Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Domnívám se tedy, že si nejdříve musíme ujasnit, kam vlastně chceme dojít, zda chceme dojít do moderní tržní ekonomiky, kde se zaměstnanci formou třeba i dlouhodobého nákupu akcií budou postupně stávat spoluvlastníky svých podniků, aniž by byla vyloučena další možnost posílení domácího kapitálu - opakuji domácího kapitálu - a teprve ve třetí fázi například formou akčního prodeje umožněn vstup zahraničního kapitálu, protože jinak by skutečně hrozilo určité riziko výkupu. To je něco jiného, než joint ventures. Tam má smysl očekávat příliv nové technologie, zde má smysl očekávat spíše vykoupení existujícího národního bohatství. Co bychom tedy docílili tímto návrhem zákona o státním podniku? Především zrušení samosprávy, neboť toto není nic jiného, než zákon o zrušení samosprávy. A tak by se měl přesně jmenovat. Zákon, který má některé kosmetické ozdoby, a když si přečtete pozorně pasáž o dozorčí radě, zjistíte, že nerozhoduje o ničem, že má prakticky nulovou kompetenci. Zákon, který je pokrytecký, protože dává státní podnik plně do rukou státu, dokonce ani ne obcí, ale přitom tvrdí, že stát nenese odpovědnost za hospodářské výsledky takto dirigovaného podniku. Zákon, který nás pod hesly cesty k manažerismu vrací zpět ke státní byrokracii. Zde bych nesouhlasil s doc. Komárkem. Všichni známe stav nejen na našich ministerstvech, ale i v nižších etážích, a dovedeme si představit. co udělá státní byrokracie se svojí neobyčejnou inercí, když se jednou zmocní vedení státních podniků. Viděli jsme to například v Maďarsku, kde 80 velkých firem dvacet let úspěšně sabotovalo ekonomickou reformu.

Jak jsme už slyšeli, proti tomuto zákonu se postavila jak Generální rada Československé konfederace odborových svazů, tak svaz státních podniků a akciových společností, a obě dvě tyto vrcholné organizace v dopisu předsedovi Federálního shromáždění navrhly, aby tento vládní návrh zákona Federální shromáždění odmítlo. Svým způsobem lze blahopřát k vytvoření této dosti paradoxní koalice. Málokdy se stane, aby odbory šly společně s podnikatelským svazem. V tomto případě se to tedy podařilo.

Kdybychom tento zákon přijali v dosavadní formě, budeme zde mít výrazně demotivovaný lidský potenciál, jako důsledek zrušeni samosprávy. Tedy právě ty lidi, které koneckonců chceme získat jako budoucí manažery. Budeme zde mít, a to je poslední dílčí poznámka - i dehumanizovanou situaci. Citovaný § 251 ze zákoníku práce totiž ukládá státu povinnost postarat se o zaměstnání těm, kteří ho byli zbaveni. Tento paragraf se zde navrhuje vypustit pro dané účely.

Skončil bych jedním citátem Winstona Churchila, který říkal, že propast není dobré přeskakovat nadvakrát. Vláda nás zde nutí udělat první krok, krok který je zrušení samosprávy a faktickým zavedením státní byrokracie, aniž by si sama vyjasnila krok druhý, který by se měl odrazit ve zmíněném transformačním zákonu. Nedomnívám se - zvláště když vím, že 93 % podniků podle provedeného šetření tento zákon odmítá, že bychom zůstali viset ve vzduchoprázdnu. Doporučuji proto, aby tento zákon byl vládě vrácen, nejen s požadavkem na jeho dopracování, ale především s požadavkem na jeho spojení s budoucím transformačním zákonem, aby se stal zákonem konzistentním a skutečně jednolitým.

Děkuji vám za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslancovi Zemanovi. Diskutuje poslanec Ladislav Mráz, do rozpravy se připraví poslanec Rašín.

Poslanec SN L. Mráz: Vážený pán predsedajúci, milé dámy, vážení páni, súčasná štruktúra štátnych podnikoch je poplatná doterajšiemu vývoju ekonomických nástrojov, ako aj celkovej hospodárskej politike. Existuje tu vedľa seba celý rad malých podnikov, ale aj gigantov s počtom cca 100 tisíc zamestnancov.

Zabezpečenie správne fungujúceho tržného mechanizmu vyžaduje čo možno najväčší počet podnikateľských subjektov, ktoré budú schopné zabezpečiť jednak správne konkurečné vzťahy, ako aj dostatočnú ponuku tovaru, či služieb.

Preto je pochopiteľné, že v návrhu zákona o štátnom podniku je zakladateľovi umožnené rozhodnúť o rozdelení, zlúčení či splynutí podniku. Napriek tomu si myslím, že situácia nie je tak jednoduchá a to vzhľadom na historický vývoj existujúcich podnikov a aj ich štrukturálnych jednotiek, aby bolo možné rozhodovať o týchto otázkach v podstate bez ohľadu na pracovný kolektív.

Návrh zákona síce umožňuje príslušnému odborovému orgánu vyjadriť sa k tejto otázke, avšak pritom nevyžaduje sa jeho súhlas. Tak isto rovnako sa nevyžaduje súhlas rady.

Zakladateľ má iba v stanovených prípadoch povinnosť prejednať otázku zlúčenia, rozdelenia či zrušenia v tomto orgáne.

Vzhľadom na to, že do 31. decembra 1990 existuje možnosť v podstate len na základe návrhu vnútornej organizačnej jednotky, alebo samotného zakladateľa, z podniku vyčleniť ktorúkoľvek vnútornú organizačnú jednotku, preto sa dá predpokladať, že v každom rezorte dôjde k výraznej polarizácii najlepších a najslabších organizácií. No a proti tým najslabším potom bude možné jednoducho uplatniť znenie § 22, kde v bode c) je zakladateľovi umožnené rozhodnúť o zrušení podniku v prípade, že podnik svojim hospodárením nie je schopný vytvárať povinné podnikové fondy v stanovenom rozsahu, alebo vykáže vo dvoch po sebe nasledujúcich ročných účtovných uzávierkach stratu.

Z hľadiska zákonov trhového hospodárstva sa to zdá byť samozrejmé. Už menej pochopiteľné a menej bude zrejmé pracovnému kolektívu, a to tým skôr, že doterajší a súčasný systém hospodárskej politiky ako aj konkrétna investičná politika existujúcich podnikov vedome vytvárala tak prosperujúce, ako aj dotované podniky, resp. vnútropodnikové organizačné zložky.

Žiaľ, tých faktorov, vyvolávajúcich veľkú diferenciáciu podnikov, bolo strašne veľa a mnohé veľmi negatívne pôsobia aj v tomto období. Dosiahnuť naozaj rovnakú štartovaciu čiaru a odštartovať v rovnakom - jednotnom čase všetky podniky, hraničí s utópiou a preto právom vyvoláva nemalé napätie a obavy v jednotlivých pracovných kolektívoch.

Aj z uvedeného je teda zrejmé, ze predložený návrh zákona dáva veľkú právomoc zakladateľovi a podieľ pracujúcich na riadení je výrazne oslabený. Do určitej miery je to pochopiteľné, hlavne s ohľadom na zložitosť celého prechodného procesu na trhové hospodárstvo. Napriek tomu sa domnievam, že i v tomto procese by mal platiť určitý súlad medzi právomocami a zodpovednosťami. Myslím si, že zakladateľ, ktorý bude mať mimoriadne veľkú právomoc v otázkach zriaďovania či likvidácie podnikov, by mal niesť i hmotnú zodpovednosť za tieto svoje rozhodnutia. V opačnom prípade sa právom javí ako prepotrebné podmieniť rozhodnutie zakladateľa pri ustanovení a likvidácii nových a doterajších podnikov súhlasom pracovných kolektívov, resp. odborového zväzu, a každá takáto zmena by mala byť podložená podrobným prepočtom ekonomického efektu.

Ako úplné diskriminačné opatrenie proti pracovnému kolektívu je možno považovať prechodné ustanovenia, na základe ktorých má zakladateľ právo do 31. 12. 1990, a to bez akýchkoľvek prerokovaní v pracovnom kolektíve, zrušiť podnik bez likvidácie a hmotný majetok vložiť do akciovej spoločnosti, alebo zmluvne previesť do vlastníctva inej právnickej alebo fyzickej osoby.

V návrhu zákona sa v tejto súvislosti hovorí o potrebe predchádzajúceho súhlasu federálnej alebo národných vlád. Táto dikcia, myslím si, plne nezodpovedá platným zákonom, lebo vo veciach reprivatizácie národného majetku patrí doteraz na súhlas Federálnemu zhromaždeniu.

Tomu zodpovedá i predpokladaný postup podľa § 28 pri prevode hmotného majetku rušeného podniku, alebo jeho prenechanie do dočasného užívania, ktorý by mal byť realizovaný podľa zákona. Takýto zákon o reprivatizácii však doteraz prijatý nebol.

Na záver preto odporúčam a dávam na uváženie, aby v návrhu zákona o štátnom podniku boli upravené tieto časti:

V § 22, kde sa hovorí: "zakladateľ môže po prerokovaní v rade" ako nové doplniť "príslušnom odborovom orgáne a ich kladnom odporučení rozhodnúť o zlúčení ..."

V § 28 v bode 2 je uvedené, že zakladateľ môže mŕtvy majetok podniku prenechať zmluvne do dočasného užívania (prenájmu) právnickej alebo fyzickej osobe, upraviť takto: "prenajať právnickej alebo fyzickej osobe alebo pracovnému kolektívu podniku".

V § 32 bod 1 je zakladateľovi umožňované do 31. 12. 1990 na návrh podniku alebo jeho vnútorno-organizačnej jednotky, alebo i bez tohto návrhu vyčleniť ... (atď.). Toto znenie odporúčam upraviť takto: "Na návrh podniku alebo jeho vnútroorganizačnej jednotky, s kladným odporúčaním pracovného kolektívu a príslušného odborového orgánu." Alebo druhá alternatíva: "Podľa vlastného návrhu rešpektujúceho plnú hmotnú zodpovednosť v prípade ekonomických strát navrhovaného riešenia ..." Odporúčam vypustiť ods. 3 a 4 v § 32, alebo, ako druhú alternatívu, ods. 4 nahradiť nasledovnou formuláciou: "Opatrenie podľa ods. 3 vyžaduje předchádzajúci súhlas Federálneho zhromaždenia, príp. Českej národnej rady alebo Slovenskej národnej rady. Kópiu návrhov odovzdám pánovi spravodajcovi Snemovne národov, aby mohli byť využité pri ďalšom dopracovaní.

Ďakujem za pozornosť.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Mrázovi. Diskutuje poslanec Rašín. Do rozpravy se připraví poslankyně Zuzana Némethová.

Poslanec SL R. Rašín: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jestliže projednáváme mimořádně závažný návrh zákona, jakým zákon o státním podniku bezesporu je, neboť jeho působnost bude ovlivňovat absolutně rozhodující část naší ekonomiky, tvořící nové hodnoty v naší společnosti, a tím i životní úroveň obyvatelstva, chtěl bych poukázat na některé otázky účasti pracujících na řízení v této oblasti.

Předložený návrh zákona o státním podniku oproti dosavadní právní úpravě, zajišťující pracovnímu kolektivu spoluúčast na řízení podniku prostřednictvím shromáždění pracovního kolektivu a rad pracovního kolektivu, se projevuje snahou o nastolení téměř absolutní nadvlády státního aparátu v oblasti hospodaření se státním majetkem. Účast pracujících na řízení podniku se minimalizuje a v případě státního podniku uspokojujícího veřejně prospěšné zájmy téměř vytlačuje. Jistě oprávněně existuje řada příkladů ukazujících, že forma samosprávy při řízení podniku se neosvědčila. Často jsou užívány argumenty z jugoslávského modelu ekonomiky, kriticky je hodnoceno, že ani uplatnění samosprávných orgánů v našich podnicích v posledních dvou letech nic pozitivního nepřineslo. Nehodnotí se však v čem jsou příčiny. V našich podmínkách je možno říci, že se působnost samosprávných orgánů výrazněji zatím projevit nemohla, neboť podniky pracovaly v dřívějším systému řízení a do nového modelu s působením tržních vztahů a hospodaření na vlastní účet měly vstupovat teprve v tomto roce. Právě tento faktor tvrdého ekonomického prostředí je rozhodující pro motivaci celého pracovního kolektivu k dosahování co nejlepších výsledků, neboť na nich je bezprostředně hmotně i sociálně zainteresován. Proto objektivně má pracovní kolektiv zájem na tom, aby ve vedení byli vysoce kvalifikovaní lidé, a to takoví, které kolektiv zná, kteří jsou zárukou, že nepovedou podnik k ekonomickému krachu a ne lidé státem do funkce jmenovaní bez jakéhokoliv vyjádření tohoto pracovního kolektivu.

V tomto smyslu, kdy podnik plně hospodaří na svůj účet, a tím pádem jsou jeho pracovníci plně závislí na dosahovaných výsledcích, je zcela neadekvátní, že o řediteli, ale i o otázkách vytvoření. zrušení, rozdělení či sloučení podniku rozhoduje zakladatel, který není na výsledcích podniku hmotně zainteresován a de facto nenese za své rozhodnutí žádnou hmotnou odpovědnost.

Projednávaným zákonem navržený princip podstatného omezení práva pracovního kolektivu podílet se na řízení podniku je v přímém rozporu s materiální zainteresovaností pracovníků na výsledcích práce podniku a kvalitě činnosti jeho řídících struktur. Jsem proto toho názoru, že efektivní tržní hospodářství v demokratické a sociálně spravedlivé společnosti vyžaduje rovněž širokou účast pracujících na řízení, včetně samosprávy, která by v zákoně měla být vyjádřena.

Považuji proto za potřebné v období do 31. 12. 1990, kdy by měla být řešena v rozhodující míře otázka demonopolizace a decentralizace stávajících státních podniků podmínit rozhodnutí zakladatele o vytvoření nových podniků se souhlasem pracovních kolektivů a prokazatelným ekonomickým efektem vyplývajícím z těchto změn.

Řediteli je rovněž dávána pravomoc, která není vůči pracovnímu kolektivu i zakladateli garantována žádnou jeho hmotnou odpovědností v případě jeho nesprávných rozhodnutí a podnikatelských záměrů. Je sice možné namítnout, že dříve ředitel takovou odpovědnost vůči pracovnímu kolektivu také neměl. To je pravda, ale pracovní kolektiv vlivem různých přerozdělovacích procesů a úprav plánů také plně důsledky nesprávných rozhodnutí ředitele nenesl. V podniku podle navrhovaného zákona je však plně ponese.

Proto považuji za potřebné takovou hmotnou odpovědnost ředitele vymezit. Obdobně je třeba vymezit i zainteresovanost a odpovědnost členů dozorčí rady, jmenovaných zakladatelem, kteří nebudou pracovníky podniku, za hospodářské výsledky podniku jak z krátkodobého, tak z dlouhodobého hlediska prosperity podniku.

Proto doporučuji několik formulačních opatření návrhu zákona. V bodě 20 je uváděno, že polovinu členů rady jmenuje zakladatel a polovinu volí pracovní kolektiv. Doporučuji upravit znění tak, že nadpoloviční počet o jednoho člena rady volí a odvolává pracovní kolektiv, zbývající členy určuje a zprošťuje funkce zakladatel.

V bodě 20, bod 4 se uvádí, že rada volí ze svých členů předsedu a místopředsedu. Doporučuji doplnit tuto větu o "přitom minimálně jeden z členů rady volených pracovním kolektivem".

V bodě 21 o působnosti rady je v bodě 1 a) navrhováno, že projednává základní otázky koncepce rozvoje podniků a v bodě 1 c), že projednává roční uzávěrku a rozdělení zisku. Doporučuji změnit výraz "projednává" na "vyjadřuje se". Tím se zvyšuje odpovědnost rady k zaujetí stanoviska oproti navrhovanému projednávání, které může být uzavřeno bez jakéhokoli doporučení. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Rašínovi, diskutuje poslankyně Zuzana Neméthová.

Poslankyně SN Z. Neméthová: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené kolegyne a kolegovia, vážení hostia, mám pred sebou zákon, na ktorý netrpezlivo čakajú pracovníci hospodárskej sféry a ktorý má slúžiť účelu prevedenia štátnych podnikov na akciové spoločnosti, to znamená spoločnosti, ktoré robia svoje investičné rozhodnutia na základe kritéria hospodárnosti. Jadrom môjho príspevku je domnienka, že úvahy o transformácii štátnych podnikov na konkurencie schopné akciové spoločnosti, ako to je vytýčené v dôvodovej správe k zákonu o štátnom podniku, bez odstránenia pretrvávajúcich príčin vzniku deformácií v základe odmeňovania, vo vymedzení vytváraných zdrojov a nákladov na ne, sú budované na piesku.

Konkrétne k predkladanému zákonu je treba pozitívne hodnotiť vypustenie § 73 oproti pôvodnému zákonu, ktorý v rozpore s kogentnými ustanoveniami zákona predstavoval úsilie zachovať oprávnenie zásahov do majetkovej podstaty ešte celú päťročnicu. Na vysvetlenie, bolo to ustanovenie, ktoré dovoľovalo centralizovať celý rozsah amortizácie do roku 1995. Ale nedotiahlo sa do praktickej realizácie pojatie majetku podniku ako kmeňového imania. Doteraz totiž neexistuje vyhláška o spôsobe vyčíslovania kmeňového majetku, o nadväznosti na ocenenie majetku u akciových spoločností, ani zdroje prostriedkov, z ktorého sa podnikom doplňuje suma imania.

Ďalej jej otázna zlúčiteľnosť záväznosti normatívnosti tvorby fondov s logikou hospodárenia s kmeňovým majetkom. Za ďalší nedostatok je možno považovať nepožadovanie podielu prínosu z produktívnej schopnosti imania. V zákone sa mala kodifikovať, resp. nárokovať sadzba na dividendu, resp. spôsob a sadzba kalkulovaného zisku. Prečo k tomu asi nedošlo je možno zistiť i z vyhlášky FMF č. 21/90 Zb., o kalkulácii, ktorou sa dokonca v § 9 odsek 1 b) určuje, že úroky sa nesmú zahrňovať do kalkulácie nákladov. Na druhej strane sa presadzujú zvýšené úrokové nároky zo strany obchodných bánk a naďalej sa neuvažuje o zabezpečení porovnateľnosti prenechaných prostriedkov zo strany zakladateľa orgánu spoločnosti a zo strany bánk. Narusuje sa tým prakticky i zásada rovnosti šance pre začínajúci súkromný, nie z rozpočtových prostriedkov obstaraný kapitál, pre nastupujúce podniky, ktoré však s týmto výrokom musia kalkulovať, ak chcú hospodáriť na vlastný účet a vytvárať zdroje na ďalší vlastný rozvoj. Nie je možné počítať len s tým, že zložením prostriedkov by mali preberať výnosy zahraniční účastníci, ale rozhodne rovnaký, cca šesťpercentný úrokový výnos dividendy je nutné zabezpečiť i vkladom štátnych, národných alebo republikových prostriedkov do podnikov vyjadrených imaním zvereným podnikom do správy ku dňu ich zriadenia. Od tohoto dňa je nutné požadovať debetné úroky, aby prenajímateľ spoločenského imania začal uvažovat počas času, ako o nákladovom faktore.

Z tohoto príspevku vyplývajú dva konkrétne závery, ktoré teraz nadnesiem ako pozmeňovacie návrhy, ale dúfam, že k tomu nedôjde. V prípade neschválenia návrhu zákona je možné ich využiťi ako námety pri prepracovaní zákona.

Návrh číslo jedna: opieram sa o uznesenie výborov pre plán a rozpočet, ktoré vo svojom uznesení odporúčajú v § 6 odsek 3 doplniť vetu "spôsob vyčíslenia kmeňového majetku bude stanovený podľa zvláštneho predpisu".

Ďalej žiadam zpracovať do § 6 odsek 3, teda v rámci tohoto paragrafu spomenúť, že podnik platí úrok v rozsahu minimálne ekvivalentom s vkladovým úrokom z vkladov obyvateľstva.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslankyni Némethové. O slovo v rozpravě požádal místopředseda federální vlády pan Dlouhý. V souladu s § 15 jednacího řádu, který umožňuje přidělit členům vlády slovo kdykoli o to požádají, doporučuji mu slovo udělit. Do rozpravy se připraví poslanec Filkus.

Místopředseda vlády ČSFR V. Dlouhý: Pane předsedo, pane předsedající, vážené dámy a pánové, především chci poděkovat za možnost promluvit uprostřed vaší rozpravy. Požádal jsem o to výjimečně proto, že jde skutečně o závažný zákon a protože už dva měsíce zde mám plánované zasedání zvláštní komise RVHP, na kterou přijíždějí předsedové vlád členských zemí RVHP dnes odpoledne, mám své povinnosti a budu muset během deseti minut odejít.

Jako člen vlády budu obhajovat předložený návrh tak, jak ho uvedl místopředseda vlády pan Komárek i s připomínkami, které přednesli oba zpravodajové. Samozřejmě nemohu nereagovat na vystoupení poslance Zemana. Je to můj dlouholetý přítel, všichni víme, že je skvělý řečník, nicméně se domnívám, že během jeho dosavadního působení ve Federálním shromáždění se již mohl poučit, že by měl rozumněji zacházet s tímto svým nesporným talentem. Poslanec Zeman přednesl řadu velmi závažných připomínek, ale domnívám se, že s Federálním shromážděním i s vládou nehraje fér hru, a to proto, že přes zákon, který má plné právo kritizovat, napadá něco, co vláda dosud plně neprojednala, neschválila, nepředložila k širší diskusi, nemluvě o tom, že by to předložila Federálnímu shromáždění. Poslanec Zeman napadl samozřejmě daleko širší aspekty hospodářské reformy, vyjádřil se k řadě námětů na privatizační schémata. Toto všechno s projednávaným zákonem souvisí.

Hovořil zde o věcech, které vláda dosud neprojednala, které naopak bude vláda v blízké době velmi pečlivě zvažovat a velmi pečlivě projednávat. Není rozhodnuto, jaké privatizační schéma bude přijato. Není rozhodnuto, jaká bude definitivní role různých orgánů, které budou v souvislosti s privatizačními schématy vznikat. Zelený strom praxe - je zcela jiný. Nejde o žádnou nadvládu ministerstva financí ani jiného centrálního orgánu. Diskutuje se o budoucím postavení, o privatizaci, uvažuje se rovněž o dalších orgánech jako je státní rozvojový fond, výbor pro zahraniční investice. Bude se pečlivě zvažovat fond národního jmění atd. Mimochodem, fond národního jmění je daleko více centralistickým konceptem, než je při sebehorší interpelaci zde předložený zákon.

Domnívám se proto, že poslanec Zeman měl právo kritizovat předložený zákon, ale neměl právo ho kritizovat z pozic, které zvolil. Z toho závěr - je třeba co nejrychleji přijmout i ostatní zákony, zákonná opatření, která budou souviset s privatizací, s transformačním zákonem, na jehož přípravě se pracuje. Je třeba vyjasnit postavení orgánů, které budou privatizaci řídit a regulovat, ale nejenom privatizaci. Diskutujeme o předložoném zákonu, který jsme pod velkým časovým tlakem museli předložit už nyní. Souhlasíme s tím, že ideální by bylo předložit to v celém balíku společně s privatizačními schématy apod. Víte však, jaký je tlak veřejnosti, podnikové sféry, že si nemůžeme dovolit odkládat přijetí tohoto zákona. Proto jsme zvolili takovou variantu, že předkládáme zákon nyní a velmi intenzívně se pracuje na privatizačních postupech. Diskutujme tento zákon jako invariantní.