My samozřejmě můžeme eskalovat nabídku
na vnitřní trh decentralizačními opatřeními
a demonopolizačními opatřeními ve
všech úsecích, v podnikání, ve
službách. Víte, jaké jsou naše
možnosti v turistickém ruchu. My vždycky pokrčíme
rameny, ale naše inkaso je méně než padesátinou
inkasa sousední Vídně a přitom vám
každý potvrdí, že Praha má svou
atraktivitu turistickou podstatně vyšší.
Čili nás musí tyto otázky zajímat
již v letošním roce, protože na hranicích
máme milióny potenciálních turistů.
Nejde tedy o dlouhé prognózy. Jde o to, jestli ale
jsme schopni se odrazit v letošním roce ze 150 miliónů
dolarů na dvojnásobek. Ty investice zde Karel IV.
již dávno udělal. Celý problém
je v tom, zda-li to my zvládneme i zapojením obyvatelstva,
jestli to zvládneme rychlým flexibilním řešením.
Vidíme tedy tyto otázky ne poraženecky, ale
domníváme se, že před čs. ekonomikou
jsou možnosti. Vím, že je i hodně skeptiků.
Je zvykem mluvit vždy o hospodářství
v termínech potu a slzí, být tedy velmi zdrženlivým.
Chtěl bych upozornit a sami jste slyšeli hodnocení
takového zkušeného politika jako je především
Benito Craxi a dalších, kteří hodnotí
naši situaci příznivěji než jsme
ji zvyklí hodnotit my a rozhodně platí a
prokázaly to všechny experimenty při změnách
např. Západního Berlína z jeho politiky
defenzívní na jedno z nejúspěšnějších
hospodářství, dále změny samotné
Itálie a Španělska, že hospodářská
politika se s poraženectvím a pesimismem nedá
dělat a nemůže být úspěšná.
Samozřejmě optimismus sám o sobě nestačí,
ale chtěl jsem jen poukázat, že pracujeme s
určitými analýzami a představami,
kdy tržní systém přestává
být pro nás strašákem, ale stává
se pro nás rozhodujícím prostředkem
ke změně chování subjektů a
promítá se do konečné energetické
investiční náročnosti až do ekologického
chování. Čili zde je asi základní
tajemství věci. Takto můžeme udržet
i řešení zaměstnanosti v naší
ekonomice. Chtěl bych upozornit, že dnes u nás
dělá 7,8 mil. lidí. A je zde řada
obav ze strukturálních změn. Obavy jsou přehnané
- mluví o hornících. Vláda se však
o to musí starat a my musíme snížit
těžbu hnědého uhlí. Katastrofa
ekologie je především z toho, že musíme
spalovat naše hnědé uhlí, které
je navíc jedno z nejsvízelnějších
na světě, pokud jde o příměsi
obsahu nejen síry, ale i dalších složek.
Zde je svízel s odsiřováním a jeho
čištěním. Nemáme však jiné
východisko, jestliže se nechceme dusit a chceme-li
ekologii, musíme se rozhodnout, protože nemůžeme
těžit přes 100 miliónů tun hnědého
uhlí, lignit a tím zásobovat Nováky
a děsit se, že nám Nováky kouří.
To všechno je jeden zaokruhovaný objekt, který
se musí někde rozrazit. U elektráren musíme
přejít na plyn, i když na to nejsme připraveni,
současně musíme řešit energetickou
náročnost, ale je třeba velmi energicky v
těchto směrech postupovat. Samozřejmě,
že zaměstnanosti v těžbě se to
dotkne, ale v tom není katastrofa. V celé oblasti
paliv dělá asi 165 tisíc lidí a dotkne-li
se to několika desítek tisíc lidí,
pak naše hospodářství má tolik
nepokrytých pracovních potřeb, že by
toto nebylo problémem. Také při naší
18 % fluktuaci v hutích a v palivech, kdy několik
set tisíc lidí mění zaměstnavatele,
není problém přeregulování
tohoto procesu a dostat se na rozumnou úroveň během
pěti až sedmi let, aniž by musely být
nějaké drastičtější výluky.
Problém je ale v tom, že je u nás jeden až
jeden a půl miliónu lidí přezaměstnaných.
Dělali jsme politiku levné pracovní síly,
řešili jsme životní úroveň
tím, že rostl počet důchodů na
rodinu a my máme dnes zaměstnaného téměř
každého člověka, každou ženu
a v zaměstnanosti tolerujeme jeden milión lidí
ve správě a v řízení - tomu
je na všech podnicích, ústavech, ve všech
článcích, kde je obrovská administrativa
a my tuto zaměstnanost při ostré výkonnosti
a konkurenci neudržíme. Zde je tedy obrovský
problém. My se ale můžeme připravovat
na seriózní řešení tohoto problému.
Problém můžeme řešit prodloužením
mateřských dovolených - ne, že by někdo
nutil ženy, aby se vrátily ke krbu, ale aby měly
možnost se věnovat výchově dětí
a byly alespoň elementárně pro tuto dobu
existenčně zapojeny. Můžeme udělat
pohyblivé grafikony, pěti, šesti hodinové
úvazky, můžeme prodloužit školní
docházku, můžeme ukončit numerus clausus
na vysokých školách, kde ročně
bereme dvacet tisíc studentů a hlásí
se jich čtyřicet tisíc. Je tedy třeba
pustit některé věci, kterých není
třeba se bát, a mohli bychom také alokovat
jeden až jeden a půl lidí ve službách.
My ale nemáme mechanismy - lidi šli dříve
ze zemědělství do průmyslu, protože
tam byly lepší sociální podmínky,
vyšší platy, ale dnes ve službách,
jak jsme je deformovali, jsou platy nízké, takže
lidé počítají s něčím
jiným, než co si člověk regulérně
vydělá, ale na to nelze lidi orientovat. Proto musíme
otevřít ventil drobných podniků, včetně
soukromého vlastnictví, protože jiný
mechanismus není. Lidé musí mít možnost,
když budou ve službách riskovat, prodávat,
musí dělat celé rodiny, večer, v noci,
jak je to všude na světě, ale musí mít
možnost si vydělat. Půjdou tedy do rizik, ne
všichni vydělají, někteří
zbankrotují, ale to je ten vývoj, musí to
zkusit znovu. To se ale nedá garantovat předem,
nedá se to zajišťovat státním podnikáním,
ale to je balík tisíců drobných podniků
a tisíců podnikatelů, které je třeba
velice rychle pouštět a prostě vidět,
že zde je možnost vytvoření doplnitelné
nabídky a oživení našeho vnitřního
trhu.
Chtěl bych jen upozornit, že tyto problémy
zaměstnanosti a inflace, kde vážíme
celý systém jak regulace oběživa, spíše
však orientace na restrikci masy oběživa, tak
na restrikci státního rozpočtu, čili
že tyto otázky jsme schopni rozumně regulovat.
To neznamená slibovat, že nedojde k velkým
problémům, protože nejsme schopni v těchto
změnách a procesech, kdy se bude ekonomika dynamizovat,
oživovat, zajišťovat každému pracovní
příležitost za humny, tam kde žije, za
stejný plat a podobně. To znamená pohyb v
bytech a jinak, aby byla zajištěna mobilita lidí.
Bude nutné, aby lidé šli za prací, aby
se měnili profese. Je možné zajišťovat
nebo orientovat se na zajištění zaměstnanosti,
na zajištění životní úrovně,
ale rozhodně ne v takových podmínkách,
jak se nám vulgarizovaly sociální jistoty,
že v každé vesnici bude malá továrna,
že všude bude všechno zajištěno, a
teď nevíme kudy kam, protože všechno je
také všude zakouřeno a všechno je spojeno
s ohromnými převody a celou řadou složitostí.
Tam samozřejmě problémy budou, bylo by neseriozní
říkat, že tu nebude pnutí v zaměstnanosti,
že tu nebudou změny, že nebude pnutí i
ve vztazích vývoje důchodů, mezd a
že zde nepůjde mnohdy o velmi tvrdou restrikci v rozpočtu.
Měli bychom vidět především velké
možnosti, které máme ve výzkumu, ve
zdravotnictví a školství. Mnohdy jsme si zvykli
a dodnes to přetrvává, že rozvoj těchto
odvětví, a velmi významných odvětví,
je derivátem kvantitativního růstu prostředků,
které do nich jsou dány. Už velmi dávno
jsme přestali vnímat, že kvalita výstupů
v těchto oblastech se odtrhla od kvantity zdrojů,
které přijímají. Přestože
náklady na lůžko, náklady na jednoho
žáka už jsou dnes možná troj- až
pětinásobné než byly před 25
lety, tak podle mého názoru kvalita v mnoha směrech
šla dolů. Devalvovala se úroveň učitelů,
vysokoškolských profesorů, kde především
kvalita měla být zaručena jejich znalostmi,
ale mechanické rozmisťování podle nomenklatur
a politického kritéria, kdy odborná zdatnost
šla do pozadí, samozřejmě tento proces
ovlivnilo. Nechci teď o těchto otázkách
hovořit a vůbec ne dělat exkurzi do politické
oblasti, chci se držet ekonomické otázky, kdy
právě v ekonomice zdravotnictví i vzdělávacích
systémů se nikdy nemůžeme odtrhnout
od kvality. Tady je celá řada možností.
Víte, jak je dnes komplikovaný systém zdravotnictví,
předpisy, kdy není možnost léčit
ani krátkou nemoc, což je možné v dohodě
se zaměstnavatelem, kde už jsou předem přetíženi
obvodní lékaři, protože v dobách
chřipky je ohromná potřeba a bez papírů
není možné se léčit, čili
od tohoto počínaje přes složitý
systém, kde možná obnovení rodinného
lékaře, který hlavní diagnostiku si
nese v kufříku a má důvěru
lidí, a to je synonymum, že důvěra uzdravuje,
ale synonymum, které se zakládá na zkušenosti,
protože důvěra pacienta v lékaře
znamená strašně moc, čili řada
takových věcí by nám mohla pomoci,
když budeme důslední, velmi odpovědní
bez jakékoliv demagogie, ale když nebudeme tolerovat
nic co je spojeno s přiživováním bez
ostré, tvrdé výkonnosti, když to nebudeme
tolerovat, máme možnost řadu věcí
velmi rychle zlepšovat, aniž bychom měli představu,
že se musí stavět množství nových
objektů a podobně. I zde restrikce rozpočtu
musí být velmi rozumně spojována ne
s nějakým kvantitativním krácením,
ale s řadou vnitřních přesunů
a se smyslu plnými operacemi i ve vlastním organizování
systému včetně vědy, výzkumu
a podobně. Přece je to mnohdy jen fasování
peněz z rozpočtu, kde výsledky v mnoha vědeckých
směrech dlouhodobně nejsou žádné,
kde jsou ochuzeni univerzity o výzkum, kde neexistuje mnohdy
žádná schopnost vědců se uživit,
to všechno přece není zapotřebí.
Zde je možné nést realitu s velkou etikou a
ohleduplností k těmto oblastem, ale současně
s velkou náročností.
Promiňte, že jsem zdržel, chtěl jsem jen
upozornit, že jde v našich představách
o dost promyšlený plán s tím, že
se domníváme, že by měl velmi rychle
dát výsledky, že v těch dřívějších
dobách, kdy si lidé nechtěli vzít
mnohdy odpovědnost, kdy byli v zajetí alibismu,
kdy příprava jedné zákonné
normy trvala dlouhé měsíce, že bychom
chtěli některé věci řešit
velmi rychle, aby se situace dynamizovala a měnila třeba
po měsících, protože si uvědomujeme
jaká je na nové vládě odpovědnost,
uvědomujeme si, že nové radostné možnosti
čs. lidu bez ekonomiky, která půjde dopředu,
by nebyly tak sympatické, jak je dnes chceme vidět.
Děkuji. (Potlesk.)
Předseda FS S. Kukrál: Děkuji za kvalifikovaný
výklad prvnímu místopředsedovi federální
vlády ČSSR panu Komárkovi. Nyní uděluji
slovo ministru národní obrany generálplukovníkovi
Vackovi, aby odpověděl na otázky poslance
Zamazala a Tomse.
Ministr národní obrany ČSSR genplk. M.
Vacek: Vážené Federální shromáždění,
dotaz poslance Tomse byl položen v souvislosti s mnou provedenou
tiskovkou v pátek minulý týden, kde jsem
se zmínil o některých otázkách
zkrácení vojenské základní
služby.
Chtěl bych využít toho, že vystupuji před
Federálním shromážděním,
abych sebekriticky přiznal, že jsem možná
ne úplně docenil dobu, kdy jsem vystoupil s některými
údaji a popravdě jsem řekl skutečnosti,
které jsou našim vojákům, kteří
v současné době slouží a jichž
se tyto záležitosti bohužel netýkaly v
době asi méně vhodné.
Chtěl bych na svoji obhajobu říci, že
jsme od prvotních údajů, které jsme
zveřejnili od 28. září t. r., vždycky
vysvětlovali obtížnost toho, abychom to stejně
orientovali na ty vojáky základní služby,
kteří slouží. V tom jsem se dopustil
asi chyby.
Chtěl bych ale poslanci Tomsovi říci, že
jsem neformuloval věci tak, že bych bez ohledu na
to, jaké rozhodnutí přijme FS si osoboval
právo stanovit délku nebo návrh na zkrácení
základní vojenské služby, ale řekl
jsem, že ČSLA navrhuje a bude navrhovat vládě
a FS změnu branného zákona v tomto smyslu
a že od 2. ledna je připravena věci realizovat,
což je skutečností.
Tato skutečnost i mnou zčásti zaviněná
vyústila včera a dnes v poněkud nepříznivý
stav v některých útvarech ČSLA, což
jsem byl nucen doložit na včerejší schůzi
federální vlády. Celá složitost
spočívá v tom, že nebyla pochopena nezbytnost.
Dovolím si uvést některé údaje
a poprosím vás, abyste nám pomohli věci,
zvláště u rodičů vojáků
základní služby, uvést na pravou míru.
Že nebyla možnost tam zahrnout tyto vojáky způsobilo,
že už samotný tento fakt je nepříznivý
a chápu, že se těch vojáků může
dotýkat.
Došlo však k jedné věci a zde bohužel
musím konstatovat, že možná trochu méně
zodpovědným jednáním některých
skupin osob z civilu došlo k podněcování
těchto - svým způsobem vyvolaných
emocí vojáků základní služby.
To se projevilo v tom, že v některých útvarech
ČSLA při dodržení kázně
a toho, že plně probíhal výcvik, vojáci
odmítali konzumovat stravu, tedy jiným způsobem
protestovali hladovkou. My jsme volili velmi mírné
způsoby přesvědčování
a v řadě útvarů tuto situaci vojáci
základní služby pochopili.
Jinak bych vás prosil, nemohli byste si nás jako
občané vážit, kdybychom v armádě
dopustili některé věci, které jsou
s existencí jakékoliv armády na světě
neslučitelné. Možnosti tiskové konference
- a to prosím neberte jako nějaké ústupky,
které byly vynuceny tímto tlakem - nebyly takové,
že jsem nemohl zveřejnit - a nebylo ani žádoucí,
protože to bude součástí některého
z mých rozkazů, který bude řešit
po odsouhlasení Federálním shromážděním
branného zákona, byli jsme připraveni řešit
věci i ve prospěch vojáků základní
služby, kteří slouží, třeba
ne v takovém rozsahu. Jako příklad uvedu:
Uvažovali jsme o možnosti zkrácení o jeden
až dva měsíce, ale zvláště
jsme chtěli vyhovět vojákům, kteří
jsou ženatí nebo mají některé
jiné sociální důvody k tomu, abychom
jim základní vojenskou službu zkrátili.
Byli jsme připraveni započítat těm,
kterým jsme nemohli vyhovět, délku toho za
další dvě cvičení, která
by museli vykonat jako záložníci po skončení
služby.
K některým číslům, kterými
nechci unavovat. Prosím vás, poslanci a poslankyně
Federálního shromáždění,
abyste pochopili jedno: vlastní zkrácení
základní vojenské služby z 24 na 18
měsíců představuje, že tato společnost
musí mít zdroje branecké populace každoročně
vyšší o 26 tisíc povolanců. Jestliže
víte z dostupných pramenů - a já neprozrazuji
příliš velké tajemství - že
ČSLA má necelých 200 tisíc vojáků
- tedy propuštění dvou ročníků,
které projevily nesouhlas s naším postupem,
představuje k 1. dubnu a k 1. říjnu propustit
po 40 tis. vojácích, za které není
náhrada. Prostými počty se shodneme asi na
tom, že to představuje rozpustit více než
50 % armády, ponechat v armádě tedy nejméně
zkušené vojáky. Prosil bych jednu věc
- je to možná zdlouhavé vysvětlení,
ale zároveň si dovolím obrátit se
ke všem vojákům, abychom mohli ještě
mnohé z těchto skutečností vysvětlit,
a říci jim blíže, jakým způsobem
bychom chtěli některá opatření
v jejich prospěch realizovat.
Mohla by vzniknout otázka - tak proč nesnížíte
armádu? Já jsem ani od jednoho z politiků,
který v současné době vystupuje, neslyšel,
že by měl výhrady vůči tomu,
že Československá socialistická republika
by neměla být členem Varšavské
smlouvy. Každý, kdo vstoupí do Varšavské
smlouvy nebo NATO, bere na sebe určité závazky.
Tedy i Československá socialistická republika
tyto závazky má, mezi jinými i v množství
- jestli volím správné slovo - kontingentu,
které udržuje v určitém stupni bojové
pohotovosti. To byl tedy důvod. Prosím tedy, aby
poslanec Toms považoval moji odpověď snad za
dostačující.
Omlouvám se, že poslanec Škula nedostal ode mne
posledně odpověď na otázku, jak naložit
s byty, které vlastní střední skupina
sovětských vojsk. Myslím, že je to aktuální.
Mnoho lidí to zajímá, a když se neodpovídá,
tím více se těchto údajů dožadují.
Byl jsem připraven na otázku odpovědět.
Všichni si vzpomínáte, že závěr
schůze obou sněmoven byl poněkud vzrušující
a vůbec by do toho nezapadlo, kdybych začal vysvětlovat,
jak je to s těmi byty.
Není to zcela jednoduché, a prosím o strpení,
abych se nemusel k těmto otázkám vracet.
Říkám, že uvedu konkrétní
číslo. Musím k tomu říci následující:
Závazky na zabezpečení byty vzala na sebe
vláda ČSSR ve smlouvě o podmínkách
dočasného pobytu sovětských vojsk
na území ČSSR, která byla ratifikována
18. října 1969. Tato smlouva je předmětem
jednání naší vlády - jak naše
veřejnost, i vy poslanci víte. Dosud je v platnosti.
Tato smlouva v článku 3 stanoví, že
ČSSR bere na sebe povinnosti se zabezpečením
bytů. Dalšími vládními nařízeními
bylo potom upřesněno, že byty příslušníkům
sovětských ozbrojených sil se budou stavět
čtyřmi základními způsoby:
První způsob byl ten, že sovětská
vojska si byty stavěla sama, část bytů,
a na své náklady. Druhý způsob byl,
že národní výbory ze zvláštní
části státního plánu měly
prostředky k tomu, aby tyto byty pro sovětská
vojska stavěly. Třetí způsob - ČSLA
opět ze zvláštní části
svého plánu pomáhala stavět tyto bytovky,
zvláště v prvních letech jejich pobytu.
Poslední způsob - akciová společnost
Strojexport na základě kontraktu mezi ministerstvem
zahraničního obchodu SSSR na náklady sovětské
strany tyto byty stavěla.
Bytů není málo. Podle našich údajů
jich vlastní příslušníci ozbrojených
sil na celém teritoriu ČSSR asi 9,5 tisíce.
K tomu bych chtěl dodat následující.
Kvalita bytů je různá, jak je kdo stavěl.
Sovětští vojáci, naši vojáci
- zpravidla úroveň nižší, s nižším
komfortem, než na jaký jsou naši lidé
zvyklí.
Ale co je podle mne podstatně horší? Tyto byty
jsou soustředěny v lokalitách, které
jsou méně výhodné pro to, aby je obývali
- řekl bych normálnější lidé,
než jsou vojáci, ale pochopte, že jsou to většinou
okraje výcvikových prostorů, kasárenské
objekty apod. Prosil bych tedy, když budeme počítat
s využitím těchto bytů, abychom tyto
skutečnosti brali v úvahu.
Poslední věc: ČSLA sice nemá pokryty
své požadavky na bytovou výstavbu, ale jsme
na tom podstatně lépe než ostatní občané.
Prohlašuji, že v podstatě si nečiníme
v případě odchodu sovětských
vojsk nároky na tyto byty a mohou být tedy využity,
jak máte jako poslanci představy.
Další otázka poslance Zamazala - jak budou
vojáci v činné službě vyjíždět.
Vojáci z povolání i vojáci základní
služby nařízením. které jsem
vydal k termínu přesně tak, jak se to týkalo
ostatních občanů, tj. ke 4. 12., mají
možnost v podstatě cestovat za stejných okolností.
Je to představa pro některé trochu neskutečná,
ale je to realita. To znamená v obecné podobě,
i voják základní služby v době
řádné dovolené může vycestovat
do kapitalistické ciziny. Musíme přijímat
některá opatření, že voják
základní služby tuto skutečnost oznámí
proto, aby mu velitel povolil nošení občanského
oděvu, aby mohl vyjet do ciziny v občanském
oděvu.
Jsou tam zatím některé drobné věci,
které - věřím - ještě
vyřešíme.
Totéž se týká vojáků z
povolání. Je tam jedna drobnost, která zatím
brání, abych nešel dále ve svém
resortu, je to, že zatím zůstává
v platnosti zákon o ochraně státního
tajemství. Značně jsem ho však zjednodušil
a beru tuto odpovědnost na sebe, a v tom, že dříve
musel voják, který byl nositelem státního
tajemství, žádat až náčelníka
generálního štábu. Omezil jsem to na
to, že požádá svého nejbližšího
nadřízeného, to znamená zpravidla
člověka, se kterým se denně vídá.
Prosil bych, aby nebyly některé tyto omezující
drobnosti opět napadány, protože je v krátké
době vyřešíme.
K otázce, kdy budou zrušeny organizace KSČ
v ČSLA. Vydal jsem rozkaz č. 28, kterým se
činnost základních organizací KSČ
v ČSLA (tj. v ústavech, zařízeních,
útvarech, štábech) ruší dnem 2.
ledna 1990. (Potlesk.)
Mluvil jsem nyní jako člen vlády. Došlo
u mne však ke kumulaci příliš mnoha funkcí,
a tak se stalo i u mne to, co sám kritizuji a co nemám
rád, to znamená, že jsem zároveň
představitelem moci výkonné a zároveň
poslancem. Jako poslanec bych rád řekl, že
jsem poslancem za volební obvod č. 22 Sněmovny
národů, okres Tábor a část
okresu Písek. V průběhu jednání
mi došla řada petic a prohlášení.
Moji voliči mě žádají, abych
se na naší společné schůzi připojil
k tomu, aby volba prezidenta byla provedena v co nejkratší
době, ještě v měsíci prosinci
a dále, aby jako kandidát byl Václav Havel
a volba aby byla provedena aklamací. (Potlesk.)
Předseda FS S. Kukrál: Děkuji ministru
národní obrany generálu Vackovi za odpovědi.
První místopředseda federální
vlády pan Čarnogurský požádal
o slovo, aby odpověděl na dotaz poslankyně
Pekařové.