Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Doporučuji jako společný zpravodaj Sněmovně národů schválit vládní návrhy ve znění uvedeném ve společné zprávě výborů (tisk 209) a s doplněním jejího článku III., které jsem právě navrhl ve své zpravodajské zprávě. Samozřejmě s tím, že podstatná novelizace trestního zákona nás teprve čeká.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji poslanci Vlčkovi. Slovo má společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec Fanta.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec L. Fanta: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené poslankyně, vážení poslanci, dovolte mi v návaznosti na zpravodajskou zprávu poslance Vlčka rovněž několik poznámek.

Předně bych chtěl uvézt, že podle mého názoru podstatná redukce původně zamýšlených trestních novel vychází ze střízlivého hodnocení současné politické situace, ale zejména také z nejbližšího období spojeného s potřebou urychleného rozvoje socialistické demokracie ve všech oblastech společenského života.

Z tohoto nepochybně vycházely parlamentní výbory, když shodně doporučily dílčí novelizaci pouze těch ustanovení, u kterých je nutnost změny evidentní. Samotné změny přitom jednoznačně posílí základní směry prohlubování demokracie, právních jistot občanů, nebo výslovně plynou z nutnosti realizace našich mezinárodních závazků. Kromě změn, s nimiž již původní vládní návrh trestních novel počítal, bych chtěl zvlášť zdůraznit potřebu úplného a okamžitého zrušení zákonného opatření předsednictva Federálního shromáždění č. 10/1989 Sb., k ochraně veřejného pořádku. Toto zákonné opatření se dostalo do rozporu s demokratizačním vývojem ve společnosti, a je proto nezbytné ho zrušit. Připomínám shodný názor výborů obsažený v parlamentním tisku 209, že záměr zrušit citované zákonné opatření je třeba právně provést formou přímé novely § 156a trestního zákona - tak, jak je obsažena v článku I bodu 4 a přímé novely § 6 zákona o přečinech - článek II - tedy těch dvou ustanovení, která byla zákonným opatřením novelizována.

Je pravděpodobné - a signalizuje to i rozsáhlá amnestie prezidenta republiky z 8. prosince t. r. - že nejen k oběma zmíněným ustanovením bude třeba se urychleně v nejbližší době znovu vrátit. Jsem přesvědčen, že se tak musí stát na základě souhrnného posouzení dalších potřebných změn v trestním zákonodárství. To byl také jeden z důvodů, proč parlamentní výbory doporučily vládě ČSSR jako navrhovateli všechna ostatní původně uvažovaná ustanovení trestních novel znovu důkladně posoudit. Důležitým momentem přitom je aktuálně rozhodnuté podstatné urychlení prací na návrzích zákonů o právu shromažďovacím, spolčovacím, petičním, branném a na tiskovém zákoně.

Je zcela přirozené, že trestní novely je třeba plně sladit se záměry uvedených zákonů. Ty budou nepochybně nově koncipovat některá práva a povinnosti občanů a v tomto směru mají i s trestním zákonodárstvím určitou dílčí souvislost.

Výbory si byly při svých doporučeních vládě ČSSR plně vědomy rovněž toho, že řada ustanovení již v původních návrzích trestních novel směřovala k potřebné realizaci dalších našich mezinárodních závazků v této oblasti. Svědčí o tom doporučení vládě ČSSR další část původního návrhu urychleně dopracovat a předložit Federálnímu shromáždění tak, aby mohly být urychleně realizovány i další změny v trestním zákonodárství.

Osobně se domnívám, že i při značné kumulaci legislativních prací, a to nejen na vládní úrovni, bude snad možno předložit nový návrh trestních novel tak, aby došlo k výraznějšímu posunutí původně navrhovaného data jejich účinnosti (1. duben 1990). Je však jistě třeba respektovat věcnou a časovou návaznost s dalšími návrhy zákonů, jejichž dopracování a vzájemné sladění bude zejména v legislativních orgánech federální vlády v příštích měsících patrně vrcholit. To se týká v plné míře novely zákona o výkonu trestu odnětí svobody, jejíž původní vládní návrh doporučily výbory nezařazovat na jednání sněmoven, a který rovněž doporučily vládě k urychlenému dopracování.

Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu doporučuji schválit návrhy novel trestního zákona, zákona o přečinech a trestního řádu ve znění, které vyplývá ze společné zprávy výborů (tisk 209) s jedinou úpravou v jejím článku V tak, jak ji navrhl ve své zpravodajské zprávě poslanec Vlček.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji poslanci Fantovi. Zahájíme rozpravu. Prozatím se písemně do rozpravy přihlásili: poslanci Luděk Kapitola a Bohumil Servus a poslankyně Hana Kantorová. Prosím další zájemce. Hlásí se poslanec Ján Riško. (Súdruh predseda, žiadam zaradiť moju prihlášku do rozpravy k tomuto bodu.) Dále se hlásí poslanec Baruš.

Hovořit bude poslanec Luděk Kapitola. Připraví se poslanec Bohumil Servus.

Poslanec SL L. Kapitola: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, dovolte mi, abych k projednávané problematice připojil několik poznámek z hlediska naší trestně právní politiky a mezinárodních závazků, které náš stát převzal.

Události posledních čtyř týdnů nás všechny nutí k zamyšlení, jaké byly vlastně příčiny k tak rozsáhlému a mohutnému projevu nespokojenosti významné části naší veřejnosti se stavem ve společnosti. Myslím, a v tom se shoduji s dalšími poslanci našeho Klubu poslanců Československé strany socialistické, že těchto příčin byla celá řada. Není ani dost dobře možné je všechny vyjmenovat.

Za jednu z nejvážnějších však považuji nedůslednost v řešení problematiky dodržování lidských práv. Celá léta jsme si namlouvali, že otázka dodržování lidských práv není pro nás vlastně aktuální, že díky vytvořeným podmínkám - zejména našemu právnímu řádu a soudnictví - je výkon lidských práv u nás zaručen. Zjištěné případy porušování lidských práv jsme bagatelizovali nebo vysvětlovali jako ojedinělé selhání lidského faktoru.

O případech, ve kterých jsme cítili, že se příčí našemu právnímu vědomí, jsme mluvili jen mezi sebou a málokdo našel odvahu ptát se veřejně. Zeptal-li se přece jen někdo, bylo mu objasněno, že naše právo poskytuje takové záruky každému jednotlivci, že každé pochybení bude napraveno. My jsme tomu věřili, nebo chtěli věřit, a tak jsme prostě umožňovali nejrůznějším orgánům, aby nekontrolovaně stanovovaly pravidla jednání státu s občanem. Právě tento stát se však v uplynulých letech zavázal respektovat všechna práva uznaná mezinárodními dokumenty, zejména Mezinárodním paktem o občanských a politických právech, Mezinárodním paktem o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Zavázal se tato práva zajistit a podniknout nutné kroky ke schválení takových opatření, která by uplatnění lidských práv zajišťovala. Musíme si přiznat, že ne vždy jsme přistupovali k opatřením vyplývajícím z mezinárodních závazků včas, odpovědně a hlavně důsledně.

Dnes je ovšem nutné zamyslet se nad celkovou koncepcí trestní politiky tak, aby byl našim občanům skutečně zaručen nerušený výkon základních lidských práv. Budeme se muset vracet k otázkám, o kterých jsme dlouho nemluvili nebo nechtěli mluvit. V této souvislosti bych se chtěl zmínit například o otázce trestu smrti. Je sice pravda, že mezinárodní závazky nevylučují existenci trestu smrti, nepochybně však považují tento trest za nežádoucí. Všechna nebezpečí, která samotná existence trestu smrti přináší, jsou zřejmá. Ve všech státech, které dosud trest smrti připouštějí, probíhá diskuse mezi jeho stále četnějšími odpůrci a do defenzívy zahnanými zastánci. V řadě států, kde tento trest ještě existuje se uvažuje o jeho zrušení. Jinde je sice upraven v trestních předpisech, v praxi se však možnost uložení tohoto trestu nevyužívá. Za takové situace, kdy svět ustupuje od tohoto trestu a kdy i mezinárodní závazky přijaté naším státem nás nutí k zamyšlení nad oprávněnosti existence takového institutu, nelze než konstatovat, že trest smrti nemá již v našem právu místo, snad s jedinou výjimkou, v případě zvlášť zavrženíhodných brutálních, násilných trestních činů.

Stejně tak se budeme muset znovu vrátit k některým dalším ustanovením trestního zákona, která neodpovídají mezinárodním závazkům a jejichž změnu návrh zatím nepředpokládá.

V minulosti bylo často v souvislosti s iniciativami neformálních skupin užíváno ustanovení § 100 trestního zákona - pobuřování. Nejednoznačná dikce tohoto ustanovení vytvořila prostor pro nadměrně širokou interpretaci, což vedlo k postihům osob v souvislosti s výkonem jejich práva na svobodný projev. Musím však podotknout, že svůj podíl nejednotnosti a nejednoznačnosti výkladu měla i skutečnost, že jsme dosud nepřijali zákon, který by jednoznačně svobodu projevu vymezil. I z hlediska rovnosti našich občanů před zákonem lze mít o některých normách trestního práva pochybnosti.

Mezinárodní závazky však na druhé straně vyžadují sankcionovat některá jednání, která trestní zákon ani předložená novela zatím nepostihují, a která nejsou slučitelná s řádným výkonem lidských práv. Náš trestní zákon nesankcinuje ani jednání směřující k odnárodnění nebo diskriminaci pro příslušnost k určité národnostní nebo etnické skupině, stejně jako pro vyznání nebo politické smýšlení. Víme však všichni, že odnárodnění nebo diskriminace pro vyznání nebo politické smýšlení může mít nejrůznější formy a může se projevovat - a také se projevila - ve školství, v oblasti pracovního zapojení i v dalších oblastech. Bylo by samozřejmě možné uvést další příklady skutkových podstat, které nejsou zcela v souladu s mezinárodními závazky, nebo které naopak by bylo vhodné zakotvit v trestním zákoně. Domnívám se, že tyto otázky budou vyřešeny při dopracování návrhu novely trestního zákona.

Kladu si otázku, jakým způsobem zabezpečit do budoucna soulad právního řádu a právní praxe s mezinárodními závazky? Jednou z možných cest je začlenění ustanovení mezinárodních paktů do čs. právního řádu způsobem, který na návrh Českobratrské církve evangelické předkládá náš Klub poslanců ČSS. Navržený zákon přejímá do našeho právního řádu všechna ustanovení Mezinárodního paktu o socialistických a politických právech a Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech. Sleduje tím cíl zrušit všechna ustanovení našeho právního řádu, která jsou s ustanoveními těchto paktů v rozporu. Připomínám, že uvedené pakty byly naším státem ratifikovány a nabyly platnosti již v roce 1976. Dodnes se však nepodařilo všechna ustanovení těchto paktů uvést do našeho právního řádu. Předpokladem k docílení záměrů návrhu je ovšem faktická existence ústavního soudu, který by v případě pochybnosti, zda ta - či ona vnitřní právní norma je v souladu s ustanoveními paktů, o této otázce rozhodl. Obdobnou a možná jednodušší cestou by bylo přijetí ústavního zákona, kterým by byla stanovena všeobecně priorita mezinárodních paktů přijatých ČSSR nad vnitřními normami. I tento model by ovšem vyžadoval rozhodování Ústavního soudu o souladu ustanovení paktů s vnitřními právními normami. Oba způsoby by pak podle mého názoru vedly v důslednému zvažování, které mezinárodní závazky je Československo schopno přijmout a zabezpečit.

Je dále naší povinností - a to vyplývá i ze závěrečného dokumentu Vídeňské následné schůzky KBSE - uvažovat o prohlášení ve smyslu čl. 41 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, že jako stát uznáváme příslušnost tímto paktem zřízeného Výboru pro lidská práva, přijmout a posoudit oznámení kteréhokoliv účastnického státu o tom, že jiný stát porušuje občanská a politická práva. Tak se podrobíme kontrole, ale zároveň získáme i morální právo posuzovat porušování morálních práv v jiných státech i možnost taková porušování oznamovat výboru.

Závěrečný dokument nás zavazuje též uvažovat o přistoupení k opačnému protokolu ke zmíněnému paktu. Tímto přistoupením bychom dali možnost jednotlivcům, aby se mohli obrátit na tento výbor se svými stížnostmi na porušování občanských a politických práv. Byl bych rád, kdyby všechny tyto návrhy byly zváženy. Jsem přesvědčen, že v budoucnosti, která se před námi rýsuje, obstojíme v otázce lidských práv i ve světovém měřítku.

Závěrem bych chtěl říci, že předložené návrhy, byť jsou jen dílčího charakteru, představují podle mého názoru nesporný pokrok proti dosavadnímu stavu a proto je podporuji. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji poslanci Kapitolovi, hovořit bude poslanec Bohumil Servus a prosím, aby se připravila poslankyně Kantorová.

Poslanec SN B. Servus: Vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté. Všichni jsme ve výborech projednávali balík trestních zákonů, které měly být původně předmětem dnešního jednání. Plně se stavím za to, že tento program byl vzat z pořadu a že nám byl předložen zkrácený návrh, kdy je nám předložen jeden zákon, kde bychom měli upravit věci, které je potřeba bezpodmínečně a urychleně opravit.

V předloženém návrhu zákona mluvíme rovněž o zrušení novely zákona o přečinech, o nesprávnosti zákonného opatření, které jsme přijali v počátečních měsících letošního roku, kterým byl zpřísněn postih účastníků nepovolených shromáždění a opozice vůbec.

V nás, poslancích Československé strany lidové, vznikla domněnka, že zrušením těchto právních norem nastolíme předchozí situaci a náš právní řád se stane demokratickým a humánním. Právní otázky spočívající v tom, že zrušením jedné právní normy sama o sobě nastupuje účinnost právní normy dřívější, ale z hlediska zákonného je potřeba provést úpravu novou, byť shodnou s úpravou dřívější. Rozhodující pro nás je proto otázka, zda předchozí úprava byla na tolik demokratická a správná, že je potřeba se k ní vracet.

Zákon o přečinech č. 150 z roku 1969, byť byl několikrát novelizován, je faktickým ospravedlněním jiného zákonného opatření, a to opatření předsednictva Federálního shromáždění ze dne 22. 8. 1969 o některých přechodných opatřeních nutných k upevnění a ochraně veřejného pořádku. Nesmíme se dát mýlit, že přečinový zákon je pragmatičtější a navenek právnicky dokonalejší. Jeho účel je stejný. Má sloužit k potlačení projevů veřejnosti proti státnímu vedení a státní moci.

Za této situace proto navrhujeme, aby přečinový zákon nebyl novelizován v zamýšleném směru, který je fakticky návratem ke stavu po srpnu 1969, ale aby byla zrušena ustanovení § 5 písm. b) , c) , d) , e) , § 6a, § 8a a c, tj. všechna ustanovení sloužící uvedenému cíli, za kterým byla ustanovena.

V souvislosti s tím, co se odehrálo v poslední době v souvislosti s politickým děním v naší společnosti a se zákroky proti demonstrantům se mluví i o úloze Lidových milicí. Mluví se o tom, že jsou ilegální, protiústavní, nezákonné apod. Faktem je, že v zákoně ani v jiném právním předpisu není jejich vznik, poslání nebo úloha zakotvena. Jediným právním předpisem, který upravuje postavení Lidových milicí s výjimkou víceméně zajišťující hospodářské zabezpečení milicí a jejích členů, je vyhláška č. 67 z 28. října 1977 o povolání příslušníků Lidových milicí k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti. Již z data vydání této vyhlášky vyplývá, k čemu by měla sloužit. Podle ní jsou povolaní příslušníci Lidových milicí oprávněni používat obušků, hmatů a chvatů, ale i zbraní za stejných podmínek jako Sbor národní bezpečnosti.

Na druhé straně, hlásíme-li se k demokratické společnosti a k právnímu státu, musíme vycházet ze zásady, že je dovoleno vše, co není výslovně zakázáno. Protože nikde není zakázáno politickým stranám zřizovat ozbrojené oddíly, musíme jejich existenci považovat za legální, byť z hlediska celospolečenského za velmi nebezpečnou.

Zřídí-li si ozbrojené milice Komunistická strana, není důvodu, proč by podobné oddíly nezřídily ostatní strany nebo organizace. Rozpuštění milicí proto není řešení. Připravuje se novela spolčovacího zákona a novela trestního zákona. Navrhujeme proto, aby ve spolčovacím zákoně bylo výslovně stanoveno, že politické strany a společenské organizace nesmí zřizovat ozbrojené oddíly k ochraně svých zájmů a v trestním zákoně pak aby byla uvedena nová trestní podstata, upravující postih těch, kteří by tyto oddíly zřizovali nebo byli jejich členy.

Vážené Federální shromáždění, mluvíme-li o novelizaci trestně právních předpisů, samozřejmě souhlasíme s tím, aby s celkovou novelizací bylo vyčkáno, až bude vše náležitě připraveno. Na druhé straně musíme jako zástupci věřících spoluobčanů již dnes učinit vše, aby práva nás, věřících, byla chráněna před necitlivými zásahy, a z toho důvodu musíme již dnes trvat na novelizaci ustanovení § 236, podle kterého by měl být trestně postižen každý, kdo by jinému bránil, byť skrytě, vyznávat víru v Boha, například tím, že by ho vylučoval z výkonu některého jeho povolání, ať už vychovatele, učitele, z možnosti přijetí na studia atd. Musíme již dnes trvat na tom, aby byl uveden trestní postih každého, kdo by uváděl v osobních hodnoceních a výkazech bez souhlasu dotyčného informace o tom, zda je věřící či bez vyznání. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL J. Bartončík: Děkuji poslanci Servusovi. Hovořit bude poslankyně Hana Kantorová, připraví se poslanec Ján Riško.

Poslankyně SN H. Kantorová: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, já jsem měla připraven diskusní příspěvek podobný, jako zde přednesl poslanec Servus, pokud se týká zákona o přečinech. Nebudu to zde tedy opakovat a přimlouvám se jenom za to, aby vláda přehodnotila celý tento zákon o přečinech tak, aby byl opravdu v souladu s mezinárodními pakty a požadavky na lidská práva v dnešní době.

Právě proto, že byl přijat tento zákon o přečinech v roce 1969, a že převzal některá ustanovení zákonného opatření č. 99 z roku 1969, z 22. srpna 1969, tak musí především zmizet ta ustanovení z tohoto zákona, která převzal. Je to především ustanovení písm. a) v § 6, kde pro přečin proti veřejnému pořádku bude potrestán odnětím svobody až na 3 měsíce nebo peněžitým trestem do výše 5 tisíc Kčs nebo v případech uvedených v ustanovení písm. b) i propadnutím věcí, kdo se účastní akce narušující veřejný pořádek nebo k takové věci vyzývá nebo ji podporuje nebo při ní neuposlechne výzvy veřejného činitele k zachování veřejného pořádku, nebo k takovému neuposlechnutí jiného vybízí. Toto dnes už není na místě. Od toho se musíme plně distancovat. Jestliže jsme se dnes distancovali od zákonného opatření č. 10 z t. r., musíme se plně distancovat i od zákonného opatření č. 99 z roku 1969.

Takže ještě jednou se přimlouvám za to, aby vláda pozorně připravila nový návrh zákona o přečinech. To je vše.