K nejsložitějším problémům přechodu na samofinancování patří vysoký objem státních dotací. Po přestavbě velkoobchodních a nákupních cen bude v úhrnu představovat okolo 90 mld. Kčs ročně, z toho dvě třetiny na potravinářské výrobky. Pokládáme za správné, aby veřejnost znala co a proč se dotuje. O způsobech řešení těchto citlivých věcí se budeme s občany radit a vzájemně se informovat.
Na jedno z předních míst naší pozornosti se dostává finanční politika. Bez ozdravění finančních vztahů - cen, mezd, odvodů úvěrů a daní nelze zabezpečit úspěch ekonomické reformy. Za zvlášť závažnou otázku považujeme změnu přístupu k hospodaření s korunou. Stalo se zvykem spoléhat na získání finančních limitů, předem počítat s profinancováním akcí, nedělat si mnoho starostí s vysokými náklady, přehlížet hrubé porušování finanční kázně a ztrátovost podniků považovat za něco zcela normálního. V posledních letech růst peněz v oběhu předstihoval tempo zvyšování národního důchodu. V takové politice nelze dál pokračovat. Cílem finanční i měnové. politiky bude prosazovat na všech úsecích kritéria peněžní rovnováhy a měnové stability. Musíme důkladně zvažovat, kde vložené prostředky přinesou větší užitek. Spolu s posílením kontroly korunou je nutno přejít k řízení korunou. I když se nám podařilo sestavit návrh vyrovnaného rozpočtu, uvědomujeme si možná rizika do budoucna. Čelit jim lze jen přísným dodržováním a případně i rozšiřováním úsporných opatření.
V současné době probíhají práce na úpravě vztahů jednotného centra k hospodářským organizacím, zejména metodologie tvorby státního plánu a prosazování hospodářské politiky vlády běžným usměrňováním vývoje ekonomiky.
Z časového hlediska jsou předpoklady, že přijatý harmonogram prací na urychlení přestavby bude splněn. Jsme rozhodnuti vyrovnat se s těmito úkoly ve slíbených časových termínech, i když to není jednoduché. Vycházíme vstříc oprávněným požadavkům hospodářských pracovníků, stranických i odborových funkcionářů, aby se mohli včas připravit na podmínky hospodaření od 1. 1. 1990. Můžeme říci, že počátkem druhého pololetí bude na podnicích již 10-80 % potřebných informací; na dalších se samozřejmě pracuje. Seznamujeme se s obsahem vládních dokumentů prostřednictvím sdělovacích prostředků, zejména formou pravidelných vystoupení členů vlády. Kromě toho bude k vysvětlení těchto otázek organizována na všech úrovních řízení po stranické, hospodářské i odborové linii široká síť školení.
Soudružky a soudruzi, bez inovačních a modernizačních akcí na všech klíčových a perspektivních směrech ekonomiky se nedostaneme kupředu ani na centrální ani na místní úrovni. V nahodilých, dílčích a živelných změnách dál pokračovat nemůžeme, potřebujeme ucelenou strategii strukturální politiky. První kroky k jejímu formování děláme při přípravě 9. pětiletky. Posouzení obsahu, způsobu a temp přestavby představuje jedno z nejsložitějších a pro budoucnost nejzávažnějších rozhodnutí, před kterými stojíme.
V čem vidíme podstatu a hlavní smysl tak nákladných a obtížných strukturálních přeměn? V prvé řadě ve vytvoření předpokladů pro vyšší tvorbu zdrojů i jejich účinnější užití cestou programu intenzifikace. Československá společnost potřebuje vstoupit do dalšího tisíciletí s efektivnější výrobní základnou. Musí být schopna maximálně zhodnotit kvalifikaci pracujících a přírodní podmínky. Zabezpečovat vývozem konkurenceschopného zboží potřebné suroviny i sortiment pro vnitřní trh. Všeho toho musíme dosáhnout při přísném dodržování požadavků na zdravější životní prostředí, na vyšší ekologickou čistotu, technologii i celkovou ekologickou bezpečnost naší země i okolních států.
Změny ekonomických struktur nejsou ve světě ničím mimořádným. Je to přirozená a potřebná reakce na dosažený stupeň rozvoje výrobních sil uvnitř jednotlivých zemí i v mezinárodním měřítku. S řešením těchto otázek dosud máme jen malé vlastní zkušenosti. Tím větší péči věnujeme důkladné připravenosti centrálních orgánů, národních výborů i podniků.
K uskutečnění těchto závažných změn musí v zásadě dojít v rámci přerozdělování zdrojů, protože rezervy nemáme a na úvěr žít nechceme. Podle prvních neúplných odhadů se předpokládá pro 9. pětiletku vynaložit jen na rozvojové, ekologické a dopravní programy z centrálních zdrojů okolo 70 mld. Kčs. Nemalé prostředky bude stát i řešení sociálních problémů, souvisejících s rekvalifikací, vytvářením nových pracovních příležitostí a dalšími kroky. Dosavadní stav je v mnohých směrech uměle udržován silnými odvětvovými zájmy a často i politickým tlaky. Projevují se v dlouhodobé neschopnosti ústředních orgánů vytyčit a prosadit nezbytné útlumové programy, přestože to bylo několikrát uloženo.
Strukturální přestavba je stejně důležitá - a neváhám říci i revoluční - jako zavedení nového hospodářského mechanismu. Navazuje na hluboké změny mezi základními sektory po roce 1948, na tehdejší přechod statisíců lidí ze zemědělství do průmyslu, na podstatné zvýšení váhy zpracovatelského průmyslu, zejména těžkého. Start do těchto změn nelze odkládat. Spojujeme je nejen s přestavbou hospodářského mechanismu, ale i kádrovým zkvalitněním všech řídících článků, výchovou nové generace socialistických podnikatelů ve výrobě, obchodě a finančnictví. Vstup do devadesátých let bude obdobím strukturálních změn a technického přezbrojení výrobní sféry. Návrhy pro 9. pětiletku projedná vláda ještě v letošním roce. Budou se týkat i přehodnocení plánů ekonomických struktur řady regionů, včetně Prahy. Víme, o jak vážný zásah do života pracujících i rozvoje okresů, měst a obcí se jedná. Proto vás s našimi záměry včas seznámíme.
Na strukturální změny v průmyslu bezprostředně navazuje posílení terciárního sektoru. Jde o celospolečenský úkol. Překonání nesouladu mezi velikostí průmyslu a nedostatečně vybavenou sférou služeb se odrazí příznivě i v životní úrovni a způsobu života. Zatím se jen pomalu daří měnit zjednodušený názor, že terciární sféra je ztrátovou oblastí. Vývoj ve světě ukazuje, že služby si na sebe nejen vydělávají, ale mohou přinášet pro státní rozpočet i velké příjmy. Počítáme s tím, že ve všech formách podnikání přispěje i uvolňování pracovních sil z neefektivních průmyslových výrob a administrativy. Odhaduje se, že počet pracovníků v této oblasti by mohl vzrůst do roku 2005 až o jeden milión.
Soudružky a soudruzi, velkou pozornost věnujeme řešení vážných problémů investiční výstavby. Jde o hlavní nástroj vytváření dynamické rovnováhy národního hospodářství a uskutečňování nezbytných strukturálních změn. Přesto patří i v této pětiletce k nejslabším článkům. Dlouhodobě vážná situace na tomto úseku je předmětem velice kritického posuzování v řídících orgánech, v odborných kruzích, ale i u občanů. V minulosti bylo zvykem financovat ze státního rozpočtu i akce, které neslibují podstatný přínos pro národní hospodářství a celou společnost. Pod tlakem subjektivních přání jednotlivců se do plánu zařazovaly i ekonomicky nezdůvodněné věci. Takových - promiňte mi ten výraz - "pomníků" není v našich městech a obcích málo. Prováděné prověrky vybraných akcí ukazují, že stavby se do provozu uvádějí opožděně, bývají již technicky zastaralé a nedosahují plánovaných parametrů. Navíc nové kapacity nejsou vždy zabezpečeny pracovníky, materiály ani výhodným odbytem. Stále se setkáváme s tím,- že ani v prokazatelných případech porušování státní disciplíny se nevyvozují dostatečné závěry. Převládá tolerantnost a není ani dost osobní odvahy.
Podle ročních plánů měly investice za léta 1986-1988 stagnovat, ale ve skutečnosti - především vysokým růstem počtu staveb v zemědělství - vzrostly téměř o 11 %. Ukazuje se, že dřívější usnesení nepřinášejí očekávané výsledky. S tímto stavem se nespokojujeme a podnikáme konkrétní kroky k nápravě.
Vláda rozhodla s platností od 15. května do 31. prosince 1989 dočasně zastavit zahajování všech staveb s výjimkou ekologických, komplexní bytové výstavby, vybraných rekonstrukcí a modernizací a akce "Z". Odhadujeme, že toto usnesení ovlivní 22-25 mld. Kčs rozpočtových nákladů plánovaných staveb k zahájení v roce 1989. Považujeme to za počáteční krok v úsilí o urychlené dokončování staveb. Současně jsme uložili všem ústředním orgánům prověřit naléhavost, efektivnost, kapacitní a finanční zabezpečení všech rozestavěných staveb s cílem snížit investiční náklady, zastavit problémové akce a na základě toho využít uvolněné zdroje a kapacity k posílení efektivních rozestavěných akcí nebo na modernizace.
Míra investic je u nás na úrovni vyspělých zemí, ale celková efektivnost vkládaných prostředků je velice nízká, především špatným zvládáním procesu investování. Rozhodování ve vládách i v ostatních orgánech se sice opírá o expertizy, avšak nejsou v mnoha případech dostatečně objektivní a někdy dokonce neodpovědné. Efektivnost vynakládaných prostředků snižuje i to, že se nedávaly přednostně tam, kde přinášejí největší přínos; to je do modernizace strojního vybavení. V důsledku vysoké rozestavěnosti a dlouhé doby výstavby, které značně převyšují mezinárodně srovnatelné lhůty, dochází ke zvyšování plánovaných nákladů.
Přistoupili jsme k praktickým krokům, jak překonat nerovnováhu mezi investiční poptávkou a kapacitními možnostmi. Na základě výsledků prověrky vybraných nevyužitých kapacit vláda rozhodla o odstranění ztrátovosti na těchto stavbách, včetně vyhlášení konkursu na jejich využití. Do státního plánu investiční výstavby lze zařazovat jen stavby, u kterých je jednoznačně prokázáno potřebné finanční, popřípadě i devizové zabezpečení, efektivní odbyt produkce, potřebné zdroje pracovních sil, surovin a materiálů a reálné parametry technologického zařízení. Počítáme i s racionálnější strukturou výrobních investic, se zvýšením podílu modernizačních akcí. Říkám otevřeně, že tato opatření se zatím nesetkávají s potřebnou podporou, ale ústup, bohužel, není možný.
Viníkem prodražování investiční výstavby je do značné míry nízká výkonnost stavebnictví. Držíme neslavný primát mimořádně malého využití strojů a mechanismů. Tím více pociťujeme nevyhovující profesně kvalifikační strukturu pracovních sil. Vlivem rozestavěných staveb dochází k malé koncentraci kapacit, ke špatné organizaci práce a nízkému využívání fondu pracovní doby, zkrátka stavíme dlouho, draze a v nevyhovující kvalitě.
Východiska řešení nedostatků stavebnictví spočívají v přehodnocení celé dosavadní koncepce československého stavebnictví, především ve změně organizace, řízení a struktury stavební výroby i průmyslu stavebních hmot. Nezbytný je především přechod od výstavby nových objektů k údržbě, opravám a rekonstrukcím starých.
Od budování velkých sídlišť musí resort a územní orgány co nejdříve přejít na dostavbu a modernizaci městských center. Bude to sice pro stavbaře obtížnější a pracnější, ale pro společnost výhodnější a pro obyvatele užitečnější. Co nejdříve musíme posílit zainteresovanost na úspornosti, změnit diktát dodavatelů na konkurenci a v široké míře uplatňovat konkursní řízení. Spolu s národními vládami považujeme zlepšení situace ve stavebnictví za jednu z priorit. Obě národní vlády musí urychleně provést rozbor nedostatků v tomto odvětví a přijít s návrhy na jejich řešení. Ve federální vládě do konce letošního roku posoudíme změny v organizační, cenové, sociální i legislativní oblasti.
Efektivnost investiční výstavby je v nemalé míře limitována nedostatečným tempem aplikace vědeckotechnického pokroku v praxi. V naší surovinově nebohaté zemi je úroveň vědy, výzkumu a vývoje základním článkem sociálně ekonomického pokroku. Je naše vědeckotechnická základna malá, velká nebo dostatečná, vydáváme na ni příliš málo nebo neúměrně mnoho prostředků? Potřebujeme přesnou odpověď - na základě objektivních měřítek, bez falešných dohadů a zbožných přání. Jaká je skutečnost? Celkově zde pracuje téměř 200 tisíc lidí, tvůrčí činností se zabývá okolo 112 tisíc pracovníků, z toho 12 tisíc na pracovištích akademií věd. Ve vztahu k počtu obyvatel jsou naše výzkumné a vývojové kapacity porovnatelné s vyspělými zeměmi světa. Ale měřeno potřebami dvou třetin u nás vyráběného sortimentu není v jejich silách zabezpečovat inovační potřeby na žádoucí úrovni. To je - kromě jiných příčin - jeden z hlavních důvodů, proč se ve většině oborů opožďujeme za světem o deset i více let. Řada pracovišť si neklade za cíl dosažení špičkové nebo srovnatelné světové úrovně. Jen výjimečně se spojuje podstatné urychlení technického pokroku s vysokým ekonomickým přínosem. Růstu efektivnosti vědy a výzkumu brání i celkové ovzduší nízké náročnosti, slabý tlak na technickou úroveň a kvalitu, ale také nízká vybavenost vědeckovýzkumné základny moderní přístrojovou technikou. Zaměřujeme se na postupné překonávání těchto dlouholetých nedostatků a věnujeme pozornost i odstraňování přežívajících projevů byrokratismu a formalismu.
Přehodnocujeme státní vědeckotechnickou politiku tak, aby odpovídala záměrům přestavby naší společnosti. Místo dosavadní roztříštěnosti půjdeme na vysokou koncentraci finančních, materiálních i kádrových prostředků na priority, vycházející z hlavních cílů sociálního a ekonomického rozvoje. V zájmu dosažení obratu ve vědeckotechnickém rozvoji připravujeme v souvislosti s širším zapojením do mezinárodní dělby práce vymezení hlavních rozvojových a útlumových programů. To umožní podstatně zúžit výzkumnou a vývojovou základnu a zkoncentrovat její činnost na potřeby nové ekonomické struktury a na zvyšování kvality našich výrobků. V tom již byly - zejména přispěním kontrolních orgánů - dosaženy určité výsledky. Zastavil se růst nejakostní výroby a ztráty z ní za poslední dva roky poklesly o 11,5 %. To nic nemění na tom, že ve všech podnicích je třeba posilovat klima náročnosti a nesmiřitelnosti k nekvalitní práci.
Zabýváme se zjednodušením řízení vědeckovýzkumné základny a chceme vytvořit příznivé podmínky pro rozvoj tvůrčí aktivity. Organizační přestavba vědeckovýzkumné základny ve výrobní sféře přispěla k posílení chozrasčotních principů a uplatňování samofinancování u výzkumných a vývojových ústavů. Složitosti řízení vědeckovýzkumné základny nelze vyřešit pouze univerzálním usnesením. Plnou osobní odpovědnost za její efektivnost musí cítit v prvé řadě jednotliví ministři. Ve vládě jsme tyto věci již několikrát posuzovali a na základě závěrů 14. zasedání ústředního výboru naší strany se k této problematice znovu vrátíme.
Bez hlubokých teoretických analýz, kvalifikovaných výzkumů, objektivních expertiz a všestranně zdůvodněných doporučení se řídící sféra neobejde. Na aktivním přispění vědců a výzkumníků v mnohém závisí úspěch společenské přestavby. Počítáme s ním. Vytváříme konkrétní předpoklady pro otevřený dialog vědy a praxe, pro úzkou spolupráci vlády a vědeckých institucí v duchu vzájemné důvěry a společného tvůrčího zájmu a odpovědnosti.
Soudružky a soudruzi, dnes více než v minulosti platí, že uplatnění na světových trzích je zrcadlem ekonomické výkonnosti. Obstát v jeho přísných měřítcích není pro naše podniky snadné. Neschopnost, pohodlnost a zaostávání nelze ničím zakrýt ani omluvit. Ale stěžovat si můžeme jen na sebe. Přínos našeho zahraničního obchodu k efektivnosti výrobního potenciálu je zatím nízký. Převážná orientace na doplňování chybějících tuzemských zdrojů napomáhá udržovat zastaralou a nevyhovující výrobní strukturu. Tento stav musíme co nejdříve změnit.
Stojíme před úkolem podstatně prohloubit specializaci výroby mnohem intenzívnějším zapojením do mezinárodní dělby práce. Na jedné straně potřebujeme mnoho prostředků ke krytí velkých dovozů paliv a surovin. Ale v důsledku omezených dovozních možností musíme uspokojovat domácí potřeby převážně vlastní výrobou. Podstatně větším otevřením československé ekonomiky chceme změnit oborovou a výrobkovou skladbu našeho průmyslu, aby lépe odpovídala našemu vybavení zdroji a umožnila překonat dosavadní nízké efekty zahraniční směny.
Také do budoucna vycházíme z toho, že naše národní hospodářství se bude nadále vyvíjet jako nedílná součást světové socialistické soustavy. Aktivně usilujeme o prohlubování socialistické integrace, podporujeme přechod RVHP na nový mechanismus, založený na ekonomických zájmech a metodách. Navrhujeme urychlit integraci mezi zainteresovanými zeměmi. Zvláštní důraz klade federální vláda na prohloubení dvoustranné spolupráce se Sovětským svazem. V únoru t. r. jsme podepsali Koncepci hospodářské a vědeckotechnické spolupráce na 15-20 let. Její realizace by měla přispět k uskutečnění žádoucích strukturálních změn v naší ekonomice, zabezpečení potřebných surovin a urychlení vědeckotechnického rozvoje.
Máme zájem i na rozšiřování hospodářských vztahů s vyspělými kapitalistickými státy. Především tam lze získat špičkovou technologii na modernizaci a vytvořit konkurenci domácím výrobcům. Na vyšší dovozy spotřebního zboží je nutno získat devizy větším vývozem, ne dalším zadlužením. Mnoho se musí změnit i ve formách a metodách práce ministerstva zahraničního obchodu. Také podniky oprávněné exportovat své výrobky se mohou prosadit jen vysokou technickou úrovní a uměním obchodovat.
Nevyhovující struktura a nízká efektivnost zahraničního obchodu mají za následek velkou nerovnováhu našich platebních vztahů. Aktivní saldo - včetně úvěrů - k socialistickým zemím dostoupí v 8. pětiletce 35-40 mld. devizových korun. Na první pohled to vypadá příznivě, ale prakticky to ve svých důsledcích znamená určité umrtvení finančních zdrojů.
Naše celková aktiva ve volně směnitelných
měnách dosahují již 100 mld. devizových
korun. Jsme věřiteli mnoha rozvojových zemí,
zejména Sýrie, Iráku, Libye a dalších.
Vyvíjíme velké úsilí, abychom
získali pohledávky s prošlou lhůtou
splatnosti. Je nutno otevřeně říci,
že na nevyrovnané platební bilanci se podílejí
i úzké resortní zájmy našich
výrobců, kteří si navykli vývozem
na dlouhodobé úvěry snadno plnit ukazatele
exportu. Podniky a jednotlivci tím získávají,
ale ztráty postihují stát. Spotřebovali
jsme materiál, vyplatili mzdy, ale protihodnota chybí.