Dnes máme za sebou téměř celý
první rok osmé pětiletky. Jaké jsou
tedy výsledky v hospodaření s palivy?
Plán počítá s růstem spotřeby
elektrické energie o 1,3 %, ale za tři čtvrtletí
vzrostla o 2,3 %. Zejména z toho důvodu klesly zásoby
uhlí v elektrárnách. Stejně tak i
ostatní spotřeba tuhých paliv byla vyšší
proti plánu, a to jak u organizací, tak u
obyvatel. Je tedy rozhodně co dohánět.
Vzhledem k tomu, že pracuji již řadu let ve funkci
energetika závodu u stavebního podniku -
konkrétně u Pozemních staveb Gottwaldov
- chtěl bych, soudružky a soudruzi poslanci, pohovořit
o zkušenostech s plněním státního
cílového programu 02 na základních
článcích výroby, tj. závodech
a podnicích.
Náš podnik má rozepsán úkol uspořit
v letošním roce 11 TJ, z toho 6,1 TJ se má
uspořit celkem běžnými opatřeními
kontrolovanými v rámci celospolečenské
prověrky a 4,9 TJ by měly přinést
výsledky vědeckotechnického rozvoje. Na rok
1987 je plánováno uspořit 11,8 TJ, ale vědeckotechnický
rozvoj by už měl z toho přinést podstatně
více - 9,0 TJ, a jen 2,8 TJ celospolečenské
prověrky. Plán úspor je rozdělen na
jednotlivé závody a zabezpečován konkrétními
akcemi, na které jsou vydány tzv. "kmenové
listy". Potud by bylo vše v pořádku.
Má-li však konečně dojít k
realizaci, ukazuje se, že buď nejsou finanční
prostředky (použily se mezitím jinde), projekce
také ještě věc nedořešila
a nedostává se ani kapacit (poněvadž
je třeba plnit věcné úkoly pro investory).
Realizace se tedy zatím odloží, ale plánované
úspory je třeba splnit. V tomto momentu nezbývá,
než opět sáhnout k osvědčeným
postupům z minulých let a znovu vykázat úspory
dosažené na základě běžných
opatření provozního (údržbářského)
charakteru. A zde se v plné míře projevuje
úskalí tzv. relativnosti úspor, kdy každým
rokem dochází k vykázání značných
úspor, ale absolutní spotřeba podle toho
neklesá. Nehodlám v žádném případě
paušálně snižovat význam těchto
relativních úspor, ale i Státní energetická
inspekce mi na několika případech potvrdila,
že podniky, které vykazovaly pravidelně plnění
úspor na 100 i více procent, nakonec po kontrole
Státní energetickou inspekcí platily vysoké
částky za plýtvání pal vy a
energií. To ukazuje na formálnost v přístupu
mnohých vedoucích hospodářských.
pracovníků, kteří berou SCP 02 jako
nějaké nutné zlo, se kterým je ovšem
třeba se nějak (třeba i papírově)
vypořádat, na což mají na závodě
energetika. Na vyšších orgánech pak dochází
mnohdy k prosté sumarizaci takovýchto výsledků
racionalizace, jejichž věrohodnost není rozhodně
neotřesitelná. Je dosti pravděpodobné,
že vedoucí pracovníky např. stavebních
podniků svádí k tomuto nesprávnému
přístupu to, že přes značné.
náklady na paliva a energii v absolutním vyjádření
(u nás to činí za rok asi 50 mil. Kčs),
jsou tyto náklady vyjádřeny v procentech
"jen" asi 5 % nákladů.
Nyní však již začal působit ukazatel
tzv. "energetická náročnost výroby",
platný pro vedoucí hospodářské
pracovníky, ale ani ten asi vše nevyřeší.
Jedná se totiž o spotřebu paliv a energie v
gigajoulech na jednotku hrubé výroby v tisících
nebo miliónech Kčs. A jestliže se do spotřeby
elektřiny pro výpočet energetické
náročnosti počítá též
spotřeba mimo vlastní výrobu, např.
v závodním stravování, jeslích,
školkách, rekreačních zařízeních
a pod., může vznikat určitá. neochota
vedoucích pracovníků rozšiřovat
provoz těchto zařízení, to jest neochota
jít dále do sociálních programů
podniků (vytápění a klimatizace, podniková
tělovýchovná a rekreační zařízení,
závodní stravování a podobně).
Je však i řada příkladů účinných
racionalizačních opatření na podnicích,
v JZD a organizacích řízených národními
výbory v mém volebním obvodu. Za všechny
bych uvedl výměnu oken v budově podnikového
ředitelství Pozemní stavby za okna s trojím
zasklením, v největším podniku mého
volebního obvodu o.p. SVIT Gottwaldov přidáváním
inhibitoru do mazutu zvýšili podstatně účinnost
spalování a šetří mazut, přechodem
na nová lepidla vytvrzovaná za normálních
teplot šetří značné množství.
teply, optimalizovali provoz transformátorů. Technická
správa v Gottwaldově provádí postupnou
výměnu výbojek veřejného osvětlení,
školská zařízení používají
solárních kolektorů k přípravě
teplé užitkové vody atd.
Určitou měrou může k úsporám
paliv a energie přispět nevýrobní
sféra i samotné obyvatelstvo. Nemám nyní
samozřejmě na mysli běžné hospodárné
používání energetických zařízení
a spotřebičů, mám na mysli vyšší
kvalitu ve zhodnocování energie danou ovšem
dostupnými technickými prostředky.
Jsem přesvědčen, že v případě
přímého ekonomického působení
na spotřebu tepla, tedy v případě
zaplacení jen odebraného tepla, pochopitelně
s možností regulace jeho odběru, by došlo
k úsporám nejméně 20 až 25 %
tepla spotřebovaného v bytové sféře.
Jsem si ovšem plně vědom toho, že měření
spotřeby tepla v bytech je věc značně
složitá, ale dříve či později
bude muset být stejně vyřešena.
Do úspor elektrické energie by mohlo zasáhnout
dosti výrazně tak progresívní zařízení
na tepelné zpracování pokrmů, jako
je mikrovlnná trouba. V případě jejího
širšího uplatnění, a to nejen v
domácnostech, ale hlavně v zařízeních
veřejného a závodního stravování,
může mikrovlnná trouba uspořit více
než polovinu elektřiny proti odporovým troubám
a navíc přes polovinu času na přípravu
pokrmů. Bohužel, výrobce se u nás nenašel
a tak Elektro Praga Hlinsko, která má tyto výrobky
v nejbližších dnech dodat na trh, je bude prakticky
montovat z dovezených dílů. Také předběžně
stanovená cena, jak jsem byl informován, asi 6000
Kčs, není zrovna nízká, i když
podobná dovezená zařízení jsou
ještě asi o 2000 dražší. Poměrně
vysoké ceny brání většímu
rozšíření i dalších, vesměs
regulačních prvků. Jenom jako malý
příklad bych uvedl tzv. "stmívač",
neboli spínač s plynulou regulací osvětlení.
Jeho cena 270 Kčs způsobuje, že například
v 85 tisícovém městě, jakým
je Gottwaldov, se jich za týden prodá jen asi 5.
Jejich vliv na úspory elektrické energie by nemusel
být v případě hromadného používání
zanedbatelný.
A znovu narazíme na otázku cen, budeme-li hovořit
o možnostech využití netradičních
zdrojů energie, především sluneční.
Solární kolektory by měly dodávat
teplou užitkovou vodu od dubna do října v rodinných
domcích, rekreačních zařízeních,
administrativních budovách, bazénech i jinde,
leč dodávají ve všech uvedených
příkladech jen sporadicky. Současní
výrobci těchto zařízení, např.
OPS Kroměříž, je dodávají
v takové cenové relaci, že se zaplatí
uspořenou energií až za dobu životnosti.
Poněkud většího uplatnění
nalézají solární systémy, ale
i jiné systémy, např. tepelná čerpadla
v zemědělství. Není to způsobeno
podle mého názoru jen tím, že jsou pro
některé speciální účely
zemědělství vhodné, ale i tím,
že řízení JZD je dnes mnohem pružnější
než u centrálně řízených
podniků a podniků a organizací v nevýrobní
sféře.
Vážené soudružky a soudruzi, na příkladech
z mého volebního obvodu jsem chtěl dokumentovat,
že vedle velkých akcí, investičně
náročných, zakládajících
nové technologie a uvádějících
nové výrobky, které musí být
hlavními nositeli úspor, je na každém
pracovišti stále ještě dost dílčích
možností pro úspory paliv a energie. To vše
ve svém souhrnu - a s využitím iniciativy a
aktivity občanů - umožňuje vytvořit
reálné předpoklady pro plánované
snižování energetické náročnosti
v souladu s 8. pětiletým plánem.
Vážené soudružky a soudruzi poslanci,
členové Československé strany socialistické
jsou si plně vědomi toho, že zákon o
sociálním a ekonomickém rozvoji národního
hospodářství je základním nástrojem
realizace náročných cílů XVII.
sjezdu Komunistické strany Československa, k jehož
závěrům se naše strana plně přihlásila.
Z pověření Klubu poslanců Československé
strany socialistické mohu prohlásit, že naši
poslanci budou jednomyslně hlasovat pro jeho schválení,
ale hlavně napřou všechny síly pro jeho
realizaci. Děkuji za pozornost.
Předseda FS A. Indra: Děkuji poslanci
Matouškovi. Slovo má poslanec Juchelka, připraví
se poslanec Škula.
Poslanec SN J. Juchelka: Vážený soudruhu
předsedo Federálního shromáždění,
soudružky a soudruzi poslanci, na 4. zasedání
ústředního výboru Komunistické
strany Československa v uplynulých dnech byla v
souvislosti s osmým pětiletým plánem
věnována značná pozornost rozvoji
vnějších ekonomických vztahů.
Jde o složitou problematiku, jejíž úspěšné
řešení vyžaduje zásadní
opatření jak v organizaci a řízení,
tak v zapojení do mezinárodní dělby
práce, tak - a to především - ve zlepšení
exportní schopnosti našich výrobků,
ale i zkvalitnění komerční schopnosti
organizací zahraničního obchodu.
Soudruh poslanec Tichavský zde hovořil o vytváření
podmínek pro účinnější
zapojení československé ekonomiky do mezinárodní
dělby práce, zejména se zeměmi RVHP.
Chtěl bych navázat na vystoupení soudruha
poslance a pohovořit zejména o podílu výrobních
organizací na plnění exportních úkolů
a také o některých otázkách
komerční práce v zahraničním
obchodě.
K zajištění náročných
úkolů v našem zahraničním obchodě
v osmé pětiletce musíme vycházet z
kritického hodnocení dosavadního vývoje,
ze zkušeností sedmé pětiletky. Chtěl
bych uvést několik příkladů
ze svého volebního obvodu, ale také z oboru
farmacie, kde pracuji.
Ukazuje se, že jsme vcelku dobrými partnery v zahraničním
obchodě se SSSR, zvláště pak ve farmacii.
Často však si ale věci zjednodušujeme
a domníváme se, že sovětský partner
nebo partner z jiné socialistické země odebere
od nás vše. A v tom se začínáme
mýlit. Situace se z roku na rok kvalitativně mění.
Naši odběratelé ze socialistických zemí
začínají srovnávat naše výrobky
s výrobky západními, přičemž
jsou ochotni zaplatit vysokou cenu za špičkový
spolehlivý výrobek světových technických
parametrů. Rozhodujícím kritériem
je tedy kvalita.
V okrese Opava, který jako poslanec zastupuji, se dlouhodobě
vyrábějí plynové kulové uzávěry
v koncernovém podniku Sigma Dolní Benešov.
Jejich přejímka sovětskými experty
je vysoce náročná, velmi přísná
a o kvalitě se nelze vůbec dohadovat, což dříve
bylo i možné. Roste tedy tlak na užitné
hodnoty výrobků. Kvalita dělá výrobek
výrobkem, a to si musíme jako výrobci plně
uvědomovat. Opačně také my nehledáme
vždy adekvátní cestu k tomu, abychom dlouhodobě
vyváželi naše přípravky s dobrou,
lépe řečeno se špičkovou efektivností
na sovětské trhy. Dokumentuje to následující
příklad.
Naše farmacie společně s neratovickou Spolanou
vyrábí podle čs. patentu akademika Mosteckého
veterinární léčivo OESTROPHAN. Účinnou
substanci dodává Spolana n. p. Léčiva,
a to 1 kg za 16 mil. Kčs. Injekční forma
tohoto přípravku se výhodně exportuje
do SSSR. Je nám známo, že velkoobchodní
ceny lze snížit na polovinu, a to při stejné
nebo ještě vyšší ceně vývozu.
Jestliže však budeme chtít tento přípravek
dlouhodobě vyvážet do Sovětského
svazu, pak setrvání na tak vysoké ceně
povede sovětské odborníky k vývoji
vlastní účinné látky. Tím
by náš zahraniční obchod mohl přijít
o více než 100 mil. export. I když jde o přípravek
světové úrovně, měl by se prodávat
za optimální cenu, protože jinak se trh začne
bránit. Mohl bych takovýchto příkladů
ze své praxe uvést více, ale myslím,
že je zapotřebí efektivní vývozní
fondy střežit a ne o ně přicházet.
Složitější situace se již ukazuje
v obchodním spojení s nesocialistickými zeměmi,
ale i zde je třeba hledat východiska, neboť
jinak nám nedobré výsledky ovlivní
úroveň 8. pětiletého plánu.
Vhodným příkladem s aplikací kooperace
je výroba Pentoxyfilínu používaného
k léčení nemocí krevního oběhu.
Výchozí látkou k výrobě je
Theobromin, který jsme nakupovali před 6 lety za
84 Kčs a v současné době za 1400 Kčs/kg.
Z jednoho kg Theobrominu vyrobíme 1 kg Pentoxyfilínu
a prodáme v nesocialistických zemích za 2500,-
Kčs. Dosahujeme tedy RU 150-160. Nyní se ukazuje,
při vysokém rozpětí cen za Theobromin,
že je čas vstoupit do vhodné kooperace a zabezpečovat
si výrobu Theobrominu doma. Tuto cestu nastoupil jeden
z našich podniků, Slovakofarma Hlohovec a uzavírá
kooperační dohodu s francouzskou firmou, přičemž
bude platit finálním výrobkem - Pentoxyfilínem.
Tento přípravek přináší
v FCO ročně až 150 mil. Kčs. Navíc
tento vývoz umožní podniku využít
návratový devizový úvěr na
další rozšíření a modernizaci
výroby. Jsou i další příklady
- můžeme například velmi efektivně
využít cukru přesněji řečeno
sacharózy k výrobě Lyzinu na krmné
i humánní účely založené
na biosyntetickém principu.
Dalším možným exportním fondem,
který není svým významem doceněn,
je výroba kontaktních čoček. Patent
ČSAV byl prodán do USA. U nás vyrábíme
pouze kontaktní čočky nižších
inovačních stupňů. Přesto dosahujeme
při vývozu efektivnosti kolem 120-140 RU. Tento
stav můžeme charakterizovat jako typický příklad
špatného využití domácího
vynálezu. Myslím, že bychom i tomuto případu
měli věnovat více pozornosti.
Pro efektivnost naší zahraniční směny
je rozhodující řada faktorů, rozhodně
však prvořadé místo v nich náleží
technické úrovni a kvalitě námi vyvážených
výrobků. V mnoha případech jde o dvě
stránky téže mince. Technická úroveň
výrobků a jejich kvalita se vzájemně
podmiňují, limitují. Z tohoto hlediska jsou
dosažené výsledky do určité míry
alarmující. Celkové náhrady za reklamace
našich vyvezených výrobků včetně
garančních paušálů a náhrady
zboží "in natura" činily v roce 1985
440 mil. devizových korun.
Tendence ve srovnání se skutečností
předcházejících dvou let je narůstající.
Naši obchodní partneři reklamují kvalitu
námi dodávaných výrobků jak
v socialistických, tak nesocialistických zemích.
Vyplacené náhrady směřují ze
47 % do socialistických zemí a 53 % do nesocialistických.
Podíl našeho strojírenství na celkových
náhradách za reklamované vývozní
dodávky činí 70 %, z hlediska odpovědnosti
resortů polovina těchto náhrad se týká
hospodářských organizací řízených
federálním ministerstvem všeobecného
strojírenství. Je bezesporné, že tyto
skutečnosti mají negativní dopad na efektivnost
našeho vývozu, i když nejsou jediným faktorem.
Představují nedostatky, které prakticky v
plném rozsahu jsou zaviněny výrobními
podniky.
Dalšími faktory jsou naše výrobní
náklady a v návaznosti na ně tvorba velkoobchodních
cen vývozních fondů. Dochází
k poněkud paradoxní situaci, že čím
pracnější výrobek pro export nabízíme,
tím nižší je efektivnost jeho vývozu.
Cenové kalkulace těchto výrobků zakrývají
nízkou produktivitu práce. Byly učiněny
kroky především k objektivizaci velkoobchodních
cen, i když celý problém má ještě
další aspekty. Kromě této problematiky
působí zde objektivní faktor, a to je vývoj
kursů zahraničních měn. S tímto
faktorem, z naší strany neovlivnitelným, musíme
počítat a ve své obchodní praxi se
naučit jej využívat ve svůj prospěch.
Konečně posledním - ale velmi důležitým
faktorem - je kvalita naší komerční
práce v zahraniční směně. A
toto je činitel vyloženě subjektivního
charakteru, plně námi ovlivnitelný. Novým
podmínkám v zahraničním obchodě,
adekvátně velmi složitým a náročným
úkolům osmé pětiletky v oblasti zahraničního
obchodu, musí odpovídat i úroveň naší
práce a její nové formy. Samozřejmě
nové prvky spontánně vznikaly již delší
dobu v obchodní praxi naších hospodářských
organizací a podniků zahraničního
obchodu, zákonitě byly vyvolávány
potřebami zahraniční směny.
O co v podstatě jde? V prvé řadě o
mnohem aktivnější vstup přímých
vývozců, našich výrobních organizací,
do sféry našeho zahraničního obchodu.
Musí v něm sehrát výrazně významnější
úlohu než dosud při plném využití
zkušeností specializovaných podniků
zahraničního obchodu, ale současně
v některých případech bez omezení,
které tato spolupráce dosud přinášela.
Samozřejmě za plného respektování
státního monopolu zahraničního obchodu,
ale současně bez zábran, které vznikaly
při zjednodušené a mechanické interpretaci
tohoto vrcholného principu. Tato aktivní úloha
našich hospodářských organizací
v oblasti zahraničního obchodu bezprostředně
souvisí se skutečností, že nadále
pro jeho rozvíjení nestačí prostá
výměna zboží, daná jednotlivými
obchodními případy. Nastupují zde
vyšší formy naší účasti
na mezinárodní dělbě práce,
ve kterých právem vidíme největší
rezervy v našem zahraničním obchodním
socialistickém podnikání. O těchto
otázkách podrobněji už hovořil
soudruh poslanec Tichavský a nebudu je dále rozvádět.
Je zde ještě jedna oblast spolupráce hospodářských
organizací a organizací zahraničního
obchodu, která byla a dosud je na nízké úrovni.
V našich hospodářských organizacích
se často diskutuje problém optimalizace struktury
výroby směrem na materiálově a energeticky
méně náročné výrobky,
ale naopak výrobky s vysokými technickými
parametry, výstupy kvalifikované práce našich
dělníků a techniků mají své
důležité místo. Někdy k této
optimalizaci dochází za cenu rušení
stávajících výrobních programů
a neuspokojování celospolečenské poptávky
na zrušený výrobní sortiment. Taková
optimalizace výrobních programů je jednostranným
aktem, povyšujícím individuální
zájmy příslušných výrobních
organizací nad celospolečenské zájmy.
Pro náročnost celé problematiky, pro její
detailní technické vyjasnění a ekonomické
zhodnocení, je přímá a aktivní
účast hospodářských organizací,
přímých výrobců i vývozců,
nezastupitelná.
Aktivní vstup hospodářských výrobních
organizací do sféry zahraničního obchodu
přináší s sebou nutně i nové
formy našeho zahraničně obchodního podnikání.
Touto novou formou se aktuálně jeví zřizování
smíšených podniků jako nejvyšší
způsob přímých vztahů mezi
výrobci v mezinárodní dělbě
práce. Máme k tomu už usnesení vlády
Československé socialistické republiky z
minulého roku. Ale to nestačí. Pro zřizování
smíšených podniků je nutné vytvořit
jasný legislativní základ, naprosto jednoznačně
orientující a limitující tuto činnost,
včetně vzorových statutů. Prostě
vytvořit takové zákonné podmínky,
aby příslušné výrobní
organizace netápaly v právních předpisech,
ale plně se soustředily na technické a ekonomické
vyjasňování problému smíšených
podniků, formy jejich řízení a hlavně
jejich potenciální přínosy pro celou
naši ekonomiku.
Samozřejmě, nelze celou složitou zahraničně
obchodní problematiku redukovat na otázku zakládání
smíšených podniků. Mohou se stát
významným činitelem v našem dalším
podílu na mezinárodní dělbě
práce, ne však samospasitelným řešením.
Přetrvává - kromě již řečených
technických předpokladů k růstu našeho
vývozu další důležitý subjektivní
činitel, a to zvýšení úrovně
komerční práce v celé sféře
zahraničního obchodu. To se týká jak
pracovníků specializovaných podniků
zahraničního obchodu, tak jejich odpovídajících
partnerů v hospodářských výrobních
organizacích. Nabízí se otázka, zda
vždy využíváme účelně
a efektivně celkem 11 tisícového potenciálu
odborných pracovníků, působících
v podnicích našeho zahraničního obchodu.
Myslím, že jsme nedovedli vybudovat účinný
ekonomický mechanismus kladně ovlivňující
jejich činnost v přímé propojenosti
na výsledky práce prvotních vývozců,
tj. hospodářských výrobních
organizací. Uvítal jsem proto informaci soudruha
ministra zahraničního obchodu, kterou na otázky
poslanců podal ve výborech pro průmysl, dopravu
a obchod o připravovaných úpravách
v organizaci zahraničně obchodní činnosti.
Věřím, že povede k plnému využití
komerčních zkušeností na jedné
straně a odborných schopností výrobců
na straně druhé.