Předložili jsme poslancům faktografický materiál k základním problémům vývoje národního hospodářství v Československé socialistické republice v 8. pětiletce. Obsahuje známé i méně známé údaje o hlavních trendech v celé ekonomice i v klíčových odvětvích. V zájmu objektivnosti, pro výstižnejší charakteristiku pozitivních i negativních tendencí, ukazujeme situaci i v mezinárodním srovnání. Základním kritériem není plnění jednotlivých ukazatelů plánu, ale stupeň uspokojování potřeb. Nezakrýváme těžkosti vývoje, protože jen schopnost vyrovnat se s tvrdou realitou umožní úspěšné zvládnutí úkolů zítřka. Mnohé - i když ne všechno - je dlouhodobě předurčeno dřívějšími usneseními, zejména o velkých investicích. Čas nelze vrátit ani zastavit. Ukazujeme cesty, jak ho optimálně využít k provádění potřebných změn.
Při projednávání současné hospodářské situace ve výborech Federálního shromáždění bylo v diskusi vysloveno nemálo připomínek, vznesena řada dotazů a uplatněno mnoho námětů. Chtěl bych za všechny podnětné názory jménem vlády upřímně poděkovat. Ne se všemi lze souhlasit - některé vyplývají z neznalosti faktů, z nepochopení či nedorozumění. Ve svém vystoupení chci zaujmout stanovisko k tomu, co je zapotřebí vysvětlit nebo upřesnit.
Na které hlavní poznatky poslanců navazujeme?
1. Lidé plným právem chtějí znát, co je smyslem politiky přestavby, co od nich vyžaduje a co jim přinese. Většina spojuje cíle ekonomické reformy s možnostmi dobrého pracovního uplatnění a výdělku, slušného bydlení, dostupných služeb a kulturního nákupu. Potřebují žít v podmínkách politických a sociálních jistot, perspektiv mírové budoucnosti. K věcem veřejným nejsou lhostejní. Otevřeně projevují starosti o zítřek. Neuspokojují je pouhá slova ani opakované sliby. Chtějí se angažovat, ale požadují záruky založené na jistotách opravdovosti a důvěryhodnosti. Roste přesvědčení, že na složitosti přelomové doby nejsou jednoduché odpovědi a jejich zvládnutí předpokládá znalosti, odvahu i mimořádné úsilí.
2. Rozšiřuje se konstruktivní kritika nehospodárnosti, pohodlnosti a průměrnosti. Sílí volání po rychlejší nápravě dlouhodobých nedostatků. V diskusích se posuzují příčiny disproporcí, nízké efektivnosti a nerovnováhy, hledají se východiska. Krystalizuje názor, že spolu s přestavbou hospodářského mechanismu je zapotřebí urychleně vypracovat komplexní program státní strukturální politiky.
3. Stále více se prosazuje požadavek hodnotit situaci racionálně, očima celospolečenských potřeb, bez emocí, byrokratických jednostranností, úzce resortních a lokálních hledisek. Ve vztahu k minulosti počítat se změnami podmínek a představ. Umět oddělovat trvale platné od dočasného, poučit se z úspěchů i chyb, včas rozpoznávat zítřejší možnosti a chápat nová měřítka.
4. Zvyšuje se zájem o urychlené překonávání stagnačních rysů, o mobilizaci materiálního a duchovního potenciálu k obnově dynamického rozvoje společnosti ve prospěch účinnějšího využívání předností socialismu. Jen na základě pozitivního programu, hluboké společenské přestavby a demokratizace je možno aktivizovat materiální i duchovní zdroje společnosti. Pouze tímto způsobem lze obnovit důvěru ve vlastní síly, ve schopnost překonat nahromaděné překážky a získat optimistický výhled.
Tyto postoje poslanců jsou v souladu s hlavním proudem veřejného mínění a vyjadřují i stanovisko vlády. Vycházíme z kritického hodnocení situace v hlavních národohospodářských komplexech, obsaženého v dokumentech 14. a předcházejícího zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa. Opíráme se o poznatky z přípravy plánu na rok 1990, 9. pětiletky a dlouhodobého výhledu do roku 2005. První varianty těchto dokumentů jsme před měsícem posoudili ve vládě a počítáme s tím, že s těmito návrhy předstoupíme před Federální shromáždění v příštím roce.
Předkládaná zpráva není opakováním ani revizí, ale doplněním a konkretizací obsahu programového prohlášení vlády z listopadu loňského roku. Klade si za úkol přispět i ke sjednocení názorů veřejnosti na otázky společenské přestavby, dát demokratický rámec pro konstruktivní dialog s občany a získat je pro pozitivní cíle společenské přestavby. Reálně posuzujeme co překáží jejímu uskutečňování a jaké nároky na každého klade. Otevřeně říkáme co je nutné společně udělat pro udržení a zlepšení životní úrovně, pro pozvednutí role národů naší země v soutěži se světem.
Soudružky a soudruzi, stavíme na pozitivních výsledcích hlubokých revolučních přeměn posledních čtyř desetiletí. Potvrdilo se - a to bez ohledu na všechny komplikace - že ekonomická, politická a kulturní vyspělost země vytváří pro další rozvoj socialismu příznivé předpoklady, usnadňuje postup kupředu. Zásadně se změnilo postavení člověka, byla vybudována mohutná výrobně technická základna s moderním průmyslem a zemědělstvím. Byly odstraněny podstatné rozdíly mezi ČSR a SSR, mezi rozvinutými a zaostalými oblastmi, mezi městem a vesnicí. Vložili jsme značné prostředky do výstavby těžkého průmyslu, na získání energetických zdrojů, do vytvoření rozsáhlé vědeckovýzkumné základny a růstu vzdělanosti. Pro naši zemi je typická plná zaměstnanost, bezplatné školství a zdravotnictví, důchodové zabezpečení, všestranná péče o rodinu a mládež.
Tyto úspěchy však neposuzujeme jednostranně. Skutečností zůstává, že nedostatečné využívání zdrojů vedlo k narůstání vážných problémů v řízení, struktuře i výkonnosti ekonomiky, zpomalovalo celkový společenský pokrok. Život ukazuje, že zatím příliš pomalu uvolňujeme administrativní bariéry, odstraňujeme brzdící mechanismy a opouštíme životem překonané představy.
Nelze se spoléhat na automatické působení socialistických vymožeností ani samotné velikosti hospodářského potenciálu. Opomíjení společenských zákonitostí a ekonomických metod řízení se nevyplácí. Přednostní prosazování subjektivních přání, resortních, lokálních a osobních zájmů, přehlížení reality těžce poškozují věc socialismu. Nadměrná centralizace rozhodování na místech, kde není dostatek konkrétních znalostí, vede k byrokratismu. To všechno přináší velké politické, hospodářské a morální ztráty. Především v autoritě socialistického státu, v důvěře a podpoře občanů.
Z iniciativy a pod vedením KSČ byl vypracován program přestavby systému řízení ekonomiky spojený s politikou široké demokratizace. Při uskutečňování zásadních změn v hospodářském mechanismu uskutečnila federální vláda již první kroky. Zkušenosti z nastoupené cesty nás stále více přesvědčují o historické nezbytnosti i závažnosti tohoto díla. Jsme pro ofenzívní nástup k řešení problémů, proti ustupování před těžkostmi.
S čím se dnes musíme vyrovnávat, co představuje hlavní překážky společenské přestavby? K informaci předložená fakta názorně ukazují, že v československé ekonomice se. již po dlouhou dobu prosazují nepříznivé tendence, které brání jejímu přechodu na kvalitativně vyšší stupeň vývoje. Přetrvávající neúměrný podíl těžebních, energetických a zdrojově náročných oborů podvázal potřebný rozvoj zpracovatelských odvětví a terciálního sektoru.
Naše národní bohatství, zejména duchovní potenciál našeho lidu - jak ukazují předložené údaje - však představují veliký zdroj možného pokroku. Tyto hodnoty se mohou stát odrazovým můstkem k rychlejšímu postupu na všech frontách. Nelze však dělat falešné závěry, že snad jsme ekonomicky nezranitelní a nemusíme se ničeho obávat. S plnou odpovědností říkáme, že hospodářské stability lze dosáhnout; ale jen na základě správných a včasných rozhodnutí na každém stupni řízení, dovedného využití zkušeností ostatních zemí a za předpokladu obětavé, usilovné a svorné práce všech. Ve spolupráci se Sovětským svazem a socialistickými zeměmi je naše pozitivní perspektiva. Jen tak lze uhájit a zhodnotit dědictví našich předků, plnit závazek vůči nastupujícím pokolením.
Co znamená vyčerpanost možností extenzívního vývoje, v čem se konkrétně projevuje? Dlouho jsme byli schopni dosahovat značných kvantitativních přírůstků. Díky tomu předstihujeme v růstu množství vyráběné i spotřebovávané produkce na hlavu mnohé vyspělé kapitalistické státy. Patříme k největším výrobcům oceli, uhlí, cementu, elektrické energie, plastických hmot, strojů a zařízení, bavlněných tkanin, obuvi, masa, mouky, piva a dalších věcí na jednoho obyvatele. Současně však neúměrně velká část produkce je určena pro výrobní spotřebu a investice. Nemalý díl tohoto bohatství je umrtven i v nadměrných zásobách. Osobně patříme k evropské špičce i ve spotřebě většiny standardních výrobků jako jsou základní potraviny, bavlněné tkaniny, obuv, chladničky, pračky, radiopřijímače a další.
Bohužel, po vyčerpání zdrojů a možností extenzívního rozvoje dochází k zaostávání ve výrobě i technice, vědě i sociální oblasti. To ohrožuje dosaženou životní úroveň, ujídá ze společného krajíce vytvářeného obětavou prací většiny lidí. Znevažuje úspěchy mnoha pracovišť, oslabuje příkladné výsledky mnoha kolektivů. Poctiví lidé těžce nesou poruchy dodavatelsko-odběratelských vztahů, neuspokojivou nabídku v obchodní síti, obtížné shánění náhradních dílů, malou spolehlivost výrobků i nezájem o československé zboží na náročných světových trzích. Většina tyto nedostatky nespojuje s naším společenským zřízením, ale naopak s porušováním jeho zásad. Tradice hospodářsky, politicky a kulturně vyspělé země nás zavazují být příkladem v uplatňování předností a vymožeností socialismu, ve všech kvalitativních stránkách práce a života, v mezinárodně směnitelné jakosti zboží.
Nejen my, ale všechny státy hledají způsoby, jak nejlépe vkročit do třetího tisíciletí. Mnohé země musí nejprve po desetiletí znásobit svůj duchovní a výrobní potenciál. U nás jde především o kvalitativní změny již vytvořeného. Co nám v tom brání, v čem jsou příčiny toho, že dostatečně nevyužíváme všech prostředků pro kvalitnější výrobu a lepší životní podmínky? V souladu s navrhovaným zákonem o národohospodářském plánování je nutno překonat administrativní přístupy v řízení. Čeká nás úkol prosadit všude intenzifikační faktory, postavit do popředí kvalitativní hlediska, využívat zbožně peněžních vztahů a tržního mechanismu, vytvořit výrobní strukturu odpovídající podmínkám naší země a požadavkům vědeckotechnického rozvoje. Za rozhodující článek obnovy společenské dynamiky považujeme získání a zainteresování lidí.
Stav naší výrobně technické i vědeckovýzkumné základny charakterizuje hluboký rozpor mezi rostoucím kvantitativním rozsahem výroby i spotřeby a zaostáváním jejich kvalitativní úrovně. Hospodářský potenciál umožňuje přechod na podstatně vyšší úroveň rozvoje, nezmenšuje však složitost přeměn ekonomických, sociálních a politických mechanismů. Nemůžeme se prosadit ani počtem obyvatel ani rozsáhlým nerostným bohatstvím či obrovským územím, nýbrž jen a jen kvalitou dosahovaných výsledků. To sice není nová, ale dnes mimořádně aktuální pravda.
Také výsledky za tři a půl roku 8. pětiletky názorně ukazují hloubku rozporu mezi kvantitou a kvalitou ekonomického růstu, mezi vklady a konečnými národohospodářskými výsledky, mezi realitou extenzívního a potřebou intenzívního růstu. Dochází ke kvantitativnímu vzestupu, dalšímu rozšiřování výrobních kapacit a celkovému růstu objemu zboží. Můžeme s tím být ale spokojeni, když vinou neodpovídající struktury a kvality a z dalších příčin nejsme schopni vlastní produkcí ani mezinárodní směnou pokrývat rostoucí potřeby společnosti? Podrobné údaje jsou obsaženy v předloženém informačním materiálu. Chci k nim jen dodat, že místo předpokládaného zvýšení hrubého národního důchodu o 18-19 % za 8. pětiletku to bude zhruba jen asi o 14 %, což znamená na 100 mld. Kčs nevytvořených zdrojů. Nedaří se plnit programy racionalizace výrobní spotřeby - šetřit uhlí, elektrickou energii, ocel, cement a další materiály. Přitom jsme v prvních třech letech pětiletky měli velmi příznivé povětrnostní podmínky - dvě mírné zimy i dvě vysoké úrody hlavních zemědělských produktů.
Tvorba zdrojů je nižší než jsme počítali. Navíc je i jejich značná část umrtvena v nadměrných zásobách a nedokončené výrobě, v neefektivních investicích, v málo zhodnocovaných kapacitách, v obtížně využitelných zahraničních aktivech. To má vážné důsledky - v růstu napětí na vnitřním trhu, v nedostatečném tempu modernizace výrobně technické základny, ve vyšší zadluženosti a v dalších poruchách ekonomické rovnováhy.
Prioritním úkolem vlády, principem celé hospodářské politiky, je lepší uspokojování potřeb lidu. Jedním z hlavních cílů ekonomické reformy je vytvoření rovnováhy na vnitřním trhu. Nacházíme se ve složité situaci. Lidé plným právem volají po nápravě, ale vláda na urychlenou změnu současného stavu nemá dost prostředků. Předmětem stálé kritiky občanů i oprávněných připomínek poslanců jsou nedostatky v zásobování obchodní sítě. Není sporu o tom, že ke spokojenosti lidí nestačí jen možnost si vydělat, ale i koupit si vše potřebné.
Situace na vnitřním trhu je velmi složitá. K jejímu zlepšení jsme uskutečnili některé operativní zásahy. Podařilo se nám překonat nákupní horečku na konci minulého roku a zásobit obchodní síť zbožím, které na podzim zmizelo z pultů prodejen. Zlepšuje se nabídka barevných televizorů a od příštího roku bude podstatně více chladniček a mrazniček. Pro postupné odstraňování nedostatkových druhů zboží budeme spolu s národními vládami vytvářet podmínky, včetně větší ekonomické zainteresovanosti podniků. Odstranění převahy poptávky nad nabídkou není věcí jednorázových, mimořádných opatření, ale dobrých výsledků v celém národním hospodářství.
Nemalé rezervy jsou i v iniciativě, podnikavosti a součinnosti výrobních a obchodních organizací. Jsme přesvědčeni, že je v silách naší ekonomiky zvýšit kapacity strojírenství a dalších odvětví pro výrobu spotřebního zboží. Na základě vyšších vývozů postupně zvýšíme podíl dovozu na zásobování vnitřního trhu. Cestu k tomu ukazuje iniciativa jihomoravských podniků, zaměřená na lepší využití všech forem a možností přispět spojenými silami výroby a obchodu k vyšší úrovni zásobování.
Soudružky a soudruzi, při posuzování současné hospodářské situace se hledají - a bylo to příznačné i pro rozpravu ve výborech Federálního shromáždění - příčiny, východiska a účinné nástroje potřebných změn. Spočívají ve změně vnitřních nebo hlavně vnějších podmínek? Je nebo není v našich silách řešit rozhodující problémy v krátkém nebo až delším období? Tyto a další kladené otázky chápeme jako projev upřímného zájmu a opravdové starosti lidí o zítřek jejich rodin, o budoucnost socialistické vlasti. Chceme na ně po pravdě, bez příkras, výmluv a omluv odpovědět.
Na požadavky občanů - rozhodněji řešit problémy, které jim ztěžují práci a ztrpčují život, jsme odpověděli urychlením přípravy přestavby hospodářského mechanismu. Zkrácení přechodného období o jeden rok bylo uvítáno. Toto rozhodnutí však nelze chápat jako význačný recept na odstranění všech těžkostí přechodu z jednoho systému na druhý. To by bylo zjednodušení a nedorozumění. Každý nový mechanismus se musí zaběhat, seřídit a vyladit, lidé si musí zvyknout nově myslet a jednat. To žádné směrnice nenahradí.
K zásadnějšímu zlepšení hospodářské situace může dojít až během 9. pětiletky.
Při realizaci cílů svého programového prohlášení vláda řešila velký počet zásadních i dílčích záležitostí. Není možné ani účelné všechny vypočítávat. Úkol, který jsme na sebe vzali, se po osmi měsících ukazuje těžší, než se zdál na počátku. Dosavadní průběh přestavby posuzujeme reálně. Rozhodnutí o urychleném uplatnění nového hospodářského mechanismu vyžaduje včasné, promyšlené a komplexní vytváření nezbytných legislativních podmínek. Mimořádnost není jen v rozsahu a termínech úkolů - předložení 20 nových zákonů do Federálního shromáždění a vydání na 120 dalších právních předpisů - ale především v náročnosti na jejich kvalitu. Souhlasím s názorem, že rozhodujícím měřítkem. práce vlády je především jejich reálný podíl na změnách dosavadní praxe.
Úspěšné uskutečnění přestavby hospodářského mechanismu závisí na spojení sil jednotného řídícího centra a podnikové sféry. Není to jednorázový úkol. Byly schváleny kompetence, některé orgány začínají pracovat novým způsobem. V zájmu zefektivnění práce federální vlády došlo k určitému přeskupení sil ve vedení některých úseků. Za jeden z nejslabších článků považujeme činnost odvětvových orgánů. Víme, že přechod na nový systém řízení není jednoduchý, že zmenšené aparáty teprve hledají své postavení a metody práce. Od zvyšování nároků na ministerstva a vyžadování jejich plné odpovědnosti za vytváření předpokladů pro jejich efektivní hospodaření však ustoupit nemůžeme. Naopak, vláda bude v jejich kontrole důslednější než dosud. Resorty musí aktivněji ovlivňovat vytváření náročného prostředí a v podstatě rovných podmínek pro všechny podniky. Předním podnikům umožňovat pružné uskutečňování progresívních programů a slabším pomáhat v konsolidaci jejich hospodaření. Kritizujeme snahy některých centrálních orgánů omezovat pravomoc podniků neoprávněnými administrativními zásahy. Na druhé straně se však nemohou zbavovat odpovědnosti za uspokojování celospolečenských potřeb, pasívně přihlížet k případům porušování zákona o státním podniku.
V pracovních kolektivech - a nikde jinde - se rozhoduje o tempech a osudech samotné přestavby. Státní podniky nesou plnou odpovědnost za výsledky své práce. Na špatné hospodaření nesmí společnost doplácet opakujícími se poruchami, vícenáklady a nespokojeností obyvatelstva. Rozhodli jsme se, aby zakladatelé vyslali do vybraných státních podniků připravené skupiny pracovníků s cílem pomoci hospodářskému vedení podniků připravit jejich přechod do nových podmínek, zvláště při zavádění úplného chozrasčotu.
V posledním období se hodně hovoří o neúměrných počtech pracovníků řídicí sféry. Nastoupený kurs na snižování a současně s tím i zlevňování a zkvalitňování aparátu nebude krátkodobou kampaní. Třicetiprocentní snížení aparátu centrálních orgánů vedlo ke snížení nákladů na správu, ale posílilo materiální výrobu. Mnoho lidí odešlo do důchodu a část do administrativy jiných organizací. Jsme na počátku cesty, ve které chceme po vyhodnocení zkušeností a výsledků dál pokračovat. Ne určováním množství pracovníků, ale především snižováním mzdových fondů. Jsme přesvědčeni, že s nižším počtem vysoce kvalifikovaných a úměrně tomu i dobře zaplacených pracovníků, lze zvyšovat výkonnost a odpovědnost celé státní správy.
Jak probíhá organizační přestavba výrobně technické, vědeckovýzkumné a oběhové základny? Schválením dalších 700 státních podniků k 1. červenci t. r. bude ustaveno na 2300 nových podniků. Uskutečnění tak velkých zásahů v poměrně krátké době se neobešlo bez těžkostí a některých chyb. Podíl malých a středních podniků se nezvýšil, ale vytvořením velkých celků ztratilo právní subjektivitu okolo poloviny původních podniků. Tam, kde došlo k nepochopení záměrů a k prosazení resortních hledisek, počítáme s nápravou. V zájmu vytváření lepších podmínek pro práci podniků místní výroby a služeb s malým počtem pracovníků vláda schválila zjednodušená pravidla plánování a financování, snižující administrativní náročnost.
Od 1. 1. 1989 platí nové velkoobchodní a nákupní ceny. Víme, že ještě nejsou takové, jaké bychom potřebovali. Ukázaly však dělící čáru mezi předními a zaostávajícími výrobci. Všem daly šanci v letošním roce se připravit na. hospodaření v podmínkách, - kdy podprůměrný neobstojí a průměrný se musí snažit, aby neskončil špatně. V objektivizaci cen budeme v souladu s programem jejich plynulé aktualizace dál pokračovat. Jde o to, aby aktivně napomáhaly k obnově rovnováhy mezi výrobou a spotřebou. Dokončíme přestavbu tarifů a cen v nákladní dopravě, spojích a přirážek v podnicích zahraničního obchodu. Přistupujeme ke zrušení limitů a k úpravám cen motorové nafty. Připravujeme novou soustavu cen ve stavebnictví, zejména ve vztahu k údržbě a modernizacím.
Nejednou se setkáváme s otázkou, zda politika stability maloobchodních cen odpovídá novému hospodářskému mechanismu.
Stavíme na nich a máme v úmyslu je dále podle vytvářených zdrojů posilovat. Usilujeme o to, aby lépe než dosud podporovaly a podněcovaly tvořivost, iniciativu a poctivou práci. Nedovolíme však, aby byly zneužívány proti zájmům společnosti, aby umožňovaly parazitování na úkor svědomitých a obětavých lidí.
I při politice stability cen základních druhů
zboží se za posledních osm let celková
úroveň nominálních maloobchodních
cen zvýšila o 11,3 %. Rychlejší je však
růst průměrných cen, který
činí u potravinářského
zboží 16,1 % , u průmyslového
16,8 %. Od roku 1981 podíl levných výrobků
v sortimentu textilu a oděvů poklesl z 41 % na 24
%. V dětském zboží loni netvořil
ani 1 % dodávek. Na druhé straně však
nedochází ani k dostatečnému uspokojování
poptávky po skutečně kvalitních, módních
a luxusních výrobcích, které by odpovídaly
požadavkům obyvatel s vyššími příjmy.
Kritiku veřejnosti na nedostatečný výběr
zboží ve všech cenových skupinách
považujeme za oprávněnou a situaci postupně
měníme. Zvlášť důležité
je zabezpečení rodin s dětmi a důchodců
zbožím v přijatelných cenových
relacích prostřednictvím úkolů
státního plánu a pomocí ekonomických
nástrojů. Počítáme s aktivní
občanskou podporou v boji proti neoprávněnému,
skrytému zvyšování maloobchodních
cen.