Připomínky, které zde zazněly, se
týkají nedokonalostí dosavadního zákona,
volby varianty, která byla v něm zvolena. Chtěl
bych říci, že v tomto zákoně
je celá řada takových věcí,
o kterých zde již byla zmínka - problém
úvěrů ve směru k mladým manželstvím,
oblast spořitelen, stejný problém nastává
u investiční banky, která poskytuje úvěry
na individuální bytovou výstavbu. Vznikají
problémy se základní vybaveností jednotlivých
vznikajících bank, tak jak to je dnes, jak se to
vybavení bude postupně při narůstání
kapitálu bank měnit atd. Jsou pocity, že vybavení
bank základními fondy a úvěrovými
zdroji je nespravedlivé, apod.
Je tedy celá řada problémů, které
v zákoně zůstávají, toho jsem
si plně vědom. Myslím ale, že není
možno tyto otázky vyřešit tímto
dnešním zákonem. Tento zákon dělá
jedinou věc, a sice tu, že ustavuje fakticky druhou
polovinu našeho bankovního systému, polovinu
neskonale větší a důležitější,
tam se bude bankovnictví odehrávat (centrální
banka bude dělat něco jiného). Otázky
dořešení, dofinancování jednotlivých
bank, doplnění jejich kapitálu, z jakých
zdrojů, kudy, od koho, kde bude více vkladatelů,
která banka potom bude chudší a která
bohatší apod., jak to bude dopadat s jednotlivými
úrokovými sazbami, myslím, že je otázka
budoucnosti a doporučoval bych, abychom ji při řešení
tohoto zákona neprobírali. Pokud Federální
shromáždění bude cítit potřebu,
aby se k tomu federální ministerstvo financí
i SBČS v nejbližší době vyjádřily
a navrhovaly, jak toto dále řešit, myslím,
že jsme schopni toto okamžitě udělat.
Opět si myslím, že to však není
vhodné vyřešit touto formou zákona.
Kdybychom vyřešili například zrovna
otázku novomanželských půjček,
tak nevyřešíme všechny ty další
otázky, o kterých jsem se zde namátkou zmínil.
To je moje odpověď.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji. Žádají o slovo společní
zpravodajové - poslanec Passia, poslanec Hlavačka?
(Ne.) Nikoliv.
Můžeme tedy přistoupit k hlasování.
Při schvalování tohoto zákona platí
podle článku 42 odst. 2 písm. i) zákaz
majorizace. To znamená, že ve Sněmovně
národů hlasují odděleně poslanci
zvolení v ČSR a poslanci zvolení v SSR také
odděleně.
V zasedacím sále je přítomno 150 poslanců
Sněmovny lidu, 48 poslanců Sněmovny národů
zvolených v ČSR a 55 poslanců Sněmovny
národů zvolených v SSR. Obě sněmovny
jsou usnášení schopné.
Nejdříve budou hlasovat poslanci Sněmovny
lidu.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění
společné zprávy výborů Sněmovny
lidu a podle doporučení společného
zpravodaje výborů Sněmovny lidu, ať
zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Čtyři.)
Čtyři poslanci.
Poslanci Sněmovny lidu zákon schválili.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
národů zvolené v ČSR.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění
společné zprávy výborů Sněmovny
národů a podle doporučení společného
zpravodaje výborů Sněmovny národů,
ať zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.)
Není tomu tak.
Poslanci Sněmovny národů zvolení v
ČSR zákon schválili.
Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny
národů zvolené v SSR.
Kdo z nich souhlasí s návrhem zákona ve znění
společné zprávy výborů SN a
podle doporučení společného zpravodaje
výborů SN, ať zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.
Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.
Zdržel se někdo hlasování? (Jeden.)
Jeden.
Také poslanci Sněmovny národů zvolení
v SSR zákon schválili.
Konstatuji, že zákon byl Sněmovnou národů
schválen.
Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven
konstatuji, že FS ČSSR schválilo zákon
o bankách a spořitelnách.
(Poznámka redakce: usnesení FS č. 115, SL
č. 171, SN č. 177)
Vážené Federální shromáždění,
než přistoupíme k dalšímu pořadu,
chtěl bych vás informovat, že se na mne obrátil
s interpelací poslanec Sněmovny lidu Karel Michalski.
Interpelaci přijímá předsednictvo
sněmovny, které vůči Federálnímu
shromáždění má dvojí povinnost:
jednak informovat předsednictvo druhé sněmovny,
v daném případě Sněmovny národů
a dále seznámit s interpelací všechny
poslance dané sněmovny, tedy Sněmovny lidu.
Pak samozřejmě předává interpelaci
předsedovi Federálního shromáždění,
který ji postoupí předsedovi vlády
a také interpelovanému ministrovi, v daném
případě je to pan ministr Pinc.
Souhlasí poslanec Michalski s tím, abych interpelaci
přečetl, přestože jsou přítomni
poslanci Sněmovny národů, abychom zjednodušili
řízení? (Souhlas.) Ano.
"Vážený pane předsedo, ve smyslu
§ 62 odst. 1 a 2 zákona č. 31/1989 Sb., o jednacím
řádu FS podávám interpelaci na ministra
paliv a energetiky ing. Františka Pince. Obsah interpelace:
Žádám o přešetření
nutnosti výstavby koksárenského závodu
ve Stonavě, která - jestliže bude realizována
- zhorší podstatným způsobem životní
prostředí karvinského okresu, již tak
dost závažně narušeného. Poškodí
rovněž dobré sousedské vztahy s Polskem.
Proto jménem svých voličů žádám
zastavení stavby. Žádám současně
o změnu právního předpisu týkajícího
se práce horníků hlubinných dolů
o sobotách, takzvaně upřesněných
pracovních režimů, pro škodlivost na zdraví
a diskriminaci pracujících v uhelném průmyslu.
Poslanec Sněmovny lidu Karel Michalski."
Přijímáme interpelaci s tím, že
bude následovat postup stanovený zákonem
o jednacím řádu.
Dále máme na pořadu
Prosím ministra práce a sociálních
věcí ČSSR pana Petra Millera, aby návrh
odůvodnil.
Ministr práce a sociálních věcí
ČSSR P. Miller: Vážený pane předsedo
Federálního shromáždění,
vážené Federální shromáždění,
dovolte, abych jménem federální vlády
odůvodnil návrh zákona, kterým se
mění a doplňuje zákon o zvláštním
příspěvku horníkům. Vláda
tím naplňuje jeden z velmi významných
kroků, kterým se má v rámci dosažitelných
možností kompenzovat sociální dopad
při změnách pracovního uplatnění
a zabezpečovat sociální jistoty našich
horníků, kteří obětavě
plnili a plní své náročné pracovní
úkoly v zájmu hospodářské výstavby.
Schválené zásady přestavby hospodářského
mechanismu v ČSSR předpokládají totiž
provádění řady strukturálních
změn spojených s omezováním neefektivních
výrobních činností, rozvojem nových
progresívních odvětví a racionálním
využíváním energetických a surovinových
zdrojů. Jedním z odvětví, kterých
se tyto změny budou v následujících
letech týkat, je odvětví paliv a energetiky.
Vláda ČSSR již posoudila z uvedeného
hlediska perspektivní úkoly čs. uranového
průmyslu a rozhodla o přípravě a provádění
útlumového programu těžby a úpravy
uranu, činností, které byly ve značné
míře dotovány ze společenských
zdrojů.
Podle schváleného programu vlády by měla
být postupně snižována výroba
uranu, která bude v 10. pětiletce činit zhruba
polovinu objemu dosaženého v 8. pětiletce včetně
snížení celkového počtu pracovníků
v uranovém průmyslu. Již v příštím
roce se tento počet sníží o cca 2000
pracovníků, další v průběhu
9. pětiletky a 10. pětiletky. Zpracovaný
program předpokládá, že část
těchto pracovníků odejde po dosažení
příslušného věku do starobního
důchodu, výjimečně na základě
vládního nařízení již
dokonce od 50 let věku. Část pracovníků
změní zaměstnání v souvislosti
s dosažením tzv. nejvyšší přípustné
expozice, kdy se pracovníkům poskytuje vedle nového
výdělku, po vyčerpání příslušných
pracovněprávních nároků, zvláštní
příspěvek horníkům ve výši
1900 Kčs, popřípadě 1500 Kčs
měsíčně, a to až do odchodu,
nejdéle do 60 let věku. Konečně další
část pracovníků uranového průmyslu
změní zaměstnání v rámci
přirozené průběžné fluktuace.
Předpokládáme proto, že z uvedeného
počtu téměř 8000 pracovníků
tak v rámci útlumového programu odejde z
uranového průmyslu jen cca 3000 pracovníků.
O snižování těžeb uhlí,
popřípadě zastavení některých
provozů či podniků dosud rozhodnuto nebylo.
Takové opatření bude záviset na potřebách
našeho národního hospodářství
a obyvatelstva, na tom, zda se podaří snížit
energetickou náročnost národního hospodářství
a zajistit potřebný objem zemního plynu z
dovozu. Obdobná situace je i v těžbě
rudných a nerudných surovin. Vzhledem k tomu nelze
zatím v současné době rozsah snížení
těžby a tedy i snížení počtu
pracovníků blíže specifikovat. Počty
pracovníků uvedené v důvodové
zprávě k předkládanému návrhu
zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon o zvláštním příspěvku
horníkům, jsou proto jen odhadem vycházejícím
ze současných předpokladů. Musíme
však být připraveni řešit složité
problémy spojené s uvolňováním
i těchto pracovníků, včetně
jejich rekvalifikace pro jiná povolání a
sociálních dopadů s tím spojených.
Uvolňování pracovníků hlubinných
dolů a uranového průmyslu při realizaci
útlumových programů se bude uskutečňovat
na základě obecně platné úpravy
uvolňování pracovníků v souvislosti
s prováděním racionalizačních
a organizačních opatření, obsažené
zejména v § 46 odst. 1 písm. a) až c)
zákoníku práce a ve vyhlášce
federálního ministerstva práce a sociálních
věcí č. 82/1988 Sb., kterou se upravuje uvolňování,
umísťování a hmotné zabezpečení
pracovníků v souvislosti s přestavbou národního
hospodářství a ústředních
orgánů. K potřebnému sociálnímu
a zdravotnímu zajištění uvolňovaných
pracovníků přijmou programy zabezpečující
především nové pracovní příležitosti
příslušné státní podniky.
S ohledem na zvláštnosti výkonu hornického
zaměstnání, dosažený stupeň
jeho společenské preference a také značný
sociální dopad spojený s uvolněním
z tohoto zaměstnání, je zapotřebí
přijmout i zvláštní sociální
opatření nad rámec zmíněné
obecné úpravy, spočívající
v přiznání zvláštního
příspěvku horníkům pro uvolňované
pracovníky uranových, uhelných, popřípadě
i jiných dolů a pro pracovníky uranových
úpraven. Půjde o opatření určená
pro vybraný okruh pracovníků vykonávajících
náročné hornické práce v podzemí
hlubinných dolů a uranových úpravnách,
zařazené do I. pracovní kategorie pro účely
důchodového zabezpečení.
Zavedení poskytování zvláštního
příspěvku horníkům pro pracovníky
uvolněné z uvedených důlních
podniků a uranových úpraven při realizaci
útlumových programů schválených
vládou ČSSR, ČSR nebo SSR vychází
z poznání, že dlouholetý výkon
práce v podzemí hlubinných dolů vede
komplexním působením všech negativních
faktorů, zejména fyzicky náročné
práce, tepelnou zátěží, vysokou
prašností, vlhkostí, vibracemi či zářením
k úbytku pracovních sil a k celkovému opotřebení
organismu, které podstatně zhoršuje možnosti
dalšího pracovního uplatnění
uvolňovaných pracovníků v jiných
odvětvích a dosahování srovnatelných
výkonů a tedy i výdělků.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, poskytováním zvláštního
příspěvku horníkům z prostředků
organizací uranového průmyslu a hlubinného
hornictví pracovníkům uvolňovaných
při realizaci útlumových programů
v těchto podnicích po zákonem stanovenou
dobu se zmírní celkový nepříznivý
dopad spojený se společensky potřebnou změnou
zaměstnání a vytvoří i příznivé
podmínky pro adaptaci pracovníka v novém
zaměstnání. Nárok na tuto sociální
dávku bude náležet jen pracovníkům
vykonávajícím ke dni provádění
útlumového programu schváleného příslušnou
vládou zaměstnání I. pracovní
kategorie. Navrhovaná úprava se tedy nebude vztahovat
na pracovníky v ostatních zaměstnáních
spadajících do II. nebo III. pracovní kategorie
a nebude se vztahovat ani na pracovníky uvolňované
z uvedených podniků při realizaci jiných
racionalizačních opatření.
Výše zvláštního příspěvku
a doba jeho poskytování bude stanovena diferencovaně
s ohledem na délku a druh vykonávaného zaměstnání
zakládajícího nárok na zvláštní
příspěvek horníkům. Pracujícím,
kteří vykonávali ke dni uvolnění
zaměstnání I. pracovní kategorie v
hornictví se stálým pracovištěm
pod zemí v hlubinných dolech, se navrhuje poskytovat
příspěvek ve výši 1900,- Kčs
měsíčně, jestliže byli zaměstnáni
v takovém zaměstnání po dobu delší
než tři roky, a bude náležet po dobu tří
měsíců. Získá-li pracující
celkem pět roků uvedeného zaměstnání,
bude příspěvek poskytován po dobu
šesti měsíců a tato doba se bude prodlužovat
vždy o tři měsíce za každý
odpracovaný rok uvedeného zaměstnání,
nejvýše však celkem o 39 měsíců.
Uvedeným pracujícím tak podle délky
hornického zaměstnání bude na zvláštním
příspěvku vyplaceno celkem od 5700 Kčs
do 68 400 Kčs. V případě, že
pracující bude ke dni uvolnění rubačem,
razičem, lamačem nebo hlubičem, bude doba
poskytování zvláštního příspěvku
zpravidla o 10 měsíců delší a
celková výše této sociální
dávky tak dosáhne až 87 400 Kčs vyplacených
v době 46 měsíců po skončení
výplaty mzdového vyrovnání podle pracovněprávních
předpisů.
Pracujícím, kteří vykonávali
ke dni uvolnění jiná zaměstnání
I. pracovní kategorie v hornictví pod zemí
v hlubinných dolech nebo zaměstnání
I. pracovní kategorie při úpravě a
konečném zpracování uranové
rudy, se navrhuje poskytovat zvláštní příspěvek
ve výši 1500 Kčs měsíčně,
jestliže byli zaměstnáni v takovém zaměstnání
celkem nejméně 5 let, a to po dobu tří
měsíců. Tato doba bude pak prodloužena
vždy o 3 měsíce za každý další
rok zaměstnání, z něhož vzniká
nárok na zvláštní příspěvek
horníkům, nejvýše však o 30 měsíců.
Celkem tak bude vyplaceno na zvláštním příspěvku
této skupině pracovníků od 4500 Kčs
do 49 500 Kčs podle získané doby zaměstnání,
z nichž vzniká nárok na tuto sociální
dávku.
Vzhledem k tomu, že bude docházet k souběhům
nároků na zvláštní příspěvky,
obsahuje návrh zákona úpravu zabezpečující,
aby nebyly dotčeny nároky na tuto dávku přiznané
ze zdravotních důvodů a aby nedocházelo
současně k neodůvodněnému kumulování
sociálních příjmů v některých
případech.
Právně bude přiznávání
zvláštního příspěvku horníkům
uvolněným při realizaci útlumových
programů zajištěno předkládaným
návrhem zákona, kterým se mění
a doplňuje zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním
příspěvku horníkům. Pro nově
zaváděný důvod vzniku nároku
na příspěvek podle tohoto zákona bude
proto platit s dílčími odchylkami právní
režim stanovený tímto zákonem. Půjde
zejména o přiznávání zvláštního
příspěvku a jeho výplatu, vedení
potřebné evidence, hlášení rozhodných
skutečností, promlčení a rozhodování
případných sporů soudy. Nově
je i pro zvláštní příspěvek
poskytovaný ze zdravotních důvodů
umožněno jeho vyplacení vedle částečného
invalidního důchodu, a to ve výši rozdílu
mezi oběma dávkami.
Odhadované náklady na výplatu zvláštních
příspěvků podle předkládané
novely jsou uvedeny v důvodové zprávě,
do roku 1995 se počítá s celkovou částkou
cca 336 mil. Kčs, která bude vyvážena
úsporou mzdových prostředků.
Vážené poslankyně, vážení
poslanci, vzhledem k výsledkům jednání
ve výborech České národní rady,
Slovenské národní rady a příslušných
výborech Federálního shromáždění
prosím, aby zákon byl v předloženém
znění přijat. Děkuji vám.
Předsedající předseda SL J. Bartončík:
Děkuji panu ministrovi. Návrh projednaly výbory
ústavně právní, pro plán a
rozpočet, pro průmysl, dopravu a obchod a výbory
pro sociální politiku obou sněmoven.
Prosím společného zpravodaje výborů
Sněmovny lidu poslance Jaroslava Venhauera, aby přednesl
společnou zprávu.
Společný zpravodaj výborů SL poslanec
J. Venhauer: Vážený pane předsedo,
vážené Federální shromáždění,
jsou to právě dva roky, co jsme na půdě
Federálního shromáždění
schválili zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním
příspěvku horníkům, který
řešil naléhavý úkol na úseku
péče o pracovníky v hornictví. Bylo
to v souvislosti se zjištěním, že přes
dosavadní technická, zdravotní a sociální
opatření realizovaná ke zvýšení
bezpečnosti a hygieny práce i nadále dochází
k nepříznivému vývoji nemocí
z povolání a dalších onemocnění
vznikajících působením rizikových
vlivů v podzemí hlubinných dolů. Dnes
předkládám vládní návrh
zákona, kterým se mění a doplňuje
zákon č. 98/1987 Sb., o zvláštním
příspěvku horníkům.
Tento návrh byl projednán ve výboru ústavně
právním, ve výboru pro plán a rozpočet.
ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod a ve výboru
pro sociální politiku Sněmovny lidu. Novela
vychází z programového vyhlášení
federální vlády v části věnované
strukturálním přeměnám národního
hospodářství cestou zavádění
útlumových programů výrob a potřebou
řešit v těžebním průmyslu
jejich sociální dopady.
Prvním programem je útlum těžby uranu
od roku 1990, který schválila vláda Československé
socialistické republiky 19. 10. 1989.
Obdobné programy útlumu těžeb jsou zvažovány
pro pozdější období i v uhelném
hornictví. Ukončení práce vyvolané
útlumem těžeb postavila pracovní kolektivy
a tisíce pracovníků před skutečnost
přechodu do jiných zaměstnání.
Nikdo z horníků samozřejmě nezůstane
bez práce, avšak připravují se na ní
rekvalifikací a adaptovat se na nové pracovní
podmínky a charakter práce je pro pracovníky
podzemních dolů zvláště obtížné.
Uvolnění z práce z podzemí přináší
ztrátu řady preferenčních výhod
poskytovaných národním hospodářstvím
výhradně horníkům. Právě
z tohoto pohledu je třeba navrženou novelu zákona
o zvláštním příspěvku
horníkům pokládat vedle obecně platných
předpisů o mzdovém vyrovnání
za rozhodující opatření v sociální
oblasti, které ulehčí přechod pracovníků
z podzemních dolů a chemických úpraven
uranového průmyslu do jiného zaměstnání.
Umožní překlenout dobu adaptace a zmírnit
dopady do životní úrovně pracovníka
a jeho rodiny.