V ČSSR sa v polovici 80. rokov vyrábalo viac ako 397 mil. GJ primárnej energie, čo bolo viacej ako napr. v Belgicku a Japonsku. Vzhľadom na vybavenosť Československa zdrojmi a kapacitami výroby primárnej energie bolo nutné importovať 199 mil. GJ, najmä v rope a zemnom plyne, aby bola zabezpečená naša spotreba absolútne vyššia ako napr. v Belgicku, Nizozemsku a Švédsku.
V tempách vývoja v znižovaní energetickej náročnosti bola dosiahnutá síce s ohľadom na vývoj v ostatných krajinách porovnateľná úroveň, ale negatívna vývojová tendencia sa prejavila s ohľadom na výšku importu v ČSSR u energetickej nákladovej náročnosti tvorby národného dôchodku, ktorá bola ovplyvňovaná rastom cien pri stagnujúcom objeme dovozu palív a energií. V roku 1985 v porovnaní s rokom 1970 znamenalo toto zvýšenie až osemnásobok zvýšenia nákladov. V poslednom čase sa ceny importovanej energie znižujú, ale tento fakt nemožno pokladať hoci len za čiastkový prínos k riešeniu našej palivovoenergetickej základne.
V spotrebe primárnej energie na 1 obyvateľa sa dnes približujeme hranici 40 GJ a radíme sa na štvrté miesto na svete za USA, Kanadou a NDR. Oproti Rakúsku a Japonsku vykazujeme hodnotu 2 x vyššiu, oproti Francúzsku a Veľkej Británii vyššiu o 40 %. Tieto pomerne vysoké rozdiely nie sú zapríčiňované ani tak energeticky náročnou štruktúrou československej ekonomiky a vyšším podielom uhlia s nižšou účinnosťou, ale najmä nízkym zhodnocovaním energie vo výrobkoch, vyvolanej nízkou efektívnosťou celého reprodukčného procesu.
Príčiny tejto nízkej úrovne zhodnocovania palív a energie pritom spočívajú v makroštruktúre (t. j. v podiele výrobnej a nevýrobnej sféry) , v štruktúre výroby s vysokým podielom energeticky náročných výrobkov a v nízkych technických parametroch a kvalite výroby, v štruktúre zahraničného obchodu (s vysokým podielom výrobkov so značným obsahom energie a malým podielom kvalifikovanej práce) , v nízkom tempe modernizácie výrobnej základne vrátane technickej základne energetického hospodárstva, v nedostatočnej účinnosti pôsobenia celej sústavy riadenia na efektívnosť a intenzifikáciu národného hospodárstva, vrátane energetického hospodárstva, a konečne v nízkej prispôsobivosti na zmeny v svetovej ekonomike.
Z hore uvedených dôvodov nedá sa, napriek všetkým pozitívam dosiahnutým v oblasti hospodárenia s palivami a energiou, hodnotiť úroveň inak než z kritického pohľadu.
Súdružky a súdruhovia, jednou z najdôležitejších surovín z pohľadu palivovoenergetickej bilancie zostáva dosiaľ čierne a hnedé uhlie, tak v československej ekonomike, ako aj v ostatných socialistických krajinách, zatiaľ čo u väčšiny vyspelých štátov sveta jeho podiel dlhodobo klesá. Dôvodom je najmä ich nižšia účinnosť pri premene na vyššie formy energie, veľká ekologická záťaž pri spracovaní uhlia a stupňujúce sa náklady ťažby pri vyčerpaní ľahšie dostupných geologických zásob uhlia.
V spotrebe čierneho uhlia na jedného obyvateľa sa ČSSR radí hneď za Veľkú Britániu a USA. U hnedého uhlia zaujíma ešte poprednejšie miesto, pritom rad vyspelých krajín toto uhlie vôbec nepoužíva s výnimkou NSR a čiastočne USA.
Vnutroštátne analýzy ukazujú, že perspektívne bude potrebné (pokiaľ ide o miesto čierneho a hnedého uhlia) nájsť v československej ekonomike iné riešenia. Je to objektívne dané i zhoršením podmienok obyvateľnosti, čo logicky nesie so sebou aj nákladové dôsledky. V podmienkach nového hospodárskeho mechanizmu to bude znamenať dôsledné realizovanie koncepcie rozvoja uholného priemyslu ČSSR, ktorá vychádza zo zásad jednotnej energetickej politiky ČSSR do roku 2000 až 2005. Orientačne sa počíta s tým, že k roku 2005 by ťažba hnedého uhlia mala poklesnúť na tri štvrtiny, čierneho uhlia o 15 % v porovnaní so súčasnou úrovňou, a to v závislosti od vývoja energetickej bilancie ČSSR, riešení ekologických problémov, vývoja ekonomiky ťažby a riešení sociálnych problémov spojených s útlmom ťažby.
Súdružky a súdruhovia, na makroekonomickej úrovni sa vykazuje splnenie úloh štátneho cieľového programu 02, pričom sa však nedosiahol cieľ v znižovaní energetickej náročnosti. Kontrolami sa zisťujú hrubé nedostatky vo vykazovaní plnenia programu na podnikovej úrovni. Spočívajú najmä vo vykazovaní nereálnych úspor palív a energie z racionalizačných opatrení, čím dochádza k fiktívnemu plneniu rozpisov úspor cieľového programu. Vo veľmi málo prípadoch je dokázateľné premietnutie úspor z realizovaných racionalizačných opatrení do noriem spotreby, prípadne do celkovej energetickej náročnosti. Nadriadené orgány pasívne preberajú z podnikovej sféry vykázané úspory. Tým dochádza na makroúrovni k stavu, že úlohy štátneho cieľového programu 02 sa vykazujú ako splnené, ale bez výraznejšieho vplyvu na pozitívny vývoj energetickej náročnosti. Súhlasím s názorom veľkej časti pracovníkov v energetike, kde aj ja pracujem, ako i pracovníkov Štátnej energetickej inšpekcie, že štátny cieľový program 02 vo svojej dnešnej podobe stráca poslanie stimulačného nástroja znižovania energetickej náročnosti v podnikovej sfére.
Z širšieho nadhľadu nedá sa očakávať, že realizácia programu 02 odstráni všetky nedostatky, ktoré sa pri znižovaní energetickej náročnosti tvorby národného dôchodku prejavujú. Napriek všetkým kritickým slovám na jeho adresu treba mu ale objektívne priznať, že sa i on svojím podielom podieľa na vytváraní podmienok na presadzovanie snáh o vytvorenie nového progresívneho typu čs. ekonomiky.
Vážené súdružky a súdruhovia, na príklade z môjho volebného obvodu chcem poukázať na niektoré problémy spojené s úsporami energií:
Závod SNP Žiar nad Hronom svoju zhruba 27 tisíc GJ spotrebou energetických zdrojov je jedným z energeticky najnáročnejších podnikov v ČSSR, ktorá náročnosť je daná vysokou energetickou náročnosťou jeho dvoch hlavných výrob, a to oxidu hlinitého a elektrolytického hliníka. Už aj z tohto faktu vyplynula požiadavka na trvalé znižovanie energetickej náročnosti.
Pre ilustráciu uvediem aspoň niektoré opatrenia z posledného obdobia. U hliníku elektrolytického sa viacerými racionalizačnými opatreniami znížila merná spotreba z roku 1980 do súčasnosti o 1200 kWh/t, čo predstavuje ročnú úsporu 81 tisíc MWh. U výroby hliníka 203 sa dala do prevádzky Bayerovská technológia výroby, ktorá má energetickú náročnosť zhruba o 28 GJ tonu nižšiu. Pri dosiahnutí projektovej kapacity znamenalo by to ročnú relatívnu úsporu 1760 TJ. Zavedením tzv. fluidnej kalcinácie hliníka 203 predstavuje úspora ročne 300 GJ.
Za účelom zníženia merného elektrického odporu vodičov bola vyvinutá metóda na zníženie obsahu oxidu kremičitého v oxide hliníka, čo u užívateľov prinesie zníženie strát v rozvodoch elektrickej energie o cca 54 tis. MWh. K tomuto však treba pripomenúť, že táto akcia si vyžiadala 64 mil. Kčs investičných nákladov a ročné zvýšenie prevádzkových nákladov bude o 11 miliónov korún. Logicky z toho vyplýva pre výrobcu zvýšenie ceny. Ale práve pri návrhu na vyššiu cenu o cca 3,5 % sa výrobný závod nestretol s väčším pochopením niektorých odberateľov, a bolo by preto potrebné, aby Federálny cenový úrad zaujal kladné stanovisko.
Ešte poznámku k v súčasnosti realizovanej najnáročnejšej akcii Závodu SNP - "Modernizácia výroby hliníka" : táto štvormiliárdová investícia riešiaca ekológiu v celej Žiarskej kotline bude mať prínos i v znížení mernej spotreby elektrickej energie o minimálne 2000 kWh/t.
V poslednom čase sa mnoho hovorí o nevhodnej štruktúre výroby v našom národnom hospodárstve, že máme nad vhodnú úroveň energeticky náročné výroby. V prípade hliníka treba však vidieť aj to, že ho doposiaľ ešte dve tretiny dovážame a jeho uplatnenie v národnom hospodárstve by bolo efektívne vo vyššej miere, ako je súčasná spotreba. Vo vyspelých priemyslových krajinách je spotreba na jedného obyvateľa vyššia ako u nás, napr. v USA 24 kg, u nás 12 kg. Preto na z niektorých miest proklamované znižovanie výroby hliníka sa i napriek hodnoteniu o vhodnosti tejto alternatívy dívam ako na návrh, ktorý by bol krokom späť.
Súdružky a súdruhovia, pokiaľ ide o zdrojovú skladbu spotreby primárnej energie, nedochádza v nej podľa prognóz Medzinárodnej agentúry pre energiu k žiadnym významnejším zmenám. Potvrdzuje sa, že predstavy o možnosti rozvoja nových netradičných zdrojov energie, zvlášť obnoviteľných, ktoré sa rozvíjali v období tzv. ropných šokov v sedmdesiatych rokoch, boli prechodné. Reálne možnosti ich rozvoja a prechodu k ich komerčnému využitiu presahujú horizont roku 2000. Silne sa pritom presadzujú ekologické aspekty, ťažko predvídateľné sú aj sociálne a vôbec mimoekonomické hľadiská ovplyvňujúce energetické programy v ich zameraní na zdroje primárnej enerie, a to tak pokiaľ ide o ich presadenie, ako aj o jeho časový horizont. Riešenie týchto problémov v podmienkach prestavby hospodárskeho mechanizmu v ČSSR bude vyžadovať komplexný prístup a urýchlenú realizáciu racionálnych opatrení.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající místopředseda
FS Z. Žalman: Děkuji poslanci Trangošovi,
hovořit bude poslanec D. Křenek a připraví
se poslanec J. Fekete.
Poslanec SN D. Křenek: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, v programovém prohlášení vlády Československé socialistické republiky, předneseném na půdě nejvyššího zákonodárného sboru v listopadu loňského roku, byl položen důraz i na stále významnější složku životní úrovně a jednu z hlavních priorit sociálně ekonomického programu - ochranu a zlepšení životního prostředí. V podmínkách přestavby hospodářského mechanismu Československé socialistické republiky se ochrana životního prostředí musí stát prioritou pro celý řídící systém od centra až po závody, národní výbory a ostatní organizace.
Problém, který byl před několika lety chápán jako záležitost centrálních orgánů, se dnes stává záležitostí každého občana. Je nezbytné si uvědomit, že je výsledkem dlouhodobého nesouladu mezi rozvojem výrobní činnosti na straně jedné a vyčerpáním schopnosti přírody zvládnout některé důsledky této činnosti na straně druhé.
Nedostatečně jsme si uvědomovali objektivní dialektickou závislost, že čím vyšší je stupeň rozvoje ekonomiky, tím naléhavější je potřeba řešit problémy životního prostředí.
Od XIV. sjezdu KSČ se výrazně změnil postoj k řešení ekologických problémů a za období 5. pětiletky se podařilo dosáhnout úspěchů při budování čistíren odpadních vod a ve snižování prašného spadu. Pro období 6. pětiletky byla poprvé do národohospodářských plánů zahrnuta kapitola "Ochrana životního prostředí".
V 7. pětiletce byla přijata značně různorodá opatření a výrazný počet staveb z hlediska rozestavěnosti přešla do 8. pětiletky. V souladu s úkoly XVII. sjezdu KSČ byly vyčleněny prostředky ve výši 17,5 mld. Kčs. Za prvé tři roky nebylo např. v České socialistické republice zahájeno v plánovaných termínech z celkového počtu 146 plánovaných investičních akcí 25 staveb. Již z tohoto pohledu lze očekávat neplnění úkolů 8. pětiletky. Mezi základní příčiny neuspokojivého investičního zabezpečení byly uskutečněnými prověrkami označeny zejména: nedostatek dodavatelských kapacit, technologických a stavebních, pozdní projektová příprava, návaznost objemu prací a dodávek pro dodavatelské organizace, neschválení a nerealizování úkolů obsažených ve státním cílovém programu A 12.
Na značné části území ČSSR vznikla v posledních letech nepříznivá a v některých oblastech dokonce havarijní situace v čistotě ovzduší, vod a ve stavu lesů a půdy. Všechny závěry z analýz a uvedených konstatací podtrhly nutnost řešení formou koncepčních prací, které v našem roztříštěném a nekomplexním systému péče o životní prostředí musely překonávat například i řadu lokálních i resortních zájmů.
V červenci 1988 projednala po dlouhých přípravách státní koncepci vláda Československé socialistické republiky a stanovila základní cíle do roku 2000.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci, v národních republikách byly přijaty v návaznosti na koncepci vlády Československé socialistické republiky v červenci 1988 programy péče o životní prostředí a tyto obsahují širokou škálu úkolů, počínaje úkoly pro národní výbory a konče úkoly pro federální i republikové vlády. Nejinak tomu bylo i v našem okrese Frýdek-Místek, kde předsednictvo OV KSČ a plenární zasedání ONV přijalo na svých zasedáních závažný ekologický program okresu.
Závažnost problematiky životního prostředí vyplývá především ze struktury průmyslu okresu a celé ostravské průmyslové aglomerace. K tomu přistupuje vysoká hustota zalidnění a jeho rychlý rozvoj s průmyslově zemědělským charakterem.
Rozhodující podíl průmyslové výroby připadá na hutnictví železa, těžbu uhlí, textilní průmysl a průmysl papíru a celulózy. Proto ochrana ovzduší patří mezi nejpalčivější problémy.
Na znečišťování ovzduší se však nepodílí pouze okresní zdroje, ale převažující podíl tvoří průmyslové podniky umístěné na území okresu Ostrava (58 %) a Karviná (23 %). Mezi největší znečišťovatele z vlastních zdrojů patří Třinecké železárny v Třinci, i když v důsledku cílevědomých opatření došlo za období 1985-1988 sice k podstatnému snížení emisí SO2 o 1100 tun, ale u tuhých emisí za stejné období k jejich nárůstu o 1502 tun.
Vedle průmyslových podniků se na nepříznivém stavu silně podílí spalování tuhých paliv v lokálních topeništích, zejména v rodinných domcích. Jejich podíl představuje 25 %. Nadměrný růst spotřeby méně hodnotných paliv zapříčinil, že od roku 1985 vzrostlo roční množství emisí z lokálních topenišť o 1130 tun popílku a 1550 tun SO2. Znepokojující je v současné době emisní situace v lokalitě Paskov, kde koncentrace exhalací SO2 výrazně stouply, což způsobují zejména Severomoravské celulózky Paskov. Očekáváme, že prostředky ve výši 600 mil. Kčs, vyčleněné podnikem na ekologii, přinesou zlepšení současného stavu.
Zhoršená. kvalita ovzduší negativně ovlivňuje i další faktory životního prostředí - vodu, půdu, vegetaci, a to ať přímým či nepřímým působením.
V oblasti vodního hospodářství došlo ke zlepšení stavu v zásobování vodou, u odpadních vod není přes komplex přijatých opatření i nadále situace uspokojivá. Z osmi čistíren odpadních vod pouze v jedné lze její stav charakterizovat jako uspokojivý. Jsou látkově i hydraulicky stále více přetěžovány. Za havarijní úniky bylo za poslední tři roky uloženo 75 pokut ve výši téměř 5 mil. Kčs.
Příčinou rozsáhlého plošného znečišťování povrchových a podzemních vod je používání průmyslových hnojiv, kde ani řešení cestou postupného přechodu na kapalná hnojiva méně se uvolňující do spodních vod, nebylo dosaženo zásadního obratu.
V oblasti skladování a likvidace odpadů je situace značně komplikovaná. Velkoobjemové průmyslové odpady, mezi ně patří odpady z těžby uhlí, zabírají 120 hektarů s výhledem na zvýšení o dalších 60 hektarů. Odpady z hutního železa zaujímají v současnosti 60 hektarů, teplárenské popílky jsou ukládány bez perspektivy jejich dalšího využívání, odpadní kůra z výroby celulózy je skladována u podniku a původní záměry jejího spalování v podnikové teplárně jako nízkosirnatého paliva zůstaly neuskutečněny. Výsledky z prováděné rekultivace k výraznému zlepšení také nepřispívají.
Pro nebezpečné odpady, které vyžadují vybudování složité zvláštní konstrukce, nejsou tyto v současné době na území okresu vybudovány.
Úroveň hluku z průmyslových zdrojů a železniční dopravy je na stejné úrovni předcházejících let, z dopravy pak ve všech sledovaných profilech je stanovená přípustná mez překračována v rozmezí 3-16 decibelů, proti normovaným 60 decibelům.
Zdravotní stav neméně výrazně ovlivňují riziková pracoviště, kde od roku 1985 nedošlo k jejich podstatnému snížení. Vysoká zaměstnanost žen na těchto pracovištích - 19 % z celkového počtu rizikových pracujících - se může projevit následně i do budoucí dětské populace. Proto je nyní problematice životního prostředí věnována stejná pozornost jako plnění hospodářských úkolů.
Smyslem mého vystoupení není podat vyčerpávajícím způsobem hodnocení všech faktorů a článků, které se na tvorbě a ochraně životního prostředí podílejí. Na konkrétních příkladech, faktech a číslech z jednoho okresu, jsem chtěl demonstrovat skutečnost, že pro zdravý rozvoj naší společnosti, pro nás - současníky, i budoucí generace, není jiné cesty, než té, na které se pojem zvaný ekologie stane záležitostí každého z nás. O jak náročné plnění úkolů v této oblasti jde, je možné si utvořit představu z toho, že uváděnému, ne zrovna pozitivnímu hodnocení, předcházelo za první tři roky 8. pětiletky např. trojnásobně vyšší vynaložení finančních prostředků než za celou 7. pětiletku.
Soudružky a soudruzi poslanci, směrnice pro přestavbu hospodářského mechanismu stanovila řadu úkolů v ekologické problematice, které nejsou uspokojivě zajišťovány, jako např. není dosud vybudován účelný systém finančně ekonomické stimulace hospodářských organizací, dosud se nepodařilo formou fondového hospodářství vymezit jednoznačně systém užití tvorby zdrojů na reprodukci životního prostředí, nepodařilo se rovněž posílit účinnosti inspekcí životního prostředí jako objektivních státních orgánů a zejména zabezpečit jejich nezávislost na ústředních orgánech, řídících národohospodářská odvětví a komplexy.
To vše jsou úkoly zásadního charakteru, které musí být splněny tak, aby byly vytvořeny podmínky pro komplexní politiku ve věcech životního prostředí. Rozsah a závažnost problémů, které dnes před námi stojí, nelze řešit individuálně a najednou, nelze ani vyčkávat a spokojit se s dílčími pozitivními výsledky. Sebelepší koncepce a soubory úkolů nám nepomohou, ať jsou přijímány na kterékoliv úrovni, nezmění-li se přístup provozovatelů znečišťování, investorské a dodavatelské sféry.
Komplexní politika musí představovat ucelený
soubor organizačních, systémových,
metodických i konkrétních pravidel, kterými
bude řízeno životní prostředí
v Československu. Je to jediná cesta a podmínka
pro všestranný a komplexní rozvoj naší
socialistické společnosti.
Předsedající místopředseda
FS Z. Žalman: Děkuji poslanci Křenkovi.
Slovo má poslanec Jozef Fekete a připraví
se poslanec Jiří Neubert.
Poslanec SL J. Fekete: Vážený súdruh generálny tajomník, vážený súdruh predseda, vážené Federálne zhromaždenie. Federálna vláda našej republiky sa obrátila so stanoviskom na maďarskú vládu vo veci dočasného zastavenia prác na vodnom diele Nagymaros. Dovoľte mi, aby som sa v krátkosti vyjadril k tejto problematike. Bol som aj ja prítomný na zasadaní parlamentu v roku 1978, keď sa prerokúvala zmluva medzi našou republikou a Maďarskou ľudovou republikou o výstavbe sústavy vodných diel Gabčíkovo-Nagymaros. Už vtedy sme si uvedomili, že táto zmluva je veľmi výrazným dokumentom pri riešení problémov energetiky, vodného hospodárstva, vodnej dopravy, poľnohospodárstva a ďalších odvetví obidvoch štátov.
Po ukončení sústavy vodných diel sa vytvorí tiež oveľa dokonalejšia ochrana územia Žitného ostrova proti prípadným povodniam.
Dovoľte mi, aby som vám pripomenul, že povodňou roku 1965 bolo zaplavené územie o rozlohe vyše 70 tisíc hektárov, 46 katastrov. Boli zaplavené i pozemky nášho podniku. Museli sme evakuovať ľudí i zvieratá, zničila sa celá úroda, poškodené alebo zničené boli obytné domy, cesty a pod. Hodnota priamych škôd predstavovala vyše 3 miliardy korún, nepriame škody ďalšie miliardy. Osobitne treba hovoriť o morálnych škodách, čo utrpeli naši ľudia.
Vďaka pomoci, ktorú poskytli obyvatelia z celej republiky, sme mohli prekonať katastrofálne následky tejto živelnej pohromy a obnoviť život na Žitnom ostrove.
V roku 1965 z tejto tribúny som tlmočil poďakovanie za poskytnutú pomoc nás všetkých, ktorí sme boli povodňou postihnutí. Nikdy to nemôžem zabudnúť.
Podľa názoru odborníkov ani obnovené a upravené hrádze nezaručujú istotu proti prípadnej povodni. Aj z tohoto dôvodu sme vítali výstavbu spoločného vodného diela, ktoré zaisťuje zároveň ochranu územia Žitného ostrova proti povodniam.
V minulých dňoch 6. júna - aj s ďalšími poslancami Západoslovenského krajského združenia sme navštívili toto vodné dielo. Odborníci nám znovu vysvetľovali a dokumentovali, že táto stavba bola dlho a veľmi kvalifikovane pripravovaná odborníkmi obidvoch štátov. Problémy boli vzájomne konzultované a riešené. Možno povedať, že ekonomické, ekologické, seizmografické, ale aj ďalšie aspekty vodného diela boli pred začatím stavebných prác dôkladne a všestranne posúdené. Projektantom výstavby poskytli účinnú pomoc odborné skupiny Československej akadémie vied a Slovenskej akadémie vied.
Keď sme túto zmluvu v parlamente v roku 1978 prerokúvali, ja, ale aj ostatní poslanci sme boli presvedčení, že schválením tejto zmluvy sa završujú dlhodobé snahy o komplexné využitie mohutného prírodného bohatstva Dunaja. Boli sme presvedčení aj o tom, že spoločné dielo prispeje k ďalšiemu upevneniu priateľských vzťahov a spolupráce medzi oboma socialistickými štátmi, tiež o tom, že táto výstavba po ukončení bude slúžiť pre blaho dvoch bratských národov, v prospech socializmu a mieru.
Je nesporné, že táto výstavba vodného diela je vo svetovej praxi ojedinelá. Skúsenosti nám ukazujú, že stavebné práce - i keď s mnohými problémami - sa realizovali v dobrej kvalite. Ukázalo sa súčasne, že táto stavba výrazným spôsobom zasahuje, i v budúcnosti bude zasahovať do života celého Žitného ostrova. Aj poľnohospodárske podniky sa pripravujú koncepčne na využitie účinku tohoto vodného diela pre ďalší rozvoj poľnohospodárskej výroby. Vzhľadom na zložitosť i investičnú a finančnú náročnosť sme pochopili, že plánované tempo výstavby nie je splniteľné. Práve preto sme v roku 1983 vystúpili vo Federálnom zhromaždení k problematike vodného diela a odsúhlasili sme protokol o zmene zmluvy z roku 1878, ktorý znamenal predĺženie doby výstavby o ďalšie štyri roky. S uspokojením sa dá konštatovať, že práce na výstavbe vodného dieľa prebiehali v súlade s vytýčeným harmonogramom a obidve zmluvné strany venovali sústavnú pozornosť zabezpečeniu výstavby. Privítali sme, že z iniciatívy maďarskej strany bol termín výstavby časti nášho spoločného vodného diela Nagymaros skrátený o 15 mesiacov. Uvedomujeme si tiež, že výstavbou je dotknutá aj ekológia tohoto územia. V záujme toho, aby zásah bol čo najmenší, sa robili a v blízkej budúcnosti sa budú robiť rôzne opatrenia. Už sú vo výstavbe čistiarne odpadových vôd, rozširuje sa sieť kanalizácií, budujú sa odvodňovacie a zavodňovacie kanály. I okresné stranícke a štátne orgány sústavnú pozornosť venujú riešeniu problémov, súvisiacich s ekológiou.
Vážené súdružky a súdruhovia,
ako vieme, z rozhodnutia maďarskej vlády práce
na vodnom diele Nagymaros boli na 2 mesiace zastavené.
Toto jednostranné rozhodnutie je v rozpore s uzatvorenou
medzištátnou zmluvou z roku 1978. Považujem preto
za správne, aby sa naše FZ obrátilo so stanoviskom
na poslancov Národného zhromaždenia MĽR,
aby prispeli k splneniu medzinárodnej zmluvy z roku 1978
a aby podporovali svoju vládu pri hľadaní spoločnej
cesty k úspešnému dokončeniu vodného
diela, ktoré bude prínosom pre život súčasnej,
ale aj budúcich generácií našich štátov.
Ďakujem.
Předsedající místopředseda
FS Z. Žalman: Děkuji poslanci Jozefu Feketemu.
Slovo má poslanec Jiří Neubert a připraví
se poslanec Jan Hlavačka.
Poslanec SL J. Neubert: Vážený soudruhu generální tajemníku, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, předem dovolte ocenit, že vláda Československé socialistické republiky v souladu se svým prohlášením ze dne 8. listopadu 1988 předložila Federálnímu shromáždění zprávu o vývoji národního hospodářství a současných úkolech. Myslím, že zpráva v souladu se závěry 14. zasedání ÚV KSČ reálně hodnotí současný stav a ukazuje i některá východiska k řešení nahromaděných problémů našeho ekonomického vývoje, které jsou již delší dobu předmětem oprávněné kritiky pracujících, členů Revolučního odborového hnutí.
Poslanci - vedoucí funkcionáři Ústřední
rady odborů jsou si vědomi toho, že od programového
prohlášení vlády uplynula jen krátká
doba a že vše nejde změnit naráz, že
rychlejší postup vpřed závisí
i na úrovni aktivity a angažovanosti odborů.
Je však nesporně pozitivní, že hospodaření
federálního rozpočtu v minulém roce
neskončilo deficitem, ale přebytkem příjmů,
i když za cenu mimořádných opatření
restriktivního charakteru. Kladně je možné
hodnotit, že za prvních pět měsíců
letošního roku je ve srovnání s minulými
lety příznivější vývoj
v nákladovosti, výrobní spotřebě
a tvorbě zisků podniků, což má
vliv na dynamiku růstu národního důchodu,
která je zatím rychlejší než předpokládá
plán - i když, jak bylo řečeno - záměru
8. pětiletky se nedosahuje.