Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Poslanec SL I. Fišera: Jmenuji se Fišera, Občanské fórum. Dámy a pánové, jsme sledováni veřejností a lidé nám volají. Velmi naléhavě nás žádají, abychom se jako poslanci nesnažili jednotlivě prezentovat, ale abychom se snažili vystupovat velmi konkrétně, velmi stručně, zejména k připravovaným zákonům, protože lidé od nás očekávají, že budeme řešit naši situaci. Žádají nás, abychom si stanovili limit na naše vystoupení a abychom jednali velmi konkrétně.

Vidím, že se navrhují tři minuty. Promiňte mi, ale chtěl bych zakončit veselou myšlenkou. Můj dědeček mě vždy učíval verš: "Rozkřikl se Julek, až se národ ulek. Já ty vaše poslance považuji za psance." Nesmí se nám to stát. Děkuji. (Potlesk.)

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem za túto pripomienku. Odovzdávam slovo poslankyni Řehkovej, pripraví sa poslanec Kryll.

Poslankyně SN M. Řehková: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, ve svém příspěvku se budu věnovat problematice televize. Zvláště nyní, před svobodnými volbami, je nutné, aby se na veřejnosti představovalo co nejvíce osobností, z nichž si pak voliči podle svého přesvědčení vyberou ty nejlepší. K tomu, aby výpovědi jednotlivých kandidátů sledoval co největší okruh občanů, má právě televize ty nejlepší předpoklady. Je však zákonité, že jednotliví možní budoucí představitelé, kteří by mohli zasedat do poslaneckých křesel by měli odpovídat za své kroky veřejně, že by měli být permanentně kontrolováni ve své práci, aby se tak voliči dověděli nejen to, co by chtěl dotyčný na obrazovce sám říci, ale také, jak reaguje na kritiku a popřípadě uznává své chyby, tedy vlastně to, co by říci nechtěl. Namísto toho se zatím setkáváme s občasnými vystoupeními představitelů jednotlivých politických stran, seskupení a organizací, kteří v převážné většině na vlastní žádost přečtou do objektivu kamer předem připravené projevy a prohlášení.

Co z toho však může běžný divák poznat? Nemáme dostatečně průbojné zpravodaje a komentátory, kteří by tyto požadavky splnili. Nemáme však ani možnost přepnout na jiný kanál, kde bychom se dověděli něco jiného. V době monopolu Československé televize nejde o narušení její nadstranickosti, vždyť tak, jak je dnes k všem málo kritická, může být zítra ke všem stejně přísná a nekompromisní.

Nechceme však nadále sledovat jen učesané hlasy a nalíčené obličeje, které se bojí vyslovit nahlas protinázor, ať je to proti komunistické straně, lidové, samozřejmě i proti naší socialistické straně.

Jako příklad mohu posloužit vysíláním televize Německé spolkové republiky, které má část našich občanů možnost stále sledovat. Vždyť právě pracovníci této televize, která je ryze nadstranická, se doslova štvou za tím, aby získali názory, stanoviska a postoje k různým společenským problémům a událostem od všech představitelů rozhodujících politických sil působících ve své společnosti. Bohužel, postoj naší televize je v současné době spíše opačný a jsou to právě představitelé rozhodujících politických sil, kteří prosí o vyjádření svých postojů před televizními kamerami.

Nezaměňujme tedy nestrannost za nekritičnost. Při každé zásadní politické události, jakou byla v minulosti například amnestie, jednání o stažení sovětských vojsk nebo návštěva tibetského dalajlámy v naší zemi, by měl mít podle našich práv divák posoudit, co si o tom jednotlivé strany myslí. Z tohoto cyklu názorů, s nimiž se za delší časový úsek více či méně ztotožní, si pak do voleb vybere to jméno, stranu či politické seskupení, kterým by chtěl být zastupován. Otázek na tělo, tedy mířících k jádru věci a také patřičně fundovaných však dosud slyšíme opravdu málo. Bojí se snad ti, kteří je v televizi kladou, ukázat, co si opravdu myslí? Bojí se být politicky kritizováni za to, že chtějí něco, co v nedávné minulosti nebývalo v této zemi zvykem? To však chceme všichni. A chceme také takovou televizi, která by události nejen popisovala, ale také nutila ostatní k formulaci vlastních názorů a stanovisek a nekompromisně a neustále kontrolovala, jak se lidé, kteří názor vysloví, tímto názorem také řídí.

Kladu proto otázku panu předsedovi vlády, zda hodlá učinit v této věci nápravu. Chtěla bych zároveň zdůraznit, že konečným cílem naší strany je prosadit, aby televize byla podřízena Federálnímu shromáždění. Víme, že nemá smyslu řešit tuto otázku před volbami, ale nebudeme zakrývat, že pokud nenastane zásadní změna v činnosti televize, nevidíme jiné řešení. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslankyni Řehkové, slovo má poslanec Kryll, pripraví sa poslanec Kovář.

Poslanec SL J. Kryll: Vážené Federální shromáždění, když 19. prosince loňského roku předseda vlády pan Čalfa přednesl programové prohlášení federální vlády, měl jsem možnost jménem Klubu komunistických poslanců vyjádřit podporu základním myšlenkám jeho obsahu. Sdělil jsem, že tak, jak se naše strana podílela na vzniku této vlády národního porozumění, tak ji chce podporovat při její práci směřující k všestrannému rozvoji ČSSR. Sdělil jsem rovněž, že poslanci, členové KSČ, budou zejména pečlivě střežit a prosazovat v celém životě naší společnosti silnou sociální politiku, která bude bránit zájmy rodiny s dětmi, mládež, důchodce a další sociálně slabší skupiny obyvatelstva.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi proto, abych se pozastavil nad problémem, který vidíme jako jeden z nejaktuálnějších.

V programovém prohlášení vlády z 19. prosince bylo uvedeno, že vláda bude důsledně sledovat cíl udržet životní úroveň, usilovat o plnou a efektivní zaměstnanost, rozvíjet sociální záruky, vytvoří účinný systém rekvalifikace k urychlení strukturálních změn a bude podporovat vytváření nových pracovních příležitostí. Chci říci, že tyto zásady naše strana plně podporuje, což vyjadřuje i akční program KSČ, přijatý na jejím mimořádném sjezdu.

Naplnění těchto programových zásad vlády však vyžaduje propracovat komplexní program konkrétních akčních kroků hospodářské politiky, který v současné době chybí. Z toho důvodu je zřejmé, že veškeré úvahy i praktické činy realizace nezbytné ekonomické reformy je potřebné opírat o hluboké analýzy nejen ekonomické situace v národním hospodářství, ale je nutné přihlížet k celkové politicko-ekonomické atmosféře naší společnosti i k dlouhodobě působícím principům sociálních a životních jistot, které u nás existují.

Proto za jeden z předpokladů dalšího rozvoje považujeme efektivní využití pracovních sil. Považujeme politiku zaměstnanosti za mimořádně důležitou. Právo na práci bylo a je zakotveno v Ústavě ČSSR a myslím si, že by mělo být obsaženo i v ústavě příští. Proto je nezbytné, aby politika zaměstnanosti byla orientována jednak na zabezpečení plné zaměstnanosti, ale současně na maximálním využití tvůrčích sil a schopností pracovníků. V aktivizaci jejich schopností a znalostí spatřujeme v zásadě jediný relativně neomezený zdroj budoucího hospodářského rozvoje. Vycházíme z toho, že struktura pracovníků v jednotlivých sektorech, odvětvích a oborech bude přizpůsobována objektivně nutným změnám ve struktuře výroby. Jde o mimořádně závažný úkol. Operace s tím spojené se budou týkat ohromného množství lidí. Není důvodu nevěřit souhrnné prognóze sociálně ekonomického rozvoje Československa do roku 2010, zpracované Prognostickým ústavem ČSAV, kde je předpokládáno, že by mělo dojít k redukci zaměstnanosti v průmyslu, stavebnictví a zemědělství asi o 1,5 mil. osob a naopak k výraznému nárůstu zaměstnanosti v terciární sféře. Z těchto důvodů předpokládáme, že vláda urychleně připraví programy rozvoje systémů sociálních jistot pro pracovníky, u kterých bude nezbytná rekvalifikace a příprava na nový druh zaměstnání.

Myslíme si, že závažných problémů je zde více. Dosud chybí propracování strukturálních změn v národním hospodářství, což znemožňuje určit konkrétní počty pracovníků, kterých se změny budou týkat. Stále více se objevují zmatečné názory, čí vlastně povinností je provádět rekvalifikace - podniků, centra či koho? Zvládnutí strukturálních změn tak, aby nedošlo k otřesům ekonomiky vyžaduje rovněž vytvořit novou koncepci dlouhodobé politiky zaměstnanosti. Především je třeba v zájmu státu vytvořit systém rekvalifikace pro uplatnění pracovníků v rozvojových oblastech a oborech, protože čím rychleji budou potřebné strukturální změny probíhat, tím větší bude počet lidí nacházejících se mimo pracovní proces. Proto si myslíme, že volání po urychleném a propracovaném systému sociálního zabezpečení uvolňovaných pracovníků vůbec není samoúčelnou záležitostí. Možná by to chtělo uvést příklad. Na konci roku 1989 pracovalo v národním hospodářství 7,9 mil. pracovníků, z toho 46 % žen. V letech 1990-1995 se počítá s přirozeným přírůstkem pracovních sil zhruba v počtu 360 tis. osob. Včera jsme se dozvěděli o dalším neplánovaném stotisícovém přírůstku pracovních sil.

V souvislosti s přechodem na tržní mechanismus, který se projeví i trhem pracovních sil, lze předpokládat, že převážná část nových pracovních sil bude mít problémy s umísťováním a uplatněním. Vezmeme-li v úvahu, že vedle tohoto přírůstku na trhu pracovních sil bude nutné v důsledku strukturálních změn rekvalifikovat nebo nově zařadit dalších několik set tisíc pracovních sil, je zcela reálný předpoklad vzniku nezaměstnanosti u nás.

Vážené Federální shromáždění, zcela mimořádně závažným problémem je a ještě více bude možnost uplatnění absolventů učňovských oborů a dělnické mládeže všeobecně. Nesmíme zapomínat, že naší mládeží nejsou jen studenti a žáci škol, je to i dělnická mládež, které musíme připravit rovnoprávný start do života a kvalifikovanou přípravu na život. Bude povinností vlády se postarat o to, aby dělnická mládež nebyla mezi prvními, kteří v naší vlasti poznají strasti existenčních a sociálních nejistot. Stejně vážné obavy je možné uplatnit i ve vztahu k zaměstnávání invalidních a zdravotně postižených občanů.

Cesty k řešení plné efektivní zaměstnanosti hledají všechny vyspělé země, přičemž je nutné popravdě říci, že přestože hospodaří a vyrábí na základě tržní ekonomiky, tíží je břemeno nezaměstnanosti dosti citelně. Na všechny otázky, které s tímto souvisejí, je nutné se důkladně připravit a vhodnými, promyšlenými opatřeními potom předcházet případným rizikům.

Z toho, co jsem všechno řekl, vyplývá závěr, že doporučujeme urychlit činnost při dopracování právních předpisů o usměrňování pracovních sil a o úkolech národních výborů a občanů na tomto úseku. Včetně poradenské a zprostředkovatelské činnosti. Dále právních předpisů o soustavném celoživotním vzdělávání a dalších souvisejících normách, které vytvoří právní základ efektivní zaměstnanosti.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, nemohu hovořit o všech problémech, které před námi stojí při realizaci programového prohlášení vlády. Vážné obavy, které jsem tlumočil v oblasti pohybu a umísťování pracovních sil stále více zaměstnávají mysl našich pracujících. Proto jsme přesvědčeni, že vláda ČSSR bude věnovat těmto úkolům, které vyhlásila 19. 12. 1989, a které jsem v úvodu připomněl, plnou a mimořádnou pozornost.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Kryllovi. Slovo má poslanec Kovář. Pripraví sa poslanec Pospíšil. Hlási sa poslanec Konečný.

Poslanec SL J. Konečný: Mám faktickou poznámku, zda by se nemělo respektovat, aby řečník hovořil nanejvýš tři až čtyři minuty.

Předsedající předseda SN J. Stank: Prosím vás, musím sa ešte raz vrátiť k obmedzeniu. Podľa rokovacieho poriadku podľa § 12 odsek 3 sa môžeme uzniesť na rečníckom čase. Tento však nesmie byť kratší ako 15 minút. Prosil by som a žiadam vás, aby sme rešpektovali v podstate jeden druhého, atmosféru v tejto sále. Je tu požiadavka, aby vystúpenia neboli dlhšie ako 3 minúty. Ale uzniesť sa na tom nemôžeme, lebo by sme porušili zákon o rokovacom poriadku.

Poslanec SN M. Kovář: Verejnosť proti násiliu, volebný obvod číslo 99 - Partizánske. Pochádzam z východnej Moravy, žijem v Trnave, bezpartajný, veriaci kresťan, podpredseda Výboru pre poľnohospodárstvo a výživu Snemovne národov, politik proti svojej vôli. Budem hovoriť o poľnohospodárskej politike.

Vážený pán predseda Federálneho zhromaždenia, vážený pán predsedajúci, vážení poslanci a poslankyne, vážení hostia, dámy a páni, poľnohospodárstvo, strategicky dôležité odvetvie národného hospodárstva, ktoré stopercentne ovládajú predstavitelia bývalého monopolu vládnúcej strany, naďalej zotrváva na gigantomanických východiskách pri výrobe potravín. Extenzívna a neekonomická výroba nekvalitných potravín na sklad, kde skladišťom je naše telo, rozhodujúcim spôsobom ovplyvňuje zdravotný stav všetkých nás, ak pripustíme notoricky známu skutočnosť, že zdravie je ovplyvňované výživou z 60 % a napr. lekármi iba z 20 %. Gigantomanické koncepcie výroby potravinových surovín spôsobujú, okrem iných problémov, stratu až 70 % pôvodných rastlinných bielkovín, až 99 % stratu sacharidov, až 85 % stratu energie.

Dôsledkom tejto koncepcie je diabolský kruh: nemocná pôda, nemocné rastliny, nemocné zvieratá a chorý človek, potenciálny zdroj potenciálneho blahobytu tejto krajiny. Dôsledkom sú nenahraditeľné ekonomické straty. Dôsledkom je život na účet našich vnukov. Toto všetko je neetické a tiež veľmi drahé. Úspora by mohla byť 36 miliárd korún bez nárokov na investície. Pýtam sa - zaslúžia si statoční roľníci, obhospodarujúci 55 % našej krajiny, vidieka, na ktorom má mnoho z nás svoje korene, zaslúžia si títo ľudia takéto vedenie, takéto štruktúry?

Je nutné pristúpiť k okamžitému riešeniu, je potrebné obyvateľstvo jednoznačne informovať o skutočnosti a prikročiť k opatreniam prevažne úsporným, cieľom ktorých je výroba čistých potravín. Treba podporovať všetky iniciatívy presadzujúce správnu výživu, skromnosť a komplexný ekologický prístup k životu s cieľom znovuzískania najdôležitejšej devízy pracujúceho človeka - zdravia.

Pán doktor Čalfa včera povedal, že o zdravie nášho ľudu sa musíme postarať predovšetkým prevenciou. (Na strane 44 dokumentu.)

Pýtam sa najvyššieho predstaviteľa vlády našej krajiny pána Čalfu, ako si vláda Československej socialistickej republiky predstavuje riešenie problému výživy vo vzťahu k zdraviu svojho zo 70-80 % chorého obyvateľstva? Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN J. Stank: Ďakujem poslancovi Kovářovi. Slovo má poslanec Pospíšil. Pripraví se poslankyňa Fuková.

Poslanec SL J. Pospíšil: Páni předsedové, dámy a pánové, jsem poslanec za Občanské fórum České Budějovice. Ve zprávě premiér hovořil o mnoha oblastech našeho života. Pochvaly pro nedostatek času vynechám. Ve zprávě však chyběla jasná slova k obranné doktríně. Až tu budeme znát, teprve potom budeme moci posoudit, zda změny v armádě, o kterých hovořil, jsou změny dobré a účinné. Dosavadní změny připomínají spíše řešení tematická než skutečná Přejmenování složek armády z politických na kulturní skutečnými změnami nejsou. Podobné problémy vidím u bezpečnosti. Úplně mi chyběla koncepce vojsk ministerstva vnitra.

Náš okres hraničí s Rakouskem. Dotazem u velitele českobudějovické brigády 20. 2. jsem se dozvěděl, že do 31. 1. pohraničníci splnili rozkaz ministerstva vnitra (tuším že č. 20) a odstranili ženijně technické zabezpečení státní hranice v úzce vymezeném území u hraničních přechodů. Od té doby v této věci pohraničníci žádné další rozkazy nemají a odstraňování drátů proto nepokračuje.