Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

1. Odporučila predsedom Snemovne ľudu a Snemovne národov Federálneho zhromaždenia i predsedovi Národného frontu Československej socialistickej republiky poslancovi Kučerovi, aby dal návrh zbaviť poslaneckých mandátov poslancov Federálneho zhromaždenia Miloša Jakeša a Miroslava Štěpána, ktorí nesú priamu politickú zodpovednosť za udalosti zo 17. 11. t. r., a hlavne za ich politické dôsledky. Svojim konaním sklamali dôveru voličov a dopustili sa činu nedôstojného poslanca.

Ako iste z tlače viete, obaja poslanci verejne odmietli toto obvinenie. Predsedníctvo Ústredného výboru Komunistickej strany Československa medzičasom i v súvislosti s výsledkami práce komisie ich vylúčilo z Komunistickej strany Československa. Z poverenia komisie som poslancovi Štěpánovi a Jakešovi podpísal list, v ktorom sme podrobnejšie vysvetlili naše chápanie politickej zodpovednosti tak, ako je to uvedené v správe.

2. Komisia navrhla ministrovi vnútra ČSSR, aby boli zbavení výkonu služby funkcionári Federálneho ministerstva vnútra a Ministerstva vnútra a životného prostredia ČSR, Správy Zboru národnej bezpečnosti hlavného mesta Prahy a Stredočeského kraja, Mestskej správy verejnej bezpečnosti Praha.

Ide o šesť vysokých dôstojníkov Zboru národnej bezpečnosti. Minister vnútra ČSSR a nasledovne minister vnútra a životného prostredia ČSR plne akceptovali naše návrhy a niektorí z uvedených funkcionárov boli už vylúčení zo Zboru národnej bezpečnosti. Návrhy sme, samozrejme, predložili menovite. Ak to bude vaším želaním, môžeme ich tu zverejniť.

Vojenská prokuratúra pristúpila k trestnému stíhaniu niektorých z týchto osôb, bolo teda vznesené obvinenie a uvalená väzba, takže prípadné zverejňovanie v takýchto prípadoch sa musí riadiť naším právnym poriadkom, aby nebolo narušené alebo ovplyvňované ďalšie vyšetrovanie.

3. Komisia ďalej odovzdala svoje poznatky hlavnému vojenskému prokurátorovi ČSSR, ktorý s nami úzko spolupracuje. Naše tempo a informácie mali svoj nesporný vlpyv na zintenzívnenie práce vojenskej zložky Generálnej prokuratúry, ktorá do tejto chvíle stíha už štyri konkrétne osoby za trestnú činnosť súvisiacu s udalosťami, z toho tri vo väzbe.

Súčasne sme hlavnému vojenskému prokurátorovi predložili písomne návrh komisie na ďalšie zameranie vyšetrovania z pozície poznatkov komisie. Z hľadiska právnej kvalifikácie týchto udalostí sme toho názoru, že došlo tiež k naplneniu skutkovej podstaty trestného činu podľa § 179 Tr. zák. o všeobecnom ohrození, okrem zneužitia právomoci verejného činiteľa a ublíženie na zdraví.

Ukončenie vyšetrovania riadiaceho štábu komisia požaduje do 23. 12. t. r. Dnes sme dohodli so zástupcami vojenskej zložky prokuratúry tento termín a oni ho akceptovali.

4. Skúmali sme tiež humanitárne aspekty udalostí 17. novembra 1989. Sme v kontakte s Ministerstvom zdravotníctva ČSR, nezávislým združením lekárov Občianskeho fóra. V piatok sme začali spolupracovat tiež s nezávislou vyšetrovaciou komisiou, ktorá vznikla spontánne. Jej zástupca sa bude rokovaní našej komisie tiež zúčastňovať. Dnes tam bol už prvýkrát.

Z poznatkov získaných z tejto oblasti môžeme s určitosťou potvrdiť, že počet zranených pri demonštrácii je evidentne výrazne vyšší, zatiaľ asi o 27 ľudí, oproti tomu, ako sa doteraz uvádzalo. Prevažuje tiež charakter ťažších zranení, vyžadujúcich dlhodobú liečbu.

5. Navrhujeme vám, poslancom Federálneho zhromaždenia, aby ste na dnešnej spoločnej schôdzi prijali uznesenie, ktoré povedie k úprave zákonov a právnych noriem, ktoré umožnili takéto konanie. V budúcnosti nikto nesmie nahradzovať politické prostriedky prostriedkami mocenskými s odvolaním sa na platné zákony.

6. Touto správou i výsledkami, ktoré som tu stručne uviedol, nemôže komisia svoju prácu skončiť. Je ešte niekoľko oblastí, na ktoré v tejto chvíli nedávame uspokojivú odpoveď. Z tohto hľadiska považujeme tiež správu ako priebežnú.

Som splnomocnený vyhlásiť, že všetci členovia komisie sú odhodlaní aj na úkor svojej práce a osobného voľna v práci cieľavedome pokračovať.

Ešte jedna malá poznámka: obracajú sa na nás oficiálne inštitúcie, ako napr. Výbor československej verejnosti pre ľudské práva a humanitárnu spoluprácu, ale aj občania, i členovia koordinačného štrajkového výboru študentov, aby sme pokračovali v dohľade nad vyšetrovaním predchádzajúcich zásahov mocenského potlačovania a demonštrácií študentov, najmä z januára, augusta a októbra t. r. Považujeme tieto žiadosti za prejav dôvery v parlamentnú komisiu, za uznanie našich doterajších výsledkov. Na druhej strane sme si vedomí, že by to znamenalo uvoľnenie jej členov na dlhší čas len pre túto prácu, a samozrejme, zapojenie orgánov prokuratúry do tohto vyšetrovania. Napriek tomu vám aj tento podnet predkladám na posúdenie. Osobne si myslím, že keď budú riadne, a hlavne nezávisle fungovať všetky orgány činné v trestnom konaní, t. j. bezpečnosť, súdy a prokuratúra a nad ich činnosťou bude objektívny dohľad Federálneho zhromaždenia a jeho výborov, nebude v budúcnosti potrebné vytvárať špeciálne komisie tohto druhu.

Prosím, aby ste schválením návrhu uznesenia, ktoré komisia Federálneho zhromaždenia predkladá, jej vyjadrili svoju dôveru a podporu. Ďakujem.

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslanci Stankovi za uvedení zprávy, kterou jste obdrželi v tisku 211.

Jsou zde i některé návrhy a závěry, které budeme muset zřejmě posoudit hlasováním v závěru jednání o těchto otázkách.

Budete si přát se samozřejmě asi k této zprávě komise vyslovit nebo eventuálně mít nějaké dotazy nebo připomínky. Mám tady zatím přihlášku poslankyně Vítězslavy Klůzové. Dále se hlásí poslanec Jakeš.

Na stolku jsou přihlášky do rozpravy. Prosil bych, kdybyste laskavě mně tyto přihlášky dávali písemně, protože nemohu mít o tom přehled.

Prosím poslankyni Klůzovou.

Poslankyně SN V. Klůzová: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, vážení hosté, seznámili jsme se všichni se zprávou parlamentní komise týkající se tragických událostí 17. listopadu. Zpráva sama je výmluvná, a to jsem ještě přesvědčena, že nevystihuje všechny citové momenty ve vší plastičnosti, které členové komise nepochybně zaznamenali.

Když jsme před necelými 14 dny zde projednávali Prohlášení Federálního shromáždění, byli jsme my, poslanci Československé strany socialistické považováni za lidi, kteří chtějí očernit neočernitelné, a to jen proto, že jsme trvali na tom, že Federální shromáždění musí vyslovit hluboké politování nad hrubým zásahem bezpečnostních sil proti pokojným manifestantům. Když jsem se tehdy vracela do své poslanecké lavice, slyšela jsem tlumené hovory: "Za koho tady jsi? Komu Československá strana socialistická slouží? Co tím sleduje?" Předseda naší strany bratr Bohuslav Kučera, místopředseda Federálního shromáždění, několikrát musel zdůraznit, že bylo v politických jednáních domluveno, že by se parlamentní komise měli zúčastnit i poslanci Občanského fóra, ale zůstal nevyslyšen. Jak je vidět, parlamentní komisi nezbývalo nic jiného, než tyto zástupce přizvat. Minule zde náš poslanec bratr Ládr, když hovořil o iniciativách, o námětech naší strany dávno před 17. listopadem, kladl otázku: "Proč na nás nebylo dáno? Proč nás nikdo nebral vážně?". Minulé zasedání Federálního shromáždění se konalo 29. listopadu. Již 12 dnů po uvedených událostech a zase nás nikdo nebral vážně. Kdy už konečně Federální shromáždění pochopí, že nepředkládáme naše návrhy proto, že jsou to návrhy Československé strany socialistické, ale prostě proto, že máme pravdu. Ona známá přezíravost, bohorovnost zde stále přetrvávají. Nechci samozřejmě vyvolávat emoce, ale chtěla bych otevřeně říci, že i kdybychom jako strana měli zůstat zcela samotní, budeme hájit naši pravdu, neboť, jak se ukazuje zpravidla do několika málo dnů a hodin nám dává za pravdu nejen tento zastupitelský sbor, ale i celý národ. Bude jistě o mnohých věcech ještě řeč, ale znovu zde musím prohlásit jako členka Klubu poslanců Československé strany socialistické, že parlament bude muset od základu změnit svůj charakter, že se bude muset stát orgánem, který nebude vládu jaksi planě podporovat, ale který ji povede k odpovědnosti. Nebudeme-li si totiž její odpovědnost vynucovat my, jak odpovídá našim ústavním povinnostem, nezbude, než aby si ji vynucoval lid sám.

I dnes mezi námi sedí poslanci, kteří mají pocit, že je jaksi vše při starém, kteří znovu budou hovořit o nutnosti podpory vládě. Celých 40 let parlament nedělal nic jiného, než podporoval jakoukoli vládu. A jsme tam, kde jsme. Musíme si jasně uvědomit, že nejvíce podpoříme vládu tím, že ji trvale a permanentně povedeme k odpovědnosti. Vláda samozřejmě předstoupí se svým programem a náš klub se k němu vyjádří. Již dnes bych však chtěla říci, že naše podpora hude spočívat v ujasnění pozice parlamentu ve vztahu k vládě, v nutnosti určovat zásadní linii politiky, jíž je vláda pouhým realizátorem.

Chtěla bych zároveň v této souvislosti zdůraznit, že nesmí být resort a nesmí být ministr, který by nepodléhal naší kontrole. Pokud se nemýlím, za 20 let nebyla podána ani jednou zpráva o činnosti na úseku ministerstva vnitra. Pouhá myšlenka na to byla pokládána za svatokrádežnou. Chyba byla i u nás. To všechno jsme od vlády dávno nejen mohli, ale měli vyžadovat. Potom bychom nebyli tam, kde jsme.

A nyní bych vám chtěla říci za sebe: ne každý, kdo má trikoloru na kabátě, ji má také v srdci a každého, prosím vás, posuzujme podle postojů v jakékoli době, nejen v nynější politické situaci? (Potlesk.)

Předsedající místopředseda FS B. Kučera: Děkuji poslankyni Kůsové. Slovo má poslanec Jakeš. Připraví se poslanec Hanák.

Poslanec SL M. Jakeš: Vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění, musím říci, že se mi nehovoří lehce. Nemíním z této tribuny nejvyššího zastupitelského orgánu zpochybňovat svůj podíl na politické odpovědnosti v rámci postavení v kolektivním vedení, za vývoj v naší zemi, zejména za poslední dva roky, za řadu nedostatků, které ho provázely a vyústily v událostech po 17. listopadu.

Poctivě jsem se snažil ve vysokých funkcích, aby byly překonány stagnační tendence, aby byla založena realizace programu přestavby a demokratizace, schváleného před dvěma lety. Překonat setrvačnost a administrativní metody řízení se ukázalo velmi obtížné. V popředí pozornosti centra byla ekonomická reforma, plynulý chod ekonomiky, aby nedošlo k její destrukci a snížení životní úrovně, jak jsme toho byli svědky v Polsku a v Maďarsku.

Snažil jsem se posilovat i demokratický charakter Národní fronty. Nemalá pozornost byla věnována politickým reformám, zejména vypracování nové ústavy a dalších demokratických norem, jak jsou poslanci o tom informováni.

Přesto na vývoj událostí v zemi působily vlivy ze zahraničí, nedostatečně docházelo k překonávání starých přístupů při řešení společenských problémů a nenacházelo se včas odpovídající řešení, což byla vážná chyba, která způsobila růst společenského napětí, jež vyústilo v řešení, jehož jsme byli svědky právě v uplynulých dnech.

Obdrželi jste zprávu komise pro dohled nad vyšetřováním události ze 17. listopadu. Ze zprávy, která nebyla se mnou projednána, i když jsem první den před komisí byl, včetně navrhovaných závěrů vyplývá, že komise plnila širší úlohu. Stala se prakticky tribunálem, který předkládá konkrétní stanoviska a návrhy na řešení. Nemohu přijmout stanovisko a tvrzení uvedená ve zprávě o mé přímé odpovědnosti za přijetí škodlivého rozhodnutí realizovat proti demonstraci bezpečnostní opatření. To rozhodující, co ve všech dokumentech komise je potlačeno, je, že politická směrnice, sdělená ministerstvu vnitra konkrétně soudruhu Kinclovi, zněla: "Proti účastníkům pietní vzpomínky se nesmí zasahovat".

Včera v Televizních novinách byla vysílána zpráva z jednání komise, která měla projednávat i můj dopis komisi. Bylo sděleno, že moje vina byla prokázána, že bezpečnostní akce 17. listopadu byla se mnou konzultována. Neuvádí se však kým, pravděpodobně se má na mysli moje rozmluva 17. 11. ráno s bývalým ministrem vnitra soudruhem Kinclem, do jehož ústavní pravomoci a profesionálních záležitostí jsem nikdy nezasahoval. Chci znovu prohlásit, že nešlo o žádnou konzultaci, ale informaci, že federální ministerstvo vnitra počítá s využitím určitých pořádkových sil. Na můj dotaz k čemu, bylo sděleno, že pro případ, kdyby došlo k poškozování majetku a zdraví. Na to jsem odpověděl, že není žádoucí, aby pořádkové síly byly ve styku s účastníky pietní vzpomínky. Nato mi bylo sděleno, že počítají s přehrazením vstupu do centra města. Znovu jsem zdůraznil, že musí být zabezpečeno, aby nedošlo k zásahu proti účastníkům. S tímto soudruh Kincl souhlasil. Byl jsem si vědom, oč se jedná, že před padesáti lety za jiných podmínek došlo k obdobné události. Současně mě soudruh Kincl oznámil, že odjíždí do Ostravy a že v případě potřeby ho zastupuje první náměstek soudruh Lorenc. Taková byla tedy skutečnost.

Poté jsem hovořil se soudruhem Kinclem v pondělí 20. 11. 1989. Pokud někdo tvrdí opak, žádám, abych s ním byl konfrontován. Podle mého názoru nelze tyto záležitosti dávat do bezprostřední souvislosti se zákroky, které byly pořádkovými silami uskutečněny před tím, tím spíše, že při projednávání celkové společenské situace před 17. listopadem v předsednictvu ÚV KSČ bylo doporučeno, aby se napříště od zásahu pořádkových sil upustilo, neboť to není cesta k řešení problémů ve společnosti.

Byla též přijata řada opatření k zahájení dialogu, jejichž realizace byla překonána vývojem situace.

Pokud jde o kritiku, že předsednictvo ÚV KSČ a já jsme zaujali zpočátku neodpovídající stanovisko vzhledem k neodůvodnění tvrdosti zásahu, chtěl bych uvést, že stanovisko vycházelo z informace prvního náměstka federálního ministra vnitra, kterou podal na mimořádném zasedání předsednictva v neděli 19. 11. 1989. Jak se později ukázalo, tyto informace neodpovídaly skutečnosti. Své stanovisko formulovalo předsednictvo ÚV KSČ v televizním vystoupení soudruha Pitry a současně vzalo na vědomí, že Generální prokuratura vyšetřuje celou politováníhodnou událost a že budou vyvozeny důsledky.

Ze strany federálního ministerstva vnitra jsme se setkali s obavami, že odsouzení zásahu ohrozí akceschopnost Veřejné bezpečnosti při plnění jejích úkolů.

Nyní k rekapitulaci mých informací o průběhu událostí. V pátek 17. 11. 1989 kolem 18.00 hodin mi volal telefonicky do bytu první náměstek ministra vnitra Lorenc, že pietní akt proběhl bez problémů, že má politický charakter, že účastníci nesou a provolávají různá hesla s politickými požadavky. Poté mi znovu volal asi ve 21.30 hod., že část průvodu se shromáždila na Národní třídě, že došlo k jejich vytlačení po opakovaných výzvách k rozchodu a že nedošlo k vážným problémům, sdělil, že odjíždí mimo Prahu a že připraví informaci o průběhu.