Chápeme z istého hľadiska rozpaky českej
strany, ktoré sa týkajú pejoratívneho
názvu ich časti. Ale mnohí z nás,
napríklad popri tom aj ja, máme také ťažké
meno, že ho nikto v tejto repubilke nevie napísať.
Ale si ho vážime preto, že sme ho zdedili, že
je to pamiatka na našu vzácnu dedovizeň.
Som trošku sklamaný poslancami z českej strany,
ktorí v jednom čase hlasovali za federáciu
takmer všetci, na 90 % jednotne. V priebehu jedného
dňa obrátili kartu na druhú stranu. Poslancovi
Fišerovi: keď sa budeme vracať dozadu 100, 200,
300 rokov, prídeme k dá tumu, kedy ani jedného
ani druhého národa ešte nebolo.
Dohovorme sa. Apelujem na vás tou vetou, ktorú povedal
Václav Havel - neberte to tak, ako že vytrhávam
z kontextu - ale apelujem na rozumovú časť
národa českého. Ja verím, že
sme obidva národy národ vysoko vyspelý, vysoko
kultúrny. My sme sa dohodli v omnoho ťažších
situáciách. Dohodnime sa i teraz. Ja tomu verím.
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci
Habovštiakovi. Prosím poslance Malého, připraví
se poslanec Hruška.
Poslanec SL M. Malý: Pane předsedo, pane
předsedající, dámy a pánové,
již delší dobu probíhají více
než živé diskuse o novém názvu
republiky. Množí se návrhy a protinávrhy,
kompromisní řešení, což přispívá
k stoupající vlně emocí a projevům
nacionalismu. Mám pocit, že tyto emoce vyvolává
někdo, kdo nechce dohodu Čechů, Slováků,
ale i Moraváků. Jedině společným
úsilím všech našich národů
máme naději na vytvoření nové
ekonomiky, na vytvoření silného právního
a demokratického státu. O rovnoprávnost našich
národů se musíme zasadit my všichni,
zněním nových zákonů, vzájemnými
vztahy a naší ekonomikou. Název republiky by
měl být symbolem těchto vzájemných
vztahů. Musíme však brát zřetel
i na naše postavení i jméno ve světě.
Připomeňme si dobu, kdy závody Škoda,
dodávající své výrobky do celého
světa, byly přejmenovány na závody
V. I. Lenina. Tato změna měla okamžitě
negativní dopad na naše mezinárodní
obchodní vztahy, a tak se světoznámé
jméno muselo vrátit na své místo.
Vzpomeňme na dobu, kdy naši vědci vymýšleli
draze a namáhavě něco, co jinde již
dávno fungovalo. Převzít to bylo tehdy nesocialistické.
Neodvažuji se domyslet, co by nás stálo vymýšlení
něčeho nového, nepřirozeného,
změna toho, co vymysleli naši dědové
v čele s panem Tomášem Garriguem Masarykem.
Naši otcové bojovali v druhé světové
válce za Československo. Pan prezident Václav
Havel vrátil v americkém kongresu zpět do
Evropy i světa zase Československo. Pro dobré
vztahy mezi našimi národy musíme dát
předpoklady našimi zákony a ekonomikou, ale
hlavně naším vzájemným chováním,
a to jak na ulici, tak v parlamentě. Proto nevím
proč přenášíme emoce i se zvyšováním
hlasu právě sem, když je nechceme na ulici.
Mluvíme neustále o tom, že bychom se měli
poučit z chyb našich sousedů. Nechceme přece
po naší revoluci takové emoce a nacionalismus,
který probíhá po revoluci u našich sousedů
právě teď v Rumunsku! Musíme si uvědomit
ještě předtím, než zvedneme ruku
to, že zde pokládáme základy nové
republiky. Poučme se tedy před tímto hlasováním
z chyb sousedů, dodržme tradici a zdůrazněme
vztahy nejen Čechů a Slováků, ale
i Moraváků a ostatních národů.
Toto poučení pak můžeme fyzicky projevit
svým hlasováním o Československé
federativní republice. A hlavně nezapomeňme,
že název republiky je začátek, a jestliže
bude špatný začátek, bude špatný
i konec. Já osobně nechci špatný konec
a tím tedy ani začátek. Proto chci, abychom
byli Československou federativní republikou jak
názvem, tak našimi vzájemnými vztahy.
Připomeňme si naši známou pověst
o lámání prutů. Jeden lze zlomit,
ale budeme-li spolu, jako ty tři pruty, nezlomí
nás nikdo. Zapomeňme tedy alespoň na chvíli
na svou národnost i politickou příslušnost
a nenechme se zlomit. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci
Malému. K faktické poznámce se přihlásil
poslanec Šabata, potom má slovo poslanec Hruška.
Poslanec SL J. Šabata: Pan poslanec Habovštiak
tu řekl větu, ze které by mohlo vyplynout,
že jsme ze dne na den, nebo dokonce z hodiny na hodinu obrátili
a svůj postoj podivně změnili, tak trochu
bezcharakterně. Aby bylo jasno o co šlo : několik
dnů se uvažovalo o názvu Federace České
a Slovenské republiky. Věděli jsme, že
je to název těžkopádný a nemotorný.
Ale věděli jsme, že je více nebo méně
přijatelný pro velkou část, respektive
větší část české
strany a pro značnou část, také možná
větší část slovenské strany:
tedy, že je to východisko. Tento návrh v určitém
okamžiku přestal být aktuální,
tj. v okamžiku, kdy pan prezident upozornil na to, že
existuje mnohem jednodušší, prostá, srozumitelná
varianta téhož principu, tedy federativního
principu, a to v podobě názvu Česká
federativní republika (Hluk v sále) ; Československá
federativní republika; předtím se hovořilo
o České a Slovenské republice, odtud ta chyba.
Z průběhu této diskuse je tedy jasné,
že nešlo vůbec o změnu stanoviska, tím
méně o zásadní změnu stanoviska
a nebo o změnu zásadního stanoviska. Šlo
o vyjádření jednoho a téhož stanoviska
v jiné podobě. Já bych rád, kdybychom
se na této prosté změně, na tomto
prostém obratu, na názvu Československá
federativní republika začali nyní ujednocovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo
má poslanec Hruška. Připraví se poslanec
Filkus.
Poslanec SN M. Hruška: Vážený pane
předsedo, vážený pane předsedající,
dámy a pánové, ve svém povolání
na mých rozhodnutích závisí zdraví
a někdy i životy mých kamarádů
horníků. Je ironií osudu, že dnes pociťuji
podobnou situaci, co by poslanec Federálního shromáždění.
Domnívám se totiž, že je dnes bezpodmínečně
nutné naprosto rozhodně ukončit rozpoutávající
se vášně v naší zemi způsobem,
který bude přijatelný pro všechny strany.
Tento způsob vidím v přijetí názvu
státu Československá federativní republika,
i když ještě začátkem týdne
jsem si naprosto nepřipustil jiný název než
Československá republika. Dnes pod tíhou
obrovské odpovědnosti svoje původní
rozhodnutí odvolávám.
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci
Hruškovi. Prosím poslance Filkuse. Připraví
se poslanec Kočtúch.
Poslanec SL R. Filkus: Vážené
Federálne zhromaždenie, ja v mojom vystúpení
chcem urobiť dve veci: jednak nechcem byť indiferentný
pri návrhoch na zmenu názvu našej republiky
a za druhé nechcem narábať s historickými
a jazykovednými argumentami. Chcem sa obmedziť na
argumenty, súvisiace so súčasnou politickou
situáciou.
Z charakteristiky súčasnej situácie mi vyplýva,
že v našom konaní, dianí, presadzovaní
sa, musíme ísť naďalej s veľkým
nadšením, ale súčasne ruka v ruke s
týmto nadšením musíme sa prezentovať
ozajstnou autoritou rozumu. Táto autorita bude veľmi
potrebná najmä pri tom, aby sme sa v ekonomike dostali
dopredu a aby sme naše sily koncentrovali na rozhodujúce
východiská, ktoré bezprostredne ovplyvňujú
náš najbližší sociálno-ekonomický
rozvoj spoločnosti.
Z tohoto aspektu je uplatňovanie autority rozumu prvoradé.
V tejto súvislosti za najvýznamnejšieho predstaviteľa
nielen autority rozumu, ale aj ducha v našej republike považujem
prezidenta Václava Havla.. Najmä z tohto pohľadu
plne rešpektujem a akceptujem aj jeho návrh na zmenu
názvu našej republiky. Pravda, porovnávam návrh
prezidenta a návrh skupiny poslancov. Skupina poslancov
sa nijako neurazí, keď v takýchto súvislostiach
som úplne jednoznačne za návrh prezidenta,
ktorý navrhol zmenu názvu na Republika československá.
V rámci môjho apelu, aby aj ostatní poslanci
sa pripojili k tomuto návrhu, nemám väčší
argument ako ten, že ho podáva rozhodujúca
autorita tohto štátu s argumentami, ktoré sú
pre súčasnú politickú situáciu
rozhodujúce. Ďakujem za vašu pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. K faktické
poznámce se přihlásil poslanec Kocáb,
potom má slovo poslanec Kočtúch.
Poslanec SL M. Kocáb: Vážení
přítomní, chtěl bych jenom upřesnit,
že návrh skupiny poslanců se shoduje s druhým
návrhem prezidenta republiky. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím
poslance Kočtúcha.
Poslanec SN H. Kočtúch: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené pani poslankyne, vážení
poslanci, žijeme v dobe veľkých paradoxov. Mne
sa nesmeirne páči návrh pána prezidenta;
ktorý sa ukázal nielen ako veľký dramatik,
ale i mocný filozof. Touto problematikou československej
vzájomnosti sú pretkané naše dejiny,
vyše 150-ročné a ide o to, aby sme, zúžitkujúc
ozveny, echá, ktoré v nás rezonujú
ako potomkov, ako generácií, ako štafiet, aby
sme všetko, čo je v nás najschopnejšie,
najtvorivejšie, ako povedal v svojom, dalo by sa povedať,
testamente Karel Čapek, v práci "Na břehu
dnů" z roku 1938 urobili, lebo máme jedinú
šancu: sme čo do počtu malé národy
na malom priestore. Našu malosť, dá sa povedať,
malú početnosť, môžeme vykompenzovať
jedine všestranným rozvojom, kvalitatívnym,
tým, že zo seba dostaneme to najkvalitnejšie,
najtvorivejšie. Keď sa pozrieme na prítomný
zápas a keď si uvedomíme, že v programových
bodoch Občianského fóra a Verejnosti proti
násiliu bol aj bod z našej novembrovej rezolúcie
práva národov na sebaurčenie a snažíme
sa ho fialozoficky vidieť v rovine všestrannej identity
češstva a slovenskosti, zisťujeme, že tlač,
masmédiá, ale aj mv sa veľmi prehrešujeme
vo vzťahu k tomuto kategorickému imperatívu.
Ja súhlasím v mnoho s pánom Milošom
Zemanom, však ako ekonómovia si v mnohom rozumieme.
Chcel by som ale k tej otázke názvu povedať
niečo. Ide nám o dobré meno Čechov
a Slovákov. Nie o prekrstenie. Shakespeare svojho času
napísal nádherný myšlienkový
kontext: "Dobré jméno, můj pane, jest
našich duší poklad největší.
Kdo krade mi měšec, krade tretku, byl můj,
teď jeho jest. A otrokem byl tisícům. Však
ten, kdo krade mi mé dobré jméno, mi vezme
to, čím nezbohatne on, a bez čeho jsem já
jenom ubožák."
My, Slováci, pristupujeme teda k názvu československého
štátu, k federácii, z tohto historického
kontextu. Je také porekadlo, že iba hlupák
se potkne dva razy na tom istom pníku. Pokusov riešenia
v tom historickom 150 ročnom období bolo celkom
päť. Nejde ani o nacionalizmus, ani o separatizmus.
Ide o bohatstvo národnej identity oboch našich národov.
Veľký Čech Felix Xaver Šalda pri zrode
prvej republiky v r. 1919 dal do vienka nášmu novo
sa rodiacemu štátu túto myšlienku, toto
krédo: "Neboť nesmí být v našem
státě člověka, který by vinou
naší na duši své újmy trpěl.
Nesmí být chuďasa, který by prodával
sílu svého těla a s ní sílu
svého ducha. Nesmí být rabstva ni duševného,
ni tělesného. Říši bratrství
a svobody musí být cele a úplně tento
nový stát. A ten, kdo se zpronevěří
tomuto poslání svému, vyťat buď
z kořene a prach jeho rozmeten po tváři vší
země." Keď vezmeme do úvahy výsledky
nášho súžitia, zisťujeme, že
sme nenaplnili to, čo na nás v autentickej federácii
ešte čaká, "říší
bratrství a svobody musí být cele a úplně
tento náš nový stát". Aspoň
tak rozumiem odkazu predkov našich spoločných
predkov. Aspoň tak rozumiem poukazom na autentickosť
našej federácie, ktorú pán prezident
Havel niekoľkokrát manifestoval.
Šalda ďalej pokračuje: "Má byť
tento náš štát centralistický alebo
decentralizovaný? Má sa centralizovať, alebo
má byť jeho jednotlivým častiam priznaný
život, pokiaľ možno, samostatný? Má
to byť voľná federácia krajín,
alebo jednoliaty štát? To posledné by som si
vôbec neželal." Hovorí Šalda: "V
Prahe bude naozaj silný ideový a kultúrny
život len a iba vtedy, ak bude svojím samostatným
a výrazným životom čo najbohatšie
žiť každá, i tá najvzdialenejšia
krajina na obvode ríše".
Teda ak sa vraciame, a my veľmi veľa čerpáme
zo Šaldovského odkazu, vaše češstvo,
vážení priatelia českí poslanci,
nás naučil chápať Václav Černý,
nám otvoril oči, ako máme chápať
svoju slovenskosť. Ale máme aj zlé skúsenosti
z tejto spoločnej histórie. Klement Gottwald, keď
sa vracal z exilu, povedal doslova: "Veľkorysosť
a štátnická múdrosť nám,
Čechom, dnes velí, aby sme upustili od všetkých
zjavných i skrytých fíglov, aby nám
Slováci už nikdy nemohli povedať, že ich
Česi znova ošmekli." Ak vezmem túto proklamáciu
na začiatku a všimnem si vývoj, ktorý
tu bol za ďalšie roky, tak táto proklamácia
vychádza ako, dá sa povedať, dejinný
žart, ktorý by nebol schopný napísať
ani taký spisovateľský formát, akým
je Milan Kundera.
Chcel by som vás teda poprosiť, vychádzam z
názoru a návrhu pána prezidenta Havla, aby
náš spoločný štát, naše
dobré meno Čechov a Slovákov, nieslo názov
Republika česko-slovenská. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Nyní
promluví poslanec Šašek, připraví
se poslanec Kanis.
Poslanec SL J. Šašek: Vážený
pane předsedo, pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, vážení
hosté, dovolte mi, abych se pokusil trochu uklidnit tuto
vypjatou situaci. Zatéká nám střechou,
máme špatné základy a my leštíme
firmu, dohadujeme se o názvu tohoto státu. Prosím
vás - vždyť přece vývěsní
štít není to rozhodující. Rozhodovat
budou naše vzájemné vztahy. Jestliže jsme
dobří Češi a dobří Slováci,
tak žádný spojovník nepotřebujeme.
Jestliže jsme špatní Češi a špatní
Slováci, tak žádný spojovník
naše vzájemné vztahy neurovná. Třicet
let se tato republika jmenovala "socialistická"
a všichni víme, co nám socialismus přinesl.
To jsme zjistili, když se před nedávnem projednával
státní rozpočet. Nechci zlehčovat
váhu toho co dnes projednáváme, ale je před
námi moře úkolů. Nikdy je nezvládneme,
jestliže si tady budeme dokazovat, že Slováci
na spojovníku trvají. Kdybych směl mluvit
jen za svoji vlastní osobu, řekl bych, že pro
mne je dostačující Československá
republika. Protože však vím, že situace
je taková, jaká je, budu podporovat návrh
Československá federativní republika. Prosím
vás, nenechme se nějakým spojovníkem
rozdělit. Nevyjádří naše vztahy.
Nebudou-li dobré, žádný název
to nespraví. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo
má poslanec Kanis.
Poslanec SL P. Kanis: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci.
dámy a páni, ja som Slovák a narodil som
sa v Prahe, takže mám oba národy rád.
Naše rodiny sú pretkané česko-slovenskými
vzťahmi. Keď rozprávame o tomto probléme,
ktorý tu vzniká, a z ktorého sa začína
vyvíjať závažný politický
problém, vidím pred sebou predovšetkým
rodinných príslušníkov českých
a slovenských, pretože tieto rodiny žijú
v usporiadaných a kultúrnych vzťahoch.
My sme tu však politická reprezentácia dvoch
národov a preto skutočné emócie musia
ísť bokom a musíme túto otázku
riešiť zodpovedne politicky. V tomto parlamente sa doposiaľ
hralo predovšetkým na jednu bránku. Tento parlament
pripomína ihrisko, ktoré malo jednu bránku.
Tá bránka bola komunistická strana a do nej
sa strieľali góly. Pri tomto probléme sa ukazuje,
že i na tomto ihrisku treba mať viac brániek,
že bránku má parlament, vláda i prezident,
a že bránky majú i jednotlivé politické
strany a do všetkých brániek je možné
strieľať góly, peknejšie, alebo menej pekné.
Musím to povedať preto, že samotná história
okolo názvu nášho spoločného
štátu začína otvárať vážne
problémy vzťahu trojuhoľníka - parlament,
prezident - vláda, to, čo sa deje okolo týchto
názvov, vo mne vzbudzuje otázku, či sa vyvíjame
k demokracii, alebo k nejakému inému charakteru
zriadenia, nejakej monarchii bez monarchu, padol tu už i
názor o prvom rozume.
Domnievam sa, že teda nebudeme prijímať ani v
budúcnosti ako oficiálny názov "vaše
blahorodie" alebo "vaše veličenstvo".
Bolo by to v príkrom rozpore s tým, čo sa
urobilo v novembrovej demokratickej revolúcii, i keď
bola namierená proti našej strane.
K problému názvu, ktorý by uspokojil obidva
národy: domievam sa teda, že hovoríme veľmi
peknými, vzletnými slovami, za ktorými sa
skrýva podstata problému. O čo ide? Ide o
to, že slovenskému národu nevyhovuje názov,
ktorý sa začína "česko-".
Prečo? A prečo slovenskí poslanci tu vyjadrovali
súhlas predovšetkým s názvom Republika
česko-slovenská? Slováci reagujú na
skrátenie názvu Československa podráždene
už desaťročia. Škoda, že tu nie je
pán minister Klaus, ale jeho výroky, že existujú
české peniaze, pobúrili celý slovenský
národ.
Keď sa tu stavia otázka, aký názov prijať,
som za to - a hovorím za seba - aby tento názov
začínal podstatným menom "republika"
alebo "federácia". Preto sa prikláňam
k návrhu pána prezidenta, ktorý znie Republika
česko-slovenská.
Domnievam sa, že tu boli otvorené veľmi vážne
problémy, pričom značná časť
poslancov nechce pochopiť, že výraz Československá
republika nie je v žiadnom prípade prijateľný
pre slovenských zástupcov. Keď sa tu hovorilo
o tom, že náš názov má byť
postavený na historickej tradícii, potom je treba
jednoznačne povedať, že absolútne odmietame
historickú tradíciu čechoslovakizmu. Keď
sa strieľalo do bránky komunistickej strany, je treba
tiež strieľať do bránky tých politických
strán, ktoré svoju ideológiu zakladali na
čechoslovakizme za prvej republiky a nedokázali
sa po desaťročia tejto ideológie zbaviť.
Ešte k problému názvu a vzťahu našich
národov. To nie je len prípad pomlčka, to
je prípad vyjadriť svojbytnosť a rovnoprávnosť
našich národov.
Druhý problém, ktorý chcem naznačiť:
zaznievajú tu názory, ktoré spochybňujú
význam presného názvu našej republiky.
Súhlasím s poslancom Zemanom, že možno
úsmevne pôsobí názov Lýbia,
ale mohol by som uviesť i oficiálny názov Veľká
Británia, ktorý je postavený na takej logike,
ako bol napr. požadovaný návrh Federácia
Českej a Slovenskej republiky a nikto nepochybuje o tom,
že v tej Veľkej Británii je to názov,
ktorý obsahuje takú logiku väzby, že by
to bol nezmysel.
Keď hovoríme, že máme prijať názov,
ktorý vydrží historickú skúšku,
chcel by som povedať: nech Boh chráni národy,
ktoré majú takých poslancov a parlament,
ktorí berú názov štátu ako niečo,
čo môže byť provizórne a za rok
to zmení. Prvý názov Československá
republika trval 42 rokov bez doby vojny. Názov ČSSR
trval 30 rokov. Pýtam sa, čo je to za logiku, keď
niekto stavia problém tak, že môžeme prípadne
prijať kompromisný názov, ktorý zmeníme
po voľbách v novom parlamente? Mali by sme mať
omnoho väčšiu úctu k názvu vlastného
štátu.