Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Rozvoj materiálno-technickej základne obchodu, osobitne maloobchodnej siete výrazne ovplyvňuje predajné podmienky a kultúru predaja. Nie všetky obchodé organizácie venujú totiž dostatočnú pozornosť modernizácii a rekonštrukcii jestvujúcej siete, vybaveniu pomôckami zefektívňujúcimi predaj i uchovávanie kvality potravín.

Celkový rozvoj vnútorného obchodu súvisí tiež s rozvojom kádrovej práce v obchodných organizáciách, s dostatkom kvalifikovaných pracovníkov. Súčasný stav v okrese však nie je uspokojivý, nakoľko pretrvávajú dlohodobé problémy nedostatku obchodnoprevádzkových pracovníkov so stredoškolským vzdelaním. Problémy sa vyskytujú i pri obsadzovaní funkcií vedúcich predajní najmä v menších obciach, ale už i v mestách. Obchodné organizácie v tejto súvislosti poukazujú najmä na nevyhnutnú potrebu riešiť odmeňovanie pracovníkov obchodu v súlade s náročnosťou ich práce.

Poslaneckým prieskumom sme tiež prišli k záveru, že národné výbory v okrese musia pravidelne a náročne hodnotiť vývoj situácie v zásobovaní hlavne základnými potravinovými článkami a prijímať opatrenia na odstránenie nedostatkov a zlepšenie situácie na vnútornom trhu. Taktiež všetky obchodné organizácie musia trvale zlepšovať zásobovacie služby v okrese, plniť objednávky prevádzkových jednotiek čo do množstva, sortimentu, kvality a v rôznych cenových reláciách. Súčasné výrobné a dodávateľské organizácie musia v zmysle predložených objednávok obchodu napĺňať ich požiadavky tiež v požadovanej skladbe a kvalite, a tak opatrenia uložené štátnymi a straníckymi orgánmi v plnej miere uvádzať do praxe.

Vážené súdružky, súdruhovia, záverom chcem povedať, že čiastkové výsledky dosahované na poli uspokojovania potrieb spoločnosti možno hodnotiť v porovnaní s predchádzajúcim obdobím nesporne pozitívne. Veľká časť problémov z hľadiska svojho perspektívneho riešenia však pred nami ešte stojí. Vývoj a požiadavky doby jednoznačne ukazujú, že s rozvojom demokratických faktorov v oblasti ekonomiky a politiky možno dosiahnuť ciele, ktoré boli vytýčené na úseku vyššieho uspokojovania potrieb celej našej socialistickej spoločnosti.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Martinčičové. Prosím členy zvolené návrhové komise, aby se hned po vyhlášení polední přestávky sešli v místnosti č. 030 v přízemí.

Odpolední jednání bude řídit místopředseda Federálního shromáždění, předseda Sněmovny národů soudruh Janík. Jako první po polední přestávce vystoupí poslankyně Kancírová. V jednání budeme pokračovat ve 13 hodin. Prosím vás o dochvilnost. Přihlášených řečníků je mnoho.

(Jednání přerušeno v 11.45 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.00 hodin.)

(Řízení schůze převzal místopředseda FS a předseda SN J. Janík.)

Předsedající předseda SN J. Janík: Vážené súdružky poslankyne, vážení súdruhovia poslanci, budeme pokračovať v rokovaní.

Upozorňujem, že vám bol rozdaný návrh uznesenia Federálneho zhromaždenia k správe o plnení programového vyhlásenia vlády Československej socialistickej republiky. Prípadné pripomienky k tejto správe môžete odovzdať členom návrhovej komisie prostredníctvom služby v sále do 14.30 hodín.

Slovo má poslankyňa Dana Kancírová, pripraví sa poslanec Bohumil Servus.

Poslankyně SN D. Kancírová: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, jestliže se dnes zamýšlíme nad plněním Programového prohlášení vlády ČSSR z listopadu roku 1988, nemůžeme přitom vynechat jednu z nejdůležitějších oblastí našeho národního hospodářství - zemědělsko-potravinářský komplex. Nejenom proto, že jako v prvním v něm začal působit nový hospodářský mechanismus, ale i proto, že na výsledcích tohoto odvětví je možno ukázat, co zemědělství dokázalo za 40 let, které uplynuly od zahájení realizace programu socialistické přestavby zemědělství. Rozhodně není cílem mého vystoupení vyjmenovávat čísla, která by ukazovala, kolikrát se zvýšila produkce zemědělské výroby, o kolik desítek nebo stovek procent vzrostly hektarové výnosy, jak rostla produkce rostlinné a živočišné výroby z hektaru, kolik bylo vybudováno nových staveb apod. O tom všem se dočítáme, zvláště nyní, dva týdny před zahájením XI. sjezdu jednotných zemědělských družstev v tisku, slyšíme o tom hovořit v rozhlase a televizi. Chci jen důrazně připomenout skutečnost, že úspěšná socializace našeho zemědělství je jedním z největších triumfů hospodářské politiky Komunistické strany Československa. Ano, je třeba si také připomenout, že za období čtyřiceti let při skutečně pionýrské práci v počátečním a často dramatickém období došlo i k chybám a omylům, které byly nevyhnutelné v tehdejší složité vnitropolitické i mezinárodní situaci. Tyto potíže a nedostatky jsou však již dávno za námi. A rozhodně neoslabují, ale naopak podtrhují skutečnost správnosti cesty, po které naše zemědělství jde.

Za poměrně krátkou dobu byla u nás vybudována dobře prosperující zemědělská velkovýroba, která ze všech socialistických zemí nejvýrazněji ukazuje své přednosti. A přitom výhody družstevnictví, velkovýrobní organizace práce a technologie zdaleka nejsou vyčerpány. Ale i dnes již dosažená úroveň je důkazem správnosti socialistických principů, integrace průmyslové a zemědělské výroby, vyrovnávání životních podmínek měst a venkova.

Naše zemědělství je stabilizujícím činitelem v celé naší československé ekonomice, dosáhli jsme vysokého stupně soběstačnosti v potravinách, trh je jimi dostatečně a rovnoměrně zásobovaný, a to má veliký politický význam.

Soudružky a soudruzi, zemědělsko-potravinářský komplex má velmi konkrétní perspektivy. Naší úlohou je zabezpečovat zvýšený růst intenzity, zvláště v rostlinné výrobě a produkci živočišných výrobků. Jak jsem již uvedla, úkoly dané zemědělství celou naší společností zabezpečujeme od 1. ledna tohoto roku jako první výrobní odvětví v podmínkách nového hospodářského mechanismu, jehož podstatou je i pro zemědělce účelnější a efektivnější vynakládání podnikových a celospolečenských zdrojů, zvýšení samostatnosti a odpovědnosti podniků a větší zainteresovanost všech pracujících na hospodářských výsledcích. Jestli nová opatření vytvářejí předpoklady pro zvýšení efektivnosti a hospodárnosti výroby, jestli umožňují dosahování vyšší produktivity práce a úspory živé práce vůbec, jestli zabezpečují snižování investiční, materiálové a energetické náročnosti výroby, o tom je nyní hodně a často diskutováno nejen v zemědělských podnicích, ale i v centrálních orgánech.

Dosavadní výsledky zemědělství v tomto roce i výhled do konce roku ukazují, že rok 1989 bude patřit mezi dobré roky. Je však nutné velmi odpovědně, kriticky, bez jakýchkoli emocí a subjektivity posoudit, co všechno na výsledky roku působilo. Není možné připisovat úspěchy jen novým ekonomickým nástrojům a novým podmínkám, ve kterých hospodaříme, protože deset měsíců není dostatečně dlouhá doba na to, aby bylo možno vyvodit objektivní závěry. Je třeba si také uvědomit, že doposud působí vztahy a vazby, které byly uzavřeny před zavedením nového hospodářského mechanismu, a že teprve příprava nové pětiletky ukáže, jak hluboký vliv bude mít "přirozené" chování podniků v celém hospodářství.

Zkušenosti poslanců, členů zemědělských výborů Federálního shromáždění, i mé vlastní, nás opravňují k určitým rozpakům a pochybnostem, zda ona přirozenost nepovede v mnoha případech k bezohlednosti, nedisciplinovanosti, zda podnikavost podniků a honba za devizovými prostředky nepovede k ochuzení vnitřního trhu.

Naplňování celospolečenských objednávek a potřeb v oblasti zásobování potravinami nemůže jít vždy ruku v ruce se zlepšováním ekonomiky jednotlivých podniků. Toho jsme si vědomi. Ale nebylo by dobré, aby ten, kdo celospolečenské potřeby chápe a staví je nad vlastní, měl za to být postihován tím, že bude dosahovat nižší zisk než ten, kdo staví své vlastní zájmy nad celospolečenské.

Kladu si přitom otázku, jestli skutečně při tvorbě nových nákupních cen a v mnoha případech i příplatků k nim bylo postupováno vždy v souladu s momentálními potřebami naší společnosti. Je skutečně pro podnik stejně výhodné vyrábět cukrovku, okurky nakládačky, mléko, jako produkovat osivo kukuřice, chovat dobytek na vývoz, vyvážet zeleninu, ovoce apod.? Ten, kdo v zemědělství pracuje, ví, že odpověď je jednoznačná. Chceme a musíme vyrábět kvantitu i kvalitu nejen pro zahraničí, ale i sami pro sebe. Copak náš spotřebitel nepotřebuje ovoce a zeleninu nejlepší kvality a v dostatečném množství? Vysazujeme nové sady, rozšiřujeme plochy zeleniny přece hlavně proto, abychom se podíleli na zracionálnění naší výživy a nemělo by to být pro to, abychom si zajistili devizové prostředky na nákup mechanizace, chemických přípravků, ale mnohdy i zařízení, která se zemědělskou výrobou nemají naprosto nic společného. Nebylo by tedy možné řešit problém ve výrobě cukrovky a okurek-nakládaček tak, abychom je pro zemědělské podniky udělali dostatečně zajímavými?

Vážené soudružky a soudruzi, zmínila jsem se již o tom, že za krátkou dobu bude probíhat sjezd jednotných zemědělských družstev. Na něm bude hodnoceno nejenom uplynulé období, ale bude hodnocena i současnost a určovány nové cíle. Významnou úlohu v přípravě tohoto sjezdu sehrály okresní konference JZD a diskuse na nich. Poznatky z jednání konferencí, jak v mém volebním obvodě, celém Jihomoravském kraji a vůbec v celé republice, jsou dokladem zájmu zemědělců o působení nového mechanismu v zemědělství. Připomínky upozorňují na problémy, které v budoucím období bude nutno řešit. Dovolte nyní, abych vás alespoň s některými konkrétními z nich seznámila.

Jedny z nejpočetnějších jsou z oblasti investiční sféry a týkají se uplatnění moratoria. Přitom byla diskutována často otázka překračování investic v zemědělství. Nám zemědělcům je často nepochopitelné, jak může každý rok překračovat investice o několik miliard. Tak např. v Jihomoravském kraji, který je pro naše zemědělství jedním z nejvýznamnějších, se s vyšší investiční výstavbou proti roku 1988 počítá v hodnotě 133 milióny Kčs, z toho 124 milióny ve stavbách a 9 miliónů v sólo strojích. K jakému základu jsou tedy překročené miliardy vlastně srovnávány?

Veliká část diskuse a připomínek byla věnována těm odvětvím národního hospodářství, která spolu s námi zemědělci zemědělskou výrobu zajišťují. Často se hovoří o tom, že zemědělci vyrábějí příliš draho. Skutečností je však to, že svou vlastní činností ovlivňují jen část materiálových a mzdových nákladů, protože na rostoucí ceny vstupů a finančních nákladů nemají naprosto žádný vliv. Problém vysoké nákladovosti zemědělské výroby, který je nám zemědělcům vytýkán, je rozhodně nutné řešit už u dodavatelů vstupů nejen z pohledu neúměrně rostoucích cen, ale i jejich kvality a výkonnosti. Kvalita nových strojů se spíš zhoršuje, než zlepšuje, pořizovací ceny, tak jak jsem již uvedla, rostou. Přibývá četnost záručních oprav, zvětšuje se jejich závažnost. Zhoršuje se kvalita provádění generálních oprav traktorů, nevyhovující je současný způsob provádění záručních oprav nových strojů nebo strojů po generální opravě, patrně z důvodů nedostatečných opravárenských kapacit a nedostatků potřebných náhradních dílů. Záruční opravy se neúměrně protahují, vznikají v období pracovních špiček dlouhé prostoje, a to rozhodně není dobré. Přes veškerou snahu přetrvávají zásadní problémy v systému zásobování náhradními díly. Náhradní díly se nenakupují, ale doslova stále shánějí.

Na jedné předsjezdové schůzi jednotného zemědělského družstva v mém volebním obvodě soudruzi spočítali, jaké škody životnímu prostředí přináší nízká kvalita používaného materiálu. Jednalo se o nekvalitní výrobu těsnícího materiálu a pryžové hadice. Za letošní sklizeň kukuřice na siláž tomuto družstvu vyteklo do půdy více jak 900 litrů oleje v důsledku praskání pryžových hadic nebo porušení těsnosti spojů. Velmi špatné zkušenosti byly v tomto směru s našimi řezačkami.

Nechci se zmiňovat o připomínkách k sortimentu strojů a nářadí, protože na toto - téma je na půdě parlamentu hovořeno několikrát ročně. Chci jen připomenout, že existují mechanizační prostředky na přípravu půdy, secí stroje, mechanizační prostředky na aplikaci hnojiv a chemických přípravků i sklizňová technika, kterými můžeme mnoho ušetřit a působit jimi šetrně na životní prostředí.

Řada připomínek se týkala dodavatelsko-odběratelských vztahů, doslova monopolního postavení některých odběratelů a jejich necitlivého přístupu k podnikům i k dodávanému zboží. V dodavatelsko-odběratelských vztazích nejsou stále zemědělci rovnocenným partnerem odběratelů.

Předmětem mnoha diskusí byla metodika výpočtu státní dodávky obilovin. Na první pohled se zdá logické, že zemědělský podnik má vyrábět tolik jádra, aby stačil vykrýt požadavky živočišné výroby, a aby nepotřeboval dotaci z centra, ale specializace některých podniků z tohoto principu nevycházela (týká se i společných zemědělských podniků) a bylo by tedy dobré k tomuto faktu přihlédnout. Připomínky se týkaly i zápůjčky krmného obilí z federálních hmotných rezerv a placení úroků nebo vratného za tuto zápůjčku. Poslanci a družstevníci neuvádějí, že je třeba rozhodnout, kolik masa stát potřebuje, na kolik masa v zemědělských podnicích je jadrných krmiv a není-li dostatek jádra z vlastních zdrojů, nechat třeba nenaplněné i vybudované kapacity, anebo poskytovat i nadále podnikům dotaci z centrálních zdrojů. Pravidla však musí znát zemědělci dopředu již nyní pro rok 1990 a další, protože dodatečná opatření pak již nic nevyřeší.

Ekonomiky se týkalo snad největší množství připomínek a diskusí. Převážná většina podniků hledala vlastní cesty, nové přístupy, nové formy, jak udržet hospodaření na potřebné ekonomické úrovni. Přes hledání vlastních cest se připomínky k centru koncentrovaly na kritiku komplexního pojištění úrody, na odvodovou politiku. V tomto směru byla diskutována otázka, že vynaložené prostředky na rozvoj našich obcí a jiné veřejně prospěšné činnosti by neměly být připočitatelnými položkami při odvodu daně ze zisku. Značná část diskuse se rozvíjela na téma zařazení podniků do produkčně ekonomických skupin a rozdílnosti přístupů, a to nejen v tomto případě v České socialistické republice a Slovenské socialistické republice.

Diskutovanou a připomínkovanou oblastí byly nákupní ceny. Příplatky a prémie k nim jsou vysoké, jejich nárokování je poměrně složité. Zvýšení nákupních cen a příplatků pokrývají, tak jak uvádí ministerstvo zemědělství a výživy, zvýšené odvody z pozemků a mezd, nevyrovnávají však naprosto zvýšené vstupy do zemědělství. Uvědomujeme si plně, soudružky a soudruzi, že mnohdy srovnáváme nesrovnatelné a vytváříme pak nepříznivou atmosféru při hodnocení působení nových ekonomických nástrojů. Abychom mohli srovnávat, musíme volit stejnou metodiku, jinak se naše některé odhady nekryjí se skutečností.

Je třeba také podtrhnout, že určité ekonomické nástroje, uplatněné v této době, nemají potřebný stimulační účinek - zmínila jsem se již o tom - je však nutné, abychom vždy argumentovali i my, zemědělci, seriózními podklady. Je nutné dořešit vztahy a vazby mezi územními útvary ministerstva zemědělství a výživy. Ty nemohou mít jen roli arbitra a kontrolora, musí mít i páky dané pravidly hospodářského mechanismu v zemědělsko-potravinářském komplexu.

Působení nového zákona o zemědělském družstevnictví je také často diskutováno. Bude nutné se k některým ustanovením zákona rozhodně vrátit a upřesnit je.

Soudružky a soudruzi, zemědělci plní své hospodářské úkoly a plní i úkoly v oblasti ekonomiky. Produkce a zisk jsou však plněny nejen zemědělskou, ale i ostatní výrobou v zemědělských podnicích. Přidružená výroba se stává nedílnou součástí zemědělské výroby. Nemělo by však rozhodně platit to, co bylo uvedeno na jedné z výstav, která ukazovala, co všechno zemědělské podniky v přidružené výrobě dokáží, totiž heslo: přidružená výroba - stabilizační faktor ekonomiky zemědělských podniků. Jistota zemědělců přece musí být v zemědělské výrobě a k tomu, vážené soudružky a soudruzi, by měla směřovat činnost každého, kdo v zemědělství pracuje a kdo chce v dalších letech pokračovat v naplňování toho, co před 40 lety moudrá politika Komunistické strany Československa vytyčila.

Soudružky a soudruzi, dovolte mi, prosím, ještě jednu poznámku. Jednou z významných funkcí Federálního shromáždění je funkce kontrolní. To si především musí uvědomit a respektovat ti, kteří reagují na dotazy a připomínky poslanců, zástupců lidu. Přijali jsme sice zákon o poslancích, ale je třeba, aby ho znali a jím se řídili nejen poslanci. Jde přece o to, aby byl naplňován základní cíl, totiž to, aby připomínky poslanců byly nejen akceptovány, ale především řešeny.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslankyni Kancírovej, slovo má poslanec Bohumil Servus, pripraví sa poslanec František Kubeš.

Poslanec SN B. Servus: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a soudruzi poslanci, vážení hosté, podle rozhodnutí federální vlády je přestavba hospodářského mechanismu v našem národním hospodářství urychlena o jeden rok. To znamená, že podle nových pravidel budeme hospodařit již od 1. 1. 1990. Jako předpoklad přechodu národního hospodářství na nový hospodářský model schvalujeme celou řadu nových legislativních pravidel. Proto jsme my, poslanci, v posledních měsících přímo zavaleni návrhy nových zákonů, které projednáváme a schvalujeme jako na běžícím pásu. Ani dnešní zasedání není v tomto směru výjimkou.

Samozřejmě, legislativní činnost podmiňující přestavbu bude v podstatě do konce roku ukončena. Přestavbové zákony tedy budou od začátku příštího roku platit. Budou ale opravdu platit? Je naše řídící sféra připravena využívat těchto zákonů? Jsou s nimi všichni seznámeni? To snad. Ale mají je všichni zažity tak, aby pochopili, jaké jim dávají možnosti, které je nutno pro rozvoj závodu, podniku znát a využít? Domnívám se, že nikoliv.

Asi vznikne určitá prodleva, ve které sice budou platit nové zákony a předpisy, ale stále se bude pracovat a, co je horší, i myslet jako dřív. Například slovo bilance by se mělo ozývat stále méně a méně, ale někdy je tomu právě naopak. Slyšíme je častěji, než by bylo potřeba. Paradox současné situace spočívá v tom, že je požadují samy podniky, aby si tak zajistily suroviny a polotovary pro svoji výrobu. Zároveň však požadují úplnou volnost, komu svoje výrobky z bilančně zajištěných surovin prodají.

Na druhé straně budeme mít i v roce 1990 státní podniky, jejichž vstupy i výstupy jsou beze zbytku bilancovány centrem a výstupy jsou bilancovány tak, že bilance jsou inflační.

Mohu uvést konkrétní příklad: Jihomoravské dřevařské závody. Jaké je potom překvapení v nábytkářském podniku, jehož výroba dostane sice bilanci, ale vlastní polotovar nedostane. Plánovací metodika se tedy mění pomaleji, než by bylo žádoucí. Naopak ale výstupy plánovací metodiky, některé ekonomické ukazatele se doposud měnily častěji, než je pro stabilitu rozvoje podniku vhodné Například odvody ze zisku, včetně dodatkových odvodů. Tím vznikala v jednotlivých podnicích nedůvěra v dlouhodobou platnost proklamovaných ekonomických pravidel. Tato nedůvěra není ani dnes plně překonána. Proto by nebylo vhodné a rozumné přistupovat v rámci běžného usměrňování ekonomiky k úpravám ekonomických nástrojů podniků během roku. Takový zásah do ekonomiky podniku by stávající nedůvěru jen prohloubil a nahrával by dřívějším tendencím v hospodaření, které se snažily neodkrývat rezervy v hospodaření a schovávat si vždy něco na horší časy.

Obtížné bude i zabezpečení stejné výchozí základny podniků při uplatňování principů samofinancování. Víme, že morální a fyzický stav výrobních prostředků je značně rozdílný. Některá pracoviště jsou vybavena moderní světovou technikou, na jiných se setkáváme s vybavením pamatujícím předválečnou republiku. Mezi těmito pracovišti je tedy značně rozdílná počáteční základna, která bude ovlivňovat výsledky hospodaření. Jak tedy dosáhnout toho, aby se výchozí podmínky, pokud se nesrovnaly, tak alespoň sobě přiblížily? Dozvěděli jsme se, že po přecenění základních prostředků centrum provede redistribuci odpisů ze základních prostředků mezi podniky i republikami. Domnívám se však, a to zejména v návaznosti na nedostatky provedené cenové přestavby, že tato opatření budou nedostatečná a centrum bude muset i nadále využívat přímých regulačních zásahů do hospodaření podniků.

Vážení poslanci, jistě je i řada dalších problémů, o nichž se hovoří i na dnešním jednání. Jsou to všechno problémy, které jsou vysoce aktuální také v mém volebním obvodu, a mohu říci, i v celém Jihomoravském kraji. Já osobně, i naši pracující v závodech a podnicích, chápeme složitost dnešní situace a náročnost řešení nazrálých problémů. Víme, že jdeme po nevyšlapaných cestách, že pouze nové přístupy a nová řešení mohou vést ke zlepšení situace.