Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Dne 4. dubna 1990 v usnesení č. 116 poslanci branných a bezpečnostních výborů ostře odsoudili zničení archivních materiálů Státní bezpečnosti, které mohly přispět k objektivitě prověrek, a požadovali zavést disciplinární řízení s těmi, kdo neoprávněně provedli skartaci nebo umožnili odcizení archivních materiálů.

V dalších usneseních doporučují ministru vnitra JUDr. Sacherovi urychleně dokončit prověrky především na federálním ministerstvu vnitra, aby bylo možné následně provést prověrky na krajských a okresních správách Sboru národní bezpečnosti. Dále - realizovat urychleně propuštění neprověřených příslušníků Státní bezpečnosti, co nejdříve svolat společnou poradu náčelníků krajských správ, předsedů občanských komisí a poslanců branných a bezpečnostních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů k problematice prověrek. Realizovat kontrolní zájezdy náměstků federálního ministra vnitra, členů občanských komisí a poslanců výborů branných a bezpečnostních Sněmovny lidu a Sněmovny národů do krajů a okresů a vypracovat plán těchto kontrol. Předložit koncepci a náplň práce tzv. vnitřního zpravodajství a tuto posoudit na společné schůzi ministra vnitra a jeho náměstků a poslanců výborů branných a bezpečnostních SL a SN. Podat na příští schůzi výborů branných a bezpečnostních SL a SN zprávu o akcích Norbert a Klín a dalších podobných akcích s příslušnými návrhy a závěry. Urychleně ustavit odbornou komisi z pracovníků kriminální služby pod vedením plk. dr. Podlesného, která by provedla inventarizaci všech případů korupce, zneužívání pravomoci a porušování zákonů jak pracovníky federálního ministerstva vnitra a příslušníky Sboru národní bezpečnosti, tak i jinými bývalými veřejnými činiteli, stanovit pořadí jejich závažnosti a harmonogram jejich vyšetřování. Žádné z těchto doporučení nebylo důsledně realizováno.

Na požádání členů občanské komise při federálním ministerstvu vnitra dne 5. dubna 1990 byly svolány na mimořádné zasedání branné a bezpečnostní výbory Sněmovny lidu a Sněmovny národů k projednání závažných zjištění jejich činnosti. Toto mimořádné zasedání se konalo v nejbližším možném termínu, to je 9. dubna 1990. Na tomto zasedání byli poslanci seznámeni s neuspokojivým stavem resortu federálního ministerstva vnitra. Na základě podkladů a poznatků z činnosti občanských prověrkových komisí při federálním ministerstvu vnitra, dále na základě poznatků z vlastní činnosti branných a bezpečnostních výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů a poznatků z činnosti komise Federálního shromáždění pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu 1989 dospěly po rozpravě výbory branné a bezpečnostní k závěru, že zaostávání v reorganizaci bezpečnostního sboru a likvidace StB je způsobeno nedostatečným řízením ministerstva, zejména tím, že nebyla provedena dostatečná kádrová, organizační a personální opatření v centru ministerstva. Konstatovaly, že z iniciativy ministra vnitra ČSFR nebyl dosud předán ani jeden příslušník StB k trestnímu stíhání za podíl na zločinech minulosti, ani za protiprávní skartaci diskreditujících materiálů StB.

K uvalení vazby na některé příslušníky Sboru národní bezpečnosti v souvislosti s událostmi 17. listopadu došlo výlučně na základě poznatků komise Federálního shromáždění pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu 1989, nezávislé vyšetřovací komise a výsledků šetření vojenské prokuratury.

Dále konstatovaly, že k organizačním opatřením spočívajícím ve zrušení správy vyšetřování StB a posléze i zastavení vnitřního politického zpravodajství a tzv. rozpuštění ostatních složek StB došlo opět až pod tlakem veřejnosti a poslanců Federálního shromáždění a k zapečetění materiálů StB došlo až v polovině února 1990.

Důvody této znepokojivé situace ve vedení federálního ministerstva vnitra spatřujeme v tom, že ve vedení ve značné míře pracují příslušníci starých struktur, kteří po řadu let pečlivě, svědomitě a přehorlivě vykonávali příkazy jedné politické strany, byli jejím nástrojem a zapsali se do povědomí našeho lidu jako inkvizitoři v období normalizace.

Mohu doložit řadu příkladů. Jde např. o pana mjr. dr. Václava Novotného, který do 15. 4. t. r. vykonával důležitou funkci ředitele vnitřní organizační správy federálního ministerstva vnitra. Pan mjr. Novotný je zaměstnán u vnitra od roku 1972 a pracoval v různých funkcích StB, a to velmi aktivně. V letech 1978-79 v hodnosti nadporučíka StB obvodní správy v Praze 4 pracoval - jak se v hantýrce StB říká - na signatářích Charty 77 paní Martě Kubišové, paní Otce Bednářové a řadě dalších signatářů Charty. Na základě těchto svých zásluh přešel později na federální ministerstvo vnitra a byl pak ministrem dr. Sachrem jmenován ředitelem vnitřní organizační správy federálního ministerstva vnitra. Byl rovněž povýšen na majora. Major Novotný se těší mimořádné důvěře pana ministra Sachera a v materiálu pro federální vládu národního porozumění byl panem ministrem vysoce hodnocen. Ministr píše doslova: "V této situaci poskytl JUDr. Novotný ministru vnitra neocenitelnou pomoc při tvorbě základních koncepcí činnosti resortu v období vlády národního porozumění při konkretizaci způsobů řešení základních úkolů a poznávání praktických činností a složitých vazeb uvnitř i vně resortu." Tolik pan ministr v materiálu federální vládě z počátku dubna letošního roku.

Je nutné jen dodat, že major Novotný se třikrát vyhnul prověřování na federálním ministerstvu vnitra a nakonec požádal o uvolnění z funkce ředitele, včetně ukončení pracovního poměru do 15. 4. t. r. Avšak dosud pracuje na federálním ministerstvu vnitra a setrvává ve svém postavení.

V této souvislosti je nutné konstatovat, že na zasedání výborů branných a bezpečnostních Sněmovny lidu a Sněmovny národů prokazatelně nemluvil pravdu v souvislosti s obranou generála Lorence, když zapřel, že generál Lorenc vydal rozkaz ke skartaci spisů. Ani pro tuto prokazatelnou nepravdu nebyl volán k odpovědnosti.

Podobných zasloužilých a zdatných odborníků je na federálním ministerstvu vnitra a jeho strukturách značný počet. Řekl bych, že naprosto převažující počet. Jedná se například o dlouholetého pracovníka 10. odboru druhé správy StB Michala Králku, který ještě počátkem prosince loňského roku přešel dočasně na ÚV KSČ, kde pracoval ve štábu na přípravě opatření k potlačení demokratické revoluce. Po nástupu ministra vnitra JUDr. Sachera do funkce byl Michal Králka ustaven náčelníkem oddělení informací analytického odboru a stal se tak pracovníkem, odpovídajícím za obsah bezpečnostních informací určených pro prezidenta republiky, vládu a členy Federálního shromáždění.

Major JUDr. Munzar, zástupce náčelníka vnitřní organizační správy byl ministrem vnitra pověřen stykem s komisí Federálního shromáždění pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu 1989. Před prověrkovou komisí federálního ministerstva vnitra vypověděl, že se o demonstrace nikdy nezajímal, že o nich nikdy nic nevěděl a když, tak pouze z denního tisku. V jeho případě se navíc jedná o bývalého člena pléna hlavního výboru KSČ při federálním ministerstvu vnitra, který vykonává své funkce dodnes, ačkoliv před třemi týdny nebyl občanskou komisí federálního ministerstva schválen pro další službu ve Sboru národní bezpečnosti.

Dalším příkladem je mjr. JUDr. Miroslav Mošna, bývalý náčelník oddělení vyšetřování StB, který byl proslulý zejména bytovými prohlídkami u signatářů Charty 77 a odpovědný za vyšetřování a pohnání před soud například pana Jiřího Gruntoráda, pana Jiřího Volfa a Luboše Dobrovského, z nichž dva jmenovaní byli odsouzeni právě jeho přičiněním k několika letům odnětí svobody.

V únoru tohoto roku byl tento pracovník ministrem vnitra panem Sacherem jmenován náčelníkem Úřadu pro vyšetřování protiústavní činnosti, což znamená, že ve skutečnosti setrval na svém starém náčelnickém místě ve struktuře StB, a to navzdory tomu, že nebyl prověrkovou komisí doporučen a ústřední občanskou komisí schválen pro další službu ve Sboru národní bezpečnosti.

Právě tito odborníci jsou podle našeho názoru i podle názoru předsedů občanských prověrkových komisí hlavní a základní brzdou onoho želvího tempa prověřování.

Ke stejným závěrům dospěly i výbory branné a bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů Federálního shromáždění. Tedy toto želví tempo prověřování není způsobeno náměstkem ministra Procházkou, nebo dalšími pracovníky, kteří přišli do Federálního ministerstva vnitra ve druhé polovině ledna t. r. jako nová pomoc ministrovi, ale vina jednoznačně spočívá právě na oněch starých pracovnících, kteří se snaží prověrky nebo zásahy do státních struktur StB brzdit, či dokonce zmařit. Pomalé tempo prověrek vede ve svých důsledcích k destabilizaci bezpečnostní situace ve státě, se všemi spojenými politickými implikacemi.

Situaci na federálním ministerstvu vnitra komplikují koncepční spory mezi ministrem vnitra a jeho náměstky, pokud jde o vnitřní zpravodajství. V podstatě jde o střet dvou odlišných koncepcí, z nichž jedna je založena na konzervování starých kádrů, nomenklaturních struktur a druhá na důsledné očistě a vybudování nového bezpečnostního aparátu. To ve svých důsledcích znamená, že má jít opět o zjišťování nálad a názorů obyvatelstva na celém území státu. Původní návrh, zpracovaný pověřeným náměstkem ministra vnitra ČSFR, nepředpokládal zřízení takové speciální organizační struktury poplatné dosavadním vzorům. Avšak oponentním řízením byla tato nová koncepce odmítnuta ve prospěch vybudování několikatisícové organizace až do okresů, jejichž základ by tvořily dosavadní rezervy StB. Tato by měla fungovat jako organizace tzv. vnitřního zpravodajství. Dá se předpokládat, že tato organizace by se neobešla bez informací staré agenturní sítě.

Pan ministr Sacher se někdy vyjadřuje velice obecně. Sděluje nám některé skutečnosti, které však neříká celé - jako např. na včerejší improvizované tiskové konferenci, zde v budově parlamentu. Říká tedy polopravdy. Jde např. o lustrování - tj. zjišťování osobních údajů, které údajně nařídil ředitel Úřadu na ochranu ústavy a demokracie dr. Formánek, na jehož bedra pan ministr klade odpovědnost za tuto akci v celku. Oč však jde? Jde o lustraci, tedy zjišťování osobních důkazů poslanců Federálního shromáždění, k čemuž dal osobní příkaz pan ministr Sacher - tj. lustraci všech nás. zde přítomných i nepřítomných.

Chci připomenout, že tuto lustraci prováděli neprověření příslušníci StB pod vedením mjr. Novotného. Pan ministr odůvodnil lustraci zákonodárných sborů tím, aby nebylo zneužito evidence ze strany Úřadu na ochranu ústavy a demokracie v politické oblasti. Ve skutečnosti byly tyto materiály v rukou mjr. Novotného od 16. března do 2. dubna t. r. Teprve dne 2. dubna byl vydán písemný rozkaz ministra vnitra, zajišťující tyto materiály ve zvláštních trezorech. Jedno je zcela jisté. V té době byly získané materiály a informace o poslancích Federálního shromáždění a členů vlád a národních rad mimo dosah kontroly ministra vnitra ČSFR. Chtěl bych ještě k tomu dodat, že 9. 4. na základě informací, které poskytli členové občanské komise, výbory branné a bezpečnostní Sněmovny lidu a Sněmovny národů požádaly generálního prokurátora České republiky v nepřítomnosti generálního prokurátora Československé republiky, aby zabezpečil prověření věcí a v součinnosti s ním generální prokurátor a hlavní vojenský prokurátor přijali potřebná opatření podle výsledku prověření.

Chtěl bych sdělit některé informace ze zprávy generálního prokurátora.

Říká se, pokud jde o lustraci poslanců Federálního shromáždění a národních rad i některých dalších politických činitelů, zejména členů federální a národních vlád v polovině března 1990 bylo zjištěno, že k ní došlo. Pokyn k provedení této lustrace dal ředitel vnitřní organizační správy FMV mjr. dr. Novotný. Ve své výpovědi uvedl, že tak učinil se souhlasem ministra JUDr. Sachera. Zpráva obsahuje 6 stran, může být poskytnuta poslancům k informaci. Dále se píše: mjr. Novotný předal v polovině března 1990 mjr. Rambouskovi příručku Federálního shromáždění v červeném obalu "Informace pro poslance Federálního shromáždění č. 39/1990" a nařídil provedení lustrace všech poslanců Federálního shromáždění ČSFR, národních rad a některých dalších politiků.

Mjr. Rambousek nechal z příručky vypsat potřebné údaje pro lustraci (jméno, příjmení, datum narození) a prostřednictvím mjr. Donáta vyňal z evidence všechny evidenční karty poslanců. Vyňaté karty jsou uloženy u mjr. Donáta v trezoru. Mjr. Donát je jedním z neprověřených vedoucích pracovníků ministerstva vnitra.

Dále se ve zprávě říká: "Konkrétní spisy, týkající se členů Federálního shromáždění a vlád, které byly vyňaty, jsou na základě příkazu mjr. Novotného ve zvláštní části archivu FMV. Klíče od této části jsou v trezoru mjr. Rambouska a přístup k nim má pouze mjr. Rambousek. Mjr. Rambousek je také jeden z neprověřených příslušníků FMV. Neprošel tedy prověrkovou komisí." To je tedy ze zprávy generálního prokurátora České republiky.

Chtěl bych říci toto. Jsme skutečně v podivné situaci, kdy pan ministr nás prověřuje o své vůli, a to pomocí neprověřených pracovníků StB, aniž by měl k tomu souhlas Federálního shromáždění či federální vlády. Zdůrazňuji, že jsme prověřováni, starými osvědčenými odborníky StB. Důsledky této činnosti pana ministra lze jen stěží domyslet.

Rozhodně protestuji proti této akci, provedené z rozkazu ministra vnitra pana dr. Sachera a naléhavě a důrazně žádám pana ministra o konkrétní vysvětlení, přesnou odpověď a odůvodnění tohoto podivného postoje a na tomto zasedání, neboť celá záležitost se stala předmětem veřejného zájmu. To je k této zprávě.

Dovolte mi na závěr ještě tuto poznámku. Pan ministr v rozhovoru s novináři klade otázku, kdo kalí vody a chce vyvolat politickou krizi. Protože branné a bezpečnostní výbory společně s občanskou veřejností podrobují kritice dosavadní činnost a řízení ministerstva a usilují o důsledné vyřešení současné krize v řízení ministerstva vnitra, nekalí ani vodu ani nevyvolávají politickou krizi.

Co však říci k tomu a jak hodnotit postoj pana ministra Sachera, když údajně vystupuje před budovou parlamentu a shromážděným občanům nikoliv asi náhodou sděluje, že má být na tomto zasedání Federálního shromáždění odvolán z funkce ministra, a to prý z podnětu komunistů. Necítím se povolán, abych obhajoval činnost KSČ, ale domnívám se, že v politickém boji by měly být dodrženy zásady pravdy a etiky. V politickém boji je velmi nebezpečné vyvolávat demagogií emoce.

Jak hodnotit například skutečnost, že někteří náčelníci krajských a okresních správ SNB organizují podpisové akce a odesílají rezoluce Federálnímu shromáždění na podporu ministra Sachera? V tomto směru nejde přece o osoby. Odejít by měl ten, kdo nestačí na svoji funkci nebo se zkompromitoval. Vždycky by mělo jít jen o věc prospěšnou celku a o její podstatu, ne o osobní ambice. Děkuji vám.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Děkuji poslancovi Lisovi. Táži se interpelovaného ministra JUDr. Sachera, zda odpoví ústně na tuto interpelaci? (Ano.)

Ministr vnitra ČSFR R. Sacher: Vážený pane předsedající, vážené dámy poslankyně, vážení páni poslanci, je to asi jedna z nejostřejších interpelací, která byla vznesena na člena vlády národního porozumění. Co k této věci říci? Myslím, že by bylo dobře, kdybych byl věcný a stručný.

Sám jsem byl překvapen tím, že ve včerejším vysílání televize jsem se dověděl, že jsem údajně měl říci, že komunisté žádají mé odvolání. Je pravda, že lidé, kteří před budovou parlamentu stáli, tímto způsobem vyvolávali hesla a takto hovořili. Ovšem zjistil jsem, že už jsou asi tři svědci, kteří mohou doložit, že jsem prý já řekl, že komunisté žádají mé odvolání. Řekl jsem, že někteří lidé, kteří si nepřejí znát pravdu, si přejí mé odvolání, a to jsem řekl i před budovou parlamentu, ale také i u sochy sv. Václava, kam jsem byl požádán, abych přišel. Nikdo z komunistických poslanců, ani z orgánů za mnou v tomto směru nepřišel, žádný nátlak nevyvíjel, ani se mnou v tomto smyslu nehovořil.

Není v mém stylu, abych něco jiného říkal a nějak jinak jednal. Vůbec už nemám zájem na přilévání oleje do ohně a mám zájem na tom, aby naše veřejnost, naše společnost byla společností, která je schopna se věcně ubírat k volbám bez zbytečných vášní, emocí a polopravd a třenic.

Byl jsem ovšem požádán, a to bylo v úterý, některými lidmi z Koordinačního centra Občanského fóra, abych na svou funkci rezignoval. Bylo mi v podstatě vytýkáno to, co zde bylo naznačeno panem předsedou výboru branného a bezpečnostního dr. Lisem. Souhlasím s tím, že by měli odejít ti, kdo se zkompromitovali. Kompromitace ovšem nezačala okamžikem, kdy jsem převzal funkci ministra nebo byl jmenován do funkce ministra, ale tato kompromitace začala už v okamžiku, chcete-li v 50. letech, kdy někteří lidé velmi intenzívně a aktivně se podíleli na budování totalitních struktur a stejně aktivně vystupují i dnes. Tuto pravdu mnozí lidé nechtějí znát. Jen takové intermezzo : až budou mí t vážení členové parlamentu čas, nechť si zalistují v Rudém právu z 19. prosince 1952, nebo v Mladé frontě z 10. prosince 1952. Stojí to za přečtení. Otvíráme archivy. Dali jsme k dispozici věci, které se týkají pana dr. ing. Hromádka. I zde je přítomen jeden z poslanců, který mi líčil situaci, kdy přijela jeho rodina a on jako chlapec za svým otcem do tábora, který byl přinesen na nosítkách a v podstatě hozen na jakousi mříž. Tomu se říkalo návštěva. Tam někde bylo budování totalitních struktur, které - jak o tom často hovoříme - nevznikly v letech 1968-69, ale začaly se formovat v 50. letech. V těch letech tekly potoky krve nevinných lidí. V tomto období byly zřizovány tábory, ve kterých byli internováni lidé bez řádných rozsudků a je ironií, že za spolupracovníky jsou mi na ministerstvu vnitra nabízeni a vnucováni takoví lidé, kteří pracovali v bezpečnosti před r. 1948 a aktivně se podíleli na únorovém puči, dostávali za něj bezprostředně nejvyšší řády a byli mimořádně povyšováni a v bezpečnosti pracovali i v 50. letech.

Koho tím mám na mysli? Třeba osoby z tzv. odborné komise. Jeden z členů této odborné komise, která funguje na ministerstvu vnitra, uvádí pro svou obhajobu asi to, že aktivně vystupoval v období Vítězného února především tím, že prováděl zatýkání a výslechy vedoucích pracovníků Drtinova kabinetu, obsazování a prohlídku sekretariátu Národně socialistické strany a obsazení Melantrichu, byl členem štábu Lidových milicí jako zpravodajský důstojník, jako velitele uvádí poslance Pavla, atd. Takovým způsobem bychom mohli pokračovat dál.

Byla zde řeč o tom, že v aparátu ministerstva vnitra je mnoho lidí starých struktur. Je to pravda a já souhlasím s tím, že tito lidé tam byli. Nikdy neříkám a bylo by nesmyslné chtít, aby lidé těchto starých struktur v aparátu ministerstva vnitra zůstali. Ovšem je možné činit určité postupy v krocích. To je totéž, jakoby dnes někdo řekl, že příslušníky, kteří stojí na ulicích, musíme vyměnit, protože byli ochránci starých struktur. Nesmyslnost tohoto požadavku je zřejmá. To je asi totéž, jako když žádá nový ředitel podniku vyhazovat všechny lidi z aparátu starého ředitele. Kdo bude dělat výplaty, povede sklad, operativu? Jde o to, tyto lidi postavit pod dozor a kontrolu, ale nechat vedle nich vyrůstat nové lidi, kteří si osvojí něco z rutiny, nechci říci staré způsoby práce, ale všechno chce nějakou rutinu, do toho nikdo sám nevkročí, pokud není chvíli na pracovišti, které má zastávat.

Chci říci, že jsou vyvíjeny systematické tlaky na paralizování bezprostředního aparátu ministra s cílem oddělit mne od výkonných složek a informací a postupně ochromovat chod federálního ministerstva vnitra. Pointa tohoto tlaku je zřejmá. Nahradit stávající osoby lidmi, kteří museli odejít v letech 1968-69, protože nesouhlasili se vstupem vojsk do Československa. Ano. Ale ne všichni z tohoto důvodu museli odejít. Řada lidí odešla také proto, že byly vyřizovány osobní účty a řada z těchto lidí, kteří jsou mně nabízeni jako odborníci, jsou právě lidé, kteří pomáhali budovat totalitní struktury, o kterých jsem zde hovořil a vzhledem k tomu, že není vyloučena veřejnost, jak jsem předpokládal, nemohu mluvit o konkrétních jménech.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Vy jste to nepožadoval, pane ministře.

Ministr vnitra ČSFR R. Sacher: Pane předsedající, o těchto věcech začal hovořit předseda branného a bezpečnostního výbor u JUDr. Lis, který uvedl některé skutečnosti, které by měly zůstat utajeny.

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Prosím pana ministra za opomenutí, čekal jsem, že on jako ministr, který si je nejlépe vědom, co je a co není státním tajemstvím, vznese otázku, zda tady má být vyloučena veřejnost, nebo ne. Jsem pro to, aby hosté odešli, žádám hosty z tribuny, aby odešli.

(Hlas z pléna: Žádám výměnu řídícího schůze, protože je zaujatý.) (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS Z. Jičínský: Nejdříve budeme hlasovat o tom, zda poslanci souhlasí s tím, aby schůze byla prohlášena za neveřejnou.

Poslanec SL M. Kocáb: Chci říci, že když veřejnost mohla vyslechnout tak zásadní a krutou obžalobu ministra Sachera, tak se musí seznámit i s protiargumenty. (Potlesk.) Pokud se půjde dále do detailů, tak bychom požádali veřejnost, aby zasedací síň opustila. V tomto stadiu bych žádal, aby veřejnost byla seznámena s celou argumentací. (Potlesk.)