Poslanec SL F. Axmann: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění. vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, ve svém diskusním vystoupení bych chtěl poukázat na některá problémová místa našeho zemědělsko-potravinářského resortu v procesu přestavby a v působnosti nových ekonomických nástrojů, zejména odvodu daní a odvodů platných od 1. 1. 1989.
Zemědělci nemají nic proti tomu, že byly zavedeny tyto daně a odvody, ale jejich výše nás zavádí v dalších perspektivách progresívního trendu rozvoje v dnešním období do bludného kruhu. Odvody a daně z pozemků, mezd a zisků činily v r. 1988 u zemědělských podniků okresu Olomouc 79 miliónů Kčs, v r. 1989 v plánu činí 411 miliónů Kčs, tj. 5,2 X větší nárůst vůči roku 1988.
Z každé jedné koruny vyplácené mzdy odvádíme včetně sociálního zabezpečení cca 83 haléřů. A z jedné koruny zisků na daněprosté minimum odvedeme 50 %. Z toho vyplývá, že družstvům nezůstávají finanční prostředky ani na prostou reprodukci. Při tomto systému je těžké řešit zvýšení produktivity práce nákupem strojů, novou investiční výstavbou a uplatňováním vědeckotechnického rozvoje v praxi. A přitom odvod daně z živé práce má jako ekonomický účinek vést právě ke zvýšení produktivity. Vysokým % odvodů daní z mezd v celém výrobním zaměření, čili ve všech strukturách zemědělské výroby, se domníváme, že jsme nedosáhli toho, co jsme chtěli, co byl cíl. Pokud zemědělské podniky chtějí obstát v tvrdých ekonomických podmínkách, budou odstupovat a již postupně odstupují od pracovně náročných výrob, které ve své podstatě nelze ve větší míře zproduktivnit technikou, a to je zejména výroba zeleniny, ovoce, chmelu a dalších pracovně náročných plodin, které nejsou schopny zvládnout bez velké brigádnické výpomoci, která je však mzdově, naturálně, vstupy a nákladově dražší, než nám poskytuje systém příplatků například u zeleniny. Z praxe víme, že k poklesu výroby v abnormální míře - v číslech například u zeleniny ještě v roce 1990 asi moc nedojde - ale to proto, že na celou 8. pětiletku jsou uzavřeny dohody o přípravě dodávek a zemědělské podniky ji musí dodržet.
Jiná situace nastane pro období 9. pětiletky, kdy se tato situace plně v zemědělské praxi projeví. Doporučoval bych, aby se touto otázkou odpovědné orgány - a to ministerstvo zemědělství a výživy a ministerstvo financí - zabývaly již dnes, prověřily si situaci a pružně ji řešily.
Náš názor na řešení je např. snížení odvodů daně ze mzdy na tyto pracovně náročné plodiny na úroveň cca 25-30 %.
Soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, o tom, že podniky dodávají vstupy a služby pro zemědělství v mnoha případech v neuspokojivé kvalitě, zareagovaly pružně v letošním roce inovovanými cenami a různými druhy přirážek k cenám, jsme se my, zemědělci stačili přesvědčit, a to ve vyšších nákladech na nákup vstupů do zemědělství, a to jak v našich československých korunách, tak i v řadě případů v devizách. Například nabídka Zetoru Brno: chceme-li snížit spotřebu nafty a zvýšit výkon motorů u traktorové řady 7711 a 7745, můžeme si zakoupit k těmto strojům nad stávající cenu turbodmychadla anglické firmy HOLSET - jeden kus za pouhých dvacet šest tisíc pět set devizových korun. Chceme-li ulehčit práci našim traktoristům a pořídit jim hydrostatické řízení, můžeme rovněž zakoupit řídící jednotku dánské firmy DANFOSS - jeden kus za 12 400 devizových korun. Pro zvýšení ekonomiky provozu traktorů je nám nabízena možnost monitorovacích přístrojů Zetortronic HESSEL za 7500 devizových korun. Jistě jsou to nabídky lákavé, které by zefektivnily provoz, ale kde naše zemědělské podniky vezmou devizové prostředky? Jen v našem družstvu tyto potřebné technické vymoženosti zajistit na rozhodující traktorový park znamenají potřebu 2,5 miliónů devizových korun.
Na tomto jednom příkladu chci ukázat, že budeme jako zemědělci nuceni zvažovat - pokud nedojde k jinému řešení v dohodách o dodávkách zemědělských výrobků na 9. pětiletku - si ponechat prostor na jejich vývoz na kapitalistické trhy, abychom mohli za získané devizy na vyšší technické produktivnější úrovni zabezpečovat zemědělskou výrobu.
Z těchto důvodů nám - zemědělcům - není jedno, v jakém směru probíhá diskuse o drahém zemědělství a dotaci potravin. Vždyť cca kolem 70 % celkových nákladů na výrobu potravin neděláme my, zemědělci, ale i jiné vstupující resorty bez našeho možného ovlivnění. Jsme si plně vědomi, že i my musíme řešit naši vlastní nákladovost, její snížení, využití rezerv a také se tím odpovědně zabýváme, ale jen u toho, co jsme schopni ovlivnit. Chápeme a aktivně se snažíme pomáhat řešit problémy, se kterými se naše hospodářství potýká, ale postupně začínáme nabývat pocit, že se ekonomické problémy ostatních resortů přesouvají na zemědělce, ale my je nejsme schopni sami utáhnout. Proto vznáším otázku vládě: Kdy se zastaví tato cenová spirála vstupu do zemědělství vytvářená monopolními výrobci? Jak na ni máme jako zemědělci ekonomicky, podnikatelsky reagovat? Jako v tržním mechanismu? Tlakem na pružné zvyšování nákupních cen a potažmo cen potravin? Ptám se: Je to řešení pro uspokojování potřeb našich občanů a celé naší společnosti? Domnívám se, že nikoliv.
V této souvislosti mám konkrétní číselný dotaz na ministra zemědělství a výživy soudruha Algayera a ministra zahraničního obchodu soudruha Štěrbu: Kolik zemědělských a potravinářských výrobků, vůbec všeho ze zemědělsko-potravinářského resortu, se například v roce 1988 vyvezlo do kapitalistických států, do socialistických států, do třetích a dalších zemí, kolik se získalo z těchto států za toto deviz, jejich výši a kolik z těchto deviz se vrátilo do zemědělsko-potravinářského resortu?
Soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, vzhledem k omezenému času mého vystoupení bych v krátkosti formuloval další problémy a otázky z oblasti zemědělsko-potravinářského resortu: historickým vývojem byly vybudovány v některých okresech, družstvech, zemědělských podnicích objekty pro živočišnou výrobu. Do konce ledna 1988 byla tato družstva a zemědělské podniky dotovány systémem přerozdělení normativů na živočišnou výrobu z oblastí a okresů, kde tyto stavby na živočišnou výrobu nejsou vybudovány a je tam přebytek výroby jadrných krmiv nad potřeby živočišné výroby. Podle nových pravidel platných od 1. 1. 1989 se v těchto okresech, družstvech a podnicích dostáváme do neřešitelných problémů. Například v družstvech okresu Olomouc chováme na 100 ha zemědělské půdy 98 kusů skotu. Na jeden ha vyrábíme 1432 litrů mléka, 374 kg masa, dále v okrese vyrábíme přes 60 miliónů kusů vajec a 3100 tun drůbežího masa. Z těchto čísel je zřejmé, že intenzita a výroba živočišných produktů v okrese Olomouc je na vysoké úrovni.
Okres Olomouc se se svými úkoly ve výrobě obilovin za 4 roky pětiletky vyrovnává a je předpoklad, že splní i celou 8. pětiletku. Přes toto plnění výroby obilovin se mu však nedostává potřebné krytí jadrnými krmivy pro potřebu živočišné výroby. Každé družstvo v okrese po naplnění úkolu nákupu státního plánu obilovin má tedy nedostatečné krytí živočišné výroby.
Již na letošní rok si musela většina družstev zapůjčit jadrná krmiva z federálních hmotných rezerv za vysoké finanční náhrady a pro rok 1990 do žní se tato zápůjčkovost množstvím zvyšuje, pochopitelně se tak ekonomicky zhoršuje efektivnost živočišné výroby. Tímto systémem si za tři až čtyři roky budeme dopředu půjčovat jadrná krmiva na krytí potřeb živočišné výroby na celý rok dopředu s tím, že to, co si půjčíme, musíme ihned po žních vrátit, a vysoké finanční úhrady - zaplacené za zápůjčky - a z toho vyplývající neustálé snižování rentability živočišné výroby nás donutí postupně omezovat živočišnou výrobu a ve vybudovaných kapacitách řešit některou nezemědělskou výrobu. Domníváme se, že společensky, ani národohospodářsky to není moudré, a že by se tato situace měla komplexně urychleně řešit.
Nechci dlouze mluvit o skutečném stavu, který je dnes takový, že nemáme žádnou garanci, že dostaneme nějaké krytí jadrných krmiv pro potřeby živočišné výroby do žní 1990.
Zatím máme v okrese Olomouc zabezpečení zdrojů jádra do 10. 4. 1990 při krytí normativní potřeby na 76,9 %. Z tohoto nízkého krytí nemůžeme pochopitelně čekat zvláštní přírůstky, tedy i výrobu a dodávku živočišných produktů. Co se bude dít po 10. 4. 1990, kdy nám v okrese chybí cca 33 tis. tun jádra, dodnes nikdo neví a my v družstvech a zemědělských podnicích v tomto období zpracováváme plán na rok 1990 a požadavky pro rok 1990 např. ve výrobě masa se neustále zvyšují. Tuto situaci ještě komplikuje skutečnost, že je ještě nedostatek objemných krmiv pro skot pro letošní a příští rok.
Soudružky a soudruzi poslanci, dovoluji si předložit návrh na řešení tohoto neutěšeného stavu. Není pro náš hanácký okres Olomouc i pro další okresy, ale i pro naši socialistickou společnost asi řešením snížení státního nákupu obilovin tak, abychom kvalitní potravinářské pšenice a sladovnické ječmeny krmili pro dobytek. Ani není řešení u nás vybudované objekty pro živočišnou výrobu rušit a v jiných oblastech republiky, kde se vlivem horších půdních a klimatických podmínek vyrábí převážně krmné obilí, je stavět a tím zvedat požadavky na investice a stavět to, co je už vybudováno. Řešením by podle našeho názoru bylo zaměřit u těchto v živočišné výrobě intenzívních oblastí státní závazný úkol na výrobu živočišných produktů a tyto krýt celorepublikovým přerozdělením zdrojů krmiv na 100 % krytí bez finančních náhrad a vrácení jako dosud z federálních hmotných rezerv. Tuto situaci je nutno rychle řešit.
Stojí před námi i další otázka: Do jaké výše půjdeme v naší republice ve spotřebě masa na jednoho obyvatele? Za rok 1988 včetně drůbežího masa, bez ryb jsme na 96 kg, v letošním roce budeme možná na 102-103 kg, kde se zastavíme?
K této problematice bych měl konkrétní dotaz na soudruha ministra Algayera:
- Jak je rozdělena bilance sklizně obilí z roku 1989, která je vyšší než uvažoval plán cca 553 tisíc tun na rok 1990, kolik tisíc tun zrnin jde na potřeby potravinářské, chleba, pečivo, mouku atd., kolik je zdroj na krytí krmného fondu a v jaké výši procent bude kryta potřeba v rámci vyhlášených normativů do žní 1990 a na 9. pětiletku a kolik zrnin, luštěnin a olejnin jsme vyvezli z republiky jako osivo, potravinářské obilí, např. sladovnický ječmen, luštěniny atd. do ostatních zemí?
Další můj dotaz směřuje k oblasti krmných směsí pro živočišnou výrobu, kdy budou zemědělci jako výrobci živočišných produktů mít garanci, že krmné směsi pro hospodářská zvířata budou vyrobeny kvalitně podle norem tak, aby nebylo nutné normy v průběhu roku upravovat pro nedostatek komponentů a nedocházelo ke snížení produkční účinnosti a narušení zdravotního stavu zvířat při zkrmování komplexních krmných směsí a tím negativnímu ekonomickému ovlivňování hospodaření zemědělských podniků.
K další otázce, kterou bych rovněž směřoval na soudruha ministra Algayera - Jaké závěry a opatření jsou učiněny pro rok 1990 a na 9. pětiletku v oblasti výroby cukrovky, která se již řadu let nedaří podle našich cílů a představ pěstovat, a to zejména v oblasti kvalitního osiva, zabezpečujícího vysoký výnos a cukernatost, v oblasti zabezpečení chemických prostředků na ochranu cukrovky, strojního zabezpečení, počínaje od kvalitních secích strojů až po sklízecí techniku, která by tuto plodinu byla schopna sklidit alespoň do 10 % ztrát?
Poslední můj dotaz bych formuloval ministru financí ČSSR soudruhu Stejskalovi, či jinému členu vlády: Proč platí stále pro zemědělské podniky po schválení zákona o zemědělském družstevnictví omezující, doslova příkazný zákon o povinném zákonném pojištění, proč toto není dáno do možností rozhodnutí podniku?
Na všechny mnou vznesené dotazy žádám
odpovědi a po prověření zaslání
písemných stanovisek ke všem vzneseným
otázkám a dotazům. Děkuji za pozornost.
Předsedající předseda SN J.
Janík: Ďakujem poslancovi Axmannovi, slovo
má poslanec Huml, pripraví sa poslanec Ján
Riško.
Poslanec SN A. Huml: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, před měsícem skončilo zde v Praze 15. zasedání ÚV KSČ a jedním z hlavních bodů jednání na tomto zasedání byla tvorba a ochrana životního prostředí v naší zemi. Ekologické problémy jsou však problémy, které se nedají řešit ze dne na den, jejich řešení si vyžádá dlouhodobý a komplexní program a jeho přesné plnění.
I u nás, v okrese Chomutov, se tvorbou a ochranou životního prostředí intenzívně zabýváme. Mnoho se v tomto směru už udělalo a mnoho se dělá. Na území chomutovského okresu stojí 4 tepelné elektrárny o celkovém výkonu 3170 MgW. Je zde největší povrchový lom v republice na hnědé uhlí a vyrábí cca 30 % hnědého uhlí v našem okrese pro republiku.
Z hlediska ekonomiky výroby elektrické energie je velmi výhodné v blízkosti obrovské uhelné těžební kapacity vystavět 4 tepelné elektrárny. Z ekologického hlediska, když přihlédneme k vysokému obsahu síry v uhlí, které po spálení odchází ve formě oxidu siřičitého volně do ovzduší, jde o velmi závažný problém pro životní prostředí v okrese Chomutov, ale i v přilehlých okresech, o problém v ekologii zdaleka nejpalčivější. To jsme viděli v posledních pěti dnech, kdy spad oxidu siřičitého dosahoval výše až 2400 mikrogramů. Víte, že už několik let se realizuje výstavba odsiřovací jednotky na ETA 2 a že i přes jednoznačně prokázanou asi 85 % účinnost tohoto zařízení zatím odsiřovací jednotka nepracuje. Zanedbatelný není ani spad popílku z těchto elektráren. V rámci útlumového programu mělo dojít na elektrárnách ke snížení výroby elektrické energie, postupnému odstavení elektrárenských bloků ETA 1 a ETA 2, dále k rekonstrukci či výměně odlučovače popílku.
V současné době ale, vycházíme-li z výkonové bilance elektrické energie zpracovávané pro období 9. pětiletky, vyplynuly vzhledem ke skluzu ve výstavbě elektráren v Mochovcích a Temelíně značné výkonové deficity, které dosahují v některých měsících let 1991- 1993 hodnot přes 2000 MgW. Z této situace vyplývá, že dluh předpokládané výroby elektrické energie jaderných elektráren bude nutno nahradit vyšší výrobou v elektrárnách klasických. Je logické, že do tohoto úkolu budou zapojeny i elektrárny našeho okresu.
Oproti programovému útlumu výroby jak na dole Nástup, tak i v elektrárně Tušimice, dojde tedy v těchto podnicích k návratu na samou hranici maximální možné produkce, což u dolu Nástup představuje hodnotu těžby 21,5 mil. tun uhlí a u elektrárny Tušimice pak výrobu cca 18 mld. kWh elektrické energie. Spotřeba uhlí v elektrárnách krytá z DNT by měla být na hranici 19 mil. tun. To bude provázeno kromě značného omezení vývozu paliva z dolu Nástup všemi negativními dopady na životní prostředí, to je produkce oxidu síry, strusky, popílku a polétavého prachu.
Soudružky a soudruzi, víme, že občané v našem okrese, a to především v elektrárnách a dolech, jsou důsledně vedeni k tomu, aby se problematikou tvorby a ochrany životního prostředí aktivně zabývali. Myslím si, že tento aktivní přístup podniků i občanů našeho okresu začíná přinášet první ovoce a dílčí výsledky. V realizaci jsou ekologicky závažné programy, jako je výstavba horkovodu, čističek odpadních vod a rekultivují se výsypky dolů, likvidují se důlní zápaly, organizace Národní fronty pomáhají při zalesňování Krušnohoří.
Podniky okresu i ONV zpracovávají ekologické programy a snaží se o zamezení úniku jakýchkoliv jedovatých látek do ovzduší, vody i půdy. Tato velká iniciativa našich pracujících dostává však velké trhliny tím, že nejzávažnější ekologický problém - likvidace oxidu síry a likvidace popílku a prachu z našich elektráren - není dostatečně řešena, přičemž tento problém nelze řešit v kompetenci podniků a pracujících našeho okresu i našeho kraje. Požadujeme proto od ústředních orgánů bezodkladné řešení této nadále neúnosné situace, jasná stanoviska a konkrétní pomoc. Jsme spalovnou republiky, jejím energetickým centrem. Uhlím a elektřinou vyrobenou zde v okrese svítí a netopí pouze Kadaň, Chomutov či Ústí, ale i Praha, Brno, Bratislava a Košice a jiné oblasti v Čechách a na Slovensku, tedy zhruba každá pátá domácnost v celé ČSSR.
Lidé v našem okrese i svou významnou úlohu v energetice uvědomují a náročné úkoly před ně kladené plní a plnit budou. Je však nutné jim dokázat, že za nimi centrální orgány stojí, a že si jejich práce váží. Tento důkaz je třeba prokázat nejen slovy, ale především činy a to tak, aby si lidé při své každodenní odpovědné práci uvědomili, že se s nimi počítá, a že se pro ně něco dělá. Konkrétní možnost jak tyto důkazy je možné dát, vidíme v urychleném řešení sociálních programů, a to především v oblasti zdravotnictví, obchodu a dopravy, čili v těch oblastech, které pomohou našim pracujícím zmírnit jejich každodenní starosti a zajistí jim klid pro jejich namáhavou práci.
Soudružky a soudruzi, v oblasti zdravotnictví se nadále
potýkáme v našem okrese s nedostatky v zásobování
léky a zdravotnickým materiálem. V současné
době se zpochybňuje i výstavba II. etapy
nemocnice, která má být zahájena v
srpnu roku 1990. Svízelná situace ve vybavenosti
lékařskou technikou zůstává.
Máme-li zabezpečovat pro naše občany
lékařskou péči na co nejvyšší
úrovni, pak se neobejdeme bez dostavby nemocnice a takových
přístrojů, které nám tento
úkol pomohou zajistit. Je bohužel pravidlem, že
mluvíme-li o špičkové lékařské
technice, pak se v drtivé většině jedná
o výrobky v devizové oblasti. Zde nastává
vážný problém, neboť otázka
přídělu deviz pro naše zdravotnická
zařízení je často jen pouhým
přáním. Ve výjimečných
případech nám pomohou organizace v našem
okrese, zejména organizace resortu paliv a energetiky.
To však přece není řešení.
Jestliže chceme, aby naše zdravotnictví se opět
dostalo na přední místo ve světě
a jestliže tuzemská produkce lékařské
techniky nám to jen velmi těžko umožní,
pak musíme přijmout taková opatření,
která zabezpečí zvýšení
úrovně zdravotnictví. V prvé řadě
by se měl tento postup uplatnit v těch oblastech,
o kterých mluvíme jako o prioritních.