Chcel by som upozorniť len na jeden problém. Kto komu
ustupuje? Myslím, že si musíme uvedomiť
práve v prebiehajúcom procese integrácie
v Európe, že možnosti spolunažívania
našich národov sú tri: federácia, konfederácia
a dva vlastné samostatné štáty. Kto
si neuvedomuje túto historickú tendenciu, alebo
možnosti, pristupuje nezodpovedne i k názvu. Keď
hovoríme, aby bola vyjadrená federácia, vyjadrujeme
sa i k tomu, že sme pre takú formu spolunažívania
a nekoketujeme s tendenciou, ktorá smeruje ku dvom samostatným
štátom. Domievam sa, že i ohľad na tieto
integračné procesy i zodpovednosť za budúcnosť
by mali rozhodovať o tom, že by sme mali prijať
názov, ktorý vyhovuje práve tomuto kritériu
v budúcnosti.
Ja by som hlasoval za názov pána prezidenta, ktorý
znie: Republika česko-slovenská. Domnievam sa, pani
poslankyne a páni poslanci, že je na vás rozhodnúť
skutočne zodpovedne o názve republiky, o takom,
ktorý by naše národy spojoval i na dlhší
historický čas. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo
má poslanec Šremer. Připraví se poslanec
Mesík.
Poslanec SL P. Šremer: Vážené Federální
shromáždění, jsem Čech žijící
na Slovensku. Srdce mi krvácí z některých
příspěvků, které tady slyším.
Mám rodinu, kde část je slovenská
a část česká. Je třeba konečně
najít určitou politickou odpovědnost, určitou
snahu dohodnout se. Já apeluji na českou část
poslanců, na ty z nich, kteří se domnívají,
že například Československá republika
by stačila, tak je jasné, že to za současného
stavu není možné, tím bychom urazili
slovenský národ.
Na druhé straně apeluji na slovenské poslance.
Uvědomte si zase, že ta pomlčka vlastně
uráží značnou část českého
národa. Domnívám se, že je potřeba,
že je skutečně potřeba najít
kompromis už proto, že toto je k nám uměle
vnášeno. Temné síly v pozadí
se nám smějí, tomu, jak se zde vadíme.
Temné síly na obou stranách. Apeluji znovu
na vás. Myslím, že to zde nebylo řečeno,
resp. v některých vystoupeních poslanců
je to špatně interpretováno, že ten poslední
návrh prezidenta Havla - Československá federativní
republika - by byl takový kompromis, na kterém bychom
se, alespoň většina z nás, mohli domluvit.
Mluvil jsem se spoustou prostých lidí. Říkají
jak v Praze, v Bratislavě i jinde na Slovensku: "Prosím
vás, už se tam dohodněte, už to trvá
příliš dlouho." To je myslím nejdůležitější.
Před námi je spousta různých materiálů.
Máme zde haldy materiálů. Všechno co
máme projednávat v hospodářské
sféře a dalších. Za sebe vidím
ty strašné nedostatky, které máme v
životním prostředí apod. A my se tady
budeme dohadovat o tomto a blokovat naší další
práci.
Proto vás žádám o skutečně
odpovědný přístup a ještě
jednou o zvážení toho, pro co se rozhodneme.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo
má poslanec Mesík. Připraví se poslanec
Zelenay.
Poslanec SN J. Mesík: Vážený
pán predseda, dámy a páni, dovoľte mi,
aby som vás oslovil menom skupiny poslancov Strany zelených.
Situácia je vážna. Všetkým nám
je jasné, že jej prekonanie vyžaduje politickú
triezvosť a nie ultimatívne kričanie požiadaviek
ktoroukoľvek zainteresovanou stranou, niekedy s cieľom
získať lacnú popularitu. V čase, kedy
sa naša ekonomika nachádza vo veľmi ťažkej
situácii, kedy naše lesy masovo hynú na Slovensku
i v Čechách, kedy sú naše rieky mŕtve
stoky na Slovensku i v Čechách, kedy sú deti
oboch národov choré a ľudia predčasne
umierajú, kedy sa rozpadá naše kultúrne
historické dedičstvo, je neprípustné
ďalšie predlžovanie tejto diskusie. Našou
vrcholnou úlohou je obhajovať záujmy našich
národov; dnes ide predovšetkým o ich existenčné
záujmy.
Chcel by som sa ako Slovák vyjadriť k otázke
medzinárodného postavenia Slovenska. I keď
by som to nechcel nejako bagatelizovať, musíme si
my, Slováci, uvedomiť naše medzinárodné
postavenie, to, ako Slovensko bude znieť v ušiach veľkých
národov. To nezáleží na pomlčke.
Jedine tvrdá práca na záchrane a rozvoji
našej krajiny a kultúrnej identity nás môže
priviesť do povedomia sveta. Najväčšou hrozbou
našej kultúrnej identite dnes nie sú, ani v
budúcnosti vonkoncom nebudú Česi, či
iné malé európske národy, ale iné
nesmierne silné tlaky konzumnej západnej civilizácie,
aj masovej kultúry. Naopak, len zomknutosť a kultúrna
spolupráca malých národov Európy môžu
ubrániť ich ducha pred týmito tlakmi a byť
tak zárukou národných programov hnutia strán,
ktoré povedú k záchrane dedovizne našich
otcov.
Preto sa skupina poslancov Strany zelených s plnou zodpovednosťou
stavia za jedinú alternatívu názvu, ktorá
je momentálne prijateľná pre všetky národy
našej krajiny, t. j. Československá federatívna
republika. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo
má poslanec Zelenay, připraví se poslanec
Lux.
Poslanec SN R. Zelenay: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
dámy a páni, kolegyne, kolegovia, drahí hostia,
musím povedať, že dlho som sa pripravoval na
to, či vystúpiť alebo nie, uvažoval som
o tom, čo povedať, a ako povedať, lebo je sledované
každé naše slovo. A nechcel som, aby sa mi stalo
to, čo Michalovi Kocábovi, môjmu srdečnému
priateľovi, ktorý si zabudol poslednú stranu.
Nakoniec som si povedal, že budem hovoriť to, čo
cítim, to, čo si myslím. Vždy som to
tak hovoril, a vždy to tak hovoriť budem. Minulý
režim ma neprinútil, aby som hovoril iné veci,
ako si myslím, a táto demokracia je, myslím,
práve preto demokraciou, aby sme mohli povedať slobodne
a voľne svoje názory.
Demokracia znamená aj to, že si vypočujeme
názory druhých a neznamená to, že sú
našimi nepriateľmi, alebo protivníkmi. Jednoducho
spoločne diskutujeme. A hľadáme spoločné
východisko. Už som mojim kolegom poslancom na Kube
hovoril, a musím to tu zopakovať, že sme ako
manželstvo. Aj v manželstve sa stáva, že
jeden je dominantný a jeden je podriadený. Pre toho
dominantného je vždy problémom pochopiť
moment, keď ten, ktorý je trošku niž- šie,
raz povie: už dosť, a teraz chcem byť rovnocenný.
Ale aj pre toho, ktorý je nižšie, je zase problém,
aby to vedel povedať tak, aby sa toho druhého partnera
nedotkol.
Padli tu tvrdé slová na oboch stranách. Najprv
by som k tomu chcel zaujať stanovisko. Hovorilo sa tu v rámci
Klubu VPN a OF dosť kritických slov na to, ako sme
hlasovali. Prečo sme hlasovali. Ja by som tu chcel prehlásiť
za všetkých poslancov Verejnosti proti násiliu,
aj tých, ktorí mali tie kritické slová,
že my považujeme Občianske fórum a všetky
demokratické sily v Čechách za našich
spojencov a bratov. A od toho neodstúpime. To je prvá
vec. (Potlesk.)
Druhá vec, čo sa tu hovorilo už priamo ohľadne
názvu. Sú tu apely, že názov nášho
štátu nie je dôležitý, že sú
iné dôležitejšie veci, i že parlament
zaháľa. S plnou zodpovednosťou hovorím
za seba a za mojich priateľov, ktorí mi dali tento
kredit, aby som toto povedal. Že parlament pracuje toľko,
nakoľko má sily. Môj priateľ Jožko
Kučerák už povedal: pracujeme tak rýchlo,
ako nám zákony dávajú. A tieto zákony
tak rýchlo, ako je potrebné, schvaľujeme. Náš
parlament spravil toľko za tri mesiace, ako nespravili predchádzajúce
parlamenty za 42 rokov, a spravili sme toľko práce,
koľko niektoré parlamenty v buržoáznych
demokraciách robia 5, 6, 8 i 10 rokov.
Tak si nemyslím, že náš parlament pracuje
zle. Myslím si priam opačne. Tak momentálne
je tu problém názvu. Otázka identity štátu
je rovnako dôležitá, ako ekonomické zákony.
A toto si tak isto myslím. Reprezentuje nás navonok.
Tieto symboly nás reprezentujú voči celému
svetu.
Poslanec Kanis tu spomenul bránku. Ja by som ho trošku
parafrázoval. Je škoda, je faktom, pravdou, že
sme strieľali góly hlavne do komunistickej bránky.
Musím ale povedať, že to nebolo našou chybou,
že bránka bola taká veľká, že
zahrnula všetky ostatné. Ja by som želal aj komunistickej
strane, aby sa dokázala tak očistiť, a pracovať
tak, aby tie iné bránky mohli existovať samostatne.
Zatiaľ neviem ešte, či sa nám to podarilo.
Keď bude skutočná demokracia po voľbách,
potom určite áno.
Teraz sa vrátim k samotnému názvu. Československo
malo dvoch veľkých prezidentov. Pána Masaryka
a pána Havla. Obidvaja títo prezidenti sú
podpísaní pod jedným názvom republiky.
Mám tu iks dokumentov, ktoré by som mohol ukázať,
väčšina poslancov ich pozná, včera
som ich ukázal v televízii, že je to pravda.
Pôvodný názov tejto republiky je Republika
česko-slovenská, je to tak uvedené v medzinárodných
dohodách, a tu by som si dovolil spomenúť jeden
fakt, že tieto medzinárodné dohody z roku 1918,
o ktorých nám bolo argumentované, že
už sú zastaralé, historické a neplatné,
že boli platné a poplatné. Oni boli v 1946
roku zobraté ako celok pri mierových dohodách
v Paríži. Tie dohody majú, okrem toho, historický,
lingvistický aj emotívny význam pre nás
všetkých.
Hovorili sme tak isto, a to budeme vždy hovoriť, a to
je nový kvalitatívny moment v rámci našej
diskusie, že musíme diskutovať na jednej rovine,
a tú rovinu si musíme určiť spoločne.
Nemôže jeden hovoriť o histórii a druhý
o práve, tretí emotívne a štvrtý
jazykovedne. Takto nikdy nenájdeme společný
bod. A tu by som tiež chcel povedať, že nám
sa to aspoň čiastočne podarilo. A to je gró
v našich vzťahoch.
Ďalej je potreba povedať, že, samozrejme, pri manželstve
by v bratskom zväzku dvoch národov, alebo viacerých,
pri zväzku dvoch národných suverénnych
a svojbytných republík to vždy bude otázka
určitého kompromisu. Niektorí sa boja toho
slova, ale ja ho umyslne používam. Ako vyzeral kompromis
do dnešných dní? Kompromis vyzeral nasledovne.
Slovo "kompromis" sa rovnalo ústupok jednej strany.
My chceme, aby tento kompromis znamenal nájdenie spoločnej
cesty oboma stranami. Nehovorím, ktorej. To záviselo
od obdobia, záviselo od momentu, ktorý bol. Ale
skutočne to takto bolo. Čiže chceme dosiahnuť
novú kvalitu.
Osobne budem hlasovať za návrh pána prezidenta
Havla, jeho návrh je pre mňa veľmi cenný.
Vážim si ho o to viac, že dokázal povedať
to, čo pred ním máloktorý Čech
dokázal povedať. Chcel som ho pôvodne citovať,
ale nechcem predlžovať. Myslím si, že toto
je správny názov pre naše budúce spolužitie.
Toto má navonok odzrkadľovať pred všetkými
to, čo my chceme dosiahnuť. Chceme ísť
spoločne do novej Európy, ale ako dve suverénne
a svojbytné republiky. Chceme ísť spoločne
do Európy a je pravdou, že spojovník či
bez spojovníka, ale prosil by som, aby ste verili, že
pre tých Slovákov ten spojovník je skutočne
veľmi dôležitý, a v momentálnej
situácii má svoj význam. Ďakujem. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo
má poslanec Lux, připraví se poslanec Šulka.
Poslanec SN J. Lux: Vážený pane předsedo,
vážené předsednictvo, dámy a
pánové, domnívám se, že problém,
který stojí před českým a slovenským
národem, vyjádřený v této diskusi
o názvu našeho státu, je projevem určité
sobeckosti, zdůrazňující pouze svůj
návrh, svůj problém, své já.
Jakoby jsme pozapomněli na to, co nás spojovalo
a hrozíme konfrontací. Přiznejme si, že
nás reakce veřejnosti, ale i reakce naše, trochu
zaskočila. Chtěl bych zdůraznit, že
jsme poslanci nejvyššího zákonodárného
sboru tohoto státu a jako takový se chovejme. Dokažme
opustit úkoly a závazky, které se nám
snaží vnutit různé skupiny lidí
či stran, a tím vytvářet nezodpovědné
konfrontační ovzduší. Dokažme,
že jsme hodni svého poslaneckého mandátu
a zdůrazněme jeho státoprávní
aspekt.
Jsme všichni naplněni svými pocity, názory
a jsme odhodláni je prosazovat. Dokažme se v tomto
kvapíku, který se rozjel, zastavit, zamyslet se,
ztišit se, zajít na hlubinu. Odložme to, co nás
naplňuje, a zdá se již, jako bychom to nedokázali
pojmout a zvládnout. Odložme to. Jen tak uděláme
každý v sobě, ve svém nitru prostor
pro myšlenky toho druhého, pro myšlenky dopisu
pana prezidenta, pro hledání skutečného
dobra, skutečného řešení. Pokusme
se o to. Pak zkusme nalézt trochu pokory a zodpovědnosti
a teprve potom jednejme.
Já, i poslanci Československé strany lidové,
považujeme za řešení návrh pana
prezidenta, přednesený iniciativní skupinou
poslanců a budeme hlasovat pro název Československá
federativní republika. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci
Luxovi. Slovo má poslanec Šulka, připraví
se poslanec Konečný.
Poslanec SN F. Šulka: Vážený pán
predsedajúci, vážený pán predseda.
vážené Federálne zhromaždenie,
na poslednom výbore som dostal otázku od českého
kolegu, ako chce Slovensko vstúpiť do budúcej
zjednotenej Európy, či samostatne alebo spoločne
s českým národom. Nedá mi, aby som
zopakoval odpoveď: Slovensko bude môcť vstúpiť
do zjednotenej Európy až vtedy, keď Európa
a svet budú o Slovensku a o slovenskom národe vedieť.
Do dnešného dňa Európa a svet o Slovensku
nevie.
Som toho názoru, že návrhy, ktoré sú
predkladané a historicky odôvodnené, či
už to je návrh pána prezidenta - Republika
česko-slovenská, alebo Československá
federatívna republika ako alternatívny návrh
- sú dobré. Verím, že Federálne
zhromaždenie prijme taký návrh názvu
republiky, ktorý začne písať novú
éru vzťahov českého a slovenského
národa. Nielen proklamovaných dvoch bratských
národov, ale skutočných bratov. Ďakujem
vám za pozornosť. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo
má poslanec Konečný, připraví
se poslanec Kovář.
Poslanec SL J. Konečný: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené shromáždění,
dámy a pánové, do naší mladé
demokracie se vráží klín, který
nás má rozdělit. Dejme si otázku:
Komu slouží náš spor, koho rozděluje?
Nevěřím, že pojem Československo
je pojmem, který nadřazuje jeden národ nad
druhým. Je to název dvou rovnoprávných
národů. Je to pojem, v jehož obsahu je humanitní
a demokratický princip zakotven. Je smutné, když
na prahu dne, ve kterém jsme vystoupili z temnoty zpět
do světla, bezradně tápeme.
Vážení přítomní, jsme
ještě příliš zasaženi totalitou
a místo toho, abychom sytili tuto společnost novou
nadějí a této naději dávali
konkrétní podobu, vracíme se do romantického
nacionalismu 19. století. Jde přeci o obsah naší
společnosti, o duchovní i materiální
bohatství, kterým tento obsah naplníme.
Chci zde připomenout zajisté velkého slovenského
politika dr. Ivana Böhrera. Tento politik byl až do
své smrti zastáncem jednotného suverénního
státu, svobodného státu Čechů
a Slováků, a před jeho rozbitím nějakou
pochybnou federací důrazně varoval. Po celý
svůj život trval na stanovisku jednoty našeho
státu, jednotné Československé republiky.
Slyším tady často pojem "čechoslovakismus".
Nevím, co mnozí lidé o tomto pojmu vědí
v historických souvislostech. Tito lidé používají
pojem čechoslovakismus jako nadávku. Je to nesprávné
a nedůstojné.
Často se dnes opět hovoří o T. G.
Masarykovi, ale jeho humanitní poselství lidské
sounáležitosti a také sounáležitosti
národů mezi sebou nechceme pochopit. Nikdy jsem
nebyl a nebudu nacionalistou, ale také nechci, aby tzv.
"spojovník" vytvořil jakousi zeď
mezi dvěma národy, kterou až budoucnost opět
zboří.