Prvým z týchto zákonov je návrh zákona
o združovaní občanov. Návrh zákona
zásadným spôsobom zakotvuje právo občanov
na združovanie. Táto sloboda je vyjadrená tým,
že občania sami rozhodujú, s kým, ako
a kedy sa združujú. Štátny orgán
ich združenie iba registruje, nerozhoduje o ňom, respektíve
rozhoduje len v taxatívne vymedzených prípadoch.
Združenia podľa tohto zákona vznikajú
registráciou na republikových ministerstvách
vnútra. Návrh na vytvorenie združenia môžu
podať najmenej traja občania. Ak ministerstvo vnútra
zamietne registráciu ohláseného združenia,
ako som uviedol, môže ju zamietnuť iba v taxatívne
vymedzených prípadoch, občania, ktorí
požiadali o registráciu združenia môžu
podať opravný prostriedok proti zamietavému
rozhodnutiu ministerstva vnútra na najvyšší
súd republiky. Najvyšší súd republiky
rozhoduje konaním podľa Občianskeho súdneho
poriadku, preskúmava rozhodnutia ministerstva vnútra
a ak nenájde dôvody pre zamietnutie registrácie
združenia, rozhodnutie ministerstva vnútra zruší.
Združenia založené podľa tohto zákona
môže zanikať buď dobrovoľným
rozpustením, alebo rozpustením ministerstva vnútra,
avšak toto rozhodnutie ministerstva vnútra opäť
podlieha súdnej kontrole.
Návrh zákona o združovaní občanov
je všeobecnou právnou normou o združovaní
a v tomto zmysle zahŕňa aj právo občanov
združovať sa do odborových organizácií.
Táto koncepcia zákona je v súlade s článkom
22 Medzinárodného paktu o politických a občianskych
právach, ktorý taktiež pojíma v jednom
ustanovení právo občanov na združovanie
a zároveň právo občanov na zakladanie
odborových organizácií.
Na námietky, ktoré zazneli v tlači k tejto
koncepcii zákona chcem uviesť toľko, že
ide o všeobecný zákon, ale v prípade,
keď by pracujúci založili odborové organizácie
a bol by vydaný osobitný zákon o zakladaní
odborových organizácií, tento osobitný
zákon by sa považoval za lex specialis - špeciálný
zákon, ktorý by rušil ustanovenia tohto všeobecného
zákona, alebo, inými slovami, platil by špeciálny
zákon a až v druhom rade by platil tento všeobecný
zákon.
Z toho dôvodu zahrnutie aj odborových organizácií
do tohto návrhu zákona na združovanie občanov
neruší odborovú slobodu pracujúcich
a nie je v rozpore s medzinárodnými paktami.
Toľko chcem uviesť do úvodu rozpravy k tomuto
zákonu. Koniec-koncov vo výboroch Federálneho
zhromaždenia poslanci sa s návrhom zákona dôkladne
zaoberali, vzniesli viaceré pripomienky, ktoré boli
pojaté v spravodajskej správe. Keby boli nejaké
otázky, rád ich zodpoviem.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji prvnímu místopředsedovi
vlády ČSSR panu Čarnogurskému.
Návrhy projednaly všechny výbory obou sněmoven,
kromě výborů mandátových a
imunitních.
Prosím společného zpravodaje výborů
Sněmovny národů poslance Zoltána Sidó,
aby přednesl zpravodajskou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SN
poslanec Z. Sidó: Vážené Federálne
zhromaždenie, právo na združovanie spolu s právom
zhromažďovacím a petičným, tvoria
komplex občianskych práv, ktoré sú
nosným prvkom každej demokratickej spoločnosti.
Súčasná Ústava toto právo zakotvuje
vo svojom článku V. Vznik a postavenie dobrovoľných
organizácií spoločne so základnými
otázkami doteraz upravuje zákon č. 68/1951
Zb., o dobrovoľných organizáciách a
zhromaždeniach, ktorý bol vydaný ešte
za platnosti Ústavy 9. mája. Postupom času
bol tento zákon so svojimi vykonávacími predpismi
- sú to vyhlášky ministra vnútra č.
320/1951., a č. 158/1957 - prekonaný spoločenským
a právnym vývojom.
Základný nedostatok zákona č. 68/1951
Zb. je v jeho filozofii, ktorá úplne obchádza
postavenie a úlohu spolkov v štáte. Uvedený
zákon ako najvyššiu formu združovania jednoznačne
preferoval dobrovoľné organizácie, ktorých
základným poslaním je činnosť,
zameraná predovšetkým na upevnenie ľudovodemokratického
zriadenia a na podporu úsilia o výstavbu socializmu.
V dôsledku tejto zmeny v právnom pojatí združovacieho
práva sa ťažisko združovania presunulo z
oblasti spolkov do oblasti väčšinou celoštátnych
masových dobrovoľných organizácií,
ktoré potlačovali identitu občanov a vo väčšej
miere eliminovali - vzrastom politickosti týchto organizácií
- vlastnú záujmovú činnosť členov.
Zákon z roku 1951 bol založený na povoľovacom
princípe, t. j. ponecháva na voľnej úvahe
správneho orgánu, či organizačný
poriadok dobrovoľnej organizácie schváli či
nie. De facto tak obmedzoval byrokraticko-politickými nástrojmi
právo na združovanie, upravené Ústavou.
Nový návrh, naopak, vychádza z registračného
princípu, kedy pre výkony združovacieho práva
sa nevyžaduje povolenie štátneho orgánu.
Cieľom predloženého návrhu je dosiahnuť
toho, aby právna úprava dobrovoľného
združovania občanov bola daná výhradne
formou zákona, nie teda formou ďalších
podzákonných noriem, ktorý by komplexne upravil
všetky otázky združovacieho práva.
Návrh zákona bol prerokovaný vo všetkých
výboroch snemovní Federálneho zhromaždenia
s výnimkou mandátových a imunitných
výborov. Výsledky tohoto rokovania sú formou
pripomienok a návrhov zmien zhrnuté v spoločnej
správe - parlamentná tlač 329 - ktorú
máte k dispozícii.
Dňa 24. 3. 1990, t. j. v sobotu, obdržali ústavno-právne
výbory stanovisko Nezávislých slovenských
odborov a Konfederácie odborových zväzov na
Slovensku.
V tomto stanovisku sa uvádza požiadavka, aby sa odborových
organizácií zákon o združovaní
občanov netýkal, ďalej požadujú
možnosť odborového združovania vojakov v
činnej službe, príslušníkov Zboru
národnej bezpečnosti a Zborov nápravnej výchovy.
Ako dôvod uvádzajú rozpor s Medzinárodným
paktom o hospodárskych, sociálnych a kultúrnych
právach s Dohovorom o odborovej slobode a ochrane odborového
práva. Obdohné stanovisko vyjadrila i Československá
konfederácia odborových zväzov.
K tejto problematike uvediem nasledovné: pre výkon
združovacieho práva nie je treba povolenie štátneho
orgánu. K vzniku združenia je potrebná len
registrácia. Registrácia združenia môže
byť zamietnutá len v zákonom výslovne
stanovených prípadoch. Toto obmedzenie pripúšťa
i článok 8 spomenutého Medzinárodného
paktu o hospodárskych, sociálnych a kultúrnych
právach.
Pokiaľ ide o námietku, že podľa článku
4 Dohovoru o odborovej slobode a ochrane odborového práva
nepodliehajú odborové organizácie rozpusteniu,
alebo zastaveniu činnosti administratívnou cestou,
je treba zdôrazniť, že podľa predloženého
návrhu zákona je pre konečné rozhodnutie
o rozpustení združenia oprávnený súd,
a nie správny orgán.
Ďalej reagujem na námietku Československej
konfederácie odborových zväzov, že návrh
zákona zakladá podriadenie odborových organizácií
štátu. Návrh zákona o združovaní
upravuje všeobecné podmienky pre výkon združovacieho
práva, ktoré musia byť jednotné pre
všetky subjekty, teda aj pre odborové organizácie.
Osobitné postavenie odborov, kedy v zmysle čl. 5
Ústavy môžu byť na spoločenské
organizácie prenesené niektoré úlohy
štátnych orgánov, napr. kontrola nad dodržiavaním
pracovno-právnych predpisov, kontrola bezpečnosti
a ochrany zdravia pri práci, výkon štátnej
správy v odbore nemocenského poistenia zamestnancov
a pod. zostáva nedotknuté. O tom svedčí
i návrh skupiny poslancov Federálneho zhromaždenia
na vydanie zákona o zabezpečení plurality
odborov, ktorý ste obdržali. Ide o parlamentnú
tlač 328. Úprava je v súlade s čl.
8 ods. 2 Medzinárodného paktu o hospodárskych,
sociálnych a kultúrnych právach, ktorý
stanovuje, že možno uložiť zákonné
obmedzenia pri výkone práv odborových organizácií
pre príslušníkov ozbrojených síl,
alebo polície.
Domnievam sa, že táto problematika je dostatočne
vysvetlená v dôvodovej správe k návrhu
zákona o združovaní občanov, a preto
odporúčam neprihliadnuť k týmto pripomienkam.
Po dnešnom prerokovaní návrhu zákona
o združovaní v ústavnoprávnych výboroch
odporúčam zmenu § 2 ods. 4 v tomto znení:
"Vojaci v činnej službe nemôžu vytvárať
odborové organizácie a združovať sa v
nich. Rozsah oprávnenia odborových organizácií,
združujúcich príslušníkov Zboru
národnej bezpečnosti a Zborov nápravnej výchovy
pri uplatňovaní a ochrane ich sociálnych
záujmov stanoví zvláštny zákon."
Odkaz 3 má správne znieť: § 244 až
250 zákona č. 99/1963 Zb., Občiansky súdny
poriadok, namiesto uvedeného § 50.
V § 11 ods. 2 je treba špecifikovať, u ktorého
súdu je možné podať opravný prostriedok.
Ide o najvyššie súdy republík.
§ 12 ods. 3 písm. a) - odporúčam terminologicky
zjednotiť s dikciou § 1 ods. 3. Ide o doplnenie "politickým
stranám a politickým hnutiam", ako je to v
prvom paragrafe.
Znenie toho istého paragrafu ods. 4 navrhujem po
prerokovaní s predsedom Najvyššieho súdu
ČSSR v ústavnoprávnych výboroch upraviť
takto: "Pri preskúmaní rozhodnutia podľa
§ 11 ods. 2 a § 12 ods. 3 postupuje súd podľa
ustanovení Občianskeho súdneho poriadku o
preskúmaní rozhodnutí iných orgánov.
Opravný prostriedok má odkladný účinok;
ak sú pre to závažné dôvody, môže
súd na dobu do právnej moci svojho rozhodnutia činnosť
združenia pozastaviť. Po túto dobu smie združenie
vykonávať len činnosť, nevyhnutnú
pre plnenie svojich povinností, podľa zákona.
Súd rozhodnutie ministerstva zruší, ak neboli
dané dôvody k rozpusteniu združenia."
Po tejto úprave je odsek 5 nadbytočný a je
treba ho vypustiť, tomu prispôsobiť číslovanie
odsekov a vypustiť odkaz na odsek 5 v súčasnom
odseku 6.
Ďalej odporúčam v § 7 a 10 vypustiť
slovo "socialistická" v názvoch republík
vzhľadom na prijaté názvy Česká
republika a Slovenská republika.
Z ústavnoprávneho hľadiska uvádzam,
že úprava združovania a spolčovania zákonom
Federálneho zhromaždenia je daná článkom
37 ods. 3 ústavného zákona č. 143/1968
Zh., o československej federácii.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, ako spoločný spravodajca výborov
Snemovne národov odporúčam schváliť
predložený návrh zákona s úpravami,
uvedenými v spoločnej správe výborov
Snemovne ľudu a Snemovne národov a v spravodajskej
správe.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Sidó. Slovo
má společný zpravodaj výborů
Sněmovny lidu poslanec ing. Tomáš Hradílek.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
T. Hradílek: Pane předsedající,
paní poslankyně, páni poslanci, vážení
přítomní, dovolte mi, abych se jako společný
zpravodaj výborů Sněmovny lidu připojil
se souhlasem ke zpravodajské zprávě společného
zpravodaje výborů Sněmovny národů
pana poslance Sidó, týkající se vládního
návrhu zákona o sdružování občanů.
Právo sdružovat se, zaručené přijetím
tohoto zákona, se tak stane přirozenou součástí
života našich národů, což je možné
považovat za další krok na cestě k vytvoření
demokratické společnosti.
Náš právní systém se přijetím
zákona o sdružování občanů
opět přiblíží k dosažení
souladu se Všeobecnou deklarací lidských práv
a se závazky, vyplývajícími z přijetí
mezinárodního paktu o občanských a
politických právech a mezinárodního
paktu o hospodářských, sociálních
a kulturních právech.
K otázce odborových organizací tak, jak byla
v těchto dnech nastolena, je možno odkázat
na důvodovou zprávu a na to, co zde bylo před
chvílí panem poslancem Sidó řečeno.
Samostatným problémem je možnost odborového
sdružování příslušníků
SNB a SNV. Osobně jsem také obdržel několik
podnětů z řad těchto příslušníků.
Zúčastnil jsem se posledního jednání
ústavně právních výborů
a domnívám se, že závěry jednání
vyúsťují ve změnu znění
§ 2 odst. 4 přijímaného zákona
tak, jak jste s ním byli seznámeni, pro tuto chvíli
přijatelným způsobem problematiku řeší.
Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny
lidu doporučuji schválit předložený
návrh zákona s úpravami, uvedenými
ve společné zprávě výborů
Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Děkuji
za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Hradílkovi.
Písemně se do rozpravy přihlásil poslanec
Jan Šolc a poslanec Lubomír Fanta. Uděluji
slovo poslanci Šolcovi. Připraví se poslanec
Fanta.
Poslanec SN J. Šolc: Pane předsedo,
pane předsedající, dámy a pánové,
vážení hosté, na programu našeho
26. společného zasedání je tucet zákonů....
Pan prezident za své americké cesty spočítal,
že nás a naše pokračovatele čeká
ještě 600 zákonných iniciativ.
Dovolte, abych využil práva a pohovořil k vám.
Jsem k tomu zavázán výzvou hned dvou okresních
policejních organizací, a to jak liberecké,
tak i jablonecké. Během uplynulého týdne,
včera i dnes přišly do Federálního
shromáždění četné připomínky
a dotazy, urgence. Naše Bezpečnost byla znepokojena.
Mám v rukou několik dálnopisů z Českých
Budějovic, Prievidze, z Brna, Východoslovenského
kraje, kde jsou příslušníci, cituji,
hluboce pobouřeni jednáním ústavně
právních výborů.
V této chvíli si myslím, že v rozpravě,
aby jsme také o tom hovořili na Klubu, polemicky
některé hlasy zaznívaly. Jeden naprosto nekvalifikovaný
(byl mimo rámec našeho Klubu), že totiž
ti, kteří nám zbili na Národní
třídě děti, nemají právno
na odborovou organizaci... V jistém odstupňování
potom odezněl názor kvalifikovanějších,
že není zvykem, aby ozbrojené složky se
formovaly do odborových organizací... Ani to neobstojí.
Sociologie jasně vymezila obsah pojmů v rámci
ozbrojených složek - policie a armáda. Z tohoto
hlediska není k tomu co dodávat. Chci říci
jenom, že v tuto chvíli, kdy naši staří
příslušníci Bezpečnosti, doufejme
zapomínají na temné postavy jako byly Jagoda,
Ježov nebo Karel Vacílek, zatímco mladí
je vůbec neznají, že vítáme jejich
iniciativní cesty k našim sousedům jak do Spolkové
republiky Německa, tak i Rakouska, aby se nově orientovali
nezvyklým směrem. Myslím, že tak, jak
oba zpravodajové vymezili jejich zájem, že
bude formulován v zákoně č. 100 o
služebně právních poměrech příslušníků
SNB, je naprosto pro příslušníky v celé
naší Bezpečnosti přijatelný.
Dámy a pánové, domnívám se,
že Bezpečnost, která se stále více
vlastní zásluhou mění v policii a
je v tom obsaženo to, co je v pojmu profesně imponující,
že stále zatím ještě nemá
naši důvěru. Musíme jim ale popřát
podporu na každém demokratizačním kroku,
který dělá.
Vyzývám vás, abyste při následném
hlasování o tomto návrhu hlasovali nejen
pro jeho plný obsah, ale zvlášť i pro
právo příslušníků naší
policie odbory zakládat a pracovat v nich. Děkuji
vám.
Předsedající první místopředseda
FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Šolcovi.
Slovo má poslanec Lubomír Fanta. Připraví
se poslanec Balgavý.
Poslanec SL L. Fanta: Pane předsedo, pane
předsedající, paní poslankyně,
pánové poslanci, zákon o sdružování
občanů velmi úzce souvisí s právem
shromažďovacím a právem petičním.
Dovolte, prosím, abych spojil tyto tři úzce
spjaté okruhy a svoje vystoupení věnoval
těmto velice důležitým politickým
zákonům.
Jako člen Klubu poslanců Československé
strany socialistické se musím alespoň stručně
zmínit o některých podstatných skutečnostech
souvisejících s projednáváním
těchto politických zákonů.
Naše strana už v září loňského
roku předložila a zveřejnila návrhy
tézí zákonů o právu shromažďovacím
a spolčovacím. Zásady velmi demokratické
a troufám si tvrdit, že ve svém pojetí
šly nad rámec nyní předkládané
právní úpravy. Co se stalo s těmito
návrhy? Byly odmítnuty. Na naše iniciativy
navazovaly intenzívní práce na návrhu
zákona o petičním právu. V této
oblasti jsme byli, tak říkajíc, předstiženi
federální vládou, která však
disponuje přece jenom většími možnostmi
než my.
Při předložení prvních pracovních
návrhů vlády jsme byli zaraženi úvodními
koncepcemi, které nejenom že nekorespondovaly s našimi
návrhy, ale svou nedemokratičností a nepochopením
základních pravidel výkonu lidských
práv vůbec neodpovídaly našim představám
o politickém a veřejném životě.
Předložili jsme tedy vyjádření,
která jasně formulovala absolutní nedostatečnost
atributů demokracie a praktickou nepoužitelnost v
původní podobě těchto předložených
návrhů. Postupem času se naše stanoviska
přibližovala, leč koncens není nadále
úplný.
Nejmenší rozdíly v náhledech a tedy
i nejmenší připomínky máme vůči
návrhu zákona o právu petičním.
V zásadě máme námitky pouze proti
široké zmocňovací formulaci v §
7. Myslíme si, že zákonem by měly být
dány alespoň základní podmínky
pro sjednocení přístupů k přijímání,
projednávání a vyřizování
petic státními orgány tak, aby bylo zaručeno
vyřízení skutečně kvalifikované.
To má svůj význam při zajišťování
právních jistot. Jinak s návrhem zákona
o právu petičním souhlasíme.
Podstatně horší je to však s návrhem
zákona o právu shromažďovacím.
Obsahuje z hlediska výkladu mnoho širokých
ustanovení, kterých lze velmi zneužít
k zákazu shromáždění. V zákoně
je nedostatečně vymezen pojem nesvolaného
shromáždění a tato vlastně nejsou
nijak výrazně znevýhodněna oproti
legálně svolaným shromážděním.
Další závažný nedostatek jsme spatřovali
v absenci ustanovení, které by chránilo nerušený
výkon činnosti zastupitelských, soudních
a případně i jiných orgánů
jakéhokoliv shromáždění v určitém
okruhu od sídel těchto orgánů. Upozorňujeme,
že obdobná právní úprava je zcela
v souladu s mezinárodními právními
dokumenty, je obsažena v právních systémech
všech evropských zemí.
Nově navrhovaný zákaz shromáždění
v okruhu sto metrů od budov zákonodárných
sborů nebo míst, kde tyto sbory zasedají,
považujeme za první krok v této oblasti. Obdobná
situace se opakuje v návrhu zákona, upravujícím
sdružování. Široké pojetí
ustanovení vymezujících neumožnění
založení organizace je překážkou
vzniku subjektů, které by se někdy eventuálně
znelíbily orgánům provádějícím
registraci. Tento zákon by se dal úspěšně
použít při jakékoliv změně
ve státě, a to jakýmkoliv směrem.