Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Odborná ekonomická verejnosť si kladie predovšetkým otázku, prečo vláda v danom prípade nepokračovala cestou, do ktorej aj tak musí vyústiť právna prax, a nepristúpila už v tejto etape k vypracovaniu súhrnnej právnej normy o podnikaní vôbec, kde by metódou od všeobecného ku konkrétnemu kodifikovala všetky princípy zmiešanej ekonomiky a princípy chovania sa rôznych podnikateľských subjektov na trhu, ale postupovala metódou tvorby čiastočných právnych úprav, prostredníctvom ktorých veľmi komplikovane môže zladiť rovnosť podnikateľských foriem. Ak vláda zvolila už uvedený postup tvorby právnych noriem, bolo by účelné pripravované ťažiskové návrhy zákonov z oblasti podnikania prerokovať vo Federálnom zhromaždení súbežne a nie ako nám to bolo oznámené, že sa budú prerokúvať po etapách. Dôvodom k tomu sú najmenej dva faktory: jednak získanie uceleného pohľadu poslancov na všetky formy podnikania a jednak možnosť konfrontácie postavenia jednotlivých právnych subjektov podnikania v našej spoločnosti už v prechode na trhovú ekonomiku.

Ďalšia poznámka sa týka ducha pracovných verzií návrhov zákonov, z ktorých je cítiť určitý závan starého obsahu, prifarbený vôňou revolučných požiadaviek, na čom nemá vinu ani tak časová tieseň ich tvorby, ako skôr časový tieň ich tvorcov a nedostatočný stupeň rozpracovanosti koncepčných zámerov našej ekonomiky.

Ak nechceme sklamať našu podnikateľskú verejnosť v sľuboch, že prvý balík právnych úprav, týkajúcich sa našej ekonomiky vstúpi do platnosti už v druhom štvrťroku, musíme o to viac vyvinúť úsilie na pôde nášho orgánu v záujme ich dopracovania do podoby ich efektívneho pôsobenia v hospodárskej praxi. Právne normy i vo forme zákonov sú len formálnym predpokladom pre splnenie sledovaného cieľa, hoci vytvárajú určitú právnu záruku podnikania. Skutočným predpokladom sú ekonomické podmienky, ktoré budú o to ťažšie, že právne subjekty podnikania sa stanú trhovými podnikateľmi s plným rizikom ich podnikateľskej činnosti. Za rôznych ekonomických podmienok, ktoré dnes existujú medzi štátnymi, družstevnými a novo sa formujúcimi súkromnými, zatiaľ len drobnými podnikateľmi, keď jedni disponujú určitým objemom výrobných prostriedkov a druhí začínajú podnikať na tzv. zelenej lúke, právna rovnosť v podnikaní je v skutočnosti ich nerovnosťou. Preto vláda ako sama zdôraznila už vo vládnom vyhlásení, že chce odbúrať bariéry pre rozširovanie súkromného sektoru v oblasti služieb a výroby spotrebného tovaru a tým očakáva rýchle zlepšenie štruktúry ponuky - hneď po vládnom vyhlásení mala podať pomocnú ruku vznikajúcemu entuziazmu adeptov na súkromné podnikanie, ktorí sa grupujú väčšinou z mladých ľudí a ktorí chcú riskovať i za cenu svojho pohodlia na doterajších pracoviskách, ale i na protest zlej pracovnej morálke chcú tieto pracoviská opustiť.

Víme dobre, že praktické otázky ekonomickej rovnosti podnikania len samotné zákony nevyriešia, a preto vláda musí urýchlene prijat právne normy na riešenie konkrétnej pomoci súkromníkom, aby mohli vôbec začať podnikať. Za pomoci centra sa musia títo dostať zatiaľ medzi odberateľov bilancovaných materiálov, musia mať možnosť nákupu strojov a výrobného zariadenia, prenájmu, ale i kúpy a novej výstavby výrobných objektov, musia sa urobiť cenové úpravy pri získavaní týchto prostriedkov a podobne. No rozhodne nie spôsobom, ako to odporúča vysoký funkcionár ministerstva priemyslu SSR, keď súkromníkov v prideľovaní bilančných materiálov odsunuje v denníku Práca na posledné miesto a odporúča im zásobovať sa odpadovými materiálmi od štátnych podnikov, alebo keď štátne podniky odmietajú súkromníkom predať i dlho nepoužívané a vyradené výrobné zariadenia a tieto radšej odovzdávajú do kovošrotu, vraj v duchu platných predpisov.

Táto žiadúca pomoc zo strany vlády súkromnému podnikaniu má i širšie sociálne rozmery, pretože ním sa bude z veľkej časti riešiť i problém zamestnanosti, ktorý sa čím ďalej, tým viacej stáva stredobodom našej ekonomickej a sociálnej politiky.

Súkromnému podnikaniu nepodali zatiaľ pomocnú ruku ani národné výbory, ktorých doterajšie praktiky zaváňajú skôr duchom byrokracie, ako duchom novo sa vytvárajúcich demokratických premien. Ich laxný postoj k tejto novej forme podnikania bol i jedným z dôvodov zakotvenia inštitúcie živnostenských úradov do návrhu zákona o súkromnom podnikaní. Domnievam sa, že pri zmene organizačnej štruktúry národných výborov a ich zdemokratizovaní funkciu živnostenských úradov môžu zabezpečovať ich vyššie stupne, rovnako ako funkciu berných úradov existujúce finančné správy, čím sa predíde vytváraniu ďalšieho aparátu štátnej správy.

Uvedenými pripomienkami k jednému z okruhov ekonomických problémov uvedených i v správe, prednesenej predsedom federálnej vlády, som chcel poukázať na zložitosť vzťahov, prostredníctvom ktorých formou zmiešanej ekonomiky sa chceme dostať k trhovej ekonomike. Od úspešnosti ich riešenia v záujme ekonomickej vyváženosti, najmä novovznikajúcich foriem podnikania, a to nielen v oblasti súkromného, ale aj spoločenského vlastníctva, bude do veľkej miery závisieť, či tento prechod bude pomalý, váhavý, prechod bez jasnej znalosti, postupnosti nevyhnutných reformných krokov, alebo nadobudne opačné obrátky.

Na záver by som chcel nadviazať na často opakované slová podpredsedu vlády Komárka, že jedným z precedensov nášho úspešného rozvoja je duchovné bohatstvo našich pracujúcich, ktoré v značnom rozsahu a bez nárokov na horibilné investície je skryté aj v entuziazme záujemcov o súkromné podnikanie, o čom ma presvedčuje aj ich súčasná aktivita, ktorej musíme vytvárať primerané právne a ekonomické podmienky. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Kontrovi, slovo má poslankyňa Mikundová, pripraví sa poslanec Janča.

Poslankyně SL O. Mikundová: Vážený pane předsedo, vážení páni poslanci, paní poslankyně, vážení hosté, ve svém příspěvku chci navázat na své vystoupení na společné schůzi sněmoven konané dne 23. ledna t. r. V tomto vystoupení jsem upozornila na diskriminační ustanovení vyhlášky č. 149/1980 Sb., konkrétně na § 58/1, který stanoví, že odsouzeným, kteří jsou v době výkonu trestu odnětí svobody zařazeni k pravidelnému výkonu prací, vzniká účast na důchodovém zabezpečení dnem zařazení na tyto práce, nejdříve však dnem 1. 1. 1953. Toto ustanovení zjevně diskriminuje odsouzené, kteří byli ve výkonu trestu od roku 1948 do roku 1953.

V návaznosti na tento příspěvek jsme obdrželi v klubu poslanců a já osobně několik dopisů. Návrh zákona o důchodové dani jak byl přednesen, sice umožňuje započítávání odpracovaných let u politických vězňů již před rokem 1953, ale nebere v úvahu, že někteří vězňové byli dlouhodobě ve vyšetřovací vazbě, a proto nemohli a nebyli zařazeni do výkonu práce. S ohledem na tuto skutečnost jsem zmocněna jménem Klubu poslanců ČSS doporučit Federálnímu shromáždění, zda nepřichází v úvahu započítávání pracovních roků u politických vězňů ode dne započetí vyšetřovací vazby, pokud nastala po 20. únoru 1948.

Dalším problémem, který v rámci rekonstrukce zákona o důchodové dani vyplynul na povrch, je problém započítávání z doby zaměstnání jako první a druhé pracovní kategorie. Nařízení vlády ČSSR číslo 117/88 Sb., o zařazování zaměstnání do první a druhé pracovní kategorie pro účely důchodového zabezpečení ve svém § 5 odst. 3 písm. c) stanoví, že jako dobu zaměstnání první a druhé pracovní kategorie nelze započítávat zejména dobu výkonu trestu odnětí svobody, a to ani pokud odsouzený vykonával práce, které se jinak zařazují do první a druhé pracovní kategorie.

Jsme toho názoru, že by toto ustanovení mělo být zrušeno, neboť účelem trestu je podle § 23 dosud platného trestního zákona číslo 140/61 Sb., chránit společnost před pachateli trestných činů, zabránit odsouzenému v dalším páchání trestné činnosti a vychovávat jej k tomu, aby vedl řádný život pracujícího člověka a tím působit výchovně i na ostatní členy společnosti. Ke splnění tohoto účelu pak stanoví trestní zákon v § 27 druhy trestů, které může soud za spáchané trestné činy uložit. Z těchto ustanovení však nevyplývá, že by měli být odsouzení po výkonu uloženého trestu dále diskriminováni, a to ani v důchodové oblasti. Jsem toho názoru, že problém, o kterém se v naší společnosti už mnohokráte diskutovalo, a to problém jakéhosi cejchu, který si s sebou odsouzení nosí po zbytek svého života, by neměl být ještě více umocňován i na tomto poli, tedy na poli sociálního zabezpečení.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslankyni Mikundovej. Teraz bude hovoriť poslanec Janča, pripraví sa poslanec Macek.

(Faktická připomínka ze sálu: Domníval jsem se od začátku, že máme diskutovat ke zprávě, která byla přednesena panem premiérem Čalfou, tj. ke zprávě o stavu a vývoji československé federace. Například tento příspěvek pod to přímo nepatřil.) (Poslankyně Mikundová: Ale patřil!)

Předsedající předseda SN J. Stank: Táto problematika je tak široká, že sa veľmi ťažko dá urobiť selekcia toho, čo tam patrí, alebo nepatrí. Slovo má poslanec Janča.

Poslanec SL B. Janča: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, jmenuji se Janča, vystupuji za volební obvod 104 a za Občanské fórum Vyškov. Budu mít jen dvě krátké připomínky.

V prvním případě se jedná o otázky školství, přesněji výchovy dělnické mládeže. I když federální vláda nezahrnuje v součtu svých resortů toto ministerstvo, myslím, že je třeba, aby znala a hlavně pomohla řešit nežádoucí situaci, která je v současné době zejména na úseku učňovského školství. Abyste vy všichni poznali, v jakých podmínkách tyto školy pracují, dovolte mi, abych přečetl malý odstavec z prohlášení pedagogických pracovníků těchto škol: "V mnoha případech jde přímo o otázky bytí a nebytí středních odborných učilišť. Ekonomická podstata učilišť je proti ostatním školským odvětvím, financovaným státem, odlišná. Učiliště je finančně závislé na zřizovateli, provoz praktické výuky financují resorty a státní podniky, teoretická výchova spadá zase pod odbory školství KNV, řízené ministerstvem vnitra a pouze metodicky jsou podřízena ministerstvu školství. V mnoha podnicích jsou tendence učiliště likvidovat a učně nenabírat."

Skupina poslanců OF a VPN, pánové Bakšay, Janča, Musílek a Seman po konzultaci s odborníky navrhují, aby v připravovaném školském zákoně byla zakotvena zásada, že učňovské školství bude řídit ministerstvo školství stejně jako řídí naprostou většinu ostatních druhů škol na území obou republik. Ekonomické zajištění navrhujeme řešit jednak určitou formou školské daně, jak je to běžné v jiných zemích, která by byla jiná pro provozovatele a jiná pro ty, kteří budou absolventy jen využívat, jednak rozšířenou vedlejší hospodářskou činností učňovských škol. Žádáme, aby tyto zásady byly vzaty v úvahu nejen při přípravě školského zákona, ale i při přípravě návrhu novely zákona o státním podniku, případně jiných zákonů o podnikatelské činnosti. Naše poslanecká skupina je ochotna při formulaci těchto otázek v uvedených zákonech spolupracovat.

Moje druhá připomínka se týká té části zprávy, která se zabývala prací prokuratury ČSSR. Při výčtu hlavních zaměření prokuratury v tomto období chyběla zmínka o řešení trestní odpovědnosti osob, které se podílely na povolání vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968.

V této souvislosti mi dovolte interpelaci na generálního prokurátora ČSSR, protože otázky odpovědnosti někdejších politických představitelů KSČ za události, které vyústily v tragický srpen 1968 a následné dvacetiletí totalitního režimu z hlediska právního nebyly dosud vyřešeny. Nevím, jak v této záležitosti byli informováni poslanci Federálního shromáždění, ale jako občan jsem měl zatím možnost seznámit se s uplatněním norem trestního práva v tomto případě jen prostřednictvím tisku. V něm s odvoláním na ČTK bylo prezentováno stanovisko ředitele odboru Generální prokuratury ČSSR, že trestní stíhání je promlčeno, protože promlčecí doba vlastizrady je podle § 67 a) dvacet let. Trestní zákon však stanoví výjimky, kde k promlčení nedochází. Jde o případ tzv. zastavení běhu promlčecí lhůty. Znamená to, že vyvstane-li zákonná překážka bránící trestnímu postihu podle § 67 odst. 2 lhůta neběží. Za takovou překážku je možné považovat poslaneckou imunitu, kterou mají poslanci našich nejvyšších zákonodárných sborů. Jejich ochrana, která zákonnou překážku vytváří, je zakotvena v ústavním zákoně č. 143/1968 Sb., o československé federaci v článku 50 a 116 odst. 1. Ti, kteří se podíleli na násilném ozbrojeném zásahu zvenčí, byli i poslanci a požívali práva imunity. Znamená to, že po dobu platnosti jejich mandátu promlčecí doba neběžela a že tedy zabývat se otázkou jejich trestní odpovědnosti je nejen možné, ale vzhledem k závažnosti i nutné. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Jančovi. Ďalej bude hovoriť poslanec Macek, pripraví sa poslanec Benda.

Poslanec SL J. Macek: Vážené Federální shromáždění, vážené poslankyně, poslanci, vážený pane předsedo, jmenuji se Josef Macek a jsem členem Československé strany lidové. V souvislosti se 42. výročím únorových událostí je nezbytné zaujmout jednoznačné stanovisko k procesům s demokraticky smýšlejícími vlastenci, kteří byli zejména v padesátých letech odsouzeni na základě teroristických ustanovení trestných předpisů, či dokonce na základě zcela vykonstruovaných obvinění. S ohledem na skutečnost, že ze samotných ustanovení trestního zákona nelze vždy určit, zda se jednalo o politickou záležitost či nikoliv, ale i s ohledem na neblahou praxi justiční mašinérie padesátých let, doporučuji jménem Klubu poslanců Československé strany lidové, Křesťansko-demokratické strany a Křesťansko-demokratického hnutí na Slovensku zrušení všech rozsudků z padesátých let automaticky ze zákona. Výslovně by byly ponechány v platnosti jen ty rozsudky, u nichž by komise došla k závěru, že byly uloženy v souladu se skutkovým dějem, a to výhradně za úmyslné trestné činy násilné povahy proti zdraví a životu jednotlivce, případně některé další trestné činy podobné povahy.

Ruku v ruce s tímto zákonem musí být vydán zákon, kterým se rehabilitace promítne do ustanovení zákona o sociálním zabezpečení. V tomto zákoně uváděné tzv. období nesvobody, v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení nazvané jako "účastníci odboje dle zákona 255/1946 Sb., kterým se myslela jen doba okupace hitlerovským nacionálně socialistickým Německem, nechť je vztaženo i na padesátá léta, případně pozdější léta. Toto ustanovení má zásadní význam pro výpočet důchodové částky odsouzených osob. Uvedu konkrétní příklad, ze kterého vyplývá potřeba změny zákona o sociálním zabezpečení. Před veřejností zůstalo ve své době utajeno, že v první polovině 1988 i u příležitosti 40. výročí únorového převratu byly zvýšeny důchody těm, kteří se jakýmkoliv způsobem ve prospěch KSČ v únoru 1948 angažovali a kteří měli v roce 1988 důchody menší než 1700 Kčs. Je možné ponechat stav, kdy zásluhy o podíl na puči jedné strany byly oceňovány z celospolečenských prostředků? A to navíc v situaci, kdy půl roku po tomto ocenění zasloužilých, po novele zákona o sociálním zabezpečení se posílalo důchodcům majícím 1000,- Kčs měsíčně oznámení, že jim byl důchod upraven v minulosti a že na víc nemají nárok. Nejde tedy jen o tučné, veřejností stále kritizované osobní důchody, ale i o nadlepšení, dávané v minulosti jakýmsi kategoriím podle politického klíče jaksi zadními vrátky.

Tam, kde obviněný zemřel ve vazbě a trestní stíhání bylo zastaveno, ať nastoupí rehabilitační řízení. V případech, že některé osoby byly zavražděny, aniž by došlo k trestnímu řízení, musí dojít k výslovné rehabilitaci politické i morální.

Rozsudky vynášené deformovanou justicí se však výčet z 50.-70. let nevyčerpává. Je třeba k nim přičíst nekonečnou řadu projevů útlaku, šikanování, ohrožování dobrého jména a ničení existence našich spoluobčanů. Právě tyto příklady povrchním pohledem, jevící se jako méně drastické, jsou ale zdrcující svým rozsahem a důsledky, ve velké skupině občanů nemohou být rovněž přecházeny mlčením a netýkají se jen těch, kteří žijí v republice, ale i mnoha našich občanů v zahraničí. Nelze např. volat po obnově podnikatelské iniciativy a přitom přehlížet skutečnost, že mnozí bývalí drobní živnostníci dodnes platí nájemné ze svého majetku a je třeba zdůraznit, že z širšího hlediska je nutno odčinit protiprávně účelově odůvodňované odnětí majetku církví, které následovalo po likvidaci řeholí. Jedná se také o majetek spolků a politických stran pořizovaný z prostředků členů dodnes demonstrující nerovné postavení jednotlivých složek veřejného života.