Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Římanovi. Slovo má poslanec Riško.

Poslanec SN J. Riško: Vážený súdruh predseda, súdružky a súdruhovia poslanci, vo vládnom vyhlásení, s ktorým predstúpil pred Federálne zhromaždenie súdruh Adamec, nemožno nepostrehnúť novú dikciu a nebojácnosť v hľadaní netradičných prístupov na riešenie tradičných, teda dlhodobých problémov, so zámerom nič nekamuflovať, a nesľubovať hory-doly. Nemali by sme preto vláde upierať vierohodnosť v jej zámeroch. Takýto štýl vládnutia nesporne získa podporu československej žurnalistiky.

Československý zväz novinárov uvíta tiež ubezpečenie novej vlády, že pôjde cestou demokratizácie a otvorenej informovanosti. Vychádzame z toho, že vo vzťahu politiky a verejnosti je žurnalistika hlavným kanálom informovanosti. Tá je však nepochybne viac vecou štátnych orgánov, záležitosťou politiky, než vecou žurnalistiky. Verejná informovanosť nie je možná, a je nerealizovateľná bez otvorenej politiky.

Predseda vlády prisľúbil, že v súlade z usnesením 10. zasadania ÚV KSČ povedie jej členov k tomu, aby pravidelne vystupovali v oznamovacích prostriedkoch a tým prispievali k objasňovaniu zámerov politiky strany a štátu na úsekoch, ktoré riadia, zodpovedne informovali o dosiahnutých výsledkoch a o riešení kritizovaných nedostatkov. Tento zámer je založený na filozofii, že ten, kto rozhoduje, kto prijíma uznesenia, teda kto vládne, ten je povinný tieto rozhodnutia ľudu aj vysvetľovať a pred ľudom ich obhajovať.

Novinári sa tejto úlohy samozrejme tiež neodriekajú, ale každý pochopí, že stupeň vierohodnosti vystupovania v novinách, rozhlase, televízii novinára a ministra je neporovnateľný. A navyše - ak niečo verejne vyhlási minister - potom ho to v jeho činnosti aj zaväzuje, lebo ľudia si slová vyrieknuté našimi predstaviteľmi nadlho zapamätajú.

Súdružky a súdruhovia, žurnalistika sa v procese prestavby dostala do popredia záujmu verejnosti. Začali sme písať a hovoriť aj o problémoch, okolo ktorých sme v minulosti chodili potichúčky a z obavy o popálenie prstov sme sa ich radšej nedotýkali. Tým sme neposlúžili nikomu - ani ľudom, ani socializmu. Teraz sa učíme písať a hovoriť otvorene a čestne, pravdivo. Vítame otvorenosť a možnosť vyjadrovať rôzne názory na rôzne otázky. Hoci za uplynulú prácu sa hanbiť nemusíme, predsa len nebola bez nedostatkov. K nim nesporne patrilo nedostatočne kritické a diferencované nazeranie na reálie nášho života, istá jednostrannosť v úsudkoch, nedostatok tvorivého myslenia a z toho vyplývajúci nedostatok žurnalistickej smelosti a odvahy ísť do problémov znepokojujúcich spoločnosť. Než by sme odvážne išli za odhaľovaním príčin nedostatkov, skôr sme sa naháňali za ich dôsledkami.

Už dlhší čas do našich redakcií prichádzajú napríklad od čitateľov a poslucháčov znepokojujúce signály o situácii na našom vnútornom trhu, o poruchách v zásobovaní, nepochopiteľnom a nevysvetliteľnom nedostatku niektorých výrobkov v civilizovanej spoločnosti nepostrádateľných. Na to pravda, vysvetlenie ťažko hľadať - ak, tak iba v šlendriánstve a nezodpovednosti niektorých zodpovedných. A nechce sa veriť, že za nich a miesto nich sa takýmito otázkami musí zaoberať dokonca vláda, ba aj najvyšší politický orgán, lebo sa z nich stal politický problém.

V ostatnom čase sme častejšie počuli formuláciu o "porušení rovnováhy vnútorného trhu", čo inými slovami znamená - nedostatky v zásobovaní obyvateľstva. Hovoril o tom obšírne aj s. Adamec. Súdruh Pitra v ČNR konštatoval, že predaj vymenovaných nedostatkových tovarov sa každoročne zvyšuje. To dáva podnet k istým úvahám. Okrem iného tiež o nedostatkoch našej publicistiky, najmä ekonomickej, ktorá ako som sa už zmienil, sa niekedy naháňa za dôsledkami našich nedostatkov - a tými v tomto prípade sú: nespokojenosť obyvateľstva, podlamovanie dôvery v politiku komunistickej strany, spochybňovanie schopností socialistickej spoločnosti, labilita politických nálad, atď. - a nezaoberá sa a neodhaľuje príčiny týchto nedostatkov. Ak sa teda množstvo tovarov dodávaných do obchodnej siete neznížilo, ale zvýšilo, ak predaj rastie, tak teda z toho logicky vyplýva, že sa zvýšil dopyt. To je tiež normálne. Ale zvýšil sa úmerne? Ak neúmerne, potom je tu otázka, odkiaľ vzalo obyvateľstvo peniaze na zvýšené nákupy? Z politickej praxe niektorých zahraničných vlád poznáme pojem "politika lacných peňazí". Súdruh Adamec tu vyslovil tézu, že treba "prestať vyplácať nezarobené peniaze". To je veľmi závažný prísľub novej vlády. Vyplácanie nezarobených peňazí, to je ona politika "lacných peňazí". Ale aj s lacnými peniazmi idú ľudia do obchodov a chcú za ne taký istý tovar, ako za peniaze zarobené za kvalitnú výrobu. Mnohé naše problémy na vnútornom trhu spočívajú v podobných ekonomických trendoch. Mzdová krivka nám totiž nekontrolovane uteká hore, ale krivka rastu národného dôchodku s ňou tempo nedrží.

K dobrej a kvalifikovanej ekonomickej žurnalisticke by patrilo, že tieto tendencie postrehne a včas bude varovať.

Súdružky a súdruhovia poslanci, glasnosť, ako sa skrátene zaužívalo hovoriť verejnej informovanosti, sa u nás skutočne rozširuje a prehlbuje. Kdečo v minulosti úzkostlivo utajované, a obchádzané problémy dnes zverejňujeme. Ako vidno, socializmus tým nepodrývame a neohrozujeme, skôr naopak. V tomto ohľade sme však iba na začiatku cesty. Vítame zámer vlády, že pôjde cestou demokratizácie a otvorenej informovanosti. K tomu však je potrebné systematicky vytvárať aj potrebné kanály a mechanizmy, ktoré budú garantovať hladký a nerušený informačný tok. Také mechanizmy si musí vybudovať samotná vláda, jednotlivé ministerstvá, najmä však ministerstvo vnútra, ktoré je verejnej informovanosti, napriek významnému zlepšeniu v poslednom čase, stále ešte veľa dlžné. Už síce nie je obklopené takým závojom tajnôstkárstva ako v minulosti, ale ešte stále sa nestalo významným informačným zdrojom redakcií novín, rozhlasu a televízie iniciatívne zásobujúcim oznamovacie prostriedky. K tejto činnosti by si mal vybudovať tiež kvalifikovaný aparát.

Svoj podiel na zdokonalení systému verejnej informovanosti by malo splniť aj naše Federálne zhromaždenie prípravou kvalifikovaného a súčasnosti odpovedajúceho tlačového zákona. Ten doterajší platí od roku 1966 a od toho času bol už šesť razy novelizovaný. Nový tlačový zákon by mal vytvoriť politické a právne záruky glasnosti. Súčasne so zakotvením zodpovednosti novinára za zverejnené slovo by mal tento zakotviť aj zodpovednosť verejných a úradných činiteľov, povinnosť odpovedať na kritiku v informačných prostriedkoch, za ktoré zodpovedajú, vrátane sankcií za nesplnenie tejto povinnosti. Pritom si nemyslím, že by to mal byť iba zákon pre novinárov. V rovnakej miere musí chrániť práva občanov, ich česť a dôstojnosť proti zneužitiu slobody tlače novinármi, proti útokom novinárov na zákonné práva občanov.

V neposlednej miere by tiež mal zaplniť medzery existujúce v súčasnom tlačovom zákone zneužívané protisocialistickými silami.

V demokratizácii nášho života a rozširovaní verejnej informovanosti vidia svoju šancu aj kadeakí politickí dobrodruhovia. Tak sa vyrojili takmer tri desiatky rôznych periodík opozične politického charakteru bez oficiálneho zaregistrovania, využívajúcich diery v našom zákonodarstve. Nechvalne známy Jiří Ruml trúfalo vyhlásil pri začatí vydávania Lidových novin, jedného z týchto ilegálnych periodík "Zdalo sa nám, že nastal správny čas. Nastal čas prekročiť tie celkom jasné hranice, ktoré doteraz existovali."

Súdružky a súdruhovia poslanci, 10. zasadnutie ÚV KSČ dostalo zovrubný a seriózny písomný podklad o materiálnych a technických podmienkach činnosti tlače, rozhlasu a televízie. Nie je to potešiteľné čítanie. Veľmi dôrazne sa o tom zmienil v správe Predsedníctva ÚV KSČ aj súdruh Jan Fojtík. Najmä polygrafický priemysel je zastaralý a často sa drží pohromade iba silou vôle obsluhujúceho personálu. Pre nedostatok papieru sa obmedzujú náklady novín a časopisov a ich rozsah je v Európe unikátom. Československí novinári zaiste uvítajú prísľub obsiahnutý vo vládnom vyhlásení, že nová vláda bude venovať patričnú pozornosť aj týmto problémom, ako je to ostatne zapísané aj v uznesení 10. zasadnutia ÚV KSČ.

Ešte o jednej veci sa chcem zmieniť nakoniec. Do ČSSR prichádzajú na oficiálne návštevy hlavy štátov, prezidenti a predsedovia vlád, predstavitelia politických strán a medzinárodných organizácií, je tu akreditovaných nemálo zahraničných novinárov. Pri každej tejto príležitosti sa konajú tlačové konferencie a my na rozdiel od bežných zvyklostí v zahraničí nemáme v Prahe nijaké tlačové centrum, kde by sa všetky tieto akcie mohli konať. Verím, že aj na tento účel sa nájde v našom hlavnom meste dôstojné miesto.

Ďakujem za pozornosť.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Riškovi. Prosím členy návrhové komise, aby se hned po vyhlášení přestávky setkali v místnosti č. 030 v přízemí.

Jako první po polední přestávce vystoupí poslanec Löbl. Jednání zahájíme ve 13.45 hodin.

(Jednání přerušeno ve 12.25 hodin.)

(Jednání opět zahájeno ve 13.45 hodin.)

Předseda FS A. Indra: Soudružky a soudruzi, v polední přestávce jste obdrželi návrh usnesení. Návrhová komise prosí, abyste případné připomínky odevzdali do 14.15 hodin pořadatelům.

Nyní budeme pokračovat v rozpravě. Slovo má poslanec Löbl, připraví se poslanec Baruš.

Poslanec SL K. Löbl: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, s velkou pozorností jsme vyslechli prohlášení vlády ČSSR přednesené jejím předsedou soudruhem Ladislavem Adamcem. Vítáme rozhodnost a nebojácnost, se kterou nová vláda přistupuje k zabezpečení závěrů XVII. sjezdu KSČ, k úkolům, které se staly volebním programem celé Národní fronty. Vyjadřujeme podporu této orientaci především proto, že věcným zaujetím pro cíle hospodářské reformy a demokratické přestavby naší společnosti sleduje obnovení dynamiky růstu národního důchodu. Z tohoto důvodu členové Klubu poslanců Československé strany socialistické vysloví vládě důvěru. A také proto, že rovněž naši voliči - jak potvrzují přímé kontakty s nimi - vycházejí z toho, že nová vláda se bude opírat o širokou celospolečenskou základnu Národní fronty, její politické strany a společenské organizace a že bude umět energičtěji a důsledněji prosazovat své programové záměry.

Jsem rád, že mohu konstatovat, že vládní prohlášení se v řadě bodů kryje se závěry, k nimž dospěl ústřední výbor Československé strany socialistické na svém 7. - zasedání minulý týden, a to ať už jde o místo drobného podnikání soukromého či družstev v systému naší ekonomiky, o výchovu k socialistickému vlastnictví, o uplatňování socialistického pluralismu či o úlohu občana v našem veřejném životě. Názory a přístupy, které jsme na tomto zasedání vyjádřili, jsou v plném souladu s obsahem a zaměřením vládního prohlášení. Budeme tedy hlasovat pro urychlení ekonomické reformy a demokratizace naší společnosti.

Jsme si vědomi toho, že to není úkol pro vládu, ale pro každého z nás, pro valnou většinu občanů naší země. Hospodářské centrum má však v rozvoji tohoto úsilí o životní úroveň našeho lidu svou nezastupitelnou funkci. To bylo zde, před zákonodárným sborem nejednou zdůrazněno, zpravidla s nezbytností vyššího využívání vědeckotechnického pokroku. S jeho uváděním do života však sotva můžeme být spokojeni. Jeho přínos stále neodpovídá potřebám. Počet výrobků vysoké technické úrovně a kvality se nezvyšuje odpovídajícím tempem. To se záporně projevuje na vnitřním a zahraničním trhu.

Protože za hlavní cestu vpřed považuji realizaci vědeckotechnického pokroku, budu, byť i jako třetí, hovořit na toto téma. Nemám na zřeteli nějaké komplexní bilancování činnosti dvou set tisíc pracovníků vědeckovýzkumné základny, spíše zamyšlení nad tím, v čem to je, že v řadě průmyslově vyspělých států vklady do oblasti vědy a techniky přinášejí hmatatelnější výsledky urychlující více ekonomický rozvoj, než u nás při srovnatelných dotacích do vědeckovýzkumné základny. Zatím zřejmě nemáme ještě fungující ekonomické stimuly a vazby, inspirující realizační ovzduší. Podniky dosud měly malý zájem na inovacích, neboť v administrativně direktivním systému mají možnost ekonomicky přežívat i bez nich. Nic je nenutí k aplikaci výsledků vědeckotechnického rozvoje a často nedovedou, včetně jim nadřízených míst, ani formulovat společenskou objednávku pro vědeckovýzkumnou základnu, licenční poptávku apod.

Urychlení vstupu vědeckotechnického pokroku do praxe považujeme za rozhodující podmínku úspěchu nastupující reformy národního hospodářství. Její mechanismus musí k tomu všestranně přispívat.

Jak dosáhnout obratu k vyšší intenzitě v národním hospodářství? Především cestou zlepšení vývoje charakteristik československého vědeckotechnického rozvoje. Přitom mít na zřeteli jeho vyšší mezinárodní integraci. Mezi základní předpoklady patří pozvednutí úrovně celkové lidské aktivity, jako základu a východiska realizace všech inovačních procesů. Není pochyb, že dosud přežívající systém řízení všeobecně činnost lidí spíše tlumil než podněcoval. Přestavba hospodářského mechanismu a celé společnosti zatím nemohla vyvolat žádoucí změny. Pro obrat ve vědeckotechnickém rozvoji se jeví jako nanejvýše potřebné jej spojovat s procesem demokratizace celé společnosti.

To mimo jiné znamená, že do čela podniků a kolektivů nutno postavit lidi podnikavé. Takové, kteří chtějí nedostatky odstraňovat a budou nároční na sebe i na jiné a nebudou se bát rizika. Nezbytné je dát více prostoru pro občany bez politické příslušnosti a členy dalších politických stran.

Nejde jen o podporu tvůrčích vědců a techniků, ale zejména tvůrčích podnikatelů, kteří jsou nositeli syntetičtější tvořivosti ve vedení a kteří svou podnikavostí vyvolávají aktivní přístup všech, jež zabezpečují vědeckotechnický rozvoj, včetně ekonomů, obchodníků i organizátorů řešitelských a realizačních kolektivů.

O lidské aktivitě je tedy nezbytné uvažovat ve spojení s konkrétními osobami. Nechci zjednodušovat. Ale účinné ovlivnění těchto procesů spočívá na dvou základních skutečnostech: lidé jsou jednak vybaveni aktivitou v různé míře a dále pak průběh všech inovačních procesů je ovlivňován především profesionální úrovní a aktivitou řídících pracovníků. Pro obrat ve vědeckotechnickém rozvoji to znamená provádět přípravu kádrů tak, aby do řídících funkcí byli navrhováni lidé s vysokou vlastní aktivitou a zejména schopností aktivitu vyvolávat u podřízených. Systematickou přípravu těchto vedoucích pracovníků je třeba skloubit s výběrem manažerských talentů, cílevědomým vzděláváním, zahraniční praxí a pracovním nasazením. Zároveň vytvářet společenské ovzduší, aby takto formovaní lidé byli do těchto odpovědných funkcí zvoleni.

Inovační procesy jsou podmíněny zásadním vlivem lidského činitele na jejich výslednou efektivnost. V péči o rozvoj lidského činitele v inovačních procesech však přetrvává dlouhá léta řada nedostatků, jako je nízké hmotné i morální oceňování tvůrčích pracovníků, slabě motivující ke špičkovým výkonům. Také zde je nezbytné zjednat nápravu. Tato a další opatření by měla vyústit v potřebu celoživotního vzdělávání jako stylu života moderního člověka, jež je předpokladem k dosažení žádoucí intelektualizace výroby.

Na styku "vnějších" a "vnitřních" problémů vědeckotechnického rozvoje je řešení otázek věcné orientace rozvojových a útlumových záměrů. Řízení národního hospodářství musí probíhat ve směru dosažení jeho efektivnější struktury a koncentrace sil a prostředků, včetně vědeckotechnického potenciálu, na podporu potřebných změn. Hlavní úlohu v tomto směru má nesporně trvalý dialog hospodářsko-politické sféry s vědou a technikou. Přes léta proklamovanou potřebu vytyčit a realizovat hlavní rozvojové a útlumové programy, nepodařilo se v tomto směru významně pokročit.

V tomto smyslu je třeba přivítat, že na tomto fóru poprvé předseda vlády poměrně podrobně informoval o záměrech v oblasti strukturálních změn.

Trvalou platnost má docenění vlivu tří základních zdrojů vědeckotechnického rozvoje. Mám na mysli výsledky vlastního výzkumu a vývoje (případně dosažené ve spolupráci s jinou zemí) , dovoz strojů a zařízení a dovoz licencí. V Československu je kvalita těchto tří zdrojů neuspokojivá a zcela nevhodný je zejména jejich poměr.

V této souvislosti klademe důraz především na další rozvoj a prohloubení spolupráce a integrace se Sovětským svazem a dalšími zeměmi socialistického společenství. Jde jak o důsledné plnění Komplexního programu vědeckotechnického pokroku členských zemí - RVHP do roku 2000, tak i o vytváření společných podniků a organizací, dále o rozvoj přímých vztahů na smluvním základě a uplatnění dalších pokrokových forem vědeckotechnické spolupráce.

Jde o to přejít na novou kvalitu součinnosti.

Mezi vnitřní problémy vědeckotechnického rozvoje je na předním místě úroveň výzkumné a vývojové základny, která se zpravidla s ohledem na malý počet originálních výsledků považuje za průměrnou. Je třeba i v situaci celkově úsporné ekonomiky pomáhat při přenosu špičkových technologií do společenské praxe. Tento stav je v přímé souvislosti se zmíněným nízkým objemem dovážených strojů, zařízení i licencí a nízkou účinností mezinárodní spolupráce ve výzkumu a vývoji, vyvolávajícím potřebu zabezpečovat vlastním výzkumem a vývojem nepřiměřeně rozsáhlý sortiment výrob. Proto svým rozsahem československá výzkumná a vývojová základna, v zásadě srovnatelná s jinými obdobnými systémy průmyslově vyspělých zemí, je ve skutečnosti rozptylována a tím i silně poddimenzována. Východiskem je soustředit její činnost na preferované směry vědeckotechnického rozvoje a většinu ostatních omezit jen na sledovatelský výzkum s využitím mezinárodní dělby práce ve vědě a technice.