Federální shromáždění ČSSR, 1986 – 1990 Společné schůze SL a SN

Sú, pravdaže, aj v dodávateľsko-odberateľských vzťahoch pozitívne príklady a východiská. Hľadáme ich v komplexnom riadení ucelených projektov, v tímovej práci, využívajúc predovšetkým združené socialistické záväzky, komplexné racionalizačné brigády a pod. Tieto osvedčené formy však zatiaľ nenachádzajú v hospodárskej praxi primerane pružné a otvorené organizačné štruktúry.

Nadväzujúc na včerajšie vystúpenie chcem aj ja zdôrazniť, že rozhodujúcou oblasťou, bez ktorej podľa našej mienky nemôžeme dosiahnuť obrat v efektívnosti - je medzinárodná spolupráca ako výsledok štrukturálnych zmien v priemysle. Určite je iba málo výrobkov, ktoré môžeme efektívne v medzinárodnom porovnaní nákladov, na rozdiel napr. od Sovietskeho zväzu, vyrábať len pre vlastné potreby. Pritom ale vývoj u nás smeruje aj v tejto päťročnici nie k zúženiu sortimentu a teda ku koncentrácii síl a prostriedkov, ale k ďalšiemu rozšíreniu nomenklatúry. Je na mieste otázka, ako tu pôsobí ekonomický mechanizmus. Z našich skúseností musím povedať, že nevytvára ani dostatočné podnety, ani účinný ekonomický tlak. Spomeniem len rozdielnosť ekonomických pravidiel, napr. metodiky tvorby cien, prepočítacích koeficientov v zahraničnom obchode, systém prirážok a zrážok a pod. v jednotlivých krajinách RVHP. Tieto majú za následok, že niečo je výhodné alebo naopak, nevýhodné pre potencionálnych účastníkov budúcej spolupráce len z dôvodov metodických, aj keď zjavne napr. zhromadnením výroby by mala byť spolupráca alebo kooperácia obojstranne prospešná.

Stimulácia ku štrukturálnym zmenám, k zúženiu sortimentu výroby a k rozšíreniu sortimentu na trhu je zatiaľ nedostatočná a ani v programe realizácie ďalších opatrení v sústave plánovitého riadenia národného hospodárstva v 8. päťročnom pláne nie je zodpovedajúco obsiahnutá.

Zásady usmerňovania chozrasčotných vzťahov podnikov a VHJ v 8. 5RP predpokladajú zvyšovať zodpovednosť a právomoc nielen za splnenie plánovaných úloh, ale aj za svoj dlhodobý rozvoj, za jeho zabezpečenie vedeckotechnickými inováciami, investičnou výstavbou a opatreniami v hospodárnosti, vrátane predaja na domácom a zahraničnom trhu. Takéto zvýšenie samostatnosti, ktorým sa dosiahne uvoľnenie ďalších zdrojov iniciatívy pracujúcich, považujeme za jednu z hlavných súčastí intenzifikácie, aj keď si vynúti komplex zmien v každej organizácii. Lebo zvykli sme si radšej plniť ukazovatele ako socialisticky podnikať. V súvislosti s definovaním kompetencií jednotlivých riadiacich zložiek je mimoriadne naliehavé odstrániť rozpor medzi rozhodovaním a zodpovednosťou. Často sa na vyššom stupni rozhoduje o detailnych hospodárskych veciach a na nižšom žiada prevzatie zodpovednosti za tieto rozhodnutia.

Prechod na plný chozrasčot si tiež vyžiada potrebnú úpravu a zdokonalenie organizačných štruktúr a riadiacich vzťahov. Považujeme za aktuálne právnou normou vymedziť postavenie podnikov a VHJ v systéme riadenia národného hospodárstva, vrátane stanovenia právomoci a zodpovednosti týchto článkov.

Súdružky a súdruhovia poslanci, využívať finančno-ekonomické nástroje na posilňovanie princípov chozrasčotného hospodárenia je zásadná úloha, ktorá stojí ešte pred nami. Na stručnom rozbore, z pozície môjho doterajšieho poznania problematiky som sa usiloval ukázať na potrebu dôslednej, pravdivej analýzy príčin pomalého postupu intenzifikácie, aby sme slová "musíme" a "je potrebné" mohli nahradiť konkrétnymi, presvedčivými postupmi, ktoré budú zárukou zásadných zmien k odstráneniu zábran zvyšovania hospodárnosti, rozvoja súťaživosti a iniciatívy. Závery XVII. zjazdu KSČ, 4. zasadania ÚV KSČ, ako aj podnety z procesu prestavby v Sovietskom zväze dávajú k tomu jednak dostatočný politický priestor, ale aj záväznosť úloh neodkladnej povahy. Ďakujem za pozornosť.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Stankovi. Slovo má poslanec Zdeněk Kučera a pripraví sa poslanec Josef Puchmeltr.

Poslanec SL Z. Kučera: Vážený soudruhu předsedo Federálního shromáždění, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, nedílnou součástí procesu řízení ekonomiky jsou analýzy jednotlivých oblastí. Podle těchto rozborů je dlouhodobě Achilovou patou naší ekonomiky nadbytečné množství zásob a jejich nevhodná struktura. Vývoj zásob nemá sice bezprostřední dopad na státní rozpočet, ovlivňuje především finanční situaci podnikové sféry a úvěrový plán. Vázání prostředků v zásobách však zvyšuje napětí mezi celkovými finančními zdroji a potřebami. Proto je nutné důsledně plnit opatření, která povedou k příznivějšímu vývoji zásob.

Jakou funkci musí plnit zásoby? Z hlediska výroby - musí umožnit plynulý výrobní proces, nezbytné zásoby hotových výrobků k pohotovému uspokojování potřeb zákazníků, umožnit včasné dodávky náhradních dílů a pohotový servis u zákazníka. Myslím, že to je pro výrobní závody rozhodující funkce zásob a je to zároveň kritérium, které je třeba plně respektovat a zajišťovat. Z hlediska finančního a ekonomického je nezbytné, aby objem zásob byl co nejmenší, ale samozřejmě při zabezpečení uvedené základní funkce zásob. Tomu by měly odpovídat i finanční plánovací předpisy.

Dosavadní zkušenosti potvrzují, že vývoj zásob nelze ovlivňovat pouze finančně ekonomickými nástroji, ale že převažující část řešení spočívá v plánování výroby a uspořádání odběratelsko-dodavatelských vztahů a z hlediska vlastní výroby pak technologické uspořádání výrobního procesu. Dnes - při projednávání rozpočtu - bych se však chtěl zaměřit na finančně ekonomické nástroje, na to, jak jsou účinné a jak jsou využívány stávající nástroje plánovací, finanční a úvěrové politiky.

Rozhodujícím kritériem pro posuzování nadměrnosti a rozsahu zásob jsou plánované stavy zásob, které by měly vycházet z propočtených normativů. Mělo by být pravidlem, aby normy zásob se shodovaly vždy s plánovanými stavy zásob. V praxi ale tomu tak vždy není, a to z různých důvodů, zejména v důsledku současné plánovací metodiky. Ale to je jiný problém.

Metodika normování zásob se převážně využívá u materiálových zásob a jen ojediněle u zásob nedokončené výroby i hotových výrobků. Přitom nedokončená výroba představuje v průměru 24 % všech zásob. Aby mohly být stanoveny progresívní a přitom reálné normativy u nedokončené výroby, je třeba nejprve stanovit racionální průběh výroby a dosáhnout zejména snížení mrtvého času, kdy se s materiálem nic neděje. To je úsek, který může nejvíce ovlivnit výrobní závod. Dále je důležitá minimalizace předstihů v dodávkách materiálu do výroby, minimalizace pojistných zásob, které musí mít své opodstatnění jen ve zcela výjimečných případech. V neposlední řadě je důležitou otázkou koordinace všech materiálových vstupů do výroby a dnes by již neměla být problémem přesná a racionální regulace za pomoci výpočetní techniky.

Zajistit pravidelný přísun materiálu od dodavatelů v optimálních lhůtách je u nás téměř nedosažitelné. Stále platí, že rozhodujícím není ten, kdo nakupuje, ale ten, kdo prodává. Nepříznivý vliv na zásoby mají především jednorázové a kumulované dodávky materiálu, a to jak z hutí, tak z dovozu. Velmi nepříznivě působí platné vyhlášky o objednacích lhůtách materiálu a polotovarů. Za ně se s úspěchem schová mnohý dodavatel. To je také důvod, proč zásoby materiálu u odběratelů představují více než 26 % všech zásob. Je přece logické, že by naopak měly být převážně u výrobce, kde mohou být optimalizovány a vždy pohotově k dispozici. Ovšem to zůstává už léta zbožným přáním. Snižování stavů nepotřebných zásob je podle platné metodiky dosti nepružné a zdlouhavé, zprostředkující organizace dobře nefungují a postup je příliš administrativní.

Nebo vazba likvidace nepotřebných zásob na rozhodující ukazatele podniku. Pokud si podnik nevytvoří prostor v nákladech a ve své ekonomice, nemá možnost provést fyzickou likvidaci zásob a jejich odpis. Přitom v řadě případů se jedná o nepotřebné zásoby z titulu zrušení výroby nebo z titulu nezahájení výroby a těchto změn je ve strojírenství stále hodně. Takové případy likvidace zásob by měly být sice hrazeny ze zisku podniku, ale rozhodně by neměly snižovat upravené vlastní výkony a tím i použitelné mzdové prostředky. To je vážná zábrana likvidace nepotřebných zásob. Jsem si vědom, že tento názor může vyvolat diskusi i nesouhlas finančníků.

I v našem podniku, Zbrojovce Vsetín, je problematika zásob rozhodující, a to již od roku 1983. Nejdříve jen několik čísel: skutečné stavy zásob představují hodnotu 450 až 500 mil. Kčs. V jednotlivých letech byl vývoj následující: v roce 1983 byly zásoby překračovány v průběhu roku o 30 mil. Kčs, v roce 1984 o 25 mil. Kčs, v roce 1985 o 43 mil. Kčs, v letošním roce dokonce o 90 mil. Kčs.

Tento stav způsobuje podniku stálé finanční problémy a přesto, že dosahuje ročního objemu zisku ve výši 600-700 mil. Kčs, je ve stálé platební neschopnosti. Dovolte, abych trochu detailnějším rozborem jednotlivých druhů zásob ukázal na některé naše problémy, které však mohou být zobecněny pro řadu jiných strojírenských podniků.

Výpočet normativu materiálových zásob je u nás prováděn počítačem, veškeré materiály jsou rozděleny do skupin s přihlédnutím na rychlost obrátky a průměrnou spotřebu materiálu. Metoda výpočtu je tedy správná, ale přesto jsou materiálové zásoby překračovány. Důvodem jsou změny plánu prováděné v návaznosti na kontrakty s určením do nesocialistických zemí. Těmto změnám se žádný výrobní podnik, který na tyto trhy exportuje, nevyhne. Dalším důvodem je to, že při stanovení normativu zásob nebyla ve výpočtu uvažována hodnota materiálu na cestě. Myslíme si, že je potřeba, a to celostátně, řešit otázku materiálů na cestě, neboť tyto dodávky jeden podnik zvýhodňují a druhý poškozují, a ne vždy se jedná o skutečnou realizací.

Zásoby nedokončené výroby ovlivňuje především charakter výrobků, to znamená výrobní průběh. Jen v našem podniku jsou výrobky, které mají průběh tři a více měsíců. A na této výrobkové skladbě je odvislá i úroveň zásob nedokončené výroby. Pokud jsou účelné, mohou působit jako potřebný zdroj rezerv umožňující velmi operativně reagovat na změny požadavků odběratelů a na zkrácení dodacích lhůt hotových výrobků. Pokud jsme měli možnost seznámit se ve světě s úrovní zásob nedokončené výroby u konkurenčních firem - např. u švýcarské firmy Sulzer - jsou u nich tyto zásoby podstatně vyšší. Myslíme si, že i u nás bychom měli dát tomuto druhu zásob větší zelenou. Například překročení těchto zásob by mohlo být odpočitatelnou položkou pro výpočet regulovaných zásob.

Velmi závažná je otázka zásob hotových výrobků. V našem podniku jsou normativy stanoveny na skupiny výrobků podle jednotlivých oborů. Takto vypočtený normativ určuje stav zásob ve výši cca 100 mil. Kčs, avšak stanovený plán celkových zásob nám umožňuje plánovat zásoby hotových výrobků pouze do výše 50 mil. Kčs. Vede nás to k takovým paradoxům, že u výrobních oborů - nářadí na otvory a důlní elektrické rozbušky, které mají roční objem výroby kolem 500 mil. Kčs, musí být zásoba hotových výrobků téměř nulová.

Tuto situaci zejména ovlivňují zásoby náhradních dílů, konkrétně v našem případě k textilním strojům. Výroba náhradních dílů představuje v našem podniku roční objem téměř 200 mil. Kčs ve velkoobchodních cenách. Jsme si vědomi toho, že musíme zabezpečit provoz téměř 80 tisíc vzduchových stavů, které pracují v řadě zemí. Nelíbí se nám, aby výrobní podnik nesl celou finanční tíhu zásob těchto náhradních dílů a obchodní organizace, konkrétně Strojimport, která především má plnit tuto funkci mezi spotřebitelem a výrobou, přes řadu jednání stále odmítá podílet se na krytí těchto zásob v sebemenším rozsahu. Vždyť zajišťování servisních služeb, to znamená i zajišťování náhradních dílů, je úkolem jak výrobního podniku, tak i Strojimportu. Samozřejmě, to je pohled výrobního závodu.

Je hodně různých problémů v oblasti zásob, ale nemohu se zbavit dojmu, že zejména finanční a úvěrová politika je více než přísná vůči výrobním podnikům, neboť ekonomické důsledky z nepříznivého vývoje zásob postihují výhradně výrobní podniky, a to není úměrné zavinění.

Jsem rád, že v této oblasti - jak jsme byli informováni - se připravují další změny ve finančně ekonomických předpisech o zásobách. Beru to jako sebekritiku ministerstva financí a dalších orgánů, že platné předpisy ne jsou ještě pro současný stav dobré a že vyžadují úpravy tak, aby byl postihován každý podnik jen za to, co může ovlivnit, aby zásoby mohly plnit svoji funkci a vázaly přitom co nejnižší množství hmotných i finančních prostředků. Věřím, že se to podaří, a že to bude ku prospěchu celé naší ekonomiky. Děkuji za pozornost.

Předsedající předseda SN D. Hanes: Ďakujem poslancovi Kučerovi, slovo má poslanec Josef Puchmeltr, pripraví sa poslankyňa Margia Obžerová.

Poslanec SL J. Puchmeltr: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, v hlavních směrech hospodářského a sociálního rozvoje Československé socialistické republiky na léta 1986 až 1990, schválených XVII. sjezdem Komunistické strany Československa, je kladen velký důraz na finanční nástroje, z nichž rozhodujícím je dnes projednávaný zákon o státním rozpočtu.

Pro to je tak důležité prohloubit účinnost finanční kontroly a revize v oblasti tvorby a užití prostředků rozpočtu, správy a ochrany národního majetku, v boji proti nehospodárnosti a plýtvání a dalším negativním jevům v národním hospodářství a ve společnosti. Tím současně posílit i její zpětnou vazbu na rozhodovací procesy a na zvýšení účinnosti finančních nástrojů.

Soudružky a soudruzi, důležitost takto pojaté finanční kontroly při naplňování stanovených cílů v tvorbě, rozdělování i užití finančních prostředků plně potvrzují např. poznatky z našeho Severočeského kraje, z jehož ekonomického potenciálu vyplývá i značná náročnost na rozsah i obsah finanční kontroly.

Orgány finanční správy jen za uplynulý rok předepsaly na základě zjištěných nedostatků a závad doměrky v celkové výši přes 72 mil. Kčs. Kontroly a revize zjistily největší rozsah nedostatků ve financování a využívání základních prostředků, ve správě a ochraně majetku, ve financování podnikové společenské spotřeby, v hospodaření s fondy a v dohodách o vedlejším pracovním poměru.

Výstražnými příklady porušování finanční a hospodářské kázně jsou opakovaná zjištění při následných kontrolách a revizích. Dokladem toho je například zkreslení výsledku hospodaření o 24 mil. Kčs u Elektráren SSM Tušimice v roce 1985. Z toho 22 mil. Kčs jen za několikanásobný prodej náhradních dílů, aniž by došlo k jejich vyskladnění. Tento příklad byl v uplynulém roce největší v našem kraji. Přesto bylo v letošním roce zjištěno u téhož podniku, že objem nesprávností v odvodech v letošním roce dosáhl dokonce částky Kčs 100 mil. Kčs. Z toho několik desítek miliónů korun za podobné porušování předpisů nepřípustnou manipulací ve fakturaci náhradních dílů jako v předchozím roce.

Celý případ není v současné době ještě uzavřen. Jak elektrárna, tak krajská finanční správa musí ještě vzájemně prokázat oprávněnost některých podkladů a zjištění.

Je to však markantní případ toho, že předchozí kontrola z hlediska prevence nesplnila svůj úkol a ani finanční orgány nepostupovaly vždy dostatečně důsledně. Příčiny takového jevu je třeba spatřovat především v malé náročnosti vedoucích pracovníků při přijímání příslušných opatření k zjištěným nedostatkům, zejména při stanovení hmotných postihů odpovědných pracovníků.

Obdobné poznatky přináší i činnost finančních odborů národních výborů na úseku finanční kontroly. Prováděnými periodickými revizemi hospodaření je zjišťována řada nedostatků a závad prakticky na všech úsecích hospodářské činnosti revidovaných organizací.

V minulém roce bylo např. v Severočeském kraji zjištěno finančními odbory celkem přes 11 tisíc případů porušení zásad hospodaření, v objemu 157 mil. Kčs. V porovnání s rokem 1984 je to objem trojnásobný. O závažnosti řady zjištění svědčí skutečnost, že 139 případů bylo předáno orgánům prokuratury, 20 případů orgánům ministerstva vnitra a 11 případů okresnímu soudu.

U hospodářských organizací jde o nedostatky zejména v oblasti tvorby a použití podnikových fondů, v odvodech příspěvků na sociální zabezpečení, v odepisování základních prostředků, v právní i technické dokumentaci a v inventarizaci hospodářských prostředků.

Tak například u ČSAD Ústí nad Labem nebyly dlouhodobě využívány starší stavební objekty pořízené v hodnotě 1300 tis. Kčs a nebyla u nich prováděna ani údržba a musely být zcela zlikvidovány.

V zařízeních národních výborů byly odhaleny nedostatky především v operativní evidenci a evidenci vůbec, v odvodech tržeb a v úhradách nesouvisejících s činností organizace.

Poznatky z kontrolní činnosti orgánů finančních správ i finančních odborů národních výborů tedy svědčí o poměrně značném rozsahu porušování finančních předpisů o hospodárnosti a neplnění povinností při ochraně národního majetku. Proto v zájmu dodržování Zásad kontroly v národním hospodářství a ve státní správě a pro vyšší zainteresovanost orgánů, organizací a jejich řídících pracovníků stojí za zvážení zpřísnit dopad kontrolních a revizních zjištění na hmotnou zainteresovanost organizací a odpovědných pracovníků, zejména vedoucích, s dalším prohloubením dopadu při zjištění opakovaných nedostatků, případně neplnění stanovených opatření.

Soudružky a soudruzi, zvláštní pozornosti si zasluhuje i efektivní využití prostředků státního rozpočtu použitých u financování investiční výstavby. O definitivním přiznání výše dotace se rozhoduje při závěrečném a technicko-ekonomickém vyhodnocení, které posuzuje, zda získané základní prostředky splňují stanovené záměry. Nehodnotí se však z časového hlediska, ani jejich efektivního využití. Za příklad může posloužit využití kapacity dobývacích a zakládacích mechanismů v Severočeském hnědouhelném revíru, které v roce 1984 činilo pouze 37 % a v roce 1985 ještě mírně kleslo. Příčiny tohoto stavu je třeba vidět ve třech oblastech:

- zhoršení dobývacích podmínek (mám na mysli větší hloubky a tvrdost těžených skrývkových partií)

- řídící a organizátorská práce (některé nedostatky, které se zde vyskytují)

- spolehlivost a bezporuchový provoz používané techniky.

Případ RK 5000 na Velkodole Československé armády, jeho časté odstávky, opravy a tím i časové ztráty a tedy i ztráty kapacitní, ohrožují jednak plnění plánu celého revíru, jednak prodražují značně náklady na 1 m³ těžených hmot. Například celorevírní průměr na jedno rypadlo je 3,24 Kčs a na tento stroj pak více než 14 Kčs. To je tedy čtyřnásobně větší náklad.