Poslanec SL I. Fišera: Jmenuji se Fišera, Občanské
fórum. Dámy a pánové, jsme sledováni
veřejností a lidé nám volají.
Velmi naléhavě nás žádají,
abychom se jako poslanci nesnažili jednotlivě prezentovat,
ale abychom se snažili vystupovat velmi konkrétně,
velmi stručně, zejména k připravovaným
zákonům, protože lidé od nás
očekávají, že budeme řešit
naši situaci. Žádají nás, abychom
si stanovili limit na naše vystoupení a abychom jednali
velmi konkrétně.
Vidím, že se navrhují tři minuty. Promiňte
mi, ale chtěl bych zakončit veselou myšlenkou.
Můj dědeček mě vždy učíval
verš: "Rozkřikl se Julek, až se národ
ulek. Já ty vaše poslance považuji za psance."
Nesmí se nám to stát. Děkuji. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem za túto pripomienku. Odovzdávam slovo
poslankyni Řehkovej, pripraví sa poslanec Kryll.
Poslankyně SN M. Řehková: Vážený
pane předsedo, vážené Federální
shromáždění, vážení
hosté, ve svém příspěvku se
budu věnovat problematice televize. Zvláště
nyní, před svobodnými volbami, je nutné,
aby se na veřejnosti představovalo co nejvíce
osobností, z nichž si pak voliči podle svého
přesvědčení vyberou ty nejlepší.
K tomu, aby výpovědi jednotlivých kandidátů
sledoval co největší okruh občanů,
má právě televize ty nejlepší
předpoklady. Je však zákonité, že
jednotliví možní budoucí představitelé,
kteří by mohli zasedat do poslaneckých křesel
by měli odpovídat za své kroky veřejně,
že by měli být permanentně kontrolováni
ve své práci, aby se tak voliči dověděli
nejen to, co by chtěl dotyčný na obrazovce
sám říci, ale také, jak reaguje na
kritiku a popřípadě uznává
své chyby, tedy vlastně to, co by říci
nechtěl. Namísto toho se zatím setkáváme
s občasnými vystoupeními představitelů
jednotlivých politických stran, seskupení
a organizací, kteří v převážné
většině na vlastní žádost
přečtou do objektivu kamer předem připravené
projevy a prohlášení.
Co z toho však může běžný
divák poznat? Nemáme dostatečně průbojné
zpravodaje a komentátory, kteří by tyto požadavky
splnili. Nemáme však ani možnost přepnout
na jiný kanál, kde bychom se dověděli
něco jiného. V době monopolu Československé
televize nejde o narušení její nadstranickosti,
vždyť tak, jak je dnes k všem málo kritická,
může být zítra ke všem stejně
přísná a nekompromisní.
Nechceme však nadále sledovat jen učesané
hlasy a nalíčené obličeje, které
se bojí vyslovit nahlas protinázor, ať je to
proti komunistické straně, lidové, samozřejmě
i proti naší socialistické straně.
Jako příklad mohu posloužit vysíláním
televize Německé spolkové republiky, které
má část našich občanů
možnost stále sledovat. Vždyť právě
pracovníci této televize, která je ryze nadstranická,
se doslova štvou za tím, aby získali názory,
stanoviska a postoje k různým společenským
problémům a událostem od všech představitelů
rozhodujících politických sil působících
ve své společnosti. Bohužel, postoj naší
televize je v současné době spíše
opačný a jsou to právě představitelé
rozhodujících politických sil, kteří
prosí o vyjádření svých postojů
před televizními kamerami.
Nezaměňujme tedy nestrannost za nekritičnost.
Při každé zásadní politické
události, jakou byla v minulosti například
amnestie, jednání o stažení sovětských
vojsk nebo návštěva tibetského dalajlámy
v naší zemi, by měl mít podle našich
práv divák posoudit, co si o tom jednotlivé
strany myslí. Z tohoto cyklu názorů, s nimiž
se za delší časový úsek více
či méně ztotožní, si pak do voleb
vybere to jméno, stranu či politické seskupení,
kterým by chtěl být zastupován. Otázek
na tělo, tedy mířících k jádru
věci a také patřičně fundovaných
však dosud slyšíme opravdu málo. Bojí
se snad ti, kteří je v televizi kladou, ukázat,
co si opravdu myslí? Bojí se být politicky
kritizováni za to, že chtějí něco,
co v nedávné minulosti nebývalo v této
zemi zvykem? To však chceme všichni. A chceme také
takovou televizi, která by události nejen popisovala,
ale také nutila ostatní k formulaci vlastních
názorů a stanovisek a nekompromisně a neustále
kontrolovala, jak se lidé, kteří názor
vysloví, tímto názorem také řídí.
Kladu proto otázku panu předsedovi vlády,
zda hodlá učinit v této věci nápravu.
Chtěla bych zároveň zdůraznit, že
konečným cílem naší strany je
prosadit, aby televize byla podřízena Federálnímu
shromáždění. Víme, že nemá
smyslu řešit tuto otázku před volbami,
ale nebudeme zakrývat, že pokud nenastane zásadní
změna v činnosti televize, nevidíme jiné
řešení. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslankyni Řehkové, slovo má
poslanec Kryll, pripraví sa poslanec Kovář.
Poslanec SL J. Kryll: Vážené
Federální shromáždění,
když 19. prosince loňského roku předseda
vlády pan Čalfa přednesl programové
prohlášení federální vlády,
měl jsem možnost jménem Klubu komunistických
poslanců vyjádřit podporu základním
myšlenkám jeho obsahu. Sdělil jsem, že
tak, jak se naše strana podílela na vzniku této
vlády národního porozumění,
tak ji chce podporovat při její práci směřující
k všestrannému rozvoji ČSSR. Sdělil
jsem rovněž, že poslanci, členové
KSČ, budou zejména pečlivě střežit
a prosazovat v celém životě naší
společnosti silnou sociální politiku, která
bude bránit zájmy rodiny s dětmi, mládež,
důchodce a další sociálně slabší
skupiny obyvatelstva.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, dovolte mi proto, abych se pozastavil nad problémem,
který vidíme jako jeden z nejaktuálnějších.
V programovém prohlášení vlády
z 19. prosince bylo uvedeno, že vláda bude důsledně
sledovat cíl udržet životní úroveň,
usilovat o plnou a efektivní zaměstnanost, rozvíjet
sociální záruky, vytvoří účinný
systém rekvalifikace k urychlení strukturálních
změn a bude podporovat vytváření nových
pracovních příležitostí. Chci
říci, že tyto zásady naše strana
plně podporuje, což vyjadřuje i akční
program KSČ, přijatý na jejím mimořádném
sjezdu.
Naplnění těchto programových zásad
vlády však vyžaduje propracovat komplexní
program konkrétních akčních kroků
hospodářské politiky, který v současné
době chybí. Z toho důvodu je zřejmé,
že veškeré úvahy i praktické činy
realizace nezbytné ekonomické reformy je potřebné
opírat o hluboké analýzy nejen ekonomické
situace v národním hospodářství,
ale je nutné přihlížet k celkové
politicko-ekonomické atmosféře naší
společnosti i k dlouhodobě působícím
principům sociálních a životních
jistot, které u nás existují.
Proto za jeden z předpokladů dalšího
rozvoje považujeme efektivní využití pracovních
sil. Považujeme politiku zaměstnanosti za mimořádně
důležitou. Právo na práci bylo a je
zakotveno v Ústavě ČSSR a myslím si,
že by mělo být obsaženo i v ústavě
příští. Proto je nezbytné, aby
politika zaměstnanosti byla orientována jednak na
zabezpečení plné zaměstnanosti, ale
současně na maximálním využití
tvůrčích sil a schopností pracovníků.
V aktivizaci jejich schopností a znalostí spatřujeme
v zásadě jediný relativně neomezený
zdroj budoucího hospodářského rozvoje.
Vycházíme z toho, že struktura pracovníků
v jednotlivých sektorech, odvětvích a oborech
bude přizpůsobována objektivně nutným
změnám ve struktuře výroby. Jde o
mimořádně závažný úkol.
Operace s tím spojené se budou týkat ohromného
množství lidí. Není důvodu nevěřit
souhrnné prognóze sociálně ekonomického
rozvoje Československa do roku 2010, zpracované
Prognostickým ústavem ČSAV, kde je předpokládáno,
že by mělo dojít k redukci zaměstnanosti
v průmyslu, stavebnictví a zemědělství
asi o 1,5 mil. osob a naopak k výraznému nárůstu
zaměstnanosti v terciární sféře.
Z těchto důvodů předpokládáme,
že vláda urychleně připraví programy
rozvoje systémů sociálních jistot
pro pracovníky, u kterých bude nezbytná rekvalifikace
a příprava na nový druh zaměstnání.
Myslíme si, že závažných problémů
je zde více. Dosud chybí propracování
strukturálních změn v národním
hospodářství, což znemožňuje
určit konkrétní počty pracovníků,
kterých se změny budou týkat. Stále
více se objevují zmatečné názory,
čí vlastně povinností je provádět
rekvalifikace - podniků, centra či koho? Zvládnutí
strukturálních změn tak, aby nedošlo
k otřesům ekonomiky vyžaduje rovněž
vytvořit novou koncepci dlouhodobé politiky zaměstnanosti.
Především je třeba v zájmu státu
vytvořit systém rekvalifikace pro uplatnění
pracovníků v rozvojových oblastech a oborech,
protože čím rychleji budou potřebné
strukturální změny probíhat, tím
větší bude počet lidí nacházejících
se mimo pracovní proces. Proto si myslíme, že
volání po urychleném a propracovaném
systému sociálního zabezpečení
uvolňovaných pracovníků vůbec
není samoúčelnou záležitostí.
Možná by to chtělo uvést příklad.
Na konci roku 1989 pracovalo v národním hospodářství
7,9 mil. pracovníků, z toho 46 % žen. V letech
1990-1995 se počítá s přirozeným
přírůstkem pracovních sil zhruba v
počtu 360 tis. osob. Včera jsme se dozvěděli
o dalším neplánovaném stotisícovém
přírůstku pracovních sil.
V souvislosti s přechodem na tržní mechanismus,
který se projeví i trhem pracovních sil,
lze předpokládat, že převážná
část nových pracovních sil bude mít
problémy s umísťováním a uplatněním.
Vezmeme-li v úvahu, že vedle tohoto přírůstku
na trhu pracovních sil bude nutné v důsledku
strukturálních změn rekvalifikovat nebo nově
zařadit dalších několik set tisíc
pracovních sil, je zcela reálný předpoklad
vzniku nezaměstnanosti u nás.
Vážené Federální shromáždění,
zcela mimořádně závažným
problémem je a ještě více bude možnost
uplatnění absolventů učňovských
oborů a dělnické mládeže všeobecně.
Nesmíme zapomínat, že naší mládeží
nejsou jen studenti a žáci škol, je to i dělnická
mládež, které musíme připravit
rovnoprávný start do života a kvalifikovanou
přípravu na život. Bude povinností vlády
se postarat o to, aby dělnická mládež
nebyla mezi prvními, kteří v naší
vlasti poznají strasti existenčních a sociálních
nejistot. Stejně vážné obavy je možné
uplatnit i ve vztahu k zaměstnávání
invalidních a zdravotně postižených
občanů.
Cesty k řešení plné efektivní
zaměstnanosti hledají všechny vyspělé
země, přičemž je nutné popravdě
říci, že přestože hospodaří
a vyrábí na základě tržní
ekonomiky, tíží je břemeno nezaměstnanosti
dosti citelně. Na všechny otázky, které
s tímto souvisejí, je nutné se důkladně
připravit a vhodnými, promyšlenými opatřeními
potom předcházet případným
rizikům.
Z toho, co jsem všechno řekl, vyplývá
závěr, že doporučujeme urychlit činnost
při dopracování právních předpisů
o usměrňování pracovních sil
a o úkolech národních výborů
a občanů na tomto úseku. Včetně
poradenské a zprostředkovatelské činnosti.
Dále právních předpisů o soustavném
celoživotním vzdělávání
a dalších souvisejících normách,
které vytvoří právní základ
efektivní zaměstnanosti.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, nemohu hovořit o všech problémech,
které před námi stojí při realizaci
programového prohlášení vlády.
Vážné obavy, které jsem tlumočil
v oblasti pohybu a umísťování pracovních
sil stále více zaměstnávají
mysl našich pracujících. Proto jsme přesvědčeni,
že vláda ČSSR bude věnovat těmto
úkolům, které vyhlásila 19. 12. 1989,
a které jsem v úvodu připomněl, plnou
a mimořádnou pozornost.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Kryllovi. Slovo má poslanec Kovář.
Pripraví sa poslanec Pospíšil. Hlási
sa poslanec Konečný.
Poslanec SL J. Konečný: Mám faktickou
poznámku, zda by se nemělo respektovat, aby řečník
hovořil nanejvýš tři až čtyři
minuty.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Prosím vás, musím sa ešte raz vrátiť
k obmedzeniu. Podľa rokovacieho poriadku podľa §
12 odsek 3 sa môžeme uzniesť na rečníckom
čase. Tento však nesmie byť kratší
ako 15 minút. Prosil by som a žiadam vás, aby
sme rešpektovali v podstate jeden druhého, atmosféru
v tejto sále. Je tu požiadavka, aby vystúpenia
neboli dlhšie ako 3 minúty. Ale uzniesť sa na
tom nemôžeme, lebo by sme porušili zákon
o rokovacom poriadku.
Poslanec SN M. Kovář: Verejnosť
proti násiliu, volebný obvod číslo
99 - Partizánske. Pochádzam z východnej Moravy,
žijem v Trnave, bezpartajný, veriaci kresťan,
podpredseda Výboru pre poľnohospodárstvo a
výživu Snemovne národov, politik proti svojej
vôli. Budem hovoriť o poľnohospodárskej
politike.
Vážený pán predseda Federálneho
zhromaždenia, vážený pán predsedajúci,
vážení poslanci a poslankyne, vážení
hostia, dámy a páni, poľnohospodárstvo,
strategicky dôležité odvetvie národného
hospodárstva, ktoré stopercentne ovládajú
predstavitelia bývalého monopolu vládnúcej
strany, naďalej zotrváva na gigantomanických
východiskách pri výrobe potravín.
Extenzívna a neekonomická výroba nekvalitných
potravín na sklad, kde skladišťom je naše
telo, rozhodujúcim spôsobom ovplyvňuje zdravotný
stav všetkých nás, ak pripustíme notoricky
známu skutočnosť, že zdravie je ovplyvňované
výživou z 60 % a napr. lekármi iba z 20 %.
Gigantomanické koncepcie výroby potravinových
surovín spôsobujú, okrem iných problémov,
stratu až 70 % pôvodných rastlinných
bielkovín, až 99 % stratu sacharidov, až 85 %
stratu energie.
Dôsledkom tejto koncepcie je diabolský kruh: nemocná
pôda, nemocné rastliny, nemocné zvieratá
a chorý človek, potenciálny zdroj potenciálneho
blahobytu tejto krajiny. Dôsledkom sú nenahraditeľné
ekonomické straty. Dôsledkom je život na účet
našich vnukov. Toto všetko je neetické a tiež
veľmi drahé. Úspora by mohla byť 36 miliárd
korún bez nárokov na investície. Pýtam
sa - zaslúžia si statoční roľníci,
obhospodarujúci 55 % našej krajiny, vidieka, na ktorom
má mnoho z nás svoje korene, zaslúžia
si títo ľudia takéto vedenie, takéto
štruktúry?
Je nutné pristúpiť k okamžitému
riešeniu, je potrebné obyvateľstvo jednoznačne
informovať o skutočnosti a prikročiť k
opatreniam prevažne úsporným, cieľom ktorých
je výroba čistých potravín. Treba
podporovať všetky iniciatívy presadzujúce
správnu výživu, skromnosť a komplexný
ekologický prístup k životu s cieľom znovuzískania
najdôležitejšej devízy pracujúceho
človeka - zdravia.
Pán doktor Čalfa včera povedal, že o
zdravie nášho ľudu sa musíme postarať
predovšetkým prevenciou. (Na strane 44 dokumentu.)
Pýtam sa najvyššieho predstaviteľa vlády
našej krajiny pána Čalfu, ako si vláda
Československej socialistickej republiky predstavuje riešenie
problému výživy vo vzťahu k zdraviu svojho
zo 70-80 % chorého obyvateľstva? Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Kovářovi. Slovo má
poslanec Pospíšil. Pripraví se poslankyňa
Fuková.
Poslanec SL J. Pospíšil: Páni předsedové,
dámy a pánové, jsem poslanec za Občanské
fórum České Budějovice. Ve zprávě
premiér hovořil o mnoha oblastech našeho života.
Pochvaly pro nedostatek času vynechám. Ve zprávě
však chyběla jasná slova k obranné doktríně.
Až tu budeme znát, teprve potom budeme moci posoudit,
zda změny v armádě, o kterých hovořil,
jsou změny dobré a účinné.
Dosavadní změny připomínají
spíše řešení tematická než
skutečná Přejmenování složek
armády z politických na kulturní skutečnými
změnami nejsou. Podobné problémy vidím
u bezpečnosti. Úplně mi chyběla koncepce
vojsk ministerstva vnitra.
Náš okres hraničí s Rakouskem. Dotazem
u velitele českobudějovické brigády
20. 2. jsem se dozvěděl, že do 31. 1. pohraničníci
splnili rozkaz ministerstva vnitra (tuším že
č. 20) a odstranili ženijně technické
zabezpečení státní hranice v úzce
vymezeném území u hraničních
přechodů. Od té doby v této věci
pohraničníci žádné další
rozkazy nemají a odstraňování drátů
proto nepokračuje.