Soudružky a soudruzi poslanci, o jednom jsem plně
přesvědčen. Přes problémy,
o nichž jsem se tu zmínil, vytváří
zákon o státním podniku v dnes předloženém
znění dostatečné podmínky jak
pro žádoucí organizační přestavbu
hospodářské sféry, plné uplatnění
iniciativy pracujících i urychlení a zefektivnění
našeho ekonomického a sociálního rozvoje.
Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Bezecnému. Slovo
má poslanec Drahoslav Křenek. Pripraví sa
poslankyňa Erika Vitézová.
Poslanec SN D. Křenek: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
poslankyně, vážení soudruzi poslanci,
veřejná diskuse k zásadám zákona
o státním podniku umožnila jednak seznámit
široké vrstvy pracujících s obsahem
návrhu a také přinesla širokou paletu
názorů i námětů na zkvalitnění
tohoto návrhu. Diskuse se dotkla i širokého
rozsahu otázek a podmínek, které je třeba
vyřešit i mimo tento zákon. Ve dvou třetinách
došlých připomínek byl formulován
i návrh na řešení. Svědčí
to o tvůrčím přístupu naprosté
většiny diskutujících a jejich snaze
aktivně přispět ke zkvalitnění
zákona - prostě stát se jeho spolutvůrci.
Bylo proto nezbytné vzít si z nich co nejvíce
poučení nejen pro dopracování zákona
do konečné podoby, ale i k vytváření
dalších nezbytných podmínek, aby se
zákon mohl co nejdříve uplatnit v praxi a
jeho účinnost aby výrazně pomohla
k rychlejšímu a intenzívnějšímu
rozvoji našeho národního hospodářství.
V diskusi se projevila i řada názorů, že
uplatnění zákona je podmíněno
změnou myšlení a přístupu k přestavbě
hospodářského mechanismu, nejen vlastních
hospodářských pracovníků, ale
všech pracovníků. Bylo však i dost názorů,
ze kterých bylo zřejmé, že jejich autoři
očekávají od uplatnění zákona
o státním podniku vyšší mzdy bez
lepších výsledků práce, a na
to také nesmíme zapomenout.
Vyskytly se i obavy - s odvoláním na zkušenosti
z minulosti - že principy zákona budou rozmělňovány
odkazy na navazující právní předpisy.
Návrh osnovy zákona, který dnes projednáváme,
má už mnohem méně odkazů, než
tomu bylo v jeho zásadách.
Poměrně velmi frekventovanou otázkou nejen
ve veřejné diskusi, ale i při jednání
ve výborech sněmoven, v České národní
radě i Slovenské národní radě,
jsou dodavatelsko-odběratelské vztahy v době,
až budou podnikům uvolněna dosavadní
pouta. Otázka je dokonce formulována takto: "Jaký
bude osud podniku, který má dobrou a prospěšnou
výrobu, ale zůstane bez materiálního
zabezpečení?" I když v § 3 odst.
1 písmeno a) je stanoveno, že stát stanoví
i limity omezených zdrojů (lidově se říká
nedostatkových nebo úzkoprofilových), z dosavadních
příprav státního plánu je zřejmé,
že závazných bilancí bude mnohem méně
než dosud. Tento problém jsme nedokázali uspokojivě
řešit ani v dosavadní plánovací
praxi a není řešen uspokojivě ani pro
přestavbu, alespoň pro přechodné období.
Bude to dost dlouhé období, než se dodavatelské
vztahy vyváženě upraví. Je to problém,
se kterým zápolí i v jiných socialistických
zemích. Například v SSSR zrušili bilance
kovového šrotu a během roku kleslo jeho množství
dodávané do hutí zhruba o 8 %. Chtěl
jsem původně vládě položit otázku,
jaká opatření ze strany centra budou přijata
v dodavatelsko-odběratelských vztazích v
přechodném období. Jak vyplývá
z jednání, vláda se touto otázkou
intenzívně zabývá. Předpokládám,
že nás bude včas informovat.
Stejně tak jsou oprávněné všechny
obavy, zda se podaří zabránit spekulativním
snahám podniků, aby mohly zneužívat
monopolního postavení a neoprávněně
zvyšovat ceny, a tím roztočit inflační
spirálu. Zkušenosti z Maďarské lidové
republiky a Polské lidové republiky ukazují,
že je to jeden z rozhodujících problémů,
který centrum musí trvale, nejen v přechodném
období, nekompromisně řešit, a tedy
se na něj už dnes připravit!
Při deklarované samostatnosti a odpovědnosti
státního podniku zůstává zatím
nezodpovězena otázka, kdo má právo
kontroly v podniku. Dnes vedle vnitropodnikové kontroly
je to dále nadpodniková kontrola, to je VHJ a ministerstvo,
výbory lidové kontroly, obchodní inspekce,
finanční správa, banka a řada dalších.
Zůstane to tak i nadále?
Jedním z aktuálních úkolů těchto
dnů je organizační uspořádání
výrobní, přesněji řečeno
vědecko-výrobní základny podniků.
V rozpravě o tom byla stručná zmínka.
Pro tože je to důležitý faktor úspěšnosti
nebo neúspěšnosti nových státních
podniků, chci k němu také zaujmout stanovisko.
Nemůže jít o šablonovitou formu organizace,
ale o mnohotvárnou strukturu. Považuji za správnou
i řadu shodných názorů, že rozhodujícím
prvkem pro vytváření organizační
formy státního podniku musí být uspořádání
výroby a odbytových cest v dnes existujících
VHJ. V těch případech, kde se výroba
organizuje horizontálně a kde v dosavadní
VHJ stojí vedle sebe výrobci jednotlivých
výrobků nebo skupin výrobků, kteří
jsou jen minimálně kooperačně propojeni
a kteří navíc v podstatě vystupují
na trhu, tam zřejmě nestojí nic v cestě
tomu, aby se rozdělila současná integrace
na několik samostatných podniků. Naopak tam,
kde se výroba organizuje vertikálně, kde
těžiště odbytových vztahů
je soustředěno do jedné nebo mála
výstupních organizací, bylo by nelogické
atomizovat výrobní základnu na skupinu samostatných
podniků. Jestliže finální výrobek
vzniká prakticky spoluprací všech nebo převážné
většiny podniků dnes existujících
VHJ, jestliže na sebe navazuje výroba jednotlivých
komponentů, agregátů a přístrojů,
aby výrobek mohl finalista realizovat, pak odkázat
koordinaci těchto vzájemných vztahů
pouze na dodavatelské smlouvy považuji za málo
uspokojivé. Tyto výrobní a odbytové
vztahy naopak vyvolávají potřebu užšího
spojení.
Další výhodou je koncentrace finančních
zdrojů a možnost velkých investičních
a účinných modernizačních akcí.
Tento názor podporují i zkušenosti, že
tvorba zisku ze zahraničně obchodní činnosti
pouze u jedné nebo mála organizací vyvolává
ekonomickou nerovnováhu mezi finalistou a dodavatelem komponentů.
Konečným důsledkem je rozdílnost ekonomických
zájmů. Je ovšem také pravda, že
u takových, zpravidla velkých státních
podniků, bude nutno velmi citlivě a promyšleně
rozdělit pravomoci a odpovědnost uvnitř této
jednotky, stejně jako stanovit pravidla chozrasčotu.
Spojovacím článkem uvnitř takového
seskupení musí být právě chozrasčot
i vnitřní cenová a důchodová
politika založená na přísné zásluhovosti
jednotlivých závodů a technologických
jednotek.
Podniky, které byly v minulých letech vybudovány
anebo modernizovány, následkem přerozdělení
prostředků budou mít daleko lepší
výchozí podmínky než podniky zastaralé.
Při stanovování jednotné míry
zisku pak budou přeneseny nestejné podmínky
vybavení do pravidel hospodářského
mechanismu podstatně tvrdším způsobem
než dnes. Je tomu tak ve všech odvětvích.
Myslím však, že nejvýraznější
jsou tyto rozdíly v hutní výrobě.
To je vážná věc, a musíme to
odpovídající formou zohlednit při
vstupu těchto organizací do přestavby. Na
druhé straně však musíme počítat
s tím, že i potom nám budou narůstat
rozdíly mezi jednotlivými státními
podniky, které si podle své úspěšnosti
a tvorby zdrojů budou moci rychleji nebo pomaleji modernizovat
svoji výrobní základnu.
Vážené soudružky a soudruzi, dnes už
zákon o státním podniku schválíme,
a tím budou ukončeny diskuse o jeho obsahu i formě.
Před námi všemi a před statisíci
pracujícími stojí složitý úkol
uvést zákon do praxe a využít ho jako
účinného nástroje pro další
rozvoj naší socialistické společnosti.
Vyvstane přitom řada dalších otázek
a sporů. Při jejich řešení je
třeba vycházet z toho, že státní
podniky jsou nedílnou součástí jednotné
socialistické ekonomiky, celistvé socialistické
společnosti. I nadále bude státní
plán jedním ze základních a prioritních
nástrojů řízení, i když
bude na podniky rozpracován pouze prostřednictvím
normativů, odvodů daní a v závažných
případech přímých úkolů
státního plánu, respektive omezených
zdrojů. Vztah podniku k centrálnímu řízení
bude tedy pouze ve vztazích plánovacích,
vztazích vyplývajících ze zakladatelské
funkce a obecně závazných právních
předpisů. Vysoká samostatnost hospodářských
organizací, kterou jim tento zákon dává,
má umožňovat efektivněji uspokojovat
potřeby naší ekonomiky, pružně
reagovat na vědeckotechnický rozvoj, na změny
ve vnějších ekonomických vztazích,
samostatně realizovat strukturální a inovační
změny a citlivě pečovat o sociální
rozvoj. To je také jednoznačná odpovědnost
nových státních podniků a kritérium
pro řešení sporných otázek při
uvádění tohoto zákona do praxe.
Děkuji za pozornost.
Předsedající první místopředseda
FS J. Marko: Ďakujem poslancovi Křenkovi, slovo
má poslankyňa Erika Vitézová.
Poslankyně SN E. Vitézová: Vážený
súdruh generálny tajomník, vážený
súdruh predseda Federálneho zhromaždenia, vážené
súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, vážení
hostia, návrh zákona o štátnom podniku
vo viacerých smeroch sa dotýka aj rezortu školstva
a kultúry. Je potešiteľné, že formuluje
povinnosť a zodpovednosť podniku nielen na získavanie,
prípadne výchovu a prípravu mládeže
na robotnícke povolania, ale aj za ďalšie celoživotné
zvyšovanie kvalifikácie svojich pracovníkov,
čo bude jedným z rozhodujúcich predpokladov
pre úspešné plnenie úloh štátneho
podniku.
Vo výbore pre kultúru a výchovu sme venovali
mimoriadnu pozornosť príslušným paragrafom,
ako napríklad paragrafu 65, v ktorom sa hovorí,
že podniky majú zabezpečiť materiálne,
technické, kádrové a ďalšie podmienky
pre prípravu mládeže na robotnícke povolania,
ako aj zriadiť pre zvyšovanie kvalifikácie svojich
pracovníkov vlastné vzdelávacie zariadenia
a spolupracovať so školskými a ďalšími
výchovno-vzdelávacími inštitúciami.
Mám otázku na členov vlády, či
na to v začiatku budú mať podniky potrebné
finančné a materiálne prostriedky a hlavne
akým spôsobom budú výchovu a vzdelávanie
zabezpečovať. Napr. súčinnosť so
základnými školami pre pracovné vyučovanie,
so strednými školami pre odbornú prax, ale
i s vysokými školami. Nejde tu predsa o zabezpečenie
nejakého jednorázového, alebo opakovaného
školenia, ale o celý systém ustavičného
ovplyvňovania prípravy mládeže na budúce
povolanie už v školách, ako aj neprestajného
zvyšovania kvalifikácie pracujúcich.
Aj postgraduálnemu štúdiu sme venovali mimoriadnu
pozornosť a zistili sme, že jeho stav je neuspokojivý.
Rýchle obnovovanie vedeckých koncepcií a
zdokonaľovanie techniky a technológie vedú
k tomu, že odborník, ktorý prestal odborne
rásť, sa stáva prakticky nekvalifikovaným,
prestava byť odborníkom, "zastaráva".
Uvedený problém by mala riešiť pripravovaná
reforma postgraduálneho štúdia. Sme presvedčení,
že v oblasti ďalšieho a neprestajného zvyšovania
kvalifikácie pracovníkov nebudú podniky odkázané
samy na seba, ale že im účinne budú
pomáhať aj príslušné inštitúcie.
Jedným z nástrojov bude iste i overovanie spôsobilosti
k výkonu funkcie - atestácia, ktorú budú
podniky prispôsobovať svojim vlastným pracovným
podmienkam. Treba odporučiť všetkým podnikom,
aby okruh funkcií, pre ktoré podnik atestáciu
stanoví, bol čo najširší.
Vážené súdružky poslankyne, vážení
súdruhovia poslanci, o spojení školy so životom,
predovšetkým s výrobnou praxou, sa v súčasnosti
veľa diskutuje. Táto myšlienka je aj nosnou zásadou
reformy strednej odbornej a vysokej školy v Sovietskom zväze.
Naši absolventi nie sú zle odborne pripravení
pre prax, ale slabšie sú pripravení pre konkrétny
pracovný život. Bude preto potrebné, aby okrem
úprav v profile absolventov a obsahu ich vzdelávania
sa žiaci a študenti dostávali do výrobnej
praxe pravidelne a mohli si tak nadobudnuté teoretické
vedomosti overovať v podmienkach úzkej spolupráce
s kvalifikovanými robotníkmi a technikmi. Vedúci
hospodárski pracovníci by sa nemali báť
otvoriť nám brány závodov pre žiakov
a študentov.
Prípravou v stredných odborných uličištiach
dnes prechádza viac ako polovica našej mládeže.
Preto netreba nikoho presviedčať o dôležitosti
poslania tejto strednej školy. To si vyžaduje vo výchove
a vzdelávaní postupovať veľmi zodpovedne,
nepripúšťať žiadne podceňovanie
a lacné prístupy. Napríklad v súčasnosti
v našom Východoslovenskom kraji máme 88 Stredných
odborných učilíšť, v ktorých
sa pripravuje takmer 52 tisíc žiakov pre svoje budúce
povolanie. V uplynulom období pre rozvoj Stredných
odborných učilíšť a skvalitňovanie
prípravy mládeže sa urobilo veľa. Musíme
však povedať, že nie sme so všetkými
výsledkami spokojní. Aj keď sa zvýšil
počet učební za uplynulých 5 rokov,
pretrvávajú problémy v modernizácii
doterajších, často zastaralých objektov.
Veď iba na úseku teoretického vyučovania
chýba 176 učební a 146 učební
je nevyhovujúcich. Pretrváva nedostatok náradia,
nás trojov, elektrotechnických zariadení.
Prevažná časť strojového vybavenia
je zastaralá - kovoobrábacie, poľnohospodárske
stroje, nedostatok vozidiel pre výcvik žiakov - vodičov.
Nedostatočná je inovácía zariadenia
a zavádzanie novej techniky, ktoré sú vážnym
nedostatkom mnohých Stredných odborných učilíšť
po celej republike, o čom svedčia aj naše prieskumy,
ako aj diskusie zo zasadnutí nášho výboru.
Mnohí žiaci sa po nástupe do praxe stretávajú
so zariadením, ktoré v čase prípravy
na Strednom odbornom učilišti ani nevideli. Je preto
potrebné rozhodnejšie odstraňovať rôzne,
hlavne administratívne prekážky, napr. zrušiť
zákaz nákupu potrebnej techniky na objednávku
pre školy. Takisto riešiť otázky priestorového,
materiálneho a kádrového zabezpečenia,
napr. prednostne budovať školské zariadenia.
Obmedzovať prostriedky pre rozvoj školstva v súčasnosti
znamená oslabovanie hneď prvého článku
v reťazi nevyhnutných spoločenských
zmien, a tým spomalenie celého procesu prestavby.
Problémy sú aj pri obsadzovaní funkcií
majstrov odbornej výchovy a vychovávateľov.
V týchto funkciách je stále vysoká
fluktuácia i preto, že sa neriešia dôslednejšie
ich platové a sociálne otázky. Noví
vychovávatelia prichádzajú do Stredných
odborných učilíšť prevažne
bez požadovanej kvalifikácie. Tieto školy sú
pre nich len prestupnou stanicou. Naviac tieto funkcie na úseku
výchovy mimo vyučovania nie sú docenené
ani z úrovne prevádzkujúcich organizácií.
Je po trebné doceniť tieto pedagogické funkcie
na Stredných odborných učilištiach tak,
ako na ostatných stredných školách.
Stredné odborné učilištia sa podieľajú
na zabezpečovaní povinnej desaťročnej
školskej dochádzky. Boli zavedené triedy pre
žiakov s neukončenou základnou školou.
Ich sústredením len do niektorých Stredných
odborných učilíšť vznikajú
závažné problémy, a to najmä na
poľnohospodárskych, stavebných, strojárskych
a spotrebného priemyslu. Podniky a závody žiadajú,
aby sa na robotnícke povolania pripravovali len tí
žiaci, ktorí sú schopní zvládnuť
náročné úlohy praxe. Tu by však
škola potrebovala väčšiu pomoc od podnikov
pri vplyve na rodičov, aby sa lepšie starali o výchovu
svojich detí.
Ďalším závažným problémom
je nízka starostlivosť zo strany vedenia niektorých
podnikov o stredné odborné učilištia.
Porušuje sa plnenie učebných osnov, zneužívajú
sa žiaci na nárazové, často nekvalifikované
práce, na prevádzkovom výcviku nemajú
najlepších inštruktorov, chýbajú
patróni robotníckej mládeže, nízka
je starostlivosť o absolventov stredných odborných
učilišť po ich nástupe na pracoviská.
Pevne verím, že v odstránení týchto
nedostatkov návrhy zákona o štátnom
podniku a Zákonníka práce prinášajú
rozhodujúci krok vpred. Odporúčame zosúladiť
aj niektoré smernice, napr. o nástupe absolventov
stredných odborných učilišť, mladších
ako 18 rokov na pracovné miesta. Títo majú
predpísanú kvalifikáciu, ale nemôžu
vykonávať mnohé práce pre svoj vek,
a teda nemôžu byť ani adekvátne odmeňovaní.
Hneď pri vstupe do zamestnania mnohí strácajú
záujem o menej kvalifikovanú prácu.
Mnohí hospodárski pracovníci tvrdia, že
na výchovu budúcich kvalifikovaných robotníkov
doplácajú, čo sa vraj realizáciou
nového zákona ešte prehĺbi. Podniky v
prvom rade zabezpečujú výrobné úlohy
a len okrajovo výchovno-vzdelávacie. Skutočná
zodpovednosť rezortu za prípravu každého
ich budúceho pracovníka sa ešte nestala samozrejmou
zásadou riadenia výchovy mládeže.
Také a podobné pripomienky, o ktorých som
sa zmienila, odzneli už neraz na zasadnutiach nášho
výboru, ale zatiaľ praktickými opatreniami
na nich výkonná sféra nereagovala. Uplatňovanie
nového zákona iste prináša ešte
rad problémov, ktoré sa priebežne riešia,
ale tieto problémy, o ktorých hovorím, si
žiadajú okamžité vyriešenie a jasnú
odpoveď.
Preto podporujeme aj návrh Ministerstva školstva,
mládeže a telesnej výchovy, ktoré sa
snaží nájsť riešenie na optimálne
riadenie prípravy mládeže na budúce
povolanie v nadväznosti na pres tavbu hospodárskeho
mechanizmu. Treba zachovať jednotnú školskú
politiku pre prípravu všetkej mládeže,
a jednotné riadenie stredných odborných učilišť
centrálne z rezortných orgánov, najmä
v ekonomickom zabezpečení.
Vážené súdružky poslankyne, vážení
súdruhovia poslanci, na záver mi dovoľte ešte
pár myšlienok. Ľudia sú v podstate trojakého
typu. Do prvej skupiny patria tí, ktorí svojími
vlastnosťami a svojím správaním sa podobajú
lokomotívam. Sú iniciatívni, novátorskí,
stále sa vzdelávajú. Oni sú strojcami
pokroku a pohybu vpred.
Do druhej skupiny patria tí, ktorí sú ako
nákladné vagóny. Majú ložnú
plochu a je možné na nich naložiť. Sú
to ľudia, s ktorými treba stále manipulovať
a ktorých treba stále kontrolovať. Sú
to len poslušní vykonávači príkazov.
Do tretej skupiny patria ľudia typu vagónového
podvozku bez ložnej plochy a so zadrenými brzdami.
Nedá sa na nich takmer nič naložiť. Hľadajú
dôvody, prečo sa úlohy nedajú splniť,
a preto majú vždy po ruke veľa objektívnych
prekážok, s ktorými živo argumentujú.
Patričnosť človeka do nejakej skupiny z tých
troch ovplyvňujú nielen vlastnosti s akými
sa narodí človek, ale aj stopy z mladosti, zo školských
rokov, z obdobia prípravy pre budúcnosť. Nikomu
nesmie byť ľahostajné, že ktorá skupina
ľudí v našej spoločnosti je v prevažnej
väčšine. Budúcnosť je v našich
rukách. Je v záujme nielen rezortov školstva,
ale aj podnikov a celej spoločnosti, aby výsledkom
našej výchovy bol čo najväčší
počet "ťažných lokomotív".
Predložený návrh zákona k tomu vo vzťahu
k podnikovej sfére vytvára záväzné
predpoklady, ktorých treba uvedomelo a zodpovedne využiť.
Ďakujem za pozornosť.
Předsedající první místopředseda
FS J. Marko: Ďakujem poslankyni Vitézovej, ktorá
bola posledná z písomne prihásených
rečníkov. Chcem sa však spýtať:
praje si niekto slovo? (Nikdo.) Nikto. Vyhlasujem teda rozpravu
za skončenú.
Vzhľadom na otázky, ktoré vzniesli poslanci
Belko a Bezecný, prosím, aby na ne zodpovedali súdruh
minister Žák a prvý podpredseda vlády
ČSSR súdruh Rohlíček, ktorého
tiež prosím o záverečné slovo.
Súčasne prosím príslušného
predstaviteľa federálnej vlády, aby zodpovedal
na otázku poslankyni Vitézovej.