Vážení poslanci, o skutočnej demokracii
mám trochu inú predstavu, veď tá poskytuje
rovnakú šancu aj politickým stranám
svojou malou početnosťou determinovaných národných
menšín, a neoberá ich o možnosť zastúpenia
vo Federálnom zhromaždení vlastnými
poslancami.
Ďakujem vám za pozornosť.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji panu poslanci Popélymu. Chápu
jeho připomínku § 42, jako pozměňovací
návrh. Mám pravdu pane kolego? (Ano.) Děkuji.
Bude hovořit pan RNDr. Duray. Připraví se
paní poslankyně Vitézová.
Poslanec SN M. Duray: Vážený
pán predsedajúci, vážené poslankyne,
vážení poslanci, máme pred sebou návrh
zákona o voľbách do Federálneho zhromaždenia.
Všetci si uvedomujeme dôležitosť tohto dokumentu,
ktorý - ak ho príjmeme - ovplyvní rozvoj
politického, spoločenského, ale aj hospodárskeho
života na niekoľko rokov. Naša zodpovednosť
je teda nesmierne veľká. Preto dovoľte, aby som
vám i sebe položil niekoľko otázok.
Ste presvedčení, že sme mali dosť času
na vypracovanie tohto návrhu? Ste presvedčení,
že sme pochopili dôsledky navrhovaného volebného
systému? Ste presvedčení, že voľby
uskutočnené podľa tohto návrhu vytvoria
vhodné predpoklady pre demokratický rozvoj našej
spoločnosti? Dovoľte, aby som odpovedal len za seba:
Ja nie som o tom presvedčený, a to preto, lebo k
návrhu tohto dôležitého zákona
sme mali možnosť diskutovať vo výboroch
okrem ústavno-právneho len jedenkrát. Poznáme
síce niektoré pripomienky našich spoluposlancov,
ale nevieme, do akej miery ich akceptovali autori návrhu.
Totiž opravy návrhu zákona sme dostali iba
pred niekoľkými minútami. Osobne túto
unáhlenosť prípravy zákona považujem
za nezodpovedajúcu jeho dôležitosti.
Takisto nedovolil by som si tvrdiť, že sme mali možnosť
dôkladne premyslieť, že tento návrh zákona
skutočne zohľadňuje zložitosť československej
spoločnosti, alebo len automaticky preberá volebné
systémy niektorých európskych krajín,
v ktorých sú iné pomery, iné politické
tradície a iná štruktúra spoločnosti.
Nevidí sa mi, že by v návrhu zákona
bolo zohľadnené špecifikum Československa,
ak len nie to, že - ako tradične - i teraz sa znižuje
možnosť demokratického zápasu politických
síl, teda ozdravenie spoločnosti a rešpektovanie
spoločenskej plurality.
Preto mám dojem, že budujeme nevhodné základy
pre výstavbu demokratickej spoločnosti. Návrh
zákona obsahuje niekoľko takých prvkov, ktoré
keď sa nevypustia, umožnia vytvoriť druh nedemokratického
systému. Tento systém v úzkom slova zmysle
bude síce pluralitný, lebo ju nebude tvoriť
len jedna politická strana, ale predsa to bude druh totalitného
systému - štátny totalizmus, a to preto, lebo
poslanci, ktorí by podľa tohto navrhovaného
zákona boli vo volebných krajoch zvolení,
by nereprezentovali záujmy svojich voličov, ale
záujmy politických strán; v prípade
najsilnejšej strany v konečnom efekte by to bol predovšetkým
záujem moci. Niektoré ďalšie prvky navrhovaného
zákona len podčiarkujú, že nastávajúce
voľby vôbec nebudú demokratické. Politické
strany a hnutia, ktoré nemajú 10 tisíc individuálnych
členov alebo podporovateľov, vypadnú z hry.
Nebudú môcť stavať kandidátov, hoci
môžu mať dokonalejší program ako väčšie
strany.
Ak si uvedomíme, že u našich občanov,
ktorí boli desaťročia priamo nútení
do rôznych organizácií, a preto majú
odpor voči organizovanosti, aký odpor môže
vyvolať, že ich budú opäť agitovať
do rôznych strán a hnutí?
Úspech v tomto zápase o ľudí budú
mať predovšetkým tie strany, ktoré si
získajú na svoju podporu nejakú silnú
existujúcu organizáciu alebo inštitúciu,
napr. cirkev, alebo tie, ktoré už v minulosti mali
dosť členov alebo majú bývalou politickou
mocou vybudovaný aparát, napr. komunistická
strana. Alebo tie, ktoré si získali podporu hromadných
oznamovacích prostriedkov.
Mali by sme si uvedomiť, že skoro každá
strana a skoro každé hnutie má záujem
na účasti vo voľbách. Vieme si to predstaviť,
aká to bude honba na členov a za podpismi? Takto
môžeme docieliť práve to, čo sme
nechceli: buď formálnosť členstva ako
za neostalinizmu, alebo všeobecnú nechuť občanov
k účasti vo voľbách.
Ďalším problémom je päťpercentná
dolná hranica hlasov pre získanie mandátu.
Táto klauzula za danej málo rozvinutej politickej
štruktúry a nízkeho stupňa politickej
kultúry je nedemokratická, lebo vo voľbách
dáva šance predovšetkým konjunkturálnym
silám, ktoré po voľbách vás môžu
i zamietnuť. Táto klauzula brzdí rozvoj politickej
štruktúry a politického pluralizmu.
Okrem uvedených, návrh zákona je aj v protiklade
s ústavou. Nezohľadňuje článok
3 ústavného zákona č. 144/68 Zb.,
pretože nevytvára žiadny demokratický
mechanizmus na zabránenie porušenia ústavy,
nezabezpečuje, aby národné menšiny vo
Federálnom zhromaždení mali svojich rovnoprávnych
poslancov, primerane ich počtu.
Teda návrh zákona je výslovne zameraný
proti menšinám. Aby tomu nebolo tak, navrhujem, aby
spomínaná päťpercentná klauzula
článku 42 návrhu zákona sa nevzťahovala
na politické strany a hnutia národných menšín.
Takto náš návrh by sme dali aj do súladu
s dokumentom Medzinárodnej federácie ľudských
práv, ktorý bol prijatý práve tu v
Prahe 20. januára 1990, s ktorým súhlasili
i československí členovia federácie.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, z uvedných dôvodov navrhujem, aby sme návrh
zákona o voľbách do Federálneho zhromaždenia
prijali až po odstránení tohto nedostatku.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji. Hovořit bude paní poslankyně
Vitézová, připraví se pan poslanec
Jansta.
Poslankyně SN E. Vitézová: Vážené
Federálne zhromaždenie, dámy a páni,
som z okresu Košice-vidiek, z Moldavy nad Bodvou. Keby sme
sa pozreli na národnosť a vierovyznanie našich
predkov, utvoril by sa v nás veľmi pestrý obraz.
Tomu sa však netreba čudovať, lebo po mnoho stáročí
sa v tejto časti Európy križovali obchodné
a vojenské cesty. Aj pri vzniku Československa popri
českom a slovenskom národe tvorili jednu tretinu
občanov národné menšiny. V súčasnosti
túto časť tvorí iba jedna dvadsatina.
Preto je prirodzené, že v tejto problematike musíme
byť vzájomne ohľaduplní a maximálne
tolerantní, hoci tu sú aj fundamentálne sily,
ktoré naďalej chcú roznecovať nenávisť
využívajúc napätie zo zatiaľ nevyriešených
problémov.
Základom demokracie v našom štáte by malo
byť spravodlivé usporiadanie postavenia národov
a národných menšín. Kto ešte nežil
v takej situácii, ako národné menšiny
doteraz, ťažko chápe tento problém. Stačí
sa však obzrieť, kam viedol falošný internacionalizmus
stalinistickej diktatúry v Sovietskom zväze alebo
sa stačí obzrieť na našu históriu
a na zápasy našich predkov.
Po čom túžili českí vlastenci
11. marca 1848 v Prvej pražskej petícii? Alebo slovenský
národ 10. mája 1848? Po rovnoprávnosti všetkých
národov, po národných snemoch, po uzákonení
materinského jazyka v oblastiach obývaných
týmito národmi a po slobodnom používaní
tohto jazyka aj v úradoch. Po zriadení národných
škôl od elementárnych po najvyššie,
po voľnom používaní národných
symbolov, po autonómnom rozhodovaní vo veciach národa,
atď.
Aj naša história potvrdzuje, že tieto požiadavky
boli oprávnené. Ale vtedajšie feudálne
zriadenie nemalo záujem, aby sa tieto požiadavky riešili,
lebo chceli vytvoriť homogénny národný
štát.
Vážené poslankyne, vážení
poslanci, veľkú časť mojich voličov
tvorí maďarská a nemecká národná
menšina a etnická skupina Rómov. Napriek tomu,
že ma zvolili za poslankyňu ešte v bývalom
zriadení, otázka rovnoprávnosti nebola pre
mňa ľahostajná. Ale v záujme toho som
nedostala šancu otvorene vystúpiť. Lebo napr.
kto protestoval proti zrušeniu národnostných
škôl a proti potlačovaniu práva používať
materinský jazyk, dostal sa do väzenia, ako napríklad
dr. Duray Miklós, ktorý je tu teraz medzi nami.
Aj touto cestou vyslovujem úprimnú vďaku niektorým,
aj tu prítomným signatárom Charty 77, ktorí
nás v tomto smere podporili a bránili naše
demokratické záujmy.
Z hľadiska budúcnosti Československa bude podstatné
usporiadať postavenie národných menšín
na základe príkladov vyspelých európskych
krajín, ako je Švédsko, Fínsko, Švajčiarsko,
a na základe zásad konferencie Medzinárodného
zväzu ľudských práv, ktoré bolo
usporiadané v januári 1990 v Prahe, kde boli prijaté
aj nasledovné zásady:
- právo slobodného používania materinského
jazyka v súkromnom živote a v úradnom styku,
- právo vzdelávať sa v materinskom jazyku od
elementárnych škôl až po univerzitné,
- právo na autonómne riadenie svojej kultúry
a právo slobodného rozvoja medzinárodných
vzťahov,
- právo na pomerné zastúpenie národností
v parlamente a v riadiacich orgánoch, atď.
Naše požiadavky nepresahujú žiadosti českého
a slovenského národa, ktoré boli predkladané
v minulosti v dobe útlaku a nie sú ani v rozpore
so záujmami celonárodnými, a sú v
súlade s medzinárodnými princípmi.
Sú nevyhnutné k položeniu demokratických
základov našej spoločnosti. Tieto zásady
treba zabudovať aj do nového volebného zákona.
Preto navrhujem, aby bola v článku 42 urobená
zmena, a to tak, aby päťpercentná klauzula sa
nevzťahovala na politické strany a hnutia národných
menšín. Dúfam, že parlament tento návrh
zváži a podporí v záujme demokratickej
budúcnosti a dodržiavania ľudských práv,
aby naša republika dôstojne obstála pri tvorbe
jednotnej Európy. Ďakujem vám, že ste
ma pochopili.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji paní poslankyni Vitézové,
dále bude hovořit poslanec Jansta. Jsou zde další
vzkazy televizních diváků, které obsahují
žádost, aby diskutující uváděli
svoji politickou příslušnost.
Poslanec SL M. Jansta: Jsem členem KSČ. Vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, nejen my v těchto dnech o volebním zákonu
hovoříme. Je zcela přirozené, že
se o přípravu tohoto zákona zajímá
veřejnost, která, aniž bych chtěl být
patetický, bude mít po letech voleb-nevoleb možnost
rozhodnout o své budoucnosti.
Z různých stran můžeme vedle stanovisek,
která se zásadami navrhovaného zákona
solidarizují, zaslechnout též taková,
podle kterých, například se tento nový
zákon prý stane zákonem k vytvoření
partiokracie namísto svobodné občanské
společnosti, tvrdí se, že prý v důsledku
navržené úpravy zanikne smysl a význam
člověka - konkrétního kandidáta,
že prý tak bude utvrzeno oddělení občana
o politické moci.
Nuže, soudím, že i v té nejvyspělejší
demokracii je občan nutně od politické moci
oddělován, již třeba z důvodu
ryze praktických, technických. Bezprostřední
vliv občanů na řízení státu
je cílem, k němuž se lze přibližovat,
nelze však tento cíl učinit součástí
zákona či učinit jej dokonce jeho podstatou.
Pak by totiž šlo nadále o zákon takový,
který přání vydává za
skutečnost. Zákon, který máme schválit,
musí být jen jedním z mnoha, které
ve svém souhrnu vytvoří podmínky pro
celkovou demokratizaci společnosti občany samotnými.
Tvrdí se také, že koncepce poměrného
zastoupení oproti koncepci zastoupení většinového
zvýhodňuje strany namísto osobností.
Mám poněkud odlišný názor. Připouštím,
že systém poměrného zastoupení
význam konkrétního kandidáta poněkud
oslabuje, zato však zdůrazňuje význam
každého jednotlivého hlasu, zvýrazňuje
voliče před voleným. Systém většinový
vede sice k výběru konkrétního člověka,
má však drobnou ne zcela demokratickou vlastnost:
hlasy pro kandidáta neúspěšného
neznamenají v celkovém měřítku
zhola nic. Uvážíme-li navíc, že
předkládaná varianta systému poměrného
zastoupení je kombinována s možností
preferenčních hlasů - je jistě otázka,
nakolik důrazně - pak nový zákon není
zdaleka špatným spojením toho dobrého
z obou systému. Chci ještě podotknout, že
při zakotvení většinového systému
by byli zvoleni konkrétní lidé, šlo
by však o skutečné osobnosti? Nechť mě
nikdo neprohlašuje za elitáře, ale jsme my
všichni po oné čtyřicetileté
abstinenci skutečně schopni politickou osobnost
rozpoznat? A je takových osobností dostatek? Nedošlo
by spíše k výběru těch "silnějších"
? Tím vůbec nechci říci, že mám
větší důvěru k aparátům
politických stran - tu vlastní nevyjímaje
- než k voličům, upozorňuji jen na tu
skutečnost, že nejen pro moji generaci to budou první
volby v pravém smyslu toho slova a že demokracie jako
způsob života není totéž co plavání
a nelze se jí proto učit vhozením do vody,
nechceme-li se utopit všichni.
I když má následující připomínka
může být označena za projev snahy uchránit
pozice vlastní strany, nemohu nepoznamenat, že by
nebylo vhodné si plést volby s referendem - jinak,
i když je to jistě málo pravděpodobné,
by mohla být vytvořena prostě jiná
varianta monosystému bez účinné zpětné
vazby.
Nepominutelný je též faktor času. Cítím
a myslím, že nemám sám, potřebu
provést volby co možná nejrychleji, aby tak
bylo naplněno nově získané vědomí
občanské důstojnosti. Nehorlím pro
spěch za každou cenu, ale zbytečné odklady
poněkud napínají celkovou atmosféru.
Dovolte mi můj příspěvek zakončit
parafrázováním slov pana prezidenta republiky
- navržený volební zákon není
možná ten nejlepší na světě,
v dané chvíli a v dané situaci je však
pro republiku přinejmenším přijatelný.
Zdá se mi, že to rozhodně málo není.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji poslanci Janstovi, dále hovoří
poslanec Svoboda.
Poslanec SN J. Svoboda: Jsem bezpartijní. Vážené
poslankyně, vážení poslanci, rozhodnutí,
před kterým stojíme je mnohem vážnější
než se může zdát. Rozhodujeme-li o volebním
zákonu, pak nerozhodujeme jen o metodě, jak proběhnou
volby, ale volební systém odráží
státoprávní uspořádání
a pokud v tomto ohledu nemáme jasno, pak volební
systém toto státoprávní uspořádání
určí. Schválíme-li navrhovaný
volební zákon, pak tím oklameme naše
občany nebo alespoň tu jejich část,
která chtěla o své budoucnosti rozhodovat
sama. Nechci tím narážet na slíbenou
všelidovou diskusi, nejsem zastáncem názoru,
že každý je kompetentní mluvit do všeho,
ale mám spíš na mysli tu skutečnost,
že neproběhla diskuse žádná a pokud
snad, pak za zavřenými dveřmi. Podle mého
názoru měla proběhnout diskuse odborníků,
právníků a politologů a tato diskuse
měla probíhat veřejně. Takového
se nic nestalo a veřejnost vlastně s návrhem
zákona byla seznámena v různých jednotlivých
narážkách, z nichž si snad mohli občané
poskládat mozaiku. v čem návrh zákona
spočívá. Nakonec ani my, poslanci, jsme neměli
příliš mnoho času se tímto zákonem
zabývat.
Koncepce navrhovaného zákona vzešla z jednání
u kulatého stolu od jakési metafyzické síly,
kterou je třeba respektovat a nad jejímiž výsledky
není radno pochybovat. Je však třeba si uvědomit,
že nejvyšším zákonodárným
orgánem v naší zemi je Federální
shromáždění a ne kulatý stůl.
Jistěže může kulatý stůl
sehrát velmi pozitivní úlohu při obnově
důležitých státních orgánů,
tedy i našeho parlamentu, jsem toho názoru, že
smyslem ozdravění našich orgánů
bylo uvést jej v samostatnou životaschopnost a ne
z něj udělat hlasovací stroj nové
reálné politické síly. Nemám
pocit, že by nový parlament byl méně
reprezentativním obrazem společnosti než je
kulatý stůl. A už vůbec nechápu,
proč bychom si měli odhlasovat nejnedemokratičtější
volební zákon v Evropě jenom proto, že
se na něm dohodli představitelé u kulatého
stolu. Představitelé tzv. rozhodujících
sil od Občanského fóra až po KSČ
slíbili demokratické volby. Svobodnost a demokratičnost
voleb je ovšem měřitelná ze dvou stran:
ze strany voliče a ze strany těch, kteří
jsou voleni. Volby nejsou svobodné pouze tím, že
každý když nechce, nemusí volit, že
při volbách si může i z něčeho
vybírat, ale volby jsou svobodné také tím,
že každý má právo ucházet
se o to, aby byl zvolen a že mu nejsou kladeny zbytečné
překážky v tomto směru, jak to také
žádá mezinárodní pakt o občanských
a politických právech.
Navrhovaným zákonem, jak již bylo řečeno,
jsou z účasti v parlamentu vyloučeny národnostní
menšiny, vznikající politické strany,
které mají smůlu jenom v tom, že se
ještě neměly možnost rozvinout a samozřejmě
všichni jedinci, kteří chtějí
pracovat nezávisle na politických aparátech.
Navrhovatelé zákona, jak nám bylo řečeno
v komisi, vycházeli z volebního zákona z
roku 1946. Tento volební zákon by svým zněním
nebyl tak špatný, kdyby předem neurčoval,
které politické strany mohou ve volbách kandidovat.
Navrhovaný zákon to nedělá tak nápadně,
ale ve svých třech omezujících stupních
jde tímto směrem stejně. Je to za prvé
systém desetitisíce hlasů, kterými
musí být podpořena kandidátka - toto
číslo je nekontrolovatelné a snižuje
právní vědomí občanů.
Za druhé je to pětiprocentní klauzule, což
již nebudu rozvádět a za třetí
je to i požadavek na postup do druhého skrutinia,
že nepostupuje strana, která nezíská
ani jeden mandát ve skrutiniu prvním. Když
si toto domyslíte, přijdete k závěru,
že při rovnoměrném rozvrstvení
popularity strany může strana získat v českých
zemích až 8 % v každém kraji a zastoupení
v parlamentě nemít.
Navrhovaný volební zákon tedy jednoznačně
preferuje velké politické strany a naše vnitřní
politika se tak bude utvářet podle zájmů
představitelů těchto stran.
Československý helsinský výbor, jehož
jsem členem, má právní sekci, která
vypracovala alternativní návrh volebního
zákona, který jsem ochoten - bude-li mít
parlament o něj zájem - předložit v
paragrafovaném znění. Na přípravě
tohoto zákona se podíleli přední odborníci
na ústavní a srovnávací právo.
Koncepce návrhu vyplývá víceméně
ze systému, který je v Německé spolkové
republice, tedy ze systému kombinovaného, s tím,
že by do Sněmovny lidu byli poslanci voleni systémem
poměrného zastoupení a do Sněmovny
národů by byli poslanci voleni v jednomandátových
volebních obvodech. To by překonalo i naše
bezesporu formální rozdělení na dvě
sněmovny. Pokud jde o volbu do Sněmovny lidu, navrhujeme
zjednodušit a liberalizovat i omezení tohoto systému,
jednak by mohly kandidovat strany, které mají pro
svou kandidaturu tisíc podpisů na podporu úředně,
notářsky nebo národním výborem
ověřených. Tato podmínka je reálně
splnitelná a zároveň vede voliče,
kteří vyjadřují podporu, k mnohem
větší odpovědnosti při vyjadřování
své podpory.