá v průměru 1500 rómských občanů. Dále je potřeba říci, že rozmístění Rómů na území státu je nerovnoměrné. Největší příliv je zaznamenáván do průmyslových aglomerací a měst, kde snadněji získávají zaměstnání a ubytování. Nejvíce Rómů žije v Severočeském a Severomoravském kraji. Ve Slovenské republice žije nejvíce Rómů ve Východoslovenském kraji. Jde o obyvatelstvo na nejnižší úrovni.
Při nástupu do své funkce jsem měl možnost navštívit jednu takovou rómskou komoditu. Bylo to u Košic, Velká Ida. Chtěl bych upozornit, že tam žijí naši rómští spoluobčané na takovém stupni vývoje, že nevědí, a řekněme si to naplno, jak vypadá "latrína". Pohybovat se vůbec v této komoditě je obtížné (na prostoru 8 až 10 m2 jsou postele, kde spí 7 lidí, jsou tam 2 kameny, na kterých jsou 2 tály a jeden stůl - to je všechno). Sešel jsem se s takovým případem, že mi jeden Róm řekl, že má 50 tisíc, že Východoslovenské železárny mu půjčí dalších 50 tisíc (pracoval jako hutník) , ale že ve vedlejší vesnici, ve Velké Idě je volný dům ... Nicméně ti občané ho mezi sebe nepřijmou. Znamená to, že tito občané jsou do určité míry nuceni žít na periférii naší společnosti. Je potřeba říci, že se u nás vynakládá částka 45 mil. Kčs, což na jednoho Róma je asi 115 Kčs. Je také třeba říci, že naše společnost neudělala všechno pro to, aby se s tímto problémem vyrovnala. Dále jsem byl informován od sociálních pracovnic v Košicích, že se tyto problémy snaží řešit, že se snažily oddělit děti od těchto rodin, a to tím způsobem, že je ráno odvezly do školy, zajistily jim snídani, oběd, zajistily jim odpolední výchovu a večeři a pak je vrátily zpět k rodinám. Cílem bylo, aby návyky, které si takto děti získají, přinášely zpět do rómských rodin. Od toho muselo být upuštěno, protože naši ostatní občané se jaksi nesmířili s tím, že rómské děti dostávají zdarma stravu a děti tzv. "bílých" ji nemají.
Viděl jsem rómská sídliště. Viděl jsem panelovou výstavbu. Samozřejmě, bylo to v dezolátním stavu. V tom s vámi souhlasím. Jistě s tím máte obdobné zkušenosti. Nevidím jiné řešení, než to, že v těchto komoditách musí žít někdo, kdo by byl podobný misionáři.
Chtěl bych říci, že ačkoliv všechny rómské děti chodí do školy a stávají se gramotnými, je jejich školní příprava provázená mnohými svízeli a neúspěchy. Do škol přichází pouze 2,5 %, oproti 38 % ostatní populace. Sociální struktura rómského obyvatelstva odpovídá způsobu jejich života a vzdělávání. Většina Rómů vykonává naprosto nekvalifikované práce, což opět umožňuje jejich sociální sestup a rovnoměrnější rozptyl do sociálně profesní struktury Je otázkou, jak to chceme řešit. Mezitím došlo ještě k některým takovým událostem, o kterých jsem hovořil již minule a které by neměly být v naší společnosti ničím obvyklým nebo pravidelným.
Žel, nespokojil jsem se s odpovědí ministra
vnitra a vyslal jsem svoje pracovníky do oblastí
v Severočeském kraji, aby zjistili, jaký
je skutečný stav, kde byl konflikt údajně
mezi skupinami punk, což není pravda, ale mezi skupinami
"skinheads" a Rómy. Dále jsem uskutečnil
diskrétní kontakt s přívrženci
skupiny "skinheads", kde bylo jednoznačně
řečeno, že jsou prokázány rasistické
tendence, fašizující prvky. Prosím,
to už je věc, kterou by mělo řešit
ministerstvo vnitra důsledně a důrazně.
Nechápu, jak je možné, že se může
srotit 200 těchto "skinheads" u sochy sv. Václava,
postupovat směrem dolů, napadat cizí občany,
a přitom je zajištěn pouze jeden jediný
příslušník této organizace. Totéž
je vlastně problém v Severočeském
kraji. Nelze se potom divit, že Rómové, které
jsem potkával, byli ve skupinách 150-200 lidí,
byli vyzbrojeni sekyrami, mačetami a vším možným,
co měli po ruce.