Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

K zákonu, kterým se mění a doplňuje zákon č. 100/1987 Sb., o sociálním zabezpečení, a zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců a dalších právních předpisů z oblasti mezd a pracovního práva navazujících na zákon o soukromém podnikání občanů, bych chtěl říci, že ministerstvo práce a sociálních věcí pořádá ve spolupráci s Výzkumným ústavem sociálního rozvoje a práce seminář v Praze dne 27. dubna 1990 a v Bratislavě 16. května 1990. Tento seminář je určen pro individuální podnikatele, zástupce jejich organizačních složek, pracovníky národních výborů, kteří se touto problematikou zabývají a další zájemce. Účast na těchto seminářích je zabezpečována v dohodě se sdružením československých podnikatelů. Prosím, abyste tuto akci považovali za příspěvek našeho resortu k úspěšnému rozvoji individuálního podnikání v Československé federativní republice.

Předsedající místopředseda FS J. Šimúth: Ďakujem pánu ministrovi Millerovi.

Praje si záverečné slovo spravodajkyňa? (Ne.) Ďakujem.

Môžeme pristúpiť k hlasovaniu. V Snemovni ľudu je v tomto čase prítomných 120 poslancov, v Snemovni národov zvolených v Českej republike 49 poslancov a v Snemovni národov zvolených v Slovenskej republike 54 poslancov.

Najprv budú hlasovať poslanci Snemovne národov zvolení v Slovenskej republike.

Kto z nich súhlasí s návrhom zákona v znení spoločnej správy výborov podľa odporúčania spoločnej spravodajkyne výborov Snemovne národov, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.

Je niekto proti? (Nikdo.) Nikto.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikdo.) Nikto. Ďakujem.

Poslanci Snemovne národov zvolení v Slovenskej republike zákon schválili.

Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne národov zvolených v Českej republike.

Kto z nich súhlasí s návrhom zákona v znení spoločnej správy výborov a podľa odporúčania spoločnej spravodajkyne Snemovne národov, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.

Kto je proti? (Nikdo.) Nikto.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikdo.) Nikto. Ďakujem.

Konštatujem, že aj poslanci zvolení v Českej republike zákon schválili. Teda Snemovňa národov zákon schválila.

Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne ľudu.

Kto z nich súhlasí s návrhom zákona v znení spoločnej správy výborov a podľa odporúčania spoločnej spravodajkyne výborov Snemovne ľudu, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.

Zdržal sa niekto hlasovania? (Nikdo.) Nikto.

Je niekto proti? (Nikdo.) Nikto.

Takisto poslanci Snemovne ľudu zákon schválili.

Vzhľadom na súhlasné uznesenie obidvoch snemovní konštatujem, že Federálne zhromaždenie schválilo zákon, ktorým sa mení a dopĺňa zákon č.100/1988 Zb., o sociálnom zabezpečení, a zákon č. 54/1956 Zb., o nemocenskom poistení zamestnancov.

(Poznámka redakce : usnesení FS č. 169, SL č. 259, SN č. 269)

Teraz nasleduje 30 minútová prestávka, v ktorej prosím ústavnoprávne výbory sa zídu v miestnosti 274, výbory pre poľnohospodárstvo a výživu v miestnosti 026 a poslanci za VPN a OF v Snemovni národov na 5. poschodí.

Prosím vás pekne, aj rokujúci, aj oddychujúci, dodržte presne čas. Začíname o 11.35 hodine.

(Jednání přerušeno v 11.03 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 11.36 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda FS J. Jenerál.)

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Vážení poslanci, budeme pokračovat v přerušeném jednání.

Podle schváleného pořadu projednáme nyní

Prosím místopředsedu vlády ČSFR docenta Komárka, aby tento návrh odůvodnil.

Místopředseda vlády ČSFR V. Komárek: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, když vláda formulovala svůj program, který předložila Federálnímu shromáždění, bylo jasné, že z něho vyplývají závěry pro práci na novém zákoně o státním podniku. Vláda ve svém programu definovala základní linii přechodu k tržní ekonomice, zdůraznila nutné tendence decentralizace a demonopolizace naší podnikové sféry, převod doposud byrokraticky spravovaných a administrativně řízených podniků na management, na ekonomickou základnu, rýsovala cesty budoucí deetatizace, komercializace státních podniků a postupné privatizace.

Tím byly dány některé objektivní požadavky na změnu zákona o státním podniku, kde vláda už neměla nepočetné množství variant. Je třeba chápat, že povaha zákona o státním podniku tak jak je předložen, je dána těmito reformními záměry, které byly Federálním shromážděním podpořeny. Je tedy dána jejich logikou a těžko žádat od návrhu zákona jinou logiku.

Z této logiky vyplývá, že návrh zákona musela vláda nevyhnutelně orientovat na omezení dnešní dominanty samosprávného řízení podniku, to jest buď ponechat dnešní dominantu, že o všech základních otázkách rozhoduje shromáždění pracujících, že shromáždění pracujících jmenuje ředitele, že rozhoduje o změnách velikosti podniků, o jeho organizaci, začlenění a že schvaluje i další otázky týkající se použití zisku hospodářských výsledků a nebo i takovou cestou, která umožní bez těchto nekonečných diskusí nebo předem neohraničených diskusí realizovat transformační řešení komercializace státních podniků a jejich deetatizace. Jestli jít touto cestou, znamená to zvýšit dočasně na toto období úlohu státu, státního řízení tak, aby mohlo tuto transformaci zabezpečit. Čili to je druhý nevyhnutelný uhelný kámen koncepce zákona o podniku, kde současně zrušením rozhodující moci samospráv, které v podstatě přibližují dřívější státní vlastnictví na úlohu družstevního vlastnictví, jakéhosi družstevního kolektivu se všemi závěry, které z toho vyplývají, čili omezit tuto rozhodující moc a dát rozhodující moc v této podobě státního podniku, kdy jiná podoba není, zakladateli, tedy tomu, kdo reprezentuje stát, tedy vládě a jejím příslušným orgánům.

To je tedy podstata řešení, kdy se zvyšuje úloha zakladatele, kdy dřívější výsostnou funkci z celkového shromáždění pracujících jmenovat ředitele, přejímal zakladatel. Nadále podle návrhu zákona by ředitele podniku jmenoval zakladatel, zakladatel by mohl rozhodnout o rozčlenění podniku na menší jednotky, o jeho decentralizaci, o jiných formách, mohl by rozhodnout o využití včera schváleného zákona o akciových společnostech, tedy o převedení podniku na akciový podnik, případně o jeho převedení do jiných nebo rozhodnutím buď federální vlády, nebo národních vlád a s omezením této možnosti do konce letošního roku.

Je pochopitelné, že toto řešení, jehož logika, jak bych chtěl znovu zdůraznit, je dána reformními záměry, schválenými a vypracovanými vládou, vyvolává diskusi a reakci. Setkává se s určitou nedůvěrou těch, kteří viděli koncepci v posilování samosprávného řešení. Zde se tedy vytvářejí určitá ohniska napětí, určitá nedorozumění a chtěl bych říci, že vláda při koncipování a při řešení základní koncepce zákona daleko dříve než řešila a zvažovala jeho dílčí otázky a jednotlivé paragrafy, velmi pečlivě vážila účast pracujících, její význam a nešlo jí tedy o žádný útok na tuto účast pracujících. Vážila především nový charakter vývoje společnosti, nové postavení odborů, to, že především odbory mají reprezentovat pracující a že tento zákon plně vychází z obecného garantování práv odborů jako zástupců pracujících a ne jakýchsi specifických svérázných útvarů, o kterých se někdy hovoří jako o útvarech pseudodemokracie v dřívějším totalitním uspořádání plných samospráv.

Přitom jsme diskutovali o dalších otázkách účasti pracujících, a to v podobě dozorčích rad. Nosným elementem řízení, koncipování orientace státního podniku nadále má být vedle ředitele dozorčí rada, jejíž polovina má být volena pracujícími podniku, polovina jmenována zakladatelem. Přitom se nemyslí vůbec, že tato druhá polovina bude jmenována z nějakých úředníků ministerstva, ale měla by být především reprezentována profesionály z bankovní sféry, účetnictví, z teoretické sféry, z oblasti řízení, aby se posílila úloha managementu, odpovědnosti v řízení podniku, aby se pojetí dozorčí rady přiblížilo spíše jakémusi charakteru správní rady, která je velmi dobře orientována.

Toto řešení je daleko prospěšnější pro zájmy pracujících, než zdánlivý velký prostor daný shromážděním pracujících, protože v současné situaci půjde především o to, zabezpečit dobrou úrovní managementu prosperitu podniku, to, aby jeho pracující měli zajištěnou budoucnost tím, že podnik bude vydělávat, že bude prosperovat, že se neocitne mezi bankrotujícími podniky a že jim nebude otevírat perspektivu ztráty zaměstnání. Jde tedy o základní otázky.

Posílení zakladatelské funkce je tedy orientováno na určité transformační úlohy zakladatele, aby především umožnil přechod státních podniků na akciové formy. My předpokládáme v brzké době přípravu odpovídajících širších zákonných komplexů nebo transformačních zákonů, privatizačních zákonů, určitých řešení, ke kterým lze dospět pouze na základě širšího koncensu, na základě podpory Federálního shromáždění, na základě širších diskusí. Ty pak mohou tento zákon nahradit. Avšak, aby mohly být vůbec aplikovány první kroky, potřebujeme toto řešení.

V tomto smyslu lze hovořit o tvrdém zákonu, o silném zákonu, ale diskuse by neměla být vedena starou nedůvěrou k vládě nebo k vládním orgánům, starou nedůvěrou, že úlohu zakladatele budou plnit byrokratické aparáty nadané zlou vůlí nebo snahou něco brzdit. Je třeba vycházet ze základní změny, která se odehrála ve společnosti. Tyto orgány už dávno nejsou řízeny několika referenty vládnoucí strany a odpovídají především parlamentu. Je třeba chápat, že funkci zakladatele plní především vláda a její ústavní činitelé, kteří vedou příslušné resorty a že parlament má moc a možnost plné kontroly. Může si ustavit dokonce svůj kontrolní výbor, bude-li chtít, který bude tuto činnost vlády kontrolovat. Vyjít z apriorní nedůvěry, že se zde zakládá nová recidiva byrokratické moci, by neodpovídalo nové situaci v naší společnosti. Je zde třeba chápat, proč je úloha zakladatele zvýšena, že není jiného řešení, že je vyvažována celým novým uspořádáním společnosti, že je vyvažována a ukotvena rozvojem demokracie v celé společnosti, v níž má vláda své odpovědnosti a nemůže si počínat žádným způsobem diktátorsky, že je vyvažována postavením odborů a bude vyvážena také reálnou účastí pracujících jak v dozorčích radách, tak dalšími akty například ve smyslu toho, co včera navrhoval poslanec Fišera a což jistě vláda bude ráda akceptovat a využívat při širším zvažování otázek a zákonů, k širší participaci pracujících na řízení a podobně.

Taková je tedy logika. Zákon nevychází z žádné libovůle nebo nedostatku dobré vůle vlády. Vychází z potřeby, abychom využili nové možnosti zákonů o soukromém podnikání a utváření společností všech forem, které vyplývají z nového pojetí hospodářského zákoníku.

Máme-li mít reálnou možnost využít i toho, co bylo včera projednáno a schváleno, pak tento zákon při všech jeho možných diskusních bodech je takový, že umožňuje tuto novou skutečnost využít. Proto prosím o vaše pochopení, i když si dovedeme představit (ve vládě jsme o těchto otázkách několikrát diskutovali), že zde jsou konfliktní body, že zde jsou přechodné momenty, že celý zákon odpovídá přechodné situaci, že má napomoci rychlejšímu přechodu k tržní ekonomice. V těchto souvislostech se snažte pochopit, co nás vedlo k návrhu zákona, jaká je jeho mise, jaké je jeho ohraničení. Děkuji za porozumění.

Předsedající místopředseda FS J. Jenerál: Děkuji místopředsedovi federální vlády panu Komárkovi. Návrh zákona byl přikázán všem výborům obou sněmoven kromě výborů mandátových a imunitních. Tyto výbory vládní návrh projednaly a přednesením společných zpráv pověřily za výbory Sněmovny národů poslance Martina Kontru a za výbory Sněmovny lidu poslance Jiřího Medřického. Slovo nejdříve uděluji společnému zpravodaji výborů Sněmovny národů poslanci Martinu Kontrovi.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec M. Kontra: Vážený pán predsedajúci, vážené poslankyne a poslanci, vážení hostia, ako spoločný spravodajca výborov Snemovne národov dovolím si sústrediť vašu pozornosť na niektoré základné ekonomicko-právne aspekty predkladaného vládneho návrhu zákona s tým, že jeho podrobnú úpravu prednesie poslanec Medřický, spoločný spravodajca výborov Snemovne ľudu.

Predovšetkým odporúčam vládny návrh zákona o štátnom podniku poslancom na schválenie, ako to vyplýva i z uznesenia jednotlivých výborov. Odporúčam to hlavne preto, aby sme vytvorili pre našu vládu legislatívny priestor pre jeden z jej prvých konkrétnych krokov k realizácii jej zámerov.

Po ďalších úvahách a konzultáciách som prijal filozofiu jeho tvorby ako jedného zo stabilizačných faktorov prechodu našej ekonomiky na trhovú cestu a podstatu samotného zákona o štátnom poniku ako právneho predpisu, ktorého regulatívna funkcia bude mať relatívne prechodný charakter, dokiaľ sa nevytvoria podmienky pre komplexné zákonné úpravy ekonomickej aktivity všetkých subjektov podnikateľskej sféry, ako sa to konštatuje v dôvodovej správe.

V každom prípade predložený návrh zákona odráža len jednu z reálnych ciest tzv. prechodného obdobia, a preto je tak málo imúnny proti iným variantom, hoci od svojho začiatku zaznamenal viaceré podstatné zmeny u vlastných tvorcov. No stav jeho dopracovanosti, najmä v okruhu orgánov štátnej správy, hoci jeho ekonomická pôsobnosť bude v najbližšom období najširšia.

Pozitívnou stránkou jeho prijímania na pôde parlamentu je skutočnosť, že sa prekonala časová odlúčenosť jeho prerokúvania od ostatných ekonomických zákonov, v dôsledku čoho je prijímaný ako právna norma pre jednu z vlastníckych a organizačných noriem podnikania, pričom v prechodných ustanoveniach pripúšťa jeho symbiózu aj s ostatnými zákonne upravenými formami podnikania u nás. Zákon v paragrafovanom znení je prehľadným, zbavuje sa proklamačného balastu a zbytočných ustanovení, ktoré by len opakovali ustanovenia obsiahnuté v iných, tzv. prierezových právnych predpisoch.

Jedným z úskalí predmetného návrhu zákona, v nadväznosti na celé pojatie zákonodarnej činnosti v súčasnom období, ktorá skôr na báze ekonomického pragmatizmu ako overenej teórie, má vytvoriť právnu trajektóriu prechodu tzv. neekonomiky v ekonomiku, je aj ústavne nedoriešená otázka štátneho, či národného majetku. Takže dvom ekonomickým pojmom predložený návrh zákona dáva len jeden právny význam, čo je aj ekonomicky a aj právne napadnuteľné. Tento protirečivý fakt, zakotvený v zákone nemôže vyriešiť ani odporúčanie výborov pre plán a rozpočet, aby v závere ods. 1. § 6 sa zamenil výraz "vlastníctvo štátu" výrazom "vlastníctvo zakladateľa". Tým by sa tento neujasnený stav spoločenského vlastníctva ešte viac skomplikoval, pretože by vytvoril nový druh vlastníka - zakladateľa, ktorým by bol dokonca štátny orgán. Veci by nepomohol ani ďalší ich návrh, aby zakladateľom štátneho podniku nebol jednotlivý ústredný orgán štátnej správy, ale federálna, alebo národné vlády (§ 4, ods. 1).

Buď z tejto teoreticko-právnej neujasnenosti alebo z neúplného vniknutia do taktických zámerov vlády v kruhoch odborníkov, ale aj širšej ekonomickej a odborárskej verejnosti návrh zákona pôsobí dojmom nedostatočnej demokratickosti, jednak vo vzťahu k predchádzajúcej právnej úprave o štátnom podniku a jednak k demokratickosti spoločnosti vôbec. Ide predovšetkým otázku menovania a zodpovednosti riaditeľa podniku (§ 19) a o otázku zloženia a pôsobenia dozorčej rady (§ 20 a § 21).

Ak v danom prípade vládu negatívne ovplyvnili doterajšie skúsenosti z voľby riaditeľa pracovným kolektívom a z pomernej pasivity rád pracujúcich v dôsledku neujasnenosti kompetenčných vzťahov medzi radou pracujúcich a odborovou organizáciou v podniku, treba vládu plne chápať. Lenže analógia v danom prípade nemusí byť smerodatná a nemusí byť sama o sebe výstrahou, pretože tento v úvodzovkách demokratizačný proces, ktorý priniesla samotná prestavba hospodárskeho mechanizmu, sa realizoval ešte v podmienkach totalitnej moci jednej politickej strany. A preto aj samotné voľby rady a najmä riaditeľa predstavovali len verejnú proklamáciu vopred realizovaného kádrového procesu potenciálnych riaditeľov ako nomenklatúrnych kádrov okresných a vyšších orgánov strany.

Na druhej strane, ak prijímame koncepciu postupného prechodu na trhové hospodárstvo možno súhlasiť aj so zámermi vlády na posilnenie spoločenského centra v otázke jeho zodpovednosti za vysokú odbornosť riadiacich pracovníkov v štátnych podnikoch cestou menovania riaditeľa a polovice členov dozorčej rady zakladateľom, no za predpokladu komplexnej demokratizácie ústredných crgánov štátnej správy, a to nielen formou vzdania sa alebo zmeny politickej príslušnosti ich pracovníkov, ale aj celkovou zmenou štýlu ich práce a pod. a ich prebudovaním na orgány koncepčného riadenia.

Na posilnenie spoločenského centra voči podnikovej sfére, ktorá sa bude realizovať v podmienkach štátneho podnikania, prichádza nielen menovaním riaditeľa, ale aj ponechaním si funkcie hospodárskeho riadenia. Tým sa v návrhu zákona vytvorila vnútorná rozpornosť medzi jeho jednotlivými ustanoveniami. Veľké diskusie, aj na pôde výborov parlamentu, vyvolalo znenie § 2 ods. 1, v ktorom podnik zabezpečuje podnikateľskú činnosť samostatne na základe hospodárenia na vlastný účet, a znenie § 4 ods. 2, podľa ktorého zakladateľ vykonáva voči štátnemu podniku funkciu hospodárskeho riadenia. Tým sa dostáva § 4 ods. 2 do protirečenia aj s § 5 ods. 2 v otázke vzájomných záväzkov štátu a podniku.

Ak štátny podnik vykonáva svoju hospodársku činnosť samostatne, potom znenie o hospodárskom riadení tohto podniku zakladateľom, pod ktorým sa nerozumie len menovanie riaditeľa a polovice členov dozorčej rady, ale aj schvaľovanie ročnej účtovnej uzávierky, kontrola hospodárenia, súhlas s predmetom podnikania a rozhodovanie o priznaní alebo odňatí charakteru podniku, ktorý uspokojuje verejno-prospešné záujmy, je v určitom rozpore, ktorým sa prehlbuje asymetria deľby právomoci a zodpovednosti a to aj v porovnaní s právnymi normami pôsobiacimi doteraz. Preto má jadro požiadavka tých výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov, ktoré požadujú vypustiť druhé odstavce § 4 a 5, čím by sa postavenie štátneho orgánu malo obmedziť na zakladateľskú funkciu a menovací proces orgánov podniku. No vzhľadom na prechodnú pôsobnosť zákona možno tieto ustanovenia v zákone ponechať.

Domnievam sa, že vypracovanie pevných pravidiel fungovania hospodárskeho mechanizmu v podmienkach mnohosektorovej ekonomiky, najmä v oblasti daňovej politiky, je hlavnou zárukou potrebnej regulácie ekonomiky štátom aj v podmienkach spoločenského vlastníctva.

Sama vláda postavenie štátnych podnikov, tak ako ho formuluje v návrhu zákona, nepovažuje v predpokladanom dynamickom vývoji aktivity hospodárskych subjektov za príliš stabilný prvok v zmiešanej ekonomike, a preto prechodné a záverečné ustanovenia návrhu zákona vytvárajú možnosť prechodu štátnych podnikov na diferencované normy hospodárenia a riadenia, ako aj na organizačno-právne normy podnikateľskej činnosti (akciové spoločnosti, podniky so zahraničnou účasťou, ale aj formy samosprávnych štátnych podnikov a pod.), s čím možno vyjadriť súhlas. Treba však zvážiť, pokiaľ by sa pristúpilo k právu odovzdávania štátnych podnikov tretím osobám, aby táto právomoc prešla do pôsobnosti zákonodarných orgánov federácie a republík, alebo orgánov priamo nimi riadených, čo by malo byť v súlade s čl. 9 ods. 2 ústavného zákona, ktorý sme včera schválili. Ďakujem za pozornosť.