Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Náš stát aktivně přistupuje k naplňování obsahu montrealské Úmluvy a jejích doplňků. Na našich mezinárodních i vnitrostátních letištích - na rozdíl od běžné praxe mezinárodních letišť - se provádí bezpečnostní kontrola kromě cestujících a jejich příručních zavazadel i zapsaných zavazadel, tj. těch, které cestující neberou s sebou do letadla. Požádá-li v cizině přepravce o bezpečnostní kontrolu těchto zavazadel, je povinen ji uhradit. U nás se tyto služby poskytují všem dopravcům zdarma.

To jsou praktické příklady důsledné péče Československé socialistické republiky o bezpečnost civilní letecké dopravy a důsledné plnění přijatých mezinárodních závazků.

V posledním desetiletí se ve světě rozšířily násilné trestné činy proti obsluze letišť, jejich zařízení a zejména letadlům mimo provoz. Vzhledem k tomu, že tyto trestné činy spáchané na letištích dosud nebyly vymezeny v přijatých úmluvách, přijala mezinárodní diplomatická konference o leteckém právu v roce 1988 Protokol, který doplňuje dosavadní Úmluvu o nové skutkové podstaty trestných činů proti bezpečnosti mezinárodních civilních letišť. Jeho podstata vytváří další varování těm, kteří zamýšlejí svévolně narušit bezpečnost civilního letectví na území všech smluvních států.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, příslušné výbory Sněmovny národů mě pověřily, abych zde vystoupil jako jejich společný zpravodaj, a proto jejich jménem doporučuji, aby poslanci Sněmovny národů souhlasili s předloženým Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňujícím již přijatou Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví.

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci Rusovovi. Slovo má společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu poslanec Adolf Freisler.

Společný zpravodaj výborů SL poslanec A. Freisler: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, nejprve mi dovolte, abych se připojil ke zpravodajské zprávě přednesené soudruhem poslancem Rusovem.

Pokud jde o protiprávní činy, prostřednictvím kterých se osoby chtějí dostat do jiného státu a využívat k tomu letadla, existuje řada mezinárodních smluv. Mám však za to, že ve všech těchto mezinárodních dokumentech se nejde na to podstatné, na to, co by skutečně mohlo možné pachatele takových útoků do budoucna odradit. A tím je v mezinárodním právu vyjádřit povinnost vydat pachatele k potrestání tomu státu, na kterém se činu dopustil, a pak ve vztahu mezi státy tuto povinnost vždy dodržovat.

Je mi jasné, že dosáhnout dohody při formulaci mezinárodních úmluv je složité a často vyžaduje i určité kompromisy. Chtěl bych však vyzvat naši zahraniční diplomacii, aby v dalším období vyvinula veškeré úsilí o to, aby taková povinnost byla v mezinárodním právu zakotvena a pak podle ní i postupováno. Že takto lze v praxi mezi státy s rozdílným společenským zřízením postupovat, potvrdilo i nedávné okamžité vydání pachatelů únosu letadla ze Sovětského svazu do Izraele.

Náš právní řád nejen, že poskytuje dostatečnou trestně právní ochranu před jednáními uvedenými v Protokolu předloženém k souhlasu a v Úmluvě, kterou doplňuje, ale připravovanou novelou trestního zákona se tato ochrana má ještě zvýšit. Příkladem je navrhované zavedení nového speciálního trestního činu braní rukojmí.

Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny lidu doporučuji s předloženým vládním návrhem, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění Československé socialistické republiky k souhlasu Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, podepsaný za Československou socialistickou republikou v Montrealu dne 24. února 1988 (tisk 164) , vyslovit souhlas. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci Freislerovi. Písemně se do rozpravy přihlásil poslanec Jaroslav Matoušek. Uděluji mu slovo.

Poslanec SL J. Matoušek: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené Federální shromáždění, dovolte mi pár poznámek k projednávané věci. Je zřejmé, že nezákonné činy proti civilnímu letectví, zejména únosy civilní h letadel a v poslední době též incidenty na mezinárodních letištích, jsou jednou z velmi nebezpečných forem terorismu.

Od roku 1970 do roku 1978 došlo celkem ke 12 únosům československých letadel, přičemž ještě několik desítek dalších pokusů bylo zlikvidováno orgány federálního ministerstva vnitra. V převážné většině byly pachateli kriminálně závadné osoby.

V roce 1978 byla československá letecká doprava napadena únosci letadel celkem čtyřikrát. Rozborem únosů i dosavadních bezpečnostních opatření byly zjištěny nedostatky vyžadující okamžité řešení v té době - to znamená kolem roku 1979 - mimořádnými organizačními a technickými opatřeními.

Proto po předchozím projednání se všemi zainteresovanými ústředními orgány předložili ministři vnitra a dopravy ČSSR k projednání v předsednictvu vlády ČSSR materiál "O bezpečnostních opatřeních proti únosům letadel".

Předsednictvo vlády ČSSR přijalo pak 8. března 1979 usnesení č. 68 "O bezpečnostních opatřeních proti únosům letadel", které se stalo základem rozhodných opatření směřujících ke zkvalitnění ochrany civilního letectví před nezákonnými činy.

Na základě tohoto dokumentu byly jednak zavedeny ozbrojené doprovody na vnitrostátních linkách ČSA, jednak provedeny nezbytné úpravy na československých veřejných letištích, a též dovezena technická zařízení jako rentgeny, detekční rámy apod. pro zkvalitnění bezpečnostní kontroly a ke zdokonalení součinnosti na všech úrovních. Vláda ČSSR uzavřela též dohody s vládami SSSR, NDR, a PLR o spolupráci při ochraně před činy nezákonného vměšování do činnosti civilního letectví.

Později byl projednán stav ochrany civilního letectví a další doplňující opatření v předsednictvu vlády ČSSR rovněž v letech 1964 a v letošním roce se závěrem, že opatření realizovaná na základě usnesení předsednictva vlády přispěla k dalšímu zvýšení bezpečnosti civilní letecké dopravy v Československé socialistické republice.

Rovněž z konzultací provedených na československých mezinárodních letištích s orgány jiných členských států Mezinárodní organizace civilního letectví a z konzultací československých odborníků v zahraničí vyplývá, že bezpečnostní opatření realizovaná v ČSSR jsou na dobré úrovni a odpovídají všem standardům i většině doporučení přílohy 17 k Úmluvě o mezinárodním civilním letectví.

Přesto, bohužel, nelze incidenty zcela vyloučit, o čemž svědčí únos letadla Malev, jak o tom hovořil společný zpravodaj, i když se stal po jedenácti letech od předchozího únosu, ale stal se. Tento nezákonný čin dvou československých občanů byl započat na mezinárodním letišti "proti osobám na tomto letišti", které byly vzaty pachateli za rukojmí.

Údaje o nezákonných činech proti mezinárodnímu civilnímu letectví se sice dost obtížně kategorizují, nicméně podle zprávy ze zahraničí, která je k dispozici, četnost incidentů v areálech mezinárodních letišť neklesá. V souvislosti s tím je třeba poukázat na skutečnost, že v tomto roce se počet letišť s mezinárodním provozem v ČSSR rozšiřuje o Karlovy Vary, Ostravu, Brno a Košice, tedy celkem na 7 letišť.

Přesto, že těžiště ochrany civilní letecké dopravy v podmínkách československých letišť je především v předcházení k nezákonným činům, nelze pominout ani účinnost hrozby, že pachatelé nebo spolupachatelé protiprávních činů na letištích nemohou ve smyslu projednávaného Protokolu ujít potrestání. A to je společně s vymezením trestného činu vlastní smysl tohoto Protokolu.

Proto i já doporučuji Federálnímu shromáždění vyslovit s tímto Protokolem souhlas. Děkuji.

Předsedají předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci Matouškovi. Chce se ještě někdo vyjádřit v rozpravě? (Ne.) Není tomu tak. Mohu rozpravu považovat za skončenou. Přeje si závěrečné slovo soudruh ministr Podlena? (Ne.) Děkuji. Žádají o slovo společní zpravodajové? (Ne.) Také ne, děkuji.

Můžeme tedy, soudružky a soudruzi, přistoupit k hlasování. V zasedacím sále je přítomno 160 poslanců Sněmovny lidu, 67 poslanců Sněmovny národů zvolených v České socialistické republice a 62 poslanci Sněmovny národů zvolení ve Slovenské socialistické republice. Z toho je zřejmé, že obě sněmovny jsou usnášení schopné.

V parlamentním tisku č. 164 se navrhuje usnesení, kterým se doporučuje souhlasit s projednávaným Protokolem.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Ne.) Ne.

Zdržel se někdo hlasování? (Ne.) Není tomu tak.

Poslanci Sněmovny národů schválili návrh usnesení.

Nyní budou hlasovat poslanci Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Není tomu tak.

Také poslanci Sněmovny lidu schválili návrh usnesení.

Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí s Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, doplňujícím Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, přijatou v Montrealu dne 23. září 1971 a podepsaným za Československou socialistickou republiku v Montrealu dne 24. února 1988.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 101, SL č. 149, SN č. 160)

Nyní projednáme

Předsednictva sněmoven navrhují projednat tyto návrhy společně.

Má někdo připomínku k navrhované formě? (Ne.) Nemá.

Kdo souhlasí, nechť zvedne ruku. (Hlasuje se.) Děkuji.

Návrh byl schválen jednomyslně.

Prosím, aby návrh zdůvodnil ministr zahraničního obchodu ČSSR soudruh Jan Štěrba.

Ministr zahraničního obchodu ČSSR J. Štěrba: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, předkládám vám jménem vlády ČSSR vládní návrh, kterým se předkládají Federálnímu shromáždění k vyslovení souhlasu Úmluva OSN o smlouvách o mezi národní koupi zboží a Dodatkový protokol k Úmluvě o promlčení při mezinárodní koupi zboží.

Pro majetkovou úpravu mezinárodního obchodu má nepochybně základní význam kupní smlouva. Snahy o právní regulaci mezinárodní koupě zboží dosáhly v nedávné době významného pokroku. Stalo se tak na půdě OSN, v Komisi OSN pro mezinárodní obchodní právo, v rámci široce pojatého projektu prací zaměřených na postupnou unifikaci práv a mezinárodního obchodu.

Přední místo v tomto programu prací zaujalo projednávání právní úpravy mezinárodní koupě zboží. Návrh příslušné Úmluvy byl připraven v závěru 70. let a její text byl schválen na diplomatické konferenci konané pod zášti tou OSN v roce 1980.

Tato Úmluva je významná tím, že definuje pojem mezinárodní kupní smlouvy a odlišuje ji od jí podobných mezinárodních smluv. Základem právní úpravy jsou: ustanovení o právech a povinnostech prodávajícího a kupujícího, které vznikají na základě kupní smlouvy. Přitom ustanovení Úmluvy jsou poměrně volná a demokratická (dispozitivní) , to znamená, že je možno, aby se strany dohodly na její aplikaci, změnily ve vzájemných smlouvách některá její ustanovení, nebo aby její použití přímo vyloučily.

Úmluva byla připravena a vypracována za aktivní účasti členských států RVHP včetně Československa. Socialistické státy podstatným způsobem ovlivnily obsah její úpravy tak, aby vyhovoval právní úpravě majetkových vztahů v mezinárodním obchodním styku mezi účastníky s odlišným společenských zřízením. Ochrana zájmů účastníků mezinárodního obchodu ze socialistických zemí je tak dostatečně zajištěna. K Úmluvě přistupujeme po několika letech, poté, kdy se zkoordinovalo stanovisko našich největších obchodních partnerů v zemích RVHP.

V RVHP totiž existuje již delší dobu úprava mezinárodní kupní smlouvy ve formě Všeobecných dodacích podmínek mezi státy RVHP. Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o stejný druh mezinárodní Úmluvy, může se naskytnout otázka, jaký je vzájemný vztah těchto dvou mezinárodních právních norem - přirozeně v podmínkách, kdy nabyde platnost Úmluva o mezinárodní koupi zboží i pro členské státy RVHP. Je třeba zdůraznit, že použití Všeobecných dodacích podmínek RVHP (nebo jiných dvoustranných Všeobecných podmínek) má při uzavírání a plnění smluv přednost před jakoukoliv jinou úpravou. Ustanovení Úmluvy jsou proto používána jen podpůrně v takových případech, kdy se řešení určité otázky nenajde ani v konkrétní kupní smlouvě, ani ve Všeobecných dodacích podmínkách.

Úmluva OSN o smlouvách o mezinárodní koupi zboží představuje nepochybně významný výsledek dlouholetých snah o vypracování takové mezinárodní úpravy kupní smlouvy, která má reálnou perspektivu být univerzální a napomáhat rozvoji mezinárodních obchodních vztahů, včetně vztahů mezi státy s rozdílným společenským zřízením.

Jsem přesvědčen, že je účelné, aby Československá socialistická republika, která Smlouvu podepsala již v roce 1981, přistoupila v koordinaci s ostatními členskými státy RVHP k její ratifikaci s výhradou, že Úmluva bude aplikována pouze mezi subjekty ze smluvních států Úmluvy.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, druhým dokumentem, který vám vláda ČSSR předkládá ke schválení, je Dodatkový protokol k Úmluvě o promlčení při mezinárodní koupi zboží.

Úmluva OSN o promlčení při mezinárodní koupi zboží byla rovněž připravena Komisí OSN pro mezinárodní obchodní právo. Na pořad jednání byla zařazena z podnětu československé delegace. Smlouva byla ratifikována prezidentem ČSSR v roce 1977.

Teprve později byla připravena Úmluva o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, o které jsem hovořil před chvílí Obě úmluvy spolu úzce souvisí. Vzhledem k této souvislosti byl vypracován Dodatkový protokol k Úmluvě o promlčení. Tím se Úmluva o promlčení přizpůsobila Úmluvě o kupní smlouvě a byl zajištěn stejný rozsah použití obou smluv.

Hlavním účelem úpravy obsažené v Dodatkovém protokolu je proto rozšíření použití Úmluvy o promlčení i na právní vztahy upravené Úmluvou o koupi zboží.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci, oba předkládané smluvní dokumenty tedy bezpochyby přispívají ke zdokonalení stavu právní úpravy mezinárodních obchodních vztahů a jejich přijetí je v zájmu širšího zapojení ČSSR do mezinárodního obchodu.

Chci vás proto požádat, jménem vlády Československé socialistické republiky, abyste po projednání na dnešní společné schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění vyslovili souhlas s oběma předloženými návrhy.

Děkuji vám za pozornost.

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji soudruhu ministru Štěrbovi. Návrhy projednaly výbory ústavně právní a zahraniční obou sněmoven.

Prosím společnou zpravodajku výborů Sněmovny národů poslankyni Blanku Hykovou, aby přednesla zpravodajskou zprávu.

Společná zpravodajka výborů SN poslankyně B. Hyková: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, Úmluva OSN, kterou zde projednáváme, patří k smluvním dokumentům, které mají význam pro podporu rozvoje mezinárodního obchodního styku; směřuje k odstraňování právních překážek v mezinárodním obchodě tím, že upravuje problematiku Smlouvy o mezinárodní koupi zboží, přičemž přihlíží k různým sociálním, ekonomickým a právním systémům, které v této oblasti dosud existují.

Soudruh ministr Štěrba zde zdůraznil okolnosti, které vedly ke vzniku tohoto dokumentu i podíl československé strany na řešení některých otázek.

Myslím, že je třeba ocenit především aktivní spolupráci států v této právní oblasti, v níž až dosud nebyla potřebná právní jistota. Vztahy vyplývající z mezinárodní koupě nebyly dosud uspokojivě řešeny tak, aby odpovídaly stupni a potřebám současného mezinárodního obchodu. Úprava se až dosud převážně opírala o právní normy, obsažené v občanských, někde i obchodních zákonících jednotlivých států. Vlastní věcná problematika mezinárodní koupě byla v různých právních řádech upravena různě a byl zde i další zdroj právní nejistoty, pramenící ze skutečnosti, že nelze jednoznačně předem určit, který právní řád bude rozhodný pro posouzení právního vztahu, vzniklého z mezinárodní koupě. Rozhodné právo se určuje totiž na základě zvláštních norem mezinárodního práva soukromého tzv. kolizních norem, které mají v převážné míře vnitrostátní povahu, ale i zvláštní charakter, neboť neřeší práva a povinnosti stran, ale jejich pomocí teprve vyhledáváme právní řád na právní vztah, který chceme řešit. U kupních smluv některé tyto kolizní normy odkazují na právní řád místa, kde smlouva byla uzavřena, jiné na právní řád země prodávajícího. Navíc ještě u těchto otázek hraje roli skutečnost, který soud, tj. soud kterého státu, bude spor, pokud vznikne, v budoucnu. rozhodovat, neboť každý soud se v zásadě řídí kolizními normami právního řádu svého státu. Přitom zde je rozhodné, kdo bude stranou žalující a kdo stranou žalovanou, což opět je závislé na skutečnosti, která strana smlouvu poruší.

Tím jsem chtěla pouze poukázat na složitost právních otázek, vyplývajících z mezinárodní koupě, a tím spíše je nutno ocenit, že Úmluva OSN vnese do řady otázek jednotící hledisko.

Vzhledem k tomu, že jsme prvním socialistickým státem, který má platný zákoník mezinárodního obchodu (zákon č. 101/1963 Sb., o právních vztazích v mezinárodním obchodním styku) , musí nás zajímat i vztah Úmluvy k tomuto zákoníku. Při vzájemném srovnání se některé principy do značné míry shodují, nebo se principům tohoto zákoníku přibližují; v některých směrech je u některých otázek řešení rozdílné. Uvedeme-li do vzájemných souvislostí zákoník mezinárodního obchodu a článek 1 odst. 1 písm. b) Úmluvy, byl by systém československé právní úpravy narušen, neboť některá ustanovení tohoto zákoníku by nebyla aplikovatelná vůbec, jiná by byla použitelná jen v určitém rozsahu. Protože zákoník mezinárodního obchodu představuje kvalitní kodifikaci především z hlediska jeho propracovaného systému, nebylo by účelné tento systém narušit a novelizovat jej. Naopak, za tohoto stavu je namístě, aby Československá socialistická republika použila možnosti výhrady podle čl. 95 Úmluvy a omezila její použití pouze na případy, kdy strany kupní mají místo podnikání ve smluvních státech. Pokud bude stranou kupní smlouvy subjekt, který má místo podnikání v nesmluvním státě, bude aplikován nadále v rámci československého právního řádu zákoník mezinárodního obchodu.