Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

V oblasti zahraničního obchodu vláda Československé socialistické republiky schválila letos významné systémové změny směřující k posílení ekonomických principů jejich řízení. Byly zrušeny centrální komise pro regulaci dovozu, uplatněn systém "plánovaných" devizových prostředků podniků a jejich v zásadě "volné" používání, byly zřízeny bankovní nárokové devizové účty výrobních podniků. V letošním roce počítáme s komplexním vyhodnocováním získaných zkušeností pro úpravu pravidel na rok 1990 a další. V platnost vstoupí i nový devizový zákon i nová organizace a působnost obchodních bank v devizové oblasti. Nechceme omezovat práva podniků ani připouštět narušování státních zájmů. Připravujeme návrhy na aktivizaci kursů, dotací, cel a subvencí k podpoře společensky žádoucích vývozů a na omezování ztrátových.

Jsme pro vyrovnanost vztahů se socialistickými i rozvojovými zeměmi. Pro přeměnu ekonomiky na kvalitativně nový typ budeme využívat zahraničních úvěrů ve volných měnách, ale výhradně na přezbrojení výrobně technické základny. Nepřipustíme, aby se naše zadluženost stala pro nás politickým břemenem a ekonomickou zátěží s dalekosáhlými důsledky na hospodářský rozvoj a životní úroveň.

Ve větší míře bude nutno rozvíjet turistický ruch. V množství atraktivních kulturně historických objektů, kráse krajiny i v tradičním lázeňství má naše země velké a dosud nedoceněné hodnoty. Vytváříme k tomu předpoklady budováním nových ubytovacích kapacit ve spolupráci se zahraničními firmami, především v Praze a Bratislavě. Operativněji však musí národní výbory zabezpečovat rozvoj potřebných služeb, a to nejen v rozsahu a kvalitě, ale i časové dostupnosti. Více bychom se měli učit ze zkušeností těch zemí, které z turistického ruchu doslova žijí. Přitom se nám nejedná jen o velice výhodný devizový přínos, který zbytečně ztrácíme. Jde i o nenahraditelnou formu rozšiřování styků mezi národy, propagace naší země a získávání jejích nových přátel.

Soudružky a soudruzi, novou strukturální politiku potřebujeme ve všech odvětvích, včetně zemědělství. Spotřebu potravin zajišťujeme na úrovni kvantitativně srovnatelné s ostatními vyspělými státy. Úspěchy družstevnictví, socialistické zemědělské velkovýroby si zvlášť uvědomujeme v roce 40. výročí zakládání jednotných zemědělských družstev. O síle družstevní formy vlastnictví svědčí i rychlá tempa vědeckotechnického pokroku v předních závodech, které jsou i za hranicemi republiky dobrou vizitkou naší socialistické vlasti.

Dlouhodobě dosahujeme dobrých hektarových výnosů u většiny obilovin. Přesto nejsme soběstační v obilí ani při rekordních úrodách v posledních letech. K zabezpečení vysoké spotřeby masa jsme loni dovezli na 500 tisíc tun obilí za 65 miliónů dolarů. Tyto dovozy nemálo zatěžují státní pokladnu. Do budoucna s nimi nelze počítat, ale hledat vnitřní zdroje, zejména úspornějším hospodařením. Nelze souhlasit s postupem těch zemědělských podniků, které v zájmu získání deviz vyvážejí potravinářské produkty, i když to státní pokladnu stojí nemálo prostředků. Kriticky posuzujeme i to, že struktura spotřeby potravin ne vždy odpovídá požadavkům zdravotníků. Rezervy jsou i v sortimentu a jakosti. Proto jsme uložili ministerstvu zemědělství a výživy připravit koncepci výživové politiky do roku 2010, kterou projednáme ve vládě v závěru tohoto roku.

Vážným problémem zemědělsko-potravinářského komplexu je nesoulad rostlinné a živočišné výroby. Přírůstek živočišné výroby byl oproti rostlinné v posledních třech letech dvojnásobný, ale za cenu neúměrně vysokých nákladů. V tomto směru porovnání s nejvyspělejšími státy pro nás nevypadá dobře. Není to samozřejmě vina jen zemědělských podniků; značný podíl na tom mají i strojírenství a chemický průmysl. V důsledku nových nákupních cen, zvýšených v průměru o 20 % , činí dnes dotace u 1 l plnotučného mléka 2,37 Kčs a u 1 kg másla 35,51 Kčs; vysoké jsou i u 1 kg zadního hovězího masa 49,90 Kčs. Tím naléhavější je rozhodování o tom, zda naše ekonomika je schopna se vyrovnat s tak rychlým vzestupem spotřeby masa, která dosahuje již 91 kg na 1 obyvatele ročně. Natrvalo je takový rozsah dotací neúnosný, zvlášť když mají tendenci neustálého růstu. Jednou z hlavních cest k jejich omezování je snižování nákladů na celkové zvyšování efektivnosti výroby. V zemědělství snad všechny země tou či onou formou dotují výrobu. Ani my se tomu dnes a pravděpodobně i v budoucnu nevyhneme. Jde však o rozsah a účelnost vynakládaných státních prostředků.

Mezi odborníky i širokou veřejností se často diskutuje o současných rezervách a možnostech našeho zemědělství. Poukazuje se na to, co všechno je možno udělat pro racionalizaci vnitropodnikového řízení. Nemalé rezervy spočívají v dodržování agrotechnických požadavků, ve zlepšování kvality sadby i v omezování ztrát při sklizni, skladování a zpracování plodin. Na pořad dne se dostává i včasné rozhodování o strukturálních otázkách na základě reálného ocenění tendencí světového agrárního trhu a tuzemských předpokladů. Daleko aktivněji musíme čelit zhoršování ekologických stránek - klesající produkční schopnost půdy, působení kyselých dešťů, vodní a větrné eroze a ohrožení škodlivými látkami. Federální ministerstvo zemědělství a výživy připravuje zhodnocení příčin vysokých výrobních nákladů a pro 9. pětiletku návrh, jak veliké vklady lépe zhodnocovat a více přihlížet k potřebám ekologie. Ve druhém pololetí t. r. posoudí vláda zkušenosti z uplatňování nového hospodářského mechanismu v zemědělských podnicích od počátku letošního roku, včetně nové organizace řízení zemědělsko-potravinářského komplexu v krajích i okresech.

Skutečné situaci plně odpovídají kritické připomínky poslanců k potravinářskému průmyslu. Důvody jeho zaostávání v minulosti jsou známy. V současné době považujeme za nejaktuálnější modernizaci zastaralých konzervárenských a cukrovarnických závodů. Podporujeme využívání vlastních kapacit zemědělských podniků pro potravinářské zpracování zemědělských surovin. Touto cestou předpokládáme dosáhnout rychlejšího obratu ve snižování ztrát, zlepšení sortimentu a kvality potravinářských výrobků. Důraz klademe i na rozvoj obalové techniky. Nestačí jen vypěstovat a sklidit vysoké výnosy plodin, ale je nutné co nejlepší zhodnocení veškeré úrody. Počítat lze jen to, co se objeví na stole spotřebitele.

K nosným odvětvím a důležitým zdrojům bohatství naší ekonomiky patří těžba uhlí a výroba elektrické energie. Vysoký růst výroby v energeticky náročných odvětvích a nedostatečná modernizace ve zpracovatelském průmyslu vyvolávají stále vyšší nároky na zdroje. Dosavadní představy o vývoji palivo-energetického komplexu je nutno změnit, zejména pokud jde o výraznější podíl zemního plynu a jaderné energetiky ve zdrojích. Podařilo se zabezpečit potřebný dovoz zemního plynu, avšak zatím jen pro 9. pětiletku. Jednáme rovněž s Íránem o nákup zemního plynu a se Sovětským svazem o účasti na jeho dopravě. Za rozhodující však považujeme snižování spotřeby paliv a energie v národním hospodářství, protože vynakládání prostředků na jejich úsporu je podstatně efektivnější než rozšiřování zdrojů. Téměř čtyři desetiletí se postupovalo pouze zvyšováním těžebních kapacit a výkonů elektráren. Vyhlašované záměry ve snižování spotřeby se neplní. Jedna z hlavních příčin bude spočívat mimo jiné i v nízké ceně energií, která představuje přibližně 2 % výrobních nákladů průmyslových odvětví. Na nehospodárnosti má značný podíl i celkově nízká účinnost kotelního hospodářství. Uložili jsme ministru paliv a energetiky připravit koncepci inovace kotelního hospodářství a výroby příslušných zařízení ještě v tomto roce. V návaznosti na energeticky úspornější výrobní struktuře založíme promyšlené snižování těžby uhlí v některých hlubinných a povrchových dolech. Vláda posoudí i tempo otevření nových ložisek, především frenštátského a slánského.

Při objektivním posouzení nelze nevidět strategický význam dobývání uranové rudy v minulých letech. Z různých důvodů se na efektivnost těžby příliš nemohlo ohlížet. Dnes musíme i v této oblasti postupovat hospodárně. Při rozhodování o postupném omezování těžby a vývozu uranu bereme v úvahu, že půjde o zásah do života několika tisíc lidí. Víme, že pro nikoho není lehké měnit druh a místo zaměstnání. Ministerstvo paliv a energetiky připravuje v součinnosti s ministerstvem práce a sociálních věcí komplexní program všestranného zabezpečení přechodu zaměstnanců na nová pracovní místa s využitím, případně i změnou kvalifikace a vytvořením vhodných sociálních podmínek. S obdobným postupem počítáme i v dalších odvětvích.

Naše hutnictví tvořilo vždy klíčová, prosperující a ve světě uznávaná odvětví. I do budoucna má - jak bylo ukázáno na 14. zasedání ústředního výboru naší strany - velkou perspektivu. Stali jsme se jedním z mála států na světě, který umí vyrábět speciální ušlechtilé oceli, slitiny a trubky pro velmi náročné použití a patří i mezi jejich největší vývozce. Pro efektivní hutnictví železa a rozsáhlý vývoz běžných hutních materiálů nemáme všechny potřebné předpoklady. Dovážíme z daleka málo kvalitní rudu, vyrábíme zastaralou technologií s vysokou spotřebou elektrické energie a znečišťujeme si životní prostředí. Budoucnost hutnictví je v postupném snížení výroby oceli při růstu podílu ušlechtilých druhů, ve zvýšení kvality produkce a produktivity práce.

Strukturálními změnami chceme řešit řadu problémů strojírenské výroby. Ve srovnání s průmyslově vyspělými zeměmi existuje velká disproporce mezi vývozem a dovozem strojů. Dosavadním vývozním sortimentem se nabídka strojírenské a elektrotechnické produkce dostává do vážných odbytových potíží. Mnohé výrobky neobstojí v tvrdé soutěži technickou úrovní, kvalitou, ani cenou. Na druhé straně nejsme schopni uspokojit zahraniční poptávku po žádoucím zboží - např. po strojích pro polygrafický, textilní a kožedělný průmysl, po plnících a balících strojích, elektrických spotřebičích pro domácnost atd. To svědčí jak o nevyhovující oborové struktuře československého strojírenství, tak i o malé podnikové aktivitě a pomalém zavádění pružných výrobních systémů.

Československo představovalo ve všech etapách svého vývoje významného výrobce vojenské techniky. Vlivem pozitivních tendencí v mezinárodní situaci dochází k poklesu požadavků na dodávky pro vojenské účely. Již v tomto roce snižujeme produkci speciální výroby o 16 % , v příštím roce to bude již celá čtvrtina a tento vývoj bude pokračovat. S tak hlubokým a rozsáhlým zásahem do strojírenství, do výrobních programů řady velkých podniků, jsme se dosud nesetkali. Převedení mnoha kapacit na perspektivní civilní programy, přeškolení a umístění lidí, představuje jednu z nejsložitějších operací 9. pětiletky. Uvědomujeme si složitost tohoto rizika nejen ve výrobní, ale zejména v sociální oblasti. Jde o závažnou politickou otázku, ke které připravujeme komplexní program postupu. Při řešení těchto problémů počítáme i se spoluprací zahraničních partnerů, zejména v socialistických zemích.

Mnoho starostí nám dělá zabezpečení dynamického rozvoje elektrotechnického průmyslu. Vybavenost československé ekonomiky elektronikou, v přepočtu na jednoho obyvatele, je zhruba na jedné třetině úrovně vyspělých zemí západní Evropy a podíl tohoto odvětví na celkovém objemu průmyslové výroby je přibližně poloviční. Resort spolu s podniky musí tento dluh vůči spotřebitelům splatit. Současně ani centrum se nevzdává povinnosti poskytovat na tyto účely státní prostředky. Jde o celospolečenský zájem, jehož uspokojování musí být oboustranně výhodné. Na základě všestranně zdůvodněné koncepce je nutno urychleně - již pro 9. pětiletku - a odpovědně rozhodnout, které obory máme rozvíjet a které výrobky trvale nakupovat.

K moderním a perspektivním oborům patří komplex chemických podniků. Podle základních kvantitativních ukazatelů jsou srovnatelné s největšími světovými firmami. Celková účinnost je však v porovnání s nimi zhruba poloviční, zahraničně obchodní bilance pasivní a podíl kvalifikované chemie neúměrně nízký. Dlouhou dobu se jednostranně spoléhalo především na rozšiřování petrochemického průmyslu. Ztratili jsme čas i v hledání nových výrobních programů za produkci práškových hnojiv a jiných málo perspektivních druhů zboží. V současné době stojíme před řešením řady závažných otázek, zejména urychlenou změnou struktury ve prospěch kvalifikované chemie, zúžením vyráběného sortimentu a prohloubením mezinárodní dělby práce. Perspektivnost tohoto odvětví opíráme i o vysoce kvalifikované a za hranicemi naší země uznávané, kolektivy chemiků. Pro jejich široké uplatnění vytváří nový systém řízení velmi příznivé podmínky.

Lehký průmysl plní v našem národním hospodářství dvě významné funkce - spolu se strojírenstvím zabezpečuje získávání devizových prostředků a má i nenahraditelné postavení v zásobování vnitřního trhu. Důsledky značné zastaralosti základních fondů lze překonávat jen pomalu. Za této situace je těžko schopen držet krok se světovým trendem rychlého přechodu k vysoce automatizované a tím kvalitní a současně levné výrobě. Obtížně se prosazují zejména výrobci textilu. Lepší postavení má sklářský a keramický průmysl, který je schopen konkurovat. Ani zde však nevystačíme s hromadnou produkcí. Uplatnění na světovém trhu vyžaduje větší pružnost v zařazování žádaných sortimentů do výrobních programů, podnikavost v hledání odbytišť a větší uplatnění tvořivých schopností našich výzkumníků, techniků a dělníků.

Vláda přednostně podpoří modernizaci těch podniků, jejichž výrobky efektivně zhodnocují kvalifikovanou práci a jsou schopné vysokou módností a jakostí obstát ve stále náročnější konkurenci na světových trzích. Začneme snižovat produkci převážně standardního zboží, náročného na materiálové vstupy a pracovní síly, ale přitom s nízkou rentabilitou. Účelnost velkosériové výroby z dovážených surovin - vlny, bavlny, kůže, barviv a dalších - je velice problematická. Získávání mnohých materiálů je velmi drahou záležitostí. Máme zájem na rozvíjení dřevozpracujícího průmyslu. Hlavně domácích surovin si musíme více vážit a lépe je zhodnocovat. Nejsme však spokojeni s využitím dřevní hmoty ani se zaváděním nových technologických procesů. Zabýváme se možností od 1. ledna 1990 ještě více omezit vývoz surového dřeva do zahraničí.

Jedním z limitujících činitelů fungování naší ekonomiky je malá výkonnost, rychlost a spolehlivost dopravních systémů. Od roku 1950 se objem přepravy zboží zvýšil 7krát, přepravní výkonnost 4,6krát a počet přepravovaných osob 3krát. Tento vývoj souvisí nejen s růstem materiální a energetické náročnosti výroby, ale i neracionální dělbou společenské práce. V současné době je v Československé socialistické republice zhruba dvojnásobná přepravní náročnost hrubého domácího produktu oproti srovnatelným zemím. I když zatížení dopravních cest, zejména železniční sítě, postupně dosáhlo nejvyšších hodnot z evropských států, byly investice do dopravy dlouhodobě podceněny. Zásadní řešení k posílení hlavních tahů a modernizace tohoto odvětví nás teprve čeká. Považujeme však za úspěch, že po letech prohlubování nepořádků dochází - i když zatím jen pomalu - k určitému zlepšování včasnosti dopravy a kultury cestování. Na základě společného jednání vlády s Ústřední radou odborů se ukazují první výsledky posílení kapacit městské autobusové dopravy. Vláda schválila koncepci rozvoje železniční dopravy s tím, že postup realizace bude konkretizován v příslušných pětiletkách. Potřeby investic představují podle představ resortu do roku 2005 asi 300 mld. Kčs. Vím, že tato částka se zdá na první pohled nereálná, ale doprava každý rok určité finanční prostředky dostat musí. Dopustit další zaostávání by bylo hazardem.

Po letech dlouhých úvah přistupujeme k modernizaci letišť v Praze a Bratislavě a leteckého parku, zejména pro dálkové lety. Byla podepsána dohoda o pronájmu dvou velkoletadel nové generace. Připravujeme širší využívání vodních cest pro mezinárodní přepravu.

Úroveň práce s informacemi patří v současném světě k hlavním předpokladům dynamiky hospodářského a společenského rozvoje. Tím vážnější jsou značné disproporce jak v rozsahu, tak i kvalitě poskytovaných služeb na úseku spojů. Například 3,3 miliónu obyvatel má špatné podmínky pro příjem druhého televizního programu. Na 100 obyvatel připadá pouze 12,5 telefonních stanic, zatímco v řadě evropských zemí je jejich počet až několikanásobně vyšší. Zaostáváme i v rozsahu služeb, přenosu dat a v bezhotovostní formě plateb. V posledních 20 letech dosáhly vklady do tohoto odvětví jen 1,7 % celkových investičních zdrojů národního hospodářství, čili 3-4krát méně než ve vyspělých státech. Investice do spojů považujeme za vysoce efektivní a progresívní odvětví výrobních služeb a budeme jejich problematiku postupně řešit. Potřebujeme urychlit především rozvoj telefonizace a širší využívání družicového vysílání pro příjem televizního vysílání a rozhlasových programů. Proto bude podíl investic do odvětví dopravy a spojů po roce 1990 progresívně zvýšen.

Při utváření nové ekonomické struktury vycházíme i z ekologických hledisek. Jedním z klíčových problémů dnešního světa, souvisejících se všemi stránkami hospodářské a sociální politiky, je zhoršování životního prostředí. Z technické záležitosti přerostlo v zásadní ekonomickou a stále více i humánní otázku; z národní věci v mezinárodní. Investice věnované v Československé socialistické republice na ochranu životního prostředí jsou ve srovnání s evropským i světovým průměrem nízké. Postupně se zvyšují a v 9. pětiletce předpokládáme jejich růst zhruba o polovinu. Nejsme spokojeni s tempem uvádění ekologických staveb do provozu. Dali jsme jim po všech stránkách zelenou. Do budoucna počítáme s vytvořením specializovaných stavebních kapacit.

V dubnu letošního roku vláda přijala opatření k plynofikaci a ke zlepšení ekologické situace Prahy a Severočeského kraje. Jejich realizace, se kterou začneme již v roce 1990, povede k postupnému odstraňování základních zdrojů znečišťování ovzduší. Plynofikace, širší uplatnění centralizovaného zásobování teplem i rozšířené využití elektřiny pro vytápění zásadním způsobem zlepší životní prostředí. Na tyto úseky bude jen v hlavním městě Praze vynaloženo do roku 2000 téměř 29 mld. Kčs.

Do popředí činnosti federálních a národních vlád se dostává i nutnost lepší koordinace řízení péče o životní prostředí. Dosavadní systém dosud nezabezpečuje soulad mezi právními normami a jejich realizací. Stojíme před nutností vytvořit ekonomické nástroje, které by nutily řídící orgány, podniky i jednotlivce k ekologicky účelnému chování, k pocitu vysoké odpovědnosti za kvalitu vod, ovzduší a půdy. Považujeme za správné, aby odvody, platby a pokuty nebyly odváděny pouze do rozpočtů federace či národních republik, ale v závislosti na stanovené odpovědnosti také do rozpočtu národních výborů. Tak budou vytvářeny zdroje, které budou zpětně užívány na řešení otázek spojených s odstraňováním nedostatků v životním prostředí. Využití prostředků by se mělo stát předmětem širokých diskusí voličů s národními výbory tak, aby každý národní výbor a všichni občané cítili svoji spoluodpovědnost za stav v oblasti životního prostředí a společně usilovali o jeho zlepšování. Přitom se zdaleka nejedná jen o omezování ekonomických ztrát. Rozhodující je urychlené zlepšení podmínek pro zdravý život lidí. Jde současně o tradiční základ národního povědomí skutečně krásného domova.