Stejně tak nemají žádné rozkazy,
které by upravovaly pohyb občanů v hraničním
pásmu a střežení hranic probíhá
ve stejném rozsahu a podle stejných pravidel jako
loni před listopadem.
Říká se u nás vtip: Otec se synem
jdou na procházku poblíž hranic. Syn se ptá:
"Tati a kdo je za těmi dráty? Otec odpovídá
- no přece my ..."
Tento vtip je dosud realitou. Přijďte se podívat.
Domnívám se, že do voleb by platit neměl.
Proto se ptám ministra vnitra, kdy vydá rozkaz na
úplné odstranění všech drátů
z hranic? Kdy se bude moci občan pohybovat po celém
území tohoto státu? Dráty jsou přetrvávajícím
symbolem komunistického útlaku. Děkuji.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslancovi Pospíšilovi. Hovorí
poslankyňa Fuková. Pripraví sa poslanec Battěk.
Poslankyně SL B. Fuková: Vážený
pán predseda, vážené poslankyne, vážení
poslanci, vážení hostia, som Slovenka a patrím
k tej časti Slovákov (štatistické číslo
mi nie je známe), ktorí žijú v Čechách
a na Morave, ľúbia svoj rodný kraj, svoju materinskú
reč, nie sú to však Čechoslováci,
ale súčasne v zdrvujúcej väčšine
sú nositeľmi presvedčenia, že iba v slobodnej
demokratickej republike sa naplnia odveké túžby
Slovákov po skutočnej svojbytnosti a faktickej rovnoprávnosti.
Naše spolunažívanie v týchto krajoch odstraňuje
nánosy minulosti, a to nánosy šovinistické,
nacionalistické. Z celej duše pracujeme na tom, aby
žiadne formálne prekážky nemohli rozbiť
našu jednotu a nemohli vytvoriť priestor pre tie sily,
ktoré by radi využili takéto rôzne prežitky
v našich vzťahoch.
Prečo tento úvod? Pretože žijem v Čechách.
Nie som tu teda za VPN, ale za Občianske fórum.
Ďakujem Občianskemu fóru v Rakovníku,
ktoré ma na tú dobu kooptácie vzalo pod svoje
ochranné krídlo, a preto mi asi odpustíte,
keď aj ďalšiu časť svojho príhovoru
prednesiem česky.
Dovolte, aby při svém vstupu do parlamentu jsem
promluvila na téma, které jen zdánlivě
nesouvisí s projednávanými otázkami,
ale má hlubokou souvislost s veškerým děním
v naší zemi, hlavně s prací parlamentu
a s návrhem, který přednesl pan Michal Kocáb
ve věci úplného anulování dohody
o podmínkách dočasného pobytu vojsk
na našem území. Je symbolické, že
jsem se vrátila do parlamentu včera, kdy bylo započato
s odsunem okupačních vojsk. Patřím
k oněm čtyřem poslancům, kteří
v říjnu 1968 hlasovali proti smlouvě o těchto
podmínkách. Byli to vedle dr. Františka Kriegla,
dr. Gertrudy Sekaninové-Čakrtové, František
Vodsloň a já. Dva z nich už nežijí,
dr. František Kriegl a dr. Sekaninová-Čakrtová.
Dovolte, abych aspoň tímto způsobem vzdala
čest jejich památce.
Co nás vedlo k tomu, abychom hlasovali proti okupaci, nemohu
z nedostatku času rozebírat. Nebudu mluvit o tom,
jaký byl odpor obyvatelstva a jaká byla naše
vize. Ta vize byla správná a historie ji potvrdila.
Jenže chtělo to říci naplno k čemu
došlo: k pošlapání mezinárodních
smluv a závazků, k pošlapání
lidských práv. Chtělo to říci
na půdě tehdejšího Národního
shromáždění, nejvyššího
zákonodárného shromáždění
v naší zemi, které mělo v oněch
historických dnech od 21. do 28. srpna 1968 krátké
období, kdy zvedlo hlavu a v době, kdy všichni
vrcholní představitelé našeho státu
byli odvlečeni do Sovětského svazu, přijímalo
spoustu dokumentů, jimiž dalo sílu lidu vzdorovat
a také v očích mezinárodní
veřejnosti nám zachovávalo důstojnost
a suverenitu.
Z hlediska dnešního vývoje se mohou zdát
všechny tyto události méně podstatné.
Paměť národa je však důležitá
a proto je důležitá i správná
interpretace tehdejších událostí. Vývoj
nám dal za pravdu. Došlo k dalšímu nejhlubšímu
úpadku v naší zemi. Postupně byli likvidováni
a měli zmizet v propadlišti dějin všichni
ti, kdo byli představiteli tehdejšího obrodného
procesu. Jaký byl pak osud tisíců a desetitisíců
těch, kdo věřili v možnost demokratického
vývoje v naší zemi a odmítali souhlas
se vstupem vojsk, to je známo, o tom také nechci
hovořit. Cítím však potřebu vyjádřit
se ke dvěma věcem, které se mi zdají
důležité a souvisejí s našim jednáním.
Tou první je správné hodnocení událostí
roku 1968. Dnes na tomto úseku a na tomto úkolu
pracuje komise historiků, ale budou ještě pracovat
určitě i historici příští.
Zanecháme velký úkol mladým a jsme
povinni těmto mladým říci pravdu.
Ozývají se různí pamětníci
a vytvářejí znovu polopravdy a legendy. Je
proto na čase otevřít archivy a velmi odpovědně
zhodnotit toto období pro naši budoucnost a pro budoucnost
právě té části obyvatelstva,
naší mládeže, nebo jak jsme si zvykli
říkat, pro obyvatele druhého tisíciletí,
kteří nesmějí s tímto dědictvím
vstoupit do příštích let. Právě
zejména v kontextu se včerejším projednáváním
zákona o volbách, zejména aspektu, jaká
bude tvář poslanců, kteří budou
zvoleni a jimiž zákon o volbách umožní
zvolení, jeví se mi podstatné, abychom se
dozvěděli, kdo z poslanců roku 1968 se dopustil
vlastizrady pozváním okupačních armád
a má lví podíl na tom, co následovalo.
Není to akt pomsty, je to akt pravdy, protože křivopřísežné
důsledky se bolestně odrazili na stavu čs.
federace, tak, jak to včera přednesl tady před
námi pan premiér Čalfa.
Žádám tímto vládu republiky,
aby využila všech diplomaticky dostupných prostředků
k získání těchto dokumentů,
aby ještě toto Federální shromáždění
se mohlo vrátit k hodnocení jejich činů
a předání zákonnému postupu.
Má to význam i pro voliče, kteří
se budou řídit nejen sympatiemi ke stranám,
ale také znalostí charakteru osob, které
budou na kandidátních listinách. Má
to být stupeň vědomí, intelektu, co
má rozhodovat o kvalitě poslanců, ale musí
to být také svědomí, které
musí být poznávacím znamením
těchto lidí, a také dobrota, poctivost.
Koneckonců to, čeho jsme nyní svědky,
je boj dobra a zla, kdy na straně dohra nebylo dost bojovníků.
Druhá záležitost, o které se chci jen
krátce zmínit, je přítomnost sovětských
vojsk na našem území. Již na vzpomínaném
historickém zasedání Národního
shromáždění 18. října
1968 jsme se dožadovali doplnění smlouvy o
dočasných podmínkách, klauzule o jejich
úplném odchodu. Vysoce si vážíme
výsledků, jichž dosáhla naše vláda
a pan prezident na jednáních, která skončila
v těchto dnech v Moskvě, kde poprvé jednali
jako suverénní státníci a jako rovný
s rovným. Musím se však vrátit ke svému
vystoupení na společném zasedání
tří výborů, ústavně
právního, zahraničního a branného
a bezpečnostního právě v říjnu
1968, kde jsem řekla, že ne sovětský
lid nás zradil, ale Leonid Brežněv, jeho spolupracovníci,
představitelé stalinské moci a také
jsem říkala, jaké to bude mít důsledky
pro nás a proto nemohu hlasovat pro tuto dohodu.
Stejně bych se dnes chtěla sklonit před velikostí
státníka, jakým je Michail Gorbačov,
bez jehož odvahy zahájit glasnosť, perestrojku,
prolomit to obrovské temno, které vládlo
mezi Západem a Východem, bychom se ani my ještě
dnes netěšili z výsledků sametové
revoluce.
Nechci tedy nějak anarchisticky naléhat na představitele
tak významné, jako jsou náš prezident
a pan Gorbačov, nicméně pootevřeli
dvířka, na závěr jednání
řekli, že jsou zde možnosti, aby k odsunu vojsk
došlo v kratším čase, než je zakotven
v podepsaných dohodách.
Proto prosím federální vládu, aby
vyvíjela takovou aktivitu, aby přijímala
tak konkrétní praktické kroky, aby ještě
do konce roku 1990 odešel poslední voják okupační
armády z našeho území a aby nemohly
existovat žádné objektivní technické
nebo jiné překážky. Připojuji
se tak k původnímu návrhu pana poslance Kocába
a k jeho dnešní zprávě o jednáních
ve výborech.
Jsem přesvědčena, že tak splácím
i dluh vůči obvodu č. 31 v Rakovníku,
kde nemám zatím možnost lépe pracovat.
Důvod pro tento návrh je velmi prostý: my
je tady nechceme. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslankyni Fukovej. Slovo má poslanec Rudolf
Battěk, pripraví sa poslankyňa Klůzová.
Poslanec SL R. Battěk: Pane předsedo,
vážené poslankyně, vážení
poslanci, nemohu si dovolit vynechat jedno motto svého
vystoupení. 16. listopadu minulého roku mně
jeden neúprosný obhájce totalitního
systému řekl: "Pane Battěk, my vás
za řečnický pult Federálního
shromáždění nikdy nepustíme!
"Mohl bych tedy cítit jakési zadostiučinění,
že dnes tady stojím a mohl bych po minutě ticha
za onoho obhájce spokojeně odejít. Omlouvám
se, že to neučiním a pár myšlenek
vyslovím.
Reflektovat obsáhlou zprávu o vývoji československé
federace, přednesenou předsedou vlády, nelze
v celém rozsahu a nepochybuji, že ani sama zpráva
není vyčerpávajícím pohledem
na stav federace. Připusťme ale, že nic podstatného
nebylo zamlčeno, a tak celkový výsledný
dojem, že se ocitáme ve značně komplikované
celospolečenské situaci, potvrzuje i to, co my sami
cítíme a víme o stavu společnosti.
Mluvím zde jako sociální demokrat, který
si donedávna mohl ověřovat své skupinové
politické aspirace jen jako příslušník
disentu, proti němuž stála privilegovaná
mocenská elita se všemi svými téměř
absolutními právy. Ale nepochybuji o tom, že
pozice současné federální vlády
není o mnoho odlišnější. Avšak
její morálně politická, ale zejména
materiální odpovědnost klade na její
rozhodování nároky podstatně větší.
Tuto odpovědnost jim můžeme, my, poslanci,
umožňovat s větším či menším
porozuměním, a to i za ty naše spoluobčany,
jimiž jsme bohužel nebyli zvoleni, ale které
my sami považujeme za své skutečné,
i když jen potenciální, voliče.
Základní normou našeho politického chování
v minulých letech bylo úsilí zbavit společnost
centrálního dirigismu vládnoucí strany.
Byla to cesta k otevřené pluralitní demokracii.
Nechci odhadovat, jak velký kus jsme na této cestě
ušli a kolik nám toho zbývá vykonat,
abychom se cítili svobodnými, bezpečně
svobodnými občany. Tolik politických zkušeností
máme a víme, že pluralitní projev politické
vůle není normou, která by demokracii jako
politický systém povýšila na celospolečenský
ideál. Naopak, demokracie znamená každodenní
nové rozhodování, nové spory o řešení,
nové kompromisy, novou nabídku, ale také
rizika. Rizika, v jejichž spektru se ocitáme my všichni.
Základní rizikový fenomén této
společnosti je přechod z uzavřené
blokové unifikované ekonomiky k jakési podobě
tržní ekonomiky, v níž se hospodářskému
podnikání otevírá prostor do říše
tak toužebně celou společností očekávané
prosperity materiální i duchovní.
Je dobré, že zpráva vlády neposkytuje
v tomto směru důvody k falešnému optimismu.
Nic nás neoprávňuje domýšlet
se, že v nejbližší době budeme žít
jednodušeji, lehčeji, nebo dokonce levněji.
Odpovědný demokratický politik nemůže
v této chvíli nabízet svým spoluobčanům
žádný ideální žebříček
lákavých hodnot, z nich tu nejvšeobecněji
žádoucí bych označil jako bezstarostný
blahobyt. Moc rád bych se ho zúčastnil, protože
nouzi a starosti jsme v minulosti užívali měrou
vrchovatou. Ale budeme se tedy zřejmě muset smířit
s tím, že bezstarostný blahobyt připravovaná
reforma nezajistí. Co však všichni očekáváme,
je perspektiva k vyšší prosperitě. Nejen
úzce ekonomické, ale i ve všech dalších
oblastech života společnosti.
Zdá se, že vláda neopomenula zmínit
žádnou důležitou složku, jíž
se společenská reforma dotkne. Je důležité
si uvědomit, že stále ještě žijeme
uprostřed revolučního zvratu a také
že nejde o hospodářskou reformu v politicky
stabilizované společnosti. Prožíváme
současně a v celém rozsahu reformu všech
sociálních struktur, aby jakákoliv hospodářská
změna mohla být změnou optimální,
potřeboval by její strůjce znát, jak
bude vypadat politický scénář v nejbližší
době. Nepochybuji, že za znalost tohoto scénáře
by vláda vyplatila značnou prémii. Ten ale
nezná a zemi je nutno přesto spravovat. To je také
jeden z důvodů, proč dnešní situaci
naší vládě nezávidím.
Československá sociální demokracie
připravuje svůj obnovovací sjezd, na němž
přijme program zásad jako výhledový
dokument pro svoji politickou účast na správě
věcí společných. Nebyli bychom sociální
demokracií, kdybychom nekladli důraz na potřeby,
požadavky, či představy řadového
občana. Sociální aspekt v sobě zahrnuje
pojem sociální spravedlnosti, což neznamená
nic jiného, než zvažování dvou
protikladných tendencí. Je to trvalý svár,
jehož není a nebude ušetřena sebeúspěšnější
demokratická společnost, svár mezi sociálními
požadavky na jedné straně a možností
či ochotou jejich uspokojování na straně
druhé.
Nechci se v tomto stručném připomenutí
zabývat konkrétními problémy, jak
k tomu bohatě vybízí zpráva vlády.
Bylo by nepochybně užitečné vést
rozpravu například o tom, v jakém stavu je
restrikce represívního aparátu ministerstva
vnitra nebo uvažovat o dostatečnosti snížení
nákladů na armádu či zkrácení
doby základní vojenské služby. Mohl
bych položit vládě otázku, proč
už nebyl vytvořen celospolečenský rehabilitační
fond. Má snad náhradu utrpěných škod
platit společnost nebo je účelné,
aby tuto úlohu splnili ti, kdo přímo a otevřeně
přispívají k represi, devastaci a plýtvání
svěřenými prostředky.
Považuji za důležité, aby ve všech
oblastech společenského rozhodování
byl naplněn princip humanisace. Naše společnost
stojí v tomto smyslu před dvěma časově
náročnými úkoly. Potřebujeme
se civilizovat a demilitarizovat nejen prakticky, ale i duchovně,
neboť naším cílem je Československá
republika jako moderní lidový stát v evropském
a koneckonců i v světovém společenství.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem panu Battěkovi, slovo odovzdávam
poslankyni Klůzovej, pripraví sa poslanec Orban.
Poslankyně SN V. Klůzová: Vážené
Federální shromáždění,
vážení hosté, ve svém diskusním
vystoupení bych se zde chtěla dotknout problémů
v pracovně právní oblasti.
Nejprve bych chtěla připomenout, že ještě
v době, kdy probíhalo řízení
ohledně novelizace zákoníku práce,
tedy v době dávno předrevoluční,
patřila k nejvýznamnějším zákonodárným
počinům Československé strany socialistické
stanoviska k zákoníku práce. V té
době bylo zhruba 60 % našich připomínek
vyhověno, ale bohužel nebylo vyhověno jednomu
z našich zásadních požadavků, a
to požadavku na změnu § 227 a) , který
je zjevně diskriminací naší učňovské
mládeže. Na základě ustanovení
tohoto paragrafu v praxi dochází k tomu, že
je na učně vyvíjen nátlak, aby uzavřeli
s organizací pracovní smlouvu ještě
před skončením učebního poměru.
Je tím vyloučena dobrovolnost a tedy i svoboda projevů
vůle. Většina učňů by
smlouvu nepodepsala, kdyby jim nehrozily nepříjemné
důsledky. Z toho vyplývá, že zneužíváním
tohoto ustanovení dochází v podstatě
k porušování základních zásad
zákoníku práce.
Naopak situace, kdy organizace nebude mít svého
učně jistého, povede k tomu, aby se po stránce
kvalitativní více snažila o jeho získání,
aby vytvořila takové podmínky, které
učně budou natolik motivovat, že se budou o
místo u organizace ucházet sami.
Dále nás zaráží, že v souvislosti
se změnami, které nepochybně nastanou, nebyl
dosud přijat zákon o sociálních jistotách
pracujících. Naše strana je toho názoru,
že nelze do budoucna zabránit faktu, že se změna
struktur hospodářství nedotkne desetitisíců
pracujících. Je třeba předem připravit
právní normu, která zajistí, aby ten
propuštěný pracovník, který bude
ochoten se rekvalifikovat, měl téměř
100 % jistotu svých dalších životních
perspektiv. Až se naplno rozjede koloběh tržního
mechanismu, bude pozdě. Naše strana jako strana socialistická
trvá na tom. abychom převzali švédský
model řešení této problematiky, který
zajišťuje nejmenší procento nezaměstnanosti
u zemí s tržním hospodářstvím.
Je ovšem nesmysl tak, jak o tom zatím hovoří
vláda, že náklady na rekvalifikaci platí
podnik. který bude toho kterého pracovníka
propouštět. Vždyť často nebude mít
již ani z čeho. Zde musí být vytvořen
fond, do něhož budou plynout příjmy
ze státního rozpočtu.
Mám dva dotazy. Táži se ministra práce
a sociálních věcí pana Millera, zda
má již připraven návrh tohoto zákona,
a za druhé táži se ministra financí
pana Klause, zda bude vytvořen takový centrální
fond. Jde totiž o něco jiného. Za několik
málo měsíců budou volby. Samozřejmě,
že každý z vládních činitelů
se snaží situaci - s prominutím - ošolichat
a vytvářet dojem, že změna struktury
hospodářství bude u nás provedena
bez sociálních otřesů. Je to líbivé,
ale nebudou-li provedena protiopatření, je to, drazí
páni ministři, nepravdivé. Děkuji.
Předsedající předseda SN J. Stank:
Ďakujem poslankyni Klůzovej. Ďalej bude hovoriť
poslanec Orban, pripraví sa poslanec Roček.
Poslanec SN P. Orban: Pán predseda, panie
poslankyne, páni poslanci, moja otázka sa bude týkať
hlavne pána ministra, resp. zástupcu ministra zahraničných
vecí. V januári t. r. vykonal návštevu
Maďarskej republiky francúzsky prezident pán
Mitterand. Vo svojom vystúpení v Budapešti
v rámci tlačovej konferencie sa mal vyjadriť
v tom zmysle, že Maďarsko v priebehu dvoch svetových
vojen stratilo dve tretiny územia. Myslím, že
takýto nešťastný výrok spochybňuje
právo národov bývalého Rakúsko-Uhorska
na sebaurčenie a takisto spochybňuje súčasné
hranice v strednej Európe.
Preto sa pýtam, či tento výrok skutočne
odznel a ako na to reagovalo naše Ministerstvo zahraničných
vecí. Pokiaľ viem, Rumunsko ostro protestovalo. Ďakujem.
Předsedající předseda SN J.
Stank: Ďakujem, slovo má poslanec Roček,
pripraví sa poslanec Holčík.
Poslanec SN M. Roček: Pane předsedo, vážené
Federální shromáždění,
vážení hosté, zastupuji volební
obvod Kladno, jsem bezpartijní člen Občanského
fóra.
Za prohlášením vlády je vidět
velký kus analyticko-syntetické práce v neuvěřitelně
krátkém časovém termínu. Jistě
všichni chápeme, že rozvoj veškerých
oblastí je závislý na ekonomických
výsledcích řízení státu.
Ve spolupráci se skupinou pana primáře Nejedlého
z kladenské nemocnice jsme připravili náměty
ze sociální oblasti, z nichž celá řada
se dá realizovat, aniž se tím zatíží
státní rozpočet. Kupříkladu
výživa většiny občanů nevyhovuje
skladbou ani kvalitou. Řešením podle našeho
názoru je změna dotační politiky vlády.
Je potřeba přestat subvencovat živiny, jejichž
spotřeba je nadměrná a tím škodlivá,
máslo, sádlo, tučná masa, plnotučné
mléčné výrobky, nápoje a jídla
s vysokým obsahem sacharózy, uzeniny atd. Naproti
tomu dál a výrazněji subvencovat výrobky,
jejichž podíl je nutno v rámci zdravé
výživy zvýšit.