Hovořil o třídním boji, který
prý prožíváme. Nenašel jsem v žádném
příspěvku na tomto zasedání
ani stín oponentury, neřkuli opozice, pokud šlo
o toto stanovisko.
O jaký třídní boj mohlo jít
v říjnu minulého roku, to si každý
může spočítat. V nejlepším
případě, kdyby se chtěl vyjádřit
poněkud trockisticky, šlo o třídní
boj jakési byrokratické vrstvy proti lidu, který
už měl dost pořádků, které
dnes publicisté popisují nejrůznějšími
způsoby a které my už zvlášť
popisovat nemusíme.
Pochopitelně, že bychom si mohli položit otázku,
jestli dnes vedeme třídní boj pro ti byrokracii,
resp. proti komunistické straně, atd., tedy jestli
jenom obracíme znaménko. To je vaše výtka,
pane poslanče, na naši adresu. Výtka nenašla
správnou adresu. My v tomto smyslu žádný
třídní boj nevedeme, nechceme zatlačit
politického protivníka do kouta, chceme vytvořit
co nejširší svazek všech sil, které
byť i z různých hledisek mají zájem
na tom, abychom přešli ke skutečné demokratické
samosprávě.
Nepochybuji o tom, že velká většina tohoto
shromáždění má chuť jít
tímto směrem, i když si třeba lecčíms
není jista. Neříkám to jenom proto,
abych se tomuto shromáždění zalíbil,
říkám to, z toho důvodu, že nad
našimi usneseními se pochopitelně někdy
kroutí hlavou. jak to, že toto shromáždění
mohlo přijímat včera takové zákony
a dnes přijímá zákony jiné
a vůbec se uvádí v pochybnost jeho prestiž.
Ale my ji musíme obnovit.
Ale řeči o korouhvičkách, nezlobte
se, pane poslanče, to nejsou řeči, které
zvedají prestiž tohoto shromáždění,
to jsou řeči, které hanobí nejen jednotlivé
osobnosti vlády národního porozumění,
ale celé toto shromáždění, a
podle mého soudu bychom se měli právě
od takových řečí v tomto okamžiku
naprosto energicky distancovat.
Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi
Šabatovi. Hlási sa ešte niekto do rozpravy? Predseda
Snemovne ľudu pán Josef Bartončík. Prosím,
aby sa ujal slova.
Předseda SL J. Bartončík: Vážený
pane předsedo Federálního shromáždění,
vážení kolegové, vážené
kolegyně, považuji za dobré znamení
doby, že se do tohoto parlamentu, který ještě
před rokem neměl zrovna nejlepší pověst
v očích našich občanů i v očích
našich vlastních voličů, vrací
živá diskuse a věřím, že
se to v tomto parlamentu stane tradicí. Tato živá
diskuse by měla být zachována.
Také já jsem nepočítal, že budu
vystupovat k tomuto předkládanému návrhu,
ale jako přímý účastník
jednání u kulatého stolu, jednání
hlavních politických sil, a to prosím není
žádná indoktrinovaná fráze, ale
tento název je realita, je to opravdu dialog hlavních
politických sil. Považuji za povinnost obrátit
se proti dvěma tezím, které zde byly vysloveny
prvním z diskutujících.
Za prvé nesouhlasím s vytvářením
dojmu, že Občanské fórum, Verejnosť
proti násiliu, ale také Komunistická strana
Československa, také Československá
strana lidová, Československá strana socialistická
a slovenské strany, které se účastní
jednání u kulatého stolu, ale také
Národní fronta, že nejsou reprezentativními
složkami současné společnosti.
Nemohu souhlasit s vytvářením dojmu, že
se jedná o nějakou sešlost samozvaných,
ale naopak, mohu doložit na svých vlastních
zkušenostech z celé této historie tohoto významného
grémia, této významné platformy, že
se jedná o platformu, jaká v této společnosti
neexistovala, i když byly některé platformy,
které měly formálně za cíl
vést celospolečenský dialog.
Nemohu rovněž souhlasit s tím, jak je naznačován
způsob jednání u kulatého stolu. Osobně
protestuji proti konstatování, že u kulatého
stolu je komunistická strana tlačena do kouta. Dělám
do politiky 25 let a snad nikdy jsem nezažil situaci, kde
tak v konciliantním prostředí jsou formulovány
politické a právní záměry na
další období. Ani jednou jsem se nesetkal s
tím, že by kterýkoli z politických partnerů
bez ohledu na to, o jakou početní nebo morální
autoritu se opírá, byl nějakým způsobem
u kulatého stolu majorizován, byl, jak zde bylo
řečeno, tlačen do kouta. Možná,
že by se v tomto směru měli vyjádřit
právě komunisté, kteří se jednání
u kulatého stolu účastní. Dovolím
si konstatovat, že právě v přístupu
komunistické strany je charakteristická linie naprostého
taktu při tomto jednání u kulatého
stolu a maximálních ohledů.
Nechtěl bych polemizovat o tom, zda to, co máme
projednat, zda návrh ústavního zákona,
který je předkládán, je demokratický
nebo nedemokratický. I když tady tyto termíny
na pohled znějí velice přesně, tak
mohou mít také různý význam.
Copak je demokratická norma, která byla přijímána
v období, které všichni, komunisté,
jinostraníci i bezpartijní, podrobujeme zdrcující
kritice?
Copak a priori demokratické má být všechno,
co bylo přijímáno ve zcela jiných
společenských poměrech? Na druhé straně
pouhý fakt, že nepřijímáme něco
podle vžitých procedur, máme označovat
za nedemokratickou formu?
Mohu doložit i z titulu své funkce předsedy
Sněmovny lidu tisíce připomínek a
požadavků, a je to aktuální dnes, zejména
na úrovni MNV, ONV, KNV, kde ne nějací samozvanci,
ne nějaké podezřelé síly, ale
občané v tom nejširším slova smyslu
požadují, aby mohli mít možnost dnes završit
proces demokratických přeměn i na úrovni
nižších zastupitelských sborů.
Tolik jsem jenom považoval za nutné říci
do rozpravy.
Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem
predsedovi Snemovne ľudu poslancovi Bartončíkovi.
Diskutuje poslanec Erban.
Poslanec SN E. Erban: Vážení, jsme svědky
zrodu nového parlamentu. Je to osvěžující
rozdíl, ten dnešek proti dlouhým letům,
která předcházela. Zatím se cvičíme,
setkáváme, začínají spory,
ale lid čeká. Ten lid, který, jak potvrzují
dějiny, za nic nemůže, a vždycky nakonec
platí.
Občané a občanky, mládeži této
země, nám všem tak drahé vlasti. Ujímám
se pravděpodobně naposledy slova před představitelským
orgánem nejvyšším a chtěl bych
toho dnes velmi mnoho říci. My, starší
generace, máme za sebou otřesné, často
tragické, ale také triumfální okamžiky.
Chtěl bych přednést zpověď, varování,
vyjádřit dějinný optimismus, díky,
vděčnost a nakonec i závazek. Je k tomu málo
času a bude snad demokratická příležitost
z jiných fór a při jiných příležitostech.
Já prožil obměnu v nejvyšších
politických orgánech v letech 1951-1968, dlouhé
období, kdy jsem nesměl mít nejmenší
politickou funkci. Ti, kteří budou povoláni
k náročné práci zde, v zákonodárném,
kontrolním a iniciativním sboru, budou se muset
současně učit demokracii v moderním
pojetí, zvláště ti mladí. A já
jsem byl poslední a myslím jediný z těch
poslanců, které právo národní
revoluce postavilo do prvního nejvyššího
zákonodárného sboru, Prozatímního
národního shromáždění.
Tehdy - bude tomu už 45 let - jsem jako představitel
sociálně demokratické strany a Ústřední
rady odborů v rozpravě o prohlášení
předsedy vlády konstatoval, a dnes pro aktuálnost
to podstatné opakuji: "Je třeba, aby byla získána
a zachována důvěra lidu ve vládu.
To bude možné jen tehdy, když všechny orgány
lidovlády budou pod neustálou kontrolou lidu, který
chce slyšet pravdu, i když je nepříjemná,
který chce být veden demokratickými metodami.
Lid nelze trvale přesvědčovat jen programy
nebo jen hesly. Je třeba překonat staré,
nežádoucí poměry dokonalejší
hospodářskou a politickou organizací".
Tato slova jsem si nedávno vyhledal a užasl jsem,
jak zůstávají aktuální.
Vážení přítomní, co všechno
velkého i ubohého, triumfálního i
ponižujícího se událo za ta léta,
včetně doby nejposlednější, která
je plná nových nadějí.
Hluboká rozpornost společenského vývoje
pokračuje a nezastaví se a nemůže se
zastavit na hranici naší země. Jsme svědky
toho, jak celý vývoj lidské společnosti,
který je vysoce dramatický, je výsledkem
souběžně probíhajících
a nezastavitelných ideových procesů, vědeckotechnického
a sociálně politického. Je to revoluční,
prudký vývoj, přičemž druhý,
sociálně politický, zdá se, zaostávat.
I když uchováváme si takříkajíc
světový mír, jsme neustále svědky
válčení. Není snad roku v tomto století,
kdy by se neválčilo. A jsme svědky trvalého
otřesného jevu masové bídy stamiliónů
lidí. Máme tedy před sebou jako vlastenci
českoslovenští, i jako lidé - členové
lidské společnosti - velké problémy.
Světová nukleární válka bezprostředně
neohrožuje existenci lidstva, ale cítíme, jak
narůstají nové a nové rozpory, problémy,
jak je třeba otevřenosti i třeba prudkosti
ve výměně názorů. S prominutím,
použiji slov Lenina, který řekl: "Po pracovním
procesu bouřlivý demokratismus". Roste fantasticky
moc a bohatství v určitých místech
světa a současně na druhém pólu
hrozné utrpení v masách lidí, utrpení
platí zvláště u matek a dětí,
které nepodchytí žádný nejmodernější
přístroj, žádná statistika.
Vážným jevem ve světovém i v
národním měřítku jsou objektivní
tendence k monopolizaci ve výrobě materiálních
hodnot, v peněžnictví i v koncentraci vojenské
síly. Všechny ty velké otřesy, války
i krize vlastně vždycky působí jen jako
katalyzátor. Situace uvnitř společnosti se
velice změnila oproti stavu, kdy se podařilo porazit
Německo a Japonsko pokoušející se o
světovládu. Životní zájem československého
lidu nás vede k účasti na vývoji světovém,
v linii široké mírové spolupráce
a duchovní tolerance, s výjimkou barbarských
ideologií tohoto věku, které odsoudil celý
kulturní svět.
Obnovení celkového vzestupu našeho státního
a národního života je reálné,
přes všecko dědictví, které nás
zatěžuje, přes všecky vážné
překážky a komplikace. Je třeba uchovávat,
sjednocovat a rozvíjet všechny tvořivé
síly našeho společenství, i vytvářené
hodnoty, neopakovat staré chyby, kdy v souvislosti s hlubšími
společenskými změnami a sociálně
politickými otřesy docházelo k velkým
ztrátám na tvořivé síle společnosti,
jejím nevyužitím, diskvalifikací, a
to všecko vedlo nakonec k úpadku.
Mnozí z našich velkých lidí, kteří
byli v emigraci, se vracejí a jejich vystoupení
ukazují na jejich opravdové vlastenectví.
Jejich příspěvky byly skutečně
silnou pomocí n a prahu nové etapy, kdy hledáme
a budeme hledat novou cestu, která vede ke kýženému
cíli - štěstí člověka
a míru mezi národy.
Myslím, že zbytečné i morálně
politické škody oslabovaly dřívější
rozvoj. Zakládaly v našem státě dlouhodobé
negativní jevy nedůvěry, nespokojenosti i
nepřátelství. V poslední době
slyšíme - a to je dobré - z nejvyšších
míst kritiku; začínají se totiž
projevovat staronové negativní tendence. Společným
úkolem všech vlastenců je - bránit se
proti těmto projevům i příčinám
návratu do starých, nežádoucích
poměrů.
Je nezbytné vytvářet v politickém
systému a v pracovním procesu takové vztahy
a uplatňovat takové charakterové typy, aby
bylo čeleno takovým návratům ke starým
metodám a činům v novém rouchu. Ty
by situaci ještě zhoršily, za cenu nepředstavitelných
následků pro náš stát, v důsledcích
pro produkčnost a životní úroveň
miliónů těch, kteří znovu doufají,
věří a nesmí být znovu zklamáni.
Vážení přítomní, máme
všichni před sebou složitou, náročnou,
ale nadějnou budoucnost. Diskutujme, hledejme, ale pracujme
a tvořme. Náš lid čeká.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi
Erbanovi. Ako posledný prihlásený k tomuto
bodu je poslanec Stračár. Prosím, aby se
ujal slova.
Poslanec SL S. Stračár: Vážený
pán predseda, vážené poslankyne a poslanci,
nehodlal som vystupovať, ale chcel by som povedať pár
slov k vystúpeniu pána poslanca Rišku. Ten
kto pracuje a je trvale medzi ľuďmi či už
na dedine alebo na závodoch vie, že mimoriadne zákony
sú nanajvýš nutné. Doba predbehla minulé
zákony, ktoré sú tu. Na väčšine
našich dedín a miest predstavenstvo národných
výborov preto, že im národ nedôveruje,
padlo, a nie že tu my príjímame mimoriadne
zákony. Z tohto dôvodu je teda nutné tieto
zákony odhlasovať, aby sme sporiadane prešli
bez rozvratu k pluralitnému systému. A tento sporiadaný
prechod umožnia tieto zákony i keď ich môžeme
z hľadiska teoretického - ja som človek z hospodárskej
sféry - pokladať za nie celkom demokratické.
Najviac ma udivilo samotné vystúpenie pána
poslanca Rišku, pretože po roku 1970 som veľmi
často počúval jeho živé slová
ráno keď oslavoval normalizáciu i prijatie
mimoriadnych zákonov a pri jeho sladkých slovách
prestala chutiť i káva, ktorú ráno v
nedeľu človek pil. Tak dnes tá lekcia z demokracie
je trochu oneskorená. Najmä preto, lebo vieme, ako
voľby v minulosti prebiehali, že bolo vždy 99 %
atď.; k tomu sa nemusím vracať a že tieto
zákony, ktoré sú dnes predložené,
umožnia to, aby aspoň odzrkadľovali situáciu,
a to rozloženie politických síl, ktoré
je v skutočnosti medzi ľudmi. Myslím, že
teraz je nanajvýš nutné, aby toto obdobie do
slobodných volieb, tak v hospodárstve, ako aj v
celom systéme, prešlo bez rozvratu. A ja si myslím,
že nie všetky sily v spoločnosti prichádzajú
seriózne k tomuto okrúhlemu stolu a k diskusii.
Pretože na jednej strane predstavitelia KSČ u okrúhlych
stolov na všetkých úrovniach sú za dohody,
idú za dohody, ale na druhej strane myslím, že
je jeden prúd strany, ktorý hovorí, že
čím horšie, tým lepšie. Ja by som
citoval list, ktorý koluje na Slovensku, a je podpísaný
nejakým mobilizačným výborom KSČ,
kde sa hovorí: "Držte sa, zostaňte na
pracoviskách pokiaľ je to možné, prípadne
sa organizujte a mobilizujte sa na dohodnutých miestach".
To je záver. Preto sa pýtam pána poslanca
Rišku, či reprezentuje on Akčný výbor
KSS alebo reprezentuje druhý prúd tejto strany,
ktorá volá skôr po rozvratu. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi
Stračárovi. Ďalej sa ešte prihlásil
o slovo poslanec Juraj Mesík.
Poslanec SN J. Mesík: Vážený
pán predseda, kolegyne, kolegovia, takisto som bol k svojmu
vystúpeniu vyprovokovaný vystúpením
poslanca Rišku. Po tých múdrych slovách,
ktoré tu zazneli v odpovedi na jeho vystúpenie,
nemám mnoho čo dodať, ale predsa by som ešte
chcel upozorniť na jednu časť jeho vystúpenia,
kde hovorí, že "KSČ prináša
ako politický dar hlavy svojich poslancov". To slovo
"hlavy" to je veľmi príznačné
pre istý typ politiky. Bola to politika strachu, ktorá
bola uplatňovaná voči celej spoločnosti
z pozície nejakej mocenskej elity a dnes, keď bol
strach zlomený, je tu snaha vyvolať taký istý
strach v radách Komunistickej strany. Teraz tu vôbec
nejde o nejaké hlavy, maximálne môže
ísť o kreslá, ale ani o ne nejde tak, aby bola
KSČ obchádzaná. Len sa vytvára prostredníctvom
týchto zákonov priestor na to, aby si KSČ
sama mohla usporiadať svoje záležitosti, aby
ona sama mohla vziať svoje veci do svojich rúk. (Potlesk.)
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslancovi
Mesíkovi. Slovo má poslankyňa Věra
Bartošková.
Poslankyně SL V. Bartošková: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, já
bych chtěla k navrhovanému ústavnímu
zákonu říci několik slov z druhé
strany, z hlediska názorů většiny mých
voličů. Na všech diskusních setkáních
nejen Občanského fóra, ale i jiných
různých veřejných shromážděních
z Prahy 10 zaznívá nedůvěra k mnoha
poslancům národních výborů
i poslancům zastupitelských sborů vyšších
stupňů, kteří sice byli před
třemi lety zvoleni 99 % nebo i více procenty hlasů
a voličů, ale způsobem formálním,
direktivním, kdy se voliči často ani nezajímali
o osoby, které volili za své poslance. Navíc
neměli občané možnost vybrat si ze dvou
nebo více kandid átů. Naši občané
chápou, že nyní není možné
vypsat svobodné a demokratické volby hned, že
musí nejdříve parlament připravit
a schválit volební zákon a připravit
volby. Ale občané si přejí, aby volební
a jiné nutné demokratické zákony a
opatření připravoval parlament a ostatní
zastupitelské sbory, které mají jejich důvěru
a které obrážejí současné
rozložení politických sil v našem státě.
Mohu tedy nejen za Klub poslanců Československé
strany lidové, ale především za velkou
většinu svých voličů ve volebním
obvodu Prahy 10, podpořit plně návrh ústavního
zákona o odvolávání poslanců
a volbě nových poslanců zastupitelských
sborů všech stupňů.
Předseda FS A. Dubček: Ďakujem poslankyni
Bartoškovej. Hlási sa ešte niekto do rozpravy?
Poslanec Riško.
Poslanec SN J. Riško: Pán predseda, vážené
Federálne zhromaždenie, požiadal som, aby predseda
vlády Marián Čalfa vysvetlil Federálnemu
zhromaždeniu zmenu stanoviska vlády k predloženému
prerokúvanému zákonu. Minulý týždeň
vláda zaujala k tomuto zákonu negatívne stanovisko,
ktoré tento týždeň zmenila. Pan predseda
vlády tu nie je, prosím teda, aby niektorý
predstaviteľ vlády toto stanovisko vysvetlil.
Předseda FS A. Dubček: Prosím podpredsedu
vlády pána J. Čarnogurského.
První místopředseda vlády ČSSR
J. Čarnogurský: Vážený pán
predseda, vážené Federálne zhromaždenie,
rozhodujúce pre vaše stanovisko k navrhnutému
ústavnému zákonu je predovšetkým
vaša znalosť reálnej situácie vo vašich
volebných obvodoch, všetky ostatné stanoviská
sú len orientačné. Rovnako orientačné
je stanovisko federálnej vlády. Federálna
vláda na svojom zasadaní vo štvrtok minulého
týždňa zaujala z veľkej časti negatívne
stanovisko k predloženému návrhu zákona
v tom zmysle, že neodporúčala odvolávanie
poslancov, v podstate odporúčala umožnenie
doplnenia národných výborov formou kooptácie
alebo formou doplňovacích volieb podľa rozhodnutia
príslušného národného výboru.
Pri tomto stanovisku vláda vychádzala z toho, že
politická situácia v štáte nie je natoľko
aktuálna, aby vyžadovala túto formu rekonštrukcie
zákonodarných zborov, to znamená vrátane
odvolávania poslancov. Práve v dôsledku tohto
negatívneho stanoviska federálnej vlády došli
vláde ohlasy z viacerých častí republiky
upozorňujúce na to, že reálna situácia
v národných výboroch, prípadne vo
vyšších zákonodarných zboroch vyžaduje
aj rekonštrukciu formou odvolávania poslancov.
Pravdu povediac, neviem povedať presné informácie
o priebehu zasadania vlády v nedeľu, na ktorom vláda
prijala nové stanovisko k návrhu ústavného
zákona, pretože v tomto čase som sa vracal
z cesty z Vatikánu, kde sme spolu s delegáciou pozývali
pápeža na návštěvu Československa.
Z tých informácií, ktoré som dostal
po tomto zasadaní vlády vyplýva, že
vláda prehodnotila svoje stanovisko predovšetkým
na základe informácií o reálnej situácii
v štáte. Opakujem, že túto reálnu
situáciu, predovšetkým v národných
výboroch, pravdepodobne poznáte vy ešte lepšie,
ako ju pozná federálna vláda, a pri svojom
hlasovaní o tomto návrhu predpokladám, že
budete vychádzať zo svojich poznatkov o tejto reálnej
situácii v národných výboroch v celom
štáte. Toľko ako odpoveď pánu poslancovi
Riškovi.