Soudružky a soudruzi, jsme zřejmě jedním z nemnoha států světa, který má zpracován odpovídající taktický a strategický dokument včetně souboru opatření, kterým je Státní koncepce ochrany a tvorby životního prostředí a racionálního využití přírodních zdrojů. Harmonogram plnění úkolů této koncepce se však dosud nestal nejširším celospolečenským zájmem i přes značné úsilí vlády a všech politických stran a organizací sdružených v Národní frontě. Klady a nedostatky kriticky zhodnotilo z politického hlediska 15. zasedání ÚV KSČ. Zásadní přístupy ke zlepšení stavu určuje jednoznačně na tomto zasedání přijatá rezoluce. Je proto naší více než poslaneckou, ale skutečně všelidskou povinností převést energii těchto záměrů do energie činů v našich volebních obvodech a na všech úrovních řízení; v politice, vědě, ekonomice i v orgánech lidosprávy.
Nástrojem ke zlepšení stavu všech složek životního prostředí u nás a pozitivním přínosem k ochraně celé biosféry je důsledná realizace investičních záměrů zahrnutých pod pojem "ekologické investice" a také dalších investic do technologií s vysokými ekologickými parametry. Toto konstatování by však zůstalo pouhou proklamací, pokud nebude v kladném směru aktivní prací všech občanů podpořena a realizována přestavba hospodářského mechanismu a celé naší ekonomiky jako proces směřující také k dosažení vysokých úspor energie a materiálů. Stručně řečeno, pokud nebudeme důsledně pokračovat k všestranné efektivnosti nejen ve vládě, ale také na každé dílně, v každém výzkumném ústavu, v každé kanceláři, tedy v každodenním životě každého občana. Pro poctivou a odpovědnou práci máme dost prostoru, podle mého názoru i demokracie, a jediný společný cíl: vytvořit zdroje a účelně je vložit do ochrany a tvorby životního prostředí a dalších oblastí ekonomického a sociálního rozvoje s vysokou a rychlou návratností.
Proto už dnes, ale lépe ještě včera, jsme měli účelně využít investičních prostředků na ekologické stavby v 8. pětiletce. Zatím se však státní plán ekologických staveb nejen neplní, ale problémy se dále prohlubují. Proto nám nemůže být lhostejný osud vyčleněného objemu prací a dodávek ve výši přes 17 mld. Kčs, z nichž více než 50 % zůstalo na realizaci v letech -1989-1990. Příčiny tohoto nepříznivého stavu jsou poměrně přesně známy. Jde o problémy plánování nutného pro předstihovou přípravu a plynulou realizaci s potřebnými kapacitami, nízký, ale spíše žádný stupeň závaznosti těchto staveb pro investory i dodavatele a v neposlední řadě nedokonalost a nevyjasněnost koncepčního či technologického řešení. Z toho pak vyplývá i to, že není věnována náležitá pozornost zpracování projektové dokumentace pro potřeby státní expertízy, což někdy prodlužuje lhůty k posouzení dokumentace.
V této oblasti nevidím jiné cesty, než nedostatky v dodavatelsko-odběratelských vztazích řešit nejen ekonomickými nástroji, ale i odstraněním všech úzkých míst od projektování po realizaci, důsledným stanovením stupně závaznosti ekologických staveb. A při tomto nekompromisním rozhodování je nutno vyjádřit federální vládě i národním vládám plnou podporu Federálního shromáždění.
Je potřeba urychleně přijmout také opatření k posílení strojírenské a stavební kapacity zabezpečující státní cílový program A 12 - ochrana životního prostředí, neboť očekáváme oprávněně, že bude nutno realizovat v 9. pětiletce asi dvojnásobný objem úkolů ekologického programu než v této pětiletce.
Z dosavadními přístupy bychom nevystačili. V konkrétních případech mohou účinně napomoci i poslanci. Příkladem ze svého volebního obvodu v Brně chci upozornit na činnost kompetentní pracovní skupiny. která byla vytvořena z iniciativy primátora soudruha Pernicy a operativně řeší zprovoznění spalovny tuhých komunálních odpadů včetně výstavby II. stupně čištění spalin. Oceňujeme také rozhodnutí federální vlády o využití tepelné energie jaderných elektráren k vytápění sídelních aglomerací a v zemědělství. Je to jednoznačně ekologické a ekonomicky efektivní řešení, například v případě jaderné elektrárny Dukovany pro město Brno.
Podobných příkladů z našich volebních obvodů bychom mohli jistě uvést více z každého kraje. Je tomu tak proto, že se nestavíme jako poslanci do pozice jednostranných kritiků současného stavu, ale že považujeme plnění své poslanecké funkce za tvůrčí konkrétní práci, směřující společně s našimi voliči k úspěšnému plnění volebních programů.
Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, naše problémy životního prostředí nejsou jen specifickými problémy naší země. Ani teoreticky ani prakticky je nelze řešit jen našimi silami. Příznivé mezinárodní klima v evropském subregionu vytváří výzva generálního tajemníka ÚV KSČ soudruha Jakeše k vytvoření pásma důvěry, spolupráce a dobrých sousedských vztahů evropských zemí.
Na tomto základě našla úrodnou půdu i iniciativa předsedy vlády ČSSR soudruha Adamce k intenzívní spolupráci v otázkách životního prostředí ve střední Evropě. Dlouhodobě aktivní je práce československé skupiny Meziparlamentní unie v ochraně ovzduší, vodních toků a moří. Zcela nedávná konference Severské rady, za naší aktivní účasti, přinesla řadu dobrých podnětů. Za nejpodstatnější považují urychlení výměny informací a progresivních technologií pro ochranu životního prostředí pro všechny země. Je to oboustranně prospěšný dialog, ke kterému chceme přispět také mezinárodní výstavou techniky pro tvorbu a ochranu životního prostředí, kterou připravují Brněnské veletrhy na rok 1990.
Naše věda a výroba ani dnes nestojí s prázdnýma rukama. Myslíme-li ale odpovědně na budoucnost, máme dobrou příležitost vybudovat v rámci restrukturalizace strojírenství pro ekologii na poznatcích naší a zahraniční vědy, využitých ve vědeckotechnickém a investičním rozvoji, s důsledným uplatněním státních zakázek. Věda se pohybuje, soudružky a soudruzi, na pevné půdě reálných faktů a je jí cizí jak "ekologická hysterie", tak "ekologická ignorance". Proto jsme zaujali vždy vědecky zdůvodněná stanoviska, například k výstavbě přečerpávací vodní nádrže Křivoklát, nebo soustavy vodních děl Gabčíkovo-Nagymaros. I v řadě dalších případů jsme dokumentovali užitečnost naší vědy. Výsledky pracovišť ČSAV a SAV nám také umožňují navrhnout v krátkém čase naší vládě takový způsob integrovaného monitoringu hlavních složek životního prostředí, který umožní významné snížení předpokládaného dovozu z devizové oblasti a tím i dalších devizových nákladů na servis a opravy. Nejde však jen o problémy vědy, vědeckotechnického rozvoje a výroby. Pro nás, poslance Federálního shromáždění, považuji za velmi aktuální a také potřebný úkol projednat v legislativním programu odpovědně zásady zákona o životním prostředí a na jejich současný osud bych se, vážený soudruhu předsedo federální vlády, rád dotázal.
Již v těchto zásadách by se podle mého
názoru mělo důrazně prosadit právo
i povinnost jednotlivců, kolektivů a celé
společnosti chovat se a jednat ve všech sférách
činnosti tak, aby nedocházelo ke zhoršování
životního prostředí, ale k jeho postupnému
zlepšování. Přestavba v plném
pojetí významu tohoto procesu, který u
nás bez avanturismu realizujeme, se týká
nejen ekonomiky a politiky, ale neoddělitelně také
morálky a socialistické etiky. Proto od ní
oprávněně očekáváme,
při aktivní účasti našich voličů,
i účinné řešení problémů
ochrany a tvorby životního prostředí,
tolik důležité součásti sociálních
jistot a životní úrovně. Děkuji
vám, vážený soudruhu předsedo,
za udělení slova.
Předsedající předseda SN J.
Janík: Ďakujem poslancovi Barušovi. Slovo
má poslanec Otto Trefný, pripraví sa poslankyňa
Jana Pekařová.
Poslanec SL O. Trefný: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté, celá přestavba hospodářského mechanismu a společenského života je cílena k tomu, aby došlo k urychlení sociálně ekonomického rozvoje, jehož smyslem nebude jen plnění hospodářských výsledků v nejrůznějších ukazatelích ekonomických parametrů, ale plné rozvinutí tvůrčích schopností každého člena společnosti i společnosti jako celku, neboť právě schopnosti člověka jsou tím největším bohatstvím každé společnosti.
Lidský potenciál je tvořen mnoha komponenty. Potřebujeme člověka široce vzdělaného, potřebujeme člověka, který bude sociálně zajištěn, ale potřebujeme především člověka zdravého, který je schopen v příznivě vytvořených životních podmínkách schopnosti seberealizace a maximálního uplatnění všech svých fyzických a duševních sil. V tomto pohledu musíme nově chápat i péči o zdraví jako celospolečenský úkol, a to nijak proklamativně, ale především konstruktivně a s programovým naplňováním těchto základních tezí a vymožeností.
Světová zdravotnická organizace vytyčila původní představu a definice zdraví jako fyzickou, duševní a sociální pohodu člověka. Dnes se ukazuje, že smyslem života každého jedince musí být něco víc než jenom prožití všech komponentů života. Musí to být prožití šťastného, plnokrevného a tvůrčího života s neustálým posunem onoho střetu kalendářního a biologického věku do stále vyšších věkových skupin. Mezi poznáváním chyb minulosti jsme se také propracovali k analýze zdravotního stavu a k výsledkům v péči o zdraví, které za uplynulých 15 let nejsou nijak radostné. Československo mezi evropskými státy v mnoha ukazatelích spíše postupně propadalo na nižší stupně žebříčku evropských států, a to v tak závažných ukazatelích jako je střední délka života, kojenecká úmrtnost, nemocnost, kardiovaskulární onemocnění, nádorová onemocnění a další. Tento krok poznání byl důležitý a je východiskem k tomu, abychom při pokračující analýze přistoupili k formulaci nejen nápravy poznaných nedobrých jevů, ale k formulaci strategických úkolů v péči o zdraví. Dnes víme, že se zdravotnictví na zdravotním stavu obyvatelstva podílí jen asi z 20 % a že se ostatní složky společenského života podílejí na formování zdravotního stavu obyvatelstva zbývající, a to daleko převažující měrou, ať už jde o výživu obyvatelstva, životní a pracovní prostředí, o kterém zde byla řeč, ekonomické podmínky, kulturní vyspělost, chování a jednání obyvatelstva ve smyslu zdravého způsobu života, stres v denním životě a všechny další podmínky života a práce našeho lidu. A to jsme patřili v boji s infekčními chorobami mezi přední země světa, byli jsme první, kteří používali moderní očkovací látky a kteří v boji proti infekčním chorobám využívali předností našeho socialistického systému péče o zdraví.
Dnes stojíme před bariérou chronických nemocí, které bohužel nejsou jen projevy stáří a stárnutí organismu, neboť se v mnohých diagnostických skupinách vyskytují stále více ve středním věku. Platí to především o stoupající úmrtnosti mužů na kardiovaskulární onemocnění ve středním produktivním věku, nemáme čisté svědomí ani v oblasti včasného záchytu rakoviny žen i mužů, pracovní neschopnost je ovlivňována především onemocněním horních cest dýchacích a pohybového aparátu, dále vlivem úrazů pracovních i mimopracovních a nemáme ani dostatečné vybavení technikou k urychlení diagnostického léčebného a rehabilitačního procesu. Kuřáctví. alkoholismus, nedostatek pohybu a vůbec fyzické aktivity, nesprávné stravování a s tím související velký počet osob s nadváhou jsou dalšími nepříznivými vlivy mezi sebou.
Máme jen asi 30 až 40 % zdravých jedinců, a to převážně mladších věkových skupin. Za tohoto stavu je tedy třeba zásadní změny v přístupu k péči o zdraví lidu a k vypracování nové strategie společenského úsilí v této významné oblasti. Máme se čeho chytit. Světová zdravotnická organizace vypracovala koncem 70. let ucelený zdravotní program pro evropský region, který je nazván jako program "Zdraví všem do roku 2000", a ve kterém jsou v mnoha ukazatelích uvedeny cíle, kterých je možné v uvedeném evropském kontinentu ve vytyčeném období reálně dosáhnout.
Patříme mezi země, které se k tomuto programu Světové zdravotnické organizace přihlásily proklamativně, ale které si zatím vlastní program nevytvořily. S odstupem 10 let od vyhlášení tohoto programu již dnes víme, že nejsme schopni vytyčených cílů dosáhnout. Proto je třeba především vypracovat vlastní strategii s ohledem na náš nepříznivý vývoj v ukazatelích zdravotního stavu za uplynulých 15 let a k takovýmto čs. cílům vypracovat vlastní zdravotnické programy. Obdobně je možno využít celosvětové konference, která v roce 1978 proběhla v Alma-Atě a která formulovala nezbytnost a prioritu primární lékařské péče, o které v našich podmínkách hovoříme jako o linii prvního styku pacienta s lékařem. Již více než 20 let hovoříme o posílení první linie styku a přitom ordinace všeobecného obvodního lékaře vypadá stále stejně. Její vybavení fonendoskopem, tonometrem, stojánkem se sedimentací krve, několika drobnými instrumentáriemi a sporými indikačními papírky pro některá orientační vyšetření - v tomto směru jsme za 10 let odstupu od zmíněné konference nijak nepokročili. Dnes se už celosvětově ví, že zlepšení péče v první linii v primární lékařské péči vede ke snížení nákladů na nemocniční služby příslušné spádové oblasti.
Problematikou péče o zdraví lidu a zlepšení jejího zdravotního stavu se v období posledního roku zabývaly nejvyšší státní a stranické orgány, jejichž doporučení a námětů bylo využito při tvorbě podkladů pro jednání vlády ČSSR. Rovněž ve výborech pro sociální politiku jsme se touto problematikou opakovaně zabývali a zjistili jsme, že na kritizovaném stavu se podílejí zejména resorty a podřízené organizace i národní výbory, které neplní záměry zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu. Péče o zdravotní stav občanů je převážně nesprávně chápána jako výhradní povinnost resortů zdravotnictví. Přitom v těchto resortech není situace uspokojivá. Nevyhovuje uspořádání jejich sítě, celková kapacita i vybavení, chybí žádoucí kádrové a materiálně technické vybavení. Není ani dostatek mzdových, finančních, technických a materiálových prostředků ke zlepšení celkového stavu. Z národního důchodu jsou vyčleňovány nízké prostředky na rozvoj zdravotnictví - ve srovnání s hospodářsky srovnatelnými zeměmi - 2krát až 3krát menší.
Z hlediska celospolečenského se podívejme jako příklad na jeden z pokusů a přístupů, se kterým jsme začali zhruba před rokem, s bojem proti kuřáctví, o jehož škodlivosti snad není třeba obšírně referovat. Vědecké rady ministerstev zdravotnictví a sociálních věcí obou republik se vahou své autority postavily plně za přípravu programu, která mezi obyvatelstvem proběhla v celkem úspěšných propagandistických přístupech, zejména v hromadných sdělovacích prostředcích. K 1. lednu minulého roku opravdu došlo v mnoha podnicích a institucích k omezení prostor, ve kterých je povoleno kouřit, ke zvýšení počtu nekuřáckých pracovišť a ke zřízení zdravotnických poraden, které pomáhají kuřákům v odvykacích kůrách. Vyšlo mnoho článků o škodlivosti kouření, a bylo distribuováno velké množství zdravotně výchovného materiálu pro působení na nejrůznější vrstvy obyvatelstva. K ovlivnění společenského vědomí byl jistý úspěch, který lze dokumentovat snížením nákupu cigaret a tabákových výrobků, ale tato akce nebyla prokomponována s hospodářskými opatřeními státu, zůstala vlastně jenom zdravotně osvětovou akcí. Obchodní organizace se tedy přizpůsobily snížení konzumu cigaret, takže rostoucí zásoby cigaret ve skladech řešily tím, že cigarety v mnoha druzích zlevnily, rozšířily jejich nabídku, o které si osobně myslím, že je protismyslná, když se například cigarety prodávají i u benzínových čerpadel. On totiž výnos z daně z obratu z prodeje alkoholických nápojů a cigaret činil v předchozím roce 7 % celkových příjmů státního rozpočtu. Z uvedeného je zřejmé, že jde o závažný problém z hlediska zajištění vyrovnaného hospodaření státu a že se do boje proti kuřáctví vlastně musí zapojit celý státní rozpočet a nikoliv jenom zdravotně výchovné působení pracovníků ve zdravotnictví.
Souhrn příčin nejrůznější povahy ukazuje, že zásadní změny dosavadního znepokojivého trendu vývoje zdraví československé populace nelze dosáhnout pouze některými dílčími úpravami a změnami. Jediným schůdným řešením je náročná orientace na vytvoření účinného celospolečenského systému péče o zdraví. Celospolečenský charakter péče o zdraví lidu v sobě zahrnuje i přístup občanů k vlastnímu zdraví. Vědomí obyvatelstva o vlastních povinnostech při ochraně a posilování zdraví své osoby, rodiny a spoluobčanů je velice slabé. Dokládá to zatím neustálý růst vážných zdravotně-rizikových faktorů jako je kouření, alkoholismus, toxikománie, nedostatek fyzického pohybu, nesprávný životní i pracovní režim a nadměrná spotřeba potravin. Obdobně je žádoucí odstranit dosud převažující, v podstatě "konzumní" využívání zdravotnické péče nemalou částí čs. občanů, které vyúsťuje až v zneužívání tak zvaných výhod bezplatného poskytování péče.
Životní podmínky se neustále zhoršují. Znečišťování životního a pracovního prostředí spolu s pronikáním škodlivin z ovzduší, vody a půdy do potravin dosáhly takových rozměrů, že samočisticí schopnost přírody ani adaptabilita člověka už neumožňují zvládnout tuto zátěž vlastními obrannými mechanismy. Proto také u nás v posledních letech stagnuje střední délka života jako souhrnný ukazatel kvality života a životních i pracovních podmínek a zdravotního stavu obyvatelstva.
S touto problematikou máme svoje zkušenosti z našeho Severočeského kraje, kde zdravotní stav obyvatel sice koresponduje se zdravotním stavem republiky, ale v některých ukazatelích je horší vlivem životních podmínek. To dokazuje např. střední délka života, která je průměrně v kraji o 1 rok nižší. Rovněž ve standardizované úmrtnosti dosahuje náš kraj v porovnání s ČSSR horších hodnot. Na vysoké celkové úmrtnosti se podílí především kojenecká úmrtnost, úmrtnost na nemoci oběhové soustavy a zhoubné novotvary, jejichž výskyt je výrazně vyšší v pánevních okresech. Nemůžeme být spokojeni ani s vývojem zdravotního stavu dětské populace, který je charakterizován růstem vrozených vývojových vad, zvyšujícím se počtem nezralých dětí a neustálým přibýváním chronicky nemocných dětí všech věkových skupin. Studie prokázaly, že chronická onemocnění a vady dětí jsou opět častější v pánevních okresech kraje. Za nezbytné považujeme, v souvislosti s výjezdním zasedáním vlády ČSR v kraji, projednat a prosadit aktuální potřeby a zvýšené požadavky na obnovu a modernizaci materiálně technické základny zdravotnictví jako důležitého předpokladu k postupnému zlepšování zdravotního stavu obyvatel Severočeského kraje.
Ozdravování životního prostředí není laciné. Strukturální změny jsou podmíněny investicemi a výsledky se nedostaví ze dne na den. Jestli však tyto kroky nepodnikneme, budeme dále bloudit v začarovaném kruhu rostoucích vykazovaných hmotných ukazatelů výroby a rostoucí devastace životního prostředí i zdraví nás všech. Je třeba se zbavit omezeného technokratického pohledu, který z úvah o vědeckotechnickém pokroku vylučuje zájmy člověka. O této problematice také hovořil na 15. zasedání ÚV KSČ můj kolega Prof. MUDr. Kočandrle.
Do zkvalitňování životního, ale také pracovního prostředí se dosud nepodařilo v ČSSR aktivně začlenit všechny resorty, výrobní a nevýrobní organizace.
Zabezpečování zdravých životních a pracovních podmínek se neposuzuje jako neoddělitelná součást hospodářského výrobního procesu. Resorty přistupují ke zdravotně sociální politice převážně formálně. Nejsou vytvořeny ani ekonomické nástroje a mechanismy pro zainteresování výrobních, stavebních a jiných podniků a organizací na rozvoji materiálně technické základny zdravotnictví a na vytváření vhodných podmínek práce.
V této souvislosti bych chtěl upozornit na jeden z vážných problémů z mého volebního obvodu, kde výstavba krajské nemocnice v Ústí nad Labem, jakožto zdravotnického centra Severočeského kraje, vinou zejména neodpovědného přístupu našich stavbařů výrazně zaostává.
Nedostatečný zájem československého hospodářství a výrobních organizací na zabezpečování zdrojů pro zdravotnictví a zdravotnickou výrobu a v mnoha směrech značné zaostávání úrovně této výroby vyvolává soustavné problémy se zásobováním zdravotnickou technikou, materiály a léky. Materiálně technická základna je klíčový faktor rozhodující nejen o kvalitě léčebně preventivní péče, ale také o výkonnosti zdravotnických zařízení, využívání výsledků vědeckého a technického rozvoje a vložených prostředků.
Šetření o stavu parku zdravotnické techniky v ústavech národního zdraví, provedená v posledním období ministerstvy zdravotnictví a sociálních věcí ČSR a SSR, dále Výborem lidové kontroly obou republik shodně potvrzují vážnost až kritičnost situace. Značný počet přístrojů se provozuje za hranicí technicko-ekonomické životnosti a je udržován v chodu jen obětavostí zdravotnických pracovníků. Stále více se projevuje výrazné zaostávání kvality československé zdravotnické techniky a materiálu včetně provozní a pomocné techniky za kvalitou západních výrobků. Totéž platí o různých zdravotnických materiálech a lécích, jejichž výroba a rychlá inovace je limitována značným surovinovým, technologickým, součástkovým a jiným nedostatkem.
V případě léků je nutné zdůraznit, že jejich nedostatek nebo pomalá inovace dnes způsobují, že značná část československé klientely není a nemůže být léčena na úrovni současných výsledků vědeckého poznání a technického rozvoje, na takové úrovni, jaká je v hospodářsky vyspělých zemích.
Možnosti rozvoje zdravotnictví, růst jeho odbornosti a výkonnosti značně snižuje nízký stupeň jeho zabezpečení nejrůznějšími službami výrobního i nevýrobního charakteru.
V československém zdravotnictví existuje
nedostatek pracovníků různých specializací
a zejména nižších a pomocných zdravotnických
pracovníků. Nízký stupeň technizace
a nedostatek informační techniky navíc časově
prodlužuje preventivně diagnostické a léčebné
postupy a pohlcuje značnou část pracovního
času lékaře na zpracování nevyhnutelné
dokumentace. Nedostatečné kádrové
vybavení resortu je prohloubeno strukturálním
rozložením pracovníků, např.
nízkou relací středních zdravotnických
pracovníků na lékařské místo,
což spolu s výrazným nedostatkem pomocných
pracovníků má značný vliv na
úroveň odborné a ošetřovatelské
péče a na nedostatečné využívání
příslušné odbornosti.