Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Kontrovi a prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny lidu poslance Medřického, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec J. Medřický: Pane předsedající, dámy a pánové jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu navazuji na zprávu přednesenou společným zpravodajem výborů Sněmovny národů poslancem Kontrou k návrhu zákona o státním podniku (tisk 341).

Návrh zákona byl projednáván jak ve výborech Sněmovny lidu a Sněmovny národů, tak také v jiných orgánech, které se na jeho projednávání mohly a měly podílet. Mám tím na mysli obě národní rady. Parlamentní výbory vyslovily s návrhem zákona o státním podniku souhlas, doporučily však provést v jeho textu některé úpravy. Připomínky a doplňky k návrhu vzešlé z jednání výborů a obou národních rad byly projednány velmi odpovědně ve výborech ústavně právních Sněmovny lidu a Sněmovny národů a téměř všechny byly zapracovány.

Je mojí povinností zpravodaje uvést dvě závažné připomínky, které přijaty nebyly. Výbory pro plán a rozpočet požadovaly mimo jiné provést změny v textu předlohy, a to konkrétně v ustanovení § 4 odstavec 1, v § 5 odstavec 2, v § 6 odstavec 1, v § 28 odstavec 1, v § 32 odstavec 3. V ustanovení § 4 odst. 1 navrhly změnit text předlohy zákona takto, cituji: "Zakladatelem podniku je federální vláda nebo národní vlády nebo národní výbory, pokud zákon nestanoví jinak".

V ustanovení § 5 odst. 2 navrhly změnu spočívající ve vypuštění celého odstavce. Ustanovení § 6 odst. 1 navrhly v závěru odstavce zaměnit výraz "vlastnictví státu" výrazem "vlastnictví zakladatele". Konečně v ustanovení § 28 odst. 1 a § 32 odst. 3 vypustit poslední větu "Ustanovení § 251, věta první zákoníku práce se nepoužije".

Po dlouhé a obšírné diskusi, do které se zapojili i přední odborníci z oblasti hospodářského práva, dospěly ústavně právní výbory k závěru nepřijmout výše uvedené připomínky a ponechat znění tak, jak je uvedeno v tisku 341 beze změn. V prvním případě, to je ustanovení § 4 odst. 1, vycházely ústavně právní výbory z toho, že zakladatelem státního podniku musí být státní orgán, přičemž ústřední orgán státní správy nebo národní výbor jako reprezentanti státu tuto úlohu plní. Federální ani republiková vláda by nebyla schopna plnit vzhledem k velkému počtu státních podniků úlohu zakladatele.

Ustanovení § 5 odst. 2 zvýrazňuje samostatnost podniku jako suverenního právního subjektu, který neodpovídá za závazky jiných subjektů včetně státu. Vypuštění tohoto ustanovení by vedlo k oslabení právního postavení státního podniku.

Ustanovení § 6 odst. 1 nelze zaměnit slova "vlastnictví státu" za slova "vlastnictví zakladatele". Pokud by úprava byla přijata, stalo by se vlastníkem veškerého majetku státního podniku příslušné ministerstvo, případně národní výbory jako zakladatelé.

Odkaz na nepoužití první věty z ustanovení § 251 zákoníku práce, který je uveden v ustanovení § 28 odst. 1 a následně v § 31 odst. 3 je nezbytný. V ustanovení § 251 zákoníku práce je odlišný režim a je nutno, aby úprava byla pro všechny případy stejná.

Musím se zmínit i o připomínce, která zazněla téměř ve všech výborech. Byla vznášena obava, zda odbouráním samospráv a zvýšením státní ingerence se vytvoří podnik blízký manažerskému typu a zda na místo soukromovlastnických poměrů, které jsou příznačné pro takový typ podniku, se prakticky neobnovuje státní vlastnictví v dimenzích, které existovaly před zákonem č. 88/1988 Sb.

Mám za to, že vznášená námitka byla zcela jasně objasněna v původním expozé místopředsedy vlády pana Komárka. Regulativní úloha tohoto zákona bude mít přechodný charakter a z tohoto hlediska je nutno předložený návrh zákona také chápat. Vláda by měla do budoucna místo nového zákona o státním podniku urychleně připravit zákon o privatizaci, jímž bude jednak konstituován příslušný úřad pro privatizaci a jednak stanoveny podmínky a postupy pro přeměnu dnešních státních podniků na různé možné formy privatizace.

Dámy a pánové, všechny parlamentní výbory obou sněmoven projednaly na svých schůzích vládní návrh zákona a vyslovily s ním souhlas spolu s úpravami, jak jsou obsaženy ve společné zprávě výborů, parlamentní tisk 390. Jak jste jistě postřehli, došlo k časovému posunu a návrh zákona přišel na pořad poté, co byly opětovně projednávány sporné body této společné zprávy, tisk 390, v ústavně právních výborech za účasti vlády. Vezměte si k ruce tisk 390, seznámím vás se spornými body a závěry ústavně právních výborů.

Bod II na první straně se týká ustanovení § 4 odst. 2. Zřejmě došlo ke kancelářské chybě při psaní společné zprávy, byla vynechána jedna podstatná věc, která v ústavně právních výborech byla před časem projednána. V § 4 odst. 2 se vypouštějí slova "a jejich postavení kontroluje hospodářskou a sociální činnost podniků". Jinými slovy končí odstavec za slovem "zákona".

Ke sporným bodům, které dnes byly projednávány: je to bod 5 a 6 na str. 2 společné zprávy. Ve společné zprávě je uvedeno, že se vkládá do zákona nový § 7, který včetně nadpisu zní: "Zahraničně hospodářská činnost podniků". Některé výbory při projednávání tohoto zákona navrhly, aby se toto ustanovení, týkající se zahraničně obchodní činnosti podniků, v zákoně objevilo. Původně to ústavně právní výbory neakceptovaly. Při dnešním projednávání se vycházelo v podstatě z námitek vlády, spočívajících v tom, že víceméně toto ustanovení, které je v podobě, jak je uvedeno, formální záležitost, že to bude speciálně řešeno v zákoně č. 42 nebo v jeho novele, která se dnes bude projednávat a navíc k 30. 6. t. r. jsou připravena další legislativní opatření. Ustanovení § 7, jak je vloženo ve zpravodajské zprávě, je v podstatě nadbytečné. Po celkovém zhodnocení ústavně právní výbory změnily své původní stanovisko a došly k závěru, že je možné a také navrhují vypustit body 5 a 6 ze společné zprávy.

Dalším bodem, kterého se změna týká je bod 11 na str. 3 společné zprávy. Týká se to § 19 odst. 1. Text, který je ve společné zprávě uveden, cituji: "Ředitele jmenuje zakladatel na základě konkursu provedeného za účasti rady." Jsou vzneseny dvě námitky ze strany vlády. Za prvé námitka ke konkursu, kdy toto obligatorní ustanovení zužuje možnost zakladatele provádět i jiným způsobem výběr případného kandidáta na funkci ředitele a navíc, že použitý text "za účasti" je termín vágní, nic neříkající a vláda navrhla provést záměnu, místo těchto slov dát "a po vyjádření rady". Dovolte mi přečíst novou verzi, která byla v ústavně právním výboru souhlasně přijata a ústavně právní výbory navrhují tuto změnu do společné zprávy zakotvit. § 19 odst. 1 zní: "Ředitele jmenuje zakladatel na základě výběrového řízení a po vyjádření rady.". Terminus technicus výběrové řízení byl použit proto, že v jeho rámci je možné použít konkursu i jiných forem.

S touto připomínkou souvisí víceméně i připomínka poslední, týká se bodu 18 na str. 4 společné zprávy, kde v § 31 odst. 3 byla stanovena lhůta 60 dnů, ve které je zakladatel povinen ode dne účinnosti tohoto zákona jmenovat ředitele a ustavit polovinu členů rady atd., jak je uvedeno v odst. 3. Termín 60 dnů, který byl uveden v původním návrhu zákona o státním podniku vycházel z původní verze, že ředitele jmenuje zakladatel. Vzhledem k tomu, že se bude provádět výběr jiným způsobem, mimo jiné i konkursem, nelze do 60 dnů konkurs provést.

Z tohoto důvodu vláda navrhla změnit lhůtu z 60 na 90 dnů, aby bylo možno případné konkursní řízení.

Ústavně právní výbory tento návrh vlády po projednání akceptovaly a doporučují sněmovnám provést změnu v textu této společné zprávy v bodu XVIII.

Věta zní (§ 31 odst. 3) : "zakladatel je povinen do 90 dnů účinnosti tohoto zákona" atd., jak již je uvedeno.

Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu vám tedy doporučuji, abyste přijali předložený návrh zákona a abyste zároveň přijali připomínky a doplňky k němu, jak jsou obsaženy v tisku 390 po úpravě, jak jsem před okamžikem uvedl. Shledali jste jistě, že velká část těchto připomínek a doplňků vede k obsahovému zkvalitnění předlohy zákona o státním podniku. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Medřickému za přednesení zpravodajské zprávy. Písemně se do rozpravy přihlásili: poslanci Běhálek, Gémesi, Zeman, Mráz, Rašín, Némethová a poslanec Filkus.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, vzhledem k tomu, že ne všichni zvládli oběd, doporučuji, abychom nyní přerušili naše jednání na tři čtvrtě hodiny, na polední přestávku. Rozpravu bychom tedy zahájili ve 13.45 hodin. Jako první vystoupí v rozpravě poslanec Luboš Běhálek.

(Jednání přerušeno ve 13.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.52 hodin.)

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Budeme pokračovat v jednání rozpravou. Jako první v rozpravě vystoupí poslanec Luboš Běhálek, připraví se poslanec K. Gémesi.

Poslanec SL L. Běhálek: Pane předsedající, dámy a pánové, nové postavení státního podniku ve smyslu projednávaného zákona vytváří předpoklady pro jeho podnikatelskou činnost a vede ho k aktivitě v zájmu maximalizace zisku. Jistě se dá tomuto návrhu vytknout celá řada věcí. Uvedu jednu.

Jsem toho názoru, že demokracie pro nás také znamená možnost pracovních kolektivů ovlivňovat chod jejich podniků. Uplatňuje se to v řadě západních zemí. Je to i nezbytný krok zvýšení výkonnosti našeho hospodářství i k účinné ochraně před inflačními tlaky.

Řekl jsem, že tento zákon vytváří předpoklady v zájmu maximalizace zisku. Je správné, že při tomto zvýšeném zájmu o ziskovost je podnikům v samotném § 11 uloženo, že jsou povinny při své hospodářské činnosti co nejúčinněji chránit životní prostředí před škodlivými vlivy, které jsou jeho činností vyvolávány, a zejména dbát toho, aby neohrožovaly zdraví občanů.

Požadavek ochrany životního prostředí i zdraví pracujících však byl stanoven podnikům i v předcházejícím období. Přesto, jak víme, bylo plnění tohoto požadavku zcela nedostatečné. Je proto, myslím, i dnes opodstatněná obava, zda bude vytvořen správný vztah státního podniku jak k otázkám životního, tak i pracovního prostředí. Opodstatněná je starostlivost, zda podnik bude schopen sám bez pomoci státu řešit řadu otázek souvisejících se životním prostředím.

Všichni víme, že náklady na ekologii jsou velmi vysoké. Podnik bude muset po provedení odvodů a daní zajistit prostředky do fondu odměn, fondu kulturních a sociálních potřeb, rezervního fondu a v neposlední řadě do fondu rozvoje, ze kterého by se zřejmě měly hradit i náklady na rekonstrukci a modernizaci technologických zařízení nejen ve smyslu zařízení zajišťujícího vyšší produktivitu, ale i kvalitnější životní prostředí.

Jsem názoru, že prostředky, které si podnik k tomuto účelu bude schopen vytvořit, zdaleka nepostačí na zásadní ekologické řešení. V té souvislosti by stát měl zřejmě převzít určitou část závazků podniků, zejména u velkých a rozhodujících ekologických akcí. Zároveň nám musí jít o to, aby již vytvořené prostředky skutečně byly odpovídajícím poměrem vloženy do řešení či zkvalitnění pracovního a životního prostředí. Měla by platit zásada, že každý producent odpadu by měl odpovídat buď za jeho neškodnou likvidaci, či hospodárné využití.

Jsem toho názoru, že závaznost řešení otázek životního prostředí jak ze strany podniků, tak ze strany zakladatele není ani v tomto návrhu zákona formulována dostatečně. Komplexní řešení otázek v této oblasti je však potřebné řešit nejen po linii zakladatel-podnik, ale i územně po horizontální linii podnik-národní výbor. Myslím, že by nebylo na škodu, aby v zákoně byla zakotvena povinnost úzké spolupráce státního podniku s národním výborem při řešení otázek životního prostředí, přičemž funkce národního výboru by měla být v tomto vztahu určující se záměrem hájit nejen úzké podnikové zájmy, ale i zájmy celé oblasti, a to i s ohledem na dosažení skutečné a ekonomicky podložené samosprávy měst a obcí.

Doporučuji v této souvislosti doplnit v § 11 bod 3 ve znění: "Podnik je povinen spolupracovat s příslušným národním výborem při realizaci opatření k ochraně životního prostředí a při racionálním využívání přírodních zdrojů". Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Běhálkovi. Diskutuje poslanec Karol Gémesi, připraví se poslanec Zeman.

Poslanec SL K. Gémesi: Vážený pán predseda, vážený pán predsedajúci, vážené dámy a páni, v poslednom čase patrí Federálne zhromaždenie medzi často kritizované inštitúcie v našej republike. Obviňujú nás, že strácame čas nepodstatnými vecmi, spochybňujú pripravenosť poslancov a spochybňujú i kvalitu prerokúvaných a schvaľovaných zákonov.

S kritikou nie celkom súhlasím, mám však vážne obavy, že schválením predloženého návrhu zákona o štátnom podniku sami potvrdíme oprávnenosť týchto obvinení. Stelesňuje totiž všetky chyby, ktorých sa môžeme dopustiť.

Po prvé: návrh sme obdržali na poslednú chvíľu, chýbala nielen vrejná diskusia, ale ani názory úzkeho okruhu zainteresovaných odborníkov sme si nemohli vyžiadať. Nebol na to čas. K tomu je treba dodať i to, že táto posledná verzia nebola poskytnutá ani odborom, ako to potvrdzuje list pána predsedu Pleskota, nebolo to s nimi prerokované napriek tomu, že odbory, ako jediní zástupci pracovníkov po zrušení podnikových samospráv majú svoju dosť podstatnú úlohu i podľa predloženého návrhu zákona. Existenciu odborov prehliadnuť nemožno, bola by to veľká chyba, ktorá by sa nám veľmi rýchlo vypomstila.

Po druhé: rýchlosť spracovania je viditeľná na obsahovej, aj na formálnej stránke návrhu zákona. Je to materiál slabšej kvality než bol zákon, ktorý má nahradiť. Ekonomická časť úplne chýba a má byť nahradená právnymi predpismi Ministerstva financií, čo zvyšuje priamu závislosť podnikových orgánov.

Čo sa teda koncepcie návrhu týka, je tvrdo centralistická. Direktívnej ekonomiky sme sa nestihli ani zbaviť, a máme tu ďalšiu. Zakladateľ môže proste všetko, vrátane odpredaja, darovania, privatizácie, môže menovať, odvolávať riaditeľa, 50 % rady. Mám však vážne pochybnosti, ako to dokáže. Totiž netvrdím, že som veľmi dobre informovaný, ale vyzerá to tak, že nie sú na tom kádrovo lepšie než boli doteraz.

O potrebnosti, alebo zbytočnosti podnikových samospráv, stelesňujúcich konkrétnu formu účasti zamestnancov na riadení podnikov je možné polemizovať. Ich jednostranné škrtnutie, odpísanie bez diskusie je však prinajmenej zarážajúce. Myslím, že nikoho netreba presviedčať o tom, že nie samosprávy tzv. destabilizovali naše podniky. Prekonali sme jednu revolúciu a novembrové veci prekotili väčšinu riaditeľských a šéfovských kresiel a nie samosprávy. K tomu treba pripočítať objektívne politické a hospodárske okolnosti, v ktorých sa podniky z jedného dňa na druhý ocitli, vrátane dodnes novej cesty hľadajúcich centrálnych orgánov.

Na záver si dovolím pripomenúť ešte jeden problém. Tento návrh zákona by sa mal vzťahovať i na VVZ - na vedecko-vývojové ústavy, ktoré dosiaľ pracujú ako štátne podniky.

Z predkladaného materiálu sa síce nedá zistiť, ktorý druh štátneho podniku pre ne centrum pripravuje, jedno je však isté, z hľadiska perspektív nášho hospodárstva jeden je horší ako druhý.

Vyzerá to tak, že v našej spoločnosti má slovo výskum a vývoj pejoratívny význam. Dobre si pamätáme aj to, ako dopadlo v tejto sieni hlasovanie o pozmeňovacom návrhu v súvislosti s úpravou rozpočtu na vedeckotechnický rozvoj. Neprekvapilo to. Je to logický dôsledok dlhodobo pôsobiacej cieľavedomej činnosti predchádzajúceho režimu. Smutné je však to, že už sme zabudli, kto nám implantoval tento tragický nezmysel. Pôsobí však v našom myslení a ovplyňuje naše rozhodnutie.

Hovoríme, že naša koruna bude konvertibilná, keď budeme produkovať konvertibilné výrobky. Ale kde ich vezmeme, keď VVZ rozoženieme do vrýoby manuálne pracovať, lebo, ako sa hovorí, konečne produkovať niečo užitočného? Čas veľmi rýchlo ukáže, či spoločnosť, odsúvajúca vedeckotechnický rozvoj en bloc na vedľajšiu koľaj a vláda, ktorá to aj zrealizuje, konali správne alebo nie.

Vážené dámy a páni, z uvedených dôvodov pre návrh zákona o štátnom podniku v tom stave, ako sa dnes predložil, ja s dobrým svedomím hlasovať nemôžem. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji poslanci Gémesimu, diskutuje poslanec Miloš Zeman, do rozpravy se připraví poslanec Mráz.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedo, pane předsedající, vážené Federální shromáždění, přes upřímnou úctu, kterou chovám k navrhovateli zákona o státním podniku, budu hlasovat proti tomuto zákonu a pokládám za svojí povinnost stručně seznámit sněmovnu se svou argumentací.

Vycházím z téze, že nejlepším zákonem o státním podniku je zákon o zrušení státního podniku, s výjimkou veřejně prospěšných zařízení, ale o těch tady především nejednáme. Musím se ovšem také ptát, chci-li něco zrušit nebo transformovat, do jaké podoby to transformovat chci a mohu. V této souvislosti se nabízí několik variant. Obávám se, že jednou z nich je i varianta návratu do jakéhosi grinderského kapitalismu 19. století. Před tímto rizikem varoval východoevropské ekonomy například Kennet Goldbright. Naopak, je nám doporučováno, abychom v této výchozí situaci hledali cesty, které jsou více nebo méně založeny na teorii participativní ekonomiky využívající i motivace zaměstnanců jednotlivých firem. Kromě jiných slyšíme takové rady i od profesora Oty Šika a řady dalších. Dokonce bych chtěl skupině, která vyznává monetarismus jako jedinou ekonomickou filosofii, sdělit, že ve svých nedávných interview klasik tohoto směru Milton Fridman konstatuje, že samospráva se ukazuje být jako efektivní forma, že není vhodné prodávat podniky, tím méně pak prodávat podniky cizímu kapitálu, ale že je zapotřebí samosprávu transformovat.

Já se domnívám, že samospráva není ta nejperspektivnější forma, a souhlasím se základním argumentem, který zní, že právě vlastnický majetkový vztah umožní preferenci dlouhodobého před krátkodobým. Jde však o to využít existujících zkušeností, které dnes ve světě existují, a neobjevovat Ameriky. Jednou z těchto zkušeností je například projekt Ezop. Neříkám samozřejmě, že jedinou. Employstock ownership plan - plán, který předpokládá, že zaměstnanci flexibilní část své mzdy, vlastně podíl na zisku, konvertují do akcí a postupně se stávají vlastníky své firmy. Mimochodem je zde určitá souvislost s "Baťovým systémem" osobních účtů, ale nechci vás zdržovat podrobnostmi.

Tento projekt Ezop současně s průřezovým vztahem k samosprávě se objevuje například v projektu ekonomické reformy, který pro předsedu české vlády zpracovala skupina odborníků pod vedením Karla Kouby. Mimochodem, skupina složená spíše z nemonetaristických ekonomů.

V projektu federální vlády, který jsem si samozřejmě rovněž prostudoval, se naopak objevuje jisté tápání a úvahy o některých variantách, mimo jiné i představa, že by vlastníkem všech státních podniků bylo v budoucnosti de facto ministerstvo financí, které by realizovalo nejen jmenování ředitelů, ale realizovalo i prodej těchto podniků. Objevují se tam podle mého názoru i dosti naivní představy, které by spočívaly v tom, že by se akcie poskytovaly zadarmo. Je to, domnívám se, líbivá politika. Ale pokud se směřuje k odložené spotřebě, k odstranění přebytečné kupní síly a k jejímu přelití do investic a úspor, potom se domnívám - kromě toho, že by to byla jistá deonestace cenných papírů - že by to byla. cesta dosti nebezpečná.

Sám podporuji ideu a musím o tom mluvit, protože zákon o státním podniku je první fází a za ní následuje tato transformace, tedy sám podporuji ideu fondu národního jmění, nebo jejích variant, vyjádřenou rovněž v projektu české vlády, s tím, že by tento fond jmenovaný prezidentem byl podřízen parlamentu a s tím, že by prostředky získané privatizací byly využívány - to už je následná interpelace - nikoliv na krytí případných rozpočtových děr, ale na odstartování nejnaléhavějších programů, jako jsou např. programy kvalifikační, ekologické nebo sociální, zejména v oblasti zdravotnictví.