Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Plnou politickou vahou našeho Klubu se budeme důsledně zasazovat o to, aby ekonomická reforma byla uskutečňována na socialistickém základě při plném respektování životních jistot a perspektiv dělnické třídy a širokých vrstev pracujících bez velkých sociálních otřesů. Vyslovujeme podporu záměrům vlády, směřující k vybudování socialistického, dobře fungujícího právního státu, kde svoboda občana je omezena pouze jeho povinnostmi stanovenými v zákonech. Očekáváme, že v brzké době bude předložen k diskusi i návrh nové Ústavy ČSSR.

Významný úkol vlády spatřujeme rovněž v přípravě svobodných, demokratických a tajných voleb do zákonodárných sborů, a to ještě v roce 1990.

Předseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Kryllovi, diskutovat bude poslanec Vébr, připraví se poslankyně Moltašová.

Poslanec SL K. Vébr: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, dámy a pánové, zaujímat stanovisko k nově vytvořené vládě není jednoduché. Musíme si totiž uvědomit, že v minulých dvou letech jsme zde tolikrát projednávali otázky související s plněním programového prohlášení vlády, že zaujetí dnešního stanoviska musí být krajně střízlivé. Věc je komplikovaná i faktem, že jsme vždy jednomyslně vládu podporovali a přitom jsme dnes v situaci, že vláda, které jsme před nedávnem vyslovili důvěru, už vládou není.

Chtěl bych se jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické k této situaci vyjádřit. Nejde mi ani tak v současné době o věcnou stránku problému, jde o otázku politického přístupu k vládě jako nové. Především si myslíme, že je zapotřebí, aby tato vláda měla kromě podpory stávajících politických stran též podporu nových politických seskupení, zejména Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí. Jsme rádi, že nově vytvořená vláda na základě intenzívních jednání tuto podporu má. Jsme rovněž rádi, že samotné Občanské fórum již dnes přebírá politickou odpovědnost, danou svým významem za přítomnost i budoucnost. Politická podpora, kterou v tomto smyslu je zřejmé nové vládě vyjádřit, samozřejmě neznamená, že na druhé straně nebudeme vůči vládě nanejvýš nároční a povedeme ji k odpovědnosti. Každá vláda v demokratické společnosti však používá určitou dobu hájemství, tedy dobu, kdy je jí umožněno, aby poměrně nerušeně mohla ukázat, zda je schopna vůbec vládnout. Tuto dobu zřejmě budeme muset vládě rovněž poskytnout. Vláda nebude vstupovat do lehkého období, musí především předložit parlamentu co nejdříve návrhy zákonů o právu shromažďovacím, právu sdružovacím, návrh zákona o politických stranách, musí být zakotveny též otázky financování, musí připravit nový, moderní tiskový zákon, odpovídající našim závazkům z Vídně, musí připravit novelu branného zákona, v němž bude zrušena podřízenost armády jakékoliv politické straně. Bude muset pracovat i na nové koncepci úprav trestního práva hmotného i trestního řádu odpovídající principům humanitním i demokratickým.

Připomínáme, že naše strana k mnohým těmto zákonům připravila před dávnou dobou své iniciativní návrhy a naši poslanci, ale i funkcionáři strany se v tomto smyslu už mnohokrát vyslovili. Vláda bude muset rovněž vytvořit všechny podmínky pro to, aby kromě politické reformy, která musí být dovedena až do konce, bude zajištěna realizace hospodářské reformy.

Naši poslanci dávno před 17. listopadem ve výborech, ale nakonec i v samotném hlasování na plénech při předkládání tzv. přestavbových zákonů, vyjádřili četné pochybnosti o tom, do jaké míry je hospodářská reforma skutečně bezezbytku a dokonale založena.

Dnes tyto pochybnosti zaznívají konečně i z úst samotné vlády. To posiluje prvky důvěry v ní. Pochybnosti samozřejmě budou přetrvávat, nezbývá nám však nic jiného, než vstoupit do nových podmínek a podrobit celé národní hospodářství i jeho jednotlivé subjekty zvýšeným nárokům. V tomto smyslu se však domníváme, že svoboda slova, která už fakticky není omezována, i svoboda vědeckého bádání, bude přispívat k poměrně rychlým možnostem korekce nesprávných cest hospodářské reformy.

Na adresu vlády bychom chtěli vyslovit jeden požadavek. Souhlasíme s tím, aby všechny subjekty národního hospodářství žily napříště v tvrdém rozpočtovém omezení. Toto stanovisko vyslovil bratr Fanta na schůzi FS 12. 11. tohoto roku. Je třeba, aby žily v tak tvrdém rozpočtovém omezení, v jakém žije každá běžná domácnost v této zemi. Ale nesmí se to týkat pouze podniků, musí se to týkat také vlády. My, poslanci, musíme napříště věnovat daleko větší pozornost tomu, jaké prostředky vládě schválíme a jaké nikoliv. Americký prezident je tzv. silný prezident, ale prakticky vždy s jistotou může očekávat, že mu kongres seškrtá jeho návrh rozpočtu včetně poslanců a senátorů jeho rodné strany. To jen my jsme byli dosud tak benevolentní, ale sehrávaly zde roli i nedostatky informačních možností, odborných expertíz, že jsme vládě prakticky schvalovali všechny prostředky, které žádala. S tím musí být rozhodně konec. To nejsou prostředky vlády, to jsou prostředky lidu a my jsme odpovědni za to, jak s nimi bude naloženo. Proto musíme v tomto smyslu podstatné zvýšit svou odpovědnost.

Vztah parlamentu k vládě byl nesprávně založen na principu podpory vládě. Stále jsme vždy znovu a znovu nediferencovaně vládu podporovali. I v tom, co dělala dobře, i v tom co dělala špatně. Nepochopili jsme, že základní povinností parlamentu vůči vládě je vést lidi k odpovědnosti. Život nám ukázal, jak to byl chybný postup. Nevedeme-li vládu k odpovědnosti, my poslanci, vede ji k ní lid sám. Nezbývá mu nic jiného, než aby bral věci do svých rukou. Vládě nejvíce pomůžeme tím, když podstatně a jednoznačně zvýrazníme nadřazenost parlamentu nad výkonnými orgány. Nesmí být ministra, nesmí být resortu, který by unikal naší odpovědnosti a půjdeme do samotných zákoutí resortní činnosti a nikdo si nesmí být tak jist, že budeme tolerovat nepořádky. Takto budeme postupovat proto, že víme, že nebude-li parlament parlamentem a nebude-li vláda vystupovat jako odpovědný subjekt, bude si lid tuto odpovědnost vynucovat sám na ulicích. To je normální logika vývoje a není to chyba lidu, ale naše.

Odpovídajíc těmto našim představám, bude i Československá strana socialistická výrazně zvyšovat svou odpovědnost jak na půdě parlamentu, tak i mimo něj. Chceme-li, aby Občanské fórum přebíralo díl své politické odpovědnosti za dnešek i za zítřek, nemůžeme se této politické odpovědnosti zbavovat ani my jako strana samostatná a nezávislá na ostatních politických subjektech. Nebojíme se nést odpovědnost ani za minulost, ale jasně říkáme, že tato odpovědnost byla v podstatě mylná, neboť geniálně vytvořený systém mocenských monopolů jedné strany prakticky vylučoval působení jiných stran, ale řekněme si to otevřeně, i samotných reformních komunistů. V naší zemi nevládli ani dělníci, nevládli dokonce ani komunisté jako celek, byla zde diktatura stranicko-byrokratického aparátu KSČ.

Naše strana vyvozuje z této skutečnosti závažný politický závěr. Už žádný monopol pravdy a moci nikoho a nikdy. Samozřejmě, že budeme chtít pracovat s každým, kdo bude mít na této spolupráci zájem, ale i kdybychom měli zůstat osamoceni nebudeme se již nikdy nikomu podbízet a sehrávat roli přívěsku. To by nám naši členové již neodpustili. Tím je dán i náš vztah k občanským iniciativám a zejména k Občanskému fóru, jejichž globální cíle jsou již dávno cíli našimi, ale kde můžeme mít některé jiné úhly pohledu na jejich řešení, a to dokonce často efektivnější a praktičtější. Může nastat situace, že v rámci předvolebního boje nám bude vyčítána až přílišná tolerance. My však nemůžeme postupovat jinak, vždyť jsme jasně stranou celospolečenského dialogu, stranou národního usmíření, tedy stranou, která záměrně vnáší do společnosti velkorysost, nadhled a toleranci. To ovšem neznamená, že bychom němě přihlíželi k nepravostem. Bránění zlu je jedním z morálních principů, která požadoval Tomáš Garyk Masaryk a my ho budeme plně respektovat.

Chtěl bych vás rovněž informovat, že na dnešní schůzi Klubu, poslanci-naši členové, vycházejíce z poznatků stranických organizací i svých voličů jednoznačně budou podporovat veřejné hlasování o volbě prezidenta republiky a podporujeme - jak jinak - kandidaturu Václava Havla.

Vážené Federální shromáždění, patrně nyní s netrpělivostí čekáte, zda dává náš Klub poslanců vládě podporu nebo nikoliv, je to závažná a nejednoduchá otázka. Uvědomme si však, že po období neuvěřitelných prudkých a do nedávna nepředvídaných změnách je nyní třeba, aby nastoupilo období relativní stabilizace a vládě by mělo být poskytnuto alespoň 100 dní, kdy bude hájena a napadána pokud možno co nejméně. V tomto smyslu jí dáváme podporu a měly by ji dát i všechny ostatní politické síly. Očekáváme však, že po této lhůtě bude vláda schopna prokázat už první výsledky své činnosti a že nám bude v parlamentě podána zevrubná zpráva, kterou se vší náročností posoudíme a vyslovíme se i k otázce důvěry k ní.

Předseda FS S. Kukrál: Děkuji poslanci Vébrovi, uděluji slovo poslankyni Moltašové, připraví se poslanec Svěrčina.

Poslankyně SL J. Moltašová: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně, vážení poslanci, v programovém prohlášení vlády, tak jak je zde přednesl pan předseda vlády Marián Čalfa jsem postrádala zmínku o jakékoliv úpravě postavení naší vědecko-výzkumné sféry. V červnu letošního roku jsem ve svém diskusním vystoupení zde ve Federálním shromáždění poukázala na některé problémy postavení a činnosti té části vědecko-výzkumné základny, která stojí mimo organizaci ČSAV a SAV. Protože nebyl minulou vládou materiál, týkající se způsobu organizace řízení a hospodaření této oblasti schválen, považuji za nezbytné se k této problematice znovu vrátit.

Existence vědeckovýzkumné základny, která je významnou součástí tvůrčího vědeckotechnického potenciálu naší společnosti, není podložena žádným právním aktem. Tato skutečnost se mimo jiné projevila i v tom, že základní právní norma pro přestavbu - zákon o státním podniku - nepřihlíží vůbec k její existenci. Domnívám se, že zvláště v současné době, kdy se začínají do její činnosti promítat některé změny v přístupu realizační sféry, kdy je nanejvýš žádoucí zvýšit účinnost její práce a samozřejmě výrazně urychlit vědeckotechnický pokrok, je naléhavé vymezit urychleně právní normou úlohu a postavení vědeckovýzkumné základny a stanovit pravidla jejího řízení a působení.

Obracím se proto na vládu s dotazem, zda a kdy se bude touto otázkou zabývat.

Druhý dotaz vznáším na ministra zahraničních věcí pana Jiřího Dienstbiera. V minulém týdnu jsem ve sdělovacích prostředcích zaslechla informaci o zatím snad ojedinělých požadavcích některých politiků Německé spolkové republiky na omluvu Československa za odsun části německé menšiny z našeho území, k němuž došlo v souladu se závěry Postupimské konference, konané v létě roku 1945. Tato konference, pokud je mi známo - přijala zásadu všeobecného odsunu německého obyvatelstva z území Československa, Maďarska a Polska jako jeden z výsledků druhé světové války. Zajímá mne tedy váš názor a postoj k tomuto zatím - jak říkám ojedinělému požadavku. Děkuji.

Předseda FS S. Kukrál: Děkuji poslankyni Moltašové. Uděluji slovo poslanci Svěrčinovi, připraví se poslanec Andrš.

Poslanec SL O. Svěrčina: Vážený pane předsedo Federálního shromáždění, vážené Federální shromáždění. Federální vláda předstoupila před Federální shromáždění se svým vládním prohlášením prakticky jen několik dní po svém ustavení. Nebyl to jistě snadný úkol - v tak krátké době a po tak významných vnitropolitických změnách, jaké v naší zemi probíhají - formulovat nová zásadní stanoviska k politickým, ekonomickým i jiným otázkám.

Nikdo z nás také neočekává, že již nyní lze předložit jasný vládní program, aniž by byly důkladně posouzeny a nově zhodnoceny všechny aktuální problémy naší vnitropolitické současnosti. Přesto - nebo právě proto - s porozuměním oceňuji akční pohotovost s jakou vláda přistupuje k aktuálním problémům dneška. Tato vláda reprezentuje široké spektrum politických sil, které jsme dříve, bohužel, neuznávali, sil, které však zde již dávno existovaly a působily. A každá politika - chce-li obstát - musí nutně respektovat politické reality.

Veřejné mínění našeho lidu se v posledních týdnech nejen značně zpolitizovalo, ale též zradikalizovalo. Myslím si, že nám všem, ať stojíme na kterémkoliv místě tohoto širokého spektra politických sil, musí nyní jít o to, aby tento proces probíhal plodně, aby nedocházelo k napětí, ke zbytečným konfrontacím, které by nás odváděly od toho hlavního, tj. od pohybu vpřed.

A v takovém smyslu chápu, takto si já interpretuji hlavní obsah dnešního vládního prohlášení.

Federální vláda předstupuje před toto Federální shromáždění s přesvědčením, že její prohlášení, že její politika formulovaná v tomto prohlášení, že její složení získá podporu našeho parlamentu. Vláda tímto svým aktem současně uznává de facto a de jure politickou oprávněnost a odpovědnost Federálního shromáždění k projednání a ke schválení jejího prohlášení a její politiky. A já jsem přesvědčen, že většina poslanců Federálního shromáždění schválí a podpoří politiku této vlády v pevné důvěře, že se jí podaří úspěšně řešit a vyřešit aktuální problémy zejména v sociální oblasti tak, aby na naši zemi nedopadly tvrdé následky inflace, ekonomické a politické destrukce, které bohužel bují kolem nás v některých našich sousedních zemích.

Nemůžeme se však odtrhnout od svého okolí, nemůžeme změnit místo své existence a odstěhovat se na jiný kontinent anebo dokonce na jinou planetu. Musíme nutně počítat s tím, že naše úsilí, že náš akční rádius je determinován právě tím naším zcela konkrétním postavením, ale i konkrétním rozložením sil ve světě a zejména v Evropě.

Většina evropských národů a zemí vkládá velké naděje do různě interpretovaných plánů na vytvoření celoevropského společenství - nebo jak se tomu teď říká - celoevropského domu.

Budiž popravdě řečeno, že otcem myšlenky sjednocení Evropy od Atlantiku až po Ural nebyl nikdo jiný než vynikající francouzský státník - generál Charles de Gaulle. Ale to není teď rozhodující. Podstatné pro nás nyní je, jak my, jak se naše republika bude orientovat, jak bude korigovat a vytyčovat nové cíle své zahraniční politiky. Doufám, že my, poslanci, členové zahraničních výborů Sněmovny lidu budeme mít při nejbližší příležitosti možnost uvítat mezi sebou ministra zahraničních věcí pana Dienstbiera, abychom se podrobněji seznámili s jeho představami a plány jeho resortu a abychom i my v zahraničních výborech mohli skromně uplatnit své připomínky a své iniciativy.

Nemám k tomu žádné pověření, ale jsem pevně přesvědčen, že všichni členové zahraničních výborů, které osobně znám dlouhá léta ze společné činnosti, uvítají takový dialog a podpoří všechny nové a efektivní trendy, které se naší zemi v zahraničně politické oblasti nabízejí.

Pane předsedo, vážené Federální shromáždění, domnívám se, že v zahraniční politice - stejně jako v jiných sférách - musíme nutně navazovat na to, co bylo vykonáno, ať se nám to líbí nebo ne. Politika, to je jako štafetový běh. Jedna garnitura zaběhne svůj úsek lépe nebo hůře, ale v každém případě předává svůj štafetový kolík té následující. Ať kritiky na naší nedávnou nebo i delší minulost jsou sebetvrdší, nikdo nemůže upřít našim národům, našim pracujícím, dělníkům, rolníkům, naší inteligenci, umělcům a vědcům, že svou pílí a poctivou prací dokázali vykonat i některé dobré věci, kterým se dostává i mezinárodního uznání. A to platí i pro zahraniční politiku této země.

Nechci s nikým polemizovat. Uznávám a vážím si i jiných zcela odlišných názorů. Tak já chápu demokratickou diskusi a - chcete-li - i politický pluralismus. Ale v minulých dnech bylo z vládních míst konstatováno, že Československo - pokud jde o jeho postavení na mezinárodní scéně - působilo jako ledovec ve střední Evropě, že Československo překáželo rozvoji porozumění a evropského procesu. Jak je to s tím československým ledovcem v mezinárodních vztazích? Nechci teď zdržovat Federální shromáždění podrobnostmi, to si necháme do zahraničních výborů. Jsem však novinář, který se plných 40 let věnoval zahraničně politické problematice. Při mnoha mezinárodních důležitých událostech jsem byl na blízku - některých jsem se zúčastnil přímo, včetně helsinské konference. Dovolte mi proto, vážení poslanci, abych si společně s vámi alespoň některé z těchto akcí připomenul.

Osobnost nositele Nobelovy ceny pana Williho Brandta jistě není třeba zde představovat. Připomínám jen, že v Spolkové republice Německa nejdříve ve funkci ministra zahraničních věcí a později jako spolkový kancléř byl tvůrcem a realizátorem tzv. východní politiky, která znamenala normalizaci vztahů jeho země s naší republikou. Připomínám jeho první návštěvu a jednání v Praze jako spolkového kancléře, ale i druhou, mnohem pozdější návštěvu ve funkci předsedy Sociálně demokratické strany Německa a Socialistické internacionály.

Chci dále připomenout dlouholeté a pravidelné konzultace a jednání našich představitelů s bývalým rakouským spolkovým kancléřem Bruno Kreiskim i jeho nástupcem. Nemohu nevzpomenout návštěvy, dnes už bohužel zesnulého, významného západoněmeckého politika, bavorského ministerského předsedy pana Franz-Josefa Strausse, který, pokud se nemýlím, jednal právě zde v této budově, s naším panem místopředsedou Bohuslavem Kučerou. Připomeňme si jednání představitelů Federálního shromáždění všech politických orientací a parlamentních delegací s mnohými našimi zahraničními partnery. Mnozí z vás jste byli přítomni.

Dále více než deset let existují pravidelné a efektivní kontakty České národní rady a české vlády se Zemským sněmem a zemskou vládou Severního Porýní-Vestfálska. Jsou zde zcela nové iniciativní kontakty předsedy české vlády s bavorskou zemskou vládou, i když bavorský ministerský předseda pan Max Streibl nám v minulých dnech doporučoval - jak už zde bylo uvedeno - abychom akceptovali bývalé sudetské Němce za partnery a zprostředkovatele. Ale k tomu se jistě ještě dostaneme a vysvětlíme si svá stanoviska. Bavorsko je totiž jakýmsi patronem sudetoněmeckého landsmanšaftu, a proto se z Mnichova ozývají takové hlasy v domnění, že teď je pro to vhodná doba.

V tomto výčtu zcela záměrně poukazuji na nejdůležitější akce a kontakty. A proto mi dovolte na závěr připomenout z nedávné minulosti významnou návštěvu kancléře Spolkové republiky Německa pana Helmuta Kohla, kterého do Prahy doprovázely desítky předních západoněmeckých podnikatelů a hospodářských expertů. A jistě si všichni ještě dobře pamatujeme na vzácnou návštěvu a jednání v Praze francouzského prezidenta pana Francoise Mitteranda, španělského krále Carlose a dalších. A to jsem zcela záměrně uváděl jen nejvyšší představitele západoevropských zemí, kteří navštívili naši zemi.