Naproti tomu se některé z těchto deficitních
obalových materiálů používají
běžně, kupříkladu pro balení
desodorantů WC, pilových kotoučů,
na bandážování kabelů a na další
jiné balicí techniky v ostatním našem
průmyslu.
Byli jsme na průzkumu například v závodech
Rozkoš, kde vyrábějí taktéž
některé prvky obalové techniky. Soudruzi
nás tam informovali, že by jejich obalová technika
mohla být ještě lepší, mohla by
sloužit ještě lépe potravinářství,
kdyby dostávali plechy stejně silné, plechy
dobré kvality. Takové plechy pochopitelně
nedostávají. Dodavatelem plechu jsou Východoslovenské
železárny.
Nemluvím zde proto, abych dostával dohromady odběratele
a dodavatele, mluvím o tomto problému proto, že
nedostatky, které mají plechy v tloušťce,
způsobují zdržování v továrně
a současně se zbytečně plýtvá
kovem a tak se způsobují ztráty národnímu
hospodářství. Bylo by správné,
aby si soudruzi z těchto resortů sedli k jednomu
stolu a aby začali přemýšlet, jak zabezpečit
lepší výrobu plechů tak, aby také
mohly sloužit k lepší výrobě obalové
techniky.
Tyto problémy ovšem nejsou jen v potravinářském
průmyslu. V mém volebním obvodě některé
závody mají také podobné problémy
v dodavatelských vztazích, nemohou finalizovat výrobky.
Například strojírnám ve Velešíně
chybí šrouby, jindy hliníkové odlitky
a podobně. Všechny tyto problémy v odběratelsko-dodavatelských
vztazích, ať v potravinářském
průmyslu nebo i mimo potravinářský
průmysl se stávají nakonec problémy
ne obchodními, ale problémy politickými.
Z toho důvodu bude třeba, aby, když mluvíme
o přestavbě ekonomiky, našeho národního
hospodářství, bez dlouhých směrnic
na všech úsecích styčných ploch,
kde jde o podobnou problematiku si v resortech a podnicích
sedli a bez průtahů tyto problémy řešili
a pochopitelně je odstranili.
Naši potravináři nemusejí vždy
jen čekat na nové zahraniční stroje
i na některé nové obalové materiály,
mohou zlepšovat potraviny hned, přece z praxe dobře
víme, že z jedněch pekáren dostáváme
chleba velmi dobrý a chutný, z jiných pekáren
je chleba kyselý. Některé pekárny
dodávají rohlíky chřupavé,
dobré, jiné pekárny dodávají
rohlíky téměř gumové, a podobně.
Je tedy spousta věcí, které mohou řešit
podniky navzájem mezi sebou, aniž by na to potřebovaly
směrnice. Jde pochopitelně o to, aby se těchto
otázek chopily také odborové organizace,
na závodech také stranické organizace, aby
se těmito otázkami do hloubky zabývali technici,
aby nebyl žádný problém, který
by brzdil naší cestu vpřed i naši přestavbu.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Kalkusovi,
vystupuje poslanec Hajko, připraví se poslankyně
Řehková.
Poslanec SL V. Hajko: Vážený súdruh
predseda, vážené súdružky a súdruhovia
poslanci! Veda je od nepamäti iniciátorom pokroku
v technike a tým aj vo výrobe a v celkovom živote
spoločnosti. Túto, históriou overenú
pravdu, sme si už v našej spoločnosti osvojili.
Súčasné obdobie, obdobie vedeckotechnickej
revolúcie a vysoko-organizovanej spoločnosti možno,
okrem iného, charakterizovať náročnosťou,
zložitosťou a vysokou početnosťou procesov,
ktoré treba premyslene uskutočňovať,
aby sa dosiahlo rýchle, racionálne, široké
a systematické uplatňovanie výsledkov vedy
v živote spoločnosti. Stručne povedané,
treba sa nám naučiť narábať s vedou
ako s hlavným nástrojom intenzifikácie hospodárskeho
života a akcelerácie sociálno-ekonomického
rozvoja spoločnosti.
To je dnes, ako to plynie z dokumentov XVII. zjazdu Komunistickej
strany Československa, 5. pléna ÚV KSČ
i dnešného vystúpenia predsedu Federálnej
vlády súdruha Štrougala, jeden z hlavných
problémov nášho života, na riešenie
ktorého musíme sústrediť záujem
a úsilie celej spoločnosti.
Pravda, riešenie tohoto problému bolo Komunistickou
stranou Československa nastolené už dávnejšie,
v prvej polovici 70. rokov; vykonalo sa v tomto smere v uplynulých
rokoch mnoho osvetovej práce, dosiahli sa viaceré
čiastkové výsledky, ale žiadaný
prelom sa nedosiahol. Jestvujúci hospodársky mechanizmus
neumožnil sústrediť záujmy ústredných
orgánov štátnej správy, výskumno-vývojovej
základne a výrobnej sféry do takého
spoločného náporu, ktorý by dokázal
prekonať bariéry brániace pružnému
a efektívnemu priebehu procesu integrácie a výroby.
Je preto prirodzené, že stranícke a štátne
orgány vypracovali a schválili zásady prestavby
hospodárskeho mechanizmu, uložili ich detailne rozpracovať
a vytvárajú podmienky na postupné uskutočnenie
prestavby. Všetci očakávame, že ekonomické
i ostatné nástroje nového hospodárskeho
i celkového riadiaceho mechanizmu našej socialistickej
spoločnosti vytvoria široký priestor pre pružné
uplatnenie vedeckotechnického pokroku vo výrobe
i v ostatnej spoločenskej praxi.
V procese prestavby sa každý článok
realizačného raťazca musí dostať
na kvalitatívne vyšší stupeň svojho
pôsobenia, lebo len tak bude možno dosiahnuť novú
kvalitu toho kolektívneho efektu, ktorý vedie k
uplatneniu výsledkov vedy v spoločenskej praxi.
Na začiatku realizačného raťazca je
oblasť základného výskumu, ktorú
u nás reprezentujú predovšetkým pracoviská
Československej akadémie vied, Slovenskej akadémie
vied a vysokých škôl.
V uplynulých rokoch i v súčasnosti sústreďujú
pracoviská zá. kladného výskumu svoju
pozornosť najmä na to, aby zameraním svojej tvorivej
činnosti, budovaním vlastnej realizačnej
základne a rozvíjaním rozmanitých
foriem spojenia vedy s výrobou podstatne zvýšili
svoju schopnosť účínne komunikovať
so sférou aplikovaného výskumu a vývoja
ako aj s výrobnou sférou. Významnú
úlohu v tomto smere plní cieľovo-programový
prístup, ktorý sa uplatňuje pri riešení
cieľových projektov základného výskumu
a úloh technického rozvoja na pracoviskách
základného výskumu a prostredníctvom
ktorého sa v rade prípadov darí dosahovať
relatívne pružné vertikálne prepojenie
všetkých článkov realizačného
reťazca. Pritom samozrejme základný a aplikovaný
výskum, podobne, ako je to ve svete vôbec, čoraz
častejšie na seba nadväzujú a prelínajú
sa na tom istom pracovisku.
V uplynulom roku sa pri organizovaní účasti
Československej socialistickej republiky na riešení
úloh Komplexného programu vedeckotechnického
pokroku krajín RVHP do roku 2000 do značnej miery
preverila aj účelnosť zamerania a úroveň
nášho základného výskumu pri
riešení problémov v oblasti piatich prioritných
smerov, ktoré sú súčasťou komplexného
programu.
Na pracoviskách ČSAV, SAV a vysokých škôl
sa uskutočňuje napr. výskum v oblasti umelej
inteligencie a na jeho základe sa riešia vybrané
problémy novej generácie výpočtových
systémov, včítane systémov automatického
projektovania, počítačových sietí
a programového vybavenia počítačov
novej generácie.
Do oblasti elektronizácie smeruje aj výskum a vývoj
elektrónovo-litografického systému, iónového
implantátora, výskum problematiky GaAs štruktúr,
súčiastok a rýchlych integrovaných
obvodov, výskum technológie výroby svetlovodných
vlákien pre telekomunikačné účely
a pod.
Do oblasti komplexnej automatizácie smerujú výskumy
riadiacich systémov inteligentného robota a robotizovaného
pracoviska, vývoj modelov priemyslových robotov
a robotických systémov, výskum servosystémov
robotov, snímačov a senzorov.
Sem možno zaradiť aj rad výskumných úloh,
ktoré sa riešia na pracoviskách nášho
základného výskumu a orientujú sa
na využitie nových princípov v oblasti merania
a kontroly, pri vývoji vedeckých prístrojov
a zariadení, pri vytváraní systémov
automatizácie vedeckých experimentov.
Pomerne rozsiahla je účasť pracovísk
ČSAV, SAV a vysokých škôl na riešení
problémov spadajúcich do oblasti materiálového
výskumu. Týka sa napr. technológie výroby
a využitia kompozitných, keramických, kovových
amorfných a mikrokryštalických materiálov,
nových plastických látok a pod. Osobitne
treba spomenúť výskum a vývoj plazmových
technológií vytvárania povrchových
vrsťiev zvyšujúcich životnosť a úžitkovosť
príslušných materiálov.
Na pracoviskách nášho základného
výskumu má významné teoretické
zázemie rozvoj biotechnológií. Rozvíjajú
sa tu nové metódy génového a bunečného
inžinierstva, využiteľné v rastlinnej výrobe,
pri príprave nových liekov a diagnostických
prostriedkov pre potreby zdravotníctva. Široký
komplex tvoria úlohy, ktorých cieľom je vypracovať
biotechnologické metódy pre živočíšnu
výrobu, pre získavanie vyššej výživovej
hodnoty krmiva, včítane technológie jeho
výroby a pod.
Už aj na základe tejto stručnej a mozaikovej
informácie možno dôjsť k záveru,
že tvorivá činnosť pracovísk ČSAV,
SAV a vydokých škôl na rozdiel od minulosti
sa dnes už do značnej miery orientuje na riešenie
vedecky aktuálnych a spoločensky naliehavých
problémov. To umožnilo pracoviskám nášho
základného výskumu vstúpiť do
riešenia celého radu úloh Komplexného
programu vedeckotechnického pokroku krajín RVHP
do roku 2000.
Napriek tejto skutočnosti nemožno ešte vásledky
tvorivej činnosti pracovísk základného
výskumu považovať za úmerné možnostiam
nie síce ešte dostačujúceho, ale už
dosť značného potenciálu, ktorý
sa u nás v oblasti základného výskumu
vytvoril. Má to viaceré príčiny. Jednou
z nich je napr. skutočnosť, že sa v uplynulých
rokoch dostatočne nedocenil význam vysokých
škôl ako vedeckých inštitúcií
a tak sa tvorivej vedeckej práci na vysokých školách
nedostávalo dosť kádrovej a materiálnej
podpory. To spôsobilo, že atmosféra pre vedeckú
prácu nebola na vysokých školách adekvátna
súčasnému významu vedy, že napriek
celému radu väzieb medzi pracoviskami Akadémie
a vysokých škôl sa účinná
kooperácia a koordinácia medzi týmito dvoma
rozhodujúcimi súčasťami nášho
základného výskumu v plnom rozsahu nerozvinula.
Príčinou, ktorá znižuje výkonnosť
nášho základného výskumu, je
aj jeho relatívne nízke zabezpečenie prístrojovou
a výpočtovou technikou, súčiastkami
a materiálmi, jako aj informačnými zdrojmi.
Nedostatky v tomto smere nemožno vyvážiť
ani talentom ani usilovnosťou.
Výkonnosť výskumných pracovísk
je za inak rovnakých podmienok závislá od
schopností a pracovitosti ľudí, ktorí
v nich pracujú. Vedecká práca má vysoké
nároky na adeptov vedy, predpokladá istý
talent pre túto prácu. A vyhľadávanie
takýchto talentov, ich získanie pre prácu
v oblasti vedy je kľúčovou úlohou.
Od toho, ako ju zvládneme, závisí budúcnosť
našej vedy, jej schopnosť plniť poslanie, ktoré
od nej naša socialistická spoločnosť očakáva.
Treba povedať, že dôležitosť a význam
tejto kľúčovej úlohy ešte dostatočne
nezakotvili vo vedomí našej spoločnosti. Preto
je plnenie tejto úlohy na stredných a najmä
na vysokých školách a vedeckých pracoviskách
neuspokojivé, materiálna príťažlivosť
pre pôsobenie v oblasti vedy (pozri napr. štipendiá
interných ašpirantov) je nedostačujúca.
Riešenie týchto otázok, ako to zdôraznil
vo svojom vystúpení aj predseda federálnej
vlády s. Štrougal, už nemôžeme odkladať,
lebo tvoria významnú súčasť predpokladov
na prechod z extenzívnej na intenzívnu cestu rozvoja
vedy.
Nedostatky pri vyhľadávaní a výbere
talentov i v celkovej kádrovej práci pri prijímaní
pracovníkov do sféry vedy - mám na mysli
aj vedu na vysokých školách, spôsobili,
že v tejto sfére nepösobí dosť ľudí
s nadpriemernými schopnosťami a viacerí ľudia
sa dostali do tejto sféry omylom a nepatria tam. Zlepšiť
situáciu je úloha veľmi ťažká,
ale nevyhnutná.
Všetci, ktorí pracujeme v našej výskumno-vývojovej
základni, vieme, že sa nám doteraz nepodarilo
vytvoriť dostatočne účinný riadiaci
mecganizmus v tej to sfére činnosti. Málo
účinné sú jestvujúce riadiace
páky, ktoré majú zabezpečovať
cieľaved omú horizontálnu koordináciu
činnosti jednotlivých súčastí
vedeckovýskumnej základne a je málo cieľavedomosti
a rozhodnosti pri vertikálnom prepojení programov
i pri mobilizovaní úsilia k realizácii stanovených
programov.
Dosiahnuť zlepšenie v tomto smere možno len zdokonaľovaním
kádrovej práce pri rozmiestňovaní
ľudí vo sfére riadenia výskumno-vývojovej
základne na všetkých stupňoch riadenia.
Konkrétne preukázaná schopnosť tvoriť
a vytvárať podmienky pre tvorivú vedeckú
činnosť, zabezpečovať jej objektívne
a náročné hodnotenie, ďalej schopnosť
pružne si vytvárať kvalifikované predpoklady
pre rozhodovaciu činnosť, musia tvoriť podstatnú
súčasť kritérií pri výbere
ľudí do riadiacich funkcií celej vedeckovýskumnej
základne.
Všetci pociťujeme, že nedostatočná
rozhodovacia schopnosť mnohých pracovníkov
je zdrojom zbytočnej administratívy, neplodných
porád, odčerpávajúcich čas
tvorivých pracovníkov. Podstatne znížiť
administratívnu náročnosť riadenia vedeckováskumnej
základne možno len cestou zvyšovania dövery
k vedeckým pracovníkom. Mnohí z nich už
výsledkami tvorivej práce dokázali, že
si dôveru zaslúžia. Nežiadajme preto od
nich, aby vyplňovali na rôznych plánovacích
listoch všelijaké detailné údaje, ktoré
s ohľadom na charakter vedeckej práce nemožno
často ani seriózne odhadnúť. Hľadajme
iný spôsob kontroly, ako cez množstvo papierov,
keď vieme, že to nie je účinná
kontrola.
Doba, v ktorej žijeme, vytvára priestor zbaviť
sa všetkého, čo bráni ďalšiemu
dynamickému rozvoju našej socialistickej spoločnosti.
Závery XVII. zjazdu KSČ i nedávne rokovanie
5. pléna ÚV KSČ, osobitne úvodný
prejav generálneho tajomníka s. Husáka a
referát prednesený súdruhom tajomníkom
Jakešom, tvoria návod, ako sa aj v našich podmienkach
začleniť do toho revolučného procesu,
ktorý pod vedením KSSZ prebieha v súčasnosti
v celej sovietskej spoločnosti a ktorý vo svojom
konečnom dôsledku umožní socializmu splniť
jeho historické poslanie, byť v porovnaní s
kapitalizmom vo všetkých pre ľudstvo významných
hodnotových ukazovateľoch na kvalitatívne vyššej
úrovni a stať sa tak presvedčivo príťažlivým
pre celé ľudstvo.
Cesta k tomuto veľkolepému cieľu je zložitá
a náročná, ako to plynie aj zo správy
prednesenej predsedom federálnej vlády s. Štrougalom.
Je to však pre súfasné generácie historická
šanca, ktorú chceme a musíme plne využiť
a dôstojne naplniť. Ďakujem za pozornosť.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci Hajkovi,
prosím poslankyni Řehkovou, připraví
se poslankyně Vávrová.
Poslankyně SN M. Řehková: Vážený
soudruhu předsedo, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, ráda bych ve svém vystoupení
navázala na zprávu o plnění programového
prohlášení vlády, přednesenou
soudruhem Lubomírem Štrougalem, v té části,
která se zabývá problematikou životního
prostředí.
Otázka péče o životní prostředí
se stala bez nadsázky globálním problémem
lidstva. Právem je jí proto i u nás a v ostatních
socialistických zemích věnována zvýšená
pozornost. Vážným problémem je především
znečišťování ovzduší.
Nepříznivá skladba primárních
zdrojů energie a málo vhodné podmínky
pro rozptyl exhalací se projevuje výrazným
znečištěním ovzduší. Přitom
téměř 90 % všech znečišťujících
látek vypuštěných do ovzduší
pochází ze spalovacích procesů, zejména
emise oxidu siřičitého zaznamenávají
trvale vzestupný trend. Nadměrnými koncentracemi
škodlivin v ovzduší je poškozeno v ČSSR
cca 955 tis. hektarů a více než 30 tis. hektarů
již zcela odumřelo. Neudělají-li se
rozhodná opatření, lze očekávat,
že se rozsah poškození lesů v naší
republice zvýší v roce 1990 o polovinu a v
roce 2020 na dvojnásobek. Poškozování
lesů kromě ztrát dřevní hmoty
má i nepříznivý vliv na vodohospodářské,
rekreační a ostatní funkce lesa.
Zemědělství obdělává
v České socialistické republice 500 tis.
hektarů a ve Slovenské socialistické republice
170 tis. hektarů trvale poškozované zemědělské
půdy, což vede ke ztrátám na produkci.
Negativní důsledky znečištěného
ovzduší se projevují i na zdraví obyvatelstva,
poškozování materiálů apod. Odhady
škod dosahují několika miliard Kčs ročně,
přičemž zejména kvantifikace zdravotních
dopadů je velmi obtížná. V oblastech
postižených exhalacemi žije a pracuje asi čtvrtina
obyvatelstva naší republiky. Vzhledem k produkovanému
množství znečišťujících
látek je ČSSR i významným znečišťovatelem
ovzduší v evropském měřítku.
Naproti tomu je naše státní území
zasahováno přenosem emisí ze sousedních
států, což se projevuje zejména v některých
pohraničních oblastech. Naše republika je proto
vázána povinnostmi vyplývajícími
z příslušných všestranných
a dvoustranných dohod. Úmluva o dálkovém
znečišťování ovzduší
překračujícím hranice států
zavazuje jednotlivé země provádět
účinnou národní politiku a strategii
boje proti vypouštění látek znečišťujících
ovzduší s cílem dosáhnout do roku 1995
redukci emisí kysličníku siřičitého
nejméně o 30 %.
Druhým závažným problémem je
znečišťování vod. V současné
době se těžiště znečišťování
vod přesunulo do oblasti veřejných kanalizací,
tj. do měst a obcí, jejichž podíl na
celkovém znečišťování vod
činil již v roce 1982 více než 63 %. Z
celkového počtu obcí v ČSR s veřejným
vodovodem je vybaveno veřejnou kanalizací 40,4 %
a čistírnou odpadních vod jen 17,3 %.
Problémy jsou i u velkých měst. Například
v Praze je čištění realizováno
v ústřední čistírně
odpadních vod v Praze - Tróji a v menších
okrajových čistírnách. Kapacita ústřední
čistírny je ovšem i po rekonstrukci v části
biologického stupně čištění
nedostatečná a i v. bezdešťovém
období odtéká každou sekundu do Vltavy
téměř jeden m3 této odpadní
vody.
V ostravské aglomeraci jsou velké hutní závody,
koly, chemické závody, koksovny, potravinářské
závody a další průmysl. I když
uvedené závody mají ve většině
případů vybudovány čistírny
odpadních vod, dochází ke značnému
znečišťování toků, a to
zejména u celulózky v Paskově odpadními
vodami z hutí, koksoven a měst. Kvalita vody v Lučině,
Ostravici a Odře je hodnocena 4. třídou čistoty.
Jde tedy o vodu bez jakéhokoliv života, která
není použitelná ani pro technologické
účely.
Navíc došlo v listopadu 1986 k řadě
havárií. Tak například v cementárně
Ostrava - Kunčice nedovřeným ventilem unikal
od 9. listopadu 3 dny mazut kanalizací do Lučiny,
odtud do Ostravice, Odry, až do Polské lidové
republiky. Celkově byl zjištěn únik
kolem 80 tun mazutu.
Do konce listopadu došlo na Ostravsku k dalším
haváriím, a to v koksovně Vítězný
únor k úniku fenolu a zaolejovaných vod,
k úniku ropných látek z NHKG a k úniku
louhu sodného z pivovaru v Nošovicích.
Při haváriích je snaha situaci omluvit, hledat
příčiny pro zdůvodnění.
Ročně dochází k 200-300 případům
havárií. Tyto případy je však
třeba nekompromisně řešit, ukládat
odpovědným osobám sankce a hledat cesty,
jak těmto haváriím předcházet.
Ani můj volební obvod Příbram není
těchto věcí ušetřen. Máme
velké problémy se zdroji pitné vody, kterou
můžeme zabezpečovat jen za cenu překračování
povolených odběrů.
Druhou otázkou je správné hospodaření
s pitnou a užitkovou vodou. V mém volebním
obvodu bylo například prověřeno 7
tis. bytů a bylo zjištěno, že v důsledku
špatné údržby bytových jader a
vodovodních sítí uchází kolem
25 % vody. Chybí měřicí technika na
odpovídající úrovni k vyhledávání
poruch.