Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Slovo
má poslanec Kocáb, připraví se poslanec
Kučerák.
Poslanec SL M. Kocáb: Vážený
pane předsedající, vážené
Federální shromáždění,
když jsme s Michalem Horáčkem před koncem
minulého roku rušili iniciativu Most, měli
jsme dojem, že splnila svůj účel. Možná,
že slyším trávu růst, abych se
vyjádřil slovy Petra Pitharta, ale mám dnes
dojem, že bychom Most již opět potřebovali.
Je to dříve, než jsme asi všichni čekali.
V nedávné minulosti jsme se přesvědčili,
že jednota byla jedinou účinnou zbraní,
kterou jsme byli schopni prosadit, tak zásadní a
hluboké politické změny. Naše revoluce
proběhla v oblasti politické, čeká
nás však ještě revoluce ekonomická,
a ta bude mnohem těžší a dlouhodobější.
Jestliže chceme tento bezprecedenční a dosud
žádnou zemí světa nezrealizovaný
přechod z totalitní komunistické diktatury
k tržnímu hospodářství zvládnout
bez vážnějších sociálních
otřesů, musíme být jednotni tak, jako
po 17. listopadu. O tuto jednotu jsme ještě rozhodně
nepřišli, to by bylo zbytečné malování
čerta na stěnu. Ale v posledních dnech byla
několikrát ohrožena, a to hned na několika
úrovních:
1. Jednota Čechů a Slováků.
2. Jednota názorů, že naše revoluce i
další politika by měly být sametové.
3. Jednota uvnitř Občanského fóra
- zde mám na mysli zejména brněnský
konflikt.
Co se týká prvního problému, mám
za to, že je pseudoproblémem. Ani pomlčka,
ba dokonce ani slovo "socialistická" v názvu
republiky by nám neměly stát za to, aby se
staly předmětem národnostních sporů.
Vím, že problém je složitější,
vím, že nejde o pomlčku jako takovou. Podědili
jsme jakýsi historický "papiňák",
ve kterém se celá desetiletí hromadily národnostní
problémy, tenze a pocity křivd. Nic bychom však
nepochopili, kdybychom si neuvědomili, že máme
věc ve svých rukou a že potřebujeme
jen čas, abychom ji úspěšně vyřešili.
Na obou stranách je usilovná snaha a vědomí,
že se vzájemně potřebujeme a že
do společného evropského domu musíme
vstoupit společně. A nebo by snad někdo chtěl,
aby se prezidentovi, kterého máme všichni tak
rádi, po čtyřech měsících
rozpadla republika pod rukama? Věřím, že
se dnes dohodneme a pokud ne, není to ještě
žádná katastrofa a není důvodu
ke vznětu národnostních emocí. Znamená
to jenom, že náš národ i parlament není
ještě připraven na řešení
takovéto zásadní otázky a že
si vlastně zrušení slova "socialistická"
ještě ani nezasloužíme. (Potlesk.)
V takovém případě jsou tři
možnosti - já bych je nevítal, ale chtěl
bych na ně pouze upozornit. Aby bylo jasné - já
sám podporuji název Československá
federativní republika. Ale tyto tři možnosti
jsou následující:
1. Odložit jednání o názvu republiky
a projednat ho až po volbách v souvislosti s novou
ústavou a s novými demokraticky volenými
poslanci.
2. Řešit věc velkoryse, přijmout název
Československá republika a nechat na republikách
samotných, zda se psát s pomlčkou a velkým
S, či ne. Ústava by stejně měla být
v češtině i slovenštině. Byl by
to procedurální problém, ale myslím,
že by se dal vyřešit a uklidnily by se emoce
na obou stranách.
3. Přijmout název radikálně nový,
ke kterému by všichni měli stejný vztah
a který by vyjadřoval novou politickou realitu našich
zemí v souvislosti se změnami v celé Evropě.
Takovým názvem by mohla být například
Slavia. Zamyslete se nad tím, to není tak zdaleka
vyloučená věc.
Je zde ještě další problém, který
nesouvisí s volbami, ale já na něj musím
upozornit. Týká se jednoty názoru na sametovost
- tam vidím problém složitější
a nebezpečnější. Velice souvisí
se vztahem občanů k Občanskému fóru,
Občanského fóra ke KSČ a hlavně
se vztahy uvnitř Občanského fóra.
Údajně lidové heslo hlásá:
"Nechte samet sametem, pánové a dámy,
buďto s nimi zametem, nebo oni s námi! "
Představíme-li si podmínky občanské
války mezi demokraty a komunisty, pak ovšem nezbývá
nic jiného, než s komunisty "zamést",
a to co nejdříve, ještě do voleb, to
jest nikoliv volbami, ale tím, že je co nejrychleji
vypudíme ze všech funkcí, a to pokud možno
i s jejich údajnými ochránci od kulatých
stolů. Že zkrátka uděláme radikální
řez, který skoncuje se všemi starými
i novými strukturami, včetně Občanského
fóra, prolezlého různými "šabatovskými
apod. mafiemi".
Tento pokus nahradit strategii politického dialogu strategií
bezhlavé konfrontace a tedy politikou, která znamená
rozchod se vším, co jsme vložili do základů
budování nového demokratického státu,
se zatím soustředil především
na útoky proti oněm představitelům
Občanského fóra, kteří se zdráhají
dát se cestou politického dobrodružství.
V době, kdybychom měli všestranně posilovat
smysl pro odpovědné vedení nadcházejícího
volebního boje, pro takové soupeření,
které demokratickou atmosféru ve společnosti
nenarušuje, ale přispívá ke kritickému
občanskému myšlení, je to - mírně
řečeno - výzva k destabilizaci, která
by mohla vést ke zhoubným koncům.
V tomto kontextu mi dovolte, abych se co nejvýrazněji
zastal poslance Šabaty, který se právě
stal předmětem nečestného zpochybnění.
Jestli si dobře vzpomínám, tak komunistický
režim se vyznačoval tím, že podkládal
činům a názorům opozice různé
negativní motivace. Velice se obávám, že
toto není charakteristické pouze pro minulý
režim. Jaroslav Šabata byl nespravedlivě nařčen
z jakéhosi paktování s bývalou nomenklaturou.
Nebudu to rozebírat. Šabatu znám jako čestného,
pronikavě inteligentního a hlavně statečného
člověka, který byl 20 let pronásledovaným
disidentem a který je jedním z těch, kterým
všichni vděčíme za to, co se stalo.
Jestliže se zastávám dnes Šabaty, zastávám
se tímto dnes i prezidenta, pana Dubčeka, Malého,
Dienstbiera, Čarnogurského, Šilhána,
Pitharta, Búdaje, Kňažka, Lise, Jičínského,
Sachera, Klause, Battěka, Křižana, Vondry,
Palouše, Bendy a dalších, kteří
se zítra mohou dostat do obdobné situace. Vyzývám
Koordinační centrum Občanského fóra,
aby se kategoricky zastalo Jaroslava Šabaty, vyzývám
prezidenta a další Šabatovy přátele,
aby se ho výrazně zastali. Pokud se nevrátíme
k myšlence jednoty a lásky, která je dnes nerozlučně
spjata s prestiží našeho národa ve světě
- pak "pomáhej nám Pán Bůh".
(Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji poslanci
Kocábovi, prosím poslance Kučeráka.
Poslanec SN J. Kučerák: Vážené
predsedníctvo, dámy a páni, Česi a
Slováci sa spojili do jednej republiky dobrovoľne
a so spojovníkom zásluhou veľkých politikov
Masaryka a Štefánika už pri vzniku prvej Československej
republiky. Teraz je veľa občanov, ktorí sa
radi vracajú k tradiciám tejto republiky, k myšlienkam
Masaryka, ale k týmto tradíciám patrí
aj pôvodný názov. Čím sa teda
chceme vrátiť k tradíciám? Slovami?
Vyvesením obrázkov Masaryka do výkladov,
alebo vytváraním nového kultu?
V rokoch 1944-45 vyjadril slovenský národ prostredníctvom
Slovenskej národnej rady, v ktorej boli všetky politické
sily, vôľu spojiť sa s českým národom
do Československej republiky (a znovu so spojovníkom)
a znovu sa to nepodarilo.
Možno si poviete, že názov federacia nie je taký
dôležitý, že dôležitý
je jej obsah, ako to hovoril pán poslanec Zeman. V podstate
má pravdu, ale iste sa pamätáte, s akým
nadšením a jednohlasne ste pred mesiacom prijali premenovanie
brnenskej univerzity na Univerzitu Masarykovu s ideou nomen est
omen - meno je znamením? ale ak to chápeme pri univerzite,
nemali by sme tiež chápať, že omnoho viac
je meno znamením v prípade republiky? Že by
to mal byť názov, v ktorom by sa český
aj slovenský národ mali vidieť? Ony sa nebudú
vidieť tým, že sú tam slová "socialistická"
alebo "federatívna" alebo nejaká iná,
a že teda dôsledná federácia by mala
byť dôslednou už pri svojom názve.
Na stenách a podchodoch Prahy sa objavujú výzvy
a petície, aby sme sa najprv zaoberali dôslednými
reformami, obsahom federácie a až potom názvom.
K tomu len toľko:
Po prvé, nikto z nás neodkladal prerokúvanie
zákonov o ekonomike. Zákonmi sa zaoberáme
v takom časovom slede, v akom ich stihnú predkladať
ich tvorcovia. Ak teda rokujeme dnes o názve, rokujeme
bez jednostranného nátlaku a nevytvárame
psychózu, že poslanci, a tobôž slovenskí
poslanci, tým oddiaľujú prijatie zákonov
o ekonomike, alebo že sa naša loď potopí,
keď sa teraz budeme zaoberať názvom.
A po druhé, ako poslanec, a zrejme nie som sám,
by som mal pochybnosti o tom, že ak si dôsledne nevyriešime
názov, ak nedôjdeme k serióznym dohodám
o názve, že by sme mohli dôjsť k serióznym
dohodám o obsahu tejto federácie. Skrátka
ide tu o to, aby bola určitá ochota zo strany českých
poslancov upraviť to slovo "československý",
ktoré pre Slovákov vždy zaváňa
čechoslovakizmom, a v ktorom sa cítia nie ako partneri,
ale ako prídavok k národu českému.
V tomto zmysle je prerokúvanie názvu republiky určitou
skúškou, ako vážne to s federáciou
budeme myslieť aj v iných rozhodujúcich otázkach.
Vo viacerých prejavoch sa tiež prejavili názory,
že ešte nie je vhodná doba, že to treba
odložiť po voľbách.
Ako som už spomenul, už dvakrát v histórii
sa o to Slováci pokúšali, zmeniť názov
a nepodarilo sa to. Prešlo takmer 70 rokov nášho
spolužitia. Slovenský ľud bol vždy pripravený
na federáciu z hľadiska názvu i obsahu. Bolo
by teda smutné a nepriaznivo príznačné,
keby sme stále hovorili, že ešte nie je vhodná
doba a treba to odložiť ďalej.
Myslím si, že veľká časť slovenských
poslancov, poslancov za VPN považuje za svoju povinnosť
z hľadiska národného povedomia hlasovať
za návrh pána prezidenta, ktorý vzišiel
z mnohých rokovaní a dohôd. Myslím
si, že nikto z nás by nezdôvodnil tento návrh
iepšie, ako to urobil pán prezident.
Tento návrh podporujeme s tým, že upúšťanie
od rôznych radikálnych požiadaviek na Slovensku,
ktoré by chceli mať rôzne názvy - Česko-Slovensko,
atď.
Obraciam sa so žiadosťou na vás, všetkých
českých poslancov. Hlasovanie za spojovník,
prosím, nechápete ako dajaký dar, alebo láskavosť
voči slovenskému ľudu. Je to jednoduché
politické pochopenie - za tým spojovníkom
sa chce vidieť jeden z dvoch rovnoprávnych národov,
a že za tým spojovníkom budú Slováci.
Verím, že sa pri hlasovaní dokážeme
odpútať od krátkodobých emócií
a že budeme posudzovať tento problém z dlhodobejšieho
hľadiska, v ktorom určite preváži politická
uvážlivosť a snaha tvoriť skutočnú
federáciu. V tomto prípade budeme určite
hlasovať za návrh pána prezidenta, prezidenta
s nesmiernou politickou autoritou doma i v zahraničí.
Vytvoríme si tak presvedčivý dôkaz
o vzájomnej dôvere medzi našimi národmi
a z touto dôverou sa nám oveľa ľahšie
a rýchlejšie bude môcť riešiť
prerokúvanie dôležitých zákonov
o ekonomickej reforme. Táto dôvera môže
len posilniť, nie oslabiť naše vzájomné
spolužitie a silu našej federácie. Ďakujem.
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím nyní
poslance Valka.
Poslanec SL E. Valko: Vážený pán
predsedajúci, vážený pán predseda,
vážení prítomní, po vypočutí
niektorých predchádzajúcich príspevkov
som nemilo prekvapený. Dávam si otázku, čo
sa to v parlamente deje a o čo tu vlastne ide? Je paradoxné,
že v decembri minulého roku parlament, zložený
prevažne z poslancov starých štruktúr,
zvolil Václava Havla za prezidenta, aj keď k samotnej
voľbe mám svoje výhrady, sa prejavil oveľa
tolerantnejšie ako súčasný.
Vážené dámy, vážení
páni, máme pred sebou návrh pána prezidenta.
Toho prezidenta, ktorý prejavil svoj zmysel pre demokraciu
a tolerantnciu už tým, že pochopil cítenie
slovenského národa v jeho túžbe urobiť
svoj prvý krok k vyjadreniu svojej identity. Aj keď
som si vedomý mnohých námietok voči
takémuto tvrdeniu ohľadne tejto identity, poukazujem
však na to, že v politike každý výraz
je reprezentovaný určitým symbolom a má
svoj význam.
Vážené kolegyne, kolegovia, máme pred
sebou návrh prezidenta. Toho prezidenta, ktorému
aplaudoval a bol ním nadšený parlament najbohatšej
krajiny sveta a ktorému vyjadrujú obdiv šttánici
celého sveta. Naša republika má dobré
meno vo svete práve pre jeho osobu.
A čo náš parlament? Tento v rámci akejsi
demokracie jednoducho zhodí jeho návrh zo stola.
Obraciam sa na vás, aby ste tak, ako prevažná
väčšina poslancov Verejnosti proti násiliu,
podporili návrh pána prezidenta a schválili
názov štátu tak, ako je uvedený v tlači
číslo 311 - teda názov Republika česko-slovenská.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Prosím nyní
poslance Baldovského.
Poslanec SL Ľ. Baldovský: Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
vážené poslankyne a poslanci Federálneho
zhromaždenia, dnes máme rozhodnúť o názve
republiky. Za Klub poslancov Strany slobody a Demokratickej strany
som splnomocnený navrhnúť toto:
Prijímame návrh pána prezidenta s tým,
že ho chápeme nasledovne: Tak ako v návrhu
štátu Republika česko-slovenská je pomlčka
či spojovník, tak z toho logicky vyplýva,
že aj v alternatívnom návrhu poslancov (tlač
348) na Československá federatívna republika
má býť medzi česko a slovensko spojovník.
S tým sa stotožňujú aj členovia
Strany slobody a Demokratickej strany.
Žiadam, aby tento návrh, ktorý spočíva
v zaradení spojovníka do slova česko-slovenký
v názve Česko-Slovenská federatívna
republika (tlač 348), bol prijatý ako spresňujúci
návrh.
Iniciatívny návrh poslancov, uvedený v tlači
348, nie je pre nás prijateľný bez tejto upravujúcej
zmeny. Preto v prípade, že náš upresňujúci
návrh neprejde, navrhujem, aby sme hlasovali všetci,
tak poslanci z Českej ako aj zo Slovenskej republiky, za
názov Republika česko-slovenská ako nám
ho odporúča pán prezident v prvom rade. Podporme
ho.
Chcel by som ešte niečo dodať. Včera sme
počuli snáď prvýkrát na pôde
tohto parlamentu, že Slováci majú právo
na pomlčku v názve republiky. Týmto upresňujúcim
návrhom si my, Slováci, uplatňujeme tento
nárok. Uplatňujeme ho nielen v prvom návrhu,
ktorý dal pán prezident, ale aj v alternatívnom
návrhu skupiny poslancov. Ďakujem.
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Slovo má poslanec
Dymáček, připraví se poslanec Habovštiak.
Poslanec SL M. Dymáček: Pane předsedo,
pane předsedající, vážení
hosté, vážené kolegyně, vážení
kolegové, neměl jsem původně v úmyslu
hovořit. Myslím, že argumenty byly vesměs
řečeny, takže by stačilo hlasovat. Nyní
se však cítím povinen něco říci
i zde v plénu.
Již předběžná inventarizace naší
situace ukazuje, že stav věcí obecných
je víc než vážný. Ve špatném
stavu je naše hospodářství, naše
zdraví a životní prostředí. Nebudeme-li
postupovat správně, hrozí nebezpečí
sociálních otřesů. Nutno tedy rozlišovat
věci důležité a skutečně
naléhavé a ty, které lze řešit
bez časové tísně, s opravdovou rozvahou
a s využitím všech demokratických mechanismů.
Odstraněním vedoucí role KSČ, vznikem
vlády národního porozumění,
volbou prezidenta, rekonstrukcí zákonodárných
sborů a dalšími souvisejícími
akty vznikly základní předpoklady takového
postupu.
Je potřeba podtrhnout i druhou stránku věci.
Ztratíme-li schopnost takového rozlišování,
přestanou se nám věci dařit. Přednostně
se musíme starat o věci hospodářské.
Nebudeme-li mít z čeho slušně žít,
nebudou nám příliš platné nejrůznější
výsledky povahy symbolické.
Nepřipadá mi odpovědné vytvářet
nový název státu ze dne na den. Podle mého
názoru postačilo v tuto chvíli vypustit z
názvu státu slovo socialistická a je škoda,
že jsme to neučinili před dvěma měsíci.
Jistě by se to tehdy odehrálo bez jakýchkoli
problémů.
Nesmí být pochybováno o federativní
podstatě našeho státu. V nových podmínkách
je ovšem zapotřebí nejdříve přesně
definovat, co bude obsahem federace v budoucnosti a jaké
bude postavení našeho státu v Evropě.
Teprve odtud měl být odvozován název
státu, nikoli naopak. Jsem přesvědčen,
že tuto práci nelze stihnout do voleb a považuji
za svou povinnost připomenout, že na Moravě
jsme našli odvahu tuto státnickou rozvahu prosadit.
Právě proto, že nezdravý nacionalismus
je nám cizí. Očekával jsem, že
stejnou rozvahu a odvahu projeví i naši slovenští
přátelé. Děkuji vám. (Potlesk.)
Předsedající místopředseda
FS Z. Jičínský: Děkuji. Prosím
poslance Habovštiaka, připraví se poslanec
Michal Malý.
Poslanec SL J. Habovštiak: Vážený
pán predseda, vážný pán predsedajúci,
apelujem na vás, aby sme si pôvodný názov
našej republiky vážili ako vzácne dedičstvo
našich otcov, dedičstvo otcov, ktorí sa pred
viac ako 70 rokmi rozhodli žiť v spoločnom štáte.
Je to vzácna pamiatka na tento deň. Podpísal
ho jeden z najväčších synov českého
národa Tomáš Masaryk, ktorý pochádzal
z Moravy. Druhý veľký syn českého
národa, Václav Havel, nás vyzýva k
rešpektovaniu tohto vzácneho dedičstva. Dedičstvo
otcov zachovaj nám, Pane, hovorí sa u nás
na Slovensku.