Za tohoto stavu se mohou na trhu uplatnit jen potraviny kvalitní
a v širokém sortimentu, jak to dnes v naší
republice požadují občané zcela běžně
a naprosto samozřejmě.
Program zajištění výživy obyvatelstva
je o to náročnější, že zemědělská
produkce je nerozlučně spjata s půdním
fondem, který vlivem racionalizačního programu
se neustále snižuje, zatímco počet obyvatel
a nároky na výživu rostou. Nejcennější
vlastností půdy je její úrodnost.
Proto snahou společnosti je zabezpečit především
využití nejúrodnějších půd
pro zemědělskou výrobu. Proto také
k lítosti soudruha Štafy se Praha stěhuje do
jižních obvodů.
Zemědělsko-potravinářský komplex
tedy musí zvládnout racionální výživu
a soběstačnost, v zemědělské
produkci našeho klimatického pásma i při
podstatně nižších plochách.
Hlavní směry výrobkových inovací
předpokládají především
rozvoj nutričních a senzorických hodnot výrobků,
prodlouženou čerstvost a trvanlivost, výrobky
umožňující pohotovou přípravu
a zejména pak výrobky diferencované podle
skupin obyvatelstva, tj. kojeneckou, dětskou a dietní
výživu i výrobu hotových jídel
pro velkospotřebitele a závodní stravování.
Z dosavadních úkolů musíme pokročit
v minimalizaci hmotnostních a nutričních
ztrát, zvyšovat dodávky pro vnitřní
trh, zvyšovat exportní schopnost výrobků,
snižovat energetickou náročnost při
výrobě, prohlubovat integrační vztahy
k zemědělské prvovýrobě.
Na první pohled nevěrohodně působí
tvrzení, že se zemědělství nedostává
dost mechanizace. Vždyť od roku 1970 do roku 1985 vzrostl
instalovaný výkon mechanizačních prostředků
na více než dvojnásobek. Je třeba si
však připomenout, že při úbytku
233 tis. pracovníků musí zemědělství
plně a včas zabezpečovat všechny agrotechnické
termíny a chod živočišné výroby
jako základní předpoklad dalšího
růstu výroby. Po uvolnění limitů
na nákup strojů se situace zlepšila, ne však
natolik, abychom mohli být zcela spokojeni.
Uvedu několik příkladů.
Samotný traktor je jen tažný prostředek,
jehož skutečná efektivnost se projevuje a využívá
především ve spojení s pracovními
zemědělskými stroji, jejichž dostatek,
úplnost sortimentu a vysoká technická úroveň
již dopředu rozhodují o konečném
výsledku provedených pracovních operací.
Staří zemědělci pro to měli
výmluvné úsloví: "Jak zaseješ,
tak sklidíš!" Kvalitní setí je
základem dobrých výnosů především
u nejvýnosnějších plodin.
Na nedobré situaci ve výrobě československých
secích strojů má svůj podíl
i řídící sféra, která
Agrozetu Roudnice v roce 1963 změnila výrobní
program mimo pluhů na nezemědělský.
Je pochopitelné, že téměř dvacetiletá
přestávka ve výrobě, ale především
v konstrukci secích strojů měla negativní
dopad na současnou situaci. Je proto urychlené zavedení
výroby na světové špičkové
úrovni nezbytností, protože není dostatek
devizových prostředků na dovoz secích
strojů pro přesný výsev. Následkem
nedostatku těchto secích strojů sejeme cukrovku
místo 3 až 7 dnů, jak je to v zahraničí
běžné, 3 týdny i déle. To má
za následek nižší výnosy i cukernatost.
Ale ani u dovážené techniky není vše
v pořádku. Např. u sklízečů
brambor dovážených z Německé
demokratické republiky není dořešeno
rozdružení kamenů. Poranění hlíz
při sklizni je příčinou vysokých
ztrát při skladování i oprávněných
stížností občanů na kvalitu brambor.
Naše veřejnost dává pouze zemědělcům
k tíži zhoršující vliv chemie na
životní prostředí. Přitom se
přehlíží, že na kvalitu rozmetání,
ztráty a prašnost při hnojení má
nepříznivý vliv nedobrá kvalita hnojiv.
Zcela chybí zařízení na míchání
a drcení hnojiv. Ve srovnání se světovou
špičkou mají u nás používané
stroje pro aplikaci agrochemikálií řadu nedostatků.
Není pamatováno na obsluhu postřikovače,
chybí technika pro přípravu postřikovací
jíchy a pro mísení s kapalnými průmyslovými
hnojivy.
Dostatek agrochemikálií a kvalitní aplikační
techniky je výrazným intenzifikačním
faktorem, jak o tom svědčí poznatky z poslaneckých
průzkumů nebo zcela konkrétní případ
v JZD Loštice na Šumpersku, s prokazatelným efektem
0,7 tuny obilovin na 1 ha v letošním roce.
Volání po kvalitnějších strojích
je jednou z cest nárůstu produktivity práce.
Dobré zkušenosti se stroji vedou k poznání,
jak dobrý, výkonný a naprosto spolehlivý
stroj může být efektivní. Vysoká
produktivita práce by měla být zajišťována
již při samotné výrobě stroje
v továrně, nikoliv při dílenských
opravách.
Velkou zátěží je pro zemědělce
rychlý růst zůstatkové hodnoty základních
prostředků. Mám zjištěno, že
například na olomouckém okrese to představuje
22 300 Kčs až 45 300 Kčs na 1 ha. Je to ovlivněno
především novou výstavbou, jak jsem
si ověřil na růstu nákladů
na ustájení 1 dojnice. I když nechci zdržovat
čísly, myslím, že jejich vypovídací
schopnost je natolik průkazná, že je třeba
se o nich zmínit. Zatímco ustájení
jedné dojnice v roce 1960 stálo 11 200 Kčs,
v roce 1972 to bylo ve stejném typu stáje již
21 800 Kčs, v roce 1975 ve velkokapacitním kravíně
27 300. Pro stavbu, která má být zahájena
v příštím roce, je vykalkulováno
ustájení na 37 000 Kčs.
Vysoké odpisy z těchto staveb značně
zatěžují ekonomiku podniků, které
pak dosahují jen podprůměrné rentability
a dostávají se do ekonomických potíží.
Přestože značná část podniků
je při financování soběstačná,
jsou potíže u podniků v intenzifikaci a u vybraných
staveb, kde při výběrovém řízení
byly schváleny subvence. Pro omezený rozsah schválených
dotací není dosud pro příští
rok zabezpečeno financování rozestavěných
akcí.
Dovolte, abych nakonec použil vyjádření
předsedy federální vlády soudruha
Štrougala, který uvedl vloni na závěr
svého programového prohlášení:
"V zemědělství podle názoru předsednictva
ÚV strany i vlády je soustava řízení
velice pokroková, velice perspektivní, velice nadějná
..." A dále: "... pochopitelně, že
uplatňování soustavy má řadu
problémů, ale před nimi nelze uhýbat,
ty je třeba otevřeně řešit."
Soustava v zemědělství je určitým
předobrazem toho, jak má nakonec být upraven
ekonomický mechanismus v mnoha složitějších
odvětvích, kterým je celá průmyslová
výroba.
Dovolte závěrem, abych jménem Klubu poslanců
Federálního shromáždění
- členů Československé strany lidové
- vyjádřil plnou podporu záměrům
státního plánu rozvoje na příští
rok. Naše strana se rozhodně staví za přestavbu
hospodářského mechanismu a přijímá
ho jako revoluční proces ve všech sférách
života naší společnosti. K jeho naplnění
je třeba vytvářet odpovídající
společenskopolitické klima. V tom také vidíme
svůj hlavní úkol - zapojovat členy
a funkcionáře Československé strany
lidové do aktivní účasti na přestavbě,
spolupodílet se na řešení dalšího
rozvoje naší socialistické společnosti
a pozitivně ovlivňovat i další spoluobčany.
Nejednou zde bylo zdůrazněno, jak nám všem
záleží na splnění úkolů
8. pětiletky a především roku 1988,
který je před námi.
Chci vás jménem našeho klubu poslanců
ujistit, že ve svých volebních obvodech, na
svých pracovištích i ve svých stranických
funkcích učiníme všechno pro to, aby
vytyčené úkoly a záměry byly
skutečně naplněny. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci
Rábelovi. Ohlášený poslanec Španiel
vystoupí po polední přestávce. Odpolední
jednání bude řídit místopředseda
Federálního shromáždění
a předseda Sněmovny národů soudruh
Janík.
V jednání budeme pokračovat ve 13 hodin.
(Jednání přerušeno v 11.55 hodin.)
(Jednání opět zahájeno ve 13.00 hodin.)
(Řízení schůze převzal místopředseda
Federálního shromáždění
a předseda Sněmovny národů J. Janík.)
Předsedající předseda SN J.
Janík: Vážené Federálne
zhromaždenie, vážené súdružky
poslankyne, súdruhovia poslanci, budeme pokračovať
v rozprave k vládnemu návrhu zákona o štátnom
rozpočte československej federácie na rok
1988. Udeľujem slovo poslancovi Miroslavu Španielovi.
Poslanec SL M. Španiel: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, milí hosté,
jak bylo uvedeno, jednotlivé kapitoly návrhu státního
rozpočtu československé federace na rok 1988
jsme zevrubně posoudili ve všech výborech obou
sněmoven. Byl jsem pověřen výbory
pro kulturu a výchovu vyjádřit návrhu
státního rozpočtu jako celku plnou podporu.
Při projednávání těchto otázek
jsme si v obou výborech znovu uvědomili, kolik prostředků
věnuje naše společnost výchově
budoucích generací, všestrannému rozvoji
člověka. Není bez zajímavosti si připomenout,
že jen na výchovu budoucí generace dělnické
třídy se z podnikových společenských
prostředků vynakládá ročně
téměř 5 mil. Kčs a na další
vzdělávání dospělých
ze stejných prostředků téměř
1 mld. Kčs. Návrh rozpočtu československé
federace jsme ve výborech pro kulturu a výchovu
posuzovali jednak z hlediska současné reality, možností,
potřeb, ale i z hlediska budoucnosti. Z toho vyplývá,
že jsme diskutovali i otázky výchovy v podmínkách
přestavby, zejména přestavby hospodářského
mechanismu. A tak třebaže budeme projednávat
konkrétní návrhy příslušných
zákonů v příštím roce,
zastávají výbory pro kulturu a výchovu
názor, že na základě poznatků
z veřejné diskuse k návrhu zákona
o státním podniku i k dalším zákonům
je správné se k některým otázkám
vyjádřit již dnes i na půdě Federálního
shromáždění.
Souhrn poznatků z diskuse k zákonům i naše
osobní poznatky potvrzují, že v připomínkách,
námětech nebo i v dotazech logicky převažovaly
otázky vlastní ekonomiky, jejího řízení,
i otázky sociálního zabezpečení.
Nelze však pominout řadu hlasů i k problematice
kádrové i personální práce,
k potřebě většího zájmu
a odpovědnosti podniků za výchovu pracovníků,
za jejich přípravu na povolání a další
odborný růst. Myslím, že ze všeho,
co bylo dosud k celkové přestavbě hospodářského
mechanismu publikováno a co bylo řečeno,
je dostatečně zřejmá starost o záruky
a plnou motivaci a aktivizaci člověka jako nenahraditelné
síly rozvoje národního hospodářství.
Na tvůrčích schopnostech lidí bude
záležet rozvoj a uplatnění pokrokových
způsobů výroby, zvládnutí moderní
techniky a technologie, nových pracovních metod
a celková racionalita řízení výrobních
procesů. Proto také bude - ač si to mnohdy
ještě neuvědomujeme, anebo nás to netlačí
- stále více narůstat úloha odborné
a politické připravenosti nejen řídících
pracovníků, ale i vysoké kvalifikace všech
pracujících.
Je nepochybné, že naše společnost vytváří
pro získání a rozvíjení kvalifikace
pracovníků, pro uplatnění jejich schopností
dobré podmínky. K tomu se bezprostředně
váže i zlepšování pracovních
a životních podmínek, zabezpečení
zdraví, využívání volného
času a vytváření podmínek pro
odpočinek a rekreaci, péči ve stáří
apod. Zkvalitňování celkové úrovně
života lidí je jedním z podstatných
cílů přestavby i hospodářského
mechanismu a celého ekonomickosociálního
programu Komunistické strany Československa.
I z těchto hledisek bych chtěl vyjádřit
názor obou výborů pro kulturu a výchovu
k problematice výchovy pracovníků a péče
podniků o jejich odborný růst i v nových
ekonomických podmínkách.
Zásady přestavby hospodářského
mechanismu i návrh zákona o státním
podniku předpokládají, že plánování
počtu pracovníků co do kvalifikace a pracovních
funkcí bude účelné ponechat v pravomoci
a odpovědnosti podniků a organizací. Domníváme
se, že takovýto přístup je opodstatněný,
protože ony samy nejlépe znají stávající
i perspektivní potřeby ve vazbě na širší
uplatňování výsledků vědeckotechnického
rozvoje, potřeb inovace výroby, automatizace výrobních
procesů atd. Proto je možné považovat
za správný návrh, aby také veškeré
náklady na výchovu, tj. přípravu a
další zvyšování kvalifikace svých
pracovníků nesly podniky.
Hovoříme-li o výchově pracovníků,
máme na mysli především celý
komplex otázek spojený s přípravou
mládeže na dělnická povolání
ve středních odborných učilištích.
K mnohým problémům v této oblasti
zaznělo i z této tribuny v různých
souvislostech hodně názorů i kritických
připomínek. Víme, že doslova alarmující
je situace s některým naplňováním
plánovaných míst v typicky dělnických
profesích, např. jak o tom hovořil s. poslanec
Kube na XVII. sjezdu KSČ pokud jde o slévače,
ale mohli bychom mluvit o valcířích a jiných
kdysi svým způsobem výběrových
profesích, jako jsou nástrojaři a podobně.
Na poslaneckých průzkumech i ve vlastních
volebních obvodech a v této souvislosti musím
říci i jako funkcionář Revolučního
odborového hnutí, že i v odborovém aktivu
se setkáváme s různými názory
na situaci kolem výchovy budoucích dělnických
generací. Setkáváme se s názory na
jedné straně přeceňujícími
teoretickou přípravu před odbornou, anebo
zase naopak přeceňujícími odbornou
přípravu před teoretickou. Nejčastěji
se však setkáváme se spoustou problémů
kádrového a materiálního zabezpečení
činnosti středních odborných učilišť.
Považujeme za správné, že od letošního
školního roku se začíná ve dvouletých
a tříletých učebních oborech
zvyšovat počet hodin na odbornou přípravu
a že byly upraveny učební obory i učební
plány. Domníváme se však, že aniž
bychom měli předbíhat dobu, či přeceňovat
současné reálné možnosti - v
pokračujících pracích na návrhu
zákona o státním podniku a dalších
zákonech - by bylo správné respektovat názory
z veřejné diskuse v tom směru, že výchova
budoucí dělnické třídy by měla
být podstatně více než dosud spjata
s podniky. A to nejen v zabezpečování materiálně
technických, personálních a dalších
podmínek, ale veškerou výchovnou činností.
Konkrétní řešení zabezpečení
základních podmínek pro střední
odborná učiliště bude třeba důkladně
promyslet a zvážit všechny návrhy.
Pro mnohé podniky je to však již dnes vysoce
aktuální záležitost. Do experimentálního
ověřování nových principů
ekonomického mechanismu postupně vstupuje řada
podniků se středními od bornými učilišti,
ale jen v některých případech se pamatovalo
či pamatuje na zajištění všech
nezbytných prostředků pro jejich provoz.
Nejednou se nedodržel ani § 12 zákona č.
29/1984 Sb., který stanoví, že prostředky
pro provoz středních odborných učilišť
zajišťuje zřizovatel. Týká se to
například podniků v působnosti národních
výborů, kde mají povinnosti zajišťovat
prostředky přímo krajské národní
výbory. To se však v řadě případů
nerespektovalo a v důsledku toho vznikají v současné
době například vážné problémy
v zabezpečování provozu středních
odborných učilišť zřizovaných
při podnicích Restaurací a jídelen,
v řadě podniků místního hospodářství
a dalších, které vstupují od 1. ledna
příštího roku do experimentu. Celé
této problematice věnuje potřebnou pozornost
pouze část ústředních orgánů.
Jak jsme se přesvědčili na poslaneckém
průzkumu, patří mezi ně federální
ministerstvo těžkého strojírenství
i federální ministerstvo všeobecného
strojírenství, kde mají o řešení
budoucího vývoje kolem středních odborných
učilišť konkrétní představy.
Považujeme za nutné, aby všechna ministerstva
přijala včas taková opatření,
která zabezpečí potřebné podmínky
středním odborným učilištím
nejen pro dnešek, ale zejména pro budoucnost. Také
při rozpracovávání zásad přestavby
hospodářského mechanismu do právních
norem bude nutné skutečnost objektivně analyzovat
a hledat řešení, která povedou k zlepšení
připravenosti absolventů středních
odborných učilišť k naplnění
současných a perspektivních úkolů
v podmínkách skutečného zavádění
výsledků vědy a techniky do praxe.
Dovolte mi v této souvislosti ocitovat dva názory
k problematice středních odborných
učilišť v podmínkách přestavby
z dnešního vydání Mladé fronty,
článku, který má název "Budou
se chovat macešsky?" Náměstek pro kádrovou
a personální práci národního
podniku Frigera Kolín se vyjadřuje - cituji: "Kdo
začne šetřit na mistrech odborného výcviku
a učilištích vůbec, ten si kope hrob.
To je podobné, jako kdyby podnik zrušil technický
rozvoj. Pro výrobu je důležitý jak konstruktér
a technolog, o nichž se teď hodně mluví,
tak dobrý dělník. A co je fabrika bez dělnické
mládeže?"
Druhý názor vyjádřil soudruh Miroslav
Gazur, bývalý mistr odborné výchovy,
který říká, že ekonomika a samofinancování
podniků by mohly způsobit, že se podniky, zvláště
menší, budou k učilištím chovat
poněkud macešsky, a dále pokračuje:
"Proto je potřeba tuto otázku vyřešit
co nejdříve a začlenit ji do procesu přestavby.
Když nad ní dnes ministerstva školství,
resorty, KNV a další orgány mávnou rukou,
za pár let budeme na "zlaté české
ruce" v mnohém nostalgicky vzpomínat."
- Tolik dvě menší ukázky.
Soudružky a soudruzi, život nás přesvědčuje,
že je třeba věnovat větší
pozornost nejen výchově nastupující
generace, ale i vzdělávání dospělých.
Nabývá to na významu jak v oblasti školské,
tak i v podmínkách výchovy a vzdělávání
pracovníků v samotných podnicích a
organizacích. Se vší naléhavostí
na to poukázal i XVII. sjezd KSČ. Vzdělávací
soustava nestačí reagovat v některých
oblastech na rozvoj techniky a technologie a vzniká nebezpečí
hluboké propasti mezi školním vzděláváním
a praxí a školním a vzdělávacím
systémem a dosaženým stupněm rozvoje
výrobní a technické základny národního
hospodářství. Varující je i
poměrně vysoký počet pracovníků,
kteří nepracují v oboru, pro nějž
získali vzdělání. Pokusy řešit
tento stav prohloubením úzké specializace
se ukazují neúčinné.
Celou situaci nelze v krátkosti analyzovat. Připomínám
však ty to skutečnosti především
proto, že výchova a vzdělávání
pracovníků organizací je nejen důležitou
součástí přestavby hospodářského
mechanismu, ale nezbytným předpokladem rozvoje národního
hospodářství a celé společnosti.
Vždyť odborné prameny uvádějí,
že intenzifikace ekonomického rozvoje, strukturální
změny, pronikání vědeckotechnického
rozvoje do všech oblastí činnosti člověka
vytvářejí situaci, již dnes vyžadující
změny pracovního zařazení u poloviny
dnešních pracovníků za dobu kratší
než 20 let. Urychlující vliv na tento proces
bude mít i určité uvolňování
a tím i nutné přeřazování
pracovních sil, ke kterému povede realizace zákona
o podniku a přestavby hospodářského
mechanismu.
Otázky výchovy a vzdělávání
pracovníků se již dnes dostávají
do velice ostrého světla. S plnou podporou se proto
setkaly ty části návrhu zákona o státním
podniku, v nichž se mezi povinnosti podniku řadí
co nejlépe využívat kvalifikaci, zajišťovat
její změnu a dále zvyšovat odbornou,
politickou a kulturní úroveň pracovníků
v souladu se všemi změnami.
Z historie víme, jak důležitou funkci, například
v počátcích industrializace, plnily závodní
školy práce. Myslíme si, že nynější
situace, která má na nové, vyšší
úrovni podobný přelomový charakter,
nás vybízí, abychom dřívější
zkušenosti také dovedli využít.
Právem návrh zákona nastolil i povinnost
podniku provádět u vybraného okruhu pracovníků
atestace. Máme dostatek zkušeností i u nás
z jejich uplatňování u lékařů,
včetně zabezpečování potřebné
přípravy. Rozsáhlé jsou i poznatky
z jiných oborů v Sovětském svazu.
Systém atestací a zároveň vytvoření
podmínek pro jejich neformální vliv na růst
odborné a politické kvalifikace by bylo vhodné
uplatnit i u řady dalších profesí,
a to nejen na úrovni podniků.
V závěru dovolte připomenout, že řešení
problémů výchovy a vzdělávání
pracujících, otázek jejich dalšího
odborného růstu musí ovšem být
záležitostí nejen podniku, ale i centra, hospodářských
organizací i státních podniků a společenských
organizací. Jde o neodmyslitelnou, dokonce bych řekl
zásadní otázku, spojenou s úspěšným
rozvojem socialistické společnosti, se sociálními
důsledky a zájmy jak mladé generace, tak
i všech pracujících, jak se zájmy jednotlivých
sociálních skupin, tak i se zájmy jednotlivých
pracovníků.