Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Dále mi dovolte se zmínit o otázce samosprávy. Všichni víme, jak je to citlivá otázka, všichni víme, že je to věc, která byla ve vládě široce diskutovaná. Diskutuje se o tom ve veřejnosti.

Uvědomme si, co jsme kritizovali na minulé ekonomice? Jsou to dva póly. Na jedné straně hospodářské centrum, jak se chová prostřednictvím centrálního plánování, diriguje celou ekonomiku, ale současně jsme kritizovali obrovskou monopolní strukturu podniků, především velkých, které si přes veškerá halasná prohlášení o centrálním plánování v ústavě, v ekonomice dělali co chtěli. Víme, že bývalé plánování nebylo ničím jiným než hrou mezi mohutnými podniky a relativně slabým hospodářským centrem, kdy velké podniky měly ve většině případů vždy navrch. Jestliže dnes, v této struktuře, povolíme přerůst samostatným tendencím přes rozumnou míru, potom posílíme tuto monopolní strukturu, může to být ten skok nadvakrát daleko dramatičtější, než jakákoli jiná varianta. Řada z vás zastává takové stanovisko, že si nedovede představit, odkud se vezmou lidi, kteří by byli dosazeni do dozorčích rad ... Musíme pracovat s lidmi, které máme, s tím aparátem, který je k dispozici. Domnívá se snad poslanec Zeman, že všichni úředníci na ministerstvech jsou omezení, že ničemu nerozumějí? Nebo koho máme v centrálních orgánech? Jsou to jen hlupáci, kteří nejsou schopni být členy dozorčí rady? Jak si představujeme, že budeme budovat hospodářské centrum, ministerstvo hospodářství a další orgány? Naopak, stejně jako je nutné dát plně důvěru podnikatelské aktivitě, stejně tak je nutno dát plnou důvěru po očištění od balastu i schopným lidem v hospodářském centru. A právě dozorčí rady jsou touto cestou.

Poslední poznámka - myslím, že se o tom ještě zmíní i kolega Stračár ve svém vystoupení, alespoň velmi dobře to ráno prezentoval na jednání výboru pro plán a rozpočet. Musíme dát určitou důvěru zakladateli. Včera jsme diskutovali o zákonu o individuálním podnikání, přičemž v tomto zákonu si představujeme jednoho člověka, který rozbírá ten malý byznys. V současné době jsou zakladateli resorty, do budoucna to bude nějaký centrální orgán. I tam je nutno dát důvěru. To znamená i podnikavost. Důvěra spočívá v tom, jak už to říkal místopředseda Komárek v úvodu, že je nutno se na ně dívat úplně nově, jako na subjekt, který podniká s tím, co je mu svěřeno.

Omlouvám se ještě jednou, že jsem vstoupil do diskuse uprostřed, vzhledem k tomu, že musím odejít. Po vystoupení poslance Zemana jsem zvažoval za nutné tyto poznámky tady přednést Děkuji vám za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji místopředsedovi vlády ČSFR panu Dlouhému. O faktickou poznámku požádal poslanec Zeman.

Poslanec SN M. Zeman: Potvrzuji symetrickou přátelskou relaci, byl bych rád, aby pan Dlouhý vyslechl, než bude muset odejít, mých několik vět.

Pokud jde o první záležitost - jestliže vezmeme, že zákon o státním podniku tak či onak souvisí s dalšími etapami privatizace a že je zde určitá vazba, pak skutečnost, že tato privatizace není ještě dostatečně promyšlená, je argumentem proti tomuto zákonu, nikoli pro něj. V tomto případě vidím jako spornou tezi o invariantnosti tohoto zákona.

Za druhé - pokud se pan místopředseda vlády domnívá, že veřejnost se domáhá přijetí tohoto zákona, pokusil jsem se mu konkrétními fakty - podniková sféra je 93 % proti a čs. odbory jsou rovněž veřejnost - dokázat, že tomu tak není.

Za třetí - jsem dalek představy, že všichni úředníci na ministerstvech jsou omezení ... Na druhé straně se domnívám, že budoucí manažeři budou daleko spíše z velké části vyrůstat zdola, s individualizovanou znalostí konkrétního podniku a konkrétní problematiky a že je principiálně chybné nasazovat zde odborníky z ministerských správních orgánů, protože tuto individualizaci nemají. To je všechno. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Zemanovi. Diskutuje poslanec R. Filkus. Do rozpravy se připraví poslanec Marušinec.

Poslanec SL R. Filkus: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené Federálne zhromaždenie. Chcem povedať iba niekoľko pripomienok ku koncepcii zamerania návrhu zákona o štátnom podniku. Predtým mi dovoľte anticipovať jeden záver. A to, že ja budem hlasovať za tento návrh zákona a môj apel na vás, prečo chcem, aby ste aj vy hlasovali, sú tieto argumenty, ktoré vam teraz uvediem.

Je mi ľúto, že som nemohol vystúpiť pred podpredsedom vlády Dlouhým, lebo teraz to vyzerá, ako že idem v jeho línii (verte mi však, že to tak nie je), a čo poviem, to by som bol uviedol aj vtedy, keby nebol pred tým vystúpil pán podpredseda.

Naše špecifiká v súčasnej etape rozvoja ekonomiky sú v tom, že ešte ju neoživujeme, ale pripravujeme ju pre potreby jej pôsobenia v trhovom mechanizme. Všetko, čo robíme, má v podstate tzv. transformačný charakter. Keby sme neuznali túto transformačnú funkciu prechodu, tak by sme boli museli napríklad zamietnuť aj návrh štátneho rozpočtu na rok 1990. V súvislosti s diskusiou sa presvedčili, že nejde o to prostredníctvom rozpočtu oživiť ekonomiku, ale najmä dať rozpočtu určitú transformačnú funkciu. Takúto transformačnú funkciu ma jú aj všetky reformné kroky, ktoré sa v súčasnosti robia, alebo budú sa uskutočňovať. Keď si napríklad vezmete reformné kroky, ktoré usilujú prostredníctvom makroregulátorov vytvoriť protiinflačné prostredie, také, ktoré zrychľujú proces diverzifikácie vlastníctva, ktoré chcú radikálne zmeniť koncepciu ceny, ktoré vytvárajú novú štrukturálnu politiku, ktoré otvárajú ekonomiku za cieľom hľadania vonkajšieho prínosu k akcelerácii reformného procesu; všetky majú za cieľ pripraviť našu ekonomiku pre trh.

To všetko nie sú kroky, ktorými sa predovšetkým oživuje ekonomika, ale sú to zásahy, ktorými sa táto ekonomika pripravuje, transformuje pre potreby trhového mechanizmu. A teraz naraz chceme od zákona o štátnom podniku, aby nemal transformačný charakter, ale aby mal už určitú cieľovú podobu.

Frekventovaná diskusia okolo zákona o štátnom podniku sa točí najmä okolo toho, že zanedbávame, odpisujeme samosprávu podnikov, posilňujeme význam zakladatelov, atď ...

Ak si dobre zákon prečítate, zistíte, že sa tak síce posilňuje zakladateľská funkcia, ale tiež ako predpoklad pre prechod zo štátneho podniku k účastnickej spoločnosti. A tu už je bezprostredná súvislosť medzi samosprávou a formou podnikateľského subjektu, medzi úrovňou managementu a formou podniku a pod.

Vychádzajúc zo zkúseností vo vyspelých ekonomikách zakladateľovi sa vždy necháva priestor, aby mohol vstúpiť do ekonomiky a mohol ovplyvniť jej prípadný konjunkturálny vývoj a pomôcť pri transformačných krokoch. Takisto silné ekonomické centrum zasahuje vždy vtedy, ak je nevyhnutné rôznymi makroregulátormi ovplyvniť žiadúcim smerom ekonomický vývin.

To, myslím, mal na mysli aj tento zákon. Našou úlohou je teda predovšetkým odstraňovať bariéry nerovnovážneho stavu, ktoré sa tu nahromadili a až potom pristupovať k oživovaniu ekonomiky. A pri odstraňovaní týchto bariér má nam napomôcť aj tento predkladaný, nie celkom ešte dokonalý zákon o štátnom podniku. Jeho staré uplatnenie v hospodárskej politike je však najmä z tohto hľadiska veľmi žiadúce.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Filkusovi. Diskutovat bude poslanec I. Marušinec, připraví se poslanec Pilch.

Poslanec SN I. Marušinec: Vážené Federálne zhromaždenie, vážené poslankyne, vážení poslanci. Dúfam, že uznáte, že diskutovať po takýchto predrečníkoch nie je ľahké, ale i tak by som chcel povedať niektoré poznatky z výboru pre kultúru a výchovu a niektoré poznatky, ktoré som získal pri prerokúvaní tohto zákona v rôznych podnikoch.

Predovšetkým k pripomienke, ktorá tu odznela, ale odznela v našom výbore pre kultúru a výchovu, že zákon o štátnom podniku vypustil oproti predchádzajúcemu zákonu úlohu štátneho podniku pre výchovu učňovského dorastu. Je to veľmi dôležitá a významná vec, ktorá by sa dotkla predovšetkým mladých ľudí, pretože máme také informácie, že podniky už dnes sa netaja tým, že majú záujem zrušiť odborné učilište a prejsť na nejakú ekonomickú činnosť. Z toho dôvodu by som si prial, pokiaľ tento zákon bude schválený, buď aby to bolo v zákone zakotvené, alebo aby bolo odpovedané zo strany predkladateľa akým spôsobom sa bude zabezpečovať učňovské školstvo do budúcna. Je treba k tomu zaujať stanovisko, aby sme vedeli akým spôsobom sa to bude riešiť.

Predovšetkým chcem povedať, že tento zákon podporujem a chcem, aby bol prijatý z tých dôvodov, pretože je potrebné, aby bol nejaký zákon, ktorým by sa mohli podniky v súčasnosti riadiť. Či chceme, alebo nechceme štátne podniky v súčasnosti vytvárajú všetko, čo v tejto republike máme a čím žijeme. Predpokladám, že ešte nejakú dobu toto zabezpečovať budú, a zabezpečujú svojim spôsobom i sociálne istoty pre celý rad pracujúcich a je potrebné, aby boli konsolidované a stabilné.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Marušincovi, diskutuje poslanec G. Pilch, připraví se poslanec Soldát.

Poslanec SN G. Pilch: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, dovolte, abych vystoupil s několika vlastními poznámkami k projednávanému vládnímu návrhu o státním podniku.

I přes konfliktní body, které tento vládní návrh zákona o státním podniku obsahuje a o kterých hovořili předřečníci i místopředseda Komárek, bych chtěl vyslovit několik záležitostí. Zákon o státním podniku je základní dokument, jehož cílem by mělo být zabezpečení účelného propojení státního vlastnictví výrobních prostředků s ekonomickou samostatností pracovních kolektivů. Tento zákon by měl m. j. vymezit prostor pro realizaci racionálních pravidel ekonomického řízení. Ve skutečnosti např. § 9 předepisuje povinné fondy, které jsou poplatné starému normativnímu rozdělení zisku podniku. Tento paragraf velmi zužuje dle mého názoru, prostor pro tvorbu racionálních pravidel ekonomického řízení a může proto ve velmi blízké době bránit racionálnímu vývoji ekonomických pravidel při řízení státních podniků.

V plném rozsahu lze v souladu s návrhem souhlasit jen s povinností vytvářet fond rozvoje jako nástroje zabezpečujícího rozvoj majetku podniku. V návaznosti na zcela nové funkce i postavení odborů je rozhodně třeba přehodnotit fond kulturních a sociálních potřeb. Existence fondu kulturních a sociálních potřeb totiž nezvyšuje, ale naopak omezuje pravomoci odborů, neboť jim vymezuje prostředky, o kterých mohou spolurozhodovat a tím vlastně zužuje prostor jejich pravomocí.

Fond odměn je třeba nahradit mzdovým fondem, který bude tvořen jak z nákladů, tak ze zisku a bude sloužit k vyplácení všech mezd pracovníků. Jen tak lze v této oblasti zabezpečit princip nezávislosti tvorby a užití mzdového fondu a realizovat efektivní regulaci všech vyplácených mezd všem pracovníkům podniku.

V případě existence pouze dvou povinných podnikových fondů, to je fondu rozvoje a mzdového fondu, lze vytváření rezerv v rámci těchto fondů považovat za mnohem racionálnější chování než je vytváření samostatného rezervního fondu. Povinná normativní tvorba rezervního fondu, pokud se s ní nadále uvažuje, je z praktického hlediska činnost velmi neracionální. Rezervy si musí každý podnik vytvářet dle vlastního rozhodnutí s ohledem na své možnosti a předpokládané potřeby. Za optimální proto považuji, aby zákon o státním podniku ukládal podnikům povinnost vytvářet pouze fond rozvoje a mzdový fond.

Zcela nejasná, a nakonec bylo o ní hovořeno, je ekonomická spoluodpovědnost zaměstnavatele. Má pravomoc jmenovat ředitele a 50 procent rady, tedy rozhodujících mocenských orgánů podniku, přitom není na ekonomických výsledcích podniků nijak zainteresován, a proto zřejmě nebude pociťovat žádnou odpovědnost za ekonomické výsledky podniku. Je jen velmi málo pravděpodobné, že by se jakýkoliv zakladatel za těchto podmínek choval ekonomicky racionálně, ať již z hlediska celospolečenského nebo z hlediska samostatného podniku.

Domnívám se, že jmenovat ředitele podniku může pouze správní rada složená ze zástupců všech vlastníků výrobních prostředků, tj. jak volených zástupců pracovního kolektivu, tak jmenovaných zástupců státu, popřípadě i soukromých vlastníků akcií podniku. Všichni členové správní rady však musí být výrazně zainteresováni na dlouhodobé prosperitě podniku. Podíl zástupců státu ve správní radě by měl být diferencován dle celospolečenského významu podniku. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Filkusovi, diskutuje poslanec Soldát, do rozpravy se připraví poslanec Věněk Šilhán.

Poslanec SL M. Soldát: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené Federální shromáždění, já se tady plně stavím za to, co řekl poslanec Zeman a další předřečníci, v tom smyslu, že by se zákon měl vrátit zpátky k přepracování vládě. Ale pokud tomu tak nebude, tak navrhuji tyto doplňující návrhy:

V tisku 341 § 6 na straně 3 poslední věta odst. 1 říká: "Věci, s nimiž podnik hospodaří, jsou ve vlastnictví státu." Myslím, že by tam mělo být "ve státním vlastnictví", aby to bylo v souladu se zněním ústavního zákona, které jsme včera přijali.

Dále, aby se zvýšila pravomoc rady, navrhuji změnu v tisku 390 § 19 odst. 1: "Ředitele jmenuje se souhlasem rady zakladatel na základě výběrového řízení." Myslím, že toto by tam takto mělo být, protože jinak by rada vlastně neměla možnost ovlivnit jmenování ředitele ani jeho odvolání.

V § 19 odst. 2 navrhuji: "Ředitele odvolává zakladatel se souhlasem rady."

V bodě 12 na str. 4, jak je jmenování členů rady, by mělo být: "Polovinu počtu členů rady do funkce ustanovuje a z ní odvolává zakladatel" - doplnění - "přičemž jím určení členové smí být členy pouze jedné dozorčí rady." Tady by se třeba mohlo stát, že by byli jmenováni titíž lidé do rad podniků, které jsou proti sobě v konkurenci. Nedovedu si představit, jak by hájili zájmy jednotlivých podniků.

V § 21 v tisku 341 písm. e) bych doporučoval k působnosti rady škrtnout slova "vyjadřuje se" a dát tam slova "dává souhlas k rozdělení, sloučení, splynutí a zrušení podniku".

Potom ještě upozorňuji ústavně právní výbor, že zde mně přišly domů, možná i dalším členům parlamentu, připomínky Klubu samosprávného lidového podnikání. Myslím, že by se měly projednat. Upozorňuje se na to, že tady jsou logické nedostatky. Například § 4 zákona říká, že zakladatelem podniku je ústřední orgán státní správy nebo národní výbor. V § 26 tohoto zákona se hovoří: "Zakladatel může po projednání s národním výborem rozhodnout o sloučení, splynutí, rozdělení nebo zrušení podniku." Když bude zakladatelem národní výbor, tak to vlastně projedná sám se sebou.

Domnívám se, že by se ten zákon měl přepracovat. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Pane poslanče, máte písemné připomínky? Děkuji. Diskutuje poslanec Věněk Šilhán, do rozpravy se připraví poslanec Červenka.

Poslanec SL V. Šilhán: Pane předsedo, paní a pánové, dovolte, abych vám na začátku toho, co chci říci, připomněl jednu hezkou pohádku Karla Čapka "O pejskovi a kočičce, jak vařili dort." Do kastrolu, ve kterém to vařili, dal pejsek všechno, co má rád: kostičky, buřtíčka atd., kočička tam dala ulovenou myšku, pak tam dali ještě nějaké jiné věci, teď to bublalo, vařilo se to; naštěstí to sežral nějaký cizí pes a bolelo ho břicho. (Veselost.)

Já si myslím, že tato pohádka má určitý smysl i pro zákonodárce. Totiž zákony, které jsou zde projednávány, případně ještě diskutovány budou, představují začátek rozhodujícího posunu ve struktuře a fungování československé ekonomiky. Důraz, který klademe v tomto stádiu reformního procesu na institucionální a to podtrhuji - na institucionální a právní změny, považuji za zcela správný.

Podniky a lidé, kteří chtějí podnikat, se bez určité dávky jistoty o možnostech, rozsahu a pravidlech podnikatelské aktivity prostě neobejdou. A tyto jistoty jim nemůže dát nic jiného než zákon. To znamená změny v právním a institucionálním uspořádání jsou tedy základní podmínkou pro vytvoření tržně orientované ekonomiky v Československu.

Tady bych chtěl upozornit na jednu velmi důležitou věc, která se neustále promítá v našich diskusích. Chtěl bych upozornit na usnesení parlamentu, které jsme přijali při projednávání o stavu československého hospodářství, přednesené premiérem Čalfou. V tomto usnesení jsme tehdy kromě jiného konstatovali, že dosud nebyl dopracován konzistentní program hospodářské reformy a že také nebyl dotvořen systém konsensu vlády, parlamentu a veřejnosti. Doporučili jsme tehdy vládě, aby zvýšila úroveň legislativních příprav. Vzpomínáte si, že tento návrh vzbudil určitou nevoli, a že byl předmětem diskuse.

Při projednávání hospodářských zákonů v parlamentních výborech dochází, bohužel, až příliš často ke konstatování toho, že příprava zákonů nedosahuje žádoucí úroveň a že potřebný konsensus se prosazuje jen velmi obtížně.

Při projednávání hospodářských zákonů se ukázalo, že chybí nejenom vědomí potřebných ekonomických souvislostí mezi jednotlivými zákony, ale že chybí vědomí priorit, co dřív, co později. To znamená vědomí toho, co je třeba učinit dnes, bezodkladně, a co je nutné učinil zítra. Je bezpodmínečně nutné znát vládní program ekonomické reformy a její časový harmonogram. Je to důležité pro ty, kteří přijímají a projednávají zákony, jejichž hlavním iniciátorem je také především vláda.

Iniciátoři zákonů a způsob, jakým jsou předkládány, vnáší tak často do práce parlamentu jakousi dávku neorganizovanosti, která se může také dosti nepříznivě projevit na kvalitě přijatých zákonů.

Tady bych se právě vrátil k tomu, co projednáváme v tomto okamžiku, to znamená k zákonu o státním podniku. Při projednávání řady hospodářských zákonů, a zejména toho, o kterém jednáme teď, se znovu objevila velmi vážná otázka účasti zaměstnanců na řízení a správě hospodářských podniků. Já jenom připomenu - můj začátek vystoupení, to znamená pohádku o kočičce a pejskovi. Zdá se mi, že některé zákony neunesou takový přístup, že ztratí svoji vnitřní konzistenci. A tady v té souvislosti bych chtěl připomenout včerejší návrh poslance Fišery, to znamená návrh na to, aby vláda vypracovala návrh zákona o spoluúčasti zaměstnanců na správě a řízení hospodářských podniků. Bylo by nám mnohem jasněji, jak to tedy s touto věcí třeba vláda a zákonodárné orgány v budoucnosti zamýšlejí a jakou formu tomu chtějí dát.

Mám na mysli komplexní zákon, který tuto otázku účasti na správě hospodářských podniků bude řešit ve vztahu ke všem formám podnikání, ve všech formách vlastnictví. Měl by to být zákon, který bude vycházet ze zkušeností řady zemí, kde podobně zákony existují a kde podobná praxe je uplatňována. Právě to, že nám chybí některé takové přístupy při projednávání některých dílčích, i když velmi významných zákonů, ztrácíme potřebné souvislosti. Ztrácíme také vědomí priorit. Proto se mohou dostat do našeho zákonodárného procesu i zákony, které by mohly být projednány jinde a jindy, v pozdější době. Tento čas by mohl být využit k tomu, abychom zkvalitnili naši práci.

Osobně si myslím, že diskuse kolem zákona o státním podniku ztrácí některé - řekl bych - funkční parametry, že se z ní stává do značné míry problém jakéhosi abstraktního fenomenu, že ten či onen postoj musí být za každou cenu uplatněn právě v tomto zákoně a ne v jiném. Právě tato paleta zákonů, které zde máme a které se ještě dají očekávat, nám nedává dost šancí toto všechno postřehnout komplexně. Proto se zdá, že velmi často ti, kteří chtějí změny, je chtějí právě proto, že tyto změny - jak si myslí nemohou být někde jinde. A to nám - zdá se - naši práci do určité míry maří.