Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Právě s vědomím složitosti nadcházejícího nejbližšího období bych chtěl položit předsedovi federální vlády otázku, jak vláda bude zabezpečovat systém fungování jednotného centra při současném přežívání starých metod řízení a postupně sílícím působení nového hospodářského mechanismu. Stejně tak bude důležité, jak centrum bude konkrétně řešit vyrovnání rozdílné výchozí materiálně technické základny podniků při důsledném prosazování principu samofinancování podniků. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Servusovi, slovo má poslanec František Kubeš, pripraví sa poslanec Anton Hlaváč.

Poslanec SL F. Kubeš: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, pozorně jsem poslouchal zprávu předsedy vlády soudruha Adamce. Chtěl jsem zejména slyšet, jak se daří cílevědomě urychlovat rozvoj vědy a techniky a jeho výsledky pohotově uplatňovat do praxe. Tato oblast přece musí být hlavním zdrojem růstu efektivnosti a růstu produktivity práce.

Musím říci, že jsem dost zklamán. Vypadá to, jako by vláda tuto oblast zanedbávala. Já však vím, že nejen předseda vlády, ale i většina členů vlády absolvovala řadu mezinárodních jednání, kde o těchto otázkách usilovně jednali. Zaujal mě zejména výsledek jednání místopředsedy vlády ČSSR soudruha Juliše s místopředsedou Rady ministrů Sovětského svazu a předsedou Státního výboru pro vědu a techniku. Tam dohodli, že společný program vědeckotechnické spolupráce znovu posoudí a odstraní všechno, co zaostalo a doplní o nové poznatky z vývoje vědy a techniky. Myslím, že spolupráce v této oblasti je velmi důležitá a může hodně přinést. Stejně tak v mezistátních jednáních ministra zahraničního obchodu soudruha Štěrby, místopředsedy vlády ČSSR soudruha Vodrážky, ministra paliv a energetiky soudruha Krumnikla i dalších ministrů z posledního období byla věnována spolupráci ve vědě a technice značná pozornost. Jednání probíhala jak se socialistickými, tak nesocialistickými státy.

Z toho je vidět, že vláda nepodceňuje mezinárodní spolupráci ve vědě a technice, její význam pro národní hospodářství je odpovídající pozornosti. Tady je třeba snahu a iniciativu vlády ocenit. Ovšem výsledky zatím nejsou takové, jaké bychom potřebovali.

Přijaté dohody se už léta neplní. Podniky i výzkumné ústavy jenom pomalu vstupují do mezinárodní dělby práce a ještě s malým užitkem.

Ještě horší situace však je podle mého názoru ve využívání naší domácí výzkumné a vývojové základny a v jejím přínosu pro národní hospodářství. Ukazuje se, že se jí příliš nedotkla ani přestavba, ani změna v plánování. Ani ve tvorbě cen. Každý si dále hraje na svém písečku. Co s tím udělat?

Já nepracuji ve výzkumu a vývoji - tak nemohu hovořit o vlastních zkušenostech. Poznatky z našeho podniku ČKD Praha však ukazují, že to bude opravdu těžké zásadně zvýšit účinnost výzkumné práce, aby přinesla všechno, co je v jejích silách. Složitost je také v tom, že přitom bude potřeba některé výroby zastavovat, měnit celé technologie i navyklý a zavedený způsob organizace práce. Budeme tedy muset bojovat i se setrvačností a nechutí lidí ke změnám.

Na jedné straně bude potřeba se poradit se všemi, kdo ve výzkumu a vývoji pracují a provést nezbytné změny a stanovit co se bude dělat a co to musí pro podnik přinést. Je to náročné, ale vyvolá to zájem a aktivitu lidí, protože budou spolurozhodovat o své práci.

Na druhé straně musí vláda po pečlivém zvážení stanovit několik úkolů, které bude platit státní pokladna a také říci co za ně musí naše národní hospodářství dostat. Tím si vynutí soustředěni vědeckých pracovníků na rozhodující úkoly. Mě se zdají tyto závěry a poznatky rozumné a doporučuji, aby vláda zvážila jejich využití.

Poznatek z mého podniku k metodice uplatnění nového normativu nákladové tvorby fondu technického rozvoje staví kombinát ČKD Praha do obtížné situace a ve svém důsledku výrazně podvazuje inovační proces v dalším období. Víme, že nelze spoléhat na dotace z centra, že ne všechno bude zařazeno do státních programů rozvoje, že budeme muset vycházet především z vlastních prostředků. Nové odvětvové jednotné normativy nákladové tvorby fondu technického rozvoje, stanovené ze strany federálního ministerstva hutnictví, strojírenství a elektrotechniky jsou na rok 1990 a 9. pětiletý plán 4,7 % z přidané hodnoty, to je z čisté produkce a odpisů ze základních fondů. Ve svém důsledku znamenají tvořit prostředky na technický rozvoj o 20 % nižší, než tomu bylo dosud. Pro rok 1990 to absolutně představuje snížení prostředků o cca 60 mil. Kčs.

Domnívám se, že bude nutné celou záležitost ještě posoudit, neboť nelze jít cestou, která by měla negativní dopad pro udržení dynamiky vědeckotechnického rozvoje, pro zdravý vývoj organizací.

Na závěr mi dovolte ještě jednu poznámku. Četl jsem toto srovnání: "Jestliže ve světě vznikne význačný vynález, Evropané se jej snaží zdokonalit, Američané využít ve zbrojním průmyslu a Japonci urychleně uvést na trh ve formě nového výrobku." Myslím, že pro nás je velmi aktuální kombinace evropského a japonského přístupu. Přeji vládě a nám všem na tomto úseku hodně úspěchů. Děkuji.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Kubešovi, slovo má ďalší prihlásený poslanec Anton Hlaváč, pripraví sa poslanec Lubomír Fanta.

Poslanec SN A. Hlaváč: Vážený súdruh generálny tajomník, vážený súdruh predseda, súdružky a súdruhovia poslanci, radi konštatujeme, že v súlade so zámermi vyjadrenými v programovom vyhlásení vlády ČSSR, ktoré koncom minulého roka predniesol sú druh Adamec, vláda aktívne postupuje v orgánoch Rady vzájomnej hospodárskej pomoci. Oceňujeme pracovné kontakty a úsilie vlády o priebežné informovanie orgánov Federálneho zhromaždenia o aktuálnych otázkach mnohostrannej spolupráce socialistických krajín. Obojstranne prospešné sú tiež informácie poslancom zahraničných výborov o iniciatívnych prístupoch a stanoviskách vlády, ktoré nám priblížili v posledných mesiacoch súdruhovia Obzina, Štěrba, Sádovský, Petříček a další.

Je zrejmé, že nie sú dostatočne riešené problémy v plánovacej súčinnosti, v devízovo-finančnej a cenovej oblasti, že stanoviská štátov RVHP sú v mnohom rozdielne, alebo sa viac polarizujú. To však nie je dôvod pre lacnú kritiku RVHP, ktorá neraz odznieva, či pesimizmus, ale výzva k urýchlenému a dôslednému riešeniu situácie.

Úsilie o ďalšie zdokonalenie činnosti RVHP charakterizovalo i poradu ekonomických tajomníkov ústredných výborov komunistických strán koncom minulého týždňa v Prahe, ktorá, ako to zdôraznil v interview s redaktormi s. Knotek - posudzovala ako základnú otázku - radikálnu prestavbu RVHP - s cieľom, aby na princípe vzájomnej výhodnosti vytvárali sa pre každú národnú ekonomiku podmienky na novú kvalitu medzinárodnej deľby práce. Aj naďalej budeme podporovať a nastolovať nové formy súčin nosti založené predovšetkým na ekonomických nástrojoch a na nových legislatívnych vzťahoch.

Ako vyplynulo z vystúpenia súdruha Adamca, sú pred nami ciele, ktoré vo svojom súhrne smerujú k vzostupu dynamiky rastu národného dôchodku na základe aktívneho využívania predností a konkrétnych porovnateľných výhod čs. ekonomiky, pri jej optimál nom zapojení v medzinárodnej deľbe práce. Je nástojčivou úlohou jednotného národohospodárskeho centra minimalizovať vznikajúce riziká, zabezpečiť štátnym podnikom jednotné optimálne podmienky pre širšie zapojenie do chozrasčotne chápaných vzťahov v priamej výrobnej, vedecko-technickej a obchodnej spolupráce.

Prechod čs. ekonomiky na nový hospodársky mechanizmus bude zrejme spojený s rizikom. Preto naša spolupráca v rámci RVHP musí spájať prvky efektívnosti a náročného trhu s plánovitosťou, rovnováhou a spoľahlivosťou vo vzájomných vzťahoch. Ak v zmysle záverov už spomenutej porady tajomníkov, v podmienkach medzinárodnej deľby práce nastolujeme otázku vzájomnej výhodnosti a prospešnosti, nie je možné riešiť otázky nerovnováhy ich prenesením z jednej ekonomiky na druhú ani ich odkladať. Aj v našom národnom hospodárstve treba trvať na poctivom plnení prevzatých záväzkov. Ale platí to, prirodzene, aj opačne.

Chceme mať všetci čo najúplnejšiu predstavu o zapojení našej ekonomiky do medzinárodnej socialistickej deľby práce, ktorá musí mať komplexnejší charakter. V tejto súvislosti oceňujeme, že vláda ČSSR usiluje o koncepčný prístup. Prudké zmeny v ekonomikách niektorých členských štátov RVHP nemôžu byť dôvodom pre stratu aktivity čs. zahranično-ekonomických vzťahov. V tomto zmysle je dôležitý spoločný názor účastníkov porady tajomníkov, že v otázkach, ktoré sa týkajú bilaterálnych, alebo troj-štvorstranných vzťahov, nemôže podmienka jednomyseľnosti v RVHP obmedzovať priestor na to, aby strany mohli záujmovo a progresívne spolupracovať. Koncepčný prístup je nevyhnutný i vzhľadom na to, že od 1. januára 1990 budú štátne podniky riadené ekonomickými nástrojmi a potrebujú spoľahlivé východiská pre dlhodobé profilovanie svojich výrobných programov.

Aj podniky z môjho volebného obvodu okresu Komárno sa intenzívne zaoberajú prípravou na pôsobenie nového hospodárskeho mechanizmu. Spájajú ho s aktivitou za splnenie plánu tohto roka spolu s odlišným novým prístupom k plánu na rok 1990. Pre dosiahnutie výraznejšieho obratu v efektívnosti a intenzifikácii a tým aj sociálno-ekonomického programu sú zamerané a pripravované koncepcie pre deviatu päťročnicu.

Strojárska výroba, ktorá tu má rozhodujúce postavenie, sa podieľa na vývoze 70 percentami do krajín RVHP a ZŤS - Lodenice Gábora Steinera, ktoré sú súčasťou kombinátu Martin, až 80-timi percentami vyrábanej produkcie. Sú nám známe nemalé ťažkosti, ktoré i v centre v tomto období treba prekonávať a riešiť pri vývoze a dovoze, ako o tom i dnes bolo hovorené. I u nás sú príklady neplnenia záväzkov s dôsledkom na plnenie plánu tohto roku i zložitosti jeho prípravy pre rok budúci.

V súvislosti s efektívnosťou zahraničného obchodu by som sa však chcel zmieniť o otázkach, ktoré sa bezprostredne dotýkajú môjho volebného obvodu. Doterajšia výroba lodí a technických plavidiel v Komárne patrí dlhodobo k pozitívnym príkladom spolupráce RVHP. V lodiach je inštalovaný celý rad výrobkov, v ktorých čs. výrobcovia už majú zakalkulovaný zisk a v ktorej výrobe sú komponentami zastúpené takmer všetky štáty RVHP. Ich kilogramové ceny, ako sprostredkovaný výraz efektívnosti, sú porovnateľné s inými výrobkami podobného charakteru, ako napríklad nákladné autá a traktory.

Preto aj kombinátny podnik ZŤS chce problémy efektívnosti riešiť nie obmedzovaním tohto výrobného odboru, resp. výrazným znižovaním odbytu, ale zvyšovaním kilogramových cien, ďalším inovovaním plavidiel a úsporou nákladov na ich výrobu, využitím vhodných racionalizačných opatrení. O tieto plavidlá je veľký záujem v ZSSR, hlavne pre ich spoľahlivosť a vysoké úžitkové vlastnosti. Prirodzene, že podnik spolu s Výskumným ústavom stavby lodí uskutočňuje široký prieskum možnosti dodávok i do nesocialistických štátov, usiluje o možnosť vzájomnej výmeny tovarov socialistických štátov a prijal ďalšie opatrenia v reštrukturalizácii výrobného programu.

Podnik má spracovaný plán zefektívnenia vývozu každého typu vyrábaného plavidla a súčasne spolu s organizáciou zahraničného obchodu Martimex usiluje o optimalizáciu vývozného sortimentu tak, aby efekt zo zahraničného obchodu bol čo najvyšší. Predpokladom zvyšovania efektívnosti vývozu je však potreba účinného ekonomického mechanizmu, ktorý by vytváral objektívne kritériá pre hodnotenie efektívnosti, operatívne by vyjadroval reálny vzťah cenových hladín na domácom a zahraničnom trhu a stimuloval by úsilie podnikov na znižovanie nákladov. Tým by sa i v zmysle spomínanej porady riešili otázky súvisiace s činnosťou spoločných podnikov, výrobných kooperácií, alebo iných foriem, ktoré by urýchlili proces tvorby jednotného trhu RVHP, schopného úspešne konkurovať napríklad európskemu hospodárskemu spoločenstvu, alebo iným krajinám.

Napriek doteraz prijatým opatreniam je u nás okolo vývozu ZŤS v deviatej päťročnici - spolu s konverziou obranného priemyslu rad nejasností, ktoré vyžadujú komplexné riešenie. Preto sa obraciam na podpredsedu vlády ČSSR s. Jaromíra Obzinu, ktorý sa zúčastnil posledných rokovaní, či môže stručne charakterizovať, ako je prakticky a konkrétne urýchľovaná koordinácia národohospodárskych plánov členských krajín RVHP na deviatu päťročnicu.

Súdružky a súdruhovia. Je len málo úsekov v riadení sociálno ekonomického rozvoja, ktoré by nemali vplyv na postup hospodárskych organizácií v oblasti vonkajších hospodárskych vzťahov. To len podčiarkuje veľký význam jednotného koordinačného centra, to znamená, federálnej vlády a všetkých ústredných orgánov vrátane významnej účasti čs. zahraničnej politiky pri utváraní priestoru a podmienok pre zahraničné obchodné aktivity ČSSR a pre spoľahlivú orientáciu centra v dynamicky sa meniacich procesoch svetovej ekonomiky.

Vývoj ukazuje, že sa musí výraznejšie a aktívnejšie ako doposiaľ uplatňovať úloha podnikov zahraničného obchodu pri formovaní dlhodobých zámerov štátnych podnikov. To však znamená koniec vyhovárania sa výroby na zlú komerčnú prácu podnikov zahraničného obchodu a súčasne koniec pasivity a letargie niektorých pracovníkov zahraničného obchodu vo vzťahu ku kvalite a technickej úrovni čs. výrobkov. Súčinnosť výrobných podnikov s organizáciami zahraničného obchodu bude obzvlášť potrebná v súvislosti s riešením otázok vyrovnanosti platobnej bilancie medzi členskými štátmi RVHP.

Jednotné centrum musí trvať na úzkom spojení úspešnosti a reálnych perspektív výrobného štátneho podniku a príslušnej organizácie zahraničného obchodu. To však nezáleží iba od tohto rezortu. Napriek vytvoreným legislatívnym a organizačným predpokladom sa nám nedarí rozvíjať efektívnu výrobnú špecializáciu a kooperáciu. Iba pomaly sa rozvíja zakladanie spoločných podnikov. O ich príčinách hovoril na poslednom zasadaní Snemovne ľudu i poslanec zahraničného výboru súdruh Kapitola. Brzdou rozvoja socialistickej ekonomickej integrácie sú nedoriešené problémy nereálnych výmenných kurzov medzi jednotlivými národnými menami, otázky tvorby kontraktných a zmluvných cien, rozdielnosť štátnych noriem a predpisov platných v ČSSR a v ďalších socialistických krajinách, ale často i slabšia podnikateľská aktivita samotných podnikov.

Na spoločné schôdze zahraničných výborov v posledných dvoch rokoch pozývame československých veľvyslancov, aby sme si okrem iného overili, nakoľko sa i naši veľvyslanci osobne podieľajú na ekonomizácii čs. zahraničnej služby. Aj v tomto smere je žiadúce posilňovať jednotné pôsobenie vlády a príslušných ústredných orgánov, prekonávať rezortné prístupy ich aparátov vo vzťahoch "zahraničná politika - zahraničný obchod - podnikateľská činnosť výrobných podnikov". Len tak, na základe vertikálne a horizontálne racionalizačných vzťahov efektívnej a vyhodnocovanej spolupráce je možné zabezpečiť uplatňovanie jednotnej štátnej politiky, o čo sa bude musieť vláda v období po 1. januári 1990 usilovať. Takou predzvesťou i príkladom nového štýlu práce bola i schôdzka ministrov zahraničných vecí a zahraničného obchodu štátov Varšavskej zmluvy, ktorá sa konala nedávno vo Varšave.

Na záver by som sa chcel obrátiť na predsedu vlády súdruha Adamca s otázkou, aká bola reakcia maďarského parlamentu na oficiálne stanovisko nášho Federálneho zhromaždenia vo vzťahu k budovaniu vodného diela Gabčíkovo-Nagymaros a aký je súčasný stav v jeho pokračovaní.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Hlaváčovi, slovo má poslanec Lubomír Fanta, pripraví sa poslanec Klícha.

Poslanec SL L. Fanta: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, rád bych se ve svém vystoupení zabýval otázkou nanejvýš závažnou, jakou je dodržování socialistické zákonnosti, veřejného pořádku, ale samozřejmě též i práv a svobod občanů.

Chtěl bych říci, že se těmito otázkami v souladu s celkovou společenskou a politickou situací zabýváme i v Klubu poslanců Čs. strany socialistické. Nejde zdaleka o záležitost jednoduchou. Nejde totiž, jak by se na první pohled zdálo, o pouhý fakt dodržování právních předpisů. Musíme si uvědomit, že právo v podstatě nikdy nemůže přeskočit reálné společenské procesy. Z toho vyplývá, že ne vždy samotná právní úprava přispěje k dosažení žádoucího účinku. Naše občany již po dlouhé roky pálí, že jsou společenské jevy, které nejenom že nemizí, ale naopak se stále zintenzivňují. Jevem, kterému je třeba věnovat prvořadou pozornost, který narušuje veškerý systém hodnot i morálních principů, je stínová ekonomika. Chtěl bych říci, že budeme podporovat v Klubu poslanců veškerá opatření vlády namířená proti získávání bezpracných příjmů v rozsahu mnohonásobně převyšujícím příjmy řádných pracujících občanů.

Klíč k řešení vidíme především ve formě daňového systému, který by přispíval ke zdanění všech příjmů a vhodným způsobem progresivně zdaňoval příjmy, jejichž zdroj není možné jednoznačně prokázat. Půjde samozřejmě rovněž o to, aby tato právní úprava byla dostatečně precizní, aby neoslabovala právní jistoty občanů a neumožňovala bezdůvodné postihy. Daňová politika se dříve či později stane úkolem dne a chtěl bych zde vyslovit náš názor, že pokládáme za správné vytvořit jednotný daňový systém, který by sdružoval dosavadní daň ze mzdy, daň z příjmu obyvatelstva i daň z literární a umělecké činnosti, systém, který by nezvýhodňoval některé činnosti na úkor jiných, a který by rovněž přihlédl k tomu, že dosavadní konstrukce daní byla vytvořena v zásadně odlišných ekonomických a sociálních podmínkách. Bude nutné přihlédnout k tomu, že příjmy, které v padesátých letech byly pokládány za enormní a pro něž byly stanoveny progresívní sazby, jsou dnes již běžnou normou a často až neodůvodněně zatěžují řádného pracujícího. Na druhé straně si uvědomujeme, že v každé vyspělé ekonomice je zdanění diferencováno, a proto mimořádně vysoké příjmy a zejména pak příjmy, u nichž zdroj není možné prokázat, by měly být zdaněny výrazně progresivně.

Je však třeba v této souvislosti zdůraznit, že opatření, řekl bych kontrolního a sankčního charakteru, jsou až opatřeními sekundárními. Je třeba přijmout celý souhrn systémových opatření, která přispějí k tomu, že budou odstraněny ekonomické a sociální podmínky těchto jevů. Je dobré, že jsme dospěli ve společnosti kupř. k názoru, že je možné poskytovat služby i jednotlivými občany, je však podle našeho názoru nutné vytvořit takové podmínky, aby soukromý sektor, směřovaný zejména do oblasti řemesel a drobných živností se mohl rozvíjet za plných právních a sociálních jistot, a to takovou měrou, že nelegální "melouchaření" se prostě lidem nebude vyplácet. Nejde však samozřejmě jen o otázku rozvoje soukromého sektoru. Vůbec si myslíme, že je třeba přijmout program morálně sociálního ozdravění společnosti. Je třeba daleko důrazněji trvat na tom, aby podniky, jež produkují výrobky, o které nikdo nestojí, tuto činnost nemohly nadále vyvíjet, neboť příjmy pracovníků těchto podniků představují neoprávněné a vlastně amorální znevýhodňování pracovníků podniků produktivních.

Je třeba se rovněž vážně zamyslet nad otázkou mzdové politiky. Jde o otázku složitou, ale zdůrazňujeme, že by neměly existovat administrativní hranice pro růst mezd, pokud jsou podloženy konečnými výsledky. Samozřejmě, že zde existuje nebezpečí inflace, které se nám na rozdíl od jiných socialistických zemí daří držet v relativně skryté formě. My v žádném případě nechceme, aby rostly mzdy bez toho, že by byly podloženy užitečným efektem. My se pouze domníváme, že tam, kde růst mezd odpovídá výsledkům podniků, by neměl být administrativně omezován. Na druhé straně ovšem je těžko pro tuto zemi možné i nadále vyplácet příjmy tam, kde je produkce určena přímo na sklad. Nebo si vezměme jiný problém, který se nás všech - a to si řekněme upřímně - alespoň jednou přímo dotknul: poskytování či přijímání úplatků. Do té doby, dokud lidé, kteří poskytují určité služby nebudou motivováni svými příjmy tak, aby maximálně vyhověli požadavkům žadatele, do té doby budou úplatky poskytovány. Musí být vytvořena situace, aby každý, kdo poskytuje službu, pokládal za urážku, že mu chce kdosi něco doplatit nad účet. Právní postihy v této sféře vždy zůstanou svým účinkem zcela neúčinné. Osobně si myslím, že na nespočet případů poskytnutí úplatků je jeden pachatel stíhán a zcela nechápavě přijímá výrok soudu o vině a zejména pak trestu. Bohužel, je oprávněně přesvědčen o tom, že nedělal nic jiného než stovky jiných. Je třeba jasně říci, že jsme jako strana ostře proti úplatkářství a korupci vůbec. Stejně tak je však třeba jasně říci, že trestní sankce tento patologický společenský jev neodstraní, ale že je zapotřebí změnit ekonomické a sociální příčiny tohoto jevu.