Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Dovolte, abych se vrátil k mému volebnímu obvodu. Okres Olomouc měl za I. pololetí 1987 pracovní neschopnost 4,65 %. Sousední okres Přerov, který, jak se domnívám, má vcelku obdobné životní a pracovní podmínky, má 4,03 % a umístil se v ČSR na prvém místě. Zdá se, že svádět vše jen na negativní podmínky životního a pracovního prostředí je liché. Jsou totiž organizace, které se jimi vůbec nezabývají, nebo je pokládají za administrativní a věnují jim jen formální pozornost.

Ve výborech pro sociální politiku obou sněmoven se pravidelně zabýváme problematikou pracovní neschopnosti. Přáli bychom si, aby vedoucí a hospodářští pracovníci konečně pochopili podstatu, význam i účel rozvoru pracovních neschopností. Měli by pochopit, že nejde o tu pověstnou čárku za splnění úkolu, ale o vážné řešení vlastních problémů. Měli by pochopit, že zodpovědný přístup k této problematice má kladný dopad na sociálně ekonomické výsledky, stabilizaci pracovních kolektivů i jednotlivců, dobré pracovní klima, ale především dopady na vývoj celé společnosti.

V okrese Olomouc jsou organizace, které se příkladně věnují problematice pracovní neschopnosti - jmenoval bych Uničovské strojírny, Pozemní stavby, závod 01 Olomouc, Masokombinát, závod 3, ČSAD, závod 707 Olomouc, Farkakor Olomouc, Park kultury a oddechu Olomouc atd. Okres Olomouc dosáhl ve zdravotnictví nejen mnoha úspěchů, ale má i své chronické problémy; je to například údržba a rekonstrukce zdravotnických zařízení. Dovolte, abych uvedl příklad.

Budova polikliniky na náměstí Hrdinů v Olomouci je za plného provozu v rekonstrukci již několik let, a to za pomoci většinou několika učňů či pracovníků z jiného okresu a za brigádnické pomoci lékařů a zdravotnického personálu. Na jedné straně lze jistě ocenit brigádnickou činnost zdravotníků při zmíněné stavební akci, ale na druhé straně si myslím, že je vhodnější, aby lékař léčil či se v§oval aktivně rozvoji svého oboru, místo toho, aby pracoval - často nekvalitně a neodborně - jako zedník či kopáč. Mám za to, že podniky by měly více sdružovat finanční prostředky a přednostně uvolňovat kapacity na opravy zdravotnických zařízení, a tím tuto situaci řešit.

Dnešního dne projednáváme návrh státního rozpočtu. Jistě chápeme, že není možné uspokojit finanční požadavky pro všechny resorty. Samozřejmě, každý by chtěl více. Troufám si však tvrdit, že zdraví, které je nejcennější, co člověk má, by mělo být i v tomto smyslu preferováno, i když - jak patrno z toho, co jsem uvedl - i zde by se mělo mnohdy jednat šetrněji a hospodárněji. Hovořil jsem o tom, že současný zdravotní stav obyvatelstva je vyvolán celou řadou příčin stojících mimo resort zdravotnictví. Jsme všichni natolik realisty, že si dobře uvědomujeme, že opatření, která musí být přijata a která již byla přijata, musí mít komplexní systémový charakter zahrnující všechny vlivy a příčiny. Je nezbytné, aby sociální otázky i zdraví občanů přestalo mít z pohledu národohospodářů a finančních odborníků pouze zbytkový charakter. Vždyť si uvědomme jen jeden jediný příklad. Kdyby se podařilo snížit pracovní neschopnost jen o jednu desetinu, znamenalo by to získat do pracovního procesu jen v rámci ČSR téměř 5 tisíc pracovníků a dosáhnout úsporu ve výplatě nemocenského ze státního rozpočtu ve výši 120 mil. Kčs. Právem soudruh Gorbačov již několikrát zdůraznil, že i sociální otázky je třeba chápat nově jako aktivní moment rozvoje národního hospodářství.

Chtěl bych své vystoupení, věnované problémům pracovní neschopnosti, zakončit ještě jednou myšlenkou. Nečeká nás jenom úkol měnit negativní objektivní podmínky určující vývoj pracovní neschopnosti, ale musíme do budoucna počítat s možností jejího zvýšení i z důvodů, kdy mnozí pracovníci, kteří se nebudou s to vyrovnat s novými požadavky doby souvisejícími s přestavbou hospodářského mechanismu i společenského života vůbec, budou svou neschopnost řešit prostě "útěkem do nemoci". Proto bude na místě zkvalitnit rovněž i kontrolu pracovní neschopnosti.

Soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych na závěr jménem Klubu poslanců Československé strany socialistické ve Federálním shromáždění prohlásil, že i v nelehkých podmínkách budeme činit vše, co je v lidských silách, abychom napomohli prosazování těch pozitivních tendencí, které povedou k celkovému příznivému zvratu v sociálně ekonomickém rozvoji naší společnosti. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Slavětínskému. Slovo má poslanec František Stütz.

Poslanec SN F. Stütz: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, dovolte mi, abych v rámci dnešní rozpravy k návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1988 poukázal na skutečnost, že úspěšné zvládnutí úkolů státního plánu a uskutečnění přestavby hospodářského mechanismu se netýká jenom sféry hospodářské, řídící a organizační, ale i sféry ideologické, protože předpokládá vysokou pracovní aktivitu a změny myšlení i postojů lidí.

Tomu musí účinně napomáhat celý výchovný a informační systém včetně hromadných sdělovacích prostředků - nejdůležitějších nástrojů státní propagandy.

Na pracovišti i ve volebním obvodu se stále přesvědčuji o tom, jak je důležité, aby široká veřejnost byla o všech úkolech a společenských procesech správně, otevřeně a včas informována v souladu s leninskou zásadou otevřené informovanosti a "glasnosti", která se v současném období stala významným demokratizačním faktorem přestavby sovětské společnosti. Jedině taková propaganda může získat plnou důvěru občanů, aktivizovat je k osobní účasti na realizaci nových úkolů a postupně vést i k pozitivním změnám v myšlení lidí. To se začalo projevovat i v praxi našich sdělovacích prostředků. Zvýšení veřejné informovanosti a kritičnosti můžeme sledovat prakticky všude, i když nejdále v tomto směru postoupil centrální stranický tisk, především Rudé právo. Ke zřetelnému posunu došlo i ve vysílání Československého rozhlasu a Československé televize.

Největší posun je zřejmý v ekonomické propagandě, protože prioritu v přestavbě má pochopitelně hospodářská reforma. Téměř všechny příspěvky s ekonomickou tématikou s ní souvisejí. Ve zpravodajství pak po zveřejnění zákona o státním podniku, zemědělském družstevnictví a nezemědělských družstvech vysílání probíhalo po dvou hlavních liniích:

1. objasňování vlastních návrhů a

2. organizování diskuse k návrhům v programové řadě "Slovo do diskuse".

Například v Československém rozhlase se odvysílalo celkem 112 pořadů, v nichž vystoupili 123 diskutující, převážně hospodářští pracovníci výrobních hospodářských jednotek a podniků, na druhém místě dělníků a po nich pracovníků centrálních orgánů. Obdobně tomu bylo i ve zpravodajských pořadech Československé televize, ve kterých vystoupilo celkem na 200 respondentů.

Nejde však jenom o počet odvysílaných pořadů nebo účastníků diskuse. Důležitým prvkem bylo posílení demokratičnosti vysílání a jeho kontaktnosti jak v Čs. rozhlase, tak v Čs. televizi. Například v Čs. rozhlase byla od 12. srpna 1987 zřízena zvláštní telefonní linka s nahrávacím zařízením, na kterou mohou posluchači volat 24 hodin denně své názory a připomínky. Jenom během diskuse k návrhům zákonů telefonovalo na tuto linku přes tisíc posluchačů. Nahrané záznamy pak byly využity v dalších pořadech a jejich přepis předán tvůrcům zákona.

Vzhledem k vývoji národního hospodářství v 8. pětiletce, který není vždy v souladu s plánovanými úkoly, je příprava příspěvků Čs. Rozhlasu o plnění plánu na letošní rok velmi obtížná. Ve zpravodajství vysílá Československý rozhlas programovou řadu s názvem "Na návštěvě u neplničů". Jejím cílem je ukazovat na možnosti a metody, jak se vyrovnat s úkoly plánu i přes různé objektivní potíže. Ne každý odpovědný vedoucí hospodářský pracovník však stojí o kritické zveřejnění výsledků své práce; někteří to přímo odmítají.

Zpravodajové přesto navštívili celou řadu podniků, které neplní plán a z natočených pořadů mimo jiné vyplynulo, že např. lepší organizace práce uvnitř podniků a zvýšení úrovně řízení mohou řadu problémů řešit i vyřešit. Tento poznatek je možné zobecnit.

Za připomenutí stojí i rozhlasový cyklus "Dluhy, dlužníci, věřitelé", vysílaný v rámci pořadu "O čem se hovoří", stejně jako známé televizní magazíny "Perspektivy", Hospodářský zápisník" nebo "Volné tribuny", besedy "U kulatého stolu" a další, které jsou dokladem toho, že televizní obrazovka se stává opravdovou tribunou pracujících.

Celkově lze konstatovat, že letošní rok se stal významným předělem v ekonomické propagandě. Přispělo k tomu 5. zasedání ÚV KSČ a následná práce na přestavbě hospodářského mechanismu a celé společnosti. Zvýšila se zejména otevřenost, tématická pestrost a kritičnost zpravodajství a publicisticky v tisku, rozhlasu i televizi. Hromadné sdělovací prostředky tak plní významné funkce informační a politicko výchovnou, ale i kontrolní a organizátorskou.

Přes pozitivní výsledky, o nichž jsem hovořil, se však ukazuje - i připomínky voličů tomu nasvědčují - že je nutné v některých oblastech činnost hromadných sdělovacích prostředků ještě v mnohém zlepšit.

Jen namátkou: je potřebné např. prohloubit zpětnou vazbu s posluchači, což se mnohdy nedaří. Tak třeba vedoucí hospodářští pracovníci často poukazují na nutnost rozšířit informační služby monopolních výrobců směrem k odběratelům, a to např. v situacích podstatnějšího omezení dodávek materiálů. Právě je akutní tento problém ve stavebnictví, způsobený nedostatkem cementu a dalšího kompletačního materiálu.

Soudružky a soudruzi poslanci, o nutnosti hospodářské přestavby na podkladě kritických a rozborových materiálů čteme nebo slyšíme v centrálních sdělovacích prostředcích denně. Najdeme však konkrétní příklady tohoto procesu s právě takovou kritickou náročností i v místním tisku? Myslím, že ne vždy. Snadno by tak mohl u čtenářů vzniknout dojem, že tyto otázky jsou pro ně vzdálené, kdesi v centru. Je třeba si uvědomit, že to, co označujeme jako místní tisk, reprezentuje v současné době v ČSSR téměř 300 titulů okresních, závodních a podnikových periodik. To je určitě prostor pro široké působení na vědomí občanů.

Problémem zůstává oblast kritiky na stránkách místního tisku. Při jejím rozvoji musí i místní tisk konkrétněji pronikat k tomu, co je podstatné, co je základem chyb a nedostatků, aby se tak účinněji vyvozovaly z kritiky správné závěry a nacházely cesty k řešení problémů. Nedostatky vidím mimo jiné v postavení novinářů závodních, podnikových, ale i okresních novin vůči případně kritizovaným, vlastně vůči svým vydavatelům.

Těžko si představit, že například vedení podniku nebo závodu stejně jako ONV budou systematicky odhalovat své nedostatky a předávat je novinářům. Tady je proto nezastupitelná role stranických orgánů. Např. z praxe okresních novin "Rozvoj" v Mostě je známo několik případů kritiky pracovníků ONV, při nichž musel okresní výbor KSČ jednoznačně ve prospěch novinářů zasáhnout. Na druhé straně to však neznamená - a to se týká i novinářů, komentátorů a reportérů centrálních sdělovacích prostředků - že by měli vystupovat např. při kritice zjištěných nedostatků z pozice jakéhosi arbitra a činit své subjektivní soudy, které ani nemusí být správné. To přísluší odpovědným orgánům a funkcionářům.

Ani sami čtenáři si dosud nezvykli ve větší míře využívat místního tisku k řešení svých problémů. Jedná se nepochybně o zvyk a především o mylnou představu, že centrální sdělovací prostředky snad zmohou více. Proto je potřebné, aby příslušné politické a vydavatelské orgány působily na zvyšování celkové úrovně a poslání svých novin na principu leninské zásady otevřené informovanosti a tím i na zvyšování důvěry občanů.

Z mých poznatků, které jsem si ověřoval ve svém volebním obvodu, vyplývá, že k posílení prestiže novinářů by přispělo následující opatření: změnit postavení místního tisku vůči vydavatelům, kterými by měly být pouze stranické orgány, tak, jak je tomu u krajských a ústředních sdělovacích prostředků.

Přehodnotit vzhledem k náročnosti práce hromadných sdělovacích prostředků jejích systemizaci tak, aby byly vytvořeny předpoklady pro náročné zpracování analytických a kritických materiálů. Dosud nevyřešenou otázkou je i jejich nízké platové ohodnocení, které má vliv na získávání a stabilizaci redaktorů místního tisku a reportérů Čs. rozhlasu pro okresní vysílání, na jejichž místech pracuje mnoho důchodců. Bylo by žádoucí zlepšit i materiální a technické vybavení redakcí.

S tím souvisí i pozoruhodný problém, který stojí za zamyšlení, a to, že rozšiřování nákladů a zvyšování odběru novin, které je v souladu s potřebami naší propagandy, nebrání v žádném případě nezájem čtenářů, ale limity papíru stanovené federálním a národními úřady pro tisk a informace.

Touto situací se minulý měsíc znovu zabývaly i naše výbory pro kulturu a výchovu a svým usnesením upozornily příslušné činitele vlády na vážné problémy související se zabezpečením výroby papíru a doporučily jejich urychlené a uspokojivé řešení.

Soudružky a soudruzi poslanci, náročné úkoly 8. pětiletky a přestavby hospodářského mechanismu, které se promítají i do plánu a rozpočtu na rok 1988, nelze splnit bez aktivní a uvědomělé účasti všech pracujících. Procesu jejich uvědomování pravdivé a otevřené informovanosti musí účinně napomáhat i všechny nástroje naší propagandy, na předním místě hromadné sdělovací prostředky, které musí mít přístup k potřebným zdrojům informací, jež občané neustále konfrontují se svou každodenní zkušeností.

Vytvářejme proto pro jejích společensky významnou práci všechny podmínky, ale uplatňujme též nároky na jejich politickou angažovanost, zvyšování profesionální kvality, účinnosti práce a vysoké společenské odpovědnosti ve smyslu nejlepších tradic naší revoluční žurnalistiky.

Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN J. Janík: Ďakujem poslancovi Stützovi, ktorý bol posledný z písomne prihlásených rečníkov.

Hlási sa ešte niekto z poslancov do rozpravy? (Nikdo.) Nehlási sa nikto. Vyhlasujem preto rozpravu za skončenú.

Teraz sa prihlásil o slovo podpredseda vlády Československej socialistickej republiky a predseda Štátnej komísie pre vedeckotechnický a investičný rozvoj súdruh Obzina, aby odpovedal na otázky spoločného zpravodajcu výborov Snemovne ľudu poslanca Hůlu. Udeľujem mu slovo.

Místopředseda vlády ČSSR a předseda Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj J. Obzina: Soudruhu předsedo, milé soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, v otázce poslance soudruha Hůly, v jehož zprávě byly uvedeny problémy týkající se realizace výstupů z vědeckotechnického rozvoje v 8. pětiletce a jmenovitě pak proč dochází k odkládání těchto realizačních výstupů nebo k jejich rušení a v čem je příčina toho, že pro rok 1988 je objem těchto realizačních výstupů snížen přibližně o 1 mld. Kčs, a v druhé části byl jeho dotaz veden k otázce zvýšení efektivnosti československé výzkumné a vývojové základny.

K první otázce: Je třeba říci, že v expozé ministra financí soudruha Žáka bylo uvedeno, že z realizačních výstupů za léta 1986 až 1987 bylo dosaženo výroby o 4 mld. Kčs větší, než předpokládal plán. Čili je třeba vzít uvedený fakt snížení objemu realizačních výstupů pro rok 1988 v souvislosti s tím, jak byly plněny úkoly v roce 1986 a 1987; to znamená v roce 1986 byl splněn plán o více než 3 mld. Kčs; objem výroby z realizačních výstupů činil více než 27 mld. Kčs. Ke 30. říjnu t. r. byl plán výroby z realizačních výstupů splněn na 21 mld. Kčs a do konce tohoto roku dosáhne opět více než 28 mld. Kčs, takže plán tohoto roku bude nejen splněn, ale i překročen.

Proč tedy dochází k snížení realizačních výstupů v roce 1988, když v prvních dvou letech byly tyto realizační výstupy plněny? Dochází k tomu z toho důvodu, že dochází k celkové úpravě národohospodářského plánu, k snížení investic takřka o 8 až 10 mld. Kčs a k dalším opatřením. Ale i při snížení plánovitého objemu realizačních výstupů v roce 1988 o necelou 1 mld. Kčs, pokud bude takto upravený plán splněn, úkol za tři léta bude rovněž splněn.

Problém tedy nespočívá podle našeho názoru v tom, že se nedaří plnit objem realizačních výstupů. Nás znepokojuje hlavně ta skutečnost, že dochází k odkladu některých realizačních výstupů, které sice nerozhodují objemově o množství produkce, ale rozhodují o sortimentu, který je nezbytný. Celkem sedmnáct realizačních výstupů za uplynulá dvě léta není splněno. To představuje necelé 1 procento ze všech realizačních výstupů v 8. pětiletce, to znamená z 1700 realizačních výstupů. Ale mezi nimi jsou 3-4, které rozhodují o významných oblastech národního hospodářství, a proto nás to znepokojuje.

Neplnění tohoto jednoho procenta, těchto 17 realizačních výstupů, se nevztahuje na všechna výrobní odvětví, ale jen na čtyři: na federální ministerstvo hutnictví a těžkého strojírenství, federální ministerstvo všeobecného strojírenství, federální ministerstvo elektrotechnického průmyslu a ministerstvo stavebnictví České socialistické republiky. Ostatní ministerstva se se svými úkoly v tomto směru vypořádala.

Znepokojuje nás i druhá část realizačního výstupu, a to je kvalita výroby. Chci to ukázat na tomto příkladu: Přijali jsme tady novelu zákona o státním zkušebnictví, která zavádí pro výrobky světové úrovně jakostní stupeň Q. Ještě se tato zákonná norma zcela nevžila a už jsou požadavky, abychom udělovali tuto značku, jakostní stupeň, i výrobkům, které nedosahují světové úrovně. Takové návrhy nemůžeme přijmout. I kdybychom je chtěli přijmout, tak nám to přece nikdo ve světě neuzná. My můžeme ve statistických hlášeních nebo jiných plánovacích dokumentech uvádět, že hodnotíme doma tyto výrobky jako výrobky "světové", ale nemůže jim být nikdy tato značka světové kvality udělena, protože by to narušovalo všechny naše mezinárodní závazky, nehledě na certifikační smlouvy mezinárodního charakteru jak s kapitalistickými, tak se socialistickými státy. Na 43. zasedání RVHP přece podepsal předseda vlády s. Štrougal certifikační dohodu i v rámci RVHP. Čili ve vztahu k nim by to bylo narušení těchto dohod. Můžeme doma vyplácet prémie, pokud jsou k tomu zdroje, můžeme to statisticky subjektivně vykazovat jako světové výrobky, ale nemůžeme změnit objektivní skutečnost, že tyto výrobky nedosahují světové úrovně a pokud jí nedosahují, nesmí na ně dát státní autorizovaná zkušebna tuto značku.

Podle mého názoru to jsou hlavní příčiny, které nás znepokojují při řešení realizačních výstupů, a proto se domnívám, že důraz, který byl položen ve výkladu soudruha poslance Hůly na problém objemu je vedlejší. Navíc je vytržený z kontextu, protože objem realizačních výstupů v 8. pětiletce představuje 168 mld. Kčs, což je ve srovnání se 7. pětiletkou, kdy to bylo 62 mld. Kčs, více než dvojnásobek. Je to tedy výrazný skok a přesto je až dosud plněn.

K druhé otázce, to je efektivnost práce československé výzkumné a vývojové základny. Je třeba se podívat otevřeně pravdě do očí. Československá výzkumná a vývojová základna, jak je uvedena statisticky, je tvořena 1750 (přesně 1764) samostatnými a nesamostatnými ústavy, ale z nich jen 399 jsou ústavy samostatné. Ostatní jsou ústavy takzvaně nesamostatné, v rámci jednotlivých výrobních hospodářských jednotek, podniků nebo fakult. Avšak úkoly státního a hospodářského plánu technického rozvoje jsou převážně plněny 399 samostatnými ústavy, i když na zbývajících takřka 1400 tzv. nesamostatných ústavů připadá plných 38 procent pracovních sil naší výzkumné a vývojové základny. To znamená více než jedna třetina. Globální statistické údaje tedy skutečnost mohou významně zkreslovat. Nemůžeme tento fakt přehlédnout. Jestliže vyjdeme ze skutečnosti, že z těchto 399 ústavů je přibližně 140 ústavů, které řídí ministři; 130 ústavů, které řídí generální ředitelé a podnikoví ředitelé a 126 ústavů Československé akademie věd a Slovenské akademie věd, vidíme, že na nesamostatných výzkumných a vývojových pracovištích jsou naše největší zálohy, rezervy, největší zdroje, kde je třeba nejvíce napnout, abychom mohli zvýšit efektivnost. Je to takřka 40 procent naší výzkumné základny, která se prakticky na hlavních úkolech státního a hospodářského plánu technického rozvoje, až na výjimky, nepodílí.