Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL M. Dymáček: Předseda ústavně právního výboru poslanec Mikule tu poznamenal, že je škoda, že se to neobjevilo dříve, že by to vítali. Já jsem tento návrh písemně poslal, asi se někde zatoulal.

Dávám tento návrh z hlubokého přesvědčení, že formulace, obsažené v mezinárodních paktech, kterými jsme vázáni, by se měly co nejvíce objevovat v našich zákonných normách, především ústavních. Proto bych to doporučoval do ústavy přijmout. Je tu ovšem otázka formální. Bylo by třeba udělat iniciativní skupinu, vytvořit návrh, sejít se s ústavně právním výborem. Za těchto okolností to ponechám tak, jak to je.

(Hlasy ze sálu: Schválit to jako pozměňovací návrh.)

Požádal bych ještě o vyjádření zpravodaje, a pokud by to mělo vést k nějaké složité proceduře, tak od návrhu odstupuji.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Chtěl bych vyjádřit svůj názor. V případě, že by se mělo tomuto návrhu vyjít vstříc, museli bychom svolat ústavně právní výbory. Asi těžko bychom to mohli řešit pouhým pozměňovacím návrhem. Prosím tedy poslance Sidó.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec Z. Sidó: Návrh pána kolegu obsahuje ďalší návrh zákona. Zrejme ide o ďalší návrh zákona. Pán kolega navrhuje, aby se to dostalo do Ústavy, ale v tom prípade by mali zaujať stanovisko Ústavnoprávne výbory.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji. Slovo má poslanec Janča.

Poslanec SL B. Janča: Chtěl bych zdůraznit to, co řekla paní poslankyně Hyková. Demokratizační principy, které máme v návrhu zákona, které budeme za chvíli schvalovat, že všechny navazují na ustanovení těch zásad, o kterých tady pan poslanec hovořil. Domnívám se tedy, že není potřeba to přijímat ani jako doplňující opatření. Děkuji.

Poslanec SL M. Dymáček: Pokusím se najít ten papír, který jsem zaslal ústavně právnímu výboru (a nechám to na příští ústavu ...). Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji. Můžeme tedy hlasovat

Konstatuji, že ve Sněmovně lidu jsou přítomni 134 poslanci. Ve Sněmovně národů 55 poslanců zvolených v České republice a 51 poslanec zvolený ve Slovenské republice. Obě sněmovny jsou tedy usnášení schopné.

K přijetí ústavního zákona je třeba souhlasu třípětinové většiny poslanců Sněmovny národů zvolených v České republice a třípětinové většiny poslanců Sněmovny národů zvolených ve Slovenské republice, jakož i souhlasu třípětinové většiny poslanců Sněmovny lidu.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Prosím, kdo souhlasí s návrhem ústavního zákona (parlamentní tisk 312) ve znění společné zprávy výborů a podle doporučení společného zpravodaje, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) To je jasná většina. Kdo je proti? (Jeden.) Jeden.

Kdo se zdržel hlasování? (Dva.) Dva.

Sněmovna lidu ústavní zákon přijala.

Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny národů.

Prosím, aby nejprve hlasovali poslanci Sněmovny národů, zvolení v České republice.

Kdo z nich s návrhem ústavního zákona (tisk 312) ve znění společné zprávy souhlasí, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji. To je jasná většina.

Kdo je proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se hlasování? (Jeden.) Jeden.

Poslanci zvolení v České republice ve Sněmovně národů zákon schválili.

Nyní budou hlasovat poslanci zvolení ve Slovenské republice.

Kdo souhlasí s návrhem ústavního zákona ve znění společné zprávy, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji. To je většina.

Kdo je proti? (Nikdo.) Nikdo.

Kdo se zdržel hlasování? (Dva.) Dva.

Mohu konstatovat, že rovněž Sněmovna národů zákon schválila.

Vážené Federální shromáždění, vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění schválilo ústavní zákon, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 100/1960 Sb., Ústava ČSFR, ve znění ústavního zákona č. 62/1978 Sb.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 194, SL č. 288, SN č. 298)

Můžeme nyní přikročit k bodu, jímž je

Prosím místopředsedkyni Sněmovny národů poslankyni B. Hykovou, aby návrh odůvodnila.

Místopředsedkyně SN B. Hyková: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, vážení hosté, jménem iniciativní skupiny poslanců bych vás chtěla seznámit s návrhem zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol - tzv. školský zákon.

Předložený návrh se setkal s velkým ohlasem u pedagogické veřejnosti a velmi podrobně se jím zabývaly i výbory národních rad, zejména České národní rady. Na základě zaslaných připomínek a po projednání s představiteli občanských iniciativ, učňovského a dalšího školství obou republik, za účasti zástupců ministerstev školství, mládeže a tělovýchovy České i Slovenské republiky zpracovala skupina poslanců Federálního shromáždění návrh změn k uvedenému parlamentnímu tisku, který vám byl předán před jednáním výborů na předchozí 27. schůzi.

Všichni zúčastnění se v připomínkovém řízení shodli na tom, že novela školského zákona je velice potřebná, že je třeba, a to v co nejkratší době, odstranit všechny negativní momenty zákona z roku 1984, které brzdily normální výchovu mládeže a určitým způsobem deformovaly celý výchovný systém.

Vybudovat novou školskou soustavu, která by vychovávala mladou generaci v souladu se současným poznáním v duchu zásad vlastenectví, humanity a demokracie, je však úkol obsahově, organizačně i ekonomicky náročný, jehož řešení a realizace si vyžádá delší dobu a všestrannou spolupráci s odbornou i občanskou veřejností.

Proto předložený návrh je pouze novelou zákona č. 29/1980 Sb., která si klade za cíl odstranit pouze ty nejzávažnější nedostatky současné školské soustavy a vytvořit legislativní prostor pro nejdůležitější nutná opatření pro přechodné období, do vytvoření zcela koncepčního pojetí školské soustavy. Takto jako první krok uskutečňování školské reformy je třeba tuto novelu chápat. Takto ji chápou učitelé i další pedagogičtí pracovníci, i když jsme si vědomi, že my, stejně jako řada dalších, v současné době přijímaných zákonů má své nedostatky. Má však zabránit tomu, aby nadále setrvával v platnosti zcela nevyhovující zákon č. 29 a zabránit i tomu, aby nedošlo ke zkrácení dalšího školního roku a nezůstala nadále nevyjasněna otázka postavení učňovského školství, gymnázií, soukromých i církevních škol.

Z tohoto důvodu široká laická i pedagogická veřejnost plně podporuje jeho přijetí.

Navržená novela přináší některé podstatné změny. Především - pro zajištění dvoustupňového řízení a přímého pedagogického vedení škol ministerstvy školství, mládeže a tělovýchovy - posiluje samostatnost škol, které v právních vztazích vystupují svým jménem a mají odpovědnost vyplývající z těchto vztahů. Výjimky jsou upraveny zákonem. Do soustavy základních škol se zařazují i nynější Lidové školy umění jako základní školy. V tom se vyhovělo požadavkům pedagogů těchto škol. Takovou zásadní změnou je to, že povinná školní docházka se zkrátí z dosavadních deseti let na devět a bude plněna v celém rozsahu v základní škole. Povinnou školní docházku dokončí i ti žáci, kteří jsou v tomto školním roce v prvním ročníku některého z druhů středních škol. V souvislosti s prodloužením základní školy se obnovuje poskytování základního vzdělání po úspěšném dokončení devátého ročníku základní školy. Ukončením devátého ročníku základní školy a dosažením věku 15 let bude ukončena povinná školní docházka.

Střední školy budou poskytovat žákům střední odborné vzdělání ukončené závěrečnou zkouškou nebo úplné střední vzdělání v gymnáziu ukončené maturitní zkouškou a úplné střední odborné vzdělání ukončené maturitní zkouškou ve střední odborné škole nebo na středním odborném učilišti v nástavbovém studiu.

V připomínkovém řízení se vyhovělo některým zástupcům učňovského školství, že se i upravila možnost, aby střední odborné učiliště poskytovalo ve studijních oborech pro výchovu mládeže pro náročnější dělnické profese i studijní obory a toto studium se rovněž bude ukončovat maturitní zkouškou.

Zákon počítá s tím, že střední odborné učiliště zajišťuje jak teoretické vyučování a výuku mimo vyučování, tak i praktické vyučování a výuku, ale může zajistit pouze jednu z těchto složek. Rovněž se zavádí i stupeň vyššího odborného vzdělání, které se ukončuje úspěšným vykonáním absolutoria. Mění se v podstatě koncepce vzdělávání ve středních odborných učilištích, kde se zaměřují především na výuku kvalifikovaných dělníků ve dvouletých a tříletých učebních oborech. Upřesňuje se postavení středního odborného učiliště, nově se zavádí středisko praktického vyučování a pracoviště praktického vyučování, jejichž zřizovatelem je fyzická osoba.

Základním modelem zřizování středních odborných učilišť budou střední odborná učiliště zřizovaná ústředními orgány státní správy a národními výbory jako právnické osoby. Umožňuje se, aby střední odborná učiliště nebo střediska praktického vyučování zřídil i státní podnik nebo státní organizace, a to z podnětu národního výboru či ústředního orgánu a v případě družstva z podnětu orgánu hospodářského řízení, nebo státní akciové společnosti. Případy. kdy ústřední orgán či národní výbor je povinen zřídit střední odborné učiliště nebo středisko praktického vyučování a rovněž případy, kdy toto zřizuje státní podnik, státní organizace nebo družstvo, stanoví na návrh ministerstva školství, tělovýchovy a mládeže vláda České republiky nebo Slovenské republiky. Střední odborné učiliště či středisko praktického vyučování zřízené ústředním orgánem či národním výborem, nebo družstvem je právnickou osobou a střední odborné učiliště zřízené podnikem je jeho vnitřní organizační jednotkou.

Střední odborné učiliště se zřizuje a zrušuje podle stanovené sítě škol a ministerstvo školství, tělovýchovy a mládeže tím koordinuje případnou živelnost. Souhlas těchto ministerstev je třeba nejen ke zřízení a zrušení středních odborných učilišť či středisek praktického vyučování, ale rovněž k omezení jejich činnosti. Ve financování SOU se rozšiřují platby ze státních prostředků na celou oblast teoretické výchovy.

Novela školského zákona zmocňuje vládu ke stanovení způsobu tvorby fondu pro provoz a rozvoj SOU a středisek výchovy a jeho použití. Chtěla bych říci, že právě otázkám učňovského školství na základě požadavků pracovníků učňovského školství byla věnována pozornost a do návrhu změn, které jsou i součástí společné zprávy, byly tyto jejich podněty zahrnuty.

Nově se v § 17 upravuje postavení konzervatoře jako specifické školy. Nově se do § 17 písm. a) vkládá a upravuje postavení učilišť jako typu škol, které poskytují odbornou přípravu pro výkon povolání žákům, kteří ukončili povinnou školní docházku v nižším než devátém ročníku, nebo devátý ročník neukončili úspěšně. Upravuje se začátek povinné školní docházky tak, že začíná počátkem školního roku, který následuje po dni, kdy dítě dovrší šestý rok svého věku.

Proti dosavadnímu školskému zákonu se rozšiřuje postavení učitelů o další pedagogické pracovníky, především ředitele a zástupce ředitelů SOU a mistrů a vychovatele SOU. Zároveň se stanoví, že pracovníci středních odborných učilišť jsou v pracovně právním poměru k těmto učilištím, čímž dochází k odstranění dosavadní dvojkolejnosti v personálním řízení.

Pokud jde o gymnázium, připravuje především pro studium na vysoké škole. Délka studia se diferencuje a trvá nejméně čtyři, nejvíce osm let, přičemž první až čtvrtý ročník gymnázia může být zřizován i při základní škole. Odstraňuje se dosavadní organizování společensky prospěšné práce žáků středních škol v době vyučování. Sleduje se tím vyloučení negativního vlivu na práci školy. Dosavadní pomaturitní studium se rozšiřuje i o nástavbová studia ve středních odborných učilištích.

Nóvum v této novele je především to, že umožňuje zřizovat soukromé školy a církevní školy a školy církevních společenství. Jsou to jak školy základní, tak školy střední pro mládež vyžadující zvláštní péči i odborná učiliště. Soukromé školy mohou poskytovat vzdělání i za úplatu a vzdělání v těchto školách poskytované je rovnocenné se vzděláním poskytovaným v ostatních školách podle tohoto zákona.

Vážené paní poslankyně, vážení poslanci, projednávání novely školského zákona věnovaly značnou pozornost i výbory Federálního shromáždění. Připomínky poslanců byly zapracovány do společné zprávy, parlamentní tisk 426, který vám byl předložen. Vzhledem k tomu, že obsahuje i pozměňovací návrh skupiny poslanců, souhlasím jménem skupiny poslanců s jejím zněním a doporučuji vám návrh zákona přijmout ve znění společné zprávy s těmito drobnými úpravami.

Především v bodě 13 na str. 5 společné zprávy, § 10 odst. 2 zřejmě při psaní vypadlo slovo "nařízením" za slovy "vláda SR ". V bodě 16 na str. 8 § 12 odst. 1 zřejmě také při psaní vypadla za slovem "učilišť" slova "a středisek praktického vyučování".

V bodě 19 na str. 9, § 17 odst. 1, jak jsou umělecké školy, tak místo "umělecké" dát "střední odborné školy". Dále navrhuji vypustit bod 44 na str. 17 společné zprávy, to je § 61 odst. 2 a ponechat úpravu navrženou v tisku 313.

Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji. Návrh projednaly všechny výbory sněmoven kromě výborů mandátových a imunitních a zvolily společné zpravodaje. Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance Janču, člena výboru pro kulturu a výchovu, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec B. Janča: Dámy a pánové, vážení hosté, jménem výborů Sněmovny lidu pověřený projednáním zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol, mám tu čest podat vám společnou zpravodajskou zprávu k tisku číslo 313, tzv. školského zákona.

Příprava tohoto zákona vzbudila mimořádný zájem veřejnosti, zejména pedagogické a ohlas, který vyvolala, se dá srovnat jen s málokterou tematikou projednávanou na půdě tohoto Federálního shromáždění. Na adresu parlamentu přišlo nebývalé množství telegramů, dopisů, ale i ultimativních požadavků, osobních jednání a dokonce výhrůžky stávkou. Toto vše svědčí nejen o snaze pedagogů vypořádat se s letitými problémy, ale i o potřebě, situaci ve školství naléhavě řešit.

V poválečném období, ale zejména po únoru 1948, došlo ke změnám a reformám, o kterých je možno říci, že každá následující byla horší, než ta předchozí. Naprostá deklasace schopností a nadání začala schválením školského zákona v roce 1948, vyhlašujícím jednotnou všeobecně vzdělávací školu, pokračovala takzvaným projektem dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy z roku 1976 a byla dovršena zákonem č. 29/1984 Sb., jehož znění dnes novelizujeme.

Potřeba této úpravy vychází především ze skutečnosti, že je nevyhovující stávající školský systém a že značně poklesla úroveň vzdělání na všech druzích škol, a to nejen z pohledu nejnovějších poznatků vědy, techniky a informatiky, nebo z hlediska potřeby aktivního uplatňování získaných poznatků v praxi. Je to i důsledek nízké úrovně vybavení potřebnými učebními pomůckami, nedostatečnou kapacitou a celkovým zanedbáním údržby budov škol a školských zařízení. Nespokojenost učitelů základních škol, kterých je v obou republikách téměř 100 tisíc, z toho v České republice 61 tisíc 790, je vyjadřována požadavky, které ne vždy je možno řešit úpravou zákona, ale které musí vzít v úvahu obě republiková ministerstva při realizaci předpisů úprav a dalších změn ve vzdělávací soustavě.

Mezi nejčastější připomínky patří vysoké počty žáků ve třídách, které se ve značném počtu škol přibližují číslu 40, příliš náročný obsah většiny předmětů, který je nejen učiteli, ale především žáky obtížně zvladatelný zejména proto, že pro množství učiva není čas na procvičování a opakování. Velmi neblahou roli zde hrála malá možnost diferenciace žáků podle nadání, takže vyučující vyčerpávají své schopnosti mnohdy marnou snahou dosáhnout u méně nadaných žáků alespoň průměrných výsledků. Co je nejhorší, že při tomto způsobu práce nezbývá čas na výchovné působení, což je jednou z mnoha příčin současného mravního úpadku společnosti.