Jiným vážným nedostatkem skladby, zejména lékařských odborností, je vzrůstající feminizace medicíny. V roce 1988 tvořily lékařky ve zdravotnictví ČSR 51 %, v SSR 52 %. Tato struktura způsobuje mimo jiné v některých lékařských oborech stagnaci a dokonce pokles celkového fondu odpracovaných hodin.
Jednou z hlavních příčin nedostatků pracovníků čs. zdravotnictví a snižování jejich počtu v některých kategoriích je nevyhovující odměňování a nedostatečné uspokojování sociálních potřeb. Trvalým problémem ve sféře rozpočtových organizací odvětví zdravotnictví a sociální péče je prohlubující se disproporce mezd ve vztahu k hospodářské sféře a klesající podíl průměrné mzdy zdravotnické a sociální péče na průměrné mzdě dosahované v národním hospodářství.
Do budoucna je rozhodující diferencovaně zabezpečit růst platů lékařů, farmaceutů a zdravotnických pracovníků ve srovnání s jinými odvětvími národního hospodářství jako nutný výraz společenské prestiže lékařského a zdravotnického povolání a současně jako prostředek pro správné rozmístění kádrů v jednotlivých oborech i lokalitách.
Ochrana životního prostředí a lidského
zdraví je jedním z prvořadých úkolů
každé vyspělé společnosti a stává
se také hlavním kritériem jejího hodnocení.
Naše zdravotnictví v současné době
lze přirovnat k člověku, který ztratil
větší množství krve a který
potřebuje okamžitou transfúzi. Nad takovým
pacientem nelze přešlapovat na místě,
zde je nutno okamžitě jednat. Zrovna tak se domnívám,
že podobnou transfúzi potřebuje i naše
zdravotnictví. Věřím, že soubor
opatření, který přijala federální
vláda minulý měsíc a o kterém
nás informoval předseda federální
vlády soudruh Adamec, bude první transfúzní
dávkou. Jsme tedy v období, ve kterém musíme
v rámci přestavby vytvořit projekt aktivní
zdravotní politiky, který bude uskutečňován
všemi nástroji této společnosti. Myslím,
že nejvyšší zákonodárný
orgán má v tomto směru nejvyšší
odpovědnost.
Předsedající předseda SN J.
Janík: Ďakujem poslancovi Trefnému,
slovo má poslankyňa Jana Pekařová.
Poslankyně SL J. Pekařová: Vážený soudruhu generální tajemníku, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, federální vláda předkládá po roce poslancům k posouzení výsledky svého úsilí o realizaci programového prohlášení. Dovolte mi poukázat na to, jak se promítly její záměry do řešení situace výchovy a vzdělávání.
Na základě provedené analýzy výchovně vzdělávací soustavy vláda uložila v lednu t. r. vytvářet podmínky pro zlepšení materiálního a finančního vybavení školství v 9. pětiletce, s přihlédnutím k možnostem čs. ekonomiky. Pro zlepšení současného stavu přijala konkrétní krátkodobá i dlouhodobá opatření, která se týkají federálních ústředních orgánů.
Vláda uložila novelizovat zákon o soustavě základních a středních škol i zákon o vysokých školách: oba návrhy zásad již dostali poslanci v těchto dnech k posouzení. Opravdu jsme na ně nečekali dlouho. Navrhované úpravy vytvářejí předpoklady pro nezbytné změny, které si vyžaduje zkvalitnění vyučování a výchovy. Např. nově upravují: stupeň vzdělání poskytovaného na základní škole, dodatečné odložení začátku povinné školní docházky, stanovení sítě škol, změny oboru nebo přestup na jinou střední školu, upřesňují výklad k vyučování odborného výcviku, zpřesňují podmínky studia při zaměstnání ve vztahu k možnosti rekvalifikace, upravují nomenklaturu studijních oborů, vymezují práva a povinnosti orgánů zřizujících učiliště včetně státních podniků, ústředních orgánů a národních výborů, zásadním způsobem se upravuje přijímání ke studiu na středních školách.
Vláda též předložila v souladu s požadavky přestavby návrh na některé zásadní úpravy zákona o vysokých školách. Jde o zavedení nových prvků v organizaci řádného studia, posílení pravomoci vědeckých rad v otázkách rozvoje a řízení, posílení pravomoci a odpovědnosti funkcionářů vysoké školy a zvýšení účasti studentů na řízení. Uvedené úpravy vytvářejí další předpoklady pro práci vysokých škol, aby mohly úspěšně reagovat na moderní metody vzdělávací práce vycházející z vědeckovýzkumné práce učitelů i studentů a reagovat na potřeby společenské praxe.
Na základě oprávněné kritiky současného stavu materiálně technické základny škol je vládou zpracován koncepční program obnovy a modernizace přístrojové techniky na vysokých školách a komplexní program rekonstrukce a modernizace škol a školských zařízení. Vybavení vysokých škol přístrojovou technikou je vysoce ekonomicky náročné a bude klást nároky na finanční rozpočet. A to souvisí s celkovou výkonností celého národního hospodářství.
Budou-li pokryty pouze vybrané priority, pak bude i v období 9. pětiletého plánu pokračovat zaostávání v ostatních oborech, v obnově a modernizaci přístrojového vybavení.
Rozbor ukázal, že v ČSR téměř 30 % škol bylo postaveno před rokem 1900, dalších 31 % před rokem 1945. Celkem 1926 objektů v České socialistické republice je zahrnuto v programu modernizace a rekonstrukce. Hlavním problémem tohoto technicky a finančně náročného programu bude zabezpeční dodavatelských kapacit.
Stejná situace je v oblasti vysokých škol; největším problémem je opět získání stavebních kapacit. Vzhledem k tomu, že ministerstva školství nevlastní žádné stavební kapacity, jsou podmínky pro rekonstrukci a modernizaci vysokých škol podstatně složitější.
Mám proto otázku na místopředsedu federální vlády a předsedu vlády ČSR soudruha Pitru, zda je možné zabezpečit, aby byla dána vybraným, objemově náročným rekonstrukcím vysokých škol, zejména v Praze, určitá preference a možnost zabezpečit jejich realizaci podniky velkého stavebnictví.
Mezi krátkodobými opatřeními federální vlády bylo stanoveno mimo jiné řešit odměňování mistrů odborné výchovy a vychovatelů ;
- vyloučit narušení výchovně vzdělávacího procesu činnostmi, které s ním bezprostředně nesouvisí
- omezit zbytečnou administrativu
- zlepšit podmínky pro výchovnou a zájmovou činnost dětí a mládeže v době mimo vyučování a vyřešit problematiku celoživotního vzdělávání pracujících
- novelizovat zásady hmotného zabezpečení žáků středních odborných učilišť a připravit návrhy na poskytování stipendií žákům gymnázií, středních škol a studentům vysokých škol.
V této souvislosti bych si dovolila zdůraznit, že náš stát vynakládá velké finanční prostředky na učebnice, učební pomůcky žáků, stravování a ubytování. Celkovou částku málokdo zná a žáci si ji často neuvědomují vůbec a někdy si toho ani neváží. Stojí za úvahu, zda by nebylo správné platit za tyto služby v plném rozsahu a dotace vyplácet žákům prostřednictvím stipendií v závislosti na jejich studijních výsledcích a sociálním postavení rodiny.
Z toho, co jsem uvedla, vyplývá, že v československém školství se věci hýbají dopředu a žádoucím směrem.
Diskuse k analýze československé výchovně vzdělávací soustavy, která probíhala téměř tři roky v pedagogických kolektivech a prakticky v celé společnosti, napomohla k pochopení celospolečenské závažnosti a nutnosti společného řešeni problémů československého školství. Takové zevrubné a demokratické posouzení školského systému nemělo u nás dosud obdoby. Dovršením toho byla celostátní konference učitelů, kde došlo ke konstruktivní výměně názorů mezi učiteli, byť mnohdy protichůdných a protiřečivých. Ale i to je potřebné. Došlo tak k tříbení názorů a výběru optimálních variant. Jestliže chceme, aby učitelé uplatňovali nové myšlení, musí být vnitřně ztotožněni s přijatými závěry. To se neobejde bez diskusí, akceptování připomínek a řešení všech těch, které jsou opodstatněné. Učitelé musí sami hledat rezervy ve své práci, nové metody ke zvýšení účinnosti výchovně vzdělávací práce. Učitel bude nejdůležitější činitel výchovně vzdělávacího procesu.
13. zasedání ústředního výboru naší strany vymezilo úkoly československého školství v podmínkách přestavby a přineslo další inspirující náměty a záměry. Z mnoha dalších problémů, vyžadujících naléhavé řešení, uvádím například, že je třeba prohloubit spoluúčast společnosti na předškolní výchově (podniky a závody začínají totiž "šetřit" na mateřských školách a odmítají je financovat nebo i provozovat, což svědčí o nepochopení celospolečenských zájmů), řešit přeplněnost tříd v základní škole, posoudit nekvalifikovanost některých učitelů, například nedostatek pracovních míst pro učitelky mateřských škol je řešen zařazením na místa učitelek 1. tříd základních škol, anebo nedostatek učitelů v některých krajích a městech je řešen nástupem absolventů gymnázií.
V oblasti středních odborných škol a gymnázií je třeba posoudit jejich potřebnou síť, v gymnáziích - v souladu s navrženými úpravami školského zákona - připravovat žáky především pro studium na vysokých školách a zavést vnitřní diferenciaci volitelných a nepovinných předmětů, výrazněji rozvíjet formy pomaturitního studia včetně kvalifikačního a rekvalifikačního.
Naléhavé řešení a potřebnou společenskou péči vyžadují zejména střední odborná učiliště. Příprava mladých lidí na dělnická povolaní musí mít solidní základ ve všeobecné vzdělanosti, kterou chtějí někteří kritici za každou cenu snižovat. Musí však mít samozřejmě i lepší praktické dovednosti, tzv. řemeslný fortel. Nelze vidět krátkozrace v učilištích jen přípravu pracovní síly.
Řešit požadavek vyšší kvality absolventů středních odborných učilišť znamená řešit především zastaralost vybavení učiliště a nadále posilovat a rozvíjet kvalifikovanost pedagogických odborných i výchovných pracovníků.
Financování středních odborných učilišť je zatím stále závislé na výsledcích hospodaření podniků. A to není dobré. Jako příklad uvádím střední odborné učiliště strojírenské v mém volebním obvodě v Kroměříži, které patří k nejlepším v resortu. Bylo v minulém roce hodnoceno jako nejlepší v Jihomoravském kraji, poslanci toto učiliště znají, prováděli tam poslanecký průzkum, a přesto jsou mistři, vedení, vychovatelé a ostatní pracovníci kráceni na prémiích, protože podnik nemá naplněn fond odměn, a to je proti všem proklamacím o odměně za práci.
Stále přetrvává kritizovaná dvoukolejnost řízení středních odborných učilišť, které vytváří problémy nejednotnosti v odměňování a poskytování dovolené na zotavenou. Přitom všichni pracovníci provádějí přímou výchovnou činnost a jsou pedagogickými pracovníky s plnou odpovědností za řízení a utváření pedagogického procesu.
Také v práci vysokých škol je nutné v souladu s cíli společenské přestavby a usnesením 13. zasedání ÚV KSČ dosáhnout výrazných kvalitativních změn, zejména zvýšit společenskou odpovědnost absolventů a vést je k tomu, aby nastupovali na místa, kde je společnost nejvíce potřebuje, a aby vysokou kvalifikovaností, tvořivou prací, i morální vyspělostí dokazovali svoji připravenost na život a práci v socialistické společnosti. S tím souvisí požadavek zabezpečit hlubší spojení vysokých škol s vědeckými pracovišti, zvýšit náročnost při tvorbě a kontrole plnění plánů věd vědeckovýzkumné činnosti na vysokých školách, integrovat je s potřebami výrobní praxe a prohloubit profesionální řízení vědy a výzkumu na vysokých školách.
Samostatným a stále otevřeným problémem zůstává dopracování a postupná realizace systému celoživotního vzdělávání, na němž by měly mít zájem především samotné výrobní a jiné organizace a požadovat jeho urychlené dobudování.
Soudružky a soudruzi poslanci, z toho, co jsem zatím uvedla, vyplývá, že v oblasti výchovy a vzdělávání mladé generace a její přípravy na život a práci jsme zaznamenali řadu pozitivních změn a výsledků. Přesto větší část úkolů a přetrvávajících problémů, jak jsem některé naznačila, na urychlené řešení stále čeká.
Znovu bych přitom chtěla zdůraznit, že i když má československé školství značný podíl na dosaženém stupni vzdělanosti a rozvoje společnosti, splnění programu zásadního pozvednutí jeho kvality na úroveň požadavků přestavby bezpodmínečně vyžaduje nejenom trvalý zájem, ale i pomoc celé společnosti.
Vyjádřeno konkrétně to znamená věnovat mimořádnou pozornost odpovědných orgánů materiálně technickým a kádrovým potřebám školství, a aby podniky, závody, družstva, národní výbory, vědecké, kulturní a další instituce a organizace konkrétně přispívaly k vytváření potřebných podmínek pro kvalitní výchovně vzdělávací činnost školy, pro výrobní a společenskou praxi žáků a studentů.
Také naše zákonodárné sbory tomuto požadavku napomáhají svou legislativní činností. Například v zákonu o státním podniku je v § 61 přímo uplatněna povinnost podniků pečovat o výchovně vzdělávací proces a poskytovat podporu školám a školským zařízením, v § 65 zabezpečovat materiálně technické, personální a další podmínky pro přípravu mládeže na dělnická povolání, pečovat o další zvyšování kvalifikace svých pracovníků a v § 67 zabezpečovat atestace k výkonu funkce u vybraného okruhu odborných pracovníků.
Nyní půjde o to, kontrolou odpovědných i našich orgánů zabezpečit, aby tyto části zákona nezůstaly jen na papíře, ale aby byly důsledně uváděny do života.
Soudružky a soudruzi poslanci, můžeme konstatovat, že vláda v období od svého programového prohlášení prokázala nejen vůli řešit problémy československé výchovně vzdělávací soustavy, ale v řadě konkrétních opatření je uvádí postupně v život. Je třeba ocenit koncepčnost řešení do dalších let.
Chtěla bych závěrem vládu podpořit
a ocenit pozornost, kterou věnuje celé oblasti výchovy
a vzdělávání.
Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslankyni Pekařovej. Súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, prerušujem naše rokovanie na 20 minút. Po tejto prestávke vystúpi v rozprave poslanec Václav Čubár.
Pokračovať budeme o 15.20 hodin.
(Jednání přerušeno v 15.00 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 15.20 hodin.)
Předsedající předseda SN J. Janík:
Vážené súdružky a súdruhovia,
pokračujeme v diskusii. Slovo má poslanec Václav
Čubar, pripraví sa poslanec František Axmann.
Poslanec SN V. Čubár: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, v souvislosti s projednávaným programovým prohlášením vlády Československé socialistické republiky, bych se zmínil o některých poznatcích z mého volebního obvodu, jak jsou plněny úkoly uvedené v programu péče o životní prostředí a podmínky pracujících v těžebním okrese Sokolov, stanovené v usnesení vlády ČSSR č. 183/81, dále usnesení vlády ČSR č. 40/82 a č. 219/82.
Okres Sokolov se svým průmyslovým charakterem a intenzívní těžbou hnědého uhlí řadí mezi přední průmyslová centra naší socialistické republiky a současně mezi vyjmenované oblasti se závažně postiženým životním prostředím, proto je tato oblast a zejména její ekologie v centru pozornosti a patřičného zájmu pracujících.
Po léta se rozvíjel průmyslový potenciál v okrese Sokolov ve prospěch celé naší společnosti, ale vklady do ochrany životního prostředí byly a jsou nadále nedostatečné a následné.
Rovněž v současné době nejsou vytvořeny podmínky pro uplatňování technických možností v ekologické oblasti, např. u největšího znečišťovatele emisemi oxidu siřičitého elektrárny Tisová, která se podílí na znečišťování 75 %, došlo k zamítnutí výstavby vysokého centrálního komína, ale doposud není vybudované jiné odpovídající zařízení, které by snížilo únik emisí oxidu siřičitého do ovzduší.
V souvislosti s neustále se horšící kvalitou těženého paliva, pokud jde o obsah síry, mají emise oxidu siřičitého vzestupnou tendenci; toto potvrzují výsledky měření emisí oxidu siřičitého, které provádí v okrese hygienická služba.
Povrchová těžba má rovněž negativní dopad na životní prostředí z hlediska zvýšené prašnosti a pokud se jedná o polétavý prach jsou naměřené hodnoty na hranici přípustnosti.
K dalším znečišťovatelům životního prostředí v okrese Sokolov, ale i v přilehlých okresech Karlovy Vary a Cheb patří Palivový kombinát 25. únor ve Vřesové, na kterém měla být v letošním roce zahájena výstavba odsíření bohatých expanzních plynů, doposud se tak nestalo a výstavba tohoto zařízení je zpochybňována. Podobná situace je v odsiřovacím zařízení na již citované elektrárně v Tisové.
Intenzívní rozvoj komplexní bytové výstavby v zájmu stabilizace a náboru pracovních sil neměl a nemá zabezpečené odpovídající vodohospodářské objekty. Není dořešena otázka zdroje pitné vody - výstavba vodní nádrže Chaloupky - jsou problémy s čištěním odpadních vod, čistírenská zařízení se budují pouze na území, kde se staví nové byty, ostatní území jsou nadále bez čištění odpadních vod. Svědčí o tom i stav koryt vodních toků v okrese. Je oddalována řada dopravních staveb a mostům jejich údržba a opravy, ale i trolejbusová doprava, která by přispěla k zlepšení životního prostředí v okresním městě Sokolov.
Ke spokojenosti pracujících a občanů nepřispívá ani dlouhodobý problém omezeného sortimentu a nízká kvalita pekárenských výrobků a oddalování výstavby gymnázia a střední průmyslové školy v Sokolově a zdravotnických staveb.
Bylo oceněno, že se podařilo splnit některé dlouhodobé cíle, například ukončení výroby karbidu vápníku, zahájit výstavbu sokolovské nemocnice a jednotky k likvidaci chudých expanzních plynů na Vřesové, včetně montáže 8 elektroodlučovačů v elektrárně Tisová, které částečně pomohly řešit problematiku životních podmínek pracujících a občanů Sokolovska.
Stále však převládá mezi pracujícími a občany názor, že celostátní význam Sokolovska a stav životního prostředí je k dosahovaným ekonomickým výsledkům neúměrný a dosavadní postup plnění opatření do životního prostředí nedostačující, protože nejsou plněna některá opatření schválená usnesením obou vlád.
Značný podíl na operativním řešení lokálních potřeb v jednotlivých obcích mají národní výbory v okrese, které své volební programy Národní fronty orientují především na trvalé zlepšování životních podmínek a prostředí ve svých územních obvodech.
Aktuální potřeby k dosažení vyváženého ekonomického a sociálního rozvoje okresu a realizace opatření, zakotvených v již citovaných dokumentech vyžadují každoročně větší úsilí a více prostředků, než je dosud sokolovskému okresu poskytováno. To se promítá především do omezování údržby a oprav základních prostředků organizací řízených a spravovaných NV v okrese Sokolov. Nedostatek finančních prostředků nelze nahradit sdružováním prostředků.
Z rozhodnutí plenárního zasedání ONV Sokolov ze září 1988, které hodnotilo stav v oblasti životního prostředí, byl o pomoc při řešení v zlepšování životního prostředí a podmínek pracujících a občanů v těžebním okrese Sokolov požádán ministr vnitra a životního prostředí ČSR.
V prosinci 1988 obdržel předseda ONV Sokolov dopis od ministra vnitra a životního prostředí ČSR, ve kterém bylo mimo jiné uvedeno, že po posouzení celé problematiky doporučil předsedovi Západočeského krajského národního výboru, aby bylo prověřeno, jak jsou plněny úkoly uvedené v programu péče o životní prostředí v těžebním okrese Sokolov, stanovené v usnesení vlády. Dále bylo v dopise uvedeno, že je nezbytné přijmout vlastní opatření k zajištění úkolů a zvážit, aby rada Krajského národního výboru v Plzni předložila vládě ČSR samostatný materiál o Sokolovsku, případně o řešení problémů životního prostředí v celém kraji nebo jeho vybraných částech.
Materiál byl ve spolupráci s Krajským národním výborem v Plzni zpracován, projednán v radě Okresního národního výboru v Sokolově a schválen plenárním zasedáním. Komise rady Západočeského krajského národního výboru v Plzni projednala materiál dne 11. května 1989 a doporučila jej ke schválení. Rada Krajského národního výboru v Plzni tento materiál projednala teprve 31. října 1989, ale závěr k předložení vládě ČSR nepřijala.
Vzhledem k naléhavosti řešení současného
stavu v souvislosti s vyloženě nepříznivým
životním prostředím a životními
podmínkami pracujících a občanů
Sokolovska, bych chtěl požádat vládní
orgány o přijetí potřebných
opatření a zejména projednání
výše uvedeného materiálu ve vládě
České socialistické republiky.
Předsedající předseda SN J. Janík:
Ďakujem poslanci Čubárovi, slovo má
poslanec František Axmann. pripraví sa poslanec Alois
Huml.