Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Příznivé zkušenosti brigád vyvolávají úsilí pracovníků o založení dalších kolektivů, což je dobré a velmi příznivé. Na besedě jsem se také ptala na stanovisko k experimentu. Členové kolektivu jsou toho názoru, že experiment zatím nijak nepociťují.

Celkové výsledky ve srovnání s plánem navazující na tendence výrobní hospodářské jednotky z minulých let jsou velmi dobré. Samozřejmě, musíme je posuzovat střízlivě. Je nesporné, že aktivizace všech složek, kterou vyvolal experiment, se ve výsledcích projevila. Je však třeba také posoudit, do jaké míry se na výsledcích podílí to, že nyní je bižutérie módní, a tak se dobře prodává. Další vývoj ukáže, zda se jedná o krátkodobé konjunkturální výsledky nebo zda jde o dobře založenou dlouhodobou koncepci.

Vím, alespoň z tisku, že experimenty všude neprobíhají tak příznivě. Mám proto otázku na ministra financí ČSSR s. Žáka: "Jaké jsou poznatky z dalších experimentujících podniků, zejména z hlediska tvorby zdrojů? Jaké další se připravují, ať už z rozpočtových nebo příspěvkových organizací?" Děkuji za pozornost.

Předseda FS A. Indra: Děkuji poslankyni Stránské, slovo má poslanec Štafa, připraví se poslanec Rábel.

Poslanec SL F. Štafa: Soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, v Praze jsme v poměrně dobré situaci v tom, že můžeme říci: splnil se plán investiční výstavby, byla překročena dodavatelská výstavba bytů, pravděpodobně, a vypadá to tak, když se nic zvláštního nestane, že splníme i plán průmyslové výroby i služeb, včetně restaurací. To by samozřejmě mohlo vést k uspokojení. Jsme ještě všichni pod dojmem toho, jak vypadá Staroměstské náměstí, pěší zóna, co se pro Pražany v posledních letech udělalo. Ale přesto nemáme žádné důvody k uspokojení. Musíme říci, že jsme Praze ještě hodně dlužni zejména v základních oblastech - údržba domovního a bytového fondu, kde nesmírně zaostáváme a zaostávání se ještě prohlubuje - budu o tom ještě podrobně hovořit - ve službách, kde ne vždy plníme úkoly, které před nás vytyčily stranické orgány.

Pokud jde o plnění bytové výstavby: to, že plníme výstavbu dodavatelskou, že ji překračujeme, ještě neznamená, že plníme plán výstavby rodinných domků, svépomocnou výstavbu. Výpadek v této oblasti nahrazujeme podnikovými byty, nástavbami a vestavbami. Tedy čísla nám vycházejí, ale není to v takové struktuře, jak se plánovalo a jak lidé potřebují.

Pokud jde o bydlení, jsme v takové situaci, že stavíme v průměru za pětiletku včetně doplňkových forem zhruba deset tisíc bytů, někdy šest, někdy devět. Rozmístění v pětiletce je krajně nerovnoměrné, vždy na začátku pětiletky doháníme zpoždění v občanské vybavenosti, máme malou přípravu a rozpracovanost nových bytů a doháníme to počty kolem dvanácti tisíc bytů na konci pětiletky. Tím vytváříme trochu nereálné předpoklady pro splnění celého úkolu pětiletého plánu.

Měli bychom tedy příští pětiletku připravovat tak, aby už nástupní roky byly podstatně lepší, aby plán byl z tohoto hlediska reálnější.

Pokud jde o bydlení celkem, když jsme zhodnotili domovní a bytový fond v Praze, stav inženýrských sítí, došli jsme k závěru, že nám chybí zhruba dvacet čtyři miliardy korun na to, abychom uhradili nedostatečnou údržbu za posledních padesát let. Toto zaostávání nelze odstranit v kratší době než zhruba deset roků, a to i za předpokladu, že dnešních šest miliard korun na údržbu města zvýšíme postupně různými kapacitními opatřeními až na dvanáct miliard korun. Ale bude to ještě dlouho trvat, než některý jiný primátor bude moci vystoupit: mám Prahu v pořádku. Takové zvýšení kapacit, takovou pomoc budeme potřebovat.

Pokud jde o některé problémy bytové výstavby, mám stanovisko družstevníků, kteří přebrali už všechny své byty z letošního roku, a to je skoro polovina výstavby. Říkají - ono se přece jen něco zlepšilo, máme v průměru jen deset až dvanáct kolaudačních závad na byt. To je velmi pozitivní příklad. Mívali jsme šedesát, ale také bývalo sto. V tom se stavbaři zlepšili. Družstevníci však současně říkají - měli byste něco udělat s tím, jak vypadají skryté vady, jak dlouho se řeší. Ono nám to trvá někdy půl roku. Využívat dům, který má jedenáct pater s tím, že nejezdí výtah, není tak jednoduchá věc.

Soudruzi doporučují, jestli by mohl hlavní arbitr zvážit v této souvislosti, zda do doby, než bude změněn hospodářský zákoník, by se nenašlo nějaké opatření toho typu, aby bylo uloženo a umožněno, aby si například družstevníci sami sjednali opravu a předložili účet k vyrovnání stavařům. Zdá se mi, že je to podobný postup jako u oprav aut po havárii atd. Je to ve společnosti ověřený postup a bylo by dobře se na to podívat. Vždy dostaneme zamítavé stanovisko - až bude ten a ten zákon atd. Možná, že by se našlo takové opatření, které by pomohlo desetitisícům lidí. Lidé, když sami zařizují opravu, jsou většinou rychlejší, čipernější, než organizace. Dávám tedy v úvahu tento námět.

Druhá základní věc, která nás trápí, je oblast stabilizační družstevní výstavby. Musím říci, že výsledek je takový - alespoň v Praze - že zhruba po roce - podle podkladů, které dodala družstva po roce 60 % bytů má jiného nájemníka než původně určeného. Nechci tím žádat o zrušení stabilizační družstevní výstavby, ani ji zpochybňovat. Do určité míry však tato čísla zpochybňují náš záměr, aby družstevní stabilizační výstavba sloužila nejlepším pracovníkům, a ne vždy volíme odpovědně takový způsob obsazení stabilizačního bytu. Myslím, že tady věci nemáme v pořádku.

Určité problémy vyvolává v Praze i poslední zvýšení nákladů na družstevní byty. Musím říci, že i v podmínkách, kde v Praze družstevníci nemají byt, se na nás obrátili s návrhem, že by nám vrátili 500 největších a nejdražších bytů, které vycházejí na 90 tis. Kčs, protože těžko shánějí přímo v družstvu takového člověka, který by družstevní byt vzal, a chtějí vyměnit za menší byt, chtějí pomoc z komunální výstavby atd. To je určitý problém.

Kdybychom tyto byty vzali a prodávali za dvě stě tisíc Kčs, bude zde v Praze tisícová fronta. V této oblasti jsou určité rozpory, na které se musíme v souvislosti se zákonem o hospodaření s byty a ostatními zákony podívat, abychom věci dořešili do konce, s klidnou hlavou, ale přece jen tak, abychom dále pokročili.

Pokud jde o další základní otázky, nestojíme s rukama v kapsách. V Praze teče do 3500 střech. Není to jen tím, že byly udělány nekvalitně, je to také špatnou údržbou, tím, že si tam lidé montují antény, střechy nejsou stavěny jako pochozí atd. My nemůžeme na tento problém jen ukazovat. Dohodli jsme se na Městském výboru KSČ, se soudruhem ministrem, že vytvoří a pověří organizaci, která tyto rovné střechy bude opravovat. Je už dohoda s ředitelstvím Teplotechny o 20 tis. metrů pro příští rok, ale měli bychom jít na 100 tis. metrů. Praha potřebuje, abychom tento problém řešili rychleji.

Jsou před námi už opravy a modernizace panelových domů. Budeme příští týden dávat do provozu dvouset tisící nový byt, který byl dodán investorovi, tj. Národnímu výboru hlavního města Prahy, od války. Je to obrovský výsledek, ale současně znamená, že polovina obyvatel bydlí už v panelových domech. Současně také znamená, že jsme postavili vlastně novou Prahu na okraji Prahy, a to má dopad především na dopravu. Všechny tyto byty byly vybudovány mimo rámec velké Prahy tak, jak vznikla v roce 1927. Z tohoto hlediska si musíme uvědomit také nové nároky. Je třeba přestavět, rekonstruovat panelové domy a vytvořit k tomu zhruba desetitisícovou organizaci. Tam, kde je to potřeba, musíme už dnes za pomoci nástaveb vylepšit vzhled panelového domu, jeho izolaci, a přitom rekonstruovat jádra tak, aby i pohled na Prahu z okraje nebyl tak fádní. Takové návrhy už máme, chceme jít tempem prozatím asi tisíc nástaveb za pětiletku.

Pokud jde o některé další základní otázky, zkoušeli jsme všechno - čety na údržbu domovních fondů, máme OPBH, zkoušeli jsme soutěž o vzorný podnik, údržbu za pomocí nájemníků, péče nájemníků o dům. Ale všechno to nakonec vede k jedné základní zkušenosti: bez domovníků to nepůjde. Připravujeme návrh a zkoušíme vytvořit funkci domovníka-údržbáře, abychom ho mohli pořádně zaplatit, aby to bylo jeho hlavní zaměstnání. Jdeme do toho na dvou obvodech, na co máme, co můžeme to uděláme teď. Víme, že se musí řešit i způsob, jak opustí byt, když nebude plnit povinnosti.

Budeme žádat i od lékařů, aby měli rozum, když budou dávat potvrzení, že ze zdravotních důvodů vykonávat funkci domovníka nelze. Všechny tyto věci si uvědomujeme. Ještě nikdo na světě nevyřešil údržbu bytů, když se o byt soustavně nikdo nestará. Z tohoto hlediska jsme návrh připravili a poslali nadřízeným orgánům. Chceme už začít, abychom už určité zkušenosti, ještě dříve než se o tom bude jednat, z této praxe měli.

Takových návrhů se samozřejmě rodí denně hodně. Ne vždy stačíme lidem vyhovět. Konkrétně - o jaké návrhy se jedná?

Lidé kritizují, že jsou odcizeni v sídlištích, že tam není nikdo, kdo by organizoval činnost sídliště. Za podpory české vlády jsme přišli s tím, jak věci řešit. Např. detašovaná pracoviště národního výboru, vytvářet sídlištní rady a jiné kolektivy. Ukázalo se, že bez materiální základny, bez toho, aby tam určitý aparát byl, věci organizoval, bez toho, aby zde byly údržbářské a svépomocné čety, aby to bylo podřízeno jedinému sídlišti, to nejde. My tedy v podmínkách, kdy ještě platí zákon o hlavním městě, který v podstatě počítá s likvidací místních národních výborů - tak jak budou zarůstat do města - jsme situaci obrátili. Na Chodově jsme vrátili sídliště původnímu místnímu národnímu výboru, přidali tam lidi tak, aby v pěti základních oblastech na sídlišti vykonávali všechno to, co místní národní výbor na vesnici. Vybavíme toto město, které má 100 tis. obyvatel. Nemusíme reorganizovat celou Prahu a měnit okresy, otravovat lidi. Chceme za pomoci lidí zvládnout sídliště a potom aplikovat tyto věci na dalších větších sídlištích, kde pro to budou vytvořeny podmínky. Mysleli jsme si, že to nebude jednoduché, že ne všichni lidé vezmou tento námět. A musím říci, aniž jsme dělali nějaké zvláštní zákroky a opatření, na dodatečné volby přišlo 90 % voličů. Znamená to, že lidé mají zájem věci řešit. Jenomže my musíme být dost důslední a vytvářet všechno k tomu, aby se místní národní výbor mohl osvědčit, aby získal autoritu lidí. Možná, že bychom alespoň částečně našli jeden z receptů k tomu, jak věci na sídlištích zlepšovat.

Je to tak, že v průměru nemáme málo prostředků. Máme na komunální byt zhruba 3000 korun, a to není málo. Je otázka, jak s tím hospodaříme. Máme dnes 15 tis. lidí v OPBH a jen 1500 domovníků. To neznamená, že všichni ostatní jsou úředníci. Ale přece jen podíl úředníků a správy je tam příliš velký. Musíme najít novou dělbu práce mezi domovníkem-údržbářem, mezi obvodními komunálními podniky a našimi centrálními podniky. I v tom musíme odlišovat organizace nějakou částkou a druhem opravy.

Z tohoto hlediska se domnívám, že jde o zkušenost, kterou bychom měli rozšiřovat a pokračovat dál.

Na funkci domovníka budeme potřebovat v Praze zhruba 10 tis. lidí. A to počítáme 60 bytů na jednoho domovníka-údržbáře. Ale když už nyní máme v OPBH 15 tis. lidí, je to tak velký rozdíl? Když trochu poradíme v OPBH, postupně můžeme dobudovat tuto funkci nejen na dvou, ale i na ostatních obvodech. Z tohoto hlediska se domnívám, že je jedině správný takovýto postup. Když bude domovník-údržbář mít 60 bytů, tzn. hodnotu přes 18 mil. Kčs, najděte mně někde jinde úsek národního hospodářství, že je stav takový, že 18 mil. Kčs je v podstatě bezprizorných, tak jak to dnes u nás funguje na sídlištích. Proto ty domy tak vypadají, proto všechno ostatní se odvíjí špatně. Po realizaci našeho návrhu dostanou svou reálnou základnu i stranické orgány a organizace Národní fronty v této oblasti, protože nebudou chodit stále jenom nahoru a svádět vinu na jiné a budou moci a muset organizovat práci v místě bydliště v souladu s tímto záměrem.

Druhý základní problém je městská hromadná doprava. Máme s ní samozřejmě problémy. Kdybych měřil městskou hromadnou dopravu a její odvětví tím, jak si lidé stěžují, je stav zhruba takový, že jedna třetina městské hromadné dopravy je už v metru - na metro je zhruba jen 40 až 50 stížností ročně. Jiná problematika je v provozu tramvají. U tramvají jsme už většinou vyřešili to, že jsou odděleny od ostatního provozu, jsou upraveny dráhy. Na tramvaje je stížností zhruba 200, na autobusy 500. Myslím, že se nemusíme zabývat tím, co lidé v podstatě berou, na co si nestěžují, to je ba metro a tramvaje. Ale kde jsou problémy u autobusů? Za prvé že máme autobusy, ale ve špatném stavu. Máme 1400 autobusů, do provozu jsme schopni jich dát 950. Máme málo řidičů, i když děláme nábor. Platy nemají špatné. Máme povoleno 500 přesčasových hodin, děláme 800. Jsou chyby ve struktuře. V tom, že naše největší sídliště - Jihozápadní Město, se vlastně muselo stavět jako náhrada za Kolovraty a Nedvězí, kde jsme zrušili výstavbu a odstoupili dobrou zemědělskou půdu. A je to správné opatření.

Na druhé straně jsme museli náhradní sídliště Jihozápadní Město začít budovat z opačného konce, takže metro jde ze středu Prahy a sídliště se staví z druhé strany. Všechno musíme řešit autobusy. Podobně i to, že není metro na Severní Město, i to nás nesmírně zatěžuje. Hovořím o tom ne proto, že bychom v tomto potřebovali pomoc. My si pomůžeme za podpory ústředních orgánů tím, že dobudujeme metro. Již v příštím roce budeme ve středu Jihozápadního Města. Za dva roky budeme na Skalce, za tři roky budeme ve Vysočanech. (V roce 1990.) To znamená, že budeme v této době mít spojena metrem prakticky kromě Severního Města všechna velká sídliště a všechny větší průmyslové rajóny. Zároveň budou mít sídliště a průmyslové rajóny spojení se středem města. Metro je už ve středu města přetíženo, a ne vždy to dobře zvládáme. V současné době na autobusy v podmínkách, kdy je jich málo, kdy nemáme náhradní díly, a v jiných krajích je to ještě horší, přenášíme velikou zátěž. Z tohoto hlediska lidé, kteří jezdí autobusy musí mít pevné nervy.

Není jednoduché nahrazovat metro autobusy, to v podstatě nejde Ale lidé to zvládají a přichází na ně 500 stížností ročně. Uvědomme si, že dohromady, i se stížnostmi na obsluhu je 1200 stížností na celý Dopravní podnik, na 1 miliardu 300 miliónů cest za rok. Rád bych viděl službu - a u nás v Praze taková není - která má na 1 miliardu 300 miliónů výkonů 1200 závad. Polovina stížností je oprávněná, polovina ne. I to je třeba vidět z hlediska lidí. (Nejenom do dopravy "řezat", ale také ocenit, v jakých podmínkách a s čím pracují.) Je třeba, aby lidé věděli, že o jejich práci víme, že ji vysoce hodnotíme. My si pomůžeme i v řadě jiných oblastí. Např. tím, že vytváříme tramvajové rychlodráhy. Jedna bude uvedena do provozu již příští rok. Tímto způsobem chceme dořešit celý městský systém tak, aby byl nejméně na úrovni dnešních tramvají, tzn. aby počet stížností a problémů dále a dále klesal.

Mohl bych samozřejmě hovořit o životním prostředí. Když jsme sestavovali generel energetiky, ukázalo se, že v roce 2030 bude pravděpodobně v Praze ráj, protože se nebude uhlí, koks a nic podobného spalovat, a my tím směrem jdeme. A pokud z uhlí budeme získávat 40 % energie, tak z dálkového topení z mělnické soustavy. Z tohoto hlediska je záměr dobrý. Ale lidem nepostačí říkat, že bude jednou ráj. Chtěli by pro životní prostředí udělat něco více už dnes.

Musím říci, že naše dosavadní opatření dosáhla toho, že se snížila doprava v centru města na úroveň padesátých let. Musím říci - a města ve světě znám - že jen málo měst dosáhlo této úrovně. Pomohlo k tomu metro i omezení autobusové a automobilové dopravy. Musíme říci Pražanům: Jestliže chcete, aby se dále situace zlepšovala, musíme omezovat dopravu ve středu města. Dát přednost městské hromadné dopravě a zastavovat svozy a objíždět střed města. V tom se velmi výrazně projevují opatření, která jsme provedli. Například na Václavském náměstí před těmito opatřeními jezdilo 24 000 jednotek za den. V současné době je to méně než 4000. Tak jak budeme řešit zásobování jiným způsobem, budeme snižovat i počet zvláštních povolení, abychom Václavské náměstí uchránili. To se týká i řady dalších oblastí, do nichž nyní půjdeme s druhou etapou Královské cesty.

Myslím, že každý, kdo Prahu vidí, co se v ní děje, pochopí, že nastolené problémy nejsme schopni sami zvládnout bez pomoci celé federace. Praha, všechna ta krása v ní, vznikla z krve a potu vesnických lidí. Vznikla z dolů na Kladně, na Ostravsku, vznikla z toho, jak v ní pracovali zedníci ze Slovenska a ze Šumavy. Bez pomoci ostatních krajů na rozvoj tohoto města nejsme schopni problémy, které jsou před námi, bezezbytku vyřešit.

Myslím, že tato tribuna je dána k tomu, abych vás a vaším prostřednictvím všechny kraje požádal, abyste pomohli, aby účast ostatních krajů Praze byla ještě větší.

Předseda FS A. Ondra: Děkuji poslanci Štafovi, nyní prosím poslance J. Rábela.

Poslanec SL J. Rábel: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, výbory pro zemědělství a výživu spolu s představiteli federálního ministerstva zemědělství a výživy při projednávání kapitoly státního rozpočtu československé federace na rok 1988 mohly konstatovat, že i v letošním roce a tím od počátku 8. pětiletky je předpoklad, že bude u rozhodujícího objemového ukazatele zemědělské výroby, tj. u hrubé zemědělské produkce, splněna plánovaná úroveň. V souladu s uvedeným je poznatek z mého obvodu. Ověřil jsem si, že zemědělské podniky šumperského okresu plně zabezpečí odvod zemědělské daně ve výši 11 miliónů 600 tisíc Kčs, která je významným zdrojem rozpočtu národních výborů.

Od počátku pětiletky je zabezpečována výživa obyvatelstva na potřebné úrovni a poptávka spotřebitelů je kryta bez vážnějších problémů. Některé nedostatky se projevují v sortimentu. Hlavní důraz je kladen na inovaci výrobků, na zvýšenou trvanlivost a nutriční hodnoty potravin, v zemědělství i potravinářském průmyslu na snižování vlastních nákladů, snižování energetické a surovinové náročnosti a na ekonomiku.

Odvětví zemědělství a výživy přijalo plán na rok 1988 plně v souladu se směrnicí. Plánované záměry se neodchylují od záměrů 8. pětiletky. I když plán za zemědělsko-potravinářský komplex v oblasti finanční nedoznává proti plánu 8. pětiletky změn, rozpracování finančního plánu na jednotlivé plánovací skupiny se od schváleného plánu poněkud odchyluje, a to z důvodu řešení vysoké rizikovosti finančního plánu potravinářského průmyslu.

Půjde o vskutku náročný úkol, budeme-li chtít našim občanům nabídnout potravinářské výrobky v úhrnné hodnotě 131,1 mld. Kčs. Představuje to na jednoho obyvatele 8570 Kčs bez rozdílu věku. To není nijak málo!