Zákon o petičnom práve výslovne zakotvuje,
že výkon tohoto práva nesmie byť nikomu
na ujmu. Ďalšie ustanovenia zákona obsahujú,
takpovediac, organizačné predpisy pri podávaní
petícií a pri zhromažďovaní podpisov
pod petície. Upravujú taktiež formálne
náležitosti petície. Štátne orgány,
ktoré obdržia petíciu, musia túto petíciu
vybaviť. Musia ju vybaviť do 30 dní - musia odpovedať
podávateľom petície do 30 dní od jej
obdržania.
V ustanovení § 1 sú tie obmedzenia, kedy petíciu
buď nie je možné podávať, alebo ak
je podaná, nepovažuje sa za petíciu, a v takom
prípade sa na ňu nevzťahuje ustanovenie o jej
vybavení.
Toľko do úvodu k tomuto zákonu.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji místopředsedovi
vlády Jánu Čarnogurskému.
Návrhy projednaly všechny výbory obou sněmoven,
kromě výborů mandátových a
imunitních.
Prosím společného zpravodaje výborů
Sněmovny národů poslance JUDr. Stomeho, aby
přednesl zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SN poslanec
K. Stome: Pane předsedo, pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
ke zprávě pana místopředsedy vlády
JUDr. Čarnogurského třeba dodat jen velmi
málo. Již Ottův slovník naučný
říká, že v moderním státě
je právo petiční všeobecně uznáváno.
Ptáme se tedy, proč úprava? Výrazem
toho je část historická důvodové
zprávy, kterou, dovoleno mi budiž doplnit tím,
že i základní zákon státní
č. 142 z roku 1867 říšského zákoníka
upravoval petiční právo tak, že šlo
o návrhy a žádosti k panovníkovi nebo
zákonodárnému sboru, za opatření
v oblasti zákonodárné nebo veřejné
správy. Tento pasus byl sledován posléze
ústavou z roku 1920, kdy právo petiční
příslušelo každému a právnickým
osobám a sdružením jen v mezích jejich
působnosti a posléze i Ústavou 9. května,
která říkala, že každý má
právo předkládat petice kterémukoliv
veřejnému orgánu svým článkem
23.
K určitému zlomu v textaci i nazírání
došlo v Ústavě č. 100 z roku 1960 Sbírky,
kde právo petiční už jako takové
formulováno nebylo a kde se uvádělo, že
občané a organizace mají právo obracet
se k zastupitelským a ostatním státním
orgánům s návrhy, podněty a stížnostmi.
Tato formulace "návrhy, podněty a stížnosti"
byla předmětem debat a diskusí ve výborech,
které ji projednávaly. Nicméně výsledek
máte v oné předloze - tisk 278 s úpravami
podle tisku 319.
Tento zlom nalezl i svůj odraz v teoretické frontě,
takže právnický slovník Panorámy
z roku 1988 - doc. Madara, doc. Blahoše, dr. Grospiče,
doc. Malenské a dalších, lektorovaný
prof. Češkou, dr. Fléglem a Manďákem
již uvádí, že někdejší
petiční právo bylo nahrazeno daleko širším
a reálnejším právem podle ústavy,
která v podstatě reflektovala vyhlášku
150/1958 o stížnostech. A slovník socialistického
poslance z roku 1985 - Korandy, Janoucha, Šolce, lektora
Grospiče - pojem petice už nezná vůbec.
Takže my se v podstatě vracíme k prastarému
institutu a zdůrazňujeme věci veřejné
a nebo jiné věci společného zájmu
a prostě nositelem oprávnění je každý,
takže i ten, kdo je sdružen spontánně
a nebo podle zákona, o kterém jsme jednali před
chvílí - proto právnické osoby tam
mají své vymezení, užívají
petic, je-li to v souladu s cíli jejich činnosti.
Není to omezení, ale je to v podstatě určitá
specializace, kdy se mohou právnické osoby dovolávat
petic. Forma zůstává žádosti,
návrhy a stížnosti.
Nyní mi snad zbývá pouze povinnost obrátit
vaši pozornost na tisk 278 - kdybyste byli tak laskavi a
nalistovali si § 5, odst. 2, kde ve třetím
řádku máme petici do třech dnů
- tak z důvodů praktických, že může
být den pracovního volna a následován
dnem pracovního klidu, tak byl návrh nahradit tuto
lhůtu do pěti dnů čili je třeba
upravit trojku na pětku. Ve shodě s tiskem 319.
U téhož §, odst. 3 bychom si před slovo
"odpovědět", tj. ve druhém řádku
"do 30 dnů" vložili mezi slova "dnů
a odpovědět písemně". Druhá
věta, začínající rovněž
na třetím řádku "v odpovědi
uvede stanovisko k obsahu petice a způsob jejího
vyřízení" se doplňuje. Třetí
věta se vypouští.
Dovolte mi, abych se při této příležitosti
zmínil o připomínce pana poslance Fanty,
který hovořil o § 7 předlohy vládního
návrhu a jistě nám nemůže uniknout
souvislost, že jestliže jsme vypustili v § 5 odst.
3 poslední větu, potom § 7 tím, že
stanoví pravidla, jakými státní orgány
přijímají, projednávání
a vyřizování peticí jim adresovaných
vyřizují a tedy projednávají, pak
tato textace se jeví býti nezbytnou.
Obecně bych chtěl říci, že tato
předloha, tento návrh byl zpracován natolik
kvalitně a důsledně, že k němu
příliš připomínek nebylo, leda
ty, o kterých jsem se zmínil a proto navrhuji, aby
s těmito připomínkami, byl návrh schválen.
Děkuji vám za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji zpravodaji JUDr. Stomemu.
Slovo má společný zpravodaj výborů
Sněmovny lidu poslanec Pavol Kanis.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
P. Kanis: Vážený pán predseda, vážený
pán predsedajúci, ctené dámy, vážení
páni, predkladaný vládny návrh zákona
o práve petičnom má rovnako ako už dva
predchádzajúce prijaté návrhy zákonov
výrazné medzinárodnoprávne aspekty.
Dávame ho totiž do súvislosti a považujeme
ho za realizáciu článku 21 Všeobecnej
deklarácie ľudských práv a článku
25 písm. a) Medzinárodného paktu o občianskych
a politických právach. V diskusiách o návrhu
zákona odzneli podnety zakotviť v ňom, aby
petície bolo možné predkladať i vo veciach
presadzovania a ochrany občianskych práv a slobôd,
čím by sa zrejme výraznejšie vyjadrila
dikcia článku 2 ods. 3 písm. a) v už
spomínanom Medzinárodnom pakte o občianskych
a politických právach. Naviac by to bolo možné
považovať za významný nástroj a
prejav realizácie Záverečného dokumentu
Viedenskej následnej schôdzky KEBS, kde sa s niečím
podobným v bode 13b ráta. Zaiste by to bolo možné,
avšak formulácia, uvedená v návrhu zákona
je všeobecnej šia a postihuje aj iné prípady,
v ktorých možno podať petície.
Vzhľadom na obsah § 1 ods. 4, kde sa zakazuje petíciami
vyzývať k porušovaniu zákonov, bolo by
azda potrebné doplniť ho v zmysle, že subjekty,
oprávnené podávať petície, majú
právo podávať petície, sledujúce
zmenu, alebo smerujúce k zmene existujúcich zákonov
a iných právnych predpisov. Upozorňujem na
to napriek tomu, že v dôvodovej správe v časti
k § 1 ods. 4 sa na str. 4 uvádza: "Zmenu
Ústavy alebo zákona možno, prirodzene, i cestou
petície požadovať."
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, podľa môjho názoru, ak by nebolo v
návrhu výslovne zakotvené, že je povolené,
dávať petíciou podnety k zmene zákonov,
môže sa stať, že niektorá, alebo niektoré
petície, smerujúce k zmene právnych predpisov
upravujúcich veci verejné, by mohli byť považované
za útok na právny poriadok. Preto v záujme
odstránenia aj takejto možnosti navrhujem doplniť
§ 1 ods. 4 formuláciou: "Každý
má právo dávať petíciou podnet
k zmene Ústavy a zákonov", alebo zaradiť
túto formuláciu do odseku 5 § 1.
Vážené Federálne zhromaždenie,
ako spoločný spravodajca výborov Snemovne
ľudu pripájam sa tiež k spravodajskej správe
spravodajcu Snemovne národov poslanca Stomeho a odporúčam
predložený návrh zákona schváliť
s uvedenými zmenami a doplnkom, ktorý som uviedol.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji společnému
zpravodaji poslanci Kanisovi. Písemně se do rozpravy
přihlásil poslanec Mezník a poslankyně
Vávrová. Uděluji slovo poslanci Mezníkovi.
Poslanec SN J. Mezník: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, je samozřejmé,
že s radostí vítám petiční
zákon, jako jsem s radostí přivítal
zákon o shromažďování a spolčování.
Souhlasím se vším co zde řekl pan ministr
i zpravodajové. Chci jenom podat návrh na jedno
upřesnění. Jedná se o § 4, odst.
3 na straně 2. Zde se praví: "K účelu
uvedenému v odstavci 1 mohou být petice a podpisové
archy vystaveny též na místech přístupných
veřejnosti." Co jsou to "místa přístupná
veřejnosti"? To nejsou jenom veřejná
prostranství, to jsou také divadla, to jsou místnosti
národních výborů, to jsou místnosti
soudů, to jsou např. i kostely. A obávám
se, že je zde možnost určitého zneužití
v tom smyslu, že totiž by v těchto místech
byly vystavovány petice, které by mohly být
pokládány za provokace, ať již jde o soudy,
ať už jde o divadla, ať už jde o kostely.
Proto zahraniční výbor navrhl, aby jako bod
4, byl zde uveden odstavec z důvodové zprávy,
který je v důvodové zprávě
uveden na staně 4 a kde se praví: "Místem
přístupným veřejnosti se rozumí
nejen veřejné ulice, náměstí,
parky a pod., ale i jiná místa veřejnosti
třeba jen omezeně přístupná:
divadlo, kostel, sportovní stadión apod. V druhém
případě ovšem podpisy nesmí být
shromažďovány proti vůli toho, kdo taková
místa spravuje".
Podle mého mínění by zařazení
tohoto odstavce mohlo zamezit zneužití tohoto zákona.
Tento odstavec by tvořil potom 4. odstavec § 4 a dosavadní
odstavec 4 by tvořil odstavec 5. Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Mezníkovi.
Slovo má poslankyně Vávrová, která
je poslední z písemně přihlášených.
Poslankyně SL D. Vávrová: Vážený
pane předsedo, paní poslankyně, páni
poslanci, volební obvod 73, Náchod, členka
KSČ. Historicky se petice vyvinuly jako právo jednotlivců
nebo kolektivů občanů podávat stížnosti,
návrhy, domáhat se změn v zákonodárství
a ve správě, a to zásadně ve veřejném
zájmu. Petice byly podávány především
parlamentu, ale i jiným státním orgánům.
Nebudu se vracet tak daleko do historie, jak to uvedl ve svém
slově pan zpravodaj, jenom se zmíním o tom,
že v ústavním systému první Československé
republiky bylo zakotveno občanské právo podávat
petice. Na druhé straně nebyla tenkrát stanovena
povinnost parlamentu tyto petice projednávat, záviselo
to na posouzení předsednictva sněmovny v
konkrétních případech. Podle jednacích
řádů bylo dokonce zakázáno
jednat např. o protestech vůči jednání
sněmovny, jejích funkcionářů
a poslanců nebo o anonymních podáních.
Podobná úprava platí dnes například
v Rakousku. Souvisí především s tak
zvaným volným a svobodným výkonem
poslaneckého mandátu a se zákazem poslancům
přijímat od kohokoliv příkazy k výkonu
své funkce.
Protože i Federální shromáždění
přijetím ústavního zákona z
konce února tohoto roku do budoucna opustilo princip vázaného
imperativního mandátu a zásadu odpovědnosti
voličům, jak ji obsahovala Ústava z roku
1960, je třeba se zamyslet nad otázkou: Vztahují
se povinnosti státních orgánů uvedené
v § 5 odst. 3 návrhu zákona o petičním
právu, kde jde o povinnost posoudit a odpovědět
na petice, i na orgány Federálního shromáždění
nebo je třeba to ponechat na jejich úvaze?
Vzhledem k principu volného poslaneckého mandátu
je patrně vhodnější přiklonit
se k druhému názoru. Mám za to, že by
bylo žádoucí počítat s doplněním
zákona č. 31/1989 Sb., tedy jednací řád
Federálního shromáždění,
o pravidla projednávání petic občanů.
S došlými peticemi by se totiž asi mělo
seznámit předsednictvo Federálního
shromáždění, které by mělo
rozhodnout, který výbor sněmoven petice posoudí,
zda se tyto postoupí některému ministerstvu
či vládě, nebo zda bude petice jako bezdůvodná
či nepřípustná odložena.
Říkám to proto, že nás občané
v posledních měsících přesvědčili
o tom, že práva petičního budou využívat
ve značné míře i ve směru
k Federálnímu shromáždění.
Jak jsem již uvedla, předložený vládní
návrh řeší pouze případy
peticí podaných ve věci veřejného
zájmu. Nevztahuje se však na řízení
o stížnostech a podnětech individuálního
zájmu, které dosud upravuje vyhláška
č. 150/1958 Ú. l. Hovořil o tom ve svém
úvodním slově pan místopředseda.
Bylo by však možné diskutovat o názoru
uvedeném na straně 3 důvodové zprávy,
kde "postupně přestane být pociťována
potřeba podrobné právní regulace vyřizování
stížností, oznámení a podnětů
v individuálních záležitostech".
Myslím, že by byla potřebná zákonná
úprava řešení stížností
a podnětů. Je to skutečně v zájmu
ochrany občanů především spotřebitelů,
pracovníků a zaměstnanců organizací.
Na řádném a objektivním přešetření
stížností však mají osobní
zájem i ti lidé, proti kterým stížnosti
směřují. Tyto osoby mají přirozeně
zájem i na přešetření a vyvrácení
nepravdivých anonymních podání.
Protože vím, že se návrh zákona
o stížnostech připravoval a bylo to - jak už
jsem řekla - v úvodním slově uvedeno,
chtěla bych se zeptat pana prvního místopředsedy
vlády JUDr. Čarnogurského, zda nám
může říci, kdy se předpokládá,
že bude návrh zásad zákona o stížnostech
předložen Federálnímu shromáždění.
Přijetí návrhu zákona o právu
petičním plně podporuji.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslankyni Vávrové,
která byla poslední z přihlášených
do rozpravy. Hlásí se ještě někdo
do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.) Není tomu tak.
Přeje si závěrečné slovo místopředseda
vlády Ján Čarnogurský? Prosím.
První místopředseda vlády ČSSR
J. Čarnogurský: Vážené poslankyne,
vážení poslanci, najskôr odpoviem na
poslednú otázku poslankyne Vávrovej. Zákon
o sťažnostiach, oznámeniach a podnetoch pracujúcich
pripravuje Výbor ľudovej kontroly republiky. Vzhľadom
na to, že aj tak v tomto období Federálnemu
zhromaždeniu vláda predkladá veľké
množstvo zákonov a je skutočne namáhavé
všetky tieto zákony prerokovať a dostatočne
dôsledne ich pripraviť, tento zákon vláda
odsunula na ďalšie obdobie s tým, že v druhom
polroku tohto roku Federálne zhromaždenie obdrží
zásady tohto nového zákona a s jeho prijatím
možno rátať v prvom polroku budúceho roka.
Toľko pani poslankyni Vávrovej.
Poslanec Kanis navrhol doplniť predložený návrh
zákona ustanovením, že každý má
právo podávať petície, dožadujúce
sa zmeny Ústavy, alebo zákonov. Nuž treba povedať,
že ak to aj výslovne takto v predloženom návrhu
zákona nie je uvedené, ale nepriamo to z dikcie
zákona vyplýva, pretože najskôr návrhy
na zmenu Ústavy, alebo zákonov nie sú prejavmi
porušujúcimi Ústavu, alebo zákony, a
za druhé vzhľadom na zásadu, že dovolené
je všetko, čo nie je zakázané, tým,
že nie je zakázané podávať návrhy
na zmenu Ústavy, alebo zákonov, je toto právo
automaticky dovolené. Nazdávam sa preto, že
nie je potrebné doplniť návrh zákona
o navrhnuté ustanovenie, pretože toto je obsahovo
v návrhu zákona obsiahnuté.
Poslanec Mezník navrhol doplnenie § 4 o nové
znenie odseku 4 s tým, že zhromažďovanie
podpisov nie je možné robiť proti vôli
toho, kto spravuje miesto, prístupné verejnosti,
kde by k zhromažďovaniu podpisov dochádzalo.
K tomuto by som azda uviedol toľko, že v predloženom
návrhu zákona je uvedené, že zhromažďovanie
podpisov nemôže narušovať verejný
poriadok. Zhromažďovanie odpisov za okolností,
ktoré uviedol poslanec Mezník, by bolo potrebné
kvalifikovať ako narušovanie verejného poriadku,
totiž ak niekto zbiera podpisy tak, že to iní
občania oprávnene môžu považovať
za provokáciu, ako so vyjadril poslanec Mezník,
takéto zbieranie podpisov by bolo nepochybne porušovaním
verejného poriadku a v návrhu zákona je vylúčené.
K tomu pristupuje ďalšia okolnosť, že by bolo
potrebné dosť presne odlišovať miesto verejnosti
prístupné, kde sa vyžaduje súhlas toho,
kto toto miesto spravuje, a kde sa nevyžaduje súhlas
toho, kto toto miesto spravuje, pretože istú spravovaciu
právomoc majú napríklad i z Mestskej správy
komunikácií vôči verejným komunikáciám,
chodníky spravujú v istej miere majitelia, alebo
správcovia priľahlých budov. Teraz, v tomto
okamihu riešiť všetky tieto problémy, ktoré
by mohli vzniknúť z doplnenia tohoto ustanovenia,
by asi mohlo narušiť koncepciu zákona. Z toho
dôvodu navrhujem neprijať ani jeden z predložených
návrhov.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji za závěrečné
slovo prvnímu místopředsedovi federální
vlády panu Čarnogurskému.
Žádají o slovo společní zpravodajové?
(Nežádají.) Není tomu tak.
Po vysvětlení se ptám poslance Kanise, zda
trvá na doplnění. (Netrvá.) Ne.
Ptám se poslance Mezníka, zda trvá na doplnění.
Poslanec SN J. Mezník: Já na ní trvám.
Pokládám za správný text na straně
4 důvodové zprávy, kde je to přesně
rozlišeno. Zde je výslovně řečeno:
Ve druhém případě, pokud jde o divadlo,
kostel, sportovní stadión apod. podpisy nesmí
být shromažďovány proti vůli toho,
kdo taková místa spravuje.
Jde o text na straně 4 důvodové zprávy
poslední odstavec, ve kterém není nutno nic
měnit. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Doplňující návrh
má být, pane poslanče, předán
písemně.
Poslankyně a poslanci, poslanec Mezník navrhoval
doplnění zákona tak, jak jste to slyšeli
- je to důvodová zpráva strana 4 § 4
a začíná to za středníkem...
ve druhém...
Necháme tedy hlasovat o doplňujícím
návrhu. Kdo z poslanců Sněmovny lidu
souhlasí s doplňujícím návrhem
poslance Mezníka, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.)
Děkuji.
Kdo je proti? (Padesát šest.) Padesát šest.
Zdržel se někdo hlasování? (Z optického
hlediska je vidět, že návrh poslance Mezníka
Sněmovna lidu neschválila.)
Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny národů
o doplňku poslance Mezníka. (Hlasuje se). Děkuji.
Kdo je proti? (Třicet šest.) Třicet šest.
Zdržel se někdo hlasování? (Rovněž
z pohledu na Sněmovnu národů lze konstatovat,
že Sněmovna národů návrh poslance
Mezníka nepřijala.)
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, nyní budeme hlasovat o přijetí
vlastního zákona.
V zasedací síni jsou přítomni 152
poslanci Sněmovny lidu, 55 poslanců Sněmovny
národů zvolených v České republice
a 55 poslanců Sněmovny národů zvolených
ve Slovenské republice. Obě sněmovny jsou
usnášení schopné. Nejdříve
prosím o hlasování poslance Sněmovny
národů.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění
společné zprávy výborů a doporučením
společného zpravodaje výborů Sněmovny
národů, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Dva.) Dva.
Poslanci Sněmovny národů zákon schválili.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
lidu. Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona
ve znění společné zprávy výborů
a podle doporučení společného zpravodaje
výborů Sněmovny lidu, nechť zvedne ruku.
(Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo). Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Nikdo.
Poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že Federální shromáždění
Československé socialistické republiky schválilo
zákon o právu petičním.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 152, SL
č. 239, SN č. 249)
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, přerušuji společnou schůzi
sněmoven. Pokračovat budeme zítra v 9.30
hodin. Schůzi bude řídit místopředseda
Federálního shromáždění
a předseda Sněmovny národů Jozef Stank.
Ještě malé sdělení. Zítra
od 7.30 hodin do 9.00 hodin uskuteční všechny
výbory svá zasedání. Na programu těchto
schůzí bude nové projednání
návrhů na změnu názvu naší
republiky.
Jde o návrhy: Pozměněný návrh
prezidenta republiky, návrh federální vlády
a iniciativní návrh skupiny poslanců - jde
o návrh Klubů některých politických
stran a hnutí.
Výbory uskuteční schůze v těchto
místnostech: VÚP (sál SN), 4. patro, VZ (č.
534), 5. patro, VBB (026), v přízemí, VPR
(209), II. patro, VPDO (274), II. patro, VZVž (klub poslanců),
I. patro, VKV (214), II. patro, VSP (X), mezipatro, VŽP(102),
I. patro.
Děkuji a přeji dobrou noc a dobrou chuť!