Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Ďalším nepriaznivo pôsobiacim činiteľom v poľnohospodárstve je forma odvádzania dane zo zisku. Niekedy sa stretávame s názormi, že zisk sa má tvoriť len do výšky tzv. normatívnej, aby nebol veľký odvod dane. Pritom abeceda ekonomiky hovorí, že prvoradou úlohou pre podnik je vytváranie čo najväčšieho zisku. Byrokratická forma priznávania príplatkov a prémií k nákupným cenám cestou okresných finančných správ je tiež nesprávna a dosť zložitá forma. Tento systém si oproti predošlému žiada viac administratívnych zásahov a je veľmi žiadúce jeho zjednodušenie. Myslím si, že príplatky a prémie a ostatné nástroje by mali byť zahrnuté do nákupných cien, a nie čerpané rôznymi byrokratickými spôsobmi.

Preto zo spomínaných dôvodov odporúčam vláde, aby čím skôr vytvorila možnosť národným ministerstvám poľnohospodárstva prehodnotiť žiadosti poľnohospodárskych podnikov na preskúmanie správnosti výšky pozemkovej dane v tých oblastiach, v ktorých občania aj poľnohospodárske podniky cítia sa byť ukrivdené. Odporúčam, aby federálna vláda vytvorila podmienky aj pre prehodnotenie zákonného poistenia úrod, ktoré platia od roku 1986, nakoľko vyhláška o komplexnom poistení úrod nepoisťuje úrodu čo do kvality, ale len kvantity, čo je nespravodlivé a poškodzuje pestovateľov, ktorí pestujú malotonážne veľmi potrebné plodiny, ktoré sú zaradené do skupiny obilnín.

Vychádzajúc z týchto myšlienok kladiem otázku ministrovi poľnohospodárstva, že ako mieni Federálne ministerstvo a národné ministerstvá riešiť otázku pozemkovej dane u tých podnikov, ktoré žiadali prehodnotenie jej výšky a jej reálnosti prírodným podmienkam.

Vážení kolegovia, som presvedčený, že opatrenia vlády pri zostavení štátneho rozpočtu na rok 1990 sú premyslené, že sa vychádzalo z reality a ja odporúčam predložený štátny rozpočet schváliť.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Csémimu. Hovoří poslanec Filkus, připraví se poslanec Comba.

Poslanec SL R. Filkus: Som za volebný obvod Zvolen. Mám poznámky dvojakého druhu. Jedna sa týka toho, ako sa učíme parlamentarizmu a druhá vecných otázok štátneho rozpočtu.

Predtým mi však dovoľte povedať niečo o tom, čo som doteraz počul a s čím nesúhlasím.

Za prvé určite nesúhlasím s tým, že tento rozpočet i naďalej má provizórny charakter. Najmä nie preto, že na základe mimoriadneho úsilia ministra financií sa dosiahol jeho prebytok, ktorý už nie je časťou provizórneho, ale reálneho štátneho rozpočtu.

Ďalej nesúhlasím s tým, že v prípade ministerstva financií ide o koncentráciu moci. Prosím vás pekne, nie koncentrácia moci, ale koncentrácia moci financií, tá musí byť podstatne väčšia ako doteraz; ale financií, nie moci. Pravda, to nie je chybou, že nie všetci ľudia majú makroekonomické myslenie, len by bolo dobré, keď ho nemajú, aby boli opatrnejší vo výrazoch.

Teraz k problémom, o ktorých som chcel hovoriť.

Prvá poznámka, ako sa učíme parlamentarizmu, a to na príklade diskusie o štátnom rozpočte. Treba povedať, že po diskusiách, ktoré najmä pričinením ministra Klausa mali mimoriadne vysokú odbornú úroveň, a to nielen na seminároch, ale i na diskusiách v kuloároch a na iných úrovniach, ja som sa jednoznačne presvedčil - a nebolo to také jednoduché, lebo hneď na začiatku som nebol takého istého názoru - že tento štátny rozpočet, ktorý sme dostali na diskusiu, má výslovne protiinflačný charakter. Ale čo ja chcem osobitne zdôrazniť je skutočnosť, že on má taký charakter, že pripravuje postupnými krokmi prostredie pre možnosť využívania trhového mechanizmu. To je tá funkcia, ktorú minister Klaus nazýva transformačnou. Toto som si postupom času aj ja uvedomil a z toho som vychádzal. Pri akceptovaní tohto názoru nielen v teoretickej rovine, ale i v rovine čísiel chcem podčiarknuť, že sme nestáli bokom. O tom, napríklad, hovorí fakt, že sme zaujali napr. netradičné stanovisko k útlmovému programu SKVTIR a k zníženiu jeho rozpočtových výdavkov na rok 1990. Spomínam to preto, lebo som bol jedným z aktérov tejto výuky parlamentarizmu; bol som totiž spravodajcom za kapitolu rozpočtu za SKVTIR. To, že sme zvolili takýto prístup, sme mali svoje argumenty. Nechcem o nich teraz hovoriť, ale keď bude ešte o týchto otázkach diskusia, tak sa ešte prihlásim. Toto je náš názor pre potreby v parlamente, o ktorej sa určite bude ešte diskutovať. Je to jeden krôčik k tomu, čo v parlamentarizme robíme, a ako sa mu učíme.

Teraz k druhej poznámke, týkajúcej sa vecných problémov štátneho rozpočtu. Prístup k odstráneniu deficitu štátneho rozpočtu sa dá uskutočniť tak, že buď ideme výdajovou cestou, teda znižujeme výdavky, alebo premýšľame o tom, ako zvýšiť príjmy. My ideme cestou znižovania výdavkov, to je jasné. Ale čo je veľmi dôležité a čo si každý neuvedomuje, že cieľom odstránenia deficitu nášho štátneho rozpočtu nie je oživenie ekonomiky. Po prvé ide o krátkodobý zámer, po druhé ide o zámer, ktorý nie je totožný s cieľom oživiť ekonomiku, ale niečo iné. Prvým krokom pri odstraňovaní deficitu nášho štátneho rozpočtu je postup, zameraný na zmenšovanie dôchodkových tokov výdajového charakteru - v našom prípade sú to najmä prerozdeľovacie procesy ako dotácie a pod. Ak takýto krok urobíme v trhovej ekonomike, tak si hneď súčasne musíme pomócť aj cenami. Som ďaleko od toho, aby som odporúčal takýto rýchly adekvátny krok trhovej ekonomiky uskutočniť hneď aj v našich podmienkach ekonomiky, o ktorej vie me, že je handicapovaná najmä tým, že tu nie je roky zachovaná kontinuita trhového mechanizmu, napriek tomu si však myslím, že keď všetky zásahy v tomto smere necháme len na ministrovi Klausovi, je to málo. Musíme totiž aj u nás začať s cenami. Čím neskoršie s cenami pohneme, tým horšie pre túto ekonomiku. Pritom mi nejde len o relácie, ale i hladinu. To iste minister Dvořák potvrdí. Myslím, že pánovi ministrovi Klausovi musia pomôcť aj iné rezorty prierezového charakteru, napr. cenový úrad.

V NSR, keď v roku 1989 odporučili odbúrať všetky subvencie, tak trhové subjekty sa začali chovať tak, že sa pripravovali hneď na rast cien. Je jasné, že v našej ekonomike to nie je možné takto jednoducho urobiť. V našich podmienkach bude totiž nevyhnutný diferencovaný zásah, a to najmä podľa

a) aké sú rezervy pri znižovaní nákladov,

b) podľa pripravenosti kompenzačného programu,

c) podľa prípravy programu ako zmeniť štruktúru stravy a pod.

Záverom mi dovoľte vysloviť apel na poslancov Snemovne ľudu, aby tento rozpočet prijali, pretože je to rozpočet, ktorý by mal odstrániť antiinflačné tlaky a pripraviť našu ekonomiku pre trhový mechanizmus.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Filkusovi. Slovo má poslanec Comba, který bude posledním řečníkem před přestávkou.

Poslanec SN J. Comba: Vážené Federálne zhromaždenie, v zmysle § 62 zákona o rokovacom poriadku Federálneho zhromaždenia ČSSR zo dňa 22. 3. 1989 predkladám interpeláciu Predsedníctvu Snemovne národov vo veci vládneho návrhu štátneho rozpočtu na rok 1990 v časti Zníženie neinvestičných dotácií na ťažbu a úpravu rúd. Plné znenie interpelácie predkladám predsedovi Snemovne národov pánovi Stankovi na ďalší postup.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Combovi. Bude postupováno podle příslušných ustanovení jednacího řádu Federálního shromáždění. Interpelace byla podána písemně, bude rozmnožena a bude vyžádána písemná odpověď.

Přerušuji nyní jednání do 13.00 hodin.

(Jednání přerušeno v 11.56 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.01 hodin.)

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Kolegyně a kolegové, budeme pokračovat v přerušeném jednání. V rozpravě vystoupí nyní poslanec Zeman, připraví se poslankyně Stránská.

Poslanec SN M. Zeman: Pane předsedající, vážené Federální shromáždění, přihlásil jsem se do rozpravy jednak s faktickou stručnou připomínkou, jednak s diskusním příspěvkem.

V rámci nastávajícího šetření mi dovolte, abych tyto dvě věci spojil, i když jsou tematicky odlišné.

Ve faktické připomínce bych chtěl pouze reagovat na zmínku pana ministra financí, týkající se procentního zvýšení výdajů na Federální shromáždění. Jak víte, ve zprávě jako v celku se zpravidla operovalo s čísly, majícími řád desítek, někdy i stovek miliard. Pouze v jednom případě tato rozlišovací úroveň náhle klesla o dva řády a byli jsme upozorněni na stoprocentní zvýšení výdajů na Federální shromáždění představující 100 mil. Kčs. Protože naše zasedání sledují televizní diváci, kteří by pouze na základě těchto čísel mohli nabýt dojmu, že parlament usiluje o rozkošnický život, dovolte mi pouze několik doplňujících čísel, aby kontext byl úplný.

Tak za prvé: i při navrhovaném zvýšení výdaje na parlament představují 4 % výdajů na státní správu.

Za druhé: sami bychom měli posoudit, zda došlo pouze k zdvojnásobení intenzity práce parlamentu ve srovnání s předchozím kývacím parlamentem a zda jsou tedy tyto výdaje průměrné.

Za třetí: Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj, kterou shodně navrhujeme zrušit, má i po radikální redukci svého rozpočtu 150 mil. Kčs ročního rozpočtu, tedy o 50 % více než Federální shromáždění.

Konečně za čtvrté: uvědomme si, že řada ministerstev má podstatně vyšší rozpočet než náš parlament. Přitom samozřejmě budeme potřebovat prostředky nikoli pro osobní požitky poslanců, ale proto, aby parlament byl skutečně parlamentem tak, jak je tomu ve všech vyspělých zemích, aby měl mj. i svoji nezávislou informační základnu umožňující objektivní expertízu.

Skončil bych tedy tím, že zřejmě tyto výdaje jsou zdůvodněné a jsou poměrně malé. Směřujeme koneckonců k parlamentní demokracii, nikoli k demokracii jakéhokoli ministerstva.

Rád bych na závěr této faktické připomínky připomněl slova pana prezidenta, který nedávno konstatoval, že vložíme-li do parlamentu milión, vrátí se nám to v miliardách na rozumnějších zákonech. Tolik, pokud jde o faktickou připomínku.

Teď mi dovolte pokračovat k tématu, o němž už mluvilo několik mých kolegů. Chtěl bych předeslat, že budu hlasovat pro předložený návrh rozpočtu ve formulaci, jak ji navrhli zpravodajové.

Upřímně oceňuji velkou a úctyhodnou práci a energii, která byla na sestavení rozpočtu vynaložena. Na druhé straně se připojuji k těm hlasům, které tento rozpočet pokládají spíše za provizorní, aniž bych tím jakkoliv tuto práci na jeho sestavení snižoval, protože se domnívám, že provizornost, nestabilita rozpočtu je objektivně způsobena minimálně třemi faktory.

Za prvé: samozřejmě tím, že po svobodných volbách má jak nová vláda, tak nové Federální shromáždění právo tento zákon případně modifikovat.

Za druhé: jakmile naše podniková sféra začne vstupovat do nových podmínek hospodaření spoluurčovaných i novými vlastnickými vztahy a dalšími předpisy, pak samozřejmě se stává obtížně odhadnutelná zejména příjmová složka rozpočtu, na což je koneckonců v důvodové zprávě k návrhu zákona poukázáno.

Proto bych se soustředil pouze na třetí, poslední faktor nestability, k němuž se dnes často vedou mezi ekonomy vášnivé diskuse, a to je faktor očekávané inflace.

Plně souhlasím s antiinflačním zaměřením, s úsporností, resp. s restriktivností rozpočtu. Na druhé straně se musím ptát, zda představa, že lze téměř nulové nebo značně nízké inflace dosáhnout pouze kombinací rozpočtové a měnové politiky, není představou, která je převzata jako jeden z provozních režimů v normálně fungujících, racionálně se chovajících tržních ekonomikách a zda je implantována jako terapie patologické nenormální tržní ekonomiky, ve které dosud jsme.

Nechci si teď hrát na proroka a předvídat, zda u nás inflace bude nebo nebude, případně jak bude velká. Konstatuji pouze, že tyto předpovědi se liší ekonom od ekonoma - viz například poslední čísla Hospodářských novin - konstatuji, že nejsme první zemí, která přechází k tržní ekonomice, ale třetí, a jak v Polsku, tak v Maďarsku byl zaznamenán významný inflační pohyb, který nemůže být ztotožňován pouze se subjektivními chybami hospodářské politiky a s upadnutím do reformních pastí.

Domnívám se, že bychom měli oddělit antiinflační povahu státního rozpočtu od předpokládaného výsledku. Domnívám se, že inflační pohyb je mj. v naší, a nejen v naší ekonomice spoluovlivňován i skrytým faktorem, který má povahu vnitřního zadlužení naší ekonomiky. To není poetická licence. To je fakt, který se zde zejména v posledních 20 letech střádal. Stručně řečeno: jestliže dům, ve kterém žijeme, opravujeme málo a jestliže některé opravy mají dokonce destruktivní charakter, jestliže nájemné je v podstatě jediným zdrojem financování těchto oprav a jestliže jsme se konečně rozhodli tyto opravy řádně provádět, tak musíme počítat se zvýšeným nájmem.

V tomto smyslu se domnívám, že se případná inflace může promítnout i do některých, zejména výdajových položek rozpočtu, a tak nezaviněně na konkrétní hospodářské politice zvýšit jeho nestabilitu. Mám tím na mysli minimálně tři okruhy problémů.

Za prvé. Trvalou indexaci sociálních příjmů, protože nemůžeme připustit, aby břemeno inflace nesli ti, kdo na něho nemohou reagovat zvýšením pracovního výkonu. Jde tedy jak o důchodce, tak stipendisty, tak o některé kategorie státních zaměstnanců, zejména ve školství a ve zdravotnictví.

Za druhé. Stanovení a státní garance životního minima, protože opět, pod jakýmkoliv ekonomickým cílem nemůžeme připustit, aby značná část lidí klesla pod hranici chudoby.

Za třetí. Jde o rozsáhlé rekvalifikační programy, které rovněž budou muset být hrazeny ze státních prostředků, již proto, že neúspěšné podniky tyto prostředky nebudou mít.

Nechci tedy vést spory o tom, zda inflace je - či není zlo. Od meteorologa rovněž neočekáváme, že má říkat, že vichřice je zlo. Budeme chtít, aby nám řekl, zda vichřice nastane - pokud ano, kdy a v jaké intenzitě. A nebudeme mu příliš vděčni, když bude predikovat, že žádná vichřice nebude a ona nám potom odnese střechu.

Jsem si vědom, že těchto poznámek lze samozřejmě zneužít koneckonců, čeho nelze zneužít? Proto bych rád zdůraznil, že dojde-li u nás k inflaci, domnívám se, že to bude právě důsledek onoho hospodaření v uplynulých čtyřiceti letech, důsledek patologicky nerovnovážné struktury naší ekonomiky. Může se to samozřejmě zneužít pro sociální demagogii. Já sám bych přímo nevěřil upírovi, který lamentuje nad chudokrevností své oběti. A právě proto se domnívám, že dojde-li u nás k inflaci, bude to pozdrav, který dostaneme od bývalé vládnoucí strany. A chtěl bych věřit, že to bude pozdrav poslední.

Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Zemanovi, slovo má poslankyně Stránská, připraví se poslankyně Buráňová.

Poslankyně SL J. Stránská: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně a poslanci, státní rozpočet musí řešit problém ekologie jako jeden z hlavních problémů naší společnosti. Ekologie však není zadarmo, ale peníze také neřeší vše, pokud nejsou efektivně využity.

Uvedu příklad sběru komunálních odpadků. Víme, že stav je katastrofální. Nejsme schopni odpady ani efektivně sbírat, ani likvidovat nebo skládkovat.

V loňském roce byla z iniciativy našeho města Jablonce nad Nisou a podniku LIAZ navázána spolupráce s největší evropskou firmou charakteru našich technických služeb, s firmou EDELHOFF ze Spolkové republiky Německo, která zavedla v roce 1988 do provozu v současné době nejefektivnější systém na sběr a dopravu odpadů, který umožňuje kromě jiného provádět tříděný sběr již u obyvatelstva, a tím vytváří předpoklady i k použití domovních odpadů jako druhotných surovin.

Systém pracuje na bázi uzavřených kontejnerů o objemu 20 m³, které lze ekonomicky přepravovat po silnici i železnici na libovolné vzdálenosti. Zároveň plní funkce skladiště, překladiště i ochranného obalu. Zkrátka jedná se o ucelený systém, který nadchne jak laiky, tak i odborníky. Uskutečnilo se i předvedení systému v ČSSR. V Jablonci nad Nisou se v říjnu loňského roku sešlo reprezentativní shromáždění jak budoucích uživatelů, tak i orgánů, které o této oblasti rozhodují. Ohlas byl jednoznačný. Byl zpracován návrh státního úkolu na zavedení tohoto systému jako jednotného systému pro nakládání s odpady u nás. Proběhla další jednání s firmou EDELHOFF a přímo na půdě České národní rady byla podepsána dohoda o zahájení spolupráce. Zprávy proběhly tiskem a televizí jak u nás, tak v SRN.

Je snaha začít, ale kde vzít peníze?

Jmenovaný systém je velmi efektivní. Předpokládá se, že ušetří zhruba 50 % pracovních sil, více než 50 % pohonných hmot v závislosti na vzdálenosti mezi sběrem a místem likvidace odpadů. Pokud se zakalkulují i náklady na výstavbu překládacích stanic a další techniku na dopravu při větších vzdálenostech, budou nižší i investiční náklady.