Pýtam sa pána ministra Klausa:
1. na konvertibilitu zatiaľ nemáme. Prečo nebola
dosiaľ, ako prechodné operatívne opatrenie,
zavedená povinná výmena valút u návštevníkov
z cudziny?
2. Aká je záruka, že nedôjde k rozpadu
trhu? Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslanci Kovářovi,
slovo má poslanec Matoušek. Připraví
se poslanec Holčík.
Poslanec SL J. Matoušek: Vážené
Federální shromáždění,
vážení a milí hosté, součástí
projednávaného návrhu rozpočtu je
samozřejmě i oblast investic. Vzhledem k tomu, že
dosavadní investiční politika nebyla dostatečně
efektivní, je zřejmé, že restrukturalizace
investic je nejenom potřebná, ale i nanejvýš
nutná. Musíme se však důkladně
zaměřit na to, abychom dřívější
chyby nejen nestupňovali, ale ani neopakovali.
Rád bych se v této souvislosti zmínil o jedné
věci, která zdánlivě není nijak
zvlášť významná, zvláště
v kontextu jiných, mnohem významnějších
problémů a nejistot, která však může
mít ve svých důsledcích značné
dopady politického charakteru.
Nyní už tedy k věci samé. Naše
revoluce je mimo jiné též provázena
informační explozí. A v ní přes
velký podíl televize a rozhlasu, zůstává
stále ještě nejvýznamnějším
nositelem informací tištěné slovo. V
rámci racionalizace investic byly zcela zrušeny investice
do nejproduktivnějších našich papíren
ve Štětí, a to přesto, že papírenský
průmysl je přes svůj význam jedním
z nejzanedbanějších a tudíž volající
po modernizaci. Kde ale vzít na modernizaci prostředky?
Z hlediska podniku co do investora se jeví řešení
pouze v podobě ceny výrobku, protože z důvodů
monopolizace předpokládá, že i tak bude
o něj zájem. Nemusíme mít tak mnoho
fantazie, abychom si dovedli představit, co asi by následovalo.
Zcela nutně by následovalo opětovné
zvýšení cen všech periodik a asi cen všech
ostatních tiskovin. Přitom již nyní
existují lidé, kteří si nákup
více druhů běžného tisku prostě
nemohou dovolit. To se však těžko slučuje
s právem občana dostat se rozumným způsobem
k informacím podle vlastní potřeby a podle
vlastního výběru. Nebo se snad má
právo na informovanost stát výsadou pouze
těch movitějších? Troufám si
tvrdit, že takový postup by byl v přímém
rozporu s procesem demokratizace naší společnosti
ve všech jejích oblastech. Tato problematika nabývá
samozřejmě na aktuálnosti s blížícími
se volbami. Není přece v tomto období žádoucí
dále podvazovat vydávání tiskovin,
novin a časopisů jako nejrozšířenějších
zdrojů informací.
Naše strana, Československá strana socialistická,
které je požadavek demokracie a v ní i maximální
informovanosti široké veřejnosti zcela vlastní,
požaduje vytvoření opravdu promyšleného
investičního systému tak, aby naše hospodářství
vybředlo z letitých problémů, ale
aby zároveň nebyly opomíjeny odůvodněné
zájmy občanů.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslanci Matouškovi.
Slovo má poslanec Holčík, připraví
se poslanec Kučerák.
Poslanec SN J. Holčík: Volebný obvod
100, Topoľčany, nestraník. Vážený
pán predseda, vážený pán predsedajúci,
Federálne zhromaždenie, vážení
hostia. Názor, ktorý prednesiem, reprezentuje názor
skupiny poslancov z výborov pre životné prostredie,
plán a rozpočet, kultúru a výchovu,
poľnohospodárstvo a výživu a z výboru
ústavnoprávneho.
Práve pred mesiacom som z tohto miesta interpeloval premiérov
Čalfu a Čiča, a v ten istý deň
skupina poslancov podala písomnú interpeláciu
v tej istej veci. Obidve žiadali federálnu vládu,
a aj vládu Slovenskej republiky, o uvážený
prístup k otázke vodného diela Gabčíkovo.
Požadovali vyčkať na výsledky práce
dvoch odborných komisí, ustanovených pri
ministerstve lesného a vodného hospodárstva
a drevospracujúceho priemyslu Slovenskej republiky a až
potom pristúpiť k rozhodnutiu. Namiesto odpovede na
tieto interpelácie, stanovené zákonom o rokovacom
poriadku, prišla odpoveď vo forme rozpočtu. V
prehľade o dotáciách zo štátneho
rozpočtu federácie figuruje totiž takmer trištvrte
miliardy korún, presne 723 mil. 800 tisíc korún,
na dokončenie vodného diela Gabčíkovo.
Napriek tomu, že výsledky skúmania obidvoch
odborných komisí preukázali škodlivosť
vodného diela Gabčíkovo z environmentálneho
hľadiska a odporúčali zastaviť práce
na jeho dokončení až do času vykonania
ďalších modelových výskumov a názoru
nezávislých zahraničných expertov.
Obidve vlády zostávajú teda hluché
a slepé na vedecké expertízy a totálne
ignorujú masové protesty desaťtisícov
občanov, ale i hlas poslancov tohto zhromaždenia.
Namiesto racionálneho využitia obnoviteľných
prírodných zdrojov, ktorých hodonta mnohonásobne
prekračuje doteraz prestavanú sumu 16 miliárd
korún, dávajú prednosť krátkodobému
a výlučne technokratickému riešeniu,
zaťaženému rizikom negatívnych následkov.
Že obidve vlády hodlajú porkačovať
v environmentálne škodlivých stavbách,
naplánovaných starým režimom pred 30
rokmi, dokazuje aj v tom istom materiáli uvedená
požiadavka na dotáciu vo výške 54 miliónov
Kčs pre výstavbu vodárenskej nádrže
Turček, ktorá tak isto vyvoláva pochybnosti
odborníkov i verejnosti.
V mene skupiny poslancov, ktorých mám tú
česť zastupovať, žiadam preto zrušiť
dotácie na obidve diela a príslušné
sumy uvoľniť na stavby potrebné pre ochranu životného
prostredia, ako je napríklad Čistiareň odpadových
vôd pre Komárno, výstavba kalového
hospodárstva pre Žilinu - Hričov a technologických
zariadení v Topoľčanoch, Novákoch, Ružomberku
atď. Pre vodné dielo Gabčíkovo uvoľniť
len sumu postačujúcu na zabezpečenie protipovodňovaj
ochrany Dunaja v oblasti Hrušova.
Ak som pred nedávnom z tohto miesta upozorňoval
na potrebu rozvážneho prístupu, tentokrát
už musím vysloviť varovanie na adresu slovenskej
i federálnej vlády. Neopakujte tie isté chyby,
ktorých sa dopustili vaši predchodcovia, prestaňte
forsírovať vulgárne pragmatické prístupy,
skoncujte s bezhlavým drancovaním celonárodného
bohatstva a neprispievejte k ďalšiemu zhoršovaniu
životného prostredia! K stavbe budovy československého
hospodárstva používajte nielen tehly techniky,
ale najmä cement vedeckého pokroku. Majte na zreteli
bližšiu i ďalšiu budúcnosť a uvedomte
si konečne, že nemáte slúžiť
úzkemu kruhu technokratov, ale všetkému ľudu.
Ďakujem za pozornosť.
Předseda a místopředseda FS B. Kučera:
Děkuji poslanci Holčíkovi, slovo má
poslanec Kučerák, připraví se poslanec
Jansta.
Poslanec SN J. Kučerák: Verejnosť proti
násiliu. Vážený pán predseda,
dámy a páni, desiatky rokov nášmu hospodárstvu
chýbala skutočná makroekonomická politika.
Namiesto nej tu bolo jednoduché účtovanie
medzi štátom a podnikmi. To, čo podniky stratili,
to sa im nahradilo, to, čo získali navyše,
to sa im vzalo. Hospodárska činnosť nesmerovala
k peniazom zákazníkov, ale peniaze sa prideľovali
podľa subjektívne určených tzv. centrálnych
priorít.
Zdedili sme ekonomiku, ktorú zjednodušene môžeme
prirovnať k divadlu, v ktorom je síce len 100 sedadiel,
no správa divadla vytlačila 200 lístkov.
V takejto nerovnovážnej situácii sú
možné len tri riešenia: uvoľniť ceny,
aby si len 100 zákazníkov mohlo kúpiť
lístky, obmedziť ďalšie vydávanie
lístkov, alebo pridávať ďalšie sedadlá;
prípadne kombinovať všetky tri spôsoby.
A v takejto situáci má pán Klaus ako minister
financií len jedinú možnosť a aj povinnosť:
radikálne prispôsobovať počet lístkov
počtu sedadiel. Tým nezískava a neuzurpuje
žiadnu moc nad divadlom, ani nad nami, ako ho tu niekto obviňuje,
ale výrazne pomáha, aby v divadle nenastal chaos.
Ale prejdem ku skutočnej ekonomike. Patrí k makroekonomickej
abecede, že akékoľvek znižovanie vládnych
výdavkov vedie k zníženiu agregátneho
dopytu a každé zníženie agregátneho
dopytu má protiinflačný charakter, najmä
v prípade, ak je doplňované prísnou
politikou drahých peňazí. Úspornú
výdavkovú časť štátneho
rozpočtu s kladným saldom považujem preto za
dôkaz, že v našom ekonomickom centre sa vytvára
dôveryhodná makroekonomická politika.
Viacerí ekonómovia, ale aj neekonómovia,
obviňujú rozpočtovú politiku pána
Klausa z toho, že ona nestačí rastu a oživeniu
ekonomiky. Domnievam sa však, že tu ide o nedorozumenie.
Úsporný rozpočet vo svojej výdavkovej
časti rieši len to, čo môže riešiť.
Ako som už povedal, znižuje agregátny dopyt a
tým zmenšuje priestor medzi súčasnými
cenami a cenami rovnovážnymi. Zároveň
vytláča neefektívne a neúčelné
činnosti v podnikoch a tzv. nevýrobných inštitúciách.
V tejto súvislosti však očakávam, že
rozpočtová politika ministerstva financií
bude jasnejšie a radikálnejšie doplňovaná
aktívnou politikou cenovou. Za to však už nie
je zodpovedné ministerstvo financií.
Práve tak by nebolo správne obviňovať
štátny rozpočet z toho, že nie je expanzívny,
že bezprostredne nepodporuje ponuku. Doba keymesiánstva
s neustálym rastom štátnych výdavkov
a vtláčaním takzvaných, alebo pseudosociálnych
prvkov do ekonomiky sa vo svete takmer skončila. Treba
sa skôr orientovať na politiku demonopolizácie,
decentralizácie, podnikania. Skrátka, treba sa orientovať
na reformy, za ktoré zasa už nie je zodpovedné
ministerstvo financií. A sú za to zodpevedné
iné zložky vlády.
Úsporný, reštriktívny rozpočet
nie je síce príjemnou, ale logickou reakciou na
doterajšie problémy v ekonomike. Je to obeť,
ktorú treba priniesť, aby sme ozdravili našu
ekonomiku. Je to zároveň obeť, ktorá
tiež zvýši dôveru zahraničia, usporiadanosť
nášho hospodárstva. Lutujem ako ekonóm,
že sme v tomto smere nedokázali priniesť ešte
väčšiu obeť. Samozrejme, boli by sme všetci
radí, keby výdaje na všetko mohli byť
vyšie, napríklad keby výdaje na vedu mohli
byť také ako v zahraničí. Nezabudnime
však, že čím väčšiu skromnosť
prejavíme teraz, tým skôr sa budeme môcť
dostať na úroveň vyspelých krajín
i vo výdajoch na vedu.
Pokiaľ ide o zrušenie Štátnej komisie pre
vedeckotechnický a investičný rozvoj, vo
výbore pre plán a rozpočet sme toto zrušenie
navrhli z jednoduchého dôvodu. Keď v totalitnej
spoločnosti niečo nefunguje, zriadi sa na to úrad.
A tak vznikla i táto SKVTRI.
Veda a vedecké spoločenstvo má však
schopnosť sebaregulácie a ako také nepotrebuje
mať nad sebou ministerstvo vedy.
Samotný rozvoj techniky v spoločnosti by sa účelnejšie
a efektívnejšie dal vyriešiť skôr
ekonomickými nástrojmi než ministerstvom. Ak
chceme robiť skutočné reformy a o reformách
presvedčiť občanov, tak musíme vážne
pristúpiť i k reformám v centrálnej
sfére riadenia. Verím, že požiadavka nášho
výboru v tomto smere bola len prvým krokom.
Záverom - za väčšinu poslancov VPN - vyjadrujem
súhlas s takouto rozpočtovou politikou a odporúčam
vám, aby ste návrh zákona s doplnkami spravodajcov
prijali. Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslanci Kučerákovi.
Slovo má poslanec Jansta, připraví se poslanec
Tichavský.
Poslanec SL M. Jansta: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
návrh státního rozpočtu je nesporným
posunem v naší rozpočtové politice.
Jde především o jeho snahu snížit
přerozdělovací funkce a protiinflační
zaměření. Ocenění si zaslouží
jeho sociální část, která -
jak vyplývá ze souhrnu státních rozpočtů
- počítá i nadále s vysokým
růstem výdajů na společenskou spotřebu
obyvatelstva na 106,6 %. V rámci této částky
je počítáno s růstem výdajů
na školství ve výši 31,53 mld. Kčs,
což má zajistit nezbytné potřeby na
údržbu a obnovu školských zařízení,
zvýšení výdajů ve vztahu k nárůstu
žáků a studentů, ale i zlepšení
materiálních a finančních podmínek
ve školství v návaznosti na usnesení
vlády ČSSR č. 24/89 k analýze československé
výchovně vzdělávací soustavy.
V této souvislosti mi dovolte zmínit se o jednom
problému, který se týká finančního
zajištění učňovského školství.
Současný stav vypadá tak, že při
desetileté povinné školní docházce
ji mládež ukončuje přibližně
ve 40 % populačního ročníku na gymnáziích
či středních odborných školách
a přibližně 60 % na středních
odborných učilištích. Přitom
výuka na středních školách je
plně hrazena ze státního rozpočtu,
zatímco na učňovských školách
je ze státního rozpočtu hrazena pouze teoretická
a praktická výuka a náklady spojené
s provozem učiliště a internátu hradí
státní či družstevní podniky.
Tyto náklady se pochopitelně promítají
do velkoobchodních cen, které jsou o zmíněné
výdaje vyšší.
Podle mých poznatků začíná
řada podniků uvažovat o zrušení
svých učilišť, neboť jejich náklady
snižují efektivnost podniku a tím i konkurenční
schopnost výrobků. Situace je nadále komplikována
faktem, že právní povinnost starat se o reprodukci
pracovní síly je dosud upravena v zákoně
o státním podniku, ale není zakotvena v návrhu
novelizace zákona o akciových společnostech
či zákona o individuálním podnikání.
Co z toho vyplývá? Reálné nebezpečí,
že při nezájmu podnikatelských subjektů,
respektive nemožnosti donucení právem by byla
u přibližně 60 % mládeže zpochybněna
realizace práva občana na vzdělání.
Tím by byla a priori zavržena rovnost přístupu
občanů ke vzdělání, respektive
získávání odborné kvalifikace.
Proto se obracím na pana ministra Klause s touto otázkou:
Ponese stát v systému tržního hospodářství
plné náklady spojené s kvalifikační
přípravou pracovních sil, či se tato
otázka ponechá na libovůli podnikatelských
subjektů?
Předsedající místopředseda
FS B. Kučera: Děkuji poslanci Janstovi. Slovo
má poslanec Tichavský, připraví se
poslanec Kontra.
Poslanec SL S. Tichavský: Vážený
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění, projednávání
státního rozpočtu federace na rok 1990 má
zcela odlišnou specifiku proti minulým létům.
Projednáváme zde vládní návrh
zákona o státním rozpočtu, který
je návrhem nové vlády. Podle mého
názoru odráží nové tendence vyjádřené
ve vládním prohlášení. Chci ocenit
práci vlády, zejména ministerstva financí,
při sestavování rozpočtu. Mezi lidmi,
ale i mezi některými poslanci jsou zidealizované
představy, co všechno lze udělat v krátkém
časovém období a jaké prostředky
technické, ekonomické i lidské má
vláda k dispozici. Sám jsem už třetí
a samozřejmě poslední období poslancem
parlamentu a chtěl bych využít této
příležitosti k tomu, abych pozitivně
ocenil dynamický a progresívní přístup
vlády.
Ve svém vystoupení bych se chtěl stručně
vyjádřit k příjmové části
státního rozpočtu, k filozofii dotační
politiky a závěrem bych chtěl položit
několik dotazů.
Práce na rozpočtu byla jistě velmi obtížná.
Přesto vidím určitou nevyváženost
přístupu. Precizně je totiž zpracována
a analyzována oblast úsporných opatření,
ale stejnou pozornost je třeba věnovat i příjmové
části, kde je to samozřejmě komplikovanější.
Zde se plně ztotožňuji s názorem ministra
Klause, vyjádřeným na semináři,
že v současné době, kdy ekonomika prochází
řadou nezanedbatelných změn, je oblast příjmová
velkou neznámou. Jsem z výrobní sféry
a na základě poznatků, ale i podkladů
Federálního statistického úřadu
a projednávání jednotlivých kapitol
v našem výboru pro průmysl, dopravu a obchod
tento stav mohu potvrdit. V letošním roce se nadále
zhoršuje situace v dodavatelsko-odběratelských
vztazích. Smluvní zabezpečení je horší
než v uplynulých letech. Není to způsobeno
enormním růstem výroby, ten se pohybuje podle
dostupných informací spíše v nižší
dynamice. Není to dáno jen personálními
změnami a poklesem kázně. I zde se projevují
nové přístupy podniků. V prvé
řadě - a to je přirozené - zabezpečují
podniky především své výsledky.
Odráží se to zejména v tom, že
dávají přednost výhodným vývozům
před dodávkami domácím odběratelům.
Za druhé je pro ně výhodnější
neuzavírat hospodářské smlouvy tam,
kde je odběratelská poptávka zajištěna.
Vyhýbají se tím postihům, placení
penále při nepředpokládaných
poruchách ve výrobním procesu a vytvářejí
si i určitý prostor pro výhodnější
prodej.
Řešení uvedených problémů
je obtížné. Bude však nezbytné
v tomto přechodném období - to je můj
osobní názor - za účelem zabezpečení
příjmové části použít
i některých direktivních nástrojů.
Zde mám na mysli bilancování některých
základních materiálů, zejména
v oblasti hutnické produkce, případně
licence a podobně. Vede mě k tomu i projednávání
kapitoly federálního ministerstva hutnictví,
strojírenství a elektrotechniky, ministerstva s
největším podílem v příjmové
části za hospodářské organizace.
Náměstek ministra nás ubezpečoval,
že úkoly budou zajištěny, ale diskuse
a poznatky poslanců ze závodů ukazují
například na značné problémy
v materiálovém zabezpečení, v množství,
čase a sortimentu. Rovněž předpokládané
úkoly ve vývozu do zemí s konvertibilní
měnou nejsou v tomto případě zajištěny.
Obtížná je situace i na vnitřním
trhu. Nedostatečné uspokojování spotřebitelské
poptávky signalizují zhruba čtyři
pětiny z maloobchodních organizací. Přes
20 % podniků má pro I. pololetí uzavřené
hospodářské smlouvy na dodávky zboží
méně než 70 % plánovaného maloobchodního
obratu. Situaci komplikuje skutečnost, že se jedná
převážně o podniky s kladnou daní
z obratu. Z vlastni zkušenosti však vím, že
předpoklady na začátku roku byly vždy
skeptičtější proti dosahovaným
výsledkům. Avšak základní ekonomické
změny nás nutí s těmito riziky počítat.
Pokud by zde nemělo dojít ke zvratu směrem
k lepšímu, byla by ohrožena ta část
rozpočtu, kde se počítá s příjmy
z daně z obratu. Proto doporučuji, aby vládě
v souvislosti s předloženým návrhem
rozpočtu bylo uloženo dopracovat systém aktivních
opatření k zabezpečení příjmové
části rozpočtu. V této souvislosti
bych chtěl vyjádřit svůj názor
na přechod k tržnímu mechanismu. Myslím,
že je třeba energicky organizovat účinná
ekonomická opatření, že je třeba
ve větší míře přejít
na terapii řízeného šoku. Vycházím
z toho, že čím déle necháme pacienta
nemocného, tím obtížněji, déle
a nákladněji se léčí. V tom,
a pouze v tom, souhlasím plně s poslancem Bakšayem.
Společně musíme zabezpečit, aby při
sociálních dopadech, které nezbytně
budou, byla udržena sociální spravedlnost.
To znamená, aby nejmenší podíl nesli
lidé s nejnižšími příjmy.
Mám na mysli důchodce, rodiny s jedním příjmem
apod.
Hovořím o tom proto, že se hodně mluví
o nezbytnosti dát do pořádku ceny, což
musí být, ale málo nebo velmi obecně
se hovoří o reálných sociálních
opatřeních. Tím se vytváří
pocit sociální nejistoty u některých
skupin obyvatelstva. Proto se domnívám, že
těmito věcmi by se měl podrobněji
zabývat tisk, rozhlas i jiná masmédia. Celá
řada věcí je totiž rozpracována
a informace o nich. by jistě přispěla k většímu
pochopení a porozumění pro práci vlády.
Je správné, že v rozpočtu je zcela samostatně
uvedena položka na rekvalifikace a zaměstnanost. Zde
mám dotaz: Na základě čeho a jakým
způsobem se došlo k její výši a
rovněž by mne zajímalo, do kterých oblastí
konkrétně rekvalifikace bude zaměřena,
s jakou úvahou počítáme, jak to bude
se zaměstnaností nebo nezaměstnaností
koncem roku.
Velmi diskutovaná je otázka dotací. Trend
snižování dotací a omezování
slev a odvodů do státního rozpočtu
je správný. Můžeme v souvislosti s předkládaným
návrhem posuzovat, zda je to málo nebo moc. Chci
jen říci, abychom opatrně posuzovali, abychom
nedošli k tomu, že z přebytkového rozpočtu
uděláme rozpočet inflační,
než skončíme dnešní jednání.
Vycházím z toho, že snižování
dotací - a je to program na několik let, musí
být rychlejší tam, kde kryjí nízkou
efektivnost vycházející především
ze subjektivních nedostatků organizací. Nejde
jen o rušení dotací, musíme si být
vědomi toho, že dotace vždy budou a budou jako
aktivní nástroj těch směrů
rozvoje národního hospodářství,
které jsou účelné z celospolečenských
hledisek a přesahují podnikové možnosti.
Ty je třeba podporovat. Tak se to dělá všude
na světě. Proto podporuji návrh na snížení
dotací tak, jak se o něm uvažuje.