V blízkosti soudů jsme nedoporučili proto,
že § 10 umožňuje účinně
chránit nezávislost soudů tak, že příslušný
národní výbor při soudním jednání
může zakázat shromáždění
v blízkosti soudu.
Dále jde o dopravní řešení situace,
kterou předložený vládní návrh
zákona nepokrýval. To je případ, kdy
na stejném místě a ve stejnou dobu se mají
konat dvě a více shromáždění.
Proto jsme do § 10 odst. 2 dali ustanovení, kdy v
případě, že není jasné,
kdo dříve žádal o shromáždění
na určitém místě, a v případě,
že se obě strany nedohodnou, rozhodne losování.
To je nejdemokratičtější způsob,
jaký může být navržen.
Ústavně právní výbory důkladně
zvažovaly všechny doporučení výborů
sněmoven, která byla obsažena v jejich stanoviscích.
Zároveň se zabývaly i doporučeními
z národních rad. Některá doporučení
jsou obsažena ve společné zprávě
výborů, do které můžete nahlédnout
a nebudu ji dále rozebírat. Stručně
se zmíním o podstatnějších doporučeních
výborů, která zohledněna ve společné
zprávě nejsou a o důvodech, proč tomu
tak je.
Výbory pro kulturu a výchovu doporučily vypustit
v § 1, odst. 1 slovo "pokojně". Výbory
ústavně právní se jednoznačně
přiklonily k ponechání původního
znění. Slovo pokojně je odedávna podstatným
atributem práva shromažďovacího. Výslovné
právo na pokojné shromažďování
je zakotveno v mezinárodně právních
dokumentech včetně Všeobecné deklarace
lidských práv a Mezinárodního paktu
o lidských a občanských právech.
Dále VKV doporučily v § 4 odst. 1 písm.
c) doplnit na konci slova: "... nebo na pozemcích
jichž jsou vlastníky nebo uživateli." Ústavně
právní výbory došly k závěru,
že pokud by taková shromáždění
vůbec nepodléhala ohlašovací povinnosti.
mohlo by to ve svých důsledcích znamenat
snížení prostředků ochrany práv
vlastníků a uživatelů sousedních
pozemků tak, jak jsou vyjádřeny v §
130 občanského zákoníku. Je zcela
zřejmé, že možnost zásahu do jejich
práv včetně práva na neobtěžování
hlukem nad míru přiměřenou poměrům
je podstatně větší, když by se
shromáždění konalo v otevřeném
prostoru, než když se shromáždění
koná v uzavřeném obydlí občanů.
Právě tyto skutečnosti odůvodňují
potřebu odlišného režimu v závislosti
na tom, kde se shromáždění má
konat.
V § 5 odst. 2 doporučily výbory pro průmysl,
dopravu a obchod vypustit ustanovení pod písmenem
b), t. j. údaj o předpokládaném počtu
účastníků shromáždění.
Ústavně právní výbory doporučily
ustanovení ponechat s tím, že jde jen o orientační
údaj, který ze všech osob relativně
nejpravdivěji zná právě svolavatel
a je třeba, aby národní výbor měl
k dispozici alespoň tento údaj, aby mohl reálně
plnit úkoly dle § 8 a následujícího
návrhu zákona. Pokud se tento údaj podstatně
uchýlí od skutečnosti, zákon nezakládá
pro svolavatele žádný negativní právní
následek.
Ve společné zprávě výborů
sněmoven není dále zohledněno doporučení
výborů pro kulturu a výchovu na doplnění
§ 12 novým odstavcem 7, kde by bylo vyjádřeno
zproštění oznamovací povinnosti svolavatele,
pokud se shromáždění koná dříve,
než svolavatel mohl při vynaložení veškerého
úsilí splnit oznamovací povinnost.
Výbory ústavně právní nepovažovaly
za správné ani účelné, aby
v zákoně byl vytvořen určitý
mezistupeň mezi shromážděním,
které má být oznamováno, a shromáždění
spontánním. Právě možnost shromáždění
spontánního vyjádřená zejména
v § 15 zákona, byla často opomíjena
těmi, kteří poukazovali na příliš
velké množství povinností svolavatele,
pokud jde o oznamování shromáždění.
V § 14 odst. 2 doporučily výbory branné
a bezpečnostní rozdělit ustanovení
pod písmeno c) do dvou samostatných ustanovení.
Způsob uspořádání formálních
skutkových podstat přestupku proti právu
shromažďovacímu výbory ústavně
právní nepovažovaly za tak významný
především z hlediska toho, že navíc
musí být splněny obecné podmínky
k tomu, aby vůbec šlo o přestupek. Tyto obecné
podmínky včetně toho, že jednání
musí být zaviněné, to je buď
nedbalostí nebo úmyslné, jsou vyjádřeny
především v příslušných
ustanoveních zákona č. 60/1961 Sb., na který
se v návrhu zákona správně odkazuje.
K doporučení výborů bych ještě
učinil poznámku v tom smyslu, že na jednání
výborů ústavně právních
se při projednávání návrhu
zákona o právu shromažďovacím dostavil
jediný zástupce výborů ostatních,
aby vysvětlil důvody doporučení svých
výborů. l když výbory ústavně
právní mají k dispozici písemná
stanoviska jiných výborů, mám za to,
že by bylo pro racionalizaci naší práce
účelné, pokud jiné výbory považují
svá doporučení za podstatná a trvají
na jejich zohlednění, aby jejich zástupce
se dostavil na jednání výborů ústavně
právních a mohly se na místě objasnit
všechny aspekty a argumenty pro a proti realizaci doporučení.
Dále je mou poviností poukázat na odlišné
mínění kvalifikované menšiny
členů ústavně právních
výborů ve smyslu § 99 odst. 3) zákona
o jednacím řádu Federálního
shromáždění. Za prvé jde o návrh
vypustit v § 4 odst. 1) písm. b) slova "dějí-li
se obvyklým způsobem". Za druhé jde
o návrh upravit v § 6 odst. 5) ustanovení pod
písm. c) takto: "řídit průběh
shromáždění tak, aby nedocházelo
ke skutečnostem uvedeným v § 10 odst. 1)".
Oba tyto návrhy shodou okolností vzešly z výborů
ČNR. V ústavně právních výborech
však nezískaly potřebnou podporu proto, aby
byly schváleny.
K ústavně právní stránce návrhu
zákona bych uvedl, že ve smyslu ustanovení
čl. 37 odst. 3) ústavního zákona č.
143/1968 Sb. o čs. federaci, Federální shromáždění,
pokud to vyžaduje jednota právního řádu,
uskutečňuje zásadní zákonodárnou
úpravu právě i ve věcech shromažďování.
Ústavně právní stránka návrhu
zákona je tedy v pořádku.
Vážené paní kolegyně, vážení
poslanci, jako společný zpravodaj výborů
Sněmovny lidu doporučuji Sněmovně
lidu vládní návrh zákona o právu
shromažďovacím (tisk 279) schválit, a
to ve znění společné zprávy
výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji společnému
zpravodaji výborů Sněmovny lidu poslanci
Janstovi. Slovo má společná zpravodajka výborů
Sněmovny národů poslankyně Anna Vargová.
Společná zpravodajka výborů
SN poslankyně A. Vargová: Vážený
pán predseda, vážené poslankyne, vážení
poslanci, môj predrečník, spravodajca výborov
Snemovne ľudu poslanec Jansta vo svojej spravodajskej správe
podrobne rozobral problematiku vládneho návrhu zákona
o práve zhromažďovacom, ktorý bol prerokovaný
v jednotlivých výboroch. Ja by som len zdôraznila,
že som rada, že naše deti a študenti sa budú
môcť slobodne zhromažďovať bez obáv,
že budú proti ním použité nezákonné
prostriedky.
Tento zákon, ktorý budeme teraz schvaľovať,
nám dáva všetky záruky. Preto ako spoločná
spravodajkyňa výborov Snemovne národov sa
pripájam ku spravodajskej správe prednesenej poslancom
Janstom a odporúčam Snemovni národov, aby
predložený vládny návrh zákona
o práve zhromažďovacom, tlač č.
279, schválila, a to v znení spoločnej správy
výborov Snemovne národov a Snemovne ľudu, tlač
318.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji společné
zpravodajce výborů Sněmovny národů
poslankyni Vargové. Písemně se do rozpravy
přihlásil Václav Benda, uděluji mu
slovo.
Poslanec SL V. Benda: Vážené
Federální shromáždění,
jménem poslanců Křesťansko demokratické
strany, poslanců Kresťansko demokratického
hnutia a poslanců Československé demokratické
iniciativy předkládám následující
pozměňovací návrh, o kterém
již byla řeč. Týká se §
4 odst. 1) bod b). Přečtu jeho znění:
"Shromáždění pořádaných
církvemi nebo náboženskými společnostmi
v kostele nebo v jiné modlitebně, procesí,
poutí a jiných průvodů a shromáždění
sloužících k projevům náboženského
vyznání, dějí-li se obvyklým
způsobem".
Navrhujeme vynechat slova "dějí-li se obvyklým
způsobem" a zakončit odstavec slovem "vyznání".
Odůvodnění je toto: tato formulace je velice
vágní, za prvé kdo bude rozhodovat o tom,
co je obvyklý způsob, za druhé je to velmi
konzervativní tvrzení, muselo by se říci,
za jakou dobu se věc stává obvyklou. Je možno
vyřknout celou řadu námitek. V podstatě
je zde mnohem závažnější námitka
historicko-morálního charakteru. Doslova totožnou
formuli obsahoval proticírkevní zákon z roku
1949 a na něj navazující předpisy.
Dvaačtyřicet let právě tato nevinně
vypadající formulka byla jedním z hlavních
bičů proti vašim křesťanským
spoluobčanům. Ve jménu této formulky,
zatímco evangelíci mohli, protože u nich to
bylo roku 1949 obvyklé, katolíci nesměli
vyučovat náboženství v církevních
budovách, protože to v roce 1949 obvyklé nebylo.
Ve jménu této formulky bylo zabraňováno
uskutečnit nejrůznější změny
v církvích. Ve jménu této formulky
byla katolíkům zakazována bohoslužba
slova atd. Za tuto nevinně vypadající formulaci,
protože se dá interpretovat všelijak, putovaly
v minulosti stovky lidí do vězení.
Proto se jménem miliónů věřících
občanů přimlouvám za to, abyste na
této formuli, která stejně nic konkrétního
a rozumného neříká, netrvali a ze
zákona ji vypustili.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Bendovi, hlásí
se ještě někdo do rozpravy? Poslanec Svoboda.
Poslanec SN J. Svoboda: Vážené
Federální shromáždění,
z našich výborů vzešel návrh, aby
omezení konání shromáždění
veřejných bylo i zahrnuto do okolí budov
soudů, neboť to jsou rovněž orgány,
které by neměly být při svém
rozhodování ovlivňovány.
Proto bych doporučoval pozměňovací
návrh, abychom v odst. 5) § 1 doplnili ještě
"od budov, soudů a zákonodárných
sborů".
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Svobodovi. Hlásí
se ještě někdo do rozpravy? (Nikdo.) Není
tomu tak. Prohlašuji rozpravu za skončenou.
Přeje si závěrečné slovo první
místopředseda federální vlády
Ján Čarnogurský?
První místopředseda vlády ČSSR
J. Čarnogurský: Vážené poslankyne,
vážení poslanci, k dvom doplňovacím
návrhom, ktoré odzneli v diskusii, a ktoré
nie sú obsiahnuté v predkladacej správe,
sa vyjadrujem tak, že pokiaľ ide o úpravu ustanovenia
§ 4 odsek 1 písm. b) a to vypustenie slov "ak
sa deje obvyklým spôsobom", nemám námietky,
aby to bolo vypustené. Skutočne z minulosti je známe
nemálo prípadov, kedy oprávnenia štátnych
orgánov boli zneužívané; vzhľadom
na to, že nevieme, ako sa budúcnosť vyvinie,
tak prípadne by naozaj isté nebezpečenstvo
sa v tejto veci mohlo skrývať.
Pokiaľ ide o návrh na vylúčenie zhromaždení
aj v blízkosti súdu, zostáva mi opäť
iba poukázať na to, že vo vládnom návrhu
tohto zákona v ustanovení § 10 odsek 2 je uvedený
aj súd, v ktorého okolí by sa zhromaždenia
nemali dovoľovať. Vzhľadom na to, že akosi
toto ustanovenie sme nepovažovali za osobitne závažné,
už na rokovaní ústavno právneho výboru,
ani teraz po prednesení predkladacej správy, nemal
som námietky voči tomu, aby súd bol vynechaný
ako miesto, kde zhromaždenie nie je dovolené vykonávať.
K tomuto uvádzam iba toľko, že ponechávam
na rozhodnutí Federálneho zhromaždenia, či
súdy zahrnie alebo nezahrnie do ustanovenia § 10 odsek
5 návrhu.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji místopředsedovi
vlády. Přejí si závěrečné
slovo zpravodajové?
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
M. Jansta: Já bych jen ještě jednou vysvětlil,
proč jsme tam ten soud nedali. Opravdu jsme o tom diskutovali
a vycházeli jsme z praktické věci, protože
shromáždění je nejen shromáždění,
ale je to i průvod a manifestace. A vycházeli jsme
z poloh budov těchto soudů, většinou
se nalézají na náměstích nebo
na velkých prostranstvích. Kdyby tam šel průvod,
musel by žádat, muselo by být nějaké
speciální povolení. Domnívám
se, že v případě soudních jednání,
která budou svým způsobem choulostivá,
byla by možnost narušovat nezávislost soudů.
Myslíme si, že v ustanovení § 10 odst.
1 písm. c), kdy je možno zakázat shromáždění,
kdyby porušovalo ústavu a zákony, tady by došlo
k porušení zákona, a myslíme si, že
národní výbor má plnou možnost
k jednání. To jenom k stanovisku našeho ústavně
právního výboru.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji zpravodaji Janstovi. Ještě
se někdo hlásí? (Nikdo.) Není tomu
tak. Rozprava je skončena.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, poslanec Václav Benda přednesl návrh,
aby v § 4 písm. b) bylo vypuštěno "dějí-li
se obvyklým způsobem". O tomto návrhu
dáme hlasovat.
Nejdříve prosím, aby hlasovali poslanci Sněmovny
lidu.
Kdo z nich souhlasí s návrhem, tak jak jsem ho citoval,
poslance Bendy? (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Tři.) Tři.
Zdržel se někdo hlasování? (Pět.)
Pět.
Pozměňovací návrh poslance Bendy Sněmovna
lidu schválila.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
národů.
Kdo z nich souhlasí s pozměňovacím
návrhem poslance Bendy, nechť zvedne ruku. (Hlasuje
se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Tři.) Tři.
Zdržel se někdo hlasování? (Čtrnáct.)
Čtrnáct.
Rovně ž Sněmovna národů pozměňovací
návrh poslance Bendy schválila.
Nyní přistoupíme k návrhu poslance
Svobody, který žádá doplnit slovo "soudů".
Nejdříve budou hlasovat poslanci Sněmovny
lidu.
Kdo z nich souhlasí, aby bylo doplněno slovo "soudů"?
(Hlasuje se.) Děkuji.
Kdo je proti? (Většina.) Většina je proti.
Zdržel se někdo hlasování? Myslím,
že je to jednoznačné.
Návrh poslance Svobody Sněmovna lidu nepřijala.
Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny národů,
zda jsou za to, aby bylo doplněno slovo "soudů".
(Hlasuje se.) Děkuji.
Kdo je proti? Myslím, že je to většina.
Kdo se zdržel hlasování? Rovněž
je vidět, že Sněmovna národů
doplňující návrh poslance Jana Svobody
nepřijala.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, stav na počítači se nezměnil.
Můžeme hlasovat o vlastním zákonu.
Nejdříve prosím poslance Sněmovny
lidu.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění
společné zprávy výborů Sněmovny
lidu a podle doporučení společného
zpravodaje výborů Sněmovny lidu, nechť
zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Kdo je proti? (Jeden.) Jeden.
Zdržel se někdo hlasování? (Šest.)
Šest.
Poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že Federální shromáždění
Československé socialistické republiky schválilo
zákon o právu shromažďovacím.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 151, SL
č. 238, SN č. 248)
Nyní projednáme
Prosím o výklad návrhu zákona prvního
místopředsedu federální vlády
pana Jána Čarnogurského.
První místopředseda vlády ČSSR
J. Čarnogurský: Vážené Federálne
zhromaždenie, vládny návrh zákona o
petičnom práve vypĺňa medzeru v našom
právnom poriadku. Právo ohčanov podávať
petície je síce upravené v článku
29 Ústavy, ale doteraz nebolo bližšie právnymi
predpismi konkretizované. Naopak. Azda aj práve
pre medzerovitosť právnej úpravy tu dochádzalo
v minulosti k rozsiahlemu porušovaniu práv občanov
pri podávaní petícií. Pri tvorbe tohto
zákona vláda vychádzala nielen z právnej
teórie a právnych ustanovení iných
štátov, ale opierala sa aj o rozsiahle praktické
skúsenosti, ktoré u nás existujú pri
podávaní petícií. V minulých
rokoch dochádzalo k podávaniu mnohých petícií
práve za dodržiavanie občianskych práv.
Z pomedzi množstva petícií nech mi je dovolené
spomenúť iba jednu, a to petíciu zo začiatku
roku 1988 za náboženské práva, pod ktorú
sa podpísalo okolo 600 tisíc našich občanov.
Bola to najväčšia petícia v komunistickom
bloku za takéto práva.
Zákon o petičnom práve upravuje toto právo
ako právo obracať sa so žiadosťami, návrhmi
a sťažnosťami vo veciach verejného, alebo
iného spoločného záujmu. Týmto
sa tento zákon odlišuje od práva podávať
podnety, žiadosti a sťažnosti individuálne,
ktoré právo je doteraz upravené vyhláškou
150/1958 Úradný vestník, ale je pripravený
návrh novely, teda vydania zákona, ktorý
upraví toto individuálne právo podávať
sťažnosti, oznámenia a podnety. Tento ďalší
návrh bude, takpovediac, doplnkom zákona o petičnom
práve.