Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Nesporně nemálo bylo učiněno legislativně, organizačně i ideově pro to, aby od 1. ledna příštího roku mohla být uvedena do života většina principů nového hospodářského mechanismu. V tomto směru je však nutné ještě mnohé vykonat. Celkově je však nutné říci, že zásadního obratu v zájmu stabilního, rovnovážného a dynamického intenzívního vývoje naší ekonomiky dosaženo nebylo a že i nadále přetrvávají mnohé vážné problémy vyžadující rozhodná opatření.

Je nesporné, že s přestavbou, novým hospodářským mechanismem a demokratizací života společnosti spojujeme další tvůrčí dynamický rozvoj socialismu v naší zemi. Proto se odbory k této politice hlásí a cítí spoluodpovědnost za její spolurealizaci.

Pokud jde o národní hospodářství, domníváme se, že současná ekonomická realita velmi naléhavě vybízí k rozhodnému řešení existujících věcných problémů, z nichž první místo patří strukturálním změnám. Řešení tohoto úkolu už nelze oddalovat. Jedná se o to, aby strukturální změny vedly k prohloubení sociálního zaměření naší ekonomiky, k výrobě, která bude zabezpečovat potřeby lidí, která obohatí vnitřní trh a vytvoří předpoklady pro modernizaci spotřebního průmyslu, včetně plného využití možností, které nabízí mezinárodní dělba práce. Obdobné změny už probíhají v ekonomikách většiny zemí světa.

Naše posouzení však vede k závěru, že v tomto směru jednotlivé resorty, průřezové orgány a tím samozřejmě ani vláda. zatím neplní v potřebné míře úkol. Tento závěr vyplývá i ze skutečnosti, že zatím není stanoveno, která odvětví a obory budou přednostně rozvíjeny, a to v některých případech i pomocí dotací z centrálních zdrojů. Podniková sféra si právem stěžuje, že i v těchto případech mnozí pracovníci resortů to řeší okřídleným rčením: Jako státní podnik si musíte na investice a modernizace vydělat!

Centrální orgány musí v tomto směru projevit více odpovědnosti a důslednosti při vytváření předpokladů pro práci a rozvoj nově vytvářených státních podniků. To se netýká pouze strukturálních změn, v současné době se to týká i dořešení otevřených otázek souvisejících s plánem letošního roku a s přípravou plánu na rok 1990. Ze strany centrálních orgánů jde o to včas stanovit ekonomické nástroje jako základní vodítko pro jeho sestavení.

K 1. červenci letošního roku bylo ustaveno téměř 2300 státních podniků. Početně je to více než bývalých VHJ, avšak zhruba o polovinu méně, než bylo relativně samostatných národních podniků. I když uvedená skutečnost stojí za zamyšlení, bylo by možné se s tím smířit, avšak za předpokladu, že vnitřní strukturální jednotky státních podniků budou vybaveny odpovídajícími pravomocemi. Avšak zdaleka ne ve všech nově vytvářených státních podnicích tomu tak je. Setkáváme se s příklady, že bývalé relativně samostatné národní podniky dnes jako vnitřní strukturální organizační jednotky státních podniků mají menší pravomoc než dříve. Domníváme se, že to je v rozporu s principy nového hospodářského mechanismu, že to vytváří živnou půdu pro nežádoucí přerozdělovací procesy a prohloubení odcizení vztahu pracovního kolektivu k socialistickému vlastnictví. Jsme si vědomi, že řešení těchto nedostatků se neobejde i bez větší angažovanosti odborů.

Vážnou otázkou je mzdová politika. Domníváme se, že je nejvyšší čas skoncovat s tím, aby mzdová politika nahrazovala malou účinnost ostatních ekonomických nástrojů, zejména cen, úvěrů, úroků, měnových kursů apod. Tím se mzdová politika a její předpisy staly postupně značně složitými, administrativně pracnými a v tomto směru jsou oprávněně předmětem kritiky pracujících i hospodářských pracovníků.

S tím souvisí i skutečnost, že v systému odměňování přežívá falešná filozofie, že cílem socialismu je novelizovat příjmy a životní úroveň občanů a preferovat sociální hlediska a společenskou spotřebu před diferenciací příjmů ve vazbě na charakter práce, její výkonnost, efektivnost a kvalitu. Nevytvořil se dostatečný prostor pro výraznější pokrok v oceňování intelektualizované práce, jak v organizacích výrobních, tak v terciární sféře, což má negativní dopady na proces intenzifikace. Ukazuje se, stručně řečeno, jako nezbytné posílit ekonomickou funkci mezd, vymezit účelnou dělbu práce a odpovědnost za řízení mzdové politiky mezi centrem a organizacemi, zvýšit motivační charakter principů mzdové regulace. Jsme si vědomi, že v tomto směru musí i odbory lépe než dosud plnit svoji úlohu, a to jak na úrovni centra, tak v samotné podnikové mzdové praxi. Proto se chceme úkoly odborů v této oblasti zabývat na nejbližší plenární schůzi Ústřední rady odborů.

Soudružky a soudruzi poslanci, příklady mnohých brigád socialistické práce, pracovních kolektivů, závodů a podniků dokazují, že i v současných složitých podmínkách nechybí odhodlání k iniciativnějším přístupům při plnění plánovaných úkolů. I když je nutno zcela otevřeně říci, že v současné době, ke škodě věci, je oslabena pozornost části odborových organizací a hospodářských pracovníků k rozvíjení pracovní iniciativy a socialistického soutěžení. To především proto, že je prioritně věnována pozornost řešení otázek souvisejících s vytvářením státních podniků, volbou orgánů socialistické samosprávy a ředitelů. Věci neprospívají ani nesprávné názory, byť malé části teoretické fronty a hospodářských pracovníků, že v nových ekonomických podmínkách ztrácí socialistická soutěž svůj smysl.

Negativní vliv na rozvoj iniciativy v žádoucích směrech mají bezesporu i problémy s plánem a jeho včasným rozpisem na jednotlivé podniky a uvnitř podniků na pracovní kolektivy a zejména nízká úroveň dodavatelsko-odběratelských vztahů. Přesto však v souladu se závěry celostátní všeodborové konference se odborové orgány a organizace snažily organizovat rozvoj pracovní iniciativy v duchu iniciativy Ústřední rady odborů, přičemž zvláštní pozornost byla věnována rozvoji iniciativy, zaměřené na zlepšení situace v zásobování vnitřního trhu žádoucími druhy výrobků a služeb. I když samozřejmě pouze rozvojem pracovní iniciativy se problémy zásobování vnitřního trhu nevyřeší, přece jen přispívá ke zmírnění existujícího napětí.

V tomto úsilí pokračujeme i v letošním roce. Tak kupříkladu v SSR byly od počátku letošního roku přijaty závazky, jejichž splnění přispěje ke zlepšení zásobování vnitřního trhu zbožím v hodnotě ve výši 661 mil. Kčs. Jenže v květnu letošního roku v souvislosti s definitivním řešením plánu tyto závazky byly zahrnuty do plánu. Jistě rozhodující je, že byly odhaleny a využity ve prospěch spotřebitelů rezervy. Do jaké míry však tento přístup podněcuje, lépe řečeno nepodněcuje rozvoj iniciativy výrobců, je zřejmé. Odbory jsou si vědomy, že v nových ekonomických podmínkách neztrácí iniciativa a socialistické soutěžení svůj smysl. Naopak jeho význam vzrůstá. Proto budeme i nadále jeho rozvoj ve spolupráci s hospodářskými pracovníky organizovat, orientovat jej na intenzifikační faktory ekonomického rozvoje.

Soudružky a soudruzi poslanci, odbory, jak známo, vyjádřily plnou podporu vládnímu programu, přednesenému předsedou vlády ČSSR Ladislavem Adamcem v minulém roce, který dnes dále rozvinul a konkretizoval.

Pokud jde o Ústřední radu odborů, vždy usilovala o konstruktivní spolupráci s vládou, o sjednocování sil socialistického státu a odborů, mimo jiné i prostřednictvím společných jednání orgánů Ústřední rady odborů a federální vlády.

V tomto přístupu budeme v zájmu realizace dnes projednávaných úkolů, v zájmu realizace politiky přestavby a demokratizace společnosti, v zájmu pracujících i nadále pokračovat. Děkuji za pozornost.

Předsedající místopředseda FS Z. Žalman: Děkuji poslanci Neubertovi, slovo má poslanec J. Hlavačka. Připraví se poslankyně J. Moltašová.

Poslanec SL J. Hlavačka: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené Federální shromáždění, právě skončené 14. zasedání ÚV KSČ projednalo podrobně problémy pomalého uplatňování vědeckotechnické revoluce a stanovilo cíle, jak dál postupovat. Dovolte, abych se v krátkosti dotkl často polemicky diskutovaných otázek zkvalitnění řízení předvýrobních etap: zejména konstrukčních prací a technické přípravy výroby. Na těchto úsecích se ve většině elektrotechnických a strojírenských podniků v důsledku dlouhodobého nedocenění samotného významu předvýrobních útvarů vytvořil zcela neuspokojivý stav. Podíl tvůrčích konstruktérů a technologů na celkovém počtu pracovníků se v letech 1960-1985 snížil z 8,5 % na 5,1 % a tato tendence stále pokračuje.

U předních zahraničních firem tento podíl naopak trvale roste a dosahuje podle charakteru a složitosti výrobků 10-20 %. Velké naděje se vkládají do akce "2000 pracovišť pro automatizaci inženýrských prací do roku 1990". Garantem za přípravu a vyškolení 10 tisíc konstruktérů na nový způsob práce se stala ČSVTS. Cílem této akce je zajištění dostatečného počtu kvalitních počítačových pracovišť z dovozu typu IBM PC/AT do doby, než se jejich výroba zajistí vlastním vývojem.

Bohužel, počty zdaleka neuspokojují potřeby ani všech větších podniků a z uvolněné poměrně značné částky na dovoz je věnován jen malý podíl na nákup kvalitního programového vybavení. A přitom právě programy v jednotlivých oborech strojírenství a elektrotechniky nejcitelněji chybí.

Účelem akce není uspokojit potřebu všech československých pracovišť, ale vybavit pouze vzorová pracoviště a vytvořit tak základ pro další rozvoj počítačové podpory inženýrských prací v jednotlivých oborech na základě československé výpočetní techniky. Ostatní podniky mají možnost připojit se k této akci jen pomocí vlastních finančních prostředků.

V současné době je pozornost zaměřena zejména na automatizaci technické přípravy výroby, která vytváří datovou a normativní základnu využívanou v rámci automatizovaného systému řízení podniku. Jedná se o známé systémy CAD a CAM.

Proč podrobněji hovořím o zkvalitnění předvýrobních etap? Je to především proto, že osobně jsem s touto problematikou těsně spjat, protože sám působím 20 let v konstrukci a technologické přípravě výroby na úseku slaboproudé elektrotechniky. Problematika nedůsledné elektronizace se stala brzdným činitelem i v Meoptě Přerov, kde pracuji.

Význam elektrotechnického průmyslu není totiž určen jejím objemem produkce a užití, ale tím, že technologie a zařízení fungující na principech elektroniky jsou hlavním nositelem růstu ekonomiky. Nyní jde o to, že způsob, jímž vyrábíme, je stejně důležitý, jako samotný výrobek. Jestliže smyslem technické, průmyslové epochy bylo dosáhnout co nejlepších technických vlastností výrobků a zařízení, tak dnes je nutno dosáhnout co nejlepších technologických vlastností; jinými slovy dříve se uvažovalo co by se mělo dělat, nyní je třeba přemýšlet, jak by se to mělo dělat.

Zaostávání československé elektroniky nejen za světem, které se odhaduje na 15-20 let, ale i za některými socialistickými zeměmi jako Bulharskou lidovou republikou nebo Německou demokratickou republikou, dokumentuje ta skutečnost, že např. Německá demokratická republika investuje do elektrotechnického průmyslu v této pětiletce 9 % investic, zatímco my 3 %.

Rozvoj elektroniky v celém světě, zvlášť ve vyspělých kapitalistických státech je předmětem státní politiky a vydatné státní podpory. Tím spíše by tak mělo být v zemi plánovaného hospodářství, kde jiné úrovně než centrum nemají kumulované prostředky. Podle zprávy, přednesené na 14. zasedání ÚV KSČ prvním místopředsedou vlády soudruhem Hrivnákem, potřebujeme v budoucnu nově formulovat úlohu státního plánu v oblasti výzkumných a vývojových prací. Znamená to podstatně snížit rozsah jmenovitých úkolů. Přitom do plánu výzkumných a vývojových prací by měly být zařazovány úkoly jen tehdy, nebude-li možno dosáhnout vytyčeného cíle jinak - tj. vnějšími zdroji, tedy nákupem licencí, kooperacemi, systémem know-how atd.

Při této příležitosti dovolte, abych uvedl konkrétní příklad: Před několika lety zadala Tatra Kopřivnice do PALu Kroměříž úkol vyvinout spolehlivý elektronický systém, který by zabránil smyku kol u nákladních aut. Je to tzv. antiblokovací systém nazývaný ABS. Vývoj skončil neúspěchem.

Situace je o to horší, že všechny nákladní automobily, které nyní úspěšně vyvážíme do nesocialistických zemí, jsou na těchto trzích od roku 1991 neprodejné, nebudou-li vybaveny protismykovým zařízením ABS. A nejen to, od roku 1992 bude povinné vybavení tímto zařízením i pro tranzitní přepravu, tzn. i pro autobusy.

Před několika dny zadala Tatra Kopřivnice požadavek na licenční výrobu systému ABS do přerovské Meopty. Meopta je totiž podnikem, kterého se v plné míře dotýkají důsledky útlumu speciálních programů. Pro rok 1991 nemá vykryto cca 50 % výrobních kapacit, přičemž ale podnik vlastní nejmodernější CNC techniku pořízenou právě pro speciální účely.

Stane-li se Meopta výrobcem tohoto zařízení prostřednictvím převzetí licence, nebo kooperace s postupným přechodem na československou součástkovou základnu, umožní tím našim automobilkám Tatra a Liaz splnit jejich exportní úkoly v nesocialistických zemích - tedy prodej za devizy, přičemž v rámci mezinárodní dělby práce je více než jisté, že o antiblokovací systém projeví zájem i sovětská automobilka Kamaz a maďarský Czepel.

Je ovšem pochopitelné, že bez účinné a především rychlé pomoci centrálních orgánů je nad síly podniku realizovat program s cílovým objemem výroby více než 1,5 mld. Kčs.

Vážené soudružky a soudruzi, dovolte, abych se dále vyjádřil k výsledkům rozsáhlého poslaneckého průzkumu v strojírenských závodech a podnicích v mém volebním obvodě v okrese Přerov, a to na otázky příčin nedostatků v uplatňování technického rozvoje.

Uvedené příspěvky byly v některých aspektech i rozporné, což svědčí o neujasněnosti celkové koncepčnosti a řízení technického rozvoje.

Za hlavní brzdu uplatňování technického rozvoje považovala většina účastníků průzkumu nízkou úroveň vnitropodnikových hospodářských mechanismů, projevující se převážně v operativním, dispečerském řízení a v preferenci krátkodobých cílů před cíli perspektivnějšími, které jsou spojeny s technickým rozvojem.

Zaměření úkolů rozvoje vědy a techniky je příliš široké a roztříštěné a neumožňuje koncentraci tvůrčích kapacit na maximální zkrácení výzkumně vývojového cyklu a osvojení.

Důsledkem pomalého zvládnutí cyklu výzkum - vývoj - osvojení - výroba je v souhrnu prohra v závodě s časem, tj. výroba zastaralého průměrného výrobku, který je mnohdy neprodejný.

Naprosto nedostatečná je také hmotná zainteresovanost pracovníků předvýrobních etap. Tento fakt se projevuje trvalým úbytkem technicko-inženýrských kádrů a jejich přechodem do oblasti řídící a správní, přičemž administrativa podle oficiálních průzkumů pracuje s účinností 50 % a situace se zatím k lepšímu nemění. Také špatný systém informovanosti v oblasti vědy a techniky brzdí technickou tvůrčí činnost, vyúsťuje mnohdy v duplicitu technických a konstrukčních řešení, a tím zase k neúměrnému prodlužování předvýrobních etap.

A nyní o některých konkrétních kladných zkušenostech z této oblasti v přerovském okrese i jinde v Severomoravském kraji.

Přerovské strojírny např. navázaly v letošním roce dohodu o spolupráci s Vysokou školou báňskou v Ostravě a umožňují nadaným studentům programování a rozšiřování aplikací robotizovaného pracoviště. Takových dohod je více a jsou jednou z cest jak urychlit výchovu konstruktéra a technologa v kontaktu s nejmodernější technikou.

Ve státním podniku Sigma Hranice se soustředili na realizační týmy, kde projekty s výraznými ekonomickými přínosy budou mít prioritní postavení nejen s morálním a hmotným oceněním pracovníků, ale i kapacitními možnostmi ve zkušebnách a dílnách aj při zásadním snížení administrativních bariér.

Olomoucká Sigma zase bude dávat časově omezené příplatky tvůrčím pracovníkům, kteří prokazatelně dosáhnou přínosů větších než 200 tisíc Kčs. Tím se rozliší kvalita, zvýší průbojnost a novost řešení.

Neobvyklou cestu volili i v rožnovské Tesle na provozu barevné obrazovky, kde výzkumně výrobní tým zavedl kontrolní terminálová pracoviště na 110 výrobních úsecích. Podařilo se výrazně zvýšit kvalitu práce, a tím i výtěžnost z 28 % na 60 %, tedy víc než garantovali Japonci; náklady za více než 20 mil. Kčs se zaplatily a každý technik i dělník pracující na provozu má přesný přehled o své výkonnosti, tedy i o svém výdělku.

Jednotlivých pozitivních zkušeností je samozřejmě více, avšak konečným výsledkem toho, zda-li hospodářské organizace uplatňují inovační aktivity ve výrobních oborech a technologiích, je koneckonců jen jejich hospodářská prosperita. Obecně je možno vypozorovat, že prosperující podniky (na rozdíl od ztrátových, které mají stejné výchozí podmínky) jsou organizace s kvalitním podnikovým řízením a zdravým podnikatelským klimatem, umějící pomocí celé škály aktivizačních faktorů zaktivizovat každého jednotlivce i celý podnikový kolektiv ne na objemovém plnění plánu, ale na skutečných hospodářských výsledcích, vyjádřených vzrůstem zisku.

Proto i já se domnívám, že základním uzlovým problémem řádného fungování podnikových mechanismů, projevující se v důsledném uplatňování vědy a techniky, je kvalitní příprava a výběr kádrů pro vedoucí hospodářské funkce. Děkuji.

Předsedající místopředseda FS Z. Žalman: Děkuji poslanci Hlavačkovi. Nyní bude hovořit poslankyně Moltašová.

Poslankyně SL J. Moltašová: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, v souvislosti s přestavbou hospodářského mechanismu je v současnosti věnována mimořádná pozornost stranických i hospodářských orgánů problematice vědeckotechnického pokroku. Toto téma bylo i jedním z hlavních bodů programu právě ukončeného 14. plenárního zasedání ÚV KSČ. Důležité nyní bude přijaté závěry rozpracovat a uvést v život tak, aby se vědeckotechnický pokrok stal hybnou pákou společnosti.

Pozornost věnovaná problematice vědeckotechnického pokroku má své opodstatnění, neboť - jak zde již dnes několikrát zaznělo - jeho urychlení bude hrát v procesu intenzifikace národního hospodářství významnou úlohu. Proto také všechna opatření přijímaná v procesu přestavby hospodářského mechanismu musí směřovat k vytvoření proinovačního klimatu se silnými vnitřními podněty pro účinné využívání poznatků vědy a techniky v jejich plné šíři. Rozhodující roli má v tomto směru vytvoření reálného existenčního zájmu výrobních podniků na uplatňování vědeckotechnického rozvoje a zároveň i podmínky tento zájem rychle a pružně realizovat. Problematiky technického rozvoje se zde přede mnou dotkl poslanec Hlavačka. Přesto mi dovolte poukázat na některé aspekty z jiné stránky.

Jedním z prvních kroků přestavby hospodářského mechanismu, který má vést k dosažení vytyčeného cíle v oblasti vědeckotechnického rozvoje, jsou i nové principy finančního mechanismu, zejména nový způsob alokace finančních zdrojů k financování vědy a techniky a úplný chozrasčot a samofinancování hospodářských organizací.

V nových podmínkách má být rozhodující část finančních prostředků pro vědu a techniku hrazena realizační sférou z fondu rozvoje, druhá část centrem ze státního rozpočtu ve formě jmenovitých úkolů, případně z vládou již připravovaného centrálního fondu rozvoje.

I když lze namítnout, že je poněkud předčasné hodnotit účinnost tohoto opatření, chtěla bych poukázat na některé odchylky od původního záměru, které se v současném přechodném období projevují. Mám na mysli zejména oblast tvorby a užití fondu rozvoje, vytvářeného státními podniky pro financování vědeckotechnického rozvoje, ale i investic, včetně rekonstrukce a modernizace a přírůstku zásob. Vzhledem k tomu, že tento fond musí zajišťovat efektivní záměnu přímých zdrojů vědeckotechnického rozvoje, má dostatečnost jeho tvorby mimořádný význam pro rozvoj organizací. Výše prostředků fondu, jehož zdrojem jsou hlavně odpisy, normativní příděly ze zisku a nákladů, je závislá na výši odvodů organizací do státního rozpočtu. Pro zvýšení koncepčnosti při vynakládání prostředků fondu rozvoje by proto měla být stanovena dlouhodobě platná a jednotná odvodová pravidla. Zákon o státním podniku připouští možnost smíšeného užití prostředků fondu rozvoje pro potřeby vědy a techniky, investic a krytí přírůstku zásob. V současnosti se však ukazuje, že v podnikové praxi se prosazuje opačné pořadí, prioritou se stává především krytí přírůstku zásob. Tento trend jsem zaznamenala prakticky ve všech navštívených výrobních organizacích, ať se již jednalo o koncernový podnik Škoda Plzeň, státní podnik Kavalier Sázava, Brandýské strojírny a slévárny (státní podnik AVIA) nebo Strojmetal Kamenice (Státní podnik AERO). Domnívám se, že uvedený stav odráží dlouhodobě trvající nedobrou situaci v dodavatelsko-odběratelských vztazích a úroveň opotřebovanosti materiálně technické základny výroby. Zájem podniků o jejich dlouhodobý rozvoj založený na výsledcích vědy a techniky a spojený s inovacemi vyšších řádů se zatím výrazněji neuplatňuje. Převaha poptávky nad nabídkou a převážně monopolní postavení řady výrobců umožňuje státním podnikům vystačit zatím s rozvíjením výroby nikoli výrazným zvyšováním užitných vlastností výrobků, ale drobnými inovacemi orientovanými spíše na zdůvodnění růstu cen. V důsledku toho jsou podniky ochotny zadávat vědeckovýzkumným organizacím řešení spíše krátkodobých zakázek, přinášejících bezprostřední efekt a umožňující inovace nižších řádů.