Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci Riškovi. Chce na dotaz reagovat soudruh ministr, eventuálně některý z dalších členů vlády? První místopředseda vlády soudruh Urban.

První místopředseda vlády ČSSR B. Urban: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, myslím, že je docela jednoduché a obecné vysvětlení. Především Československo bude bránit svoje pozice. Náš výpočet je dost jednoznačný a tento výpočet budeme uplatňovat na Maďarsku. Samozřejmě, partner se bude bránit. Nebude s některými věcmi souhlasit. Buď se tedy dohodneme mezi sebou, v případě že ne, má každý z partnerů právo uplatnit svůj požadavek u příslušného soudu, kde se dokladují jednotlivé položky, a podle vyjádření soudu se potom musí podřídit jedna i druhá strana.

Chtěl bych tedy říci, že my. samozřejmě půjdeme cestou především uplatnění všech našich škod. Budeme jednat principiálně, ale na druhé straně v případě, že nebude Maďarská republika s tím souhlasit, což se dá vyčíst z vyjádření pana Pozsgaye, lze předpokládat, že nás bude posuzovat - někdo třetí. Tolik k dotazu. Děkuji.

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji soudruhu Urbanovi za jeho stanovisko. Soudruh poslanec Riško je spokojen? (Ano.) Děkuji.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování. Konstatuji, že obě sněmovny jsou usnášení schopné.

V parlamentním tisku č. 160 se navrhuje usnesení, kterým se doporučuje souhlasit s projednávanou Smlouvou.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu. Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování. (Nikdo.) Není tomu tak.

Poslanci Sněmovny lidu návrh usnesení schválili.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny národů. Kdo souhlasí s návrhem usnesení? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Jeden.) Konstatuji, že jeden poslanec se zdržel hlasování.

Také poslanci Sněmovny národů návrh schválili.

Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven chci konstatovat, že Federální shromáždění Československé socialistické republiky souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Maďarskou lidovou republikou o právní pomoci a úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních, podepsanou v Bratislavě dne 28. března 1989.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 99, SL č. 147, SN č. 158)

Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je

Prosím ministra zahraničních věcí ČSSR soudruha Jaromíra Johanese, aby návrh odůvodnil.

Ministr zahraničních věcí ČSSR J. Johanes: Vážené Federální shromáždění, Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody, kterou dnes projednáváte, byla podepsána v Praze v květnu letošního roku, krátce po návštěvě tehdejšího předsedy Předsednictva SFRJ Raifa Dizdareviče v naší zemi.

Tato návštěva potvrdila vysokou úroveň pravidelného politického dialogu a celkově československo-jugoslávských vztahů stejně jako shodu či blízkost názorů na základní otázky mezinárodního vývoje.

Vážíme si toho tím více, že Jugoslávie patří mezi zakládající a nejvlivnější členy Hnutí nezúčastněných.

Styky mezi Československem a Jugoslávií mají dlouholetou tradici. Národy našich zemí spojují četné historické, kulturní i osobní svazky, i když v dějinách vztahů mezi oběma státy nebyla pouze období bezproblémové spolupráce. Dnes nás se socialistickou Jugoslávií pojí také snaha o všestranné využití všech možností socialistického společenského zřízení, všech jeho předností.

V tomto kontextu výrazně roste význam vzájemné spolupráce. Chceme, aby byla co nejefektivnější, plně odpovídala požadavkům doby, rychle se měnícím podmínkám vnitřního i vnějšího vývoje našich zemí. Proto klademe mimořádný důraz na její kvalitu, na přechod k širšímu využívání nových, moderních forem a metod součinnosti.

Přes celkově pozitivní vývoj se v posledních letech nedaří dále rozšiřovat hospodářské styky. Máme značné rezervy v obchodní, průmyslové a vědeckotechnické spolupráci.

Dochází k trvalému a značnému poklesu našich turistů v Jugoslávii.

Nehledě na zmíněné problémy existuje oboustranný zájem na zintenzívnění a zkvalitnění československo-jugoslávské spolupráce ve všech oblastech.

Průvodním jevem rozsáhlých styků s Jugoslávií je přítomnost značného počtu občanů jedné země na území země druhé. V takové situaci přirozeně může docházet k nejrůznějším potížím a problémům, včetně spáchání trestných činů. V těch případech, kdy následuje trest odnětí svobody, mají obě strany z pochopitelných důvodů zájem, aby výkon tohoto trestu se prováděl ve státě, jehož je odsouzený občanem. A právě to je smyslem dnes projednávané Smlouvy. Takový postup posiluje výchovnou úlohu trestu. Odstraňuje rovněž nepříznivé dopady výkonu trestu v cizím prostředí.

Podstatou Smlouvy je článek 1, který oba státy zavazuje k tomu, že za stanovených podmínek zajistí zákon trestu odnětí svobody uloženého jejich občanům soudy druhého státu. Kromě takových předpokladů předání k výkonu trestu, jakými jsou v každém jednotlivém případě dohoda příslušných orgánů, oboustranná trestnost spáchaného činu, právní moc rozsudku, patří mezi požadované náležitosti i vyjádření odsouzeného.

Smlouva je naším prvním dvoustranným dokumentem tohoto druhu. Významně doplní poskytování právní pomoci v trestní oblasti, založené na Smlouvě o úpravě právních vztahů ve věcech občanských, rodinných a trestních z roku 1965. Vychází ze vzorové úmluvy o předávání cizích vězňů vypracované v OSN v roce 1985.

Z hlediska platného československého práva je sjednání Smlouvy založeno na § 21 odst. 2 trestního zákona, podle něhož jen vyhlášená mezinárodní smlouva může stanovit vykonatelnost rozsudku cizího státu na území republiky.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, před kládaná Smlouva je výrazně politické povahy a dotýká se působnosti našich zákonů. Podle ústavního zákona o československé federaci proto podléhá před ratifikací prezidentem republiky souhlasu Federálního shromáždění. Jménem vlády ČSSR navrhuji, aby Federální shromáždělní Československé socialistické republiky s předloženou Smlouvou vyslovilo souhlas.

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji soudruhu Johanesovi.

Návrhy projednaly výbory ústavně právní a zahraniční obou sněmoven.

Prosím společnou zpravodajku výborů Sněmovny lidu poslankyni Drahomíru Slabou, aby přednesla zpravodajskou zprávu.

Společná zpravodajka výborů SL poslankyně D. Slabá: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, uzavírání smluv mezi státy o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody lze považovat za účelné.

V důsledku rozšíření styků mezi státy a jejich občany v běžném životě vznikají situace, kdy občan jednoho státu se dopustí trestného činu na území státu druhého, který pak vynese odsuzující rozsudek, jímž mu uloží nepodmíněný trest odnětí svobody.

Výkon tohoto trestu pro občana v zařízeních v jiném státě bývá z řady důvodů vážným zásahem do jeho postavení. Jsou výrazně omezeny možnosti jeho styku s blízkými, ztížená možnost dorozumění s pracovníky nápravně výchovných zařízení i spoluvězni může mu také činit potíže a nepříjemnosti. Je i ztíženo jeho následné bezprostřední zařazení do života po ukončení výkonu trestu.

Pro takovou osobu bude tedy většinou výhodnější, aby trest vykonala v nápravně výchovném zařízení toho státu, kterého je občanem, což je i z hlediska naplnění účelu uloženého trestu zpravidla výhodnější.

Předkládaná Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií takový postup umožňuje, a tak ji lze považovat za humánní a potřebnou.

U nás pracuje, mnohdy i delší dobu, větší množství jugoslávských občanů a naopak zejména během dovolených značný počet našich občanů pobývá v Jugoslávii. I když drtivá většina těchto osob žádný trestný čin ve druhé zemi během svého pobytu nespáchá, již ze stávající frekvence pohybu československých a jugoslávských občanů mezi našimi státy lze usuzovat na to, že Smlouva se může stát velmi praktickou.

Z ústavněprávního hlediska předložení Smlouvy Federálnímu shromáždění k vyslovení jeho souhlasu ve smyslu ustanovení čl. 37 odst. 3 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, považuji za správné, vzhledem k tomu, že jde o významnou politickou smlouvu, která jinak řeší věci upravované trestním zákonodárstvím.

Jako společná zpravodajka výborů Sněmovny lidu doporučuji s předloženým vládním návrhem, kterým se předkládá Federálnímu shromáždění ČSSR k souhlasu Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody (tisk 163) , vyslovit souhlas.

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji poslankyni Slabé. Slovo má společný zpravodaj výborů Sněmovny národů poslanec - Vladimír Liščák.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec V. Liščák: Vážený súdruh generálny tajomník, vážený súdruh predseda, vážené súdružky a súdruhovia poslanci, domnievam sa, žo môžeme vyjadriť podporu vysokej úrovni politických stykov a širokým kontaktom v rôznych oblastiach spolupráce s Juhosláviou. Prajeme si, aby naše vzájomné styky, orientované dnes na spoluprácu jednotlivých republík oboch federácií (ČSR so Socialistickou republikou Srbska a SSR so Socialistickou republikou Chorvátska) boli čo najefektívnejšie, vrátane stykov miest, podnikov a spoločenských organizácií. S väčšou rozhodnosťou ako doposiaľ mali by sme využívať ekonomickú spoluprácu, najmä kooperáciu, špecializáciu a spoluprácu na tretích trhoch.

S celkovou vysokou úrovňou vzájomnej československo-juhoslovanskej spolupráce, ako nám ju priblížil súdruh minister Johanes, musia držať krok aj justičné orgány obidvoch krajín. Z podaného výkladu je zrejmý humanitárny dosah právnej úpravy v oblasti trestného súdnictva, čo je znakom vysokej kvality vzťahov a dôvery zmluvných strán.

Súčasne by som rád ocenil, že Zmluva je konkrétnym aplikovaním rezolúcie 40. zasadnutia Valného zhromaždenia OSN a je tiež zaujímavým dokumentom z politického hľadiska.

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, odporúčam, aby poslanci Snemovne národov súhlasili so Zmluvou medzi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federatívnou republikou Juhoslávie o odovzdávaní odsúdených pre výkon trestu.

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji poslanci Liščákovi. Do rozpravy se k tomuto bodu z poslanců nikdo písemně nepřihlásil. Ptám se, zda někdo z poslanců žádá o slovo? (Ne.) Není tomu tak.

Můžeme přistoupit k hlasování. Obě sněmovny jsou usnášení schopné.

V parlamentním tisku č. 163 se navrhuje usnesení, kterým se doporučuje souhlasit s projednávanou Smlouvou.

Nejdříve prosím o hlasování poslance Sněmovny lidu.

Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení? (Hlasuje se.) Děkuji.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Poslanci Sněmovny lidu schválili návrh usnesení.

Nyní prosím o hlasování poslance Sněmovny národů.

Kdo z nich souhlasí s návrhem usnesení? (Hlasuje se.) Děkuji.

Je někdo proti? (Nikdo.) Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? (Nikdo.) Nikdo.

Také poslanci Sněmovny národů schválili návrh usnesení.

Vzhledem k souhlasnému usnesení obou sněmoven konstatuji, že Federální shromáždění ČSSR souhlasí se Smlouvou mezi Československou socialistickou republikou a Socialistickou federativní republikou Jugoslávií o vzájemném předávání odsouzených k výkonu trestu odnětí svobody, podepsanou v Praze dne 23. května 1989.

(Poznámka redakce: usnesení FS č. 100, SL č. 148, SN č. 159)

Nyní přistoupíme k projednání dalšího bodu pořadu, kterým je

Návrh odůvodní ministr dopravy a spojů ČSSR soudruh František Podlena. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr dopravy a spojů ČSSR F. Podlena: Vážený soudruhu generální tajemníku ÚV KSČ, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, vláda ČSSR předkládá FS k vyslovení souhlasu Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, podepsaný v Montrealu dne 24. února 1988.

Předložený Protokol doplňuje montrealskou Úmluvu o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví z roku 1971, ratifikovanou prezidentem republiky na základě souhlasu Federálního shromáždění v roce 1973.

Smyslem Úmluvy i předkládaného Protokolu je vytvořit mezinárodní podmínky, aby pachatelé nebo spolupachatelé násilných činů proti civilnímu letectví byli vždy a za všech okolností potrestáni nebo vydáni k potrestání jinému státu.

Protokol k montrealské Úmluvě rozšiřuje možnost mezinárodního stíhání pachatelů i spolupachatelů protiprávních činů násilí na mezinárodních letištích namířených proti osobám nebo budovám, letadlům a zařízením nacházejících se na letištích. Rovněž umožní stíhání těch, kteří se dopustí narušení činnosti letiště tak, že na něm ohrozí nebo mohou ohrozit bezpečnost.

Takováto komplexní ochrana mezinárodního civilního letectví je v současné době v popředí zájmu všech zemí světa.

Podle statistických údajů mezinárodní organizace pro civilní letectví došlo shodně v letech 1987 i v roce 1988 vždy k 10ti únosům letadel a ke třem dalším sabotážním akcím. V důsledku toho přišlo o život nebo bylo vážně zraněno v civilní letecké dopravě 284 osob v roce 1987 a 321 osob v roce 1988. Obecně také platí, že žádný stát není v současné době vůči takovýmto činům imunní. Proto k montrealské Úmluvě přistoupilo již 141 států, tzn. všechny státy provozující hromadnou civilní leteckou dopravu.

Také Protokol k této Úmluvě dosud ratifikovalo 11 států. S ohledem na požadavek nejméně 10ti ratifikací tedy již Protokol vstoupil v platnost.

Doporučuji, vážené soudružky a soudruzi poslanci, aby vzhledem k úsilí, jež v boji s nezákonnými činy proti civilnímu letectví ČSSR vyvíjí, vyslovilo Federální shromáždění souhlas s předloženým Protokolem o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, podepsaný v Montrealu 24. února 1988.

Předsedající předseda SL V. Vedra: Děkuji soudruhu Podlenovi. Návrh projednaly výbory ústavně právní a zahraniční. Prosím společného zpravodaje výborů Sněmovny národů poslance Karla Rusova, aby přednesl zpravodajskou zprávu.

Společný zpravodaj výborů SN poslanec K. Rusov: Vážený soudruhu generální tajemníku ústředního výboru Komunistické strany Československa, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vládní návrh, kterým se dnešnímu plénu Federálního shromáždění předkládá k souhlasu Protokol o boji s protiprávními činy násilí na letištích sloužících mezinárodnímu civilnímu letectví, je doplňkem Úmluvy o potlačování protiprávních činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví, kterou Federální shromáždění 25. dubna 1973 projednalo a vyslovilo s ní souhlas.

Dosavadní úmluvy o trestných činech spáchaných na palubě letadel, o protiprávním zmocnění se letadel a protiprávních činech ohrožujících bezpečnost civilního letectví dosud námi přijaté vytvářejí právní systém v mezinárodním měřítku pro potlačování těchto činů.

Jednotlivé smluvní státy se tím zavázaly stíhat pachatele trestných činů podle svého práva nebo je vydat k potrestání jinému státu. Tuto Úmluvu dosud ratifikovalo 141 států. Signatáři jsou též země s námi sousedící. Také již 11 států uložilo své ratifikační listiny k Protokolu, tím tento Protokol vstoupil v platnost.

Přes přijetí těchto jednoznačných dokumentů o potírání trestných činů ohrožujících bezpečnost civilního letectví jsme v tomto období svědky dvou naprosto rozdílných přístupů k jejich naplňování. V Československé socialistické republice přísného potrestání pokusu o únos letadla Československých aerolinií na lince Praha - Karlovy Vary na straně jedné a benevolentního přístupu vlády Německé spolkové republiky k pachatelům uskutečněného únosu letadla společnosti Malév z Československa do Německé spolkové republiky dne 28. března letošního roku na straně druhé. Nedostatečný postih tohoto trestného činu v Německé spolkové republice a nevydávání pachatelů únosu neodrazuje další osoby, zejména mladistvé od jeho následování. O tom svědčí případ dvou 17letých pachatelů z Banské Bystrice, kteří 13. září se rozhodli unést letadlo z Prahy. Inspirací jim byl únos letadla Malév a skutečnost, že únosci nebyli vydáni západoněmeckými úřady zpět do Československé socialistické republiky. Rovněž další 18letý z okresu Prievidza, obviněný z přípravy zavlečení letadla do ciziny, spoléhal se na nevydání únosců Mašičky a Styka úřady Německé spolkové republiky zpět do Československa.